Evangelium podle Lukáše

Kapitola 11

Modlitba Páně

¹Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ ²Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:

Otče náš, jenž jsi v nebesích
buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. ³Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne. ⁴A odpusť nám naše viny, neboť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

O vyslyšení proseb

⁵Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ,Příteli, půjč mi tři chleby, ⁶protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘ ⁷On mu zevnitř odpoví: ,Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘ ⁸Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, až je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. ⁹A tak vám pravím: Proste a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. ¹⁰Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. ¹¹Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? ¹²Nebo by mu dal štíra když ho prosí o vejce? ¹³Jestliže tedy vy, až jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

Ježíš a Belzebul

¹⁴Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel němý promluvil. Zástupy se divily. ¹⁵Někteří z nich však řekli: ,Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ ¹⁶Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe. ¹⁷Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. ¹⁸Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula. ¹⁹Jestliže já vyháním démony ve jménu Belžebula, ve jménu koho je vyhánějí vaší žáci? Proto budou oni vašimi soudci. ²⁰Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ²¹Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. ²²Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. ²³Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

O návratu nečistého ducha

²⁴Když Nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ,Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ ²⁵Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. ²⁶Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“

Kdo je blahoslavený

²⁷Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ ²⁸Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

Znamení proroka Jonáše

²⁹Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. ³⁰Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. ³¹Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin zem+, aby slyšela moudrost Šalamounovu, a hle, zde je více než Šalomoun. ³²Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.

Výroky o světle

³³Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli. ³⁴Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. ³⁵Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. ³⁶Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“

Řeč proti farizeům

³⁷Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu. ³⁸Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl. ³⁹Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete čisté a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti. ⁴⁰Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, netvořil také to, co je uvnitř? ⁴¹Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté. ⁴²Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní nepomíjet. ⁴³Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. ⁴⁴Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“ ⁴⁵Nato mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“ ⁴⁶On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. ⁴⁷Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. ⁴⁸Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců; oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky. ⁴⁹Proto také Moudrost Boží pravila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, ⁵⁰aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, ⁵¹od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatými. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude připočtena vina. ⁵²Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“ ⁵³Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat, ⁵⁴činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

Kapitola 12

Varování před kvasem farizeům

¹Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. ²Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. ³Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

Povzbuzení ke statečnému vyznání

⁴Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. ⁵Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! ⁶Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. ⁷Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. ⁸Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. ⁹Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. ¹⁰Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá Duchu svatému, odpuštěno nebude. ¹¹Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit nebo co řeknete. ¹²Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

Podobenství o boháči a stodolách

¹³Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ ¹⁴Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ ¹⁵A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má, neboť život člověka nespočívá v nadbytku.“ ¹⁶Pak jim pověděl toto podobenství:
„Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. ¹⁷Uvažoval o tom a říkal si: ,Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ ¹⁸Pak si řekl: ,Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všecko své obilí i ostatní zásoby ¹⁹a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ ²⁰Ale Bůh mu řekl: ,Blázne! Ještě této noci si vyžadují tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? ²¹Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

O zabezpečení života

²²Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. ²³Život je víc než pokrm a tělo než oděv. ²⁴Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! ²⁵Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? ²⁶Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o ostatní? ²⁷Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalamoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. ²⁸Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!

²⁹A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. ³⁰Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece víc, že to potřebujete. ³¹Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. ³²Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. ³³Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si meče, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. ³⁴Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Výzva k bdělosti

³⁵Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. ³⁶Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. ³⁷Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. ³⁸Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. ³⁹Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. ⁴⁰I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

Podobenství o věrnosti služebníků

⁴¹Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ ⁴²On odpověděl: „Když pán ustanovuje nad svým služebnictvím správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? ⁴³Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. ⁴⁴Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. ⁴⁵Když si však onen služebník řekne: ,Můj pán dlouho nejde‘ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se, ⁴⁶tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. ⁴⁷Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. ⁴⁸Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Člověk proti člověku pro Ježíše

⁴⁹Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! ⁵⁰Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! ⁵¹Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! ⁵²Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; ⁵³budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

O rozpoznání času

⁵⁴Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ,Přijde déšť – a bývá tak; ⁵⁵a vane-li jižní vítr, říkáte: ,Bude vedro‘ - a bývá. ⁵⁶Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? ⁵⁷Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné? ⁵⁸Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. ⁵⁹Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“

Kapitola 13

O Božích trestech

¹Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. ²On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšnici než ti ostatní, že to museli vytrpět? ³Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. ⁴Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ⁵Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

