Žalmy

Kapitola 90

Čtvrtá kniha žalmů

PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV

¹Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! ²Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. ³Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“ ⁴Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. ⁵Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: ⁶zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. ⁷Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. ⁸Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. ⁹Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. ¹⁰Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. ¹¹Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? ¹²Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. ¹³Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit, ¹⁴nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. ¹⁵Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. ¹⁶Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! ¹⁷Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!

Kapitola 91

KDO V ÚKRYTU NEJVYŠŠÍHO BYDLÍ

¹Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. ²Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ ³Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. ⁴Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. ⁵Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, ⁶moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. ⁷Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. ⁸Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. ⁹Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, ¹⁰nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. ¹¹On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. ¹²Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; ¹³po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. ¹⁴Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. ¹⁵Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, ¹⁶dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

Kapitola 92

JAK DOBRÉ JE VZDÁVAT HOSPODINU CHVÁLU

¹Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku. ²Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, ³hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost ⁴při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citeru. ⁵Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou: ⁶Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké! ⁷Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí. ⁸Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. ⁹Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. ¹⁰Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni. ¹¹Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. ¹²Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících. ¹³Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. ¹⁴Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ¹⁵ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, ¹⁶aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!

Kapitola 93

HOSPODIN KRALUJE! ODĚL SE DŮSTOJNOSTÍ

¹Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. ²Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. ³Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití. ⁴Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině. ⁵Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Kapitola 94

BOŽE MSTITELI, HOSPODINE

¹Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! ²Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. ³Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? ⁴Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností ⁵a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, ⁶vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. ⁷Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ ⁸Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? ⁹Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? ¹⁰Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? ¹¹Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. ¹²Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: ¹³Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. ¹⁴Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. ¹⁵Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. ¹⁶Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? ¹⁷Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. ¹⁸Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. ¹⁹Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. ²⁰Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? ²¹Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. ²²Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. ²³Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!

Kapitola 95

POJĎTE, ZAPLESEJME HOSPODINU

¹Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, ²vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! ³Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. ⁴On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. ⁵Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. ⁶Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. ⁷On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, ⁸nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, ⁹kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. ¹⁰Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. ¹¹Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!

Kapitola 96

ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU

¹Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! ²Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, ³vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, ⁴neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. ⁵Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe. ⁶Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho. ⁷Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, ⁸přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho, ⁹v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země! ¹⁰Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva. ¹¹Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, ¹²pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese ¹³vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.

Kapitola 97

HOSPODIN KRALUJE! ZAJÁSEJ, ZEMĚ

¹Hospodin kraluje! Zajásej, země, raduj se, ostrovů množství! ²Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu. ³Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky. ⁴Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči. ⁵Hory se před Hospodinem jako vosk taví, před Pánem veškeré země. ⁶Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu. ⁷Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí. ⁸Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine. ⁹Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy. ¹⁰Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje. ¹¹Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce. ¹²Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!

Kapitola 98

ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU

¹Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! ²Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, ³na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. ⁴Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, ⁵pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; ⁶s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! ⁷Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, ⁸dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory ⁹vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.

Kapitola 99

HOSPODIN KRALUJE! NÁRODY TRNOU

¹Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá. ²Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený. ³Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň – je svaté! ⁴Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš. ⁵Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou – je svaté! ⁶Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal. ⁷Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal. ⁸Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou. ⁹Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!

Kapitola 100

HLAHOL HOSPODINU, CELÁ ZEMĚ

¹Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! ²Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! ³Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. ⁴Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, ⁵neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Kapitola 101

O MILOSRDENSTVÍ A SOUDU CHCI ZPÍVAT

¹Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy. ²Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě: ³Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu. ⁴Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem. ⁵Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. ⁶Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. ⁷Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí. ⁸Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.

Kapitola 102

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

¹Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. ²Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! ³Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! ⁴Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. ⁵Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; ⁶od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. ⁷Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, ⁸probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. ⁹Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, ¹⁰popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím ¹¹pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. ¹²Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. ¹³Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. ¹⁴Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! ¹⁵Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. ¹⁶A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, ¹⁷protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě ¹⁸a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. ¹⁹Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, ²⁰že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, ²¹vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, ²²aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, ²³až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. ²⁴Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. ²⁵Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. ²⁶Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. ²⁷Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. ²⁸Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. ²⁹Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Kapitola 103

DOBROŘEČ, MÁ DUŠE, HOSPODINU

¹Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! ²Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! ³On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, ⁴vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, ⁵po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. ⁶Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. ⁷Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. ⁸Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; ⁹nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. ¹⁰Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. ¹¹Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; ¹²jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. ¹³Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. ¹⁴On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. ¹⁵Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; ¹⁶sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. ¹⁷Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, ¹⁸s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. ¹⁹Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí. ²⁰Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova! ²¹Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! ²²Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!

Kapitola 104

DOBROŘEČ, MÁ DUŠE, HOSPODINU!

¹Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. ²Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. ³Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. ⁴Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. ⁵Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. ⁶Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; ⁷pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. ⁸Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. ⁹Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. ¹⁰Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. ¹¹Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. ¹²Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. ¹³Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. ¹⁴Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. ¹⁵Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. ¹⁶Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. ¹⁷A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. ¹⁸Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. ¹⁹Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. ²⁰Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; ²¹lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. ²²Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. ²³Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. ²⁴Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. ²⁵Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, ²⁶plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. ²⁷A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; ²⁸rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. ²⁹Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. ³⁰Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. ³¹Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. ³²Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. ³³Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. ³⁴Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. ³⁵Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

Kapitola 105

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU A VZÝVEJTE JEHO JMÉNO

¹Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, ²zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, ³honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! ⁴Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. ⁵Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, ⁶potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! ⁷Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. ⁸Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. ⁹Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, ¹⁰stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: ¹¹„Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ ¹²Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. ¹³Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. ¹⁴On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: ¹⁵„Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ ¹⁶Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, ¹⁷vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. ¹⁸Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, ¹⁹až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. ²⁰Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. ²¹Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, ²²aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. ²³Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. ²⁴Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, ²⁵jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. ²⁶Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. ²⁷Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. ²⁸Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. ²⁹Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. ³⁰V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. ³¹Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. ³²Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. ³³Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. ³⁴Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. ³⁵Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. ³⁶Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. ³⁷Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. ³⁸Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. ³⁹Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. ⁴⁰Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. ⁴¹Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. ⁴²Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. ⁴³Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. ⁴⁴Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, ⁴⁵aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

Kapitola 106

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

¹Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. ²Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm? ³Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě. ⁴Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou, ⁵abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil. ⁶Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli. ⁷Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém. ⁸On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu. ⁹Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští. ¹⁰Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele. ¹¹Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden. ¹²Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále. ¹³Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn. ¹⁴Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji. ¹⁵On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi. ¹⁶V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý; ¹⁷tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek. ¹⁸Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen. ¹⁹Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle, ²⁰zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce. ²¹Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, ²²v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře. ²³Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení. ²⁴Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu, ²⁵žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli. ²⁶Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout, ²⁷že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí. ²⁸Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model. ²⁹Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma. ³⁰Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila; ³¹bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení. ³²U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš, ³³neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost. ³⁴Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, ³⁵smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony. ³⁶Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou; ³⁷obětovali své syny a své dcery běsům. ³⁸Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi. ³⁹Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost. ⁴⁰Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil, ⁴¹vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti. ⁴²Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí. ⁴³Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli. ⁴⁴On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování, ⁴⁵kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit. ⁴⁶Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí. ⁴⁷Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. ⁴⁸Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.