Ježíš Kristus


Křesťanské stránky a sociální síť

X





Neznáte heslo?
Profil ▾
Ježíš Kristus
INFORMACE ↴
Klíčová slova: , ,
Přidáno: 03 října, 2012

Zobrazeno: 7 284 x

Útok na desatero Božích přikázání

„Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ (Mat 5,18)

Desatero přikázání – zákon, jehož autorem je sám Stvořitel. Je závazné pro všechny lidi? Zůstává v platnosti i dnes? Je Boží zákon dokonalý, nebo potřebuje poopravit? Kdo si osobuje právo ho měnit? Která mocnost se staví na roveň Všemohoucího? Koho máme poslouchat – člověka nebo Boha?

Útok na desatero Božích přikázání

Bible není knihou, která by o sobě tvrdila, že spadla z nebe. Bibli psali lidé pod vedením Ducha svatého. Nebyla jim doslova nadiktována, ale její pisatelé se lidskými slovy snažili vyjádřit pravdy, které jim Bůh sdělil. Z tohoto pravidla však existuje výjimka – desatero Božích přikázání.

 

Hospodin řekl Mojžíšovi: “Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval.” (Ex 24,12)

I promluvil k vám Hospodin zprostředku ohně. Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas.  Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat, desatero přikázání, a napsal je na dvě kamenné desky. (Dt 4,12-13)

Desatero přikázání je zvláštní statí Písma. Jen jednou mluvil Bůh k celému národu, tak, aby jej každý mohl slyšet – při vydání desatera. Bůh tento dokonalý zákon doslovně formuloval a napsal jej svým prstem na kamenné desky, které předal Mojžíšovi. Je to zákon, jehož dodržování by lidem přineslo mnohem pokojnější a šťastnější život. Nejsou to nařízení, kterými by Bůh chtěl člověka omezovat a znepříjemňovat mu pobyt na tomto světě. Naopak – Bůh dal desatero jako ochranu před problémy a těžkostmi života. Dal ho, aby hříchem ovlivněný člověk mohl bezpečně poznat, co je dobré a co zlé:

Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. (Řím 3,20)

Tento dokonalý Boží zákon je stále platný, což potvrzuje sám Ježíš Kristus, když říká svým následovníkům:

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.  Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,17-19)

Ježíš dokonce spojuje věrné zachovávání jeho zákona s láskou k němu:

Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání (J 14,15)

Boží zákon je svatý a neměnný stejně, jako i Bůh je svatý a neměnný. Existuje však mocnost, která se prohlašuje za křesťanskou a přesto si osobuje právo desatero přikázání měnit…

Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou… (Dan 7,25)

Snaha o změnu Božího zákona je jedna z charakteristik Bohu nepřátelské mocnosti, která bojuje proti pravdě a jejím stoupencům. Jak jsem již zmínil ve článku Proč existuje tolik církví?, satan změnil taktiku. Když nemohl zabránit nástupu křesťanství násilím, vloudil se do církve a začal křesťanské společenství rozleptávat zevnitř falešným učením. Je to velice rafinovaná strategie, před kterou nás Písmo na mnoha místech varuje:

Ježíš jim odpověděl: “Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé. (Mt 24,4-5)

Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. (Sk 20,29)

Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože (den Páně) nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha… …Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti… …Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. (2 Tes 2,3-4.9-12.15)

Bible varuje před tím, že přímo v křesťanské církvi se objeví falešné učení. Pravdu je možné rozpoznat jen na základě poctivého studia Božího slova, jen ve světle Písma můžeme rozlišit dobré od zlého. Není proto divu, že centrem útoku satana se stala právě Bible a desatero Božích přikázání. Je opravdu možné, že by padlý anděl útočil na Boží zákon prostřednictvím církve? Opravdu nějaká “křesťanská” mocnost splňuje charakteristiku antikrista z Daniele 7,25“Bude se snažit změnit doby a zákon”? (Podrobnější rozbor v článku Malý roh – maska stržena (Daniel 7))

Pojďme společně porovnat desatero, které podle Bible napsal Bůh svou rukou s desaterem uvedeným v katolickém katechismu:

Boží zákon (Ex 20,2-17) Změněný Boží zákon schválený papežem
(Katechismus katolické církve)
 1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.  1. V jednoho Boha věřit budeš.
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.  2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.  3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani cizinec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.  4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.  5. Nezabiješ.
6. Nezabiješ.  6. Nesesmilníš.
7. Nesesmilníš.  7. Nepokradeš.
8. Nepokradeš.  8. Nepromluvíš křivého svědectví.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.  9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.  10. Nepožádáš statku bližního svého.

