Jedním ze zásadních důvodů, proč dnes mnozí křesťané nemají Boha Otce ve svých srdcích, chválách, vyučováních ani modlitbách je víra, že Pán Ježíš Kristus je totožný s Bohem Otcem. Uvěřili totiž myšlence, že Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus jsou jedna a ta samá bytost a dokládají ji slovy Pána Ježíše: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10, 30). Takže jim pochopitelně připadá jedno, jestli Boha nazvou Pane Bože, Otče nebo Pane Ježíši. Myšlence, že Bůh Otec je opravdu totožný s Pánem Ježíšem Kristem, mohou na první pohled skutečně nasvědčovat některá místa v Písmu.
Např. na několika místech v Bibli můžeme číst tato slova: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista... Někteří z nás jsou přesvědčeni, že je jim přána milost a pokoj od dvou osob, od Boha Otce, a také od Pána Ježíše Krista. Jiní tomuto sdělení rozumí tak, že jim je přána milost a pokoj od jedné osoby. Od Pána Ježíše Krista, který je však zároveň také Bohem a Otcem. Jak jim rozumíte Vy?
Pokud bychom měli k dispozici pouze tento výrok, nemohli bychom zodpovědně říci, který z těch dvou názorů je pravdivý. Máme-li se dostat dál, potřebujeme zjistit, jestli ostatní místa v Písmu učí, že Pán Ježíš Kristus je také Bohem Otcem. Když si necháme biblickým programem vyhledat všechny tvary slova Otec a projdeme si všechny verše v Písmu, které jej obsahují, můžeme přesně vědět, kdy a kolikrát nazývá samotná Bible Pána Ježíše Bohem Otcem. Můžeme z nich také vidět, co o Bohu Otci i o sobě učil Pán Ježíš, jeho apoštolové a také jak se k tomuto tématu vyjadřuje kniha Zjevení.
V tzv. Novém zákoně je 262 míst, které obsahují nějaký tvar slova Otec. Máme tedy dost studijního materiálu, abychom zjistili, koho Písmo považuje za Boha Otce. V evangeliích mluví o Bohu Otci 187 míst. Téměř ve všech případech je pronesla Ježíšova ústa. Z nich jasně vidíme, že Pán Ježíš za svého pozemského života svého Otce nejen miloval, poslouchal a dával ho na první místo, ale také, a velmi často, o něm vyučoval. To je dobré si uvědomit. My však potřebujeme nyní jasně vědět, jestli se situace po vzkříšení a oslavení Pána Ježíše nějak nezměnila. Předkládám některé výroky o Bohu Otci pronesené Pánem Ježíšem po jeho vzkříšení:
Jan 20, 17: Ježíš jí řekl: „…..Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu."
Lukáš 24, 49: A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti."
Jan 20, 21: Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“
Skutky apoštolské 1, 7: Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci,
Máme tedy potvrzeno, že i po svém vzkříšení Pán Ježíš považuje Boha Otce za svého Boha i za svého Otce. Někdo by však mohl namítnout, že ještě nebyl v tu dobu v nebi. Podívejme se tedy, jak Bible píše o Bohu Otci i o Pánu Ježíšovi po jeho vystoupení do nebe. Vypisuji všechny verše, které jsou o Otci ve Zjevení Janovu. Vynikající je, že všechny se zmiňují zároveň i o Pánu Ježíšovi, takže můžeme zahlédnout to, co potřebujeme:
Zjevení Janovo 1, 6: učinil nás ( Pán Ježíš) královstvím, kněžími svému Bohu a Otci…
Zjevení Janovo 2, 28: - jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní.
Zjevení Janovo 3, 5: Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.
Zjevení Janovo 3, 21: Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.
Zjevení Janovo 14, 1: A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.
