Čtvrtá Mojžíšova (Numeri)

Kapitola 21

Cestou do Zajordání - Vítězství nad aradským králem. Serafové (to znamená Ohniví hadi) a bronzový had. Píseň o studni.

¹Když uslyšel aradský král, Kenaanec sídlící v Negebu, že Izrael přichází cestou z Atárímu, dal se s Izraelem do boje a některé z nich zajal. ²Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: „Jestliže skutečně vydáš do mých rukou tento lid, zničím jejich města jako klatá.“ ³Hospodin Izraele vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé). ⁴Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti ⁵a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ ⁶I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. ⁷Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. ⁸Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ ⁹Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. ¹⁰Izraelci táhli dál a utábořili se v Obótu. ¹¹Pak vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, na poušti ležící na východ od Moábu. ¹²Odtud táhli dál a utábořili se v úvalu Zeredu. ¹³Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně Arnónu, na poušti vycházející z emorejského území; Arnón je totiž moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci. ¹⁴Proto se říká v Knize Hospodinových bojů: „Přemohl Vahéba v bouři i úvaly, Arnón ¹⁵a sráz úvalů, který spadá tam, co sídlí Ar, který se dotýká pomezí moábského.“ ¹⁶Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna), kde řekl Hospodin Mojžíšovi: „Shromáždi lid a já jim dám vodu.“ ¹⁷Tehdy zpíval Izrael tuto píseň: „Vytryskni, studnice! Zazpívejte o ní! ¹⁸Studnici kopali velmožové, hloubili ji urození z lidu palcátem a svými holemi.“ A z pouště táhli do Matany, ¹⁹z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu, ²⁰z Bamótu do údolí v poli Moábském při vrcholu Pisgy, který vyčnívá nad pustinou Ješímónem.

Vítězství nad Síchonem a Ógem - Izrael poráží dva emorejské krále a obsazuje jejich zemi.

²¹Izrael vyslal k emorejskému králi Síchonovi posly se vzkazem: ²²„Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím.“ ²³Síchon však Izraeli svým územím projít nedovolil, ale shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s Izraelem. ²⁴Izrael ho však pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok až k Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž pevná. ²⁵Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích. ²⁶Chešbón byl totiž městem Síchona, krále emorejského. Ten bojoval proti někdejšímu moábskému králi a odňal z jeho rukou všechnu jeho zemi až k Arnónu. ²⁷Proto říkají průpovídkáři: „Vejděte do Chešbónu! Pěkně je vystavěno a opevněno Síchonovo město! ²⁸Avšak oheň vyšlehne z Chešbónu, plamen ze Síchonovy tvrze, pozře Ar Moábský, baaly posvátných návrší Arnónu. ²⁹Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide Kemóšův! Učinil z jeho synů utečence, z jeho dcer zajatkyně Síchona, krále Emorejců. ³⁰Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po Dibón, zpustošili jsme jej po Nófach, tam u Médeby.“ ³¹Tak se Izrael usadil v emorejské zemi. ³²Mojžíš pak poslal zvědy, aby prošli Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili si Emorejce, kteří tam byli. ³³Nato se obrátili a vystoupili cestou k Bášanu. Bášanský král Óg vytáhl se vším svým lidem k boji proti nim do Edreí. ³⁴Hospodin však řekl Mojžíšovi: „Neboj se ho, neboť ho vydám do tvých rukou se vším jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil se Síchonem, králem emorejským, sídlícím v Chešbónu.“ ³⁵A pobili ho i s jeho syny a všechen jeho lid, takže nikdo nevyvázl, a jeho zemi obsadili.

Kapitola 22

BILEÁM A IZRAEL

Moábský král a pohanský věštec - Balák najímá proslulého věštce, aby proklel Hospodinův lid.

¹Izraelci táhli dál a utábořili se v Moábských pustinách v Zajordání naproti Jerichu. ²Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům. ³Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců hrůzu. ⁴Proto řekl Moáb midjánským starším: „Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli.“ Toho času byl Balák, syn Sipórův, moábským králem. ⁵Ten vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: „Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně. ⁶Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet.“ ⁷Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova. ⁸Vybídl je: „Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin.“ Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma. ⁹Bůh přišel k Bileámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ ¹⁰Bileám odpověděl Bohu: „Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův, se vzkazem: ¹¹‚Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.‘“ ¹²Bůh však Bileámovi poručil: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!“ ¹³Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: „Jděte do své země. Hospodin odmítl pustit mě s vámi.“ ¹⁴Moábští velmožové se vydali na cestu, přišli k Balákovi a řekli: „Bileám odmítl s námi jít.“ ¹⁵Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí. ¹⁶Přišli k Bileámovi a řekli mu: „Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak se nerozpakuj ke mně přijít. ¹⁷Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi ten lid!“ ¹⁸Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého. ¹⁹Přesto prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále se mnou mluvit.“ ²⁰V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“ ²¹Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. ²²I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci. ²³Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. ²⁴Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. ²⁵Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil. ²⁶Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. ²⁷Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. ²⁸Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“ ²⁹Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.“ ³⁰Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ Řekl: „Ne.“ ³¹I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. ³²Hospodinův posel mu řekl: „Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. ³³Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.“ ³⁴Bileám odvětil Hospodinovu poslu: „Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky.“ ³⁵Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: „Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě.“ Bileám tedy šel s Balákovými velmoži. ³⁶Sotva Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského města, které leží při Arnónu na samých hranicích. ³⁷Balák řekl Bileámovi: „Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?“ ³⁸Bileám odpověděl Balákovi: „Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.“ ³⁹Pak šel Bileám s Balákem a přišli do Kirjat-chusótu. ⁴⁰Balák dal připravit k obětním hodům skot a brav a poslal pro Bileáma i pro velmože, kteří byli s ním. ⁴¹Za jitra pak vzal Balák Bileáma a vyvedl ho na Baalova posvátná návrší. Odtamtud bylo vidět zadní voj lidu.