 

Našli jste v těchto dvou desaterech nějaký rozdíl? I zběžným pohledem není možné přehlédnout, že se tato přikázání v několika bodech liší. Jak je to možné? Jak se může církev hlásící se ke křesťanství pokoušet měnit zákon napsaný Boží rukou, zákon, o kterém Ježíš Kristus – hlava církve – řekl, že je neměnný?

Podívejme se v krátkosti na hlavní změny, které tato mocnost zakomponovala do své verze desatera:

  1. Římskokatolická církev vypustila ze svého desatera druhé přikázání zakazující zobrazení Boha a klanění se modlám. Je asi docela zřejmé proč. Pronikání pohanských praktik do katolické církve s sebou přineslo uctívání obrazů, soch, relikvií – zkrátka to, co je v přímém rozporu s druhým přikázáním desatera. Stačí nahlédnout do katolických kostelů, sledovat jejich poutě, uctívání “zázračných” sošek, obrazů nebo ostatků svatých.

Paragraf 2131 katolického katechismu o tom říká:

Sedmý ekumenický koncil v Niceji (v roce 787) na základě tajemství vtěleného Slova prohlásil za oprávněné – proti obrazoborcům – uctívání obrazů: a to Krista, ale i Matky Boží, andělů a všech svatých. Tím, že se Boží Syn vtělil, zahájil novou “éru” obrazů.

V paragrafu 2132 je pak uvedeno, že:

Křesťanské uctívání obrazů neodporuje prvnímu přikázání, které zakazuje modly. Vždyť “úcta prokazovaná obrazu patří tomu, koho obraz představuje”, a “kdo uctívá obraz, uctívá v něm osobu, která je na něm namalována”. Čest vzdávaná posvátným obrazům je “zbožná úcta”, a nikoliv klanění, které přísluší jen Bohu.

Tím se zdá, že katolická církev uvádí vše na pravou míru. Klanění přísluší Bohu, klanění se obrazům je jen “zbožná úcta”, kterou je uctívána osoba na něm zobrazená. Nevím, ale řekl bych, že praxe věřících je jiná. Každopádně faktem zůstává, že katolická církev vyňala druhé přikázání ze své verze desatera. Připomeňme si, že toto přikázání říká:

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit(Ex 20,4-5)

A v kralickém překladu:

Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti.. (Ex 20,4-5)

 

  1. Římskokatolická církev změnila den oddělený Bohu podle čtvrtého (v katechismu třetího) přikázání ze soboty, kterou ustanovil Stvořitel, na neděli ustanovenou církví. Tomuto tématu se budu věnovat v samostatném článku. Tady bych chtěl pouze zmínit to, že Starý i Nový zákon jako zvláštní den oddělený Bohem jednoznačně určuje sobotu. Nikde v Písmu není jediný verš, který by poukazoval na svěcení neděle. Ježíš i jeho učedníci zachovávali pravý den odpočinku – sobotu.

Co o tom říká katolický katechismus?

2168 Třetí přikázání desatera připomíná posvátnost soboty: “Sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku” (Ex 31,15).

2169 Písmo v této souvislosti připomíná stvoření: “V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý” (Ex 20,11).

2171 Bůh svěřil Izraeli sobotu, aby ji zachovával na znamení věčné smlouvy. Sobota je pro Pána; je svatě vyhrazena chvále Boha, jeho stvořitelského díla a jeho spásných činů ve prospěch Izraele.

2172 Boží činnost je vzorem pro lidskou činnost. Jestliže si Bůh sedmého dne “odpočinul” (Ex 31,17), i člověk má “odpočívat” a dovolit i dalším, především chudým, aby si mohli oddechnout (Ex 23,12). Sobota přeruší každodenní činnost a umožní odpočinek. Je to den protestu proti otroctví práce a kultu peněz.