Také kniha Zjevení tedy rozlišuje Pána Ježíše Krista a jeho Otce, Boha. Oslavený Pán Ježíš mluví o tom, že přijal od svého Otce moc a že usedl se svým Otcem na jeho trůn. Svědčí o tom, že k těm, kteří zvítězí, se přizná před svým Otcem a jeho anděly. Všechna tato místa jasně rozlišují osobu Boha Otce a osobu Pána Ježíše Krista jako dvě samostatné osoby. Boha a jeho Mesiáše rozlišují i následující verše:
Zjevení Janovo 11, 15: Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“
Zjevení Janovo 12, 10: A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista...
Zjevení dostal Jan na sklonku svého života, mnoho let poté, co byl Pán Ježíš Kristus vzkříšen. A přesto píše, že ho dal Bůh Ježíši Kristu. I zde se tedy mluví o Bohu a Ježíši Kristu jako o dvou osobách.
Zjevení Janovo 1, 1: Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát.
V biblické knize Zjevení je ovšem i místo, kde sám Pán Ježíš nazývá Boha třikrát svým Bohem, když říká: „Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého (mého) Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého (mého) Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. (Zjevení Janovo 3, 12) (Pozn. čeština používá zájmeno svůj, řečtina a ostatní jazyky uvádějí zájmeno můj – tedy: mého Boha)
Pokud bych tedy měla shrnout to podstatné, tak jasně vidím, že Bible neztotožňuje Pána Ježíše Krista se Všemohoucím Bohem ani po vzkříšení, ani po jeho vystoupení do nebe.
Pokud by však někdo potřeboval ještě více důkazů, může si projít všechna místa, v nichž se o Bohu Otci zmínili Ježíšovi apoštolové. Když si dá tu trochu práce, bude si moci být jistý, že i apoštolové rozlišovali Boha Otce od jeho milovaného Syna. Těchto veršů je v Bibli sedmdesát. Z některých se sice nedá jednoznačně poznat, jak to daný apoštol myslel, je však mezi nimi mnoho míst, z nichž je jasně vidět, čemu apoštolové věřili. Zde je několik příkladů, kde se to poznat jednoznačně dá:
1. Korintským 15, 24-25: potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.
1. Tesalonickým 3, 13: ...ať tak upevní vaše srdce, aby byla bezúhonná v svatosti před Bohem a naším Otcem v příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.
Efezským 1, 17: aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého
2. Korintským 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,
1. Petrův 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých,
1. Petrův 1, 2: podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista.
1. Janův 1, 3: Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
2. Janův 1, 3: Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.
Můžeme najít ještě mnoho dalších míst, ze kterých je jasně vidět, že Ježíšovi apoštolové nikdy nezaměňovali osobu Boha Otce a osobu Pána Ježíše Krista. Mohu tedy na základě biblických důkazů zodpovědně prohlásit, že výrok 'Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista' mluví o dvou osobách, osobě Boha Otce a osobě Pána Ježíše. Mohu také s jistotou tvrdit, že Pán Ježíš se za Boha Otce nikdy neprohlašoval, a ani jeho apoštolové ani kniha Zjevení Pána Ježíše za Boha Otce nikdy neoznačili.
Slovy „Já a Otec jsme jedno“ Pán Ježíš myslel 'já a Otec jsme jednotní'. Podobně, jako když říká Otci: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás... Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty …“ (Jan 17, 21-23)
Pán Ježíš Kristus a Bůh Otec jsou dvě osoby, a proto je třeba chválit a ctít každého osobně. A to pouze a jenom podle pravdy, kterou nám přináší Písmo. Je špatné připisovat Pánu Ježíšovi chválu za činy, které udělal Bůh Otec, stejně jako je špatné tvrdit, že Bůh Otec zemřel za lidstvo. Takové rádo by vylepšené chvály zavádějí mimo učení Kristovo, a to na cestu, která není pravdivá, vede ke zmatku a rozhodně nemá moc osvobozovat. Moc osvobozovat má totiž jenom pravda.
Jan 8, 31-32: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“
Zdraví Eliška
Zdroj: http://obohu.cz/
pokesh
moc nechápu o čem se tady dohadujete a slovíčkaříte ? pravda je stejně možná někde uprostřed. Hlavně pravda je Ježíš a nezapomeňte, že i cesta i život
Positive
Kdyby se Bůh chtěl stát člověkem, mohl by to podle Vás udělat?