Kapitola 23

Bileám žehná Izraeli - Najatý věštec je Hospodinem přinucen ohlašovat požehnání místo prokletí.

¹Bileám řekl Balákovi: „Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ ²Balák učinil, oč ho Bileám požádal. Pak Balák s Bileámem obětovali na každém oltáři býka a berana. ³Bileám řekl Balákovi: „Postav se u své zápalné oběti a já půjdu, snad se Hospodin se mnou setká. Co mi ukáže, to ti oznámím.“ Potom odešel na holé návrší. ⁴A Bůh se s Bileámem setkal. Ten mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů a obětoval jsem na každém oltáři býka a berana.“ ⁵I vložil Hospodin Bileámovi do úst slovo a řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto!“ ⁶Vrátil se tedy k němu a on stál u své zápalné oběti se všemi moábskými velmoži. ⁷I pronesl svou průpověď: „Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor moábský král: Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele! ⁸Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? ⁹Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody. ¹⁰Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!“ ¹¹Tu se Balák na Bileáma osopil: „Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jen žehnáš!“ ¹²On však odpověděl: „Což nemusím dbát toho, abych mluvil, co mi vkládá do úst Hospodin?“ ¹³Balák mu řekl: „Pojď prosím se mnou na jiné místo, odkud bys jej viděl. Uvidíš zase jen jeho zadní voj, neuvidíš jej celý. Zatratíš mi jej odtamtud.“ ¹⁴Vzal ho na pole hlídek, na vrchol Pisgy; vybudoval sedm oltářů a obětoval na každém oltáři býka a berana. ¹⁵Bileám řekl Balákovi: „Postav se zde u své zápalné oběti, já se pokusím setkat s Hospodinem tamto.“ ¹⁶A Hospodin se setkal s Bileámem. Vložil mu do úst slovo a řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto!“ ¹⁷Když k němu přišel, on stál u své zápalné oběti a s ním moábští velmožové. Balák se ho tázal: „Co mluvil Hospodin?“ ¹⁸I pronesl svou průpověď: „Nuže, slyš, Baláku! Pozorně mi naslouchej, Sipórův synu! ¹⁹Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží? ²⁰Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. ²¹Nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem. ²²Bůh, který jej vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. ²³Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Od tohoto času bude hlásáno o Jákobovi, zvěstováno o Izraeli, co mu Bůh prokázal. ²⁴Jaký to lid! Povstává jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud nezhltne úlovek, dokud nevypije krev skolených!“ ²⁵Balák řekl Bileámovi: „Když jej nemůžeš zatratit, aspoň mu nežehnej!“ ²⁶Ale Bileám odpověděl Balákovi: „Což jsem ti neříkal: Všechno, co bude mluvit Hospodin, vykonám?“ ²⁷Balák řekl Bileámovi: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo, snad bude mít Bůh za správné, abys mi jej zatratil odtamtud.“ ²⁸I vzal Balák Bileáma na vrchol Peóru, který ční nad pustinou Ješímónem. ²⁹Bileám řekl Balákovi: „Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ ³⁰Balák tedy učinil, co řekl Bileám, a obětoval na každém oltáři býka a berana.

Kapitola 24

¹Bileám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal. Neuchýlil se tedy jako podvakrát předtím k zaklínadlům, nýbrž obrátil se tváří k poušti. ²Když se Bileám rozhlédl, spatřil, jak Izrael táboří kmen vedle kmene. Tu se ho zmocnil Boží duch ³a on pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, ⁴výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. ⁵Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! ⁶Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách. ⁷Z jeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno. ⁸Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody, své protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy. ⁹Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal? Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet.“ ¹⁰Tu Balák vzplanul proti Bileámovi hněvem. Tleskl rukama a osopil se na Bileáma: „Povolal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jim jen žehnáš, dokonce již potřetí. ¹¹Tak si běž, odkud jsi přišel! Přislíbil jsem ti převelikou poctu, avšak Hospodin tě té pocty zbavil.“ ¹²Bileám odvětil Balákovi: „Což jsem neříkal už tvým poslům, které jsi ke mně poslal: ¹³I kdyby mi Balák dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého. Budu mluvit, co řekne Hospodin! ¹⁴A teď tedy jdu ke svému lidu. Ale ještě ti sdělím, co tento lid v budoucnu učiní tvému lidu.“ ¹⁵I pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, ¹⁶výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. ¹⁷Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců. ¹⁸Bude podroben i Edóm, podroben bude Seír, Jákobovi nepřátelé. Izrael si povede zdatně. ¹⁹Panovat bude ten, jenž vzejde z Jákoba, a zahubí toho, kdo vyvázne z města.“ ²⁰Když uviděl Amáleka, pronesl svou průpověď: „Amálek je prvotina pronárodů, ale skončí v záhubě.“ ²¹Když uviděl Kénijce, pronesl svou průpověď: „Tvé sídlo je mohutné, tvé hnízdo leží na skalisku, ²²stejně však přijde vniveč, Kajine, jen co tě Ašúr odvede do zajetí!“ ²³Pak pronesl svou průpověď: „Běda! Kdo zůstane naživu, až to Bůh vykoná? ²⁴Loďstvo od kitejských břehů pokoří Ašúra, pokoří Ebera. Ale v záhubě skončí i ono.“ ²⁵I vydal se Bileám na cestu a vrátil se, odkud přišel. Rovněž Balák šel svou cestou.

