Žalmy

Kapitola 107

Pátá kniha žalmů

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

¹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! ²Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, ³které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. ⁴Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. ⁵Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. ⁶A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: ⁷sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. ⁸Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: ⁹dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. ¹⁰Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, ¹¹neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. ¹²Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. ¹³A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: ¹⁴vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. ¹⁵Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: ¹⁶rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. ¹⁷Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. ¹⁸Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. ¹⁹A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: ²⁰seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. ²¹Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, ²²ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. ²³Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, ²⁴spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. ²⁵Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. ²⁶Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. ²⁷V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. ²⁸A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: ²⁹utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. ³⁰Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. ³¹Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, ³²ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! ³³Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, ³⁴v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. ³⁵Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. ³⁶Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. ³⁷Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. ³⁸Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. ³⁹Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, ⁴⁰když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. ⁴¹Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. ⁴²Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. ⁴³Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

Kapitola 108

MÉ SRDCE JE PŘIPRAVENO, BOŽE

¹Píseň, žalm Davidův. ²Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva! ³Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. ⁴Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; ⁵vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost. ⁶Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva! ⁷Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi! ⁸Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. ⁹Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. ¹⁰Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím.“ ¹¹Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? ¹²Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? ¹³Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. ¹⁴S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.

Kapitola 109

BOŽE, MÁ CHVÁLO, NESTAV SE HLUCHÝM

¹Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, ²když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, ³slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. ⁴Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. ⁵Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. ⁶Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. ⁷Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. ⁸Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. ⁹Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. ¹⁰Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. ¹¹Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. ¹²Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. ¹³Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. ¹⁴Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. ¹⁵Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich ¹⁶za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. ¹⁷Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! ¹⁸Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. ¹⁹Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. ²⁰To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. ²¹Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! ²²Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. ²³Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. ²⁴V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. ²⁵Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. ²⁶Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, ²⁷aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. ²⁸Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. ²⁹Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. ³⁰Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, ³¹neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.

Kapitola 110

VÝROK HOSPODINŮV MÉMU PÁNU

¹Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“ ²Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! ³Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo. ⁴Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu. ⁵Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále. ⁶Bude soudit pronárody – plno mrtvol všude –, on rozdrtí hlavu velké země. ⁷Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.

Kapitola 111

CHVÁLU VZDÁVÁM HOSPODINU CELÝM SRDCEM

¹Haleluja. (Álef) Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, (Bét)
v kruhu přímých, v shromáždění. (Gimel) ²Činy Hospodinovy jsou velké, (Dálet) vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. (Hé) ³Velebné a důstojné je jeho dílo, (Vav)
jeho spravedlnost trvá navždy. (Zajin) ⁴On zajistil památku svým divům; (Chet)
Hospodin je milostivý, plný slitování. (Tet) ⁵Dal potravu těm, kdo se ho bojí, (Jod)
navěky je pamětliv své smlouvy. (Kaf) ⁶Svému lidu ohlásil své mocné činy, (Lámed)
že mu dá dědictví pronárodů. (Mém) ⁷Činy jeho rukou jsou pravda a právo, (Nún)
všechna jeho ustanovení jsou věrná, (Sámek) ⁸spolehlivá navěky a navždy, (Ajin)
pravdou a přímostí vytvořená. (Pé) ⁹Seslal svému lidu vykoupení, (Çáde)
ustanovil navěky svou smlouvu; (Kóf)
svaté, bázeň budící je jeho jméno. (Réš) ¹⁰Počátek moudrosti je bát se Hospodina; (Šín)
velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. (Táv)
Jeho chvála trvá navždy!

Kapitola 112

BLAZE MUŽI, JENŽ SE BOJÍ HOSPODINA

¹Haleluja. (Álef)
Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, (Bét)
jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních! (Gimel) ²Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, (Dálet)
pokolení přímých bude požehnáno. (Hé) ³Jmění, bohatství má ve svém domě, (Vav)
jeho spravedlnost trvá navždy. (Zajin) ⁴Ve tmách vzchází přímým světlo; (Chet)
Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý. (Tet) ⁵Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí (Jod)
a své věci spravuje dle práva: (Kaf) ⁶nezhroutí se nikdy, (Lámed)
spravedlivý zůstane v paměti věčně. (Mém) ⁷Nemusí se bát zlé zprávy, (Nún)
jeho srdce pevně doufá v Hospodina. (Sámek) ⁸Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, (Ajin)
jednou spatří pád svých protivníků. (Pé) ⁹Rozděluje, dává ubožákům, (Çáde)
jeho spravedlnost trvá navždy, (Kóf)
jeho roh se zvedne v slávě. (Réš) ¹⁰Svévolník na to zlostně hledí, (Šín)
skřípe zuby a odvahu ztrácí; (Táv)
choutky svévolníků přijdou vniveč.

Kapitola 113

CHVALTE, HOSPODINOVI SLUŽEBNÍCI

¹Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! ²Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. ³Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina. ⁴Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva. ⁵Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? ⁶Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. ⁷Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka ⁸a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu. ⁹Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja.

Kapitola 114

KDYŽ VYŠEL IZRAEL Z EGYPTA

¹Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči, ²stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím. ³Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil, ⁴hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. ⁵Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš? ⁶Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? ⁷Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým! ⁸On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.

Kapitola 115

NE NÁS, HOSPODINE, NE NÁS

¹Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! ²Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ ³Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. ⁴Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. ⁵Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, ⁶mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, ⁷rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. ⁸Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. ⁹Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. ¹⁰Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. ¹¹Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. ¹²Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu, ¹³žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým. ¹⁴Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny! ¹⁵Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi. ¹⁶Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem. ¹⁷Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. ¹⁸Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.

Kapitola 116

HOSPODINA MILUJI; ON SLYŠÍ

¹Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, ²sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat. ³Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti. ⁴Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život! ⁵Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává. ⁶Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit. ⁷Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal. ⁸Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím. ⁹Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých. ¹⁰Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený. ¹¹Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář. ¹²Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? ¹³Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. ¹⁴Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem. ¹⁵Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti. ¹⁶Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta. ¹⁷Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. ¹⁸Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem, ¹⁹v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.

Kapitola 117

CHVALTE HOSPODINA VŠECHNY NÁRODY

¹Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, ²neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

Kapitola 118

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

¹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! ²Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! ³Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné! ⁴Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! ⁵V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. ⁶Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk? ⁷Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí. ⁸Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. ⁹Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata. ¹⁰Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. ¹¹Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. ¹²Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu. ¹³Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc, ¹⁴Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou. ¹⁵Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy! ¹⁶Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! ¹⁷Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech. ¹⁸Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti. ¹⁹Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. ²⁰Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. ²¹Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou. ²²Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. ²³Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. ²⁴Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. ²⁵Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru! ²⁶Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu. ²⁷Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte. ²⁸Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. ²⁹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
(Álef)

Kapitola 119

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

¹Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. ²Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. ³Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. ⁴Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. ⁵Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. ⁶Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. ⁷Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. ⁸Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
(Bét)

⁹Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. ¹⁰Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. ¹¹Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. ¹²Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. ¹³Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. ¹⁴Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. ¹⁵O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. ¹⁶Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
(Gimel)

¹⁷Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. ¹⁸Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. ¹⁹Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. ²⁰V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. ²¹Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. ²²Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. ²³I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, ²⁴tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
(Dálet)

²⁵Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. ²⁶Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. ²⁷Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. ²⁸Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. ²⁹Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. ³⁰Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. ³¹Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! ³²Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
(Hé)

³³Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. ³⁴Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. ³⁵Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. ³⁶Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. ³⁷Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. ³⁸Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. ³⁹Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. ⁴⁰Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
(Vav)

⁴¹Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, ⁴²a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. ⁴³Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. ⁴⁴Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. ⁴⁵Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. ⁴⁶O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. ⁴⁷Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. ⁴⁸Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
(Zajin)

⁴⁹Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. ⁵⁰Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. ⁵¹Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. ⁵²Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. ⁵³Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. ⁵⁴Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. ⁵⁵V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. ⁵⁶Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
(Chet)

⁵⁷Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. ⁵⁸O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. ⁵⁹Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. ⁶⁰Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. ⁶¹Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. ⁶²Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. ⁶³Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. ⁶⁴Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
(Tet)

⁶⁵Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. ⁶⁶Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. ⁶⁷Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. ⁶⁸Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. ⁶⁹Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. ⁷⁰Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. ⁷¹Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. ⁷²Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
(Jod)

⁷³Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. ⁷⁴Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. ⁷⁵Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. ⁷⁶Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. ⁷⁷Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. ⁷⁸Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. ⁷⁹Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. ⁸⁰Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
(Kaf)

⁸¹Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. ⁸²Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? ⁸³Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. ⁸⁴Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? ⁸⁵Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. ⁸⁶Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! ⁸⁷Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. ⁸⁸Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
(Lámed)

⁸⁹Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. ⁹⁰Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. ⁹¹Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. ⁹²Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. ⁹³Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. ⁹⁴Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. ⁹⁵Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. ⁹⁶Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
(Mém)

⁹⁷Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. ⁹⁸Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. ⁹⁹Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. ¹⁰⁰Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. ¹⁰¹Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. ¹⁰²Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. ¹⁰³Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. ¹⁰⁴Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
(Nún)

¹⁰⁵Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. ¹⁰⁶Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. ¹⁰⁷Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. ¹⁰⁸Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. ¹⁰⁹Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. ¹¹⁰Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. ¹¹¹Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. ¹¹²V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
(Sámek)

¹¹³Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. ¹¹⁴Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. ¹¹⁵Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. ¹¹⁶Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. ¹¹⁷Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. ¹¹⁸Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. ¹¹⁹Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. ¹²⁰Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
(Ajin)

¹²¹Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. ¹²²Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. ¹²³Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. ¹²⁴Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. ¹²⁵Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. ¹²⁶Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. ¹²⁷Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. ¹²⁸Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
(Pé)

¹²⁹Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. ¹³⁰Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. ¹³¹Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. ¹³²Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. ¹³³Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. ¹³⁴Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. ¹³⁵Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. ¹³⁶Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
(Çáde)

¹³⁷Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. ¹³⁸Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. ¹³⁹Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. ¹⁴⁰Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. ¹⁴¹Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. ¹⁴²Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. ¹⁴³Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. ¹⁴⁴Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
(Kóf)

¹⁴⁵Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. ¹⁴⁶Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. ¹⁴⁷Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. ¹⁴⁸Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. ¹⁴⁹Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. ¹⁵⁰Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. ¹⁵¹Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. ¹⁵²Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
(Réš)

¹⁵³Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. ¹⁵⁴Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. ¹⁵⁵Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. ¹⁵⁶Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. ¹⁵⁷Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. ¹⁵⁸Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. ¹⁵⁹Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. ¹⁶⁰To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
(Šín)

¹⁶¹Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. ¹⁶²Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. ¹⁶³Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. ¹⁶⁴Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. ¹⁶⁵Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. ¹⁶⁶S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. ¹⁶⁷Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. ¹⁶⁸Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
(Táv)

¹⁶⁹Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. ¹⁷⁰Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. ¹⁷¹Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. ¹⁷²Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. ¹⁷³Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. ¹⁷⁴Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. ¹⁷⁵Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. ¹⁷⁶Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

Kapitola 120

K HOSPODINU V SOUŽENÍ JSEM VOLAL

¹Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl. ²Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného. ³Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku? ⁴Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle. ⁵Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců! ⁶Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj. ⁷Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.

Kapitola 121

POZVEDÁM SVÉ OČI K HORÁM

¹Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? ²Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. ³Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. ⁴Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. ⁵Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. ⁶Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. ⁷Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. ⁸Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Kapitola 122

ZARADOVAL JSEM SE, KDYŽ MI ŘEKLI

¹Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! ²A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. ³Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek. ⁴Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu. ⁵Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu. ⁶Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! ⁷Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! ⁸Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“ ⁹Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

Kapitola 123

POZVEDÁM SVÉ OČI K TOBĚ

¹Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš. ²Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje. ³Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání. ⁴Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.

Kapitola 124

KDYBY SÁM HOSPODIN NEBYL PŘI NÁS

¹Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás – Izrael ať řekne –, ²kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé, ³zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli. ⁴Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil, ⁵tehdy by se přes nás převalily vzduté vody. ⁶Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! ⁷Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme! ⁸Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.

Kapitola 125

KDO DOUFAJÍ V HOSPODINA, JSOU JAK HORA SIJÓN

¹Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně. ²Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky. ³Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem. ⁴Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce! ⁵Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!

Kapitola 126

KDYŽ HOSPODIN ÚDĚL SIJÓNU ZMĚNIL

¹Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. ²Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: „Hospodin s nimi učinil velké věci.“ ³Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. ⁴Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země! ⁵Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. ⁶S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.

Kapitola 127

NESTAVÍ-LI DŮM HOSPODIN

¹Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. ²Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. ³Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna. ⁴Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí. ⁵Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.

Kapitola 128

BLAZE KAŽDÉMU, KDO SE BOJÍ HOSPODINA

¹Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! ²Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. ³Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu. ⁴Hle, jak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. ⁵Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití, ⁶abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!

Kapitola 129

JAK ČASTO MĚ UŽ OD MLÁDÍ SUŽOVALI

¹Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –, ²jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli. ³Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy. ⁴Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal. ⁵S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón! ⁶Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. ⁷Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy. ⁸Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“

Kapitola 130

Z HLUBIN BEZEDNÝCH TĚ VOLÁM, HOSPODINE

¹Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, ²Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. ³Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? ⁴Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. ⁵Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. ⁶Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. ⁷Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, ⁸on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Kapitola 131

NEMÁM, HOSPODINE, DOMÝŠLIVÉ SRDCE

¹Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, ²nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. ³Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.

Kapitola 132

HOSPODINE, ROZPOMEŇ SE NA DAVIDA

¹Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, ²jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: ³„Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, ⁴očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, ⁵dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ ⁶A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. ⁷Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. ⁸Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! ⁹Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. ¹⁰Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. ¹¹Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. ¹²Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ ¹³Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: ¹⁴„To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. ¹⁵Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. ¹⁶Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. ¹⁷Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. ¹⁸Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

Kapitola 133

JAKÉ DOBRO, JAKÉ BLAHO

¹Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! ²Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. ³Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.

Kapitola 134

DOBROŘEČTE HOSPODINU, VŠICHNI HOSPODINOVI SLUŽEBNÍCI

¹Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času. ²Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu! ³Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.

Kapitola 135

CHVALTE HOSPODINOVO JMÉNO

¹Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci, ²kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha. ³Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. ⁴Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele. ⁵Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. ⁶Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. ⁷Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. ⁸Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče. ⁹Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky. ¹⁰Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále, ¹¹krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu. ¹²Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu. ¹³Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine. ¹⁴Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit. ¹⁵Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. ¹⁶Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí. ¹⁷Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu. ¹⁸Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. ¹⁹Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu. ²⁰Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. ²¹Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.

Kapitola 136

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

¹Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. ²Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. ³Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné. ⁴Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné. ⁵Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné. ⁶Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné. ⁷Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné. ⁸Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. ⁹Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁰Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné. ¹¹A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné. ¹²Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné. ¹³On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁴A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁵Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁶Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁷Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁸Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné. ¹⁹Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné. ²⁰A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné. ²¹Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné. ²²Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné. ²³Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné. ²⁴A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné. ²⁵Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné. ²⁶Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.

Kapitola 137

U ŘEK BABYLÓNSKÝCH, TAM JSME SEDÁVALI S PLÁČEM

¹U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. ²Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, ³když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ ⁴Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? ⁵Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. ⁶Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost. ⁷Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“ ⁸Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. ⁹Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

Kapitola 138

CELÝM SVÝM SRDCEM TI VZDÁVÁM CHVÁLU

¹Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, ²klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. ³Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. ⁴Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. ⁵Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká. ⁶Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce. ⁷I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. ⁸Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!

Kapitola 139

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ

¹Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. ²Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. ³Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. ⁴Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. ⁵Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. ⁶Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. ⁷Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? ⁸Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. ⁹I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, ¹⁰tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. ¹¹Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. ¹²Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. ¹³Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. ¹⁴Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. ¹⁵Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. ¹⁶Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. ¹⁷Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, ¹⁸sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. ¹⁹Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! ²⁰Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. ²¹Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? ²²Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. ²³Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, ²⁴hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Kapitola 140

VYSVOBOĎ MĚ, HOSPODINE, OD ČLOVĚKA ZLÉHO

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku, ³proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům, ⁴jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije.
-Sela- ⁵Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy. ⁶Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.
-Sela- ⁷Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine. ⁸Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy. ⁹Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná.
-Sela- ¹⁰Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily. ¹¹Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali. ¹²Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza. ¹³Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo. ¹⁴Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!

