Evangelium podle Matouše

Kapitola 11

O Janu Křtiteli

¹Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech. ²Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících: ³"Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" ⁴Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: ⁵Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očisťování, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. ⁶A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."

⁷Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? ⁸Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. ⁹Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. ¹⁰To je ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.' ¹¹Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. ¹²Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. ¹³Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. ¹⁴A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. ¹⁵Kdo má uši, slyš.

¹⁶Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: ¹⁷,Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.' ¹⁸Přišel Jan, nejedl a nepil - a říkají: ,Je posedlý'. ¹⁹Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: ,Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."

Běda nevěřícím městům

²⁰Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: ²¹"Běda ti, Chrozanin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékly žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. ²²Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám. ²³A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutky jako u vás, stála by podnes. ²⁴Ale pravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě."

Chvála vykoupení v Synu

²⁵V ten čas řekl Ježíš: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. ²⁶Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.

²⁷Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

²⁸Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtížení břemeny, a já vám dám odpočinout.

²⁹Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. ³⁰Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Kapitola 12

Spor o sobotu

¹V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učednici dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. ²Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" ³On však jim řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on i ti, kdo byli s ním? ⁴Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu, ani těm, kdo ho provázeli, nýbrž kněžím? ⁵A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? ⁶Pravím vám, že zde je víc než chrám. ⁷Kdybyste věděli, co znamená ,milosrdenství chci, a ne oběť, neodsuzovali byste nevinné. ⁸Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou."

Uzdravení v sobotu

⁹Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy. ¹⁰A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat. ¹¹On jim řekl: "Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? ¹²A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ ¹³Proto řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl ji, a byla zase zdravá jako ta druhá. ¹⁴Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.

Splněné proroctví o Božím služebníku

¹⁵Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil; ¹⁶ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali - ¹⁷aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

¹⁸,Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má.

Vložím na něho svého Ducha.

A vyhlásí soud národům.

¹⁹Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

²⁰Nalomenou třtinu nedolomí, až dovede právo k vítězství.

²¹A v jeho jménu bude naděje národů.

Ježíš a Belzebul

²²Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. ²³Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?" ²⁴Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů."

²⁵Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. ²⁶A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království? ²⁷Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jméno koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. ²⁸Jestliže však vyháním démony duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ²⁹Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.

³⁰Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

³¹Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání Duchu svatému nebude odpuštěno. ³²I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

O závažnosti slov

³³Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. ³⁴Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. ³⁵Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. ³⁶Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. ³⁷Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.

Znamení proroka Jonáše

³⁸Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení."

³⁹On však jim odpověděl: "pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. ⁴⁰Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. ⁴¹Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázaní - a hle, zde je více než Jonáš. ⁴²Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalamounovu - a hle, zde je více než Šalamoun.

O návratu nečistého ducha

⁴³Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. ⁴⁴Tu řekne: ,Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklízený. ⁴⁵Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením."

Ježíšova rodina

⁴⁶Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratří stáli venku a chtěli s ním mluvit. ⁴⁷Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit." ⁴⁸On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" ⁴⁹Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři. ⁵⁰Neboť kdo činí vůle mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."

Kapitola 13

Podobenství o rozsévači

¹Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. ²Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď ; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. ³I mluvil k nim mnoho v podobenstvích:

"Vyšel rozsévač rozsévat. ⁴Když rozséval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je: ⁵Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. ⁶Ale když vyšlo slunce, spálilo je; protože neměla kořen, uschla. ⁷Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. ⁸A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. ⁹Kdo má uši, slyš!"

Důvod řeči v podobenstvích

¹⁰Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" ¹¹On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. ¹²Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ¹³Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. ¹⁴A plní se na nich proroctví Izaiášovo:

,Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.

¹⁵Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a očí zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.'

¹⁶Blažené vaše oči, že vidí i vaše uši, že slyší. ¹⁷Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

Výklad podobenství o rozsévači

¹⁸Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. ¹⁹Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. ²⁰U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ²¹ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. ²²U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časté starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. ²³U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."

Podobenství o pleveli mezi pšenicí

²⁴Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. ²⁵Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. ²⁶Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. ²⁷Přišli sluhové tohoto hospodáře a řekli mu: ,Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?' ²⁸On jim odpověděl: ,To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: ,Máme jít a plevel vytrhat?' ²⁹On však odpoví: ,Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. ³⁰Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. ' "

Podobenství o hořčičném zrnu

³¹Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; ³²je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."

Podobenství o kvasu

³³Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tři měřič mouky, až se všecko prokvasí." ³⁴Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil, ³⁵aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka:

, Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.'