Kapitola 25

Odpad Izraele k Baal-peórovi - Lid svedený moábskou modloslužbou je přísně ztrestán. Horlivost Pinchasova zastavuje pohromu.

¹Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. ²Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. ³Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. ⁴I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi všechny představitele lidu a dej jim na slunci zpřerážet údy kvůli Hospodinu, ať se Hospodinův planoucí hněv odvrátí od Izraele.“ ⁵Mojžíš tedy izraelským soudcům řekl: „Pobijte každý ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peórem.“ ⁶I přišel jakýsi Izraelec a přivedl ke svým bratřím Midjánku před očima Mojžíše i celé pospolitosti Izraelců, právě když plakali u vchodu do stanu setkávání. ⁷Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vystoupil zprostředku pospolitosti, vzal do ruky oštěp, ⁸vešel za izraelským mužem do ženské části stanu a probodl je oba, izraelského muže i tu ženu až k jejím rodidlům. Tak byla mezi Izraelci pohroma zastavena. ⁹Ale mrtvých při té pohromě bylo čtyřiadvacet tisíc. ¹⁰Nato promluvil Hospodin k Mojžíšovi: ¹¹„Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval. ¹²Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje. ¹³Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady.“ ¹⁴Jméno zabitého izraelského muže, který byl zabit spolu s Midjánkou, bylo Zimrí, syn Sálův; byl to předák jednoho rodu Šimeónova. ¹⁵Jméno zabité midjánské ženy bylo Kozbí, dcera Súrova; ten byl kmenový náčelník jednoho rodu v Midjánsku. ¹⁶Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: ¹⁷„Napadni Midjánce a pobijte je. ¹⁸Oni napadli vás svými nástrahami, které vám nastražili prostřednictvím Peóra a své sestry Kozbí, dcery midjánského náčelníka, zabité v den pohromy, která vznikla kvůli Peórovi.“

Kapitola 26

NOVÝ PŘEHLED IZRAELSKÉ POSPOLITOSTI

Nové sčítání lidu - Před vstupem do zaslíbené země jsou znovu sečteni bojeschopní Izraelci.

¹Po té pohromě řekl Hospodin Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona: ²„Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců, od dvacetiletých výše podle otcovských rodů, všech, kteří jsou v Izraeli schopni vycházet do boje.“ ³I promluvil k nim Mojžíš s knězem Eleazarem na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu ⁴a pořídili soupis od dvacetiletých výše, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Toto byli Izraelci, kteří vyšli z egyptské země: ⁵R ú b e n, Izraelův prvorozený. Rúbenovci: Chanók a od něho chanócká čeleď, od Palúa palúská čeleď, ⁶od Chesróna chesrónská čeleď, od Karmího karmíjská čeleď. ⁷To jsou rúbenské čeledi; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet tři tisíce sedm set třicet. – ⁸Palúovci: Elíab ⁹a Elíabovi synové: Nemúel, Dátan a Abíram; to byl ten Dátan a Abíram, zástupci pospolitosti, kteří se vzepřeli proti Mojžíšovi a Áronovi spolu se skupinou Kórachovou, když se ona vzepřela proti Hospodinu. ¹⁰Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i Kóracha. Tehdy ta skupina zhynula a oheň pozřel dvě stě padesát mužů. Stali se výstražným znamením. ¹¹Kórachovi synové však nezemřeli. ¹²Šimeónovci podle čeledí: od Nemúela nemúelská čeleď, od Jamína jamínská čeleď, od Jakína jakínská čeleď, ¹³od Zeracha zerašská čeleď, od Šaula šaulská čeleď. ¹⁴To jsou čeledi šimeónské; bylo jich dvacet dva tisíce dvě stě. ¹⁵Gádovci podle čeledí: od Sefóna sefónská čeleď, od Chagího chagíjská čeleď, od Šúniho šúnijská čeleď, ¹⁶od Ozního ozníjská čeleď, od Ériho érijská čeleď, ¹⁷od Aróda aródská čeleď, od Aréliho arélijská čeleď. ¹⁸To jsou čeledi Gádovců s jejich povolanými do služby; těch bylo čtyřicet tisíc pět set. ¹⁹Judovi synové byli též Er a Ónan; Er a Ónan však zemřeli v kenaanské zemi. ²⁰Judovci podle čeledí byli: od Šely šelská čeleď, od Peresa pereská čeleď, od Zeracha zerašská čeleď. ²¹Peresovci byli: od Chesróna chesrónská čeleď, od Chámula chámulská čeleď. ²²To jsou čeledi Judovy s jejich povolanými do služby; těch bylo sedmdesát šest tisíc pět set. ²³Isacharovci podle čeledí: Tóla a od něho tólská čeleď, od Púvy púvská čeleď, ²⁴od Jašúba jašúbská čeleď, od Šimróna šimrónská čeleď. ²⁵To jsou čeledi Isacharovy s jejich povolanými do služby; těch bylo šedesát čtyři tisíce tři sta. ²⁶Zabulónovci podle čeledí: od Sereda seredská čeleď, od Elóna elónská čeleď, od Jachleela jachleelská čeleď. ²⁷To jsou čeledi zabulónské s jejich povolanými do služby; těch bylo šedesát tisíc pět set. ²⁸Josefovi synové podle čeledí: Manases a Efrajim. ²⁹Manasesovci: od Makíra makírská čeleď. Makír zplodil Gileáda; od Gileáda gileádská čeleď. ³⁰To jsou Gileádovci: Íezer a od něho íezerská čeleď, od Cheleka chelecká čeleď, ³¹Asríel a od něho asríelská čeleď, Šekem a od něho šekemská čeleď, ³²Šemída a od něho šemídská čeleď, Chefer a od něho cheferská čeleď. ³³Selofchad, syn Cheferův, neměl syny, jenom dcery; jména Selofchadových dcer jsou: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. ³⁴To jsou čeledi Manasesovy s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát dva tisíce sedm set. ³⁵To jsou Efrajimovci podle čeledí: od Šútelacha šútelašská čeleď, od Bekera bekerská čeleď, od Tachana tachanská čeleď. ³⁶To jsou Šútelachovci: od Erána eránská čeleď. ³⁷To jsou čeledi Efrajimovců s jejich povolanými do služby; těch bylo třicet dva tisíce pět set. To jsou Josefovci podle čeledí. ³⁸Benjamínovci podle čeledí: od Bely belská čeleď, od Ašbela ašbelská čeleď, od Achírama achíramská čeleď, ³⁹od Šefúfama šúfamská čeleď, od Chúfama chúfamská čeleď. ⁴⁰Belovci byli: Ard a Naamán; od Arda ardská čeleď, od Naamána naamánská čeleď. ⁴¹To jsou Benjamínovci podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet pět tisíc šest set. ⁴²Danovci podle čeledí: od Šúchama šúchamská čeleď. To jsou čeledi Danovy podle čeledí. ⁴³Všech šúchamských čeledí s jejich povolanými do služby bylo šedesát čtyři tisíce čtyři sta. ⁴⁴Ašerovci podle čeledí: od Jimny jimenská čeleď, od Jišvího jišvíjská čeleď, od Beríji beríjská čeleď. ⁴⁵Od Beríovců také: od Chebera cheberská čeleď, od Malkíela malkíelská čeleď. ⁴⁶Jméno Ašerovy dcery bylo Serach. ⁴⁷To jsou čeledi Ašerovců s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát tři tisíce čtyři sta. ⁴⁸Neftalíovci podle čeledí: od Jachseela jachseelská čeleď, od Gúního gúníjská čeleď, ⁴⁹od Jesera jeserská čeleď, od Šiléma šilémská čeleď. ⁵⁰To jsou čeledi Neftalíovy podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet pět tisíc čtyři sta. ⁵¹Toto byli Izraelci povolaní do služby, celkem šest set jeden tisíc sedm set třicet. ⁵²Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁵³„Těm bude rozdělena země v dědictví podle jmenného seznamu. ⁵⁴Většímu přidělíš větší dědictví, menšímu menší dědictví, každému bude dáno dědictví podle počtu povolaných do služby. ⁵⁵Země bude rozdělena losem; budou dědit podle jmen otcovských pokolení. ⁵⁶Dědictví ať je každému rozděleno losem, jak velikému, tak malému.“

