Evangelium podle Matouše

Kapitola 1

Původ Ježíše Krista

¹Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, Syna Abrahamova.

²Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, ³Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. ⁴Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, ⁵Salmón měl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obed Isaje ⁶a Isaj Davida krále. David měl syna Šalamouna z ženy Uriášovy, ⁷Šalamoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, ⁸Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše. ⁹Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše, ¹⁰Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziaše, ¹¹Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónské zajetí. ¹²Po babylonském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela, ¹³Zorobabel Abiuda, Abiud Eljakima, Eljakim Azóra, ¹⁴Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda, ¹⁵Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba, ¹⁶Jákob pak měl syna Jozefa, muže Marie, z niž se narodil Ježíš řečený Kristus.

¹⁷Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí až po Krista čtrnáct.

Narození Ježíše Krista

¹⁸Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. ¹⁹Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. ²⁰Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. ²¹Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ ²²To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ²³,Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, to jest přeloženo ,Bůh s námi ‘. ²⁴Když se Josef pro budil se spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. ²⁵Ale nepoznal jí, dokud neporodila prvorozeného syna; a dal mu jméno Ježíš.

Kapitola 2

¹Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: ²„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ ³Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a sním celý Jeruzalém; ⁴svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. ⁵Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

⁶,A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘ “

⁷Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: ⁸„Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ ⁹Oni krále vyslechli a dali se na cestu.

A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. ¹⁰Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radosti. ¹¹Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. ¹²Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

Útěk do Egypta

¹³Když odešli, hle anděl Hospodinův se ukázal ve snu a řekl: „Vstaň vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ ¹⁴On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta ¹⁵a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ,Z Egypta jsem povolal svého syna.‘

¹⁶Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl do mudrců. ¹⁷Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

¹⁸,Hlas v Ráma je slyšet. Pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘

¹⁹Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě ²⁰a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ ²¹On tedy Vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátili se do izraelské země. ²²Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských ²³a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

Kapitola 3

Jan Křtitel

¹Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: ²„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ ³To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše:

,Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!‘

⁴Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. ⁵Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, ⁶vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. ⁷Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? ⁸Neste tedy ovoce, které ukazujete, že činíte pokání. ⁹Nemyslete si, že můžete říkat: ,Náš otec je Abraham!‘ ,Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. ¹⁰Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. ¹¹Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ¹²Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

Ježišův křest

¹³Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. ¹⁴Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ ¹⁵Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil. ¹⁶Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil u vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. ¹⁷A z nebe se promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

Kapitola 4

¹Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. ²Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

³Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ ⁴On však odpověděl: „Je psáno: ,Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ “ ⁵Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu ⁶a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno:

,Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“

⁷Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ,Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘ “ ⁸Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu ⁹a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ ¹⁰Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ,Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ ¹¹V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

Počátek Ježíšovy činnosti

¹²Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. ¹³Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, ¹⁴aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

¹⁵,Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů – ¹⁶lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo;

světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘

¹⁷Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

Povolání učedníků

¹⁸Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.

¹⁹Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

²⁰Oni hned zanechali sítě a šli za ním. ²¹O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. ²²Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.

Zástupy kolem Ježíše

²³Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. ²⁴Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. ²⁵A velké zástupy z Galileje, Desítiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.

Kapitola 5

Blahoslavenství

¹Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učednici. ²Tu otevřel ústa a učil je:

³„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

⁴Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

⁵Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

⁶Blaze těm, kdo hladovějí a žizní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

⁷Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

⁸Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

⁹Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

¹⁰Blaze těm, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

¹¹Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

¹²Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Výrok o soli a světle

¹³Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chutí, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

¹⁴Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. ¹⁵A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. ¹⁶Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Dovršení Zákona a Proroků

¹⁷Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

¹⁸Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. ¹⁹Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. ²⁰Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

O zabití

²¹Slyšeli jste, bylo řečeno otcům: ,Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ ²²Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. ²³Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, ²⁴nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. ²⁵Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. ²⁶Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

O cizoložství

²⁷Slyšeli jste, že bylo řečeno: , Nezcizoložíš.‘ ²⁸Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. ²⁹Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údu, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. ³⁰A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údu, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.