Vahan Hambardzumjan
Positive: odpověď zní: Ježíš Kristus.
Positive
Děkuji za odpověď. Souhlasím s tím. Myslel jsem ale, že tento článek je proti tomu, že nepovažuje Božího Syna Pána Ježíše Krista za Boha, který přišel v těle.
Vahan Hambardzumjan
Ježíš Kristus není Boha rovný, ačkoliv má veškerou Božskou autoritu od Otce, přesto není roven Otci, protože sám to říkal "Otec je větší než já, kdo přijímá mne, přijímá i toho, který mě poslal. Nehledám vůli svou, ale vůli mého Otce." Takže nejsou to 3 Bohy, ale Bůh ve 3 Osobách.
Positive
To je složité, ale můžeme říci, že je to Bůh, který přišel v těle (shodli jsme se) a má veškerou pravomoc na nebi i zemi a je po pravici Otce. Když chodil po zemi, ještě nebyl po pravici Otce.
Positive
...po pravici Boží.
Positive
A souhlasím, že to nejsou 3 Bozi. ale JEDEN Bůh ve třech osobách.
Vahan Hambardzumjan
Chápu, jak to myslíš :) taky si to myslím, že Syn je Otec v lidském těle... ("kdo viděl mně, viděl Otce"). Zatím co Bůh Otec není omezen ve své velikosti a moci, má život sám v sobě, tak Syn má jistá omezení, protože je v těle, z masa a kosti, proto je zřejmě Otec větší než Syn, který vyšel od Otce, je to složitý pro lidský mozek...
Positive
Je momentálně nad mé chápání, jak je to s tím tělem a omezením po vzkříšení, když se Ježíš posadil po pravici Boží. Je jisté, že má veškerou pravomoc na nebi a zemi, jak psáno v Mt 28,18. Jan 14,23: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek."
Vahan Hambardzumjan
Positive: omezení Ježíše Krista myšleno: menší než Otec, že není roven Otci, v tom je to omezení. "Otec je větší než já" praví Pán.
Positive
Dokázal bys nějak formulovat, v čem se to omezení projevuje v praxi? Myslím, když se Ježíš posadil po pravici Boží. Zajímalo by mě to.
Vahan Hambardzumjan
Positive: Sedět po pravici Boží neznamená, že je roven Bohu Otci. Stačí si otevřít Bibli verš: Evangelium podle Jana 5:19-20, 5:26, 5:36, 6:57, 8:27, 12:49, 14:28, 15:16, 18:11
Positive
Pro mě zasypáváš těma citacema? :-) Já jsem se ptal, jestli bys dokázal bys nějak formulovat, v čem se to omezení projevuje v praxi, když se posadil po pravici Boží. Takže asi nedokázal. Já taky ne. Jestli to chápu správně, tak Otec a Syn jsou jedno, nejsou jedna Boží osoba, ale jsou jeden Bůh. Je taky zajímavé co Pán odpověděl Satanu, v Matouši 4, 10: Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “
Vahan Hambardzumjan
Positive: praxe, že Ježíš Kristus není roven Bohu Otci je, když Ježíš řekl: "Nečiním nic sám od sebe, ale činím jen to, co mi řekl Otec, abych učinil, neboť Otec je větší než já". Když je Syn poddaný Otci, jak může být roven Otci? Viz verše, který jsem uvedl výše.
Positive
Vahane, nerozumíme si, já jsem netvrdil, že je nebo není Syn roven Otci. Je psáno, že nelpěl na tom být roven Bohu a zmařil sám sebe, což ještě neznamená, že přestal být roven Bohu. To bychom museli upřesnit v jakém významu - to jsi nedokázal. Když se posadil po pravici Boží, tak to chápu jako opačný směr, ve Filipským 2,9 je psáno, že Bůh ho povýšil. Neignoruj to prosím. Syn je i několikrát nazván v Bibli Bohem, v Izajáši i v novém zákoně. Syn je syn, Otec je Otec, Duch Svatý je Duch Svatý, ale pro mě je to jednoznačně na základě Písma jeden Bůh, se třemi osobami.
