Znáte výroky typu "Každý má svoji víru... ty máš také svou pravdu, ale mě ji nenuť!"? Tato věta vystihuje častý názor dnešní společnosti. Pravděpodobně je to také názor a vyznání mnoha z vás. Respektuji jej a mám pro něj pochopení. Jsem také proti hrubému vnucování víry. V dnešní době, kdy je "duchovní trh" přesycený k prasknutí různými sektami, názory a filozofiemi, je to docela logický přístup, pomocí kterého se snažíme chránit. Jak jsme si řekli v předchozích otázkách, Bůh touží po naší lásce a poslušnosti na základě našeho svobodného rozhodnutí. To ovšem nelze vynutit násilím! Nucené členství v jakékoliv církvi je pro Boha bezcenné. Jemu jde o naše srdce, ne fasádu či formální členství.
"...Ať si každý věří, v co chce..."
Ano respektuji. Přesto si však dovolím zpochybnit logickou správnost a oprávněnost tohoto výroku. Můžeme sice věřit, v co chceme, i v kdejaký nesmysl, ale to ještě neznamená, že máme pravdu. Nesouhlasím především se základní myšlenkou, kterou tento postoj a názor nese. Říká totiž: "neexistuje žádná pravda, proto ať si věří každý, v co chce". Jinými slovy - pravda je relativní. Žádná absolutní pravda neexistuje, nebo ji alespoň nelze poznat. Může být toto všechno pravda, pokud existuje konkrétní Bůh, který sám chce, abychom Jej poznali?
Existuje-li totiž jediný Bůh, který všechno stvořil - od galaxií, planet, Země, života, lidí a vesmíru, pak jediný kdo má právo pro náš dík, je přece On! Jediný, kdo zaslouží naší úctu, naši vděčnost a lásku je On - ne někdo jiný!
Představte si to na příkladu. Učiníte nedopatřením i úmyslně mnohé přestupky, za které budete pokutováni a následně uvězněni. Po nějaké době Vám však oznámí, že za Vás někdo zaplatil kauci. Přijdete domů, tam bude uklizeno a na stole bude ležet obálka se vzkazem a s větším obnosem finanční hotovosti. Dal ji tam Váš dobrý přítel Karel. Kdo si v tomto smyšleném příběhu zaslouží Váš dík, uznání a náklonnost?
Podle logiky námi diskutované otázky lidé věří, že je jedno, komu za tento skutek budete děkovat. Musíte respektovat kohokoliv, kdo bude tvrdit, že Váš dík zasluhuje spousta lidí, jen ne ten pravý. Musíme přece tolerovat vyznání druhých, ne? A běda, pokud řeknete "to udělal Karel!".
Vždyť to je přece nesmysl! Pokud existuje jediný Bůh, pak jenom skrze Něj můžeme najít skutečné naplnění života. To On za nás zaplatil výkupné, to On nám uklidil byt, to On nám zanechal vzkaz a obálku...
Máme tedy druhým říkat (nikoli vnucovat) o své víře?
Odpověď se pokusím přiblížit na ilustračním příkladu. Představte si skupinu lidí, kteří mají před sebou nalité skleničky vody. Vy jako jediní budete vědět, že obsahují smrtelně jedovatý jed, který účinkuje až několik dnů po jeho vypití. Vžijte se do situace, kdy existuje svoboda a tolerance názorů. Tito lidé pevně věří, že je ve sklenici čistá voda. Vy však věříte, že je tato voda otrávená. Co uděláte? Pokud si dovolíte je na toto upozornit, okamžitě budete osočeni a nařčeni z toho, že jste netolerantní a vnucujete druhým svoji víru. Ale co když je ta voda skutečně otrávená? Je zde opravdu prostor pro tvrzení "každý si může věřit, v co chce, jen ať to nenutí druhým"? Jak byste se zachovali vy? Nebylo by od vás naopak nelidské, kdybyste mlčeli a nesnažili se jim o jedu alespoň říct?
Stejně tak je to s Bohem. Pokud někdo poznal živého Boha, který dává do života pokoj, lásku a naplnění, a který zachraňuje od spravedlivého odsouzení, jež si každý do jednoho zasloužíme, jak potom může o tom všem mlčet? Nemůže! A ani by neměl. Sám Bůh nám to poručil:
"Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění anám uložil zvěstovat toto smíření." (2 Korintským 5:19)
Ale počkat! Tohle o své víře může přece říct kde kdo! Pomyslíte si...
