Ježíš Kristus

X






Neznáte heslo?
Ježíš Kristus
INFORMACE ↴
Klíčová slova:

Přidáno: 21 srpna, 2018

Zobrazeno: 302 x

Jsou jedno, ale ne jeden

jesus-prayer-in-john-17Jedním ze zásadních důvodů, proč dnes mnozí křesťané nemají Boha Otce ve svých srdcích, chválách, vyučováních ani modlitbách je víra, že Pán Ježíš Kristus je totožný s Bohem Otcem. Uvěřili totiž myšlence, že Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus jsou jedna a ta samá bytost a dokládají ji slovy Pána Ježíše: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10, 30). Takže jim pochopitelně připadá jedno, jestli Boha nazvou Pane Bože, Otče nebo Pane Ježíši. Myšlence, že Bůh Otec je opravdu totožný s Pánem Ježíšem Kristem, mohou na první pohled skutečně nasvědčovat některá místa v Písmu.

Např. na několika místech v Bibli můžeme číst tato slova: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista… Někteří z nás jsou přesvědčeni, že je jim přána milost a pokoj od dvou osob, od Boha Otce, a také od Pána Ježíše Krista. Jiní tomuto sdělení rozumí tak, že jim je přána milost a pokoj od jedné osoby. Od Pána Ježíše Krista, který je však zároveň také Bohem a Otcem. Jak jim rozumíte Vy?

Pokud bychom měli k dispozici pouze tento výrok, nemohli bychom zodpovědně říci, který z těch dvou názorů je pravdivý. Máme-li se dostat dál, potřebujeme zjistit, jestli ostatní místa v Písmu učí, že Pán Ježíš Kristus je také Bohem Otcem. Když si necháme biblickým programem vyhledat všechny tvary slova Otec a projdeme si všechny verše v Písmu, které jej obsahují, můžeme přesně vědět, kdy a kolikrát nazývá samotná Bible Pána Ježíše Bohem Otcem. Můžeme z nich také vidět, co o Bohu Otci i o sobě učil Pán Ježíš, jeho apoštolové a také jak se k tomuto tématu vyjadřuje kniha Zjevení.

V tzv. Novém zákoně je 262 míst, které obsahují nějaký tvar slova Otec. Máme tedy dost studijního materiálu, abychom zjistili, koho Písmo považuje za Boha Otce. V evangeliích mluví o Bohu Otci 187 míst. Téměř ve všech případech je pronesla Ježíšova ústa. Z nich jasně vidíme, že Pán Ježíš za svého pozemského života svého Otce nejen miloval, poslouchal a dával ho na první místo, ale také, a velmi často, o něm vyučoval. To je dobré si uvědomit. My však potřebujeme nyní jasně vědět, jestli se situace po vzkříšení a oslavení Pána Ježíše nějak nezměnila. Předkládám některé výroky o Bohu Otci pronesené Pánem Ježíšem po jeho vzkříšení:

Jan 20, 17: Ježíš jí řekl: „…..Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.”

Lukáš 24, 49: A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.”

Jan 20, 21: Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“

Skutky apoštolské 1, 7: Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci,

Máme tedy potvrzeno, že i po svém vzkříšení Pán Ježíš považuje Boha Otce za svého Boha i za svého Otce. Někdo by však mohl namítnout, že ještě nebyl v tu dobu v nebi. Podívejme se tedy, jak Bible píše o Bohu Otci i o Pánu Ježíšovi po jeho vystoupení do nebe. Vypisuji všechny verše, které jsou o Otci ve Zjevení Janovu. Vynikající je, že všechny se zmiňují zároveň i o Pánu Ježíšovi, takže můžeme zahlédnout to, co potřebujeme:

Zjevení Janovo 1, 6: učinil nás ( Pán Ježíš) královstvím, kněžími svému Bohu a Otci…

Zjevení Janovo 2, 28: – jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní.

Zjevení Janovo 3, 5: Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.

Zjevení Janovo 3, 21: Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.

Zjevení Janovo 14, 1: A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.