2173 Evangelium uvádí četné příležitosti, při kterých byl Ježíš obviňován, že porušuje zákon o sobotě. Avšak Ježíš nikdy neporušuje svatost toho dne. Dává mu ze své autority ryzí vysvětlení: “Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu” (Mk 2,27). Kristus pln soucitu považuje za správné “v sobotu jednat dobře” spíše než zle, “život zachránit” spíše než “zabít” (Mk 3,4). Sobota je den Pána milosrdenství a den úcty vzdávané Bohu. “Syn člověka je pánem i nad sobotou” (Mk 2,28).

Katolická církev tedy připouští, že pravým Božím dnem je sobota. Proč tedy tato církev a téměř celý křesťanský svět světí neděli? Katechismus pokračuje dalšími body:

2174 Ježíš vstal z mrtvých “prvního dne v týdnu” (Mt 28,1; Mk 16,2; Lk 24,1; Jan 20,1). Jako “první den” připomíná den Kristova vzkříšení první stvoření. Jako “osmý den”, který následuje po sobotě, znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Pro křesťany se stal prvním ze všech dní, prvním ze všech svátků, den Páně (“hé Kyriaké heméra”, “dies dominica”), “neděle“:

Shromažďujeme se v den slunce, protože je to první den, v němž Bůh přeměnil temnoty a hmotu a stvořil svět; tohoto dne také Ježíš Kristus, náš Spasitel, vstal z mrtvých.”

2175 Neděle se jasně liší od soboty, po níž časově každý týden následuje, a nahrazuje pro křesťany její obřadní předpis

2190 Sobota, jež představovala dovršení prvního stvoření, byla nahrazena nedělí, která připomíná nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním.

2191 Církev slaví den vzkříšení Krista osmého dne, který se právem nazývá den Páně nebo neděle.

2192 Neděli je nutno v celé církvi zachovávat… jako prvotní zasvěcený svátek.” “O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše.”

Znovu opakuji, že v Božím slově není jediný verš poukazující na svěcení neděle jako dne odpočinku – naopak zcela jasně vyzdvihuje biblickou sobotu. Čtvrté přikázání desatera říká:

Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý… …sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu… …V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. (Ex 20,8-11 NBK)

  1. Biblické desáté přikázání bylo v katechismu rozděleno na dvě, aby zůstal zachován počet deseti přikázání (druhé přikázání ve své verzi zrušili).

Má katolická církev právo měnit Boží zákon? Zákon, o kterém Ježíš jasně řekl, že je neměnný (Mt 5,17-19)? Kdo jí to právo dal?

Bude se snažit změnit doby a zákon.. (Dan 7,25)

Neberme to na lehkou váhu. Bůh dává dodržování desatera velkou důležitost.

Bible definuje hřích jako přestoupení zákona:

Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. (1J 3,4)

Přestupování zákona nás odděluje od Boha a vede k věčné smrti (Ř 6,23).

Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. (Iz 59,2)

Nerad bych patřil k lidem, kteří se hlásí k Bohu jen svými slovy a skutek utek. Nerad bych dopadl jako ti, o kterých Ježíš říká:

Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti(Mt 7,21-23)

Milujeme-li Boha, vede nás to k poslušnosti jeho zákona. Ježíš řekl:

Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání (J 14,15)

Pokud máme s Bohem skutečný vztah, mělo by se to projevit i tím, že žijeme v souladu s jeho zákonem:

Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. (1J 2,3-4)

Věřící lidé doby konce budou podobně jako věrní lidé všech dob zachovávat Boží zákon:

Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. (Zj 12,7)

Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši. (Zj 14,12)

Chcete být věrní Bohu nebo církevní tradici? Rozmyslete si to dobře – toto rozhodnutí bude mít věčné důsledky.

Učedníci Ježíše Krista v tom měli jasno…

Petr a apoštolové odpověděli: “Boha je třeba poslouchat, ne lidi.” (Sk 5,29)

Zdroj: Neuvěřitelná odhalení

Útok na desatero Božích přikázání
5 (100%) 4 hlas[y]





Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.

6 Komentáře na "Útok na desatero Božích přikázání"


Návštěvník
Alex
4 měsíce 29 dni zpátky

Konečně se dostáváme k 34. kapitole, která začíná: „Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vytesej si dvě kamenné desky jako ty první, já na ty desky napíšu slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztříštil” (1). Upozornění: druhé kamenné desky budou stejné jako ty první, napsané Božím prstem.