Podobenství o neplodném fíkovníku

⁶Potom jim odpověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. ⁷Řekl vinaři: ,Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit tu zem? ⁸On mu odpověděl: ,Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. ⁹Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘“

Uzdravení v sobotu

¹⁰V sobotu učil v jedné synagóze. ¹¹Byla tam žena, která byla stižena nemoci už osmnáct let: byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. ¹²Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěná své nemoci“ a vložil na ni ruce; ¹³ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. ¹⁴Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch dnech tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“ ¹⁵Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? ¹⁶A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ ¹⁷Těmito slovy byli všichni protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

Podobenství o hořčičném zrnu

¹⁸Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu přirovnám? ¹⁹Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“

Podobenství o kvasu

²⁰A dále řekl: „K čemu přirovnám Boží království? ²¹Je jako kvas, který žena vmísí do tři měřic mouky, až se všecko prokvasí.“

O nepravých učednících

²²Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému. ²³Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl: ²⁴„Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. ²⁵Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat ,Pane, otevři nám‘, tu on vám odpoví: ,Neznám vás, odkud jste!‘ ²⁶Pak budete říkat: ,Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘ ²⁷On však vám odpoví: ,Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘ ²⁸Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. ²⁹A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. ³⁰Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“

Vzkaz Herodovi

³¹V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“ ³²On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu svého cíle. ³³Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“

Nářek nad Jeruzalémem

³⁴„Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě poslání, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! ³⁵Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“

Kapitola 14

Spor o uzdravení v sobotu

¹Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. ²Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. ³Ježíš se obrátil na zákoníky a a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ ⁴Oni však mlčeli. I dotkl se ho uzdravil jej a propustil. ⁵Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“ ⁶Na tomu nedovedli dát odpověď.

O hostinách

⁷Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: ⁸„Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: ⁹,Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu. ¹⁰Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ,Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty. ¹¹Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ ¹²Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti to dostalo odplaty. ¹³Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmražené ,chromé a slepé. ¹⁴Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

Podobenství o hostině

¹⁵Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ ¹⁶Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. ¹⁷Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ,Pojďte, vše už je připraveno.‘ ¹⁸A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ ¹⁹Druhý řekl: ,Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ ²⁰Další řekl: ,Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ ²¹Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ,Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ ²²A služebník řekl: ,Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ ²³Pán řekl služebníku: ,Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. ²⁴Neboť vám pravím: Nikdo z těch můžu, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

O rozhodnutí pro Krista

²⁵Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: ²⁶„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. ²⁷Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. ²⁸Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? ²⁹Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. ³⁰,To je ten člověk‘, řeknou, ,který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘ ³¹Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? ³²Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. ³³Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

Výrok o soli

³⁴Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? ³⁵Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Kapitola 15

Podobenství o ztracené ovci

¹Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšnici, aby ho slyšeli. ²Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ ³Pověděl jim toto podobenství: ⁴„Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? ⁵Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, ⁶a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ,Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ ⁷Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Podobenství o ztraceném penízi

⁸Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? ⁹A když ji nalezne, volá své přítelkyně a sousedky a řekne: ,Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘ ¹⁰Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

Podobenství o marnotratném synu

¹¹Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. ¹²Ten mladší řekl otci: ,Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. ¹³Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. ¹⁴A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. ¹⁵Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. ¹⁶A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. ¹⁷Tu šel do sebe a řekl: ,Jak mnoho nádeníků u mého otce má nazbyt, a já tu hynu hladem! ¹⁸Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. ¹⁹Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. ²⁰I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítosti běžel k němu, objal ho a políbil. ²¹Syn mu řekl: ,Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ ²²Ale otec rozkázal svým služebníkům: ²³,Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, ²⁴protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, tratil se, a je nalezen.‘
A začali se veselit. ²⁵Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. ²⁶Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. ²⁷On mu odpověděl: ,Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ ²⁸I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.

²⁹Ale on mu odpověděl: ,Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. ³⁰Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘ ³¹On mu řekl: ,Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. ³²Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“

Kapitola 16

Podobenství o nepoctivém správci

¹Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. ²Zavolal ho a řekl mu: ,Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ ³Správce si řekl: ,Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. ⁴Vím co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ ⁵Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ,Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ,Sto věder oleje.‘ ⁶Řekl mu: ,Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ ⁷Pak řekl druhému: ,A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ,Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ,Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ ⁸Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. ⁹Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

O majetku

¹⁰Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. ¹¹Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? ¹²Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? ¹³Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ ¹⁴Toto vše slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. ¹⁵Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

Výroky o Zákonu

¹⁶Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. ¹⁷Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka zákona.

