Evangelium podle Matouše

Kapitola 21

Vjezd do Jeruzaléma

¹Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky ²a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete připravenou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. ³A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ,Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ ⁴To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ⁵,Povězte dceři siónské:
Hle, král tvůj přichází k tobě,
tichý a sedící na oslici,
na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ ⁶Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. ⁷Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. ⁸A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stali je na cestu. ⁹Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Očištění chrámu

¹⁰Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ ¹¹Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ ¹²Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; ¹³řekl jim: „Je psáno: ,Můj dům bude zván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ ¹⁴I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. ¹⁵Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se ¹⁶a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ,Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘ ?“ ¹⁷Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

Prokletí fíkovníku

¹⁸Když se ráno vracel do města, dostal hlad. ¹⁹Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl. ²⁰Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ ²¹Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ,Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to. ²²A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

Spor o Ježíšovu pravomoc

²³Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“ ²⁴Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. ²⁵Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ,z nebe‘, namítne nám: ,Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ ²⁶Řekneme-li však ,z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“ ²⁷Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

Podobenství o dvou synech

²⁸„ Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ,Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ ²⁹On odpověděl: ,Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. ³⁰Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ,Ano, pane.‘ Ale nešel. ³¹Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. ³²Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

Podobenství o zlých vinařích

³³Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. ³⁴Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. ³⁵Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. ³⁶Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. ³⁷Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ,Na mého syna budou mít přece ohled!‘ ³⁸Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ,To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ ³⁹Chytli ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. ⁴⁰Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ ⁴¹Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ ⁴²Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech:

,Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kamenem úhelným;
Hospodin to učinil
a je to podivuhodné v naších očích‘?

⁴³Proto vám pravím, že Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. ⁴⁴Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ ⁴⁵Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. ⁴⁶Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Kapitola 22

Podobenství o hostině

¹A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: ²„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. ³Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. ⁴Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ,Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ⁵Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. ⁶Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. ⁷Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. ⁸Potom řekl svým služebníkům: „Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; ⁹jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ ¹⁰Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

Podobenství o svatebním šatě

¹¹Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. ¹²Řekl mu: ,Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. ¹³Tu řekl král sloužícím: ,Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípení zubů.‘ ¹⁴Neboť mnozí jsou pozvaní, ale málokdo bude vybrán.“

Spor o daň císaři

¹⁵Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. ¹⁶Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. ¹⁷Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ ¹⁸Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? ¹⁹Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. ²⁰On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ ²¹Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ ²²Když to slyšeli, podivili, se nechali ho a odešli.

Spor o vzkříšení

²³V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: ²⁴„Mistře, Mojžíš řekl: ,Zemře-li někdo bez dětí, ať se jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁵U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. ²⁶Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. ²⁷Naposledy ze všech zemřela ta žena. ²⁸Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ ²⁹Ježíš jim však odpověděl: „Myslíte se, neznáte Písma ani moc Boží. ³⁰Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. ³¹A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ³²,Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ ³³Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

Největší přikázání

³⁴Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se ³⁵a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: ³⁶„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ ³⁷On mu řekl: „ ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ³⁸To největší a první přikázání. ³⁹Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Mesiáš, Syn Davidův

⁴¹Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: ⁴²„Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ ⁴³Řekli jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

⁴⁴,Řekl Hospodin mému Pánu:
Usedni po mé pravici,
dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

⁴⁵Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“ ⁴⁶A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Kapitola 23

Varování před zákoníky

¹Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: ²„Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. ³Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. ⁴Svazují těžká břemena a nakládají se lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. ⁵Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitbami řemínky a prodlužují třásně, ⁶mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, ⁷líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim ,Mistře‘. ⁸Vy však si nedávejte říkat ,Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. ⁹A nikomu na zemi nedávejte jméno ,Otec‘ jediný je váš Otec, ten nebeský. ¹⁰Ani si nedávejte říkat ,Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus. ¹¹Kdo je z vás největší, bude váš služebník. ¹²Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Běda zákoníkům a farizeům

¹³Běda vám zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. ¹⁴Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; proto těžší soud ponesete. ¹⁵Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horší, než jste sami. ¹⁶Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ,Kdo by přísahal při chrámu, nic neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.‘ ¹⁷Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? ¹⁸Nebo: ,Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.‘ ¹⁹Slepci, co je větší: oběť, nebo oltář, který tu oběť posvěcuje? ²⁰Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při vším, co na něm leží. ²¹A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá. ²²Kdo přísaha při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí. ²³Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. ²⁴Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete! ²⁵Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plně hrabivosti a chtivosti. ²⁶Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. ²⁷Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným zubům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. ²⁸Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. ²⁹Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých ³⁰a říkáte: ,Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.‘ ³¹Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kdo zabíjeli proroky. ³²Dovršte tedy činy svých otců! ³³Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? ³⁴Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, ³⁵aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Barachiášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. ³⁶Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