O rozluce

³¹Také bylo řečeno: ,Kdo propustí svou manželku, ať ji dá rozlukový lístek!“ ³²Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.

O přísaze

³³Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ,Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘ ³⁴Já však pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ³⁵ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ³⁶ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. ³⁷Vaše slovo buď ,ano, ano – ne, ne‘ ; co je nad to, je ze zlého.

O odplatě

³⁸Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Oko za oko a zub za zub‘. ³⁹Já však pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; ⁴⁰a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. ⁴¹Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. ⁴²Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

O lásce k nepřátelům

⁴³Slyšeli jste, že bylo řečeno: , Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ ⁴⁴Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, dobrořečte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, ⁴⁵abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. ⁴⁶Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? ⁴⁷A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? ⁴⁸Buďte tedy dokonali, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Kapitola 6

Jak prokazovat dobrodiní

¹Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

²Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. ³Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, ⁴aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Jak se modlit

⁵A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. ⁶Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modlí se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

⁷Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané ; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ⁸Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

Modlitba Páně

⁹Vy se modlete takto:

Otče náš, jenž jsi v nebesích, Buď posvěceno tvé jméno.

¹⁰Přijď tvé království.

Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

¹¹Náš denní chléb dej nám dnes.

¹²A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

¹³A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky věků, Amen.

¹⁴Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; ¹⁵jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.

Jak se postit

¹⁶A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. ¹⁷Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, ¹⁸abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

O zabezpečení života

¹⁹Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. ²⁰Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol a rez a kde zloději nevykopávají a nekradou. ²¹Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. ²²Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. ²³Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?

²⁴Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.

²⁵Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? ²⁶Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? ²⁷Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

²⁸A o oděv proč si děláte starosti?

Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – ²⁹a pravím vám, že ani Šalamoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. ³⁰Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

³¹Nemějte tedy starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? ³²Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. ³³Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. ³⁴Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.

Kapitola 7

O posuzování druhých

¹Nesuďte, abyste nebyli souzeni. ²Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. ³Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? ⁴Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ,Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka' - a hle, trám ve tvém vlastním oku! ⁵Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

⁶Nedávejte psům, co je svaté, Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

O vyslyšení proseb

⁷Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. ⁸Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. ⁹Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? ¹⁰Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? ¹¹Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

¹²Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.

Výrok o dvou cestách

¹³Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. ¹⁴Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Výrok o stromu a ovoci

¹⁵Střeste se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. ¹⁶Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? ¹⁷Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. ¹⁸Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. ¹⁹Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. ²⁰A tak je poznáte po jejich ovoci.

O pravém učedníku

²¹Ne každý, kdo mi říká .Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. ²²Mnozí mi řeknou v onen den: ,Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? ²³A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'

Podobenství o dvou stavitelích

²⁴A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. ²⁵Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům, ale nepadl, neboť měl základy na skále. ²⁶Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. ²⁷A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

²⁸Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; ²⁹neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákonici.

Kapitola 8

Uzdravení malomocného

¹Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. ²Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: :Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." ³On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství. ⁴Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."

Uzdravení setníkova sluhy

⁵Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: ⁶"Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." ⁷Řekl mu: "Já přijdu a uzdravím ho." ⁸Setník však odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. ⁹Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá." ¹⁰Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: "Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. ¹¹Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ¹²ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípení zubů." ¹³Potom řekl Ježíš setníkovi: "Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň." A v tu hodinu se sluha uzdravil.

Činnost v Kafarnaum

¹⁴Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. ¹⁵Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.

¹⁶Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, ¹⁷aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ,On slabosti na sebe vzal a nemoci nesl.'