Vahan Hambardzumjan
Já nepopírám Božnost Ježíše Krista, vždyť vyšel od Otce a beru to tak, jako Bůh Otec v lidském těle (v těle Syna), ale chci tím říct, že každý má své místo a to největší místo v celém vesmíru patří Bohu Otci, až po něm je Syn Ježíš Kristus ("já mám život od Otce" - praví Ježíš). To jsem měl na mysli. Od Nejvyšší autority Boha Otce až po Syna Ježíše Krista. Když začneš číst knihu Zjevení, tak ta autorita velikosti začíná takto: Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. Zde krásně vidíme, kdo má tu nejvyšší autoritu a že Syn je až na druhém místě. Takže doufám, že už si rozumíme :)
Positive
Jestli Božnost znamená, že Boží Syn je Bůh, tak jsem rád, že se shodujeme. Ohledně té autority se domnívám, že je dobré doplnit, že pro nás, pro veškeré stvoření, myslím nejde rozlišit mezi výkonem autority Otce, Syna či Ducha Svatého. Když něco nařídí Syn bude to mít menší váhu než nařízení Otce? Mezi Božími osobami se domnívám, že je soulad. Ten život od Otce myslíš vzkříšení? Anděl - znamená posel, pokud to čte někdo, kdo to neví. Určitě není dobré potlačovat ani Otce ani Syna ani Ducha Svatého.
Vahan Hambardzumjan
Positive: Když řekl Ježíš "mám život od Otce" nebaví se tu o vzkříšení, ale o samotném jeho existenci, že Syn žije a existuje skrze Otce. Viz Evangelium podle Jana, kde to Ježíš říká: "Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě." (Jan 5:26) " já mám život z Otce" (Jan 6:87) Jinak my tu nikoho nepotlačujeme, jen se bavíme o Božích autoritách. Jak říkáš, pokud řekne něco Syn (který je Slovo, který bylo na počátku a bylo u Boha), tak Slovo Syna nemůže být jinak, než v souladu s Otcem. Bůh totiž promlouvá skrze Syna, takže cokoliv nařídí Syn, znamená to, že to nařídil Bůh Otec. Takže nařízení, který Syn dává, nedává sám od sebe, ale plní tak vůli svého Otce (vůle nejvyšší autority).
Positive
Já myslím, že Jan 5:26 je v kontextu, kdy se mluví o vzkříšení. Jan 6:87 - to je nějaký překlep, to neexistuje. Jak říkáš, že Slovo bylo u Boha, takhle je ten verš celý Jan 1, 1: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. " - Je tam i Slovo bylo Bůh a bylo na počátku u Boha a to je velmi důležité. Platí obojí. Z toho nejde vyvodit, že Bůh stvořil Slovo, ale Bůh je Slovo, čili Ježíš. Tak psáno. Syn plní zároveň i svojí vůli, která je v souladu s Otcem. Jan 5, 22: "Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal." Ctíš Syna jako Otce?