O rozluce

¹⁸Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.

Podobenství o boháči a Lazarovi

¹⁹Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. ²⁰U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, ²¹a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. ²²I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. ²³A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. ²⁴Tu zvolal: ,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ ²⁵Abraham řekl: ,Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. ²⁶A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ ²⁷Řekl: ,Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, ²⁸neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ ²⁹Ale Abraham mu odpověděl: ,Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ ³⁰On řekl: ,Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ ³¹Řekl mu: ,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Kapitola 17

Varování před svody

¹Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, běda však tomu, skrze koho přicházejí. ²Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. ³Mějte se na pozoru!

Odpuštění

Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. ⁴A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ,Je mi to líto‘, odpustíš mu!“

Výrok o síle víry

⁵Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ ⁶Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ,Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla.“

O postavení služebníka

⁷„Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ,Pojď si hned sednout ke stolu‘? ⁸Neřekne mu spíše ,Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? ⁹Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? ¹⁰Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ,Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“

Uzdravení deseti malomocných

¹¹Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. ¹²Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál ¹³a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ ¹⁴Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. ¹⁵Jeden z nich, jakmile rozpoznal, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; ¹⁶padl tváři k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. ¹⁷Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? ¹⁸Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ ¹⁹Řekl mu „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

O příchodu Syna člověka

²⁰Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ²¹ani se nedá říci: ,Hle, je tu‘ nebo ,je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ ²²Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. ²³Řeknou vám: ,Hle, tam je, hle tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi. ²⁴Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. ²⁵Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. ²⁶Jako bylo za dnů Noeho, tak bude za dnů Syna člověka: ²⁷Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. ²⁸Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; ²⁹v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. ³⁰Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. ³¹Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. ³²Vzpomeňte na Lotovu ženu! ³³Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. ³⁴Pravím vám: té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán. ³⁵Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána. ³⁶Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán.“ ³⁷Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

Kapitola 18

Podobenství o soudci a vdově

¹Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: ²„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidi si nic nedělal. ³V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ,Zastaň se mne proti mému odpůrci‘. ⁴Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ,I když se Boha nebojím a z lidi si nic nedělám, ⁵dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří‘“. ⁶A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! ⁷Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? ⁸Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

O farizeovi a celníkovi

⁹O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: ¹⁰„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. ¹¹Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ,Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. ¹²Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ ¹³Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ,Bože, slituj se nade mnou hříšným‘. ¹⁴Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Ježíš a děti

¹⁵Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. ¹⁶Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. ¹⁷Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

Bohatý muž

¹⁸Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ¹⁹Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ,dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ²⁰Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ ²¹On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ ²²Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ ²³On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. ²⁴Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! ²⁵Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ²⁶Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ ²⁷Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné“.

O chudobě pro Boží království

²⁸Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“ ²⁹On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, ³⁰aby v tomto čase nedostlal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

Poslední předpověď utrpení

³¹Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. ³²Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, ³³zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“ ³⁴Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

Uzdravení slepého u Jericha

³⁵Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. ³⁶Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se děje. ³⁷Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. ³⁸Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ³⁹Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ⁴⁰Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. ⁴¹Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ ⁴²Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ ⁴³Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Kapitola 19

Zacheus

¹Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. ²Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; ³toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. ⁴Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. ⁵Když Ježíš přišel k tomu místu, prohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ ⁶On rychle slezl a s radostí jej přijal. ⁷Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ ⁸Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ ⁹Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je také syn Abrahamův. ¹⁰Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Podobenství o hřivnách

¹¹Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma, a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. ¹²Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. ¹³Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ,Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ ¹⁴Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ,Nechceme tohoto člověka za krále!‘ ¹⁵Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. ¹⁶Přišel první a řekl: ,Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ ¹⁷Řekl mu: ,Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.‘ ¹⁸Přišel druhý a řekl: ,Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.‘ ¹⁹Řekl mu: ,Ty vládni nad pěti městy!‘ ²⁰Přišel další a řekl: ,Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku, ²¹neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ ²²Řekne mu: ,Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. ²³Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je byl teď vybral i s úrokem.‘ ²⁴Své družině pak řekl: ,Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!‘ ²⁵Řekli mu: ,Pane, už má deset.‘ ²⁶Pravím vám: ,Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ²⁷Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“

Vjezd do Jeruzaléma

²⁸Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. ²⁹Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků ³⁰a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! ³¹Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ,Pán je potřebuje.‘“ ³²Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. ³³Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ ³⁴Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ ³⁵Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. ³⁶A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. ³⁷Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. ³⁸Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ ³⁹Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ ⁴⁰Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“

⁴¹Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče ⁴²a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. ⁴³Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. ⁴⁴Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“

Očištění chrámu

⁴⁵Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, ⁴⁶a řekl jim: „Je psáno: ,Můj dům bude domem modlitby‘, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ ⁴⁷Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ⁴⁸ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.

