Žalmy

Kapitola 42

Druhá kniha žalmů

JAKO LAŇ DYCHTÍ PO BYSTRÉ VODĚ

¹Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce. ²Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! ³Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? ⁴Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ ⁵Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. ⁶Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. ⁷Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru. ⁸Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. ⁹Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou!
Modlím se k Bohu života mého, ¹⁰promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ ¹¹Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ ¹²Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Kapitola 43

DOPOMOZ MI, BOŽE, K PRÁVU

¹Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! ²Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? ³Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, ⁴a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! ⁵Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Kapitola 44

BOŽE, NA VLASTNÍ UŠI JSME SLÝCHALI

¹Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující. ²Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. ³Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu. ⁴Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. ⁵Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. ⁶S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. ⁷Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; ⁸před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. ⁹Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
-Sela- ¹⁰Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. ¹¹Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. ¹²Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. ¹³Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. ¹⁴Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. ¹⁵Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. ¹⁶Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, ¹⁷když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. ¹⁸To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. ¹⁹Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, ²⁰i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. ²¹Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, ²²což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. ²³Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. ²⁴Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! ²⁵Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? ²⁶Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. ²⁷Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

Kapitola 45

SLAVNOSTNÍ ŘEČ MI ZE SRDCE TRYSKÁ

¹Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky. ²Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj – hbitého písaře rydlo: ³Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! ⁴Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, ⁵se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. ⁶Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských. ⁷Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. ⁸Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. ⁹Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. ¹⁰Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. ¹¹Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, ¹²neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. ¹³I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. ¹⁴Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. ¹⁵V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. ¹⁶Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. ¹⁷Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. ¹⁸Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.

Kapitola 46

BŮH JE NAŠE ÚTOČIŠTĚ, NAŠE SÍLA

¹Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem. ²Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. ³Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. ⁴Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
- Sela- ⁵Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. ⁶Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. ⁷Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. ⁸Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
-Sela- ⁹Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! ¹⁰Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy. ¹¹„Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“ ¹²Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
-Sela-

Kapitola 47

LIDÉ VŠECH NÁRODŮ, TLESKEJTE V DLANĚ

¹Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm. ²Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně. ³Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí. ⁴Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí. ⁵Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
- Sela- ⁶Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic. ⁷Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy! ⁸Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení. ⁹Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. ¹⁰Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha.
Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.

Kapitola 48

VELIKÝ JE HOSPODIN, NEJVYŠŠÍ CHVÁLY HODNÝ

¹Žalmová píseň, pro Kórachovce. ²Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. ³Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále. ⁴Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný. ⁵Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu, ⁶sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli. ⁷Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí. ⁸Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě. ⁹O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným.
-Sela- ¹⁰Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu. ¹¹Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti. ¹²Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš. ¹³Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže. ¹⁴Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte: ¹⁵„Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně.“

Kapitola 49

SLYŠTE TO, VŠICHNI LIDÉ

¹Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm. ²Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte, ³ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci. ⁴Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti. ⁵Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad. ⁶Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci, ⁷kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? ⁸Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. ⁹Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, ¹⁰že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy. ¹¹Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným. ¹²Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role. ¹³Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou. ¹⁴To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.
-Sela- ¹⁵Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. ¹⁶Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!
-Sela- ¹⁷Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu; ¹⁸zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí. ¹⁹I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“ ²⁰musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. ²¹Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.
- Sela-

Kapitola 50

BŮH SÁM, BŮH HOSPODIN

¹Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. ²Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, ³přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. ⁴Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. ⁵„Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“ ⁶Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.
-Sela- ⁷„Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. ⁸Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. ⁹Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. ¹⁰Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, ¹¹v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. ¹²Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. ¹³Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? ¹⁴Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! ¹⁵Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“ ¹⁶Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? ¹⁷Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. ¹⁸Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. ¹⁹Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. ²⁰Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. ²¹To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. ²²Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. ²³Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“

Kapitola 51

SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, PRO MILOSRDENSTVÍ SVOJE

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův, ²když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě. ³Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, ⁴moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! ⁵Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. ⁶Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. ⁷Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. ⁸Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. ⁹Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. ¹⁰Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. ¹¹Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. ¹²Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. ¹³Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! ¹⁴Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. ¹⁵Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. ¹⁶Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. ¹⁷Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu. ¹⁸Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží. ¹⁹Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! ²⁰Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby. ²¹Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.

Kapitola 52

PROČ SE CHLUBÍŠ ZLEM, TY BOHATÝRE?

¹Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův, ²když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: „David vešel do Achímelekova domu.“ ³Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá! ⁴Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři. ⁵Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo.
-Sela- ⁶Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý. ⁷Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých.
-Sela- ⁸Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou: ⁹„Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci.“ ¹⁰Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. ¹¹Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.