Výčet lévijských čeledí - Přehled lévijských čeledí a rodokmen Mojžíšův, Áronův a Mirjamin.

⁵⁷To jsou povolaní do služby z pokolení Léviho podle čeledí: od Geršóna geršónská čeleď, od Kehata kehatská čeleď, od Merarího meraríjská čeleď. ⁵⁸To jsou čeledi Léviho: čeleď libníjská, čeleď chebrónská, čeleď machlíjská, čeleď mušíjská a čeleď kórachovská. Kehat zplodil Amráma. ⁵⁹Jméno Amrámovy ženy bylo Jókebed, dcera Léviho, která se narodila Lévimu v Egyptě. Porodila Amrámovi Árona a Mojžíše a jejich sestru Mirjam. ⁶⁰Áronovi se narodil Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. ⁶¹Nádab a Abíhú však zemřeli, když přinesli cizí oheň před Hospodina. ⁶²Povolaných do služby, všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše, bylo dvacet tři tisíce. Nebyli připočteni mezi Izraelce, neboť jim mezi Izraelci nebylo dáno dědictví. ⁶³To byli ti, které povolal do služby Mojžíš s knězem Eleazarem při sčítání Izraelců na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. ⁶⁴Nebyl mezi nimi nikdo z těch, kteří byli povoláni do služby tehdy, když Mojžíš s knězem Áronem sčítal Izraelce na Sínajské poušti. ⁶⁵Hospodin jim totiž řekl, že určitě zemřou na poušti. Nezbyl z nich žádný, jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.

Kapitola 27

Dědictví Selofchadových dcer - Nemá-li zemřelý muž syna, připadá dědictví dcerám nebo dalším příbuzným.

¹Tehdy přistoupily dcery Selofchada, syna Chefera, syna Gileáda, syna Makíra, syna Manasesa z čeledi Manasesa, syna Josefova. Jména jeho dcer byla: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. ²Postavily se před Mojžíše a před kněze Eleazara i před předáky a celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání a řekly: ³„Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny. ⁴Proč má být vymazáno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že nemá syna? Dej nám trvalé vlastnictví mezi bratry našeho otce.“ ⁵Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu. ⁶Hospodin řekl Mojžíšovi: ⁷„Selofchadovy dcery mluví o tom oprávněně. Přiděl jim dědičně trvalé vlastnictví mezi bratry jejich otce a převeď na ně dědictví po jejich otci. ⁸Mluv k Izraelcům takto: Když někdo zemře a nemá syna, převedete dědictví po něm na jeho dceru. ⁹Jestliže nemá ani dceru, dáte dědictví po něm jeho bratrům. ¹⁰Jestliže nemá ani bratry, dáte dědictví po něm bratrům jeho otce. ¹¹Jestliže nejsou ani bratři po jeho otci, dáte dědictví po něm jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; ten je obdrží.“ To se stalo pro Izraelce právním nařízením, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

OHLÁŠENÍ MOJŽÍŠOVY SMRTI

Mojžíš spatří zaslíbenou zemi zdálky. Hospodin dá lidu nového vůdce, Jozua.

