Přísloví

Kapitola 10

Přísloví Šalomounova - (Druhá sbírka)

PRVNÍ ČÁST

¹Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce. ²Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti. ³Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž. ⁴Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí. ⁵Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu. ⁶Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. ⁷Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví. ⁸Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne. ⁹Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen. ¹⁰Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne. ¹¹Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. ¹²Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení. ¹³Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu. ¹⁴Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu. ¹⁵Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou. ¹⁶Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu. ¹⁷Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí. ¹⁸Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. ¹⁹Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. ²⁰Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. ²¹Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu. ²²Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. ²³Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost. ²⁴Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní. ²⁵Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný. ²⁶Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají. ²⁷Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí. ²⁸Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč. ²⁹Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti. ³⁰Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí. ³¹Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat. ³²Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.

Kapitola 11

¹Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení. ²Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost. ³Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost. ⁴V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti. ⁵Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne. ⁶Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek. ⁷Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků. ⁸Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo. ⁹Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním. ¹⁰Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá. ¹¹Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří. ¹²Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí. ¹³Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to. ¹⁴Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana. ¹⁵Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí. ¹⁶Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství. ¹⁷Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo. ¹⁸Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou. ¹⁹Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti. ²⁰Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná. ²¹Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno. ²²Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná. ²³Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí. ²⁴Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. ²⁵Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven. ²⁶Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává. ²⁷Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne. ²⁸Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí. ²⁹Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce. ³⁰Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý. ³¹Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.

Kapitola 12

¹Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec. ²Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka. ³Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá. ⁴Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech. ⁵Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti. ⁶Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí. ⁷Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí. ⁸Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání. ⁹Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba. ¹⁰Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné. ¹¹Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum. ¹²Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro. ¹³Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení. ¹⁴Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí. ¹⁵Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý. ¹⁶U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu. ¹⁷Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest. ¹⁸Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí. ¹⁹Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik. ²⁰Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji. ²¹Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě. ²²Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu. ²³Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává. ²⁴Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby. ²⁵Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost. ²⁶Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede. ²⁷Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle. ²⁸Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.

Kapitola 13

¹Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá. ²Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí. ³Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza. ⁴Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem. ⁵Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus. ⁶Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka. ⁷Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění. ⁸Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá. ⁹Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne. ¹⁰Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost. ¹¹Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá. ¹²Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života. ¹³Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty. ¹⁴Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti. ¹⁵Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě. ¹⁶Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost. ¹⁷Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví. ¹⁸Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený. ¹⁹Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého. ²⁰Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle. ²¹Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro. ²²Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého. ²³Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím. ²⁴Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. ²⁵Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.

Kapitola 14

¹Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří. ²Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti. ³Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží. ⁴Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci. ⁵Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži. ⁶Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné. ⁷Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš. ⁸Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti. ⁹Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení. ¹⁰Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit. ¹¹Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat. ¹²Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. ¹³Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal. ¹⁴Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno. ¹⁵Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky. ¹⁶Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí. ¹⁷Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn. ¹⁸Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním. ¹⁹Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého. ²⁰Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého. ²¹Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými. ²²Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro. ²³Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. ²⁴Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí. ²⁵Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži. ²⁶V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. ²⁷Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. ²⁸V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce. ²⁹Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost. ³⁰Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer. ³¹Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává. ³²Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti. ³³V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná. ³⁴Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu. ³⁵Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.

Kapitola 15

¹Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu. ²Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost. ³Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré. ⁴Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha. ⁵Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře. ⁶Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat. ⁷Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků. ⁸Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení. ⁹Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost. ¹⁰Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře. ¹¹I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských. ¹²Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí. ¹³Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha. ¹⁴Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí. ¹⁵Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně. ¹⁶Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid. ¹⁷Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. ¹⁸Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje. ¹⁹Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená. ²⁰Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou. ²¹Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo. ²²Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční. ²³Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas! ²⁴Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole. ²⁵Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje. ²⁶Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá. ²⁷Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ. ²⁸Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu. ²⁹Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá. ³⁰Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti. ³¹Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými. ³²Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum. ³³Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

Kapitola 16

DRUHÁ ČÁST

¹Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk. ²Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin. ³Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. ⁴Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. ⁵Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu. ⁶Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého. ⁷Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. ⁸Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. ⁹Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. ¹⁰Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří. ¹¹Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem. ¹²Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn. ¹³Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují. ¹⁴Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří. ¹⁵V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm. ¹⁶Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. ¹⁷Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu. ¹⁸Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. ¹⁹Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými. ²⁰Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina. ²¹Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí. ²²Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost. ²³Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. ²⁴Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. ²⁵Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. ²⁶Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa. ²⁷Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň. ²⁸Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. ²⁹Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. ³⁰Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo. ³¹Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. ³²Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města. ³³Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

Kapitola 17

¹Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. ²Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví. ³Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává. ⁴Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku. ⁵Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane. ⁶Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. ⁷Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé. ⁸Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch. ⁹Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele. ¹⁰Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran. ¹¹Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel. ¹²Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí. ¹³Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu. ¹⁴Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor. ¹⁵Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. ¹⁶K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum! ¹⁷V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. ¹⁸Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje. ¹⁹Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu. ²⁰Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla. ²¹Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost. ²²Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti. ²³Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva. ²⁴Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země. ²⁵Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost. ²⁶Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost. ²⁷Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk. ²⁸I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

Kapitola 18

¹Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry. ²Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce. ³Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou. ⁴Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti. ⁵Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého. ⁶Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku. ⁷Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši. ⁸Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. ⁹Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce. ¹⁰Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu. ¹¹Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba. ¹²Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora. ¹³Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj. ¹⁴Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese? ¹⁵Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává. ¹⁶Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům. ¹⁷Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce. ¹⁸Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce. ¹⁹Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce. ²⁰Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů. ²¹V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů. ²²Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení. ²³Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě. ²⁴Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.