Výklad o podobenství o pleveli

³⁶Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za nim přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!“ ³⁷On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka ³⁸a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; ³⁹nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. ⁴⁰Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. ⁴¹Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, ⁴²a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípení zubů. ⁴³Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

Podobenství o pokladu v poli

⁴⁴„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole.

Podobenství o perle

⁴⁵Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, ⁴⁶objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Podobenství o rybářské síti

⁴⁷Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všechno možné; ⁴⁸když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. ⁴⁹Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých ⁵⁰a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípení zubů.“

O Nových a starých pokladech

⁵¹Zeptal se jim Ježíš: „Pochopili jste to všechno?“ Odpověděli „Ano.“ ⁵²A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

Kázaní v Nazaretě

⁵³Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. ⁵⁴Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? ⁵⁵Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A ⁵⁶nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všechno má?“ ⁵⁷A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ ⁵⁸A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

Kapitola 14

Herodes a Jan Křtitel

¹V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi ²a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly.“

³Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, ⁴neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“ ⁵Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka. ⁶Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, ⁷a on jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. ⁸A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“ ⁹Král se zarmoutil, ale přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, ¹⁰a dal Jana v žaláři stít.

¹¹Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce. ¹²Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.

Nasycení pěti tisíců

¹³Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. ¹⁴Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.

¹⁵Když nastal večer, přistoupili k němu učednici a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit jídlo.“ ¹⁶Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte vy jím jíst!“ ¹⁷Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“ ¹⁸On však řekl: „Přineste mi je sem!“ ¹⁹Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby, které a dával učedníkům a učedníci zástupům. ²⁰I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných kosů. ²¹A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Ježíš kráčí po moři

²²Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vystoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. ²³Když je propustil, vystoupil na hodu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. ²⁴Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. ²⁵K ránu šel k nim, kráčeje po moři. ²⁶Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. ²⁷Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

²⁸Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ ²⁹A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. ³⁰Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ ³¹Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“

³²Když vstoupili na loď, vítr se utišil. ³³Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“

Uzdravování v Genezaretu

³⁴Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu. ³⁵Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné ³⁶a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdravení.

Kapitola 15

Čisté a nečisté

¹Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: ²„Proč tvoji učednici porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“ ³On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? ⁴Vždyť Bůh řekl: ,Cti otce i matku‘ a ,kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ ⁵Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ,To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar ‘, ⁶ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradici zrušili slovo Boží. ⁷Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:

⁸,Lid tento ctí mě rty,
ale srdce jejich je daleko ode mne; ⁹marně mě uctívají,
neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy
lidskými.‘ „

¹⁰Svolal zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte: ¹¹Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ ¹²Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“ ¹³Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. ¹⁴Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ ¹⁵Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“ ¹⁶On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví? ¹⁷Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? ¹⁸To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. ¹⁹Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. ²⁰To jsou věci, které člověka znesvěcuje; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“

Víra kananejské ženy

²¹Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. ²²A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ ²³Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ ²⁴On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ ²⁵Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ ²⁶On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ ²⁷A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou se stolu jejich pánů.“ ²⁸Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Uzdravování u Galilejsého moře

²⁹Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam. ³⁰Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, ³¹takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského.

Nasycení čtyř tisíců

³²Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ ³³Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástupy? „ ³⁴Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“ ³⁵I nařídil zástupu usednout na zem; ³⁶potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. ³⁷I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných kosů. ³⁸Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. ³⁹Potom propustil zástupy, vstoupil na loď na území Magadan.

Kapitola 16

Spor o znamení

¹Přišli farizeové a saduceové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe. ²On však jim odpověděl: „Večer říkáte: ,Bude krásně, je pěkný západ.‘ ³A ráno: ,Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit, a znamení časů nemůžete? ⁴Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“ Opustil je a odešel.