¹²Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup na toto pohoří Abárím a pohlédni na zemi, kterou jsem dal Izraelcům. ¹³Až ji uvidíš, budeš i ty připojen ke svému lidu, tak jako k němu byl připojen tvůj bratr Áron. ¹⁴Vzepřeli jste se mému rozkazu na poušti Sinu, když se pospolitost pustila se mnou do sváru, místo abyste dosvědčili před jejich zraky při těch vodách mou svatost.“ To jsou kádešské Vody sváru na poušti Sinu. ¹⁵Mojžíš promluvil k Hospodinu: ¹⁶„Nechť Hospodin, Bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže, ¹⁷který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl, aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“ ¹⁸I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova, muže, v němž je duch, a vlož na něho ruku. ¹⁹Postavíš ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost a dáš mu před jejich zraky pověření. ²⁰Předáš mu díl své velebnosti, aby ho celá pospolitost synů izraelských poslouchala. ²¹Bude se stavět před kněze Eleazara a ten se bude pro něho Hospodina vyptávat na rozhodnutí pomocí urímu. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet, on a s ním všichni Izraelci, tedy celá pospolitost.“ ²²Mojžíš učinil, co mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua a postavil ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost, ²³vložil na něho ruce a dal mu pověření, jak o tom mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

Kapitola 28

Poslední úkoly Mojžíšovy

BOHOSLUŽEBNÉ PŘEDPISY

Ustanovení obětního kalendáře - Hospodin vydává předpisy, jak mají být přinášeny oběti v průběhu roku.

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Přikaž Izraelcům a řekni jim: Dbejte na to, abyste mi ve stanovený čas přinášeli darem můj pokrm jako ohnivou oběť, libou vůni pro mne. ³Řekneš jim: Toto bude ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu: denně dva roční beránky bez vady jako každodenní zápalnou oběť. ⁴Jednoho beránka připravíš ráno a druhého navečer. ⁵K tomu jako oběť přídavnou desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou hínu odkapaného oleje. ⁶Taková každodenní zápalná oběť byla připravena v libou vůni na hoře Sínaji. Tobude ohnivá oběť pro Hospodina. ⁷Příslušná úlitba k tomu bude čtvrtina hínu na jednoho beránka; úlitba opojného nápoje se pro Hospodina vykoná ve svatyni. ⁸Navečer připravíš druhého beránka, připravíš ho stejně jako ráno s obětí přídavnou a příslušnou úlitbou. To bude ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina. ⁹V den odpočinku budete obětovat dva roční beránky bez vady a jako oběť přídavnou dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem i příslušnou úlitbu. ¹⁰To bude pravidelná zápalná oběť pro den odpočinku, kromě každodenní zápalné oběti a příslušné úlitby. ¹¹Na počátku vašich měsíců budete přinášet jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady, ¹²jako oběť přídavnou tři desetiny bílé mouky zadělané olejem na každého býčka, dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého berana ¹³a po desetině bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého beránka. Zápalná oběť bude připravena v libou vůni jako ohnivá oběť pro Hospodina. ¹⁴Příslušná úlitba bude polovina hínu vína na býčka, třetina hínu na berana a čtvrtina hínu na beránka. To bude zápalná oběť o novoluní, po všechny měsíce v roce. ¹⁵Mimo každodenní zápalnou oběť a příslušnou úlitbu bude Hospodinu také připraven jeden kozel v oběť za hřích. ¹⁶V prvním měsíci, čtrnáctého dne toho měsíce, bude Hospodinův hod beránka. ¹⁷Patnáctého dne toho měsíce bude slavnost; po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. ¹⁸Prvního dne bude bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. ¹⁹Jako ohnivou oběť přinesete Hospodinu v oběť zápalnou dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady. ²⁰Připravíte též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana, ²¹a na každého beránka z těch sedmi připravíš po desetině. ²²Dále jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání smírčích obřadů za sebe. ²³To vše budete připravovat kromě jitřní zápalné oběti, která patří ke každodenní oběti zápalné. ²⁴Budete to připravovat denně po sedm dní jako pokrm ohnivé oběti v libou vůni pro Hospodina, a to kromě každodenní oběti zápalné a příslušné úlitby. ²⁵Sedmého dne pak budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. ²⁶V den prvních snopků, když o svátcích týdnů budete přinášet Hospodinu novou oběť přídavnou, budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. ²⁷Přinesete jako oběť zápalnou v libou vůni pro Hospodina dva mladé býčky, jednoho berana, sedm ročních beránků ²⁸a jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na každého býčka, dvě desetiny na každého berana ²⁹a po desetině na každého beránka z těch sedmi. ³⁰Dále jednoho kozla k vykonání smírčích obřadů za sebe. ³¹To připravíte kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné; budou bez vady. Přinesete též příslušné úlitby.

Kapitola 29

¹Sedmého měsíce, prvého dne toho měsíce, budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. Bude to pro vás den troubení. ²Připravíte jako oběť zápalnou v libou vůni pro Hospodina jednoho mladého býčka, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady ³a jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana ⁴a jednu desetinu na každého beránka z těch sedmi. ⁵Dále jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání smírčích obřadů za sebe. ⁶To kromě novolunní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb, jak jsou určeny. To bude ohnivá oběť v libou vůni pro Hospodina. ⁷Desátého dne toho sedmého měsíce budete mít bohoslužebné shromáždění a budete se pokořovat. Nebudete vykonávat žádnou práci. ⁸Přinesete jako oběť zápalnou pro Hospodina v libou vůni jednoho mladého býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady. ⁹Též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na každého berana ¹⁰a po desetině na každého beránka z těch sedmi. ¹¹Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě smírčí oběti za hřích a každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb. ¹²Patnáctého dne sedmého měsíce budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci, ale po sedm dní budete slavit slavnost Hospodinu. ¹³Přinesete jako zápalnou oběť oběť ohnivou, libou vůni pro Hospodina, třináct mladých býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků; budou bez vady. ¹⁴Též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na každého býčka z těch třinácti, dvě desetiny na každého berana z obou ¹⁵a po desetině na každého beránka z těch čtrnácti. ¹⁶Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné, příslušné oběti přídavné a úlitby. ¹⁷Druhého dne dvanáct mladých býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, ¹⁸též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. ¹⁹Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb. ²⁰Třetího dne jedenáct býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, ²¹též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. ²²Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. ²³Čtvrtého dne deset býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, ²⁴též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. ²⁵Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. ²⁶Pátého dne devět býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, ²⁷též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. ²⁸Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. ²⁹Šestého dne osm býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, ³⁰též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. ³¹Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb. ³²Sedmého dne sedm býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, ³³též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. ³⁴Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. ³⁵Osmého dne budete mít slavnostní shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. ³⁶Jako zápalnou oběť přinesete oběť ohnivou, libou vůni pro Hospodina: jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady, ³⁷též příslušnou oběť přídavnou a úlitby na býčka, na berana a na beránky podle jejich počtu, jak je určeno. ³⁸Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. ³⁹To budete konat pro Hospodina v časech vám stanovených, kromě svých slibů a dobrovolných darů při vašich obětech zápalných i přídavných, při úlitbách a obětech pokojných.“

Kapitola 30

¹Mojžíš řekl Izraelcům všechno, jak mu Hospodin přikázal.

Ustanovení o platnosti slibů - Sliby mužů jsou nezrušitelné, sliby žen dané Bohu jsou závazné jen se souhlasem muže.

²Mojžíš promluvil k představitelům pokolení Izraelců: „Hospodin přikázal tuto věc: ³Když učiní slib Hospodinu muž nebo složí přísahu, že na sebe vezme nějaký závazek, nezruší své slovo. Splní vše, co vlastními ústy pronesl. ⁴Když učiní slib Hospodinu žena a zaváže se k něčemu v otcovském domě ve svém dívčím věku ⁵a její otec uslyší její slib a závazek, který na sebe vzala, a bude k tomu mlčet, tedy budou všechny její sliby platit, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný. ⁶Jestliže však jí otec zabrání toho dne, kdy to uslyší, nebudou platit žádné její sliby a závazky, které na sebe vzala. Hospodin jí odpustí, protože jí v tom otec zabránil. ⁷Jestliže se vdá a bude ji vázat slib, nebo se o své újmě vlastními ústy k něčemu zavázala ⁸a její muž o tom uslyší a bude k tomu mlčet toho dne, kdy se o tom doslechne, budou její sliby platit, i závazek, který na sebe vzala, bude platný. ⁹Jestliže však jí zabrání její muž toho dne, kdy to uslyší, a zruší její slib, který ji váže, i to, k čemu se o své újmě vlastními ústy zavázala, Hospodin jí odpustí. ¹⁰Slib vdovy a zapuzené ženy, každý závazek, který na sebe vzala, bude pro ni platit. ¹¹Jestliže něco slíbila nebo se k něčemu přísežně zavázala žena v domě svého muže ¹²a její muž to slyšel a mlčel k tomu a nezabránil jí, budou platit všechny její sliby, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný. ¹³Jestliže je však její muž toho dne, kdy je slyšel, výslovně zrušil, tedy vše, co pronesla svými rty jako svůj slib nebo závazek, který na sebe vzala, pozbývá platnosti. Její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí. ¹⁴Každý slib i každý přísežný závazek, že se bude pokořovat, její muž buď nechá platit, nebo jej zruší. ¹⁵Jestliže však její muž před ní trvale mlčí den ze dne, nechává platit všechny její sliby nebo všechny závazky, které ji zavazují; učinil je platnými tím, že před ní mlčel toho dne, kdy je slyšel. ¹⁶Jestliže je však výslovně zruší teprve později, než je slyšel, ponese následky její nepravosti on.“ ¹⁷To jsou nařízení, která přikázal Hospodin Mojžíšovi pro vztah mezi mužem a jeho ženou, mezi otcem a jeho dcerou v dívčím věku, dokud je v otcovském domě.

Kapitola 31

PRVNÍ ÚZEMNÍ ZISKY

Pomsta nad Midjánci - Při vykonávání Hospodinovy pomsty nad nepřáteli je kořist rozdělena.

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Vykonáš za syny Izraele pomstu na Midjáncích a pak budeš připojen ke svému lidu.“ ³Mojžíš tedy promluvil k lidu: „Vyzbrojte své muže k boji, aby se vrhli na Midjána a vykonali na Midjánu Hospodinovu pomstu. ⁴Pošlete do boje z každého izraelského pokolení po tisíci mužích.“ ⁵I dodali z izraelských šiků vždy tisíc mužů na pokolení, celkem to bylo dvanáct tisíc vyzbrojených k boji. ⁶Mojžíš je poslal do boje po tisíci na pokolení a s nimi Pinchasa, syna kněze Eleazara, se svatou zbrojí a válečnými trubkami. ⁷Vypravili se do boje proti Midjánu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, a pobili všechny muže. ⁸Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili mečem. ⁹Midjánské ženy a jejich děti však Izraelci zajali a všechen jejich dobytek, všechna stáda a veškeré bohatství uloupili. ¹⁰Všechna jejich města, ve kterých sídlili, i všechna jejich hradiště vypálili. ¹¹Pak vzali všechnu kořist i všechen lup, lidi i dobytek, ¹²a přivedli zajatce i lup a kořist před Mojžíše a kněze Eleazara i před pospolitost Izraelců do tábora na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. ¹³Mojžíš a kněz Eleazar i všichni předáci pospolitosti jim vyšli vstříc ven z tábora. ¹⁴Mojžíš se však rozlítil na vůdce vojska, na velitele nad tisíci a nad sty, přicházející z vojenské výpravy. ¹⁵Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy? ¹⁶Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla pohroma. ¹⁷Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním. ¹⁸Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe. ¹⁹A vy se utáboříte na sedm dní venku za táborem. Každý, kdo někoho zabil, i každý, kdo se dotkl skoleného, bude se očišťovat od hříchu třetího a sedmého dne, jak vy, tak vaši zajatci. ²⁰Očistíte od hříchu i každé roucho a každou koženou nádobu, každý výrobek z kozích kůží i všechno dřevěné nářadí.“ ²¹Kněz Eleazar řekl bojovníkům, kteří se účastnili bitvy: „Toto je nařízení zákona, který vydal Hospodin Mojžíšovi: ²²Zlato, stříbro, měď, železo, cín a olovo, ²³vše, co snese oheň, přepálíte ohněm a bude to čisté; musí se to však očistit od hříchu také očistnou vodou. Všechno, co nesnese oheň, properete vodou. ²⁴Sedmého dne si vyperete roucha a budete čisti. Potom vstoupíte do tábora.“ ²⁵Hospodin řekl Mojžíšovi: ²⁶„Ty s knězem Eleazarem a s představiteli rodů pospolitosti pořídíš soupis lupu, jak zajatých lidí, tak dobytka. ²⁷Lup rozdělíš na polovinu mezi válečníky, kteří se účastnili boje, a ostatní pospolitost. ²⁸Od bojovníků, kteří se účastnili boje, oddělíš dávku pro Hospodina po jednom z pěti set, jak z lidí, tak i skotu, oslů, ovcí a koz. ²⁹Vezmete je z jejich poloviny a dáš je knězi Eleazarovi jako Hospodinovu oběť pozdvihování. ³⁰Z poloviny patřící Izraelcům vezmeš po jednom ukořistěném z padesáti, jak z lidí, tak ze skotu, oslů, ovcí a koz a ze všeho dobytka, a dáš je lévijcům, držícím stráž u Hospodinova příbytku.“ ³¹Mojžíš a kněz Eleazar vykonali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi. ³²Z lupu naloupeného válečným lidem zbývalo: ovcí a koz šest set sedmdesát pět tisíc, ³³skotu sedmdesát dva tisíce kusů, ³⁴oslů šedesát jeden tisíc; ³⁵lidských duší, totiž žen, které nepoznaly muže a neobcovaly s ním, bylo celkem třicet dva tisíce. ³⁶Polovina tvořící podíl těch, kdo se účastnili boje, činila tři sta třicet sedm tisíc pět set ovcí a koz. ³⁷Dávka z ovcí a koz pro Hospodina činila šest set sedmdesát pět kusů. ³⁸Skotu bylo třicet šest tisíc kusů a dávka pro Hospodina dvaasedmdesát kusů. ³⁹Oslů bylo třicet tisíc pět set a dávka pro Hospodina jedenašedesát kusů. ⁴⁰Lidských duší bylo šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina dvaatřicet osob. ⁴¹Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku jako Hospodinovu oběť pozdvihování, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. ⁴²Z poloviny patřící Izraelcům, kterou oddělil Mojžíš od poloviny pro účastníky tažení – ⁴³a byla to polovina patřící pospolitosti, totiž ovcí a koz tři sta třicet sedm tisíc pět set, ⁴⁴skotu třicet šest tisíc kusů, ⁴⁵oslů třicet tisíc pět set, ⁴⁶lidských duší šestnáct tisíc – ⁴⁷tedy z této poloviny patřící Izraelcům vzal Mojžíš po jednom ukořistěném z padesáti, jak z lidí, tak z dobytka, a dal je lévijcům, držícím stráž u Hospodinova příbytku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. ⁴⁸Tu přistoupili k Mojžíšovi vůdcové vojenských útvarů, velitelé nad tisíci a nad sty, ⁴⁹a řekli mu: „Tvoji služebníci pořídili soupis bojovníků, kterým veleli, a nechybí ani jeden z nás. ⁵⁰Každý přinášíme Hospodinu jako dar, co kdo našel, zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a přívěsky, abychom za sebe vykonali před Hospodinem smírčí obřady.“ ⁵¹I přijal Mojžíš a kněz Eleazar od nich to zlato, vesměs umně zpracované. ⁵²Všeho zlata věnovaného na oběť pozdvihování, jež odevzdali Hospodinu, bylo šestnáct tisíc sedm set padesát šekelů, totiž od velitelů nad tisíci a nad sty. ⁵³Z mužstva loupil každý pro sebe. ⁵⁴Přijal tedy Mojžíš a kněz Eleazar to zlato od velitelů nad tisíci a nad sty a vnesli je do stanu setkávání, aby připomínalo před Hospodinem syny Izraele.

Kapitola 32

Přidělení zajordánské oblasti - Gádovcům, Rúbenovcům a polovině pokolení Manasesovců připadne požadované dědictví před Jordánem, ale jen tehdy, pomohou-li ostatním v boji o Kenaan.