Kapitola 19

¹Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák. ²Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší. ³Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina. ⁴Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne. ⁵Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži. ⁶Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo. ⁷Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic. ⁸Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro. ⁹Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži. ¹⁰Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty. ¹¹Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou. ¹²Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň. ¹³Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody. ¹⁴Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina. ¹⁵Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět. ¹⁶Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá. ¹⁷Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost. ¹⁸Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt! ¹⁹Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat. ²⁰Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý. ²¹Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí. ²²Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář. ²³Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne. ²⁴Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí. ²⁵Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání. ²⁶Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný. ²⁷Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš. ²⁸Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti. ²⁹Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.

Kapitola 20

¹Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není. ²Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě. ³Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává. ⁴Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude. ⁵Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá. ⁶Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde? ⁷Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům! ⁸Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé. ⁹Kdo může říci: „Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu?“ ¹⁰Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností. ¹¹Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý. ¹²Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin. ¹³Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem. ¹⁴„Špatné, špatné,“ říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí. ¹⁵Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání. ¹⁶Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu. ¹⁷Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku. ¹⁸Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou. ¹⁹Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou. ²⁰Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě. ²¹Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané. ²²Neříkej: „Odplatím za zlo!“ Čekej na Hospodina a on tě zachrání. ²³Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého. ²⁴Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě? ²⁵Člověku je léčkou nerozvážně říci: „Je to zasvěceno,“ a po slibu si to rozmýšlet. ²⁶Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu. ²⁷Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby. ²⁸Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn. ²⁹Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny. ³⁰Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.

Kapitola 21

¹Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí. ²Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin. ³Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť. ⁴Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem. ⁵Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek. ⁶Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt. ⁷Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo. ⁸Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý. ⁹Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě. ¹⁰Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel. ¹¹Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání. ¹²Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací pro jejich zlobu. ¹³Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane. ¹⁴Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení. ¹⁵Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti. ¹⁶Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů. ¹⁷Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne. ¹⁸Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník. ¹⁹Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou. ²⁰Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří. ²¹Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu. ²²Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali. ²³Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením. ²⁴Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně. ²⁵Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci; ²⁶choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří. ²⁷Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem. ²⁸Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít poslední slovo. ²⁹Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou. ³⁰Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu. ³¹Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.

Kapitola 22

¹Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň. ²Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba. ³Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to. ⁴Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život. ⁵Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich. ⁶Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. ⁷Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele. ⁸Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své. ⁹Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému. ¹⁰Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba. ¹¹Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král. ¹²Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací. ¹³Lenoch říká: „Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil.“ ¹⁴Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne. ¹⁵Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. ¹⁶Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.

Slova moudrých

PRVNÍ ČÁST

Neodmítej pomoc potřebným

¹⁷Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal. ¹⁸Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech. ¹⁹Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes – ano, tebe. ²⁰Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání, ²¹abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal? ²²Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně. ²³Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům. ²⁴Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej, ²⁵ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši. ²⁶Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku, ²⁷nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko? ²⁸Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové. ²⁹Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.

Kapitola 23

Zvaž, s kým máš co činit

¹Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou. ²Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný. ³Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm. ⁴Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech. ⁵Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi. ⁶Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách! ⁷Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: „Jez a pij,“ ale jeho srdce s tebou není. ⁸Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova. ⁹Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí. ¹⁰Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků, ¹¹neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě. ¹²Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.

Přijímej otcovské naučení

¹³Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. ¹⁴Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. ¹⁵Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce. ¹⁶Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné. ¹⁷Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny. ¹⁸Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena. ¹⁹Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou: ²⁰Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa, ²¹vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry. ²²Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla. ²³Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností. ²⁴Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho. ²⁵Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá. ²⁶Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty. ²⁷Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka. ²⁸Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.

Nevysedávej u vína

²⁹Komu zbude „Ach“ a komu „Běda“? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? ³⁰Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. ³¹Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce ³²a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. ³³Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči. ³⁴Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou. ³⁵„Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase.“

Rady pro život

Kapitola 24

¹Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi, ²neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily. ³Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje; ⁴kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem. ⁵Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu. ⁶Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství. ⁷Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa. ⁸Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem. ⁹Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí. ¹⁰Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých. ¹¹Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? ¹²Řekneš-li: „My jsme to nevěděli,“ což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů. ¹³Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. ¹⁴Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena. ¹⁵Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá! ¹⁶Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. ¹⁷Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci, ¹⁸nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv. ¹⁹Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům. ²⁰Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo. ²¹Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými; ²²kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?

DRUHÁ ČÁST

²³I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré. ²⁴Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý,“ na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy. ²⁵Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým. ²⁶Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi. ²⁷Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům. ²⁸Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat? ²⁹Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů.“ ³⁰Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu, ³¹a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena. ³²Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl: ³³Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si ³⁴a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.