Varování před kvasem farizeů

⁵Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že zapomněli vzít chleby. ⁶Ježíš jim řekl: „Hleďte se mít na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!“ ⁷Oni však u sebe uvažovali: „Nevzali jsme chleba.“ ⁸Když to Ježíš zpozoroval, řekl: „Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba? ⁹Ještě nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik kosů jste sebrali? ¹⁰Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali? ¹¹Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!“ ¹²Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy

¹³Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ ¹⁴Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ ¹⁵Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ ¹⁶Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ ¹⁷Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. ¹⁸A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbudují svou církev a brány pekel ji nepřemohou. ¹⁹Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ ²⁰Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

První předpověď utrpení

²¹Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníků, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. ²²Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ ²³Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

O následování

²⁴Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. ²⁵Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. ²⁶Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět,

ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? ²⁷Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“

Kapitola 17

Proměnění na hoře

¹Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. ²A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. ³A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. ⁴Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ ⁵Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Tj. můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ ⁶Když to učedníci uslyšeli, padli tváři k zemi a velmi se báli. ⁷Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ ⁸Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného. ⁹Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“ ¹⁰Učednici se ho ptali: „Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ ¹¹On jim odpověděl: „Ano Eliáš přijde a obnoví všecko. ¹²Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i Syn člověka bude od nich trpět.“ ¹³Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

Uzdravení posedlého chlapce

¹⁴Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: ¹⁵„Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. ¹⁶A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“ ¹⁷Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!“ ¹⁸Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv. ¹⁹Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ ²⁰On jim řekl: „Pro vaší malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ,Přejdi odtud tam‘ , a přejde; a nic vám nebude nemožné. ²¹Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst.“

Druhá předpověď utrpení

²²Když byli v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí; ²³zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.

Chrámová daň

²⁴Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš mistr neplatí chrámovou daň?“ ²⁵On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“ ²⁶Když odpověděl: „Od cizích“, pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. ²⁷Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři a hoď udicí; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

Kapitola 18

Spor o prvenství

¹V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ ²Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed nich ³a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. ⁴Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. ⁵A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.

Varování před svody

⁶Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. ⁷Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. ⁸Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. ⁹Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

Podobenství o ztracené ovci

¹⁰Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. ¹¹Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. ¹²Co myslíte? Má-li někdo sto ovci a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? ¹³A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc, než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. ¹⁴Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

O bratrském napomínání

¹⁵Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li se říci, získal jsi svého bratra. ¹⁶Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ,ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď ´. ¹⁷Jestliže ani neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.
O moci církve

¹⁸Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. ¹⁹Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. ²⁰Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

O odpuštění

²¹Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ ²²Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“

Podobenství o nemilosrdném služebníku

²³„S královstvím nebeském je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. ²⁴Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. ²⁵Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. ²⁶Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ,Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ ²⁷Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. ²⁸Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: :Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ ²⁹Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ ³⁰On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. ³¹Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. ³²Tu ho pán zavolal a řekl mu: ,Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; ³³neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ ³⁴A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – ³⁵Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Kapitola 19

O rozluce

¹Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán. ²Veliké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. ³Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ ⁴Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ,muže a ženu učinil je‘? ⁵A řekl: ,Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘ ; ⁶takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ ⁷Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ ⁸Odpoví jim: „pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. ⁹Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ ¹⁰Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ ¹¹On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. ¹²Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“

Ježíš a děti

¹³Tehdy k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. ¹⁴Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ ¹⁵Požehnal jim a šel dál.

Bohatý mladík

¹⁶A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Dobrý Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ ¹⁷On mu řekl: “Proč mě říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, než Bůh. Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ ¹⁸Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, ¹⁹cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“ ²⁰Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází ?“ ²¹Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ ²²Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

O majetku

²³Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. ²⁴Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“ ²⁵Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“ ²⁶Ježíš na ně odpověděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ ²⁷Na to mu řekl Petr: „Hle jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“ ²⁸Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnu a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. ²⁹A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. ³⁰Mnozí první budou poslední a poslední první.“

Kapitola 20

Podobenství o dělnících na vinici

¹„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. ²Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. ³Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, ⁴a řekl jim: ,Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ ⁵Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. ⁶Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ,Co tu stojíte celý den nečinně?‘ ⁷Odpovědí mu: ,Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ,Jděte i vy na mou vinici‘. ⁸Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ,Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním! ⁹Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. ¹⁰Když přišli ti první. Měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. ¹¹Vzali ho a reptali se hospodáři: , ¹²Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ ¹³On však odpověděl jednomu z nich: ,Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? ¹⁴Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; ¹⁵nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ ¹⁶Tak budou poslední první a první poslední; neboť mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“

Třetí předpověď utrpení

¹⁷Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: ¹⁸„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt ¹⁹a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

Žádost synů Zebedeových

²⁰Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. ²¹On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“ ²²Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti?“ Řekli mu: „Můžeme.“ ²³Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“ ²⁴Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. ²⁵Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. ²⁶Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velikým, buď vaším služebníkem; ²⁷a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. ²⁸Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Uzdravení slepých u Jericha

²⁹Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup. ³⁰A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ ³¹Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi Pane, Synu Davidův!“ ³²Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: Co chcete, abych pro vás učinil?“ ³³Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ ³⁴Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.