Kapitola 53

BLOUD SI V SRDCI ŘÍKÁ: „BŮH TU NENÍ“

¹Pro předního zpěváka, při tanečním reji. Poučující, Davidův. ²Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá. ³Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. ⁴Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. ⁵Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají, ⁶že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl?
Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl. ⁷Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Kapitola 54

BOŽE, PRO SVÉ JMÉNO MĚ ZACHRAŇ

¹Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův, ²když přišli Zífejci a řekli Saulovi: „David se přece skrývá u nás.“ ³Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou. ⁴Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst. ⁵Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.
-Sela- ⁶Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají. ⁷Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč. ⁸Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré. ⁹Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.

Kapitola 55

DOPŘEJ, BOŽE, MODLITBĚ MÉ SLUCHU

¹Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. ²Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. ³Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, ⁴neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. ⁵Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, ⁶padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. ⁷Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. ⁸Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
-Sela- ⁹spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. ¹⁰Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, ¹¹ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, ¹²v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. ¹³Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, ¹⁴jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! ¹⁵Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. ¹⁶Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. ¹⁷A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. ¹⁸Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! ¹⁹On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. ²⁰Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní,
-Sela-
když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. ²¹Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. ²²Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče. ²³Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. ²⁴Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!

Kapitola 56

SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, NEBOŤ PO MNĚ ŠLAPE ČLOVĚK

¹Pro předního zpěváka, podle „Němé holubice dálek“.
Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci. ²Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje. ³Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho. ⁴Přichází den strachu, já však doufám v tebe. ⁵V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? ⁶Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého. ⁷Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují. ⁸Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem! ⁹O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš? ¹⁰Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“ ¹¹V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, ¹²v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk? ¹³Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály, ¹⁴neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti.
Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?

Kapitola 57

SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, SMILUJ SE NADE MNOU

¹Pro předního zpěváka, jako „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně. ²Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše.
Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí. ³Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. ⁴Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape.
-Sela-
Bůh sešle své milosrdenství a věrnost. ⁵Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč. ⁶Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva! ⁷Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami.
-Sela- ⁸Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. ⁹Probuď se, má slávo! Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. ¹⁰Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; ¹¹vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. ¹²Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

Kapitola 58

OPRAVDU SVOU NĚMOTOU HLÁSÁTE SPRAVEDLNOST?

¹Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis. ²Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva? ³V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou. ⁴Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. ⁵Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši, ⁶aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání. ⁷Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine! ⁸Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy. ⁹Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce. ¹⁰Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé. ¹¹Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka. ¹²A lidé si řeknou: „Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná.“

Kapitola 59

VYSVOBOĎ MĚ OD MÝCH NEPŘÁTEL, MŮJ BOŽE

¹Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil. ²Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům. ³Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev. ⁴Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine, ⁵sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď! ⁶Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele.
Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti. ⁷K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. ⁸Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: „Kdo to slyší?“ ⁹Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu. ¹⁰Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný. ¹¹Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí. ¹²Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku! ¹³Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli. ¹⁴Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
-Sela- ¹⁵K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. ¹⁶Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc. ¹⁷Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat.
Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého. ¹⁸Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.

Kapitola 60

ZANEVŘELS NA NÁS, BOŽE, PROLOMILS NAŠE ŘADY

¹Pro předního zpěváka, podle „Lilie svědectví“. Pamětní zápis, Davidův, k vyučování, ²když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby;
po návratu pobil Jóab Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů. ³Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám! ⁴Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí! ⁵Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá. ⁶Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli.
-Sela- ⁷Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám! ⁸Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. ⁹Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. ¹⁰Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!“ ¹¹Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? ¹²Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? ¹³Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. ¹⁴S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.

Kapitola 61

SLYŠ, BOŽE, MÉ BĚDOVÁNÍ

¹Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův. ²Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj, ³z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá, ⁴ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli. ⁵Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.
-Sela- ⁶Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména. ⁷Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení, ⁸ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují! ⁹A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.

Kapitola 62

JEN V BOHU SE ZTIŠÍ DUŠE MÁ

¹Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův. ²Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. ³Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. ⁴Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. ⁵Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.
-Sela- ⁶Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. ⁷Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. ⁸Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. ⁹Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
-Sela- ¹⁰Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. ¹¹Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. ¹²Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, ¹³i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.

Kapitola 63

BOŽE, TYS BŮH MŮJ! HLEDÁM TĚ ZA ÚSVITU

¹Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. ²Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní.
Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. ³Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu; ⁴tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem. ⁵Proto ti dobrořečím po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně. ⁶Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu. ⁷Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek, ⁸že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám. ⁹Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží. ¹⁰Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země; ¹¹vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou. ¹²Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.