Také kniha Zjevení tedy rozlišuje Pána Ježíše Krista a jeho Otce, Boha. Oslavený Pán Ježíš mluví o tom, že přijal od svého Otce moc a že usedl se svým Otcem na jeho trůn. Svědčí o tom, že k těm, kteří zvítězí, se přizná před svým Otcem a jeho anděly. Všechna tato místa jasně rozlišují osobu Boha Otce a osobu Pána Ježíše Krista jako dvě samostatné osoby. Boha a jeho Mesiáše rozlišují i následující verše:

Zjevení Janovo 11, 15: Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“

Zjevení Janovo 12, 10: A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista…

Zjevení dostal Jan na sklonku svého života, mnoho let poté, co byl Pán Ježíš Kristus vzkříšen. A přesto píše, že ho dal Bůh Ježíši Kristu. I zde se tedy mluví o Bohu a Ježíši Kristu jako o dvou osobách.

Zjevení Janovo 1, 1: Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát.

V biblické knize Zjevení je ovšem i místo, kde sám Pán Ježíš nazývá Boha třikrát svým Bohem, když říká: „Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého (mého) Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého (mého) Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. (Zjevení Janovo 3, 12) (Pozn. čeština používá zájmeno svůj, řečtina a ostatní jazyky uvádějí zájmeno můj – tedy: mého Boha)

 

Pokud bych tedy měla shrnout to podstatné, tak jasně vidím, že Bible neztotožňuje Pána Ježíše Krista se Všemohoucím Bohem ani po vzkříšení, ani po jeho vystoupení do nebe.

Pokud by však někdo potřeboval ještě více důkazů, může si projít všechna místa, v nichž se o Bohu Otci zmínili Ježíšovi apoštolové. Když si dá tu trochu práce, bude si moci být jistý, že i apoštolové rozlišovali Boha Otce od jeho milovaného Syna. Těchto veršů je v Bibli sedmdesát. Z některých se sice nedá jednoznačně poznat, jak to daný apoštol myslel, je však mezi nimi mnoho míst, z nichž je jasně vidět, čemu apoštolové věřili. Zde je několik příkladů, kde se to poznat jednoznačně dá:

1. Korintským 15, 24-25: potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.

1. Tesalonickým 3, 13: …ať tak upevní vaše srdce, aby byla bezúhonná v svatosti před Bohem a naším Otcem v příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.

Efezským 1, 17: aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého

2. Korintským 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

1. Petrův 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých,

1. Petrův 1, 2: podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista.

1. Janův 1, 3: Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.

2. Janův 1, 3: Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.

Můžeme najít ještě mnoho dalších míst, ze kterých je jasně vidět, že Ježíšovi apoštolové nikdy nezaměňovali osobu Boha Otce a osobu Pána Ježíše Krista. Mohu tedy na základě biblických důkazů zodpovědně prohlásit, že výrok ‘Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista’ mluví o dvou osobách, osobě Boha Otce a osobě Pána Ježíše. Mohu také s jistotou tvrdit, že Pán Ježíš se za Boha Otce nikdy neprohlašoval, a ani jeho apoštolové ani kniha Zjevení Pána Ježíše za Boha Otce nikdy neoznačili.

Slovy „Já a Otec jsme jedno“ Pán Ježíš myslel ‘já a Otec jsme jednotní’. Podobně, jako když říká Otci: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás… Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty …“ (Jan 17, 21-23)

Pán Ježíš Kristus a Bůh Otec jsou dvě osoby, a proto je třeba chválit a ctít každého osobně. A to pouze a jenom podle pravdy, kterou nám přináší Písmo. Je špatné připisovat Pánu Ježíšovi chválu za činy, které udělal Bůh Otec, stejně jako je špatné tvrdit, že Bůh Otec zemřel za lidstvo. Takové rádo by vylepšené chvály zavádějí mimo učení Kristovo, a to na cestu, která není pravdivá, vede ke zmatku a rozhodně nemá moc osvobozovat. Moc osvobozovat má totiž jenom pravda.

Jan 8, 31-32: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

Zdraví Eliška

Zdroj: http://obohu.cz/

 

Jsou jedno, ale ne jeden
3.67 (73.33%) 3 hlas[y]





Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.