Téměř každý si nárokuje tu svoji pravdu. Jak tedy poznat, která je ta správná "Pravda pravd"? A proč pro všechno na světě bych měl mít tuto pravdu zrovna já s křesťanstvím a Ježíšem Kristem? Co Budha, Aláh, vesmírní lidé, New age, nebo špagetové létající monstrum? Dobrá otázka:). Zkoumejte, zda mé výroky stojí na pevných základech! Zkoumejte nároky těch, kteří si právo na pravdu přivlastňují! Buďte kritičtí, ale buďte také ve svém hledání poctiví .
Lidé si od nepaměti vytvářejí různé představy o běhu světa, o záhadách, nevysvětlitelných jevech a božstvech. Tak mnohdy vznikají pověry, různé kulty, sekty a náboženství. Toto všechno Bible zná a popisuje. Jeden prorok to v Bibli vyjádřil následovně:
"Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky. Běda tomu, kdo říká dřevu: "Procitni", kdo říká němému kameni: "Vzbuď se." Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha." (Abakuk 2:18 -19)
Jinými slovy - lidé si tvoří různé modly a bůžky, kterým se klaní, a které uctívají. Tito bůžci však nemají žádnou moc, jsou slepí, němí, hluší a bezmocní. Tato víra, ať je sebevíc upřímná a se sebelepšími postoji, je prostě mylná. Jako křesťan lidem nemohu vnutit křesťanského Boha, ani jim násilně vzít jejich víru. Věřím, že Bůh vnucování ani nechce! Chci jim ovšem říci své důvody, proč se domnívám, že právě Ježíš Kristus je ta jediná cesta k Bohu. Pokud tuto zvěst nepřijmou, respektuji toto rozhodnutí a ačkoliv se můžu domnívat, že jejich názor stojí na neudržitelných základech, nic s tím nenadělám. Můžu se pouze modlit k Bohu, aby On sám nějak zasáhl a dal se jim poznat.
Věřím tedy, že se křesťanů bát nemusíte. Jakmile potkáte skutečného křesťana, bude Vám chtít sdělit svůj názor, rád se s vámi podělí o radost a pokoj, který našel v Pánu Ježíši Kristu a rád si s Vámi o Bohu bude povídat. Ale nutit by vás neměl. Vězte však, že výrok "ať si každý věří, v co chce, vždyť na tom nezáleží" je zavádějící a nebezpečný.
Závěrečné shrnutí
Křesťané by neměli být těmi, kdo druhým víru vnucují. Měli by být těmi, kdo vám poukáží na jedinou smysluplnou Pravdu, která má nevyčíslitelnou hodnotu - na živého Boha, který se lidstvu zjevil v osobě Ježíše Krista. Vaše reakce je již vaší svobodnou volbou. Samotný výrok "ať si každý věří, v co chce" je sice možný, neboť každý má svobodu věřit si v co chce (jakkoliv nesmyslné to může být), pokud však existuje živý Bůh, je toto tvrzení lživé a nebezpečné.
Zdroj: proc-krestanstvi.cz
Michaela
Paradoxní je, že většina lidí si myslí, že se ochrání tím, že v nic nevěří - že se do ničeho "nenamočí" a že budou mít svůj svatý klid. Ovšem bez Boha ten klid jaksi nepůjde, i kdyby to vyšlo, tak by takový stav vydržel jen do smrti a za cenu ztráty věčného života. A lidé zas poví, vždyť je to jedno, když umřu, stejně o ničem vědět nebudu, takže si chci užívat, dokud žiju...co je v tomto případě největším trestem...asi to odloučení od Boha a celkem prázdný život tady a teď až na věky...?
Zora Martinelli
Stejně tak je "milujte své nepřátele". Když je na mě někdo zlý, tak by to měl být můj nepřítel? Ne on má deficit, zase krade - mě osobně je ho líto a já miluji všecky stejně. Nemá lásku a pokud budu spojená s Bohem, tak jí budu mít dost - pokud budu milovat nepřítele, tak bude tato moje láska přecházet do něj, zakryje onen deficit a nepřítel přestane být v ideálním případě zlý. Učila jsem se to technicky a prča byla, když jsem to prováděla na dálku vůči lidem V Čechách, kteří nenávidí všechno. Za pár hodin jsem se u nich ocitla a padala mi brada až na zem. Byli najednou milující a někteří hledali chybu v sobě, ale přitom měli pocit, že už je na to pozdě. Když se mi to stalo asi po desáté za sebou, tak jsem to vzala jakože je to normální a už o to tak beru. Ale na extrémních případech jako je islámista jsem to nezkoušela, docela by mě to zajímalo, protože tam je to u některých už tak špatný, že z jejich výrazu není vidět, že by vůbec měli duši... tam je ta cibule snad úplně uzavřená "v betonu". Nebo o přísaze - ten odstavec by se dal napsat jednou větou - žij pouze v přítomnosti, přísaha je modelování budoucnosti, pak tě nemůže Bůh vést, když si ji zadáš ty. Atakdále
Ludwig
Zajímavé...Boží Syn měl takovou lásku ke svým nepřátelům že se dokázal modlit i za ty co ho surově zbičovali, potupili a přibili na kříž. Prosil za ně Otce, aby jim odpustil jejich hřích. A přesto to ty lidi nezměnilo, po Kristově smrti začali pronásledovat a zabíjet jeho učedníky a zacházeli s nimi tak jako s Ježíšem. Štěpána ukamenovali, Petra a Jána zbičovali. Oni následovali svého učitele a měli lásku i k nepřátelům a přesto není napsáno že by ta láska jejich protivníky změnila a ti se stávali laskavými lidmi. Když ovšem Vy někoho milujete, dokonce jenom na dálku, hle, za pár hodin jsou z nich jiní lidé. Milující, laskavý, hledající chybu v sobě. Jak mám tedy tomu neuvěřitelnému příběhu věřit?
