Ježíš Kristus

X






Neznáte heslo?
Ježíš Kristus
INFORMACE ↴

Přidáno: 13 září, 2018

Zobrazeno: 43 x

Hloupější než osel

Jak se může Hospodinův prorok stát hloupějším než jeho osel? Hrozí toto nebezpečí i nám? Co dokáže zatemnit náš rozum natolik, že nerozeznáme cestu vedoucí k životu od cesty vedoucí k zániku? Hledáme v Bibli Boží vůli nebo potvrzení našich sobeckých rozhodnutí? Řídíme se ve svém životě touhami našeho hříšného srdce nebo zjeveným Božím slovem? Jsme chytřejší než oslové?

Bileam Esel

Všechno nasvědčovalo tomu, že začíná další nádherný den. Nebe bylo bez mráčku, ale slunce zatím příliš nepálilo. Jeho vlasy dokonce jemně čechral chladivý vánek. Přesto však Bileám (Balám – BKR) vůbec nevypadal spokojeně. Zamračeně seděl na větším balvanu, který byl kousek od jeho domu, nepřítomně se díval směrem k východu a mezi prsty prosíval písek. Měl náladu pod psa, protože právě prošvihnul možná největší šanci svého života.

Doufal, že touhle dobou už bude na cestě k bohatství. Doufal, že touhle dobou už bude na cestě ke slávě. Doufal, že se brzy setká s králem, který ho zahrne největšími poctami. Ještě před pár hodinami si maloval nádhernou budoucnost. Ale místo toho, aby se to ráno vydal na cestu, která měla od základů změnit jeho život a sociální postavení, zůstal tady v Aramu, v horní Mezopotámii. Seděl na tom hloupém kameni a špinil si prsty pískem.

Chcete vědět, v čem byl problém? Chcete vědět, proč se Bileám utápěl v depresi? Chcete vědět, co to bylo za skvělou příležitost, kterou právě promarnil? Píše se o tom ve 4. knize Mojžíšově ve 22. kapitole.

Před čtyřiceti lety odešli potomci Jákoba z egyptského otroctví. V jejich odchodu jim nedokázal zabránit farao ani jeho vojska. Mocný Bůh Izraele bil Egypt hroznými ranami, dokud farao nedovolil Hospodinovu vyvolenému národu opustit jeho zemi. Bůh řekl svému lidu, aby šli do Kanánu, do země, kterou zaslíbil jejich otcům. Pro svou nevěru do ní však na první pokus nevešli. Místo toho putovali čtyřicet let pouští.

Po desítky let trvajícím putování Bůh opět řekl svému lidu, aby vešli do zaslíbené země a usadili se v ní. Tentokrát Izraelci šli za tímto cílem a doputovali až do Moábských plání v Zajordání naproti Jerichu. Tam se utábořili.

Z pohledu Moábců, kteří na tomto území žili, to byla katastrofa. V Numeri 22,3 je napsáno:

Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců hrůzu.

Izraelci sice nebyli vycvičenými vojáky, ale moábský král Balák měl i tak spoustu důvodů k obavám. Moc dobře věděl o tom, jak před čtyřiceti lety dopadl Egypt a faraonova armáda, když Izraelci vycházeli z otroctví. Dobře, to bylo před čtyřiceti lety, ale Balák věděl moc dobře i o tom, co se nedávno stalo Emorejcům, když nechtěli Izraeli dovolit projít jejich územím a také o tom, jak dopadl bášanský král Óg, který se svým lidem vytáhl do boje proti tomuto početnému národu bývalých otroků.

Nejhorší na tom bylo, že ten, kdo se odvážil bojovat proti Izraelcům, nemusel bojovat pouze proti lidem, ale především proti nadpřirozeným silám, které byly na jejich straně. Vždyť je při jejich tažení pouští provázel mohutný oblakový sloup ve dne a ještě strašlivější ohnivý sloup v noci! To přece není normální! Jak by mohl Moáb uspět proti něčemu takovému? Divíte se, že Balák nemohl v noci spát a snažil se najít nějaké řešení této krize, která ohrožovala samotnou existenci jeho národa?

Je celkem pochopitelné, že měl Moáb z Izraele strach a že se snažil najít spojence u spřízněného národa Midjánců.

Proto řekl Moáb midjánským starším: “Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli.” (Nu 22,4)

A možná, že spase nejen všechno kolem nich, ale že zničí i je. Možná, že i jejich národy Izrael vymaže z povrchu země. Situace byla opravdu kritická. Moábský král však dostal spásný nápad. S nadpřirozenými silami, které pomáhají Izraeli, se musí bojovat nadpřirozeným způsobem. To je jediná šance, kterou Moáb a Midján mají.

Numeri 22,5-7: Vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: “Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně. Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet.” Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova.

Představte si, že jste na Bileámově místě. Zavolá vám prezident. Říká vám o ohrožení milionovými zástupy vetřelců, kteří smetli z povrchu země okolní národy. Lid, vláda a dokonce i generálové jsou vyděšení. Prezident vám vysvětluje, že proti těmto vetřelcům nemá sebelepší armáda šanci, že žádné obvyklé obranné mechanismy nebudou fungovat. Ani nejmodernější zbraňové systémy proti nim nic nezmůžou.

Existuje však naděje na záchranu země. Jediný muž může ty vetřelce zastavit. A tím mužem jsi ty! Ty jsi jediný, kdo může zachránit národ před zničením. Jedině ty můžeš zastavit vetřelce. Jedině ty můžeš zajistit jejich porážku.

Proč právě ty? Protože máš vztah s Bohem. Vetřelce provází nepochopitelná nadpřirozená moc, ale ty máš taky kontakt s nadpřirozenými silami. Komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet. Pokud dokážeš díky svému vztahu s Bohem zachránit zemi, budeš hvězda. Budeš hrdina!

Ať si vzpomeneš na jakéhokoliv zpěváka, politika, sportovce nebo herce, ty budeš slavnější. Tebe budou lidé milovat víc, budeš mít neutuchající vděčnost celého národa! A to je něco. Budeš mužem číslo jedna, zachráncem, hrdinou. Ten pocit je snad ještě lepší, než všechno to bohatství, kterým tě zahrnou.

Za Bileámem tedy přicházejí představitelé moábského a midjánského národa, přinášejí mu vzácné dary a královu žádost o pomoc. Bileám jim odpovídá:

Numeri 22,8: Vybídl je: “Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin.” Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma.

Bileám královským vyslancům řekl, ať počkají, že jim dá odpověď, až k němu promluví Bůh. A Hospodin k němu skutečně promluvil.

Numeri 22,9-13: Bůh přišel k Bileámovi a řekl: “Kdo jsou ti muži u tebe?” Bileám odpověděl Bohu: “Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův, se vzkazem: »Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.«” Bůh však Bileámovi poručil: “Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!” Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: “Jděte do své země. Hospodin odmítl pustit mě s vámi.”

Teď už chápete, proč Bileám to ráno seděl na balvanu před svým domem, hleděl nepřítomně do dálky a mezi prsty prosíval písek. Utápěl se v depresi, protože podobně jako písek, se kterým si pohrával, mu mezi prsty právě proklouzla největší příležitost jeho života.

Stalo se vám někdy, že jste se cítili špatně, když jste udělali správnou věc? Stalo se vám někdy, že jste udělali něco dobrého a neměli jste z toho radost? Přesně tohle teď prožíval Bileám. Vůbec neměl radost z toho, že mu Hospodin nedovolil jít s Balákovými vyslanci a proklít Izrael. Vůbec neměl radost z toho, že poslechl Boha. A tak není divu, že pokušení přišlo znovu, silnější než předtím.

Numeri 22,15-19: Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí. Přišli k Bileámovi a řekli mu: “Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak se nerozpakuj ke mně přijít. Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi ten lid!”

Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: “I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého. Přesto však prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále se mnou mluvit.”

12. verše víme, že nebylo Božím plánem, aby Bileám šel s moábskými a midjánskými vyslanci. Bileám by však s nimi šel rád. Před očima mu tančil palác plný stříbra a zlata, sláva a pocty, které mu Balák sliboval za splnění úkolu – za prokletí Izraelského národa. Bůh sice řekl jasné NE, ale Bileám se nehodlal tak lehce vzdát. Vysvětlil velmožům, že nemůže přestoupit Hospodinův příkaz, ale požádal je, aby počkali do rána, že se pokusí zjistit, jestli Bůh náhodou nezměnil názor, jestli si své rozhodnutí náhodou nerozmyslel.

Bileám znal Hospodinovu vůli, ale nebyl s ní spokojen. Jeho vůle se od té Boží diametrálně lišila. Nechtěl znovu propásnout svou životní šanci stát se opěvovanou celebritou, národním hrdinou zahrnutým bohatstvím. Chtěl Boha přesvědčit, aby vzal své slovo zpět a dovolil mu s velmoži jít.

Ve 20. verši můžeme číst (trochu překvapivě) že to Bůh nakonec Bileámovi dovolil. O dva verše dál se však píše o tom, že Hospodin kvůli Bileámovu odjezdu vzplanul hněvem. Jak tomu máme rozumět? Pojďme si přečíst příslušné verše.

Numeri 22,20-22: V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: “Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.” Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. Vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník.

Bůh nejdřív Bileámovi říká „Nejezdi“, potom „Jeď“ a nakonec se hněvá, že Bileám opravdu jede. Chápete toto Boží jednání? Nepřipadá vám zvláštní? Co se tu přihodilo?

Od rozhovoru Bileáma s Hospodinem při první návštěvě Balákových vyslanců byla Boží vůle zřejmá – nechtěl, aby Bileám s velmoži odjel. Bileámova vůle se však s Boží vůlí neshodovala. Při druhé návštěvě Balákových vyslanců se znovu ptá Hospodina a doufá, že dostane jinou odpověď než poprvé. Bileám si zoufale přál Balákovo pozvání přijmout, opravdu chtěl životní příležitost, která se mu nabízela, popadnout za pačesy.

Bůh mu tedy dovolil jet. Zcela jistě to nebyla jeho vůle, ale přesto dovolil Bileámovi to, po čem prorok tolik toužil. Ovšem s tím, že musí být splněná určitá podmínka a s tím, že Bileám bude dělat jenom to, co mu Hospodin poručí. Proč se tedy Bůh hněvá, když Bileám na své oslici odjíždí ke králi Balákovi?

Z českých překladů Bible není zcela zřejmé, čím Hospodin podmínil schválení Bileámova odjezdu. Podle anglického překladu krále Jakuba (King James Bible) tato podmínka z Numeri 22,20 zní takto:

Bůh přišel k Bileámovi v noci a řekl mu: “Pokud ti muži přijdou, aby tě povolali, povstaň a jdi s nimi; ale jen to slovo, které ti řeknu, to budeš činit.”

Boží podmínka byla, že Bileám má počkat, jestli za ním Balákovi vyslanci ráno přijdou, aby jej povolali. Pokud přijdou, může s nimi odejít.

Problémem bylo, že tato podmínka nebyla splněná a Bileám se přesto vydal na cestu k moábskému králi. Bileám nečekal, jestli za ním velmožové přijdou. Převzal iniciativu. Byl tak dychtivý získat slávu a slíbené pocty, že se vydal na cestu o své vlastní vůli. V tom bylo jeho provinění. Proto se na něj Bůh rozhněval. (Bileámovu svévoli v této záležitosti naznačuje i originální hebrejský text.)

Je dokonce možné, že Balákovi vyslanci ani nečekali na Bileámovu odpověď a odjeli, aniž se s ním setkali. Když je v dalších verších popisována Bileámova jízda na oslici, o velmožích nepadne ani slovo, jsou zmíněni pouze dva mládenci, kteří proroka doprovázeli. Možná proto byl Bileám tak podrážděný. Možná se snažil se dohnat moábské a midjánské starší, kteří odjeli bez rozloučení. Možná se zoufale snažil dohonit unikající životní šanci, když jeho jindy spolehlivá oslice začala vyvádět psí kusy.

Numeri 22,23-30: Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil. Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klekla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí.

Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: “Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?” Bileám oslici odpověděl: “Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.” Oslice Bileámovi odpověděla: “Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?” Řekl: “Ne.”

Bileám zuří. Přímo soptí. Jeho hloupá oslice znevažuje jeho prorockou vážnost. Zesměšňuje ho, dělá si z něj blázny. Proto ji během cesty několikrát surově zmlátil. Ale k rozumu ji to nepřivedlo. Je mu úplně jedno, že až dodnes byla naprosto spolehlivá. Bileám se teď přece chystá trefit jackpot! Čekají na něj hromady zlata a stříbra, největší pocty a sláva. Má pomoci králi! Má zachránit Moáb a Midján před vetřelci z pouště! Je jejich jedinou nadějí! Má se stát hrdinou! A teď to vypadá, že ani neumí řídit svou vlastní oslici, že ji ani nedokáže přimět, aby jela rovně. Nejradši by ji zabil. Škoda, že s sebou nemá meč!

Bileám je tak naštvaný, že když k němu oslice začne mluvit lidským hlasem, začne se s ní dohadovat, jako by byla jedním z jeho sluhů. Vůbec neřeší, že jeho hádka s mluvícím oslem není úplně normální. Neřeší, že se tu děje něco nadpřirozeného. Řve na svou oslici, která ho zesměšnila. On je přece někdo! Čeká na něj král! Nikdo si z něj nebude dělat blázny a už vůbec ne jeho oslice! Opravdu škoda, že nemá po ruce meč.

Bileám byl potupen. Kvůli své oslici vypadal, že je hloupější než ona. A pravdou je, že skutečně byl hloupější než jeho osel. Bileámova oslice totiž viděla pravdu, kterou prorok neviděl, viděla nebezpečí, které si on neuvědomoval.

Numeri 22,31-33: I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. Hospodinův posel mu řekl: “Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.”

Jak už jste asi pochopili, moje dnešní kázání nebude oplývat teologickými perlami, nebudu brousit do netušených hlubin Božího slova ani odhalovat tajuplné skutečnosti v něm ukryté. Připomenul jsem známý příběh o Bileámovi a jeho mluvící oslici a hlavní téma mého dnešního kázání zní: Jak nebýt hloupější než osel. Nebo chcete-li: Jak být chytřejší než osel.

Možná si říkáte, že to není příliš vysoký cíl, být chytřejší než Bileámova oslice, ale přesto si myslím, že to není tak samozřejmé. Možná by to skutečně měl být jeden z cílů, které bychom si měli v životě stanovit. Sám o sobě vím, že jsem byl mnohokrát hloupější než osel.

Vezměme v úvahu, že Bileám, který byl prorokem a mluvíval s Hospodinem, který slyšel Boží hlas, se stal hloupějším, než zvíře, na kterém cestoval. Jak k tomu mohlo dojít? Jak se to mohlo stát? Jak může někdo, kdo je v tak úzkém vztahu s Hospodinem, klesnout tak hluboko?

Před nějakou dobou jsem tu měl kázání o králi Šalomounovi, kterému Bůh dal velikou moudrost, kterou král převyšoval všechny mudrce. Byl nejmoudřejším člověkem, obdržel od Boha mnohá požehnání, ale přesto se stal bláznem, který se dopouštěl mnoha ohavností.

Ani moudrost, ani poznání, ani vědomí Boží existence nás neochrání před pádem na úplné dno, pokud přestaneme naslouchat Bohu a chodit po jeho cestách, pokud padneme do pasti, do které padl Bileám.

Apoštol Petr píše ve svém druhém listě o lživých učitelích a jejich jednání přirovnává k Bileámovu:

Opustili přímou cestu a zbloudili, když se dali na cestu Balaáma, syna Beorova, kterému se zalíbila mzda za nepravost, ale byl pokárán za své provinění. Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství. (2Pt 2,15-16)

Bileámovi se zalíbila “mzda za nepravost”. Co je tou mzdou? Bileámův problém byl, že miloval slávu a peníze. Toužil po nich natolik, že dal přednost svévoli před Boží vůlí. Tak po nich dychtil, že v zuřivosti málem umlátil svou oslici, která mu zachránila život.

Z Bible je zřejmé, že láska k penězům nepřináší člověku nic dobrého.

1. Timoteovi 6,10: Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.

Židům 13,5: Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´

Z Bible vyplývá, že původcem hříchů je sobectví, nebo chcete-li, pýcha a chamtivost. A přesně to byly Bileámovy problémy. Přesně to mohou být i naše problémy. Sobectví, pýcha a chamtivost vytvářejí v našich životech všechny druhy problémů. Jedním z nejhorších je, že nás vedou ke svéhlavosti, neboli ke svévoli. Zamlžují naše vidění Božího vedení, nabourávají naši ochotu jednat podle Boží vůle, podle jeho slova.

To byly Bileámovy problémy. A obávám se, že hrozí nám všem, pokud upadneme do podobné pasti, jako Bileám. Pokud se necháme ovládnout sobectvím, pýchou a chamtivostí, pokud dáme ve svém životě prostor svévoli, budeme hloupější než osel. Pokud ztratíme ze zřetele našeho Boha a jeho cesty, budeme na tom hůř než volové.

Izajáš 1,2-3: Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak promluvil Hospodin: “Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi. Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.”

Bileámův problém byl, že ho pýcha a chamtivost dovedly k tomu, že pro něj na prvním místě byly jeho zájmy a Boží zájmy odsunul do pozadí.

Můžete namítnout: Copak se Bileám nešel dvakrát dotazovat Hospodina? Copak ho dvakrát nežádal o povolení odejít s Balákovými vyslanci? Copak je neodmítl následovat, dokud mu to Bůh nedovolil?

Chtěl bych, abychom pochopili problém, který tam byl. Na první pohled bylo všechno v pořádku, ale přesto bylo něco špatně. Co to bylo?

Jeremjáši 29,13 je napsáno, že abychom Boha nalezli, abychom s ním měli opravdový blízký vztah, musíme se ho dotazovat celým svým srdcem. Bileám se ptal Hospodina, hledal jeho vůli, ale ne celým svým srdcem. Navenek to vypadalo, že Bileám dává Bohu první místo, ale ve skutečnosti se na toto první místo dralo jeho sobectví, jeho svévole.

To, co vypadalo jako poslušnost, byla ve skutečnosti snaha dosáhnout svého. Prorok opakovaně přicházel k Bohu, protože se jeho vůle lišila od zjevené Boží vůle. Znal Boží vůli, ale nesouhlasil s ní. Chtěl, aby Bůh souhlasil s ním.

Když proti tomu nebyl imunní prorok Bileám, který byl v přímém kontaktu s Hospodinem, nemůže se něco podobného stát i nám? Nestalo se vám někdy, že jste znali Boží vůli, že Boží pohled na určitou záležitost byl zřejmý, že biblické principy ukazovaly jasný směr, ale vám se to nelíbilo? Nestalo se vám, že jste raději hledali jinou odpověď, která by byla bližší vašim představám, vaší vůli?

Nežádáme někdy Boha, aby nějakým velkým znamením potvrdil, že to, co je podle Písma jeho vůlí, myslí opravdu vážně? Neprohledáváme někdy Bibli, abychom našli odpověď, která se nám líbí víc než zjevená Boží vůle? Nenamlouváme si někdy, že hledáme Boží odpověď, ale ve skutečnosti ji nehledáme? Co když ve skutečnosti pouze chceme, aby Bůh souhlasil s námi, aby potvrdil naši vůli, naše rozhodnutí, náš pohled na věc? Hledáme v Bibli Boží vůli nebo potvrzení toho, co se líbí nám?

Co když máme tento postoj, ale klameme sami sebe tím, že je všechno v pořádku, protože se dotazujeme Boha? Nehrozí nám nebezpečí, že navenek sice budeme vypadat jako následovníci Krista, že si to možná budeme i sami o sobě myslet, ale v srdci budeme svévolníky, ovládanými pýchou a chamtivostí?

Bůh nakonec dovolil Bileámovi jít k moábskému králi. Přesto to ale byl Hospodin, kdo celou záležitost řídil.

Numeri 22,35-38: Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: “Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě.” Bileám tedy šel s Balákovými velmoži. Sotva Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského města, které leží při Arnónu na samých hranicích. Balák řekl Bileámovi: “Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?” Bileám odpověděl Balákovi: “Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.”

Bileám sice přišel k Balákovi, ale nedokázal splnit jeho přání, ač se o to několikrát neúspěšně pokoušel. Přes veškerou snahu nedokázal proklít Izrael, který byl na cestě do zaslíbené země. Dokázal mu jenom žehnat.

Je v tom ukrytá dobrá zpráva pro nás, kteří jsme také na cestě do zaslíbené země. Nic nás na ní nedokáže zastavit. Žádná zaklínání, kouzla, ani útoky zlého. Bůh vládne. Bůh má situaci pevně ve svých rukou. Pokud mu zůstaneme věrní, pokud zůstaneme jeho lidem, do zaslíbené země dojdeme. Nic a nikdo nám v tom nezabrání. Bůh nás tam dovede.

Uvědomme si, že to je Bůh, kdo vládne, a ne my. Snažme se rozpoznat jeho vedení a přijímejme jeho zjevenou vůli. Nepodléhejme svévoli, nebo budeme hloupější než osel. Nezapomínejme na Boha, nebo na tom budeme hůř než volové.

V Izajášově době musel Bůh říct o Izraeli slova, která už jsme jednou četli:

“Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi. Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.” (Iz 1,2-3)

Prosme našeho Boha o to, aby tato slova neplatila na nás. Budujme s naším Pánem opravdový vztah důvěry a lásky, řiďme se jeho vůlí, nechme se jím vést.

Jeremjáš 29,11: Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Přísloví 3,5: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.

Důvěřujme Bohu, hledejme jeho vůli celým svým srdcem. Milujme ho z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly. Stůjme pevně na jeho straně, nenechme se zlákat pozlátkem, které nám nabízí tento svět. Choďme po cestách, které nám Bůh připravil. Nebuďme hloupější než Bileámova oslice.

Amen.

Zdroj: http://neuveritelnaodhaleni.cz/

Vaše hodnocení





Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.

Napsat první komentář


 
Chat - Skupina 
Chat je určen pouze pro přihlášené uživatele.