Vahan Hambardzumjan
Positive: ten verš měl být: Jan 6:57 (překlep) a ten zní: "já mám život z Otce" říká Ježíš Kristus. Syna ctím jako Otce, ale přece Otec je větší než Syn. Můžeme se modlit jak k Synu tak i Otci v Synovým jménu. Netvrdím, že Ježíš byl stvořen Otcem... ale verš, kde Ježíš říká "já mám život z Otce" je k zamýšlení, že bez Otce nemůže mít život sám ze sebe, že ten život, který má, získal od Otce, až potom dostal vlastně život sám v sobě, který obdržel od Otce. Ten verš, který jsi zde uvedl, Ježíš zde zase navazuje na svého Otce, že dělá to, co mu jeho Otec svěřil, tudíž koná vůli svého Otce, kdyby tomu tak nebylo a konal by vůli svou, znělo by to jinak: "Veškerý soud náleží mne, Ctěte mne, jako ctíte Otce". Jenže Ježíš zde jasně a důkladně přidává Otce, že je to vůle Otce, aby Syn konal soud a tudíž pokud ctíme Syna, ctíme i Toho, Kdo svěřil Synu tento soud a to Nejvyšší autoritě - Bohu Otci, neboť On se tak rozhodl, že to přenechá Synu a Syn to vykoná. To Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh, to na počátku bylo u Boha, vše povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co jest. Tento verš znám navzpamět, Jehovisté zde tvrdí, že to Slovo je božská bytost, proto je zde uvedeno, že je Bůh. V tomhle bych s nimi ai souhlasil, kdyby Syn byl Bůh, jako Otec je Bůh, to jsou přeci dva bohové... Slovo je Bůh (božská bytost), nikoliv Bůh roven Otci, to se tu snažím vysvětlit celou dobu :) Ježíš říká: "kdo viděl mne, viděl Boha Otce" takže se dá z toho vyvodit, že Bůh v lidském těle je Syn Ježíš Kristus (Otec v lidském těle - božská bytost, oddaná samotnému Bohu Otci). Veškerou pravomoc má od Otce, tudíž od Nejvyšší autority, který se tak rozhodl, že dá Synovi veškerou pravomoc (je to uvedeno i v Bibli, že se takto rozhodl Bůh, ne Ježíš, Ježíš to pouze přijal od Boha Otce - od Nejvyšší autority.)
Positive
Už se trochu točíme v kruhu. Já jsem nepsal, že Syn nekoná vůli Otce, ale že koná zároveň stejnou vůli Otce i Syna. Je to jeden Bůh, Otec, Syn i Duch Svatý. Bůh je Duch. Roven - už jsme se bavili. Autorita - už jsme se bavili. Doporučuji vysvětlovat tu autoritu ze své pozice. Měj se pěkně, ať Otec Nebeský Ti žehná a otevírá mysl pravdě a lásce ve jménu Pána Ježíše Krista pod vedením Ducha Svatého.
Positive
Ještě mám doplnění ke knize Zjevení, jak jsi psal, že je vidět krásně autorita. Ano, je zapotřebí se podívat do poslední kapitoly 22, kde se píše 22:16: „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“ a 22:12-13: „Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ Ale chce to přečíst pečlivě celou kapitolu 22.
Zdeněk Staněk
Pokoj tobě Eliško i tobě Vahane, díky za vzorně zpracovaný článek. Dělá mi radost připojit k němu komentář, podobně jako ke článku "Nezapomeň na Otce!" od Elišky Partykové. Takto napsaný článek je skutečně vzorem k tomu, jak správně rozdělovat slovo pravdy, jak to radil Pavel Timoteovi (2Tm 2:14-15;2Tm 3:15;1Tm 6:20-21). Je nutno se vyhýbat protikladným tvrzením, falešnému 'poznání', které se v Písmech nevyskytuje a nevyhýbat se tomu, co nám Písma jednoznačně sdělují. Nauka, kterou Písma poskytují, je taková, že z celé řady konkrétních výroků můžeme usoudit, že je nějaký názor v souladu s Písmy. Není zaručeno, že je náš úsudek správný, ale dá se s určitostí poznat, když je nesprávný. Postačuje totiž najít v Písmech jediný dobře srozumitelný výrok, který není v souladu s naším názorem. Takovouto užitečnou vlastnost má tento induktivní (tedy ne deduktivní) způsob získávaní poznatků z Písem, kterému se říká 'logická indukce'. Mohlo by se zdát, že je nemožné takto získat důvěryhodné trvale platné poznatky, tedy správné učení. Ano, v přírodních vědách, které tuto metodu také používají, to tak je. Jediný nový dotaz položený přírodě, tedy pozorování nebo experiment, může zneplatnit jakkoliv důmyslnou nauku. Obor zkoumání přírodních věd je velmi rozsáhlý a neohraničený, proto indukce vědců je nutně 'neúplná logická indukce'. Jenže obor správného učení Písem je