Přísloví

Kapitola 1

Přísloví Šalomounova - (První sbírka)

Vstupní slovo

¹Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, ²jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, ³jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, ⁴aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. ⁵Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost ⁶porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. ⁷Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY

⁸Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. ⁹Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. ¹⁰Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! ¹¹Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, ¹²pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, ¹³přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, ¹⁴spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – ¹⁵můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, ¹⁶neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. ¹⁷Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí. ¹⁸Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. ¹⁹Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

CHVÁLA MOUDROSTI

Volání moudrosti

²⁰Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. ²¹Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: ²²„Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? ²³Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: ²⁴Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, ²⁵každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, ²⁶i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, ²⁷až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. ²⁸Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, ²⁹protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, ³⁰nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. ³¹Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. ³²Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. ³³Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

Kapitola 2

Paterý užitek moudrosti

¹Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, ²abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, ³jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, ⁴budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, ⁵tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha. ⁶Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. ⁷Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, ⁸chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. ⁹Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy. ¹⁰Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. ¹¹Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit. ¹²Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví, ¹³před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách, ¹⁴kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi, ¹⁵jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku. ¹⁶Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi, ¹⁷která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná. ¹⁸Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů. ¹⁹Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne. ²⁰Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých. ²¹Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní. ²²Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.

Kapitola 3

Moudrost a bázeň Boží

¹Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. ²Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. ³Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. ⁴Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských. ⁵Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. ⁶Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. ⁷Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. ⁸To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. ⁹Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! ¹⁰Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.

Cena moudrosti

¹¹Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. ¹²Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení. ¹³Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. ¹⁴Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. ¹⁵Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty. ¹⁶V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest. ¹⁷Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji. ¹⁸Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.

Rady a napomenutí

¹⁹Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností, ²⁰propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy. ²¹Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip. ²²To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu. ²³Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní. ²⁴Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek. ²⁵Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. ²⁶Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu. ²⁷Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat. ²⁸Neříkej svému bližnímu: „Jdi a přijď zase a dám ti to zítra,“ když to máš s sebou. ²⁹Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí. ³⁰S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého. ³¹Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol. ³²Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství. ³³Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých. ³⁴Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost. ³⁵Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.

Kapitola 4

Nabytí moudrosti

¹Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti. ²Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte: ³Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce, ⁴on mě vyučoval, říkával mi: „Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ. ⁵Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich. ⁶Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit. ⁷Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost. ⁸Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš. ⁹Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá. ¹⁰Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let. ¹¹Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti. ¹²Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš. ¹³Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život. ¹⁴Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej. ¹⁵Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál. ¹⁶Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu. ¹⁷Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí. ¹⁸Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. ¹⁹Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou. ²⁰Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho. ²¹Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce. ²²Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu. ²³Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. ²⁴Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost. ²⁵Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej. ²⁶Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. ²⁷Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.“

Kapitola 5

VAROVÁNÍ A VÝSTRAHY

Před cizí ženou

¹Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, ²dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. ³Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, ⁴nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. ⁵Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. ⁶Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. ⁷Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. ⁸Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, ⁹ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, ¹⁰ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. ¹¹Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. ¹²Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? ¹³Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům. ¹⁴Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“ ¹⁵Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. ¹⁶Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? ¹⁷Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. ¹⁸Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, ¹⁹z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. ²⁰Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? ²¹Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. ²²Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. ²³Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Kapitola 6

Před ručením, leností, ničemností

¹Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka ²a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil, ³udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha. ⁴Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. ⁵Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových. ⁶Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. ⁷Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, ⁸opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. ⁹Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? ¹⁰Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si ¹¹a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. ¹²Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše, ¹³mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje. ¹⁴V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry. ¹⁵Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. ¹⁶Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: ¹⁷přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, ¹⁸srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, ¹⁹křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

Před cizoložstvím

²⁰Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. ²¹Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla. ²²Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat. ²³Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu: ²⁴Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky. ²⁵Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí! ²⁶Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši. ²⁷Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty? ²⁸Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy? ²⁹Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne. ³⁰Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad. ³¹Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu. ³²Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. ³³Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána. ³⁴Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný. ³⁵Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

Kapitola 7

Ještě o cizí ženě

¹Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. ²Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka. ³Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. ⁴Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svou příbuznou, ⁵aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi. ⁶Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu ⁷a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum. ⁸Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu ⁹na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční. ¹⁰A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem. ¹¹Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. ¹²Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí. ¹³Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne: ¹⁴„Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby. ¹⁵Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla. ¹⁶Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla. ¹⁷Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí. ¹⁸Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním. ¹⁹Muž není doma, odešel na dalekou cestu. ²⁰Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“ ²¹Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. ²²Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, ²³než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život. ²⁴Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. ²⁵Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést. ²⁶Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni. ²⁷Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

Kapitola 8

HLAS MOUDROSTI

Moudrost volá všechny k sobě

¹Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? ²Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. ³Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: ⁴„Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. ⁵Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! ⁶Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. ⁷O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. ⁸Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. ⁹Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. ¹⁰Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. ¹¹Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. ¹²Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. ¹³Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. ¹⁴U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. ¹⁵Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, ¹⁶skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. ¹⁷Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. ¹⁸Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. ¹⁹Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. ²⁰Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, ²¹abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

Moudrost byla při stvoření

²²Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, před skutky svými, přede všemi časy. ²³Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. ²⁴Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. ²⁵Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. ²⁶Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, ²⁷když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, ²⁸když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, ²⁹když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, ³⁰byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. ³¹Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. ³²Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. ³³Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! ³⁴Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. ³⁵Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. ³⁶Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

Kapitola 9

Moudrost a Hloupost

¹Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. ²Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. ³Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: ⁴„Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: ⁵„Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, ⁶nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ ⁷Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! ⁸Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. ⁹Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. ¹⁰Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. ¹¹Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. ¹²Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. ¹³Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. ¹⁴Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, ¹⁵a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: ¹⁶„Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: ¹⁷„Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“ ¹⁸Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.