Kapitola 20

Spor o Ježíšovu pravomoc

¹Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími ²a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“ ³Odpověděl jim: „ I já vám položím otázku. Řekněte mi, ⁴odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ ⁵Oni o tom mezi sebou zvažovali: ⁶„Řekneme-li ,z nebe‘, namítne nám: ,Proč jste mu neuvěřili?‘ Řekneme-li ,od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ ⁷A tak odpověděli, že nevědí odkud. ⁸Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

Podobenství o zlých vinařích

⁹Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. ¹⁰V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. ¹¹Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. ¹²Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. ¹³Tu řekl pán vinice: ,Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ ¹⁴Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ,To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ ¹⁵A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? ¹⁶Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“
Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ ¹⁷On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ,Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným‘? ¹⁸Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ ¹⁹Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

Spor o daň císaři

²⁰Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, po nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. ²¹Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. ²²Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ ²³Ježíš však pohlédl jejich záludnost a řekl jim: ²⁴„Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ ²⁵Řekl jim:
„Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ ²⁶A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

Spor o vzkříšení

²⁷Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: ²⁸„Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ,Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁹Bylo tedy sedm bratří. Oženil se s první a zemřel bezdětný. ³⁰Jeho manželku si vzal druhý, ³¹pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. ³²Nakonec zemřela i ta žena. ³³Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ ³⁴Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. ³⁵Avšak ti, kteří byli hodní dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. ³⁶Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. ³⁷A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ,Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. ³⁸On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ ³⁹Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ ⁴⁰A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

Mesiáš, Syn Davidův

⁴¹Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? ⁴²Vždyť David praví v knize žalmů:
,Řekl Hospodin mému Pánu:
Usedni po mé pravici, ⁴³dokud nepoložím tvé nepřátele
za podnož tvých nohou.‘ ⁴⁴David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“

Varování před zákoníky

⁴⁵Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: ⁴⁶„Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. ⁴⁷Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

Kapitola 21

Dar vdovy

¹Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. ²Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, ³a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. ⁴Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa.“

Předpověď zkázy chrámu

⁵Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: ⁶„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

Počátek běd

⁷Otázali se ho: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ ⁸Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ,Já jsem to‘ a ,nastal čas‘. Nechoďte za nimi. ⁹Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“ ¹⁰Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, ¹¹budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. ¹²Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. ¹³To vám bude příležitostí k svědectví. ¹⁴Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. ¹⁵Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. ¹⁶Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabití. ¹⁷A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. ¹⁸Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. ¹⁹Když vytrváte, získáte své životy.

Velké soužení

²⁰Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. ²¹Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, ²²poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. ²³Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. ²⁴Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí. ²⁵Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. ²⁶Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.

Příchod Syna člověka

²⁷A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. ²⁸Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

Poučení z fíkovníku

²⁹Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: ³⁰Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. ³¹Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. ³²Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. ³³Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. ³⁴Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. ³⁵Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. ³⁶Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“ ³⁷Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. ³⁸A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.

Kapitola 22

Jidášova úmluva s velekněží

¹Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. ²Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. ³Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. ⁴Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jím ho zradí. ⁵Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. ⁶Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

Příprava velikonoční večeře

⁷Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. ⁸Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ ⁹Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ ¹⁰Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: ¹¹,Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v niž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ ¹²A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ ¹³Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

Ustanovení večeře Páně

¹⁴Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. ¹⁵Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. ¹⁶Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ ¹⁷Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. ¹⁸Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ ¹⁹Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a daroval jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ ²⁰A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

Označení zrádce

²¹„Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. ²²Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ ²³A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

Spor o předání postavení

²⁴Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. ²⁵Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. ²⁶Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. ²⁷Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. ²⁸A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. ²⁹Já vám udělují království, jako je můj Otec udělil mně, ³⁰abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“