10 Komentáře na "Jsou jedno, ale ne jeden"


Profile photo of Positive
Uživatel
10 dni 9 hodiny zpátky

Kdyby se Bůh chtěl stát člověkem, mohl by to podle Vás udělat?

Profile photo of Zdeněk Staněk
Uživatel
3 měsíce 18 dni zpátky

Pokoj tobě Eliško i tobě Vahane,
díky za vzorně zpracovaný článek. Dělá mi radost připojit k němu komentář, podobně jako ke článku “Nezapomeň na Otce!” od Elišky Partykové.

Takto napsaný článek je skutečně vzorem k tomu, jak správně rozdělovat slovo pravdy, jak to radil Pavel Timoteovi (2Tm 2:14-15;2Tm 3:15;1Tm 6:20-21).

Je nutno se vyhýbat protikladným tvrzením, falešnému ‘poznání’, které se v Písmech nevyskytuje a nevyhýbat se tomu, co nám Písma jednoznačně sdělují.

Nauka, kterou Písma poskytují, je taková, že z celé řady konkrétních výroků můžeme usoudit, že je nějaký názor v souladu s Písmy. Není zaručeno, že je náš úsudek správný, ale dá se s určitostí poznat, když je nesprávný. Postačuje totiž najít v Písmech jediný dobře srozumitelný výrok, který není v souladu s naším názorem.
Takovouto užitečnou vlastnost má tento induktivní (tedy ne deduktivní) způsob získávaní poznatků z Písem, kterému se říká ‘logická indukce’.
Mohlo by se zdát, že je nemožné takto získat důvěryhodné trvale platné poznatky, tedy správné učení.
Ano, v přírodních vědách, které tuto metodu také používají, to tak je. Jediný nový dotaz položený přírodě, tedy pozorování nebo experiment, může zneplatnit jakkoliv důmyslnou nauku. Obor zkoumání přírodních věd je velmi rozsáhlý a neohraničený, proto indukce vědců je nutně ‘neúplná logická indukce’.

Jenže obor správného učení Písem je pro nás speciálně připravený Bohem (2Tm 3:16-17), není ani složitý, ale ani triviální. Proto Písma zcela plní svou úlohu.
Písma mají jediného duchovního autora, pravého Boha a jsou tedy ve vzájemném souladu, stejně tak jako příroda (Ř 1:20). Písma je nutno vždy pojímat jako celek, kdy žádná jejich část nemůže být opomenuta, tedy vlastně umlčena.

Důležité je si uvědomit, že správné učení Písem má jasně vymezený písemný zdroj a tím i objem informací, který je navíc uzavřený, nic se nesmí přidat (Př 30:5-6).
Proto je možné shromáždit z Písem všechny výroky k nějakému tématu a z nich indukcí získat Písmy podložený názor. Taková indukce je ‘úplná logická indukce’.
Pokud je student pilný a poctivý, získá správné poznání, které Písma nezpochybňují.

Nejprve stačí k určitému tématu vyhledávat v Písmech výroky, o kterých si myslíme, že podporují náš názor. To je nejsnažší, protože to odpovídá naší přirozenosti.
Vždy to však musí být výroky, které jsou jasně k tématu, nepotřebují nějaké naše dovysvětlení, aby se daly pochopit ‘po našem’. Je potřeba si uvědomit, co přesně se tam říká, ne co bychom si přáli, aby se tam řeklo. To už je těžší, protože to vyžaduje naši pokoru, tak jako je pokorný Boží syn (J 7:16-18).

Jenže pak je tu ještě další krok a ten je pro nás nejtěžší.
Je potřeba v Písmech vyhledávat i výroky, které by mohly náš názor popírat a s těmi se vypořádat, tedy řádně je vysvětlit {Například: J 1:1-3;J 1:18;J 20:28;Mt 1:23;Tit 2:1;2P 1:1;Ř 9:5;1J 5:20;Zj 22:12-13}.

Pokud to neuděláme, připomenou nám je jistě naši oponenti.

 
[wise-chat]