První Mojžíšova (Genesis)

Kapitola 11

BUDOVÁNÍ MĚSTA A VĚŽE

Lidé si troufají sami zabezpečit svou existenci a zajistit budoucnost. Jejich úsilí však končí zmatkem.

¹Celá země byla jednotná v řeči i v činech. ²Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. ³Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. ⁴Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ ⁵I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. ⁶Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. ⁷Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ ⁸I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. ⁹Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Abraham - ABRAMOVY CESTY A BOJE

Od Šéma k Abramovi - Výčet rodu Šémova a Terachova. Cesta Terachovců z Uru do Cháranu.

¹⁰Toto je rodopis Šémův: Když bylo Šémovi sto let, zplodil Arpakšáda, druhého roku po potopě. ¹¹Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery. ¹²Arpakšád pak žil třicet pět let a zplodil Šelacha. ¹³Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery. ¹⁴Šelach pak žil třicet let a zplodil Hebera. ¹⁵Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery. ¹⁶Ve věku třiceti čtyř let zplodil Heber Pelega. ¹⁷Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery. ¹⁸Ve věku třiceti let zplodil Peleg Reúa. ¹⁹Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery. ²⁰Ve věku třiceti dvou let zplodil Reú Serúga. ²¹Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery. ²²Ve věku třiceti let zplodil Serúg Náchora. ²³Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery. ²⁴Ve věku dvaceti devíti let zplodil Náchor Teracha. ²⁵Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery. ²⁶Ve věku sedmdesáti let zplodil Terach Abrama, Náchora a Hárana. ²⁷Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota. ²⁸Háran umřel před svým otcem Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru. ²⁹Abram a Náchor si vzali ženy: žena Abramova se jmenovala Sáraj a žena Náchorova Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. ³⁰Sáraj však byla neplodná, neměla dítě. ³¹I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam. ³²Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.

Kapitola 12

Hospodin povolává Abrama

Vyvolený poutník Abram se v poslušnosti Hospodinova příkazu ubírá do země přislíbené Bohem.

¹I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. ²Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! ³Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ ⁴A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. ⁵Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. ⁶Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. ⁷I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. ⁸Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. ⁹Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.

Abram sestupuje do Egypta - Hospodin vytrhuje Abrama z úzkostí a trestá faraóna ohrožujícího zaslíbení.

¹⁰I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. ¹¹Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu. ¹²Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou. ¹³Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“ ¹⁴Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. ¹⁵Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna ¹⁶a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. ¹⁷Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji. ¹⁸Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? ¹⁹Proč jsi říkal: ‚To je má sestra?‘ Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“ ²⁰A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

Kapitola 13

Rozchod Lota s Abramem - Lot se usazuje v okrsku jordánském. Abramovi a jeho potomkům je znovu zaslíbena kenaanská země.

¹I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. ²Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. ³Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, ⁴k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. ⁵Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. ⁶Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. ⁷Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. ⁸Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. ⁹Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ ¹⁰Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. ¹¹Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. ¹²Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. ¹³Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. ¹⁴Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, ¹⁵neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. ¹⁶A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. ¹⁷Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ ¹⁸Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.

Kapitola 14

Bitvy králů a vítězství Abramovo

Čtyři mocnáři trestají pět odbojných králů a zajmou i Lota. Abram ho vysvobodí a obdrží požehnání od Malkísedeka.

¹V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tideál ²vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar. ³Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře. ⁴Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili. ⁵Čtrnáctého roku přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce na planině kirjatajimské ⁶a Chorejce v jejich horách seírských až k El-páranu, který leží proti stepi. ⁷Pak přitáhli obchvatem k Én-mišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru. ⁸Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest : ⁹proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti. ¹⁰Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor. ¹¹Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. ¹²Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. ¹³Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlel při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. ¹⁴Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. ¹⁵V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. ¹⁶Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid. ¹⁷Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. ¹⁸A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. ¹⁹Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. ²⁰Požehnán buď sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. ²¹Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“ ²²Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, ²³že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘ ²⁴Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“

Kapitola 15

PŘED NAROZENÍM SYNA A DĚDICE

Smlouva s Abramem - Hospodin utvrzuje Abramovu víru a smlouvou stvrzuje své zaslíbení.