Rozhovor cestou do Getsemane

³¹Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. ³²Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ ³³Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení i na smrt.“ ³⁴Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ ³⁵Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“ ³⁶Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. ³⁷Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ,Byl započten mezi zločince‘. Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ ³⁸Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“

Modlitba v Getsemane

³⁹Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. ⁴⁰Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ ⁴¹Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: ⁴²„Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ ⁴³Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. ⁴⁴Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. ⁴⁵Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. ⁴⁶Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

Zatčení

⁴⁷Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. ⁴⁸Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ ⁴⁹Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ ⁵⁰A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. ⁵¹Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. ⁵²Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. ⁵³Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

Petrovo zapření

⁵⁴Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. ⁵⁵Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. ⁵⁶A jak seděl tváři k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ ⁵⁷Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ ⁵⁸Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ ⁵⁹Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ ⁶⁰Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. ⁶¹Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ ⁶²Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Ježíš před radou

⁶³Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; ⁶⁴zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“ ⁶⁵A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. ⁶⁶Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radou a řekli mu: ⁶⁷„Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. ⁶⁸Položím-li otázku já vám, neodpovíte. ⁶⁹Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ ⁷⁰Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ ⁷¹Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

Kapitola 23

Ježíš před Pilátem a Herodem

¹Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. ²Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále. ³Pilát mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ ⁴Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám.“ ⁵Ale oni na něj naléhali: „Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem.“ ⁶Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje. ⁷Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě. ⁸Když Herodes Ježíše spatřil. Velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. ⁹Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. ¹⁰Byli přítomni i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. ¹¹Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. ¹²Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; předtím totiž bylo mezi nimi nepřátelství. ¹³Pilát svolal velekněze, členy rady i lid ¹⁴a řekl jim: „přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. ¹⁵Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. ¹⁶Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím.“ ¹⁷Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka. ¹⁸Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ ¹⁹To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu. ²⁰Tu k ním Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. ²¹Avšak oni křičeli: „Na kříž, na kříž s ním!“ ²²Promluvil k nim potřetí: „Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím.“ ²³Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. ²⁴A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. ²⁵Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.

Ukřižování

²⁶Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. ²⁷Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. ²⁸Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; ²⁹hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ,Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ ³⁰Tehdy ,řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ ³¹Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ ³²Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. ³³Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ³⁴Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. ³⁵Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ ³⁶Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet ³⁷a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ ³⁸Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“

³⁹Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ ⁴⁰Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ⁴¹A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ ⁴²A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ ⁴³Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Ježíšova smrt

⁴⁴A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. ⁴⁵I zatmělo se slunce a chrámová opona se roztrhla vpůli. ⁴⁶A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. ⁴⁷Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ ⁴⁸A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. ⁴⁹Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

Pohřeb Ježíšův

⁵⁰Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, ⁵¹který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. ⁵²Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; ⁵³sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. ⁵⁴Byl pátek a začala sobota. ⁵⁵Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. ⁵⁶Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

Kapitola 24

Prázdný hrob

¹Prvního dne v sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. ²Nalezly však kámen od hrobu odvalený. ³Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. ⁴A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. ⁵Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? ⁶Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, ⁷že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ ⁸Tu se rozpomenuly na jeho slova, ⁹vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. ¹⁰Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. ¹¹Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. ¹²Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

Zjevení na cestě do Emaus

¹³Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, ¹⁴a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. ¹⁵A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. ¹⁶Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. ¹⁷Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. ¹⁸Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ ¹⁹On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, ²⁰naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. ²¹A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se stalo. ²²Ovšem některé z naších žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu ²³a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. ²⁴Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, že ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ ²⁵A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! ²⁶Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ ²⁷Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. ²⁸Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. ²⁹Oni však ho začali přimlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. ³⁰Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. ³¹Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. ³²Řekli si spolu „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ ³³A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhý pohromadě. ³⁴Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ ³⁵Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

Zjevení v Jeruzalémě

³⁶Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. ³⁷Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. ³⁸Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? ³⁹Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ ⁴⁰To řekl a ukázal jim ruce a nohy. ⁴¹Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ ⁴²Podali mu kus pečené ryby. ⁴³Vzal si a pojedl před nimi. ⁴⁴Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ ⁴⁵Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. ⁴⁶Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; ⁴⁷v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.

⁴⁸Vy jste toho svědky. ⁴⁹Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec, zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni moci z výsosti.“

Nanebevstoupení

⁵⁰Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; ⁵¹a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. ⁵²Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, ⁵³byli stále v chrámě a chválili Boha.