Nářek nad Jeruzalémem

³⁷Jeruzeléme, Jeruzeléme, který zabíjiš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! ³⁸Hle, váš dům se vám ponechává pustý. ³⁹Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: ,Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.‘ „

Kapitola 24

Předpověď zkázy chrámu

¹Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby. ²On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kamení, všecko bude rozmetáno.“

Počátek běd

³Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání světa?“ ⁴Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. ⁵Neboť množí přijdou v mém jménu a budou říkat ,já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. ⁶Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. ⁷Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. ⁸Ale to vše bude teprve začátek bolestí. ⁹Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. ¹⁰A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; ¹¹povstanou lživí proroci a mnohé svedou ¹²a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. ¹³Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. ¹⁴A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

Velké soužení

¹⁵Když pak uvidíte ,znesvěcující ohavnost‘, o niž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj – ¹⁶tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; ¹⁷kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si něco vzal z domu; ¹⁸a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť. ¹⁹Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! ²⁰Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. ²¹Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. ²²A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny. ²³Tehdy, řekne-li vám někdo: ,Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte! ²⁴Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. ²⁵Hle, řekl jsem vám to předem. ²⁶Když vám řeknou: ,Hle, je na poušti‘, nevycházejte! Hle, v tajných úkrytech‘, nevěřte tomu! ²⁷Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. ²⁸Kde je mrtvola, slétnou se i supi.

Příchod Syna člověka

²⁹Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. ³⁰Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a to budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. ³¹On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.

Poučení od fíkovníku

³²Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. ³³Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. ³⁴Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. ³⁵Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

Výzva k bdělosti

³⁶O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi; jenom sám Otec můj. ³⁷Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: ³⁸Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, ³⁹a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. ⁴⁰Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. ⁴¹Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. ⁴²Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. ⁴³Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. ⁴⁴Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Podobenství o věrnosti služebníků

⁴⁵Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? ⁴⁶Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. ⁴⁷Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patři. ⁴⁸Když si však špatný služebník řekne: ,Můj pán nejde‘, ⁴⁹a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, ⁵⁰tu pán tohoto služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ⁵¹vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.

Kapitola 25

Podobenství o deseti družkách

¹Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. ²Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. ³Pošetilé vzaly lampy, ale nevzali si s sebou olej. ⁴Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. ⁵Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. ⁶Uprostřed noci se rozlehl křik: ,Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ ⁷Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. ⁸Tu řekly ty pošetilé rozumným: ,Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ ⁹Ale rozumné odpověděly: ,Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ ¹⁰Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byli připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. ¹¹Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ,Pane, pane, otevři nám!‘ ¹²Ale on odpověděl: ,Amen, pravím vám, neznám vás.‘ ¹³Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, kdy Syn člověka přijde.

Podobenství o hřivnách

¹⁴Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; ¹⁵jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. ¹⁶Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. ¹⁷Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. ¹⁸Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. ¹⁹Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. ²⁰Přistoupil ten, který přijal pět hřiven a přinesl jiných pět a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ ²¹Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ ²²Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ ²³Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím ti nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ ²⁴Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. ²⁵Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ ²⁶Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líny, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. ²⁷Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. ²⁸Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! ²⁹Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ³⁰A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípení zubů.‘

O posledním soudu

³¹Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; ³²a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ³³ovce postaví po pravici a kozly po levici. ³⁴Tehdy řekne král těm po pravici: ,Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. ³⁵Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, ³⁶byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ ³⁷Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? ³⁸Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? ³⁹Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? ⁴⁰Král odpoví a řekne jim: ,Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ ⁴¹Potom řekne těm na levici: ,Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! ⁴²Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, ⁴³byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ ⁴⁴Tehdy odpoví i oni: ,Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ ⁴⁵On jim odpoví: ,Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ ⁴⁶A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Kapitola 26

Rozhodnutí velekněží

¹Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: ²„Víte, že za dva dny budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“ ³Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, ⁴a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. ⁵Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“

Pomazání v Betanii

⁶Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, ⁷přišla za nim žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. ⁸Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? ⁹Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“ ¹⁰Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu“ Vykonala na mně dobrý skutek. ¹¹Vždyť chudé máte kolem sebe, mne však nemáte stále. ¹²Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. ¹³Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“

Úmluva Jidáše a velekněží

¹⁴Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím ¹⁵a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. ¹⁶Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

Příprava velikonoční večeře

¹⁷Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ ¹⁸On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“ ¹⁹Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

Označení zrádce

²⁰Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, ²¹a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ ²²Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ ²³On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. ²⁴Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ ²⁵Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

Ustanovení večeře Páně

²⁶Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ ²⁷Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. ²⁸Neboť toto jest má krev, která zapečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. ²⁹Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“

Rozhovor cestou do Getsemane

³⁰Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. ³¹Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ,Budu bit pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ ³²Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“ ³³Na to mu řekl Petr: Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ ³⁴Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ ³⁵Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili učednici.