¹Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ ²Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ ³Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ ⁴Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ ⁵Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ ⁶Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. ⁷A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ ⁸Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“ ⁹I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ ¹⁰Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. ¹¹Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. ¹²Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. ¹³Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. ¹⁴Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. ¹⁵Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. ¹⁶Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ ¹⁷Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. ¹⁸V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, ¹⁹zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, ²⁰Chetejců, Perizejců a Refájců, ²¹Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“

Kapitola 16

Sáraj a Hagar - Sáraj chce získat syna zaslíbení z otrokyně. Hagar rodí syna lidské svévole.

¹Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. ²Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. ³Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. ⁴I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. ⁵Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ ⁶Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. ⁷Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, ⁸a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“ ⁹Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ ¹⁰Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ ¹¹A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. ¹²Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“ ¹³I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“ ¹⁴Proto se ta studně nazývá ‚Studnicí Živého, který mě vidí‘; je mezi Kádešem a Beredem. ¹⁵Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. ¹⁶Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Kapitola 17

Smlouva a změna jmen - Hospodin obnovuje smlouvu s Abramem, mění jméno jemu i Sáraji, nařizuje znamení obřízky a zaslibuje syna.

¹Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: “Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! ²Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ ³Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: ⁴“Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. ⁵Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. ⁶Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. ⁷Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. ⁸A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ ⁹Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. ¹⁰Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. ¹¹Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. ¹²Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. ¹³Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. ¹⁴Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ ¹⁵Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). ¹⁶Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ ¹⁷Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ ¹⁸Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“ ¹⁹Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. ²⁰A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. ²¹Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase.“ ²²Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho. ²³Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil. ²⁴Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno. ²⁵Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. ²⁶Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. ²⁷Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním.

Kapitola 18

Abrahamovi hosté - Abraham hostí tři muže. Spolu se Sárou slyší od nich zvěst o narození syna.

¹I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. ²Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi ³a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. ⁴Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. ⁵Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ ⁶Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ ⁷Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. ⁸Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem. ⁹Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ ¹⁰I řekl jeden z nich : „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. ¹¹Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. ¹²Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ ¹³Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?‘ ¹⁴Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ ¹⁵Sára však zapírala: „Nesmála jsem se,“ protože se bála. On však řekl: „Ale ano, smála ses.“

ABRAHAM PŘÍMLUVCE A MODLITEBNÍK

Vyhlášení soudu nad Sodomou - Hospodin ohlašuje soud nad hříšnými městy. Abraham pro ně hledá cestu milosti.

¹⁶Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. ¹⁷Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? ¹⁸Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. ¹⁹Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.‘“ ²⁰Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, ²¹že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ ²²Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. ²³I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? ²⁴Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? ²⁵Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ ²⁶Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“ ²⁷Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: ²⁸Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“ ²⁹On však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“ ³⁰I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále : Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“ ³¹Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“ ³²Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ ³³Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

Kapitola 19

Záchrana Lota - Pro Abrahamovu věrnost vysvobozuje Hospodin Lota z podvrácené Sodomy.

¹I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi ²a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“ Odvětili: „Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství.“ ³On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli. ⁴Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. ⁵Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“ ⁶Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. ⁷Řekl: „Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého. ⁸Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ ⁹Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře. ¹⁰Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. ¹¹Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod. ¹²Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. ¹³My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ ¹⁴Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. ¹⁵Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ ¹⁶Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. ¹⁷Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ ¹⁸Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. ¹⁹Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. ²⁰Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ ²¹I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. ²²Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké). ²³Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. ²⁴Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. ²⁵Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. ²⁶Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. ²⁷Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. ²⁸Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. ²⁹Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.

Lotovy dcery - Lotova cesta končí úsilím jeho dcer o zajištění budoucnosti a zplozením Moába a Amóna.

³⁰Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. ³¹Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. ³²Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ ³³Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. ³⁴Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ ³⁵Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. ³⁶Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. ³⁷I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený) ; ten je praotcem Moábců až podnes. ³⁸A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.

Kapitola 20

Prorok a modlitebník

Bůh svým slovem zachraňuje abímeleka a obhajuje své bloudící poutníky.

¹Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host v Geraru. ²O své ženě Sáře Abraham řekl: „To je má sestra.“ Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji. ³Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná.“ ⁴Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: „Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý? ⁵Což mi on sám neřekl: ‚To je má sestra?‘ Ano, i ona řekla: ‚To je můj bratr.‘ Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama.“ ⁶A Bůh mu ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí. ⁷Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji.“ ⁸Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň. ⁹Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: „Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá.“ ¹⁰Dále se abímelek Abrahama otázal: „Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?“ ¹¹Abraham odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí. ¹²Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou. ¹³Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: ‚Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr.‘“ ¹⁴Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru. ¹⁵Abímelek také řekl: „Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré.“ ¹⁶Sáře pak řekl: „Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena.“ ¹⁷I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily. ¹⁸Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno.

Kapitola 21

PO NAROZENÍ SYNA A DĚDICE

Syn pravý a nepravý - Zaslíbený syn se konečně narodí. Nepravý syn je z dědictví vyloučen.

¹Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. ²Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. ³Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. ⁴Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. ⁵Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. ⁶Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“ ⁷A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“ ⁸Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody. ⁹Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. ¹⁰Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“ ¹¹Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. ¹²Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. ¹³Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“ ¹⁴Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi. ¹⁵Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem. ¹⁶Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. ¹⁷Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. ¹⁸Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“ ¹⁹Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. ²⁰A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem. ²¹Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.

Smlouva s abímelekem - Pohanský král stojí o praotcovu přízeň. Abraham smlouvou zabezpečuje jižní hranici zaslíbené země.

²²V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš. ²³Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host.“ ²⁴Abraham tedy řekl: „Jsem hotov přísahat.“ ²⁵Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili. ²⁶Abímelek na to odvětil: „Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel.“ ²⁷I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu. ²⁸Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť. ²⁹Tu se abímelek Abrahama otázal: „Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?“ ³⁰A on řekl: „Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já.“ ³¹Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali. ³²Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země. ³³A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného. ³⁴Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.

Kapitola 22

Obětování jediného syna - Abraham obstojí ve zkoušce poslušnosti. Znovu dostává Izáka, zaslíbení i předzvěst jeho naplnění.

¹Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ ²A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ ³Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. ⁴Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, ⁵řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ ⁶Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. ⁷Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ ⁸Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál. ⁹Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. ¹⁰I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. ¹¹Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ ¹²A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ ¹³Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. ¹⁴Tomu místu dal Abraham jméno „Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se uvidí.“ ¹⁵Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: ¹⁶„Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, ¹⁷jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel ¹⁸a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ ¹⁹Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil. ²⁰Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: „Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny: ²¹prvorozeného Úsa a jeho bratra Búza, též Kemúela, otce Aramova, ²²Keseda a Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela. ²³Betúel pak zplodil Rebeku.“ Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi. ²⁴Jeho ženina jménem Reúma také porodila, a to Tabecha a Gachama, Tachaše a Maaku.

Kapitola 23

Smrt a hrob Sáry - Abraham kupuje pohřebiště, aby měl vlastní hrob, a pochovává svou ženu.

¹Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života. ²Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji. ³Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům: ⁴„Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil.“ ⁵Chetejci Abrahamovi odpověděli: ⁶„Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít.“ ⁷Abraham se nato Chetejcům, lidu té země, uklonil ⁸a promluvil k nim dále: „Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova, ⁹ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastní hrob.“ ¹⁰Efrón zasedal uprostřed Chetejců. Efrón chetejský tedy Abrahamovi v přítomnosti Chetejců odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v bráně toho města: ¹¹„Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé, i ta jeskyně na něm je tvá; dávám ti ji před očima synů svého lidu. Tam pochovej svou zemřelou.“ ¹²I uklonil se Abraham před lidem té země ¹³a v přítomnosti lidu té země pravil Efrónovi: „Raději slyš ty mne. Dám za to pole stříbro. Vezmi je ode mne a já tam svou zemřelou pochovám.“ ¹⁴Efrón Abrahamovi odpověděl: ¹⁵„Pane, slyš ty mne. Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro nás znamená? Jen pochovej svou zemřelou.“ ¹⁶Abraham souhlasil a odvážil Efrónovi stříbro, jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky. ¹⁷Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem, ¹⁸do Abrahamova majetku před očima Chetejců, všech, kdo měli přístup do rady v bráně jeho města. ¹⁹Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi. ²⁰Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob.

Kapitola 24

Žena pro Izáka - Abrahamův služebník přivádí pro dědice zaslíbení ženu, kterou vybral Hospodin.

¹Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal. ²I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: „Polož ruku na můj klín. ³Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím. ⁴Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka.“ ⁵Služebník mu na to odvětil: „Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?“ ⁶Abraham řekl: „Chraň se tam mého syna zavést! ⁷Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna. ⁸Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!“ ⁹I položil služebník ruku na klín svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to. ¹⁰Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova. ¹¹Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou.
Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu. ¹²Tu řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi. ¹³Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. ¹⁴Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: ‚Jen pij, a také tvé velbloudy napojím,‘ předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.“ ¹⁵Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán. ¹⁶Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila. ¹⁷Služebník jí přiběhl naproti a řekl: „Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!“ ¹⁸Odvětila: „Jen se napij, můj pane.“ A rychle spustila džbán na ruku a dala mu pít. ¹⁹Když mu dala napít, řekla: „Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili.“ ²⁰Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy. ²¹Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli. ²²Když se velbloudi napili, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata. ²³Řekl: „Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?“ ²⁴Odvětila mu: „Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi.“ ²⁵A dodala: „Slámy i obroku máme dost, i místo k přenocování.“ ²⁶Tu padl muž na kolena, klaněl se Hospodinu ²⁷a řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří mého pána.“ ²⁸Dívka odběhla a oznámila rodině své matky, co a jak se stalo. ²⁹Rebeka měla bratra jménem Lábana. Lában běžel ven k tomu muži u pramene. ³⁰Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky a slyšel slova své sestry Rebeky, o čem s ní ten muž mluvil. Přišel k tomu muži, který dosud stál u velbloudů nad pramenem, ³¹a řekl: „Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč stojíš venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“ ³²I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok; jemu a jeho mužům dal vodu k umytí nohou. ³³Pak dal před něho prostřít, aby pojedl. On však řekl: „Nebudu jíst, dokud nevyřídím svou záležitost.“ Lában odvětil: „Mluv.“ ³⁴Pravil tedy: „Jsem služebník Abrahamův. ³⁵Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly. ³⁶A Sára, žena mého pána, ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu dá všechno, co má. ³⁷Mne pak můj pán zavázal přísahou: ‚Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, v jejichž zemi sídlím. ³⁸Půjdeš do domu mého otce a k mé čeledi a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna.‘ ³⁹Nato jsem svému pánu řekl: ‚Možná, že se mnou ta žena nepůjde.‘ ⁴⁰Odvětil mi: ‚Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého posla a dá tvé cestě zdar. Ty pak vezmeš pro mého syna ženu z mé čeledi a z domu mého otce. ⁴¹Svého závazku se zprostíš tehdy, když dojdeš k mé čeledi: Nedají-li ti ji, budeš svého závazku zproštěn.‘ ⁴²Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: ‚Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!‘ ⁴³Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu, řeknu: ‚Dej mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody.‘ ⁴⁴Jestliže mi ona řekne: ‚Jen se napij, a také tvým velbloudům načerpám,‘ bude to žena, kterou synu mého pána předurčil Hospodin. ⁴⁵Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k pramenu a čerpala vodu. Řekl jsem jí: ‚Dej mi prosím napít!‘ ⁴⁶Rychle spustila džbán s ramene a řekla: ‚Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.‘ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy. ⁴⁷Pak jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?‘ Odvětila: ‚Jsem dcera Betúela, syna Náchora, kterého mu porodila Milka.‘ Navlékl jsem jí tento kroužek do nosu a náramky na ruce. ⁴⁸Padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl pravou cestou, abych mohl dceru pánova bratra přivést pro jeho syna. ⁴⁹A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo.“ ⁵⁰Lában i Betúel odpověděli: „Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme tobě říci ani zlé ani dobré. ⁵¹Hle, tady je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, jak mluvil Hospodin.“ ⁵²Jakmile Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi. ⁵³Potom vyňal stříbrné a zlaté předměty a látky a dal je Rebece, též jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary. ⁵⁴Pak jedli a pili, on i mužové, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“ ⁵⁵Ale její bratr a matka odvětili: „Ať s námi dívka ještě nějaký čas zůstane, aspoň deset dní; potom půjde.“ ⁵⁶On však jim řekl: „Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu.“ ⁵⁷Odvětili: „Zavoláme dívku a zeptáme se přímo jí.“ ⁵⁸Zavolali Rebeku a otázali se jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ Řekla: „Půjdu.“ ⁵⁹Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu i Abrahamova služebníka a jeho muže. ⁶⁰Rebece požehnali slovy: „Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!“ ⁶¹Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy a následovaly toho muže. Tak dostal služebník Rebeku a odešel. ⁶²Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mě vidí, neboť sídlil v Negebu. ⁶³Vyšel totiž k večeru na pole, aby přemýšlel. Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy. ⁶⁴I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda ⁶⁵a otázala se služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc?“ Služebník odvětil: „To je můj pán.“ Vzala tedy roušku a zahalila se. ⁶⁶Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal. ⁶⁷Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.

Kapitola 25

Abrahamovi potomci

Po Sářině smrti zplodí Abraham šest synů s Ketúrou. Nositeli odkazu však nejsou oni ani Izmael, nýbrž Izák.

¹Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. ²Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. ³Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci a Leumejci. ⁴Midjánovi synové byli Éfa a Efer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini. ⁵Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi. ⁶Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní. ⁷Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let. ⁸I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu. ⁹Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre. ¹⁰To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára. ¹¹Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí. ¹²Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská. ¹³Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám, ¹⁴Mišma, Dúma a Masa, ¹⁵Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma. ¹⁶To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců a hradišť; dvanáct předáků jejich národů. ¹⁷A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a zemřel a byl připojen k svému lidu. ¹⁸Jeho synové bydleli od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.

Izák

IZÁKOVI SYNOVÉ

Narození Ezaua a Jákoba. Ezau prvorozenstvím pohrdá, Jákob je uchvacuje.

¹⁹Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka. ²⁰Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana. ²¹Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla. ²²Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: „Je-li tomu tak, co mě čeká?“ A šla se dotázat Hospodina. ²³Hospodin jí řekl: „Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu.“ ²⁴Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata. ²⁵První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau. ²⁶Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let. ²⁷Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech. ²⁸Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba. ²⁹Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený ³⁰a řekl Jákobovi: „Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti.“ Proto se jmenuje Edóm (to je Červený). ³¹Jákob však řekl: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“ ³²Ezau na to odvětil: „Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!“ ³³Jákob řekl: „Odpřisáhni mi to dnes.“ A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi. ³⁴Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Kapitola 26

IZÁKOVY PŘÍBĚHY

Izák v Geraru - Hospodinova milost ochrání Izáka u abímeleka.

¹V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. ²Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: „Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu. ³Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl tvému otci Abrahamovi: ⁴‚Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země.‘ ⁵To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.“ ⁶Izák se tedy usadil v Geraru. ⁷Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu. ⁸Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou. ⁹Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: „To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?“ Izák odvětil: „Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život.“ ¹⁰Abímelek pravil: „Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!“ ¹¹Proto abímelek přikázal všemu lidu: „Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen.“ ¹²Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal. ¹³Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. ¹⁴Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli.

Spory o studně - Izák vítězí ve sporech svou snášenlivostí. Hospodin jej znovu ujišťuje o svém požehnání.

¹⁵Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. ¹⁶Abímelek řekl Izákovi: „Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.“ ¹⁷Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. ¹⁸Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. ¹⁹Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. ²⁰Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: „Ta voda patří nám!“ Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili. ²¹Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení). ²²Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: „Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit.“ ²³Odtud vystoupil do Beer-šeby. ²⁴Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“ ²⁵Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam také svůj stan a jeho služebníci tam vyhloubili studni.

Abímelek v Beer-šebě - Pelištejci přicházejí uzavřít smlouvu s Hospodinovým požehnaným.

²⁶Tu k němu přišel z Geraru abímelek se svým přítelem Achuzatem a píkol, velitel jeho vojska. ²⁷Izák se jich otázal: „Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a vypověděli jste mě.“ ²⁸Odvětili: „Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Proto jsme si řekli: Ať nás stihne kletba, nás i tebe, porušíme-li smlouvu, kterou s tebou chceme uzavřít. ²⁹Neučiníš nám nic zlého, jako jsme se ani my nedotkli tebe. Prokazovali jsme ti jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“ ³⁰Izák jim vystrojil hody, i jedli a pili. ³¹Za časného jitra se zavázali vzájemnou přísahou. Potom je Izák propustil a oni od něho odešli v pokoji. ³²Právě toho dne přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou vykopali. Řekli mu: „Našli jsme vodu!“ ³³Nazval ji Šibea (to je Přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba (to je Studně přísahy) až podnes. ³⁴Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beéra, a Basematu, dceru Chetejce Elóna. ³⁵Ty působily Izákovi a Rebece jen hořké trápení.

Kapitola 27

Izák žehná Jákobovi - Jákob se na matčinu radu vydává za svého bratra Ezaua a dosahuje tak od Izáka požehnání.

¹Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ On mu odvětil: „Tu jsem.“ ²Izák řekl: „Hle, jsem už starý a neznám den své smrti. ³Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov. ⁴Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu.“ ⁵Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek, ⁶poradila Rebeka svému synu Jákobovi: „Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu: ⁷‚Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.‘ ⁸A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu. ⁹Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku ¹⁰a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.“ ¹¹Jákob však své matce Rebece odvětil: „Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý. ¹²Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení.“ ¹³Matka mu řekla: „Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata.“ ¹⁴Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku. ¹⁵Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba. ¹⁶Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami. ¹⁷Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb. ¹⁸I vešel k svému otci a řekl: „Můj otče!“ On odvětil: „Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?“ ¹⁹Jákob řekl otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.“ ²⁰Izák však synovi řekl: „Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?“ Odvětil: „To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh.“ ²¹Izák řekl Jákobovi: „Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.“ ²²Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: „Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“ ²³Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu. ²⁴Řekl: „Ty jsi tedy můj syn Ezau.“ On odvětil: „Jsem.“ ²⁵Pak řekl: „Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.“ I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil. ²⁶Nato jeho otec Izák řekl: „Přistup prosím a polib mě, můj synu!“ ²⁷Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. ²⁸Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. ²⁹Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.“ ³⁰Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu. ³¹Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: „Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat.“ ³²Jeho otec Izák se ho otázal: „Kdo jsi?“ Odvětil: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“ ³³Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: „Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.“ ³⁴Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: „Požehnej mně, také mně, otče!“ ³⁵On odvětil: „Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání.“ ³⁶Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.“ A otázal se: „Pro mne už požehnání nemáš?“ ³⁷Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?“ ³⁸Ezau otci odpověděl: „Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!“ A Ezau zaúpěl a rozplakal se. ³⁹Jeho otec Izák tedy odpověděl: „Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské. ⁴⁰Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“ ⁴¹I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: „Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.“ ⁴²Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít. ⁴³Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. ⁴⁴Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine. ⁴⁵Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?“ ⁴⁶Izákovi pak Rebeka řekla: „Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?“

Kapitola 28

Ženy pro syny Izákovy - Jákob je poslán pro ženu k příbuzným matky, Ezau si bere o své vůli dceru Izmaelovu.

¹I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: „Neber si ženu z dcer kenaanských. ²Odejdi do Rovin aramských do domu Betúela, otce své matky, a odtud si vezmi ženu z dcer jejího bratra Lábana. ³Kéž ti Bůh všemohoucí požehná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe společenství lidských pokolení. ⁴Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu, abys obdržel zemi, v níž jsi hostem a kterou Bůh dal Abrahamovi.“ ⁵Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky. ⁶Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Rovin aramských, aby si odtamtud vzal ženu; že mu při požehnání přikázal, aby si nebral ženu z dcer kenaanských; ⁷že Jákob otce i matku uposlechl a odešel do Rovin aramských. ⁸Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné. ⁹Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu.

Jákob - JÁKOBŮV SEN V BÉT-ELU

Jákob přichází na místo, kde se mu ukáže Hospodin a dá mu zaslíbení.

¹⁰Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. ¹¹Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. ¹²Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. ¹³Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. ¹⁴Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země. ¹⁵Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ ¹⁶Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ ¹⁷Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“ ¹⁸Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. ¹⁹Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz. ²⁰Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání ²¹a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. ²²Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“

Kapitola 29

JÁKOB U LÁBANA

Jákobův příchod - Jákob se setkává s Ráchel a nalézá útočiště v Lábanově domě.

¹Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu. ²Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen. ³Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně. ⁴I řekl jim Jákob: „Bratří, odkud jste?“ Odvětili: „Jsme z Cháranu.“ ⁵Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“ ⁶Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi.“ ⁷Tu řekl: „Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást.“ ⁸Odpověděli: „Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce.“ ⁹Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka. ¹⁰Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky. ¹¹Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal. ¹²Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci. ¹³Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo. ¹⁴Lában mu řekl: „Ty jsi má krev a mé tělo!“ Pobyl tedy u něho celý měsíc.

Jákobovy ženy - Jákob slouží u vypočítavého Lábana za jeho dcery. Bůh se ujímá nemilované a milovaná zůstává bez dětí.

¹⁵Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“ ¹⁶Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. ¹⁷Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. ¹⁸Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ ¹⁹Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne.“ ²⁰Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. ²¹Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ ²²Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. ²³Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. ²⁴Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu. ²⁵Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ ²⁶Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. ²⁷Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“ ²⁸Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. ²⁹Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu. ³⁰I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let. ³¹Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná. ³²Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: „Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.“ ³³Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: „Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto.“ Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-[Bůh]). ³⁴A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny.“ Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel). ³⁵A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu.“ Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, kdo vzdává chválu). A přestala rodit.

Kapitola 30

Zápas Jákobových žen - Neplodná Ráchel bojuje o syna, nemilovaná Lea o mužovu lásku.