pro nás speciálně připravený Bohem (2Tm 3:16-17), není ani složitý, ale ani triviální. Proto Písma zcela plní svou úlohu. Písma mají jediného duchovního autora, pravého Boha a jsou tedy ve vzájemném souladu, stejně tak jako příroda (Ř 1:20). Písma je nutno vždy pojímat jako celek, kdy žádná jejich část nemůže být opomenuta, tedy vlastně umlčena. Důležité je si uvědomit, že správné učení Písem má jasně vymezený písemný zdroj a tím i objem informací, který je navíc uzavřený, nic se nesmí přidat (Př 30:5-6). Proto je možné shromáždit z Písem všechny výroky k nějakému tématu a z nich indukcí získat Písmy podložený názor. Taková indukce je 'úplná logická indukce'. Pokud je student pilný a poctivý, získá správné poznání, které Písma nezpochybňují. Nejprve stačí k určitému tématu vyhledávat v Písmech výroky, o kterých si myslíme, že podporují náš názor. To je nejsnažší, protože to odpovídá naší přirozenosti. Vždy to však musí být výroky, které jsou jasně k tématu, nepotřebují nějaké naše dovysvětlení, aby se daly pochopit 'po našem'. Je potřeba si uvědomit, co přesně se tam říká, ne co bychom si přáli, aby se tam řeklo. To už je těžší, protože to vyžaduje naši pokoru, tak jako je pokorný Boží syn (J 7:16-18). Jenže pak je tu ještě další krok a ten je pro nás nejtěžší. Je potřeba v Písmech vyhledávat i výroky, které by mohly náš názor popírat a s těmi se vypořádat, tedy řádně je vysvětlit {Například: J 1:1-3;J 1:18;J 20:28;Mt 1:23;Tit 2:1;2P 1:1;Ř 9:5;1J 5:20;Zj 22:12-13}. Pokud to neuděláme, připomenou nám je jistě naši oponenti.
Milan Jílek
Ježíš je Bůh,ale není rovný svému Otci
Milan Jílek
Pro přijetí nebo odmítnutí nauky o trojici je důležité porozumět jaký význam má hebrejské označení pro Boha „Elohim“ a řecké označení „Theos“. Tyto výrazy byly použity na lidi,anděly,Ježíše a dokonce na satana. 2.Mojžíšova 4:16 On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. 2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. Žalm82:1,6 V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy: „Ač jsem řekl: ‚Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího, Jan 20:28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Důležité je poznání,že nejvyšší Bůh má jméno Jahve nebo Jehovah a sám Ježíš se za nejvyššího Boha nikdy nepovažoval i přesto,že má význačné postavení v nebi. Fil.2:9-11 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. Klíčový je text: Žalm 83:19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin /Jahve,Jehovah/ máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí! וידעו כי־אתה שמך יהוה לבדך עליון על־כל־הארץ׃ hebrejsky JHVH Ježíš nikde není označen tímto jménem! Žid. 1:8,9 O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy. Žalm 45:7,8 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. Jan 17:1-3 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. 1.Kor.15:24,25 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy Zj.1:6 a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj.3:12 Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Zj.3:21 Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn Ježíš se nikdy nepovažoval a ani nikde nenaznačil,že je rovný svému Otci a vždy jej považoval za vyššího.Větší autorita pro pochopení postavení Ježíše Krista vůči svému Otci , než Ježíš neexistuje a nic nám nedává oprávnění popřít tyto skutečnosti lidskou moudrostí. Milan Jílek listopad 2016
Vahan Hambardzumjan
Milan: však ano, samotný Ježíš řekl: "Otec je větší než já, činím vůli svého Otce, ne svou. Já mám život od Otce." (Evangelium Jana) Ale ohledně jména JHVH, mám zde zveřejněný článek, že nápis na kříži, na kterým ukřižovali Ježíše, stálo: "toto je král židovský" což v hebrejštině ve zkratce zní: JHVH. Zde je ten článek: kristusjezis.cz/jmeno-boha-otce-jhwh-a-jezise-krista/
Positive
Verše k tématu, Jan 5, 18-23: "Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli. Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce. Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal."