Jiří Kýr

Milí přátelé, přeji vám krásný den, den prožívaný v Boží ochraně, radosti, lásce, pokoji, den naplněný Božím požehnáním 💕🌿

Ne jednou se setkáváme s protivenstvím vůči nám. Ať už jsou to pomlouvačné řeči, závist, nadávky, ponižování… Jak to neseme? Někdo se rozčílí, někdo rozpláče, někdo to hodí za hlavu, někdo začne věc „řešit“ a mnohdy je to pak ještě horší, než to původně bylo. Není jednoduché ustát o sobě slyšenou překroucenou pravdu, lež, protivenství, urážku… Co s tím? V první řadě zachovat klid, nadechnout se a vidět Ježíše – Ježíše milujícího, Ježíše projevujícího moudrost a milost v každé situaci. Kéž se nám to vždycky podaří, kéž i v nemilých, vypjatých situacích prožíváme pokoj, používáme moudrost a milost.
-----------------------------------------------------

Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků.
Židům 12:3

Když se setkáš s protivenstvím
Vzpomínáš si na starou píseň Elvise Presleyho „Ale nestoupni mi na mé modré semišové botky“? Nemusíš se dožít příliš vysokého věku, než někdo přesně tohle udělá – šlápne ti na nohu.
Než ale ztratíš kuráž a hodíš ručník do ringu, podívej se ještě jednou na Ježíšův život. Ačkoliv byl ve všech směrech dokonalý, pořád ho kritizovali. Nepřátelé mu říkali „milovník hodů a pitek“ (viz Matouš 11:19). Dokonce ho obviňovali, že je posedlý démonem (viz Jan 8:48). Přesto nikdy nedovolil, aby jej přemohla hořkost nebo znechucení. Pro něj byla každá překážka příležitostí k projevu milosti a pevného odhodlání. Ti, které miloval, mu lámali srdce, a přece měl pro druhé porozumění a útěchu. V nemoci viděl příležitost uzdravovat nemocné, v nenávisti příležitost milovat své nepřátele, v pokušení příležitost přemáhat tělesná nutkání, s nimiž se všichni potýkáme, a v urážkách příležitost odpouštět. Procházel životem tak, že zkoušky měnil ve vítězství. A on je pro nás vzorem.
Bible říká: „Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu“ (Židům 12:3).
Vezmi si Bibli a znovu si přečti, co Ježíš vyučoval. Ve svém slavném kázání na hoře řekl: „Znáte dobře starý psaný zákon: ‚Miluj svého přítele,‘ i to nepsané, co se k tomu dodává: ‚Svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já proti takovému tvrzení vznáším námitky a říkám vám: ‚Své nepřátele milujte! Ukažte jim, co je ve vás nejlepšího, ne nejhoršího … Projevujte svým životem štědrost a milost vůči jiným‘“ (Matouš 5:43-48, přel. z angl.). Takhle žil Ježíš – a chce, abys ty žil stejně.

http://www.spkd.cz/2019/02/slovo20190210/
-----------------------------------------------------

Prosím, Ježíši, uč mě, nechť chodím se zrakem na tebe upřeným, nechť se mé jednání více a více jednání tvému podobá. Amen.

👇 Mnohdy máme dojem, že křesťané prvotní církve měli v různorodém a poměrně tolerantním náboženském prostředí římské říšení ideální podmínky k rozkvětu. Zapomínáme však, že se velmi rychle dostali na seznam nebezpečných sekt nejen v očích zatrvzelých Židů, ale i římských úřadů, které vyžadovaly, aby lidé všech kmenů a vyznání vyznávali římského císaře jako Pána. Pro mnohé křesťany tento nátlka končil krutým pronásledováním.

🗞 Přečtěte si článek (Nicholas R. Needham): https://www.poutnikovacetba.cz/nove-knihy/jak-statecni-byli-krestane-prvni-cirkve.html?utm_source=newsletter_157&utm_medium=email&utm_campaign=jak-statecni-byli-krestane-prvni-cirkve

Ukázka textu: Rozzuřený dav, místodržící a vojáci udeřili drtivou silou na Sancta, děkana z Vienne, na Matura, nedávno pokřtěného křesťana hrdinsky nesoucího svůj úděl, a na Attala, který byl vždy sloupem církve ve svém rodném Pergamu, jakož i na Blandinu, skrze níž Kristus prokázal, že věci, které lidé považují za ošklivé, nevzhledné a opovrženíhodné, považuje Bůh za hodné veliké slávy kvůli její lásce k němu, zjevené v moci, a ne v tom, jak se věci na první pohled mohou jevit. Všichni jsme se báli a Blandinina pozemská paní (sama vystavena mučednické zkoušce) prožívala muka při představě, že by nebyla schopna hrdě vyznat Krista kvůli své tělesné slabosti. Avšak Blandina byla naplněna takovou mocí, že ti, kteří se při jejím mučení střídali od rána do večera, byli vyčerpáni tím, co prováděli, a na další již neměli sílu. Byli překvapeni, že Blandina ještě dýchá, neboť celé její tělo bylo znetvořené a pokryté otevřenými ranami. Prohlásili, že jediné z těchto mučení by stačilo, aby duše opustila tělo, přičemž v tomto případě neobyčejně surová mučení následovala jedno za druhým. Ovšem tato požehnaná žena bojovala obdivuhodně, posilovala se, když vyznávala svou víru, a nacházela posilu, klid a lhostejnost ke svému utrpení, když říkala: ‚Jsem křesťanka. Neděláme nic, zač bychom se měli stydět.‘

--
z knihy 2000 let Kristovy (Nicholas R. Needham)

Vytvořit příspěvek