Mojžíš tedy vyrobil dvě kamenné desky a vystoupil na horu Sinaj (4), kde v oblaku sestoupil Hospodin (5).

Zde konečně Bůh diktuje text, který Mojžíš 40 dnů a nocí zapisuje na desky (28), (i když Hospodin v prvním verši 34. kapitoly říká, že je znovu napíše sám).

Exodus 34:10-13: Nekonečně milosrdný a spravedlivý žárlivý Bůh pravil „Hle, uzavírám s vámi smlouvu. Před veškerým tvým lidem učiním podivuhodné věci, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani mezi všemi pronárody. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň. Bedlivě dbej na to, co ti dnes přikazuji. Hle, vypudím před tebou Emorejce, Kenaance, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. Dej si pozor, abys neuzavíral smlouvu s obyvateli té země, do které vejdeš, aby se nestali uprostřed tebe léčkou. Proto jejich oltáře poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly pokácíte.“ Po tomto úvodu následuje desatero přikázání, které jsem uvedl na začátku mého textu (14-26). Teprve teď se konečně dozvídáme, co stálo na těch prvních kamenných deskách, které dal Bůh Mojžíšovi a co stojí na kamenných deskách, která jsou ve schráně Hospodinovy smlouvy. Text uvedený v úvodu (Exodus 34:14-26) je jako jediný v bibli označený jako desatero přikázání (Exodus 34:28).

Tento text samozřejmě vzbuzuje spoustu otázek. I kdyby se verš Ex 34:28 doopravdy vztahoval k textu psanému před 14 kapitolami a ne k desateru přikázání, na které navazuje, tak celý zbytek rozebírané části Bible ukazuje na Boží posedlost oběťmi a velmi přesně prováděnými rituály se zcela konkrétními rituálními předměty. V příštím díle přidám nejpravděpodobnější sekulární vysvětlení tohoto textu, které vychází ze studia historie, starých písemností a archeologie. Nicméně už nyní bych diskutující s teologickým rozhledem poprosil o zodpovězení těchto otázek:

Jsou pasáže v bibli uvedené jako monolog Boha skutečně Boží slova, nebo si některé pasáže lidé vymysleli?

Jak rozeznáme to, co Bůh skutečně řekl od toho, co si vymysleli lidé s primitivní etikou blízkou radikálnímu křídlu islámského státu?

Vztahuje se zákaz vaření kůzlete v mléce jeho matky i na telecí na smetaně, nebo ještě šířeji na obalování kuřecích řízků ve vejcích?

Je Bůh neměnný? Nebo se mění pohled lidí na Boha, zatímco Bůh je neměnný? Je dnešní pohled na Boha už ten konečně správný? Podle čeho to víme?

Ve starém zákoně Bůh na mnoha místech zakazuje své zpodobňování. Je někde v novém zákoně tento zákaz zrušen? Myslel Ježíš vážně, když říkal: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.” (Mat 5:17-18)?

Bůh opakovaně říká, že za nedodržení sabatu čeká člověka smrt. Například v Numeri 15:35 vyžaduje Hospodin ukamenování muže, který o sabatu (=v sobotu) sbíral dříví. Změnil Bůh názor na tuto problematiku? A ještě jednou je Bůh neměnný?

Samozřejmě nejsem první, kdo upozorňuje na rozporu mezi „tradičním církevním desaterem“ a textem označovaným v bibli jako desatero. Jako první v novodobé historii na tento rozpor údajně upozorňuje Goethe.

Návštěvník
Alex
4 měsíce 29 dni zpátky

Exodus 30 se vrací k popisu rituálních potřeb: Oltář k pálení kadidla (1-6), kdy se má kadilo pálit (7-8) a že se na něm nemá pálit nic jiného (9). Všemohoucí poté pokračuje popisem, kolik kdo má platit za nástup do služby, aby ho nestihla pohroma (12-16). Že se všichni musí umývat, když budou přicházet ke stanu setkávání, aby nezemřeli (19-20). Pak Bůh zase velmi přesně nařizuje, jak připravit olej svatého pomazání (23-25), co všechno se jím má pomazat (26-33), a jak připravit kadidlovou směs (34-38).

V 31. kapitole Bůh připomíná, že vše, co Mojžíšovi předkové uměli a předali dalším generacím, se naučili od něj (2-6) a teď je načase, aby tu moudrost Hebrejští řemeslníci použili k udělání všeho, co Bůh přikázal v předchozích kapitolách (6-11). Pak Bůh připomíná, že kdo nedodrží den odpočinku, musí zemřít a že dodržování dne odpočinku je pro Izraelce věčnou smlouvou (13-16).

31:18 Když (Bůh) přestal k Mojžíšovi na hoře Sinaj mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem. Takže teprve teď (poté, co byl Mojžíš 40 dnů na hoře) dal Bůh Mojžíšovi přikázání na kamenných deskách. Obsah desek je stále neznámý.

Exodus 32 v této kapitole končí nudný Boží monolog a dostáváme se do tábora Izraelitů. Lidé požadují po Áronovi, aby jim udělal boha (1). Áron souhlasil a ze zlatých náušnic ulije zlatého býčka (Baal, semitský bůh plodnosti byl často zobrazován jako býk) a lidé se chystají na slavnost (4-6). Toho, co se odehrává v táboře, si všiml Vševědoucí a řekl Mojžíšovi, aby sestoupil s hory (7, 8). Zatímco Hospodin se chystá spustit svůj hněv na lidi (10), tak ho Mojžíš prosí, aby je ušetřil (11) a zkouší ho přesvědčit pomocí techniky „co si o tom Egypťané pomyslí“ (12-13). Bůh nakonec uznal, že se unáhlil a nebude na Izraelitech provádět násilí (14).

V 15. verši se potvrzuje, že Mojžíš má kamenné desky popsané Bohem. Ty ale roztříští poté, co zjistí, že Izraelité skutečně sešli z cesty, tak jak mu to předtím Bůh říkal (19). (Stále nevíme, co na tyto desky boží prst napsal!) Mojžíš tedy spálí zlatého býčka a rozemele ho na prach, ten nasype do vody a dá ho pít Izraelcům (20). Po krátké rozpravě s Áronem (21-24) svolává všechny své příznivce (26) a nařizuje jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připněte k boku meč, projděte táborem tam i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího“ (27). Celkem zabili Léviovci tři tisíce mužů. „Hospodin udeřil na lid, protože si dali udělat býčka, kterého zhotovil Áron“ (35). Zde stojí za povšimnutí, že Bůh ušetřil Árona této hromadné bratrovraždy, přitom právě Áron je ten, kdo by podle mě měl nést hlavní díl zodpovědnosti za vyhotovení zlatého býčka. Zde se přímo nabízí kacířská otázka, jestli Árona místo Boha neušetřil Mojžíš. Áron stále zůstává hlavním knězem…

Ve 33. kapitole vyzývá Bůh Mojžíše, aby vyrazili na cestu do země, která oplývá mlékem a medem (3), ze které předtím Boží posel vyžene Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce (2). Bůh byl stále naštvaný a tak se rozhodl, že nepůjde v jejich středu, protože jinak by je musel vyhladit (5). Mojžíš tedy postavil stan za táborem a tam se setkával s Bohem a mluvili spolu tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem (11), i když o kousek dále Hospodin říká „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu“ (20).

Návštěvník
Alex
4 měsíce 29 dni zpátky

Exodus 23 dokončení právního výkladu, který přechází v návod na provádění slavností (14-19), jak správně obětovat dobytčata (18) a že se nesmí vařit kůzle v mléce jeho matky (19). Bůh pak říká, které národy Hebrejci zničí (23 a 27-30).

Exodus 24: Mojžíš se poté vrátil a vyprávěl lidu všechna právní ustanovení (3) a poté zapsal všechna Hospodinova slova (4) do knihy smlouvy (7), ale nevytesal nic do kamene! Mimo to máme další popis zápalné oběti, při které Mojžíš pokropil krví býků oltář (6) a lid (8) se slovy: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ (8). Z předchozího vyplývá, že text Exodus 20-23 je obsahem smlouvy Boha s Izraelem (a ne desaterem). Bůh nařizuje, že má Mojžíš vzít na horu Árona, jeho syny a dalších 70 kněží. S Bohem se bude bavit zase pouze jen Mojžíš. Ostatní se nesmí přiblížit! (1-2). Všichni spatřili Boha stojícího na nebeském safíru (10), nato začalo těchto 73 mužů jíst a pít (11). Bůh poté pozval Mojžíše na další soukromý rozhovor a přislíbil mu, že mu dá kamenné desky – zákon a přikázání, které mu napsal (12). Tady se konečně objevuje zmínka o kamenných deskách a přikázáních. Stále ještě nevíme obsah těchto kamenných desek. Mojžíš přijal Boží pozvání (15) na horu, která je opět popisována jako sopka (17) a 40 dnů strávil uprostřed oblaku na jejím vrcholu (18).

V kapitolách 25 až 27 Bůh velmi podrobně a do nejmenších detailů diktuje, jak má Mojžíš co udělat. Jak má vypadat schrána svědectví (25:10-22), do které budou později uloženy kamenné desky desatera přikázání. Jak má vypadat stůl, na kterém bude schrána stát (25:23-28) a co všechno na něm bude stát (25:29-30). Jak má vypadat sedmiramenný svícen (25:31-36) s příslušenstvím (25:37-40). Jak bude vypadat stan (celá 26. kapitola), ve kterém bude stůl se schránou. Jak má vypadat oltář (Exodus 27:1-8), jak má vypadat nádvoří před stanem (27:9-19) a že se na nádvoří bude svítit (20). Bůh vybral Mojžíšova bratra Árona a jeho syny ke správě stanu setkávání (21).

V 28. kapitole Bůh říká, že Áron mají být hlavními knězi (1). Dále se Bůh dopodrobna zaobírá tím, jak má vypadat Árónovo roucho (2-8), jak má být ozdobeno (9-30), jak bude vypadat Áronova říza (31-32) a jak bude zdobena (33-34) a že zlaté zvonečky jsou nezbytné, pokud nechce Áron zemřít (35). Bůh dále oznamuje, že Áron bude nosit zlatý květ na turbanu (36) připevněný fialovou šňůrkou (37). Áronovi synové budou nosit suknice se šerpami (39-40) a Áron a jeho synové budou nosit lněné spodky (42), aby svou nahotou nepohoršovali, když budou přistupovat k oltáři, což je provždy platné nařízení pro něho i pro jeho potomky (43).

V 29. kapitole Bůh pokračuje v podrobném popisu. Tentokrát jak má Mojžíš vysvětit Árona a jeho syny na kněze. V podstatě Áron poté co bude oblečen v celé kněžské nádheře (4-6) popsané v předchozí kapitole, bude politý olejem (7). Potom následuje přesný výčet, které části obětních zvířat mají být spáleny jako oběť a co všechno má být pomazáno jejich krví (včetně lalůčku Árónova ucha). Dým z páleného tuku a orgánů obětních zvířat je líbivá oběť pro Hospodina (13 a 18). Bůh také v tomto dlouhém soukromém monologu Mojžíšovi říká, že po 7 dnů bude obětní hostina pouze pro Mojžíšem vybrané (31-35) a vše, co z hostiny zbyde, bude obětováno jako zápalná oběť, aby to nesnědl plebs (34). Každý den má být obětován býček (36) a dva jednoroční beránci (38-39) s přílohou (40). Takto se má obětovat u vchodu stanu setkávání po všechna pokolení (42). Po této slavnosti bude Bůh přebývat ve středu Izraelců, které vyvedl z Egypta (45 a 46).

Návštěvník
Alex
4 měsíce 29 dni zpátky

Opovážím se tvrdit, že jen málokdo ví, co je obsahem desatera přikázání, které bylo podle Bible uloženo na kamenných deskách do archy úmluvy. Nemyslím to, že existuje mnoho nepřesností v překladu kapitoly Exoudus 20 (velmi dobře zpracované zde), ani to, že katolíci vyměnili výslovný Boží zákaz jakéhokoliv zpodobňování Boha za přikázání „Nevezmeš jména Božího nadarmo“. Myslím tím to, že jediná přikázání, která podle Bible dal Mojžíšovi Bůh, která byla vytesána do kamene, která nesou označení „desatero přikázání“ a která byla uložena do archy úmluvy, zní takto:

Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující.

Nebudeš si odlévat sochy bohů.

Budeš dbát na slavnost nekvašených chlebů. Sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, ve stanovený čas v měsíci ábíbu; neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta.

