Žalmy

Kapitola 73

Třetí kniha žalmů

JAK JE BŮH DOBRÝ K IZRAELI

¹Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! ²Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, ³neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. ⁴Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, ⁵nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. ⁶Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. ⁷Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. ⁸Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. ⁹Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. ¹⁰A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. ¹¹Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“ ¹²Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. ¹³Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? ¹⁴Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. ¹⁵Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. ¹⁶Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. ¹⁷Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. ¹⁸Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. ¹⁹Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou ²⁰jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. ²¹Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, ²²byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. ²³Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, ²⁴povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. ²⁵Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. ²⁶Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. ²⁷Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. ²⁸Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Kapitola 74

BOŽE, ZANEVŘEL JSI NA NÁS NATRVALO?

¹Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo?
Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. ²Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. ³Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. ⁴Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. ⁵Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, ⁶nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. ⁷Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. ⁸V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. ⁹Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. ¹⁰Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? ¹¹Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! ¹²Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. ¹³Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, ¹⁴rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, ¹⁵rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. ¹⁶Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, ¹⁷ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. ¹⁸Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. ¹⁹Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, ²⁰přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. ²¹Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! ²²Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. ²³Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!

Kapitola 75

VZDÁVÁME TI CHVÁLU, BOŽE, VZDÁVÁME TI CHVÁLU

¹Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Žalm; pro Asafa, píseň. ²Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech. ³„Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva. ⁴Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům.“ -Sela- ⁵Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy! ⁶Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí! ⁷Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště, ⁸jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší. ⁹Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země. ¹⁰A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu. ¹¹A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.

Kapitola 76

V JUDSKÉ ZEMI JE ZNÁM BŮH

¹Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň. ²V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli. ³V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu. ⁴Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku. -Sela- ⁵Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných! ⁶Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce. ⁷Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně. ⁸Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem? ⁹Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru, ¹⁰když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi. -Sela- ¹¹Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu. ¹²Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň, ¹³tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.

Kapitola 77

ÚPĚNLIVĚ VOLÁM K BOHU

¹Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm. ²Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! ³V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. ⁴Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. -Sela- ⁵Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova. ⁶Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta. ⁷V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá: ⁸Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? ⁹Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních? ¹⁰Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? - Sela- ¹¹Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího. ¹²Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. ¹³Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. ¹⁴Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš? ¹⁵Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. ¹⁶Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. -Sela- ¹⁷Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. ¹⁸Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. ¹⁹Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. ²⁰Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy. ²¹Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

Kapitola 78

¹Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, ²otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. ³Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, ⁴nebudeme tajit jejich synům.
Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. ⁵Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, ⁶aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí.
Ti to budou dále vyprávět svým synům, ⁷aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, ⁸a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. ⁹Lukem vyzbrojení Efrajimci otočili se v den bitvy. ¹⁰Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli, ¹¹zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout. ¹²On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli. ¹³Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody. ¹⁴Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně. ¹⁵Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní, ¹⁶bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky. ¹⁷Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu, ¹⁸srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle. ¹⁹A reptali proti Bohu: „Může Bůh prostřít stůl v poušti? ²⁰Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?“ ²¹Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli, ²²neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu. ²³Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes ²⁴a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. ²⁵Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti. ²⁶Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí ²⁷a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku, ²⁸nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich. ²⁹Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví. ³⁰Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech, ³¹když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil. ³²Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům. ³³Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem. ³⁴Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha, ³⁵připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel. ³⁶Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, ³⁷v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě. ³⁸Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení, ³⁹pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací. ⁴⁰Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji! ⁴¹Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele. ⁴²Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka, ⁴³když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli. ⁴⁴Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít. ⁴⁵Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu. ⁴⁶Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce. ⁴⁷Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem. ⁴⁸Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda. ⁴⁹Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy. ⁵⁰Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé. ⁵¹Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech. ⁵²Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, ⁵³vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře. ⁵⁴Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal. ⁵⁵Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny. ⁵⁶Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho, ⁵⁷odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk. ⁵⁸Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti. ⁵⁹Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele: ⁶⁰opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi. ⁶¹Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka ⁶²a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí. ⁶³Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly. ⁶⁴Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly. ⁶⁵A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem, ⁶⁶zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou. ⁶⁷Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil, ⁶⁸zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval. ⁶⁹Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi. ⁷⁰Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, ⁷¹od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. ⁷²A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.

Kapitola 79

BOŽE, VTRHLY PRONÁRODY DO DĚDICTVÍ TVÉHO

¹Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin! ²Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři. ³Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil. ⁴Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. ⁵Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň? ⁶Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno; ⁷vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. ⁸Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. ⁹Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno! ¹⁰Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků. ¹¹Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti! ¹²Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku. ¹³My, tvůj lid – ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.

Kapitola 80

NASLOUCHEJ, PASTÝŘI IZRAELE

¹Pro předního zpěváka. Podle „Lilií“. Svědectví pro Asafa. Žalm. ²Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases! ³Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás. ⁴Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni. ⁵Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu? ⁶Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou. ⁷Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích. ⁸Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni! ⁹Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil. ¹⁰Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi. ¹¹Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry, ¹²rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece. ¹³Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem? ¹⁴Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť. ¹⁵Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy, ¹⁶kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval. ¹⁷Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou. ¹⁸Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval. ¹⁹Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno. ²⁰Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!