Kapitola 64

VYSLYŠ, BOŽE, MOJE LKÁNÍ

¹Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. ²Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele, ³skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti, ⁴kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí, ⁵aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně. ⁶Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit? ⁷Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“ ⁸Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána. ⁹Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne. ¹⁰Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo. ¹¹Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.

Kapitola 65

ZTIŠENÍM SE SLUŠÍ TEBE CHVÁLIT

¹Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň. ²Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby. ³K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. ⁴Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš. ⁵Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích.
Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu. ⁶Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek, ⁷jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou, ⁸jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů. ⁹Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem. ¹⁰Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš.
Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: ¹¹zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší. ¹²Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost, ¹³kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly. ¹⁴Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.

Kapitola 66

HLAHOL BOHU, CELÁ ZEMĚ

¹Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země! ²Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. ³Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. ⁴Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.
- Sela- ⁵Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň. ⁶Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho! ⁷Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem.
- Sela-
Odbojníci ať se nevyvyšují! ⁸Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. ⁹Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy. ¹⁰Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: ¹¹zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. ¹²Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho. ¹³Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby, ¹⁴jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa. ¹⁵V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly.
-Sela- ¹⁶Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. ¹⁷Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. ¹⁸Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. ¹⁹Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. ²⁰Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

Kapitola 67

KÉŽ JE NÁM BŮH MILOSTIV A DÁ NÁM POŽEHNÁNÍ

¹Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm. ²Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
-Sela- ³Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! ⁴Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! ⁵Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
-Sela- ⁶Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! ⁷Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš. ⁸Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!

Kapitola 68

POVSTANE BŮH, A ROZPRCHNOU SE JEHO NEPŘÁTELÉ

¹Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm. ²Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí. ³Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci. ⁴Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit. ⁵Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami.
Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. ⁶Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. ⁷Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi. ⁸Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,
-Sela- ⁹třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele. ¹⁰Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni. ¹¹Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého! ¹²Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou: ¹³„Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist. ¹⁴Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé! ¹⁵Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón.“ ¹⁶Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů. ¹⁷Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh?
Tam bude Hospodin přebývat natrvalo. ¹⁸Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně. ¹⁹Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože! ²⁰Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.
-Sela- ²¹Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti. ²²Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí. ²³Panovník řekl: „Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře ²⁴a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl.“ ²⁵Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně. ²⁶Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky. ²⁷V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele! ²⁸Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího. ²⁹Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš ³⁰ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary. ³¹Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho,
který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé! ³²Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu. ³³Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,
-Sela- ³⁴tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci. ³⁵Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí. ³⁶Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!

Kapitola 69

ZACHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE, VODY MI PRONIKLY K DUŠI

¹Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův. ²Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! ³V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. ⁴Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. ⁵Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé!
Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. ⁶Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. ⁷Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů,
ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! ⁸Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. ⁹Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, ¹⁰neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. ¹¹Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. ¹²Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. ¹³O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. ¹⁴Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, ¹⁵vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. ¹⁶Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! ¹⁷Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, ¹⁸neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, ¹⁹buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! ²⁰Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. ²¹Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. ²²Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. ²³Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. ²⁴Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. ²⁵Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. ²⁶Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. ²⁷Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. ²⁸Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. ²⁹Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. ³⁰Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. ³¹Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. ³²Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. ³³Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci. ³⁴Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. ³⁵Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, ³⁶neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. ³⁷Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

Kapitola 70

BOŽE, VYSVOBOĎ MĚ, HOSPODINE, NA POMOC MI POSPĚŠ

¹Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování. ²Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! ³Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. ⁴Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ ⁵Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. ⁶Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!

Kapitola 71

UTÍKÁM SE K TOBĚ, HOSPODINE

¹Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! ²Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. ³Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! ⁴Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. ⁵Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. ⁶Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále. ⁷Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. ⁸Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji. ⁹Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil. ¹⁰Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí, ¹¹prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“ ¹²Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš! ¹³Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí. ¹⁴Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit. ¹⁵O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět. ¹⁶Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat. ¹⁷Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. ¹⁸Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou. ¹⁹Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven! ²⁰Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět. ²¹Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ. ²²A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele. ²³Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená. ²⁴A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.

Kapitola 72

BOŽE, PŘEDEJ SVÉ SOUDY KRÁLI

¹Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, ²aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. ³Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. ⁴Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele. ⁵Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. ⁶Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. ⁷V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. ⁸A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. ⁹Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé. ¹⁰Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. ¹¹Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. ¹²Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. ¹³Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. ¹⁴Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná. ¹⁵Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále. ¹⁶Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země. ¹⁷Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit. ¹⁸Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. ¹⁹Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen. ²⁰Končí modlitby Davida, syna Jišajova.