¹Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, žárlila na svou sestru a naléhala na Jákoba: „Dej mi syny! Nedáš-li, umřu.“ ²Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji: „Což mohu za to, že Bůh odpírá plod tvému životu?“ ³Odvětila: „Tu je má otrokyně Bilha; vejdi k ní! Porodí na má kolena, a tak i já budu mít z ní syny.“ ⁴Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel. ⁵Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna. ⁶Tu řekla Ráchel: „Bůh mě obhájil, také můj hlas uslyšel a dal mi syna.“ Proto ho pojmenovala Dan (to je Obhájce). ⁷Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi druhého syna. ⁸Ráchel opět řekla: „V úporném boji o Boží přízeň jsem zápasila se svou sestrou a obstála jsem.“ A pojmenovala ho Neftalí (to je Vybojovaný). ⁹Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. ¹⁰Také Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi syna. ¹¹Tu Lea řekla: „Jaké štěstí!“ A dala mu jméno Gád (to je Štěstí). ¹²Pak Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna ¹³Lea opět řekla: „Jaké blaho pro mne; všechny dcery mě budou blahoslavit.“ A dala mu jméno Ašer (to je Blahoslav). ¹⁴Ve dnech, kdy se žala pšenice, vyšel Rúben a nalezl na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Leji. Ráchel však na Leu naléhala: „Dej mi prosím několik těch jablíček lásky od svého syna!“ ¹⁵Ale ona ji odbyla: „Copak je to málo, žes mi vzala muže? Chceš mi vzít i jablíčka lásky od mého syna?“ Ráchel řekla: „Tak ať za ta jablíčka lásky od tvého syna spí tuto noc s tebou.“ ¹⁶Když Jákob přicházel navečer z pole, vyšla mu Lea vstříc a řekla: „Musíš vejít ke mně, najala jsem tě za mzdu, za jablíčka lásky od svého syna.“ I spal té noci s ní. ¹⁷A Bůh Leu vyslyšel; otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna. ¹⁸Lea řekla: „Bůh mi dal mzdu za to, že jsem svému muži dala svou služku.“ A pojmenovala ho Isachar (to je Za-mzdu-najatý). ¹⁹Lea otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi šestého syna. ²⁰Lea opět řekla: „Jak pěkným darem obdaroval Bůh právě mne! Tentokrát už bude můj muž zůstávat se mnou. Porodila jsem mu šest synů!“ A dala mu jméno Zabulón (to je Zůstávající). ²¹Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína. ²²I rozpomenul se Bůh na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno. ²³Otěhotněla, porodila syna a řekla: „Bůh odňal mé pohanění.“ ²⁴Dala mu jméno Josef (to je Přidej-[Bůh]) a dodala: „Kéž mi Hospodin přidá ještě dalšího syna.“

Jákobova mzda - Požehnaný Hospodinův je před návratem do země otců neobyčejným způsobem obohacen.

²⁵Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: „Propusť mě, abych mohl odejít do svého domova a do své země. ²⁶Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal.“ ²⁷Lában mu odvětil: „Kéž bych získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě žehná.“ ²⁸Dále řekl: „Urči si přesně mzdu a dám ti ji.“ ²⁹Jákob mu odpověděl: „Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm. ³⁰Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně. Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?“ ³¹Lában se otázal: „Co ti mám dát?“ Jákob odvětil: „Nemusíš mi dávat vůbec nic. Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy, když pro mne uděláš tuto věc: ³²Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata; to bude má mzda. ³³Od zítřka se bude má poctivost osvědčovat takto: Když přijdeš přehlížet mou mzdu, všechno, co nebude mezi mými kůzlaty skvrnité a strakaté a mezi jehňaty načernalé, pokládej za kradené.“ ³⁴Lában řekl: „Nuže, ať se stane podle tvého slova.“ ³⁵A téhož dne sám vyřadil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, na čem bylo něco bílého, a všechna načernalá jehňata, a svěřil je svým synům. ³⁶Stanovil také vzdálenost tří dnů cesty mezi sebou a Jákobem. A Jákob pásl ostatní Lábanovy ovce a kozy. ³⁷Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla. ³⁸Pruty, z nichž sloupal kůru, nakladl do napájecích žlabů, k nimž ovce a kozy přicházely pít, přímo před ně. I běhaly se, když přicházely pít. ³⁹Ovce a kozy se běhaly při pohledu na pruty a vrhaly pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. ⁴⁰Jákob jehňata odděloval; avšak ovce a kozy z bravu Lábanova obracel k pruhovaným a všem načernalým. Tak si pořídil vlastní stáda, ale ta nestavěl proti ovcím a kozám Lábanovým. ⁴¹Pokaždé, když se z ovcí a koz běhaly ty nejstatnější kusy, kladl před ně Jákob do žlabů pruty, aby se běhaly před pruty. ⁴²Když však byly ovce a kozy neduživé, pruty nekladl. Neduživé tedy patřily Lábanovi a statné Jákobovi. ⁴³Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.