O bezvýhradném následování Ježíše

¹⁸Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh.

¹⁹Jeden zákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoliv půjdeš." ²⁰Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." ²¹Jiný z učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce." ²²Ale Ježíš mu odpověděl: "Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

Utišení bouře

²³Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. ²⁴Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. ²⁵I přistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!" ²⁶Řekl jim: Proč jste tak ustrašení, vy malověrní" Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. ²⁷Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?"

Uzdravení posedlých v Gadaře

²⁸Když přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. ²⁹A dali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?" ³⁰Opodál se páslo veliké stádo vepřů. ³¹A zlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli nás do tohoto stáda vepřů!" ³²On jim řekl: "Jděte!" Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. ³³Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. ³⁴A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Kapitola 9

Uzdravení ochrnutého

¹Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. ²A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy." ³Ale někteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!" ⁴Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak zle? ⁵Je snadnější říci 'odpouštějí se ti hříchy', nebo říci 'vstaň a choď'? ⁶Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" ⁷On vstal a odešel domů. ⁸Když to uviděli zástupy, zmocnila se jich báze a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.

Povolání celníka

⁹Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. ¹⁰Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. ¹¹Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" ¹²On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ¹³Jděte a učte se, co to je: 'Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

Spor o půst

¹⁴Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se: "Jak to, že my farizeové se postíme, ale tvojí učedníci se nepostí?" ¹⁵Ježíš jim řekl: "mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit. ¹⁶Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky, nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší. ¹⁷A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů a tak se uchová obojí."

Vzkříšení dcery Jairovy

¹⁸Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: "má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!" ¹⁹Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.

²⁰A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu. ²¹Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!" ²²Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zdráva.

²³Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup, ²⁴řekl: "Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí." Oni se mu posmívali. ²⁵A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala. ²⁶Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.

Uzdravení dvou slepců

²⁷Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" ²⁸A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Odpověděli mu: "Ano, Pane." ²⁹Tu se dotkl jejich oči a řekl "Podle vaší víry se vám staň." ³⁰A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: "Ne aby se to někdo dověděl!" ³¹Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.

Uzdravení němého

³²Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem. ³³A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: "Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno." ³⁴Ale farizeové říkali: "Ve jménu knížete démonů vyhání démony."

Lítost nad zástupy

³⁵Ježíš obcházel všechna města i vesnice, ušil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. ³⁶Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a sklesli jako ovce bez pastýře. ³⁷Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo. ³⁸Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!"

Kapitola 10

Vyvolení Dvanácti

¹Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. ²Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, ³Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, ⁴Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.

Vyslání Dvanácti

⁵Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; ⁶jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. ⁷Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. ⁸Nemocné uzdravujte, mrtví probouzejte k životu, malomocné očisťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. ⁹Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků; ¹⁰neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ,hoden je dělník své mzdy'.

¹¹Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet.

¹²Když vstoupíte do domu, řekněte: ,Pokoj vám.' ¹³A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. ¹⁴A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. ¹⁵Amen pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než tomu městu.

Uděl Ježíšových učedníků

¹⁶Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

¹⁷Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synogógách vás budou bičovat, ¹⁸budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. ¹⁹A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit;; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. ²⁰Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.

²¹Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. ²²Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá do konce, bude spasen. ²³Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchejte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.

²⁴Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána. ²⁵Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď!

Povzbuzení ke statečnému vyznání

²⁶Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. ²⁷Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech. ²⁸A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. ²⁹Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopouštění vašeho Otce. ³⁰U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. ³¹Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.

³²Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; ³³kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.

Člověk proti člověku pro Ježíše

³⁴Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. ³⁵Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snahu proti tchyni; ³⁶a ,nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'.

³⁷Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. ³⁸Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. ³⁹Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

O důstojnosti učedníků

⁴⁰Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. ⁴¹Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. ⁴²A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."