Zora Martinelli
Záleží na tom jaký je prostor na změnu, tohle bych fakt nesrovnávala. Islámista je vtip. Tato první příčina nenávisti je, že ten člověk je nešťastný sám ze sebe - říkám tomu volání o pomoc. Ta změna u nich v činech nenastala, tak aby dosáhli úplně toho cíle, protože nešli hlouběji do sebe, jenom najednou uviděli cestu a uvědomují si ji. A to je fajn. To je začátek. Pak už jen stačí poprosit někoho o pomoc:-). Boží láska tu cestu prostě ukáže. Jako kdyby u nich ukázala na to správný tlačítko, o kterým nevěděli. Jestli ho zmáčknou za měsíc, nebo za pět let, to je jejich problém. Srandovní je, že jsem musela začít dělat prostředníka, neb po mě nejdou. Kdežto v tom bičování, pronásledování atakdále je druhá - jiná příčina nenávisti a tou je strach. Oni to nedělali primárně z nenávisti. Sajrajti se určitých věcí v životě bojí - těch Božích, proto útočí, protože chtějí vládnout. Jakmile je v něčem manipulace a strach, tak se ztratí citlivost, o které tady furt píšu. A ta citlivost se ve světě ztrácí cíleně těmito prostředky. Velice dobrá globální nenápadná prácička sajrajtu. Klobouk dolů. A to i v církvích. Kde máte nějaký, jak jim říkáte svatí, nebo s tím duchem tj. s těmi skutky? Dřív oni něco konali a vědělo se o nich. Kromě slov, jsem nic nezaregistrovala, skutek utek. A Ludwigu nevěř, to já osobně zásadně nedělám:-). Píšu to pro inspiraci. Vyzkoušej to. Víru jsem nikdy neprovozovala a i přesto mi to pořád dokazuje - denně, že Bůh je, že nás miluje a chrání. Protože, když nabyde člověk jistoty jakýmkoliv způsobem, tak je jak skála. Jistoty nabyde jen vlastní praxí. Upřímně, je mi úplně jedno, jestli mě zítra zabije nějakej islámista ze svých jistých důvodů. Bolest mi nevadí. Když je větší, tak omdlím a mám klid. To je zase ta praxe:-). Trošku masochistická.
trpaslenka
Myslím, že to není o tom, že bychom měnili druhé. To ani není v naší moci a ani úkolem. Člověka změní jenom Bůh. Duch svatý může člověka měnit. A věřte, že vím o čem mluvím. Sama s tím mám zkušenost. Je to všechno o víře. Hlavně o víře v něho a ne v jeho existenci. Milovat své nepřátele podle mého názoru, může znamenat i to, nepoddávat se nenávisti, závisti, zlobě, chuti po pomstě... Modlit se dokonce za ně, už třeba můžeme za to, aby je Ježíš v Duchu svatém začal měnit. Nebo třeba aby si něco uvědomili a tak. Není to tak jednoduché- hle , za pár hodin jsou z nich jiní lidé.
Zora Martinelli
Nikdo neodpověděl. Protože Martin krade Marii něco, co je mentální povahy. On ji krade něco, co nám dává Bůh ve formě lásky a životní síly. Kdyby byl spojen s Bohem, tak toho má dost a nemusí to krást. Nezaútočí ani na Marii. Krade jí to nejcennější. Ale v Bibli je to v té části o zabití, aby to všichni pochopili i ti co v srdci ještě tu onu konkrétní Boží sílu necítí a v tom momentě neví,co činí on, nebo jeho okolí. Stejně tak je cizoložství a jiné věci tam napsáno jako příklad - že je to i myšlenkou. Tím je řečeno to, že když něco dělám mentálně - tak to dělám skutečně - tudíž svět je mentální výtvor. Ale k tomu musí dojít každý sám