Modlitba v Getsemane

³⁶Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Pojďte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ ³⁷Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. ³⁸Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ ³⁹Poodešel od nich, padl tváři k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ ⁴⁰Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? ⁴¹Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ ⁴²Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ ⁴³A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. ⁴⁴Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. ⁴⁵Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴⁶Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

Zatčení Ježíšovo

⁴⁷Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. ⁴⁸Jeho zrádce s nimi domluvil znamení; „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ ⁴⁹A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře“ a políbil ho. ⁵⁰Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. ⁵¹Jeden z těch, kdo byli s ním, stáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. ⁵²Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. ⁵³Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? ⁵⁴Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ ⁵⁵V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsme sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. ⁵⁶Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

Ježíš před radou

⁵⁷Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. ⁵⁸Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. ⁵⁹Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. ⁶⁰Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva ⁶¹a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ ⁶²Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ ⁶³Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ ⁶⁴Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ ⁶⁵Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky: Hle, teď jste slyšeli rouhání. ⁶⁶Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“ ⁶⁷Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře ⁶⁸a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“

Petrovo zapření

⁶⁹Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ ⁷⁰Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“ ⁷¹Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ ⁷²On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ ⁷³Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ ⁷⁴Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; ⁷⁵tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ,Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Kapitola 27

Jidášův konec

¹Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. ²Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi. ³Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším ⁴a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ ⁵A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. ⁶Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“ ⁷Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. ⁸Proto se to pole jmenuje ,Pole krve‘ až dodnes. ⁹Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

,Vzali třicet stříbrných, cenu člověka,
na kterou ho ocenili synové Izraele; ¹⁰a dali ji za pole hrnčířovo,
jak jim přikázal Hospodin.‘

Ježíš před Pilátem

¹¹A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl : „Ty sám to říkáš.“ ¹²Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. ¹³Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ ¹⁴On mu však neodpověděl ani jedinou věc, takže vladař velice divil. ¹⁵O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. ¹⁶Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. ¹⁷Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ ¹⁸Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. ¹⁹Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ ²⁰Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. ²¹Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ ²²Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ ²³Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“

²⁴Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krvi tohoto člověka; je to vaše věc.“ ²⁵A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ ²⁶Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Výsměch vojáků

²⁷Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu. ²⁸Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, ²⁹upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ ³⁰Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. ³¹Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.

Ukřižování

³²Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž. ³³Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ,Lebka‘, ³⁴dali mu napít vína smíchaného se žluči; ale když okusil, nechtěl pít. ³⁵Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty, a tak se naplnilo proroctví ,Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los'. ³⁶Pak se tam posadili a střežili ho. ³⁷Nad hlavou mu dali nápis o jeho provinění: „To je Ježíš, král Židů.“ ³⁸S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. ³⁹Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou ⁴⁰a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!“ ⁴¹Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: ⁴²„Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! ⁴³Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ,Jsem Boží Syn!‘ “ ⁴⁴Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

Ježíšova smrt

⁴⁵V poledne nastala tma po celé zemi až do tři hodin. ⁴⁶Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ ,to jest: , Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ ⁴⁷Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“ ⁴⁸Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. ⁴⁹Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ ⁵⁰Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. ⁵¹A hle, chrámová opona se roztrhla vejpůl od shora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, ⁵²hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; ⁵³vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. ⁵⁴Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“ ⁵⁵Zpovzdáli přihlíželo mnoho žen, které provázeli Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; ⁵⁶mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.

Pohřeb Ježíšův

⁵⁷Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. ⁵⁸Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. ⁵⁹Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna ⁶⁰a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. ⁶¹Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu. ⁶²Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta ⁶³a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ,Po třech dnech budu vzkříšen.‘ ⁶⁴Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“ ⁶⁵Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“ ⁶⁶Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

Kapitola 28

Prázdný hrob

¹Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. ²A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. ³Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. ⁴Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. ⁵Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. ⁶Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. ⁷Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ ⁸Tu rychle opustili hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. ⁹A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. ¹⁰Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ ¹¹Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. ¹²Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze ¹³s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. ¹⁴A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ ¹⁵Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až po dnes.

Zjevení v Galileji

¹⁶Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. ¹⁷Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. ¹⁸Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. ¹⁹Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého ²⁰a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ *

*Amen