¹Rúbenovci a Gádovci měli převeliké množství stád. Když spatřili jaezerskou a gileádskou zemi, shledali, že to je vhodné místo pro stáda. ²Gádovci a Rúbenovci tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti: ³„Atarót, Dibón, Jaezer, Nimra, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón, ⁴země, kterou Hospodin před izraelskou pospolitostí porazil, je zemí vhodnou pro stáda. A tvoji služebníci mají stáda.“ ⁵A dodali: „Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán.“ ⁶Mojžíš Gádovcům a Rúbenovcům vytkl: „Což vaši bratří půjdou do boje a vy si zůstanete tady? ⁷Proč berete Izraelcům odvahu přejít do země, kterou jim dal Hospodin? ⁸Zrovna tak se zachovali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje, aby zhlédli zemi. ⁹Došli až do úvalu Eškólu a zhlédli zemi, ale Izraelcům vzali odvahu, takže nechtěli vejít do země, kterou jim dal Hospodin. ¹⁰Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a zapřisáhl se: ¹¹Muži ve věku od dvaceti let výše, kteří vyšli z Egypta, neuvidí zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože se mi cele neoddali, ¹²kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova; ti se totiž cele oddali Hospodinu. ¹³Tehdy vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem a čtyřicet let jim dal bloudit po poušti, dokud nezaniklo celé to pokolení, které se dopouštělo toho, co je zlé v Hospodinových očích. ¹⁴A teď jste nastoupili vy na místo svých otců, zplozenci hříšných lidí, abyste ještě stupňovali Hospodinův hněv planoucí proti Izraeli. ¹⁵Když se od něho odvrátíte, nechá Izraele na poušti ještě déle. Tak uvedete na všechen tento lid zkázu.“ ¹⁶Přistoupili k němu a prohlásili: „Vystavíme zde ohrady pro svá stáda a města pro své děti. ¹⁷My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům této země. ¹⁸Nenavrátíme se do svých domovů, dokud se všichni Izraelci neujmou svého dědictví. ¹⁹Nebudeme požadovat dědictví s nimi tam někde za Jordánem, když nám připadne dědictví na této straně Jordánu k východu.“ ²⁰Mojžíš jim odpověděl: „Jestliže dodržíte toto slovo, vyzbrojíte se před Hospodinem do boje ²¹a všichni ve zbroji přejdete před Hospodinem Jordán, potom až on vyžene své nepřátele ²²a země bude před Hospodinem podmaněna, vrátíte se a budete bez viny u Hospodina i u Izraele. Pak bude tato země vaším vlastnictvím před Hospodinem. ²³Nezachováte-li se však takto, prohřešíte se proti Hospodinu. Vězte, že se vám váš hřích vymstí. ²⁴Vystavějte si města pro své děti a ohrady pro své ovce a dodržte, co jste slíbili.“ ²⁵Gádovci a Rúbenovci Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak náš pán přikazuje. ²⁶Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech. ²⁷Ale tvoji služebníci přejdou Jordán, všichni vojensky vyzbrojeni před Hospodinem, aby bojovali, jak praví náš pán.“ ²⁸I vydal Mojžíš o nich rozkaz knězi Eleazarovi a Jozuovi, synu Núnovu, i představitelům otcovských rodů pokolení Izraelců. ²⁹Řekl jim: „Překročí-li Gádovci a Rúbenovci s vámi Jordán, všichni ve zbroji, aby bojovali před Hospodinem, a země bude před vámi podmaněna, dáte jim do vlastnictví zemi gileádskou. ³⁰Nepřekročí-li jej však s vámi ve zbroji, ať mají vlastnictví mezi vámi v zemi kenaanské.“ ³¹Gádovci a Rúbenovci odpověděli: „Učiníme, jak promluvil k tvým služebníkům Hospodin. ³²Ano, přejdeme ve zbroji před Hospodinem do země kenaanské, aby nám zůstalo ve vlastnictví naše dědictví v Zajordání.“ ³³Mojžíš jim tedy dal, totiž Gádovcům, Rúbenovcům a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, celou tu zemi, její města s přilehlým územím, všechna města té země kolem. ³⁴Gádovci pak znovu vystavěli Dibón, Atarót a Aróer, ³⁵Atarót-šófan, Jaezer a Jogbehu, ³⁶Bét-nimru a Bét-háran, opevněná města a ohrady pro ovce. ³⁷Rúbenovci znovu vystavěli Chešbón, Eleále a Kirjatajim, ³⁸Nébo a Baal-meón, jimž změnili jména, a Sibmu; městům, jež vystavěli, dali jména. ³⁹Synové Makíra, syna Manasesova, táhli do Gileádu a dobyli jej. Podrobili si Emorejce, kteří v něm sídlili. ⁴⁰Mojžíš dal Gileád Makírovi, synu Manasesovu, a ten se tam usadil. ⁴¹Zatím Jaír, syn Manasesův, dobyl na svém tažení jejich vesnice a nazval je vesnicemi Jaírovými. ⁴²A Nóbach dobyl na svém tažení Kenat i jeho osady a nazval je svým jménem Nóbach.

Kapitola 33

SEZNAM IZRAELSKÝCH STANOVIŠŤ

Cesta Božího lidu z Egypta k zaslíbené zemi je vyznačena čtyřiceti dvěma místy oddechu, zkoušek a tříbení.

¹Toto byla stanoviště Izraelců, když vytáhli z egyptské země po oddílech pod vedením Mojžíše a Árona. ²Na Hospodinův rozkaz sepsal Mojžíš místa, odkud vycházeli, podle jejich stanovišť. Toto byla tedy jejich stanoviště podle výchozích bodů: ³V prvním měsíci, patnáctého dne prvého měsíce, vytáhli z Ramesesu. Druhého dne po hodu beránka vyšli Izraelci navzdory všemu před očima celého Egypta, ⁴zatímco Egypťané pohřbívali ty, které mezi nimi Hospodin pobil, všechny prvorozence. Hospodin totiž vykonal soudy nad jejich božstvy. ⁵