Všechno, co otvírá lůno, bude patřit mně, i každý samec z prvého vrhu tvého stáda, skotu i bravu.

Osla, který se narodil jako první, vyplatíš ovcí; jestliže jej nevyplatíš, zlomíš mu vaz. Vyplatíš každého svého prvorozeného syna. Nikdo se neukáže před mou tváří s prázdnou.

Šest dní budeš pracovat, ale sedmého dne odpočineš; i při orbě a při žni odpočineš.

Budeš slavit slavnost týdnů, prvních snopků pšeničné žně, a slavnost sklizně na přelomu roku.

Třikrát v roce se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, ukáže před Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. Vyženu před tebou pronárody a rozšířím tvé pomezí. Nikdo nebude žádostiv tvé země, když se půjdeš třikrát v roce ukázat před Hospodinem, svým Bohem.

Nebudeš porážet dobytče tak, aby krev mého obětního hodu vytekla na něco kvašeného. Nebudeš přechovávat přes noc do rána nic z oběti při slavnosti hodu beránka.

Prvotiny raných plodů své role přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky.“

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu.“ A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. (Exodus 34:14-28)

Abych nebyl obviněn z vytrhávání veršů z kontextu, projdu v rychlosti kapitoly Exodus 19-34, které zahrnují obě verze: Bohem vyslovené přikázání sepsané do knihy smlouvy, ze kterých vzniklo přeskupením a úpravami tradiční katolické desatero (Ex 20) a do kamene tesané „biblické“ desatero (Ex 34:14-26). Tučně jsou zvýrazněna místa, která podporují mé tvrzení. Pro méně časově obdařené doporučuji číst pouze tučně vytištěné pasáže. Pro ty, kteří mají času více, doporučuji můj text pro kontrolu číst paralelně s textem Bible. Mé shrnutí berte pouze jako inspiraci, na co si dát v bibli pozor. Čtení těchto kapitol mi osobně přišlo velmi zábavné (minimálně ve srovnání se zbytkem Bible). Velmi vtipná mi přišla například představa, jak v kapitolách Ex 25-30 diktuje Bůh Mojžíšovi podrobnosti typu kolik poutek má být na plachtě stanu a kam dát zvonečky na oděv svého bratra, nebo že kněží musí nosit spodky, aby se zakryla nahota jejich těla, když se budou (zády k publiku) klanět k oltáři. Čtením všech zmíněných kapitol se člověk ponoří do barbarské mentality lidí té doby. Vřele doporučuji všem lidem bez ohledu na vyznání pro pobavení a poučení.

Mistra Jan Hus mimo jiné hlásal, že Bible by měla být přeložena, aby si v ní mohli číst všichni lidé, nejen kněží. Překlady jsou dnes dostupnější, než kdy dříve a navíc s moderními možnostmi vyhledávání: Bible kralická (1579), Bible kralická (1613), Bible, překlad 21. století a Český ekumenický překlad, ze kterého jsem čerpal.

Exodus 19 vypráví, jak židovský národ po 40 letech putování po exodu z Egypta dorazí k hoře Sinaj, která je popisována jako sopka (16 a 18). Bůh zahalený v kouři na vrcholu hory promlouvá pouze k Mojžíšovi a opakovaně zakazuje přístup ostatních svědků k hoře pod pohrůžkou smrti ukamenováním či zastřelením (13 a 21). Výjimku pro vystoupení na horu Sinaj Bůh uděl

Komentář ze dne: 20.05.2019 21:56:42 Reagovat
Autor: neregistrovaný – Vaud (@)
Titulek:
Exodus 19 vypráví, jak židovský národ po 40 letech putování po exodu z Egypta dorazí k hoře Sinaj, která je popisována jako sopka (16 a 18). Bůh zahalený v kouři na vrcholu hory promlouvá pouze k Mojžíšovi a opakovaně zakazuje přístup ostatních svědků k hoře pod pohrůžkou smrti ukamenováním či zastřelením (13 a 21). Výjimku pro vystoupení na horu Sinaj Bůh udělil Mojžíšovu bratrovi Áronovi.