Kapitola 81

PLESEJTE BOHU, NAŠÍ SÍLE

¹Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa. ²Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! ³Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citeru a harfu, ⁴při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku. ⁵Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha. ⁶Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal. ⁷Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce. ⁸V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel.
-Sela- ⁹Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli. ¹⁰Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu! ¹¹Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. ¹²Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl. ¹³Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány. ¹⁴Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil, ¹⁵brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům. ¹⁶Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu, ¹⁷bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!

Kapitola 82

¹V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy: ²„Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?
-Sela- ³Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, ⁴pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“ ⁵Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí. ⁶„Ač jsem řekl: ‚Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího,‘ ⁷zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař.“ ⁸Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody!

Kapitola 83

BOŽE, NEBUĎ ZTICHA - 1 Píseň. Žalm pro Asafa.

²Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu! ³Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu, ⁴kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš: ⁵„Pojďme,“ praví, „vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“ ⁶Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu ⁷stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb, ⁸Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru, ⁹Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali.
-Sela- ¹⁰Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu: ¹¹u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali. ¹²Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou, ¹³kteří řekli: „Zaberme si Boží nivy!“ ¹⁴Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem! ¹⁵Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, ¹⁶tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs. ¹⁷Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine. ¹⁸Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou, ¹⁹ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!

Kapitola 84

JAK JE TVŮJ PŘÍBYTEK MILÝ, HOSPODINE ZÁSTUPŮ

¹Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm. ²Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů! ³Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! ⁴Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože! ⁵Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit.
-Sela- ⁶Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. ⁷Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním. ⁸Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu. ⁹Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože!
- Sela- ¹⁰Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout. ¹¹Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde ; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti, ¹²vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. ¹³Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!

Kapitola 85

HOSPODINE, PROJEVOVAL JSI SVÉ ZEMI PŘÍZEŇ

¹Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm. ²Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil. ³Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy.
-Sela- ⁴Svou prchlivost odkládal jsi zcela, přestával jsi planout hněvem. ⁵Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení! ⁶Chceš se na nás hněvat věčně? Stíhat hněvem všechna pokolení? ⁷Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval? ⁸Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu! ⁹Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí! ¹⁰Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva. ¹¹Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení. ¹²Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost. ¹³Hospodin dopřeje dobrých časů, svou úrodu vydá naše země. ¹⁴Před ním půjde spravedlnost a on bude kráčet její cestou.

Kapitola 86

HOSPODINE, NAKLOŇ UCHO, ODPOVĚZ MI

¹Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený. ²Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. ³Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. ⁴Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, ⁵neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. ⁶Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. ⁷V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. ⁸Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. ⁹Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, ¹⁰protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. ¹¹Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. ¹²Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, ¹³vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. ¹⁴Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. ¹⁵Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. ¹⁶Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! ¹⁷Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!

Kapitola 87

NA POSVÁTNÝCH HORÁCH ZALOŽIL SVŮJ CHRÁM

¹Pro Kórachovce, zpívaný žalm. Na posvátných horách založil svůj chrám. ²Hospodin miluje brány Sijónu nad všechny příbytky Jákobovy. ³Slavné věci hlásány jsou v tobě, město Boží!
-Sela- ⁴Připomenu Rahaba i Bábel jakožto ty, kdo mě znají, také Pelišteu a Týr s Kúšem, každý z nich se zrodil tady. ⁵O Sijónu řeknou: V něm se zrodil ten i onen, a sám Nejvyšší jej činí pevným. ⁶Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady.
-Sela- ⁷A dají se do zpěvu a tance: Všechna spása pramení mi z tebe!

Kapitola 88

HOSPODINE, BOŽE, MÁ SPÁSO

¹Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského. ²Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím; ³kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování! ⁴Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. ⁵Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. ⁶Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. ⁷Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. ⁸Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.
-Sela- ⁹Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska. ¹⁰Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně. ¹¹Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu?
-Sela- ¹²Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? ¹³Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? ¹⁴Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě. ¹⁵Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš? ¹⁶Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady. ¹⁷Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely, ¹⁸ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují. ¹⁹Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

Kapitola 89

O HOSPODINOVĚ MILOSRDENSTVÍ CHCI ZPÍVAT VĚČNĚ

¹Poučující, pro Étana Ezrachejského. ²O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. ³Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, ⁴řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: ⁵Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“
-Sela- ⁶Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost. ⁷Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? ⁸Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. ⁹Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. ¹⁰Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny. ¹¹Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele. ¹²Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm. ¹³Ty jsi stvořil jih isever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu. ¹⁴V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená. ¹⁵Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. ¹⁶Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine. ¹⁷Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost, ¹⁸neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá. ¹⁹Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele. ²⁰Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu. ²¹Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým. ²²Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. ²³Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. ²⁴Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. ²⁵Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu. ²⁶I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky. ²⁷On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘ ²⁸a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země. ²⁹Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu. ³⁰Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes. ³¹Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, ³²budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, ³³ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, ³⁴ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, ³⁵neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. ³⁶Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi? ³⁷Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, ³⁸pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“
-Sela- ³⁹Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil. ⁴⁰Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi. ⁴¹Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky. ⁴²Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán. ⁴³Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost. ⁴⁴Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji. ⁴⁵Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem. ⁴⁶Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.
-Sela- ⁴⁷Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň? ⁴⁸Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi? ⁴⁹Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?
- Sela- ⁵⁰Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost? ⁵¹Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím. ⁵²Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném! ⁵³Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.