Kapitola 141

HOSPODINE, K TOBĚ VOLÁM, POSPĚŠ KE MNĚ

¹Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám! ²Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. ³Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, ⁴nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. ⁵Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, jeto pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. ⁶Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova. ⁷Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti. ⁸K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti, ⁹ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností! ¹⁰Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!

Kapitola 142

VOLÁM K HOSPODINU, ÚPÍM

¹Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. ²Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, ³před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. ⁴Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. ⁵Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. ⁶Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! ⁷Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. ⁸Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

Kapitola 143

HOSPODINE, SLYŠ MOU MODLITBU

¹Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost. ²Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý. ³Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé. ⁴Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru. ⁵Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, ⁶rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
-Sela- ⁷Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu. ⁸Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. ⁹Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt. ¹⁰Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi! ¹¹Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení, ¹²ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!

Kapitola 144

POŽEHNÁN BUĎ HOSPODIN, MÁ SKÁLA

¹Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit! ²Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje. ³Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš? ⁴Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé. ⁵Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit. ⁶Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek, ⁷vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců! ⁸Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná! ⁹Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy. ¹⁰Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče, ¹¹vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná. ¹²Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru. ¹³Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol, ¹⁴náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích. ¹⁵Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!

Kapitola 145

CHCI TĚ VYVYŠOVAT, BOŽE MŮJ A KRÁLI

¹Chvalozpěv Davidův. (Álef) Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. (Bét) ²Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy. (Gimel) ³Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat. (Dálet) ⁴Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy. (Hé) ⁵Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech. (Vav) ⁶Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti. (Zajin) ⁷Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý. (Chet) ⁸Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. (Tet) ⁹Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. (Jod) ¹⁰Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, (Kaf) ¹¹ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle, (Lámed) ¹²aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého. (Mém) ¹³Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. (Nún)
Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích. (Sámek) ¹⁴Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. (Ajin) ¹⁵Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, (Pé) ¹⁶otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. (Çáde) ¹⁷Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. (Kóf) ¹⁸Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. (Réš) ¹⁹Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je. (Šín) ²⁰Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje. (Táv) ²¹Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.

Kapitola 146

CHVAL, DUŠE MÁ, HOSPODINA

¹Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! ²Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. ³Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. ⁴Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány. ⁵Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, ⁶jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. ⁷Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. ⁸Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. ⁹Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. ¹⁰Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

Kapitola 147

JE TAK DOBRÉ BOHU NAŠEMU PĚT ŽALMY

¹Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála. ²Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele, ³uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. ⁴On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem. ⁵Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze. ⁶Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi. ⁷Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře, ⁸tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, ⁹tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. ¹⁰Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. ¹¹Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství. ¹²Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha! ¹³On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě. ¹⁴Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí. ¹⁵Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. ¹⁶Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel. ¹⁷Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu? ¹⁸Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody. ¹⁹Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. ²⁰Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.

Kapitola 148

CHVALTE HOSPODINA Z NEBES, CHVALTE HO VE VÝŠINÁCH

¹Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách! ²Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. ³Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. ⁴Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy, ⁵chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, ⁶on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine. ⁷Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, ⁸oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, ⁹horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, ¹⁰zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo, ¹¹králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, ¹²jinoši i panny, starci i mladí. ¹³Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem. ¹⁴Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.

Kapitola 149

ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU

¹Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných! ²Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem, ³ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citeře. ⁴Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou. ⁵Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích. ⁶Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou, ⁷aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech, ⁸aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti, ⁹aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.

Kapitola 150

CHVALTE BOHA V JEHO SVATYNI

¹Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, ²chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! ³Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, ⁴chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, ⁵chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! ⁶Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.