Exodus 20: Mojžíš je sám na hoře spolu s Bohem a ten mu sděluje přikázání. Všimněte si, že o kamenných deskách není nikde ani zmínky. Bůh zakazuje zpodobňování Boha a klanění se tomuto zobrazení (4-5). Bůh, který sám sebe označuje za žárlivého (žárlivě milující je chybný překlad, Boží žárlivost implikuje existenci jiných bohů a vychází z reality polyteismu semitského národa), bude stíhat vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení (5). Často se připomíná, že sedmý den musí člověk odpočívat a to i jeho děti, otroci a dobytčata (10), ale to, že Bůh přikazuje šest dní člověku pracovat, se vynechává (9). V jedenáctém verši se připomíná, že Bůh věří, že vesmír stvořil v šesti dnech. V sedmnáctém verši je připomenuto, že žena je mužovým majetkem. Exodus 2-17 byl transformován do katolického desatera.

V 18. až 21. verši rozmlouvá Mojžíš s lidem (takže zřejmě na chvíli sešel s hory). Lid se bojí Boha/sopky (18-19), Mojžíš jim říká, že je dobře, že se bojí – strach zajistí, že lidé přestanou hřešit (20). Pak se vrací Mojžíš zpět na horu a Bůh pokračuje v diktátu přikázání. Znovu připomíná, že si ho člověk nemá zpodobňovat (23). A pak se pouští do popisu detailů, jak správně obětovat (24-25) a připomíná, že člověk nesmí vystupovat po stupních k oltáři, aby neodhaloval nahou zadnici (26).

Exodus 21 je pokračování Božího monologu: Velkou část této kapitoly věnuje Bůh, jak nakládat s otroky (2-11 a 20-21 a 26-27). Zatímco hebrejský otrok může sloužit pouze po šest let od chvíle, kdy si ho otrokář koupí, tak otroci z jiných národů či děti přistěhovalců jsou, podle Boha, majetkem Hebrejce-otrokáře na doživotí (to Bůh říká v Leviticus 25:44-46). Bůh taky uvádí výjimku z tohoto pravidla – pokud se hebrejský otrok zamiluje do „doživotní“ otrokyně a nebude chtít po šesti letech služby odejít od své ženy a svého dítěte, které jsou majetkem otrokáře (4), tak si může nechat veřejně propíchnout ucho šídlem a stát se „dobrovolně“ doživotním otrokem (6). Dále nám Bůh připomíná, že ženy jsou majetkem, se kterým se může obchodovat. Prodej dcery do otroctví ošetřují verše 7 – 11. Poté následují pravidla právního systému, která dobře shrnuje oko za oko, zub za zub (12-37). Upozornil bych na pravidlo, že když někdo zlořečí svému otci či matce, tak musí zemřít (17). U 20. verše se Bůh vrací k otrokům – pokud někdo zmlátí otroka tak, že otrok zemře, tak musí být usmrcený pomstěn (20). Pokud ale zmlácený otrok zemře až po jednom dnu, tak nebude pomstěn, protože otrok je majetkem otrokáře a ten si s ním může nakládat, jak uzná za vhodné (21), tedy pokud mu nevyrazí oko nebo zub (26 – 27). A zase máme připomenutí toho, že ženy jsou majetkem mužů (22).

Exodus 22 je pokračováním výkladu práva Bohem. Zajímavý je například 16. verš, kde Bůh říká, že za manželku si člověk vezme ženu, kterou připraví o panenství (monogamii a sex až po svatbě Bůh začal vyžadovat až v modernějších dobách). Pokud někdo ženu pouze defloruje, ale otec mu ji nechce dát za ženu, tak někdo zaplatí otci plné věno (16). Za zmínku stojí i následující verš: „Čarodějnici nenecháš naživu“, jehož důsledky v modernějších dějinách zachycuje historické drama Kladivo na čarodějnice.

28. verš (Ex 22:29. v jiných verzích Bible) je rekapitulace z Exodu 13:2 a znamená, že člověk má obětovat svého prvorozeného syna Bohu v zápalné oběti. Bůh je ale milosrdný a nabízí vykoupení této oběti zaplacením 5 šekelů stříbra kněžím (Numeri 16:15-16). Toto pravidlo je potvrzeno i v desateru přikázání. V tom, které dal Mojžíšovi Bůh (Ex 34:20).

Návštěvník
Alex
4 měsíce 29 dni zpátky

ano