Přísloví

Kapitola 25

Přísloví Šalomounova - (Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými)

PRVNÍ ČÁST

¹Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše. ²Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat. ³Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat. ⁴Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede; ⁵odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností. ⁶Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav. ⁷Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem,“ než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš. ⁸Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí? ⁹Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného, ¹⁰jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat. ¹¹Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo. ¹²Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu. ¹³Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána. ¹⁴Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů. ¹⁵Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti. ¹⁶Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej. ¹⁷Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět. ¹⁸Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví. ¹⁹Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení. ²⁰Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému. ²¹Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, ²²tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí. ²³Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči. ²⁴Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě. ²⁵Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země. ²⁶Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem. ²⁷Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých. ²⁸Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

Kapitola 26

¹Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva. ²Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne. ³Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl. ⁴Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. ⁵Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý. ⁶Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi. ⁷Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků. ⁸Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi. ⁹Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků. ¹⁰Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky. ¹¹Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost. ¹²Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on. ¹³Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“ ¹⁴Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži. ¹⁵Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. ¹⁶Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících. ¹⁷Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká. ¹⁸Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely, ¹⁹tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“ ²⁰Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár. ²¹Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu. ²²Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. ²³Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce. ²⁴Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest. ²⁵Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost; ²⁶nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena. ²⁷Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí. ²⁸Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.

Kapitola 27

¹Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí. ²Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty. ³Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí. ⁴Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí? ⁵Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. ⁶Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. ⁷Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká. ⁸Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa. ⁹Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše. ¹⁰Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr. ¹¹Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí. ¹²Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to. ¹³Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu. ¹⁴Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení. ¹⁵Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž; ¹⁶kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej. ¹⁷Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého. ¹⁸Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost. ¹⁹Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. ²⁰Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka. ²¹Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí. ²²Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš. ²³Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, ²⁴vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení. ²⁵Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor, ²⁶z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole, ²⁷máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.

Kapitola 28

DRUHÁ ČÁST

¹Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče. ²Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád. ³Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb. ⁴Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor. ⁵Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu. ⁶Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý. ⁷Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu. ⁸Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej pro toho, kdo se smilovává nad nuznými. ⁹Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. ¹⁰Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví. ¹¹Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne. ¹²Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá. ¹³Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. ¹⁴Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí. ¹⁵Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem. ¹⁶Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ. ¹⁷Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj! ¹⁸Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne. ¹⁹Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou. ²⁰Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu. ²¹Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní pro skývu chleba. ²²Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek. ²³Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk. ²⁴Kdo odírá otce a matku a říká: „To není žádný přestupek,“ je společníkem zhoubce. ²⁵Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem. ²⁶Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému. ²⁷Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb. ²⁸Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.

Kapitola 29

¹Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. ²Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá. ³Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek. ⁴Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji. ⁵Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům. ⁶V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se. ⁷Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění. ⁸Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí. ⁹Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání. ¹⁰Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život. ¹¹Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne. ¹²Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky. ¹³Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin. ¹⁴Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy. ¹⁵Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. ¹⁶Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád. ¹⁷Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. ¹⁸Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon. ¹⁹Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. ²⁰Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on. ²¹Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka. ²²Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků. ²³Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy. ²⁴Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí. ²⁵Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. ²⁶Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin. ²⁷Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.

Kapitola 30

Menší sbírky

SLOVA AGÚROVA

¹Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Ítielovi, k Ítielovi a Ukalovi. ²Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám. ³Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého. ⁴Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. ⁵Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. ⁶K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem. ⁷O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: ⁸Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, ⁹tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. ¹⁰Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu. ¹¹Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná, ¹²pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny, ¹³pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka, ¹⁴pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.

ČÍSELNÁ PŘÍSLOVÍ

¹⁵Upír má dvě dcery: „Dej! Dej!“ – Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: „Dost“: ¹⁶podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: „Dost!“ ¹⁷Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata. ¹⁸Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit: ¹⁹cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce. ²⁰Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila jsem se ničemnosti.“ ²¹Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést: ²²otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem, ²³vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní. ²⁴Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci: ²⁵mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm; ²⁶damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách; ²⁷kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny; ²⁸ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích. ²⁹Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují: ³⁰lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí; ³¹oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem. ³²Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa! ³³Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.

Kapitola 31

SLOVA LEMÚELOVA

¹Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: ²Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? ³Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. ⁴Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, ⁵aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. ⁶Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ⁷ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. ⁸Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ⁹ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Álef)

CHVÁLA ŽENY STATEČNÉ

¹⁰Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. (Bét) ¹¹Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. (Gimel) ¹²Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. (Dálet) ¹³Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. (Hé) ¹⁴Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. (Vav) ¹⁵Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. (Zajin) ¹⁶Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. (Chet) ¹⁷Bedra si opáše silou a posílí své paže. (Tet) ¹⁸Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. (Jod) ¹⁹Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. (Kaf) ²⁰Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. (Lámed) ²¹Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. (Mém) ²²Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. (Nún) ²³Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. (Sámek) ²⁴Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. (Ajin) ²⁵Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. (Pé) ²⁶Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. (Çáde) ²⁷Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. (Kóf) ²⁸Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: (Réš) ²⁹„Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“ (Šín) ³⁰Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. (Táv) ³¹Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!