Žalmy

Kapitola 1

První kniha žalmů

BLAZE MUŽI, KTERÝ SE NEŘÍDÍ RADAMI SVÉVOLNÍKŮ

¹Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, ²nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. ³Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří. ⁴Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. ⁵Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. ⁶Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Kapitola 2

PROČ SE PRONÁRODY BOUŘÍ

¹Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? ²Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: ³„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ ⁴Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. ⁵Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: ⁶„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ ⁷Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. ⁸Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. ⁹Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ ¹⁰Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! ¹¹Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. ¹²Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem.
Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Kapitola 3

HOSPODINE, JAK MNOHO JE TĚCH, KTEŘÍ MĚ SOUŽÍ

¹Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem. ²Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! ³Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: „Ten u Boha spásu nenalezne.“
-Sela- ⁴Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu. ⁵Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
-Sela- ⁶Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. ⁷Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. ⁸Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. ⁹V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!
-Sela-

Kapitola 4

KDYŽ VOLÁM, ODPOVĚZ MI, BOŽE MÉ SPRAVEDLNOSTI

¹Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Žalm Davidův. ²Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti!
V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu! ³„Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež.
-Sela- ⁴Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. ⁵Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha.
-Sela- ⁶Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“ ⁷Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“
Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! ⁸Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. ⁹Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Kapitola 5

HOSPODINE, PŘEJ SLUCHU MÝM SLOVŮM

¹Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův. ²Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. ³Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! ⁴Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat. ⁵Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, ⁶tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, ⁷do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví.
Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti. ⁸Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu,
smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni. ⁹Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm,
kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou. ¹⁰Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby,
jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti. ¹¹Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány,
zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě! ¹²Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat,
když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno. ¹³Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

Kapitola 6

NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM HNĚVU

¹Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Žalm Davidův. ²Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení! ³Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem. ⁴Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat? ⁵Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň! ⁶Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu? ⁷Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože. ⁸Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků. ⁹Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší, ¹⁰Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme. ¹¹Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.

Kapitola 7

HOSPODINE, BOŽE MŮJ, K TOBĚ SE UTÍKÁM

¹Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi. ²Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě
a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají, ³aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není. ⁴Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních, ⁵jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj,
nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka, ⁶ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape
do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
-Sela- ⁷Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků
mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz. ⁸Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu. ⁹Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine,
k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti. ¹⁰Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně,
Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví! ¹¹Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce. ¹²Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem. ¹³Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří, ¹⁴smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje. ¹⁵Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy. ¹⁶Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá. ¹⁷To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne. ¹⁸Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý,
budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.

Kapitola 8

HOSPODINE, PANE NÁŠ, JAK VZNEŠENÉ JE TVOJE JMÉNO

¹Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův.

²Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. ³Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti
svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. ⁴Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: ⁵Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? ⁶Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. ⁷Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: ⁸všechen brav a skot a také polní zvířata ⁹a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. ¹⁰Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Kapitola 9

HOSPODINE, CELÝM SVÝM SRDCEM TI VZDÁVÁM CHVÁLU

¹Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův.
(Álef) ²Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech
divuplných činech tvých chci vypravovat. ³Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
(Bét) ⁴Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, ⁵protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.
(Gimel) ⁶Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. ⁷Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.
(Hé) ⁸Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. ⁹Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.
(Vav) ¹⁰Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem,
v dobách soužení je hradem nedobytným. ¹¹V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno.
Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.
(Zajin) ¹²Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní,
oznamujte mezi lidmi jeho skutky. ¹³Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni,
na úpění ponížených nezapomněl.
(Chet) ¹⁴Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti,
kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! ¹⁵O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat
v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.
(Tet) ¹⁶Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. ¹⁷Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou.
– Higgájón. -Sela- (Jod) ¹⁸Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. ¹⁹Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
(Kaf) ²⁰Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá
na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem! ²¹Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.
- Sela- (Lámed)

Kapitola 10

HOSPODINE, PROČ JEN STOJÍŠ V DÁLI

¹Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? ²Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí! ³Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
(Nún) ⁴Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle. ⁵Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům. ⁶Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“
(Pé) ⁷V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. ⁸Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,
(Ajin)
jeho oči pasou po bezbranném. ⁹Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl. ¹⁰Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. ¹¹Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“
(Kóf) ¹²Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! ¹³Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš?“
(Réš) ¹⁴Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou.
Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
(Šín) ¹⁵Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne. ¹⁶Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
(Táv) ¹⁷Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, ¹⁸zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

Kapitola 11

UTÍKÁM SE K HOSPODINU

¹Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: „Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře! ²Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce. ³Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?“ ⁴Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny. ⁵Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí. ⁶Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. ⁷Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.

Kapitola 12

HOSPODINE, POMOZ! SE ZBOŽNÝM JE KONEC

¹Pro předního zpěváka zadoprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův. ²Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. ³Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. ⁴Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, ⁵ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“ ⁶„Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“ ⁷Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. ⁸Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; ⁹kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.

Kapitola 13

DLOUHO JEŠTĚ, HOSPODINE, NA MĚ ANI NEVZPOMENEŠ?

¹Pro předního zpěváka, žalm Davidův. ²Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? ³Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat? ⁴Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti, ⁵ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“ Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se. ⁶Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

Kapitola 14

BLOUD SI V SRDCI ŘÍKÁ: „BŮH TU NENÍ“

¹Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá. ²Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. ³Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. ⁴Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají, ⁵že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh. ⁶Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště. ⁷Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Kapitola 15

HOSPODINE, KDO SMÍ POBÝVAT V TVÉM STANU

¹Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? ²Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, ³nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, ⁴pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, ⁵nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.

Kapitola 16

OCHRAŇUJ MĚ, BOŽE, UTÍKÁM SE K TOBĚ

¹Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! ²Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“ ³Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: ⁴„Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ ⁵Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. ⁶Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! ⁷Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. ⁸Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. ⁹Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, ¹⁰neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. ¹¹Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Kapitola 17

HOSPODINE, SLYŠ PŘI SPRAVEDLIVOU

¹Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů. ²Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo. ³Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty. ⁴Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka. ⁵Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly. ⁶K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám. ⁷Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají. ⁸Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel ⁹před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují. ¹⁰Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně. ¹¹Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi. ¹²Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu. ¹³Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka ¹⁴a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům. ¹⁵Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.

Kapitola 18

MILUJI TĚ VROUCNĚ, HOSPODINE, MOJE SÍLO

¹Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel
slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových. ²Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. ³Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! ⁴Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. ⁵Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, ⁶provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. ⁷V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. ⁸Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. ⁹Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. ¹⁰Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. ¹¹Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. ¹²Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. ¹³Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. ¹⁴Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. ¹⁵Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. ¹⁶Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. ¹⁷Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. ¹⁸Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. ¹⁹Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, ²⁰učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. ²¹Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, ²²neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. ²³Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. ²⁴Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. ²⁵Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. ²⁶Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, ²⁷ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. ²⁸Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. ²⁹Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. ³⁰S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, ³¹s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. ³²Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! ³³Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, ³⁴ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, ³⁵učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. ³⁶Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. ³⁷Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. ³⁸Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. ³⁹Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. ⁴⁰Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. ⁴¹Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. ⁴²Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. ⁴³Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. ⁴⁴Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. ⁴⁵Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. ⁴⁶Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. ⁴⁷Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! ⁴⁸Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. ⁴⁹Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. ⁵⁰Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. ⁵¹Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!

Kapitola 19

NEBESA VYPRAVUJÍ O BOŽÍ SLÁVĚ

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. ³Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. ⁴Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. ⁵Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. ⁶Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. ⁷Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. ⁸Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. ⁹Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. ¹⁰Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, ¹¹nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. ¹²Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou. ¹³Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. ¹⁴Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. ¹⁵Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!

Kapitola 20

KÉŽ TI V DEN SOUŽENÍ HOSPODIN ODPOVÍ

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova! ³Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! ⁴Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.
-Sela- ⁵Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr! ⁶Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání! ⁷Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice. ⁸Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. ⁹Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. ¹⁰„Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.

Kapitola 21

HOSPODINE, KRÁL SE RADUJE Z TVÉ MOCI

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá. ³Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel.
-Sela- ⁴Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata. ⁵O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy. ⁶Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností. ⁷Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti. ⁸Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese. ⁹Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí. ¹⁰Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň. ¹¹Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi. ¹²Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí. ¹³Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků. ¹⁴Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.

Kapitola 22

BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL

¹Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. ²Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. ³Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. ⁴Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. ⁵Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. ⁶Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. ⁷Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. ⁸Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: ⁹„Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ ¹⁰Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. ¹¹Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. ¹²Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! ¹³Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. ¹⁴Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. ¹⁵Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. ¹⁶Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! ¹⁷Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, ¹⁸mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. ¹⁹Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. ²⁰Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! ²¹Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; ²²zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. ²³O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. ²⁴Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! ²⁵Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. ²⁶Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. ²⁷Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. ²⁸Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. ²⁹Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. ³⁰Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. ³¹Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, ³²to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

Kapitola 23

HOSPODIN JE MŮJ PASTÝŘ, NEBUDU MÍT NEDOSTATEK

¹Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. ²Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, ³naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. ⁴I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. ⁵Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. ⁶Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

Kapitola 24

HOSPODINOVA JE ZEMĚ SE VŠÍM, CO JE NA NÍ

¹Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. ²To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. ³Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? ⁴Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. ⁵Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. ⁶To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob.
-Sela- ⁷Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. ⁸Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. ⁹Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. ¹⁰Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!
-Sela-

Kapitola 25

K TOBĚ, HOSPODINE, POZVEDÁM SVOU DUŠI

¹Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) ²v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) ³Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet) ⁴Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé) ⁵Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin) ⁶Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet) ⁷Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet) ⁸Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod) ⁹On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf) ¹⁰Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed) ¹¹Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém) ¹²Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún) ¹³Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek) ¹⁴Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin) ¹⁵Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé) ¹⁶Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde) ¹⁷Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?) ¹⁸Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš) ¹⁹Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín) ²⁰Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv) ²¹Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. ²²Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!

Kapitola 26

DOPOMOZ MI, HOSPODINE, K PRÁVU

¹Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina. ²Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce! ³Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou. ⁴Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci. ⁵Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu. ⁶Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine, ⁷aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech. ⁸Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva. ⁹Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají, ¹⁰kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků. ¹¹Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou! ¹²Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu.

Kapitola 27

HOSPODIN JE SVĚTLO MÉ A MOJE SPÁSA

¹Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? ²Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. ³Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. ⁴O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny
dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. ⁵On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. ⁶Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. ⁷Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! ⁸Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. ⁹Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. ¹⁰I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. ¹¹Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. ¹²Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. ¹³Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! ¹⁴Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!

Kapitola 28

K TOBĚ, HOSPODINE, VOLÁM

¹Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu. ²Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně. ³Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu. ⁴Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať. ⁵Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje. ⁶Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! ⁷Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. ⁸Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného. ⁹Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!

Kapitola 29

PŘIZNEJTE HOSPODINU, SYNOVÉ BOŽÍ

¹Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu. ²Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu. ³Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem. ⁴Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti. ⁵Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské. ⁶Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce. ⁷Hospodinův hlas křeše plameny ohně. ⁸Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš. ⁹Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: „Sláva!“ ¹⁰Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky. ¹¹Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.

Kapitola 30

HOSPODINE, TEBE VYVYŠUJI

¹Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův. ²Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali. ³Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě. ⁴Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu. ⁵Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, ⁶neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. ⁷V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese. ⁸Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se. ⁹K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím: ¹⁰Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost? ¹¹Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine. ¹²Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, ¹³aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.

Kapitola 31

HOSPODINE, UTÍKÁM SE K TOBĚ

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! ³Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. ⁴Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. ⁵Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. ⁶Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. ⁷Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. ⁸Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. ⁹Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. ¹⁰Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. ¹¹V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. ¹²Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. ¹³Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. ¹⁴Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. ¹⁵Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, ¹⁶moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. ¹⁷Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. ¹⁸Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. ¹⁹Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. ²⁰Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. ²¹Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. ²²Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! ²³A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. ²⁴Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. ²⁵Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!

Kapitola 32

BLAZE TOMU, Z NĚHOŽ JE NEVĚRNOST SŇATA

¹Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. ²Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. ³Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. ⁴Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
-Sela- ⁵Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
-Sela- ⁶Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. ⁷Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
-Sela- ⁸Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. ⁹Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. ¹⁰Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. ¹¹Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

Kapitola 33

ZAPLESEJTE, SPRAVEDLIVÍ, HOSPODINU

¹Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. ²Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. ³Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. ⁴Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. ⁵Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. ⁶Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. ⁷Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. ⁸Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! ⁹Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. ¹⁰Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. ¹¹Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení. ¹²Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. ¹³Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, ¹⁴ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. ¹⁵On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. ¹⁶Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. ¹⁷Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže. ¹⁸Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, ¹⁹aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. ²⁰Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. ²¹Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. ²²Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!

Kapitola 34

DOBROŘEČIT BUDU HOSPODINU V KAŽDÉM ČASE

¹Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel . (Álef) ²Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. (Bét) ³O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. (Gimel) ⁴Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. (Dálet) ⁵Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. (Hé) ⁶Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. (Zajin) ⁷Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. (Chet) ⁸Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. (Tet) ⁹Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. (Jod) ¹⁰Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. (Kaf) ¹¹I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. (Lámed) ¹²Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni. (Mém) ¹³Kdo si oblíbil život a miluje dny, aby užíval dobra? (Nún) ¹⁴Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi. (Sámek) ¹⁵Vyhýbej se zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj. (Ajin) ¹⁶Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho. (Pé) ¹⁷Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich. (Çáde) ¹⁸Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. (Kóf) ¹⁹Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. (Réš) ²⁰Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. (Šín) ²¹Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna. (Táv) ²²Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu. ²³Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.

Kapitola 35

HOSPODINE, VEĎ SPOR S TĚMI, KDO VEDOU SPOR SE MNOU

¹Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. ²Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, ³rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“ ⁴Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. ⁵Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, ⁶ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. ⁷Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. ⁸Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. ⁹Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. ¹⁰Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“ ¹¹Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. ¹²Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. ¹³Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. ¹⁴Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. ¹⁵Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. ¹⁶Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. ¹⁷Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. ¹⁸Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. ¹⁹Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. ²⁰To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. ²¹Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“ ²²Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! ²³Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. ²⁴Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. ²⁵Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“ ²⁶Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. ²⁷Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“ ²⁸O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.

Kapitola 36

TAK ZNÍ VZPURNÝ VÝROK SVÉVOLNÍKA

¹Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův. ²Tak zní vzpurný výrok svévolníka: „Nemám v srdci místo pro strach z Boha.“ A to do očí mu říká. ³Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti. ⁴Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. ⁵Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého. ⁶Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. ⁷Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine. ⁸Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. ⁹Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. ¹⁰U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. ¹¹Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. ¹²Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! ¹³Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.

Kapitola 37

NEVZRUŠUJ SE KVŮLI ZLOVOLNÍKŮM

¹Davidův. (Álef) Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. ²Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. (Bét) ³Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. ⁴Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. (Gimel) ⁵Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. ⁶Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. (Dálet) ⁷Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. (Hé) ⁸Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, ⁹neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. (Vav) ¹⁰Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. ¹¹Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. (Zajin) ¹²Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. ¹³Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. (Chet) ¹⁴Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. ¹⁵Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. (Tet) ¹⁶Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, ¹⁷neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. (Jod) ¹⁸Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. ¹⁹V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. (Kaf) ²⁰Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. (Lámed) ²¹Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. ²²Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. (Mém) ²³Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. ²⁴I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. (Nún) ²⁵Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. ²⁶Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. (Sámek) ²⁷Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, ²⁸neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. (Ajin) Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno. ²⁹Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. (Pé) ³⁰Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. ³¹Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. (Çáde) ³²Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. ³³Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. (Kóf) ³⁴Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. (Réš) ³⁵Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; ³⁶odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. (Šín) ³⁷Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. ³⁸Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. (Táv) ³⁹Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. ⁴⁰Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

Kapitola 38

NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM ROZLÍCENÍ

¹ŽalmDavidův, k připamatování. ²Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, ³neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. ⁴Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. ⁵Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. ⁶Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. ⁷Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím. ⁸Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. ⁹Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. ¹⁰Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. ¹¹Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. ¹²Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. ¹³Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. ¹⁴Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. ¹⁵Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, ¹⁶neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl! ¹⁷Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha. ¹⁸Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. ¹⁹Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám. ²⁰Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. ²¹Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují. ²²Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, ²³na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

Kapitola 39

ŘEKL JSEM SI: BUDU DBÁT NA SVOJE CESTY

¹Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův. ²Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. ³Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. ⁴Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto: ⁵Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. ⁶Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. ⁷Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. ⁸A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. ⁹Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! ¹⁰Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. ¹¹Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! ¹²Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. ¹³Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. ¹⁴Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.

Kapitola 40

VŠECHNU NADĚJI JSEM SLOŽIL V HOSPODINA

¹Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. ²Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. ³Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet ⁴a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. ⁵Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. ⁶Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. ⁷Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. ⁸Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. ⁹Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. ¹⁰Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. ¹¹Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. ¹²Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! ¹³Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. ¹⁴Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! ¹⁵Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. ¹⁶Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ ¹⁷Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. ¹⁸Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!

Kapitola 41

BLAZE TOMU, KDO MÁ POCHOPENÍ PRO NUZNÉHO

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. ³Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej! ⁴Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko! ⁵Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. ⁶Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“ ⁷Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví. ⁸Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí: ⁹„Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“ ¹⁰I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. ¹¹Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil. ¹²Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele. ¹³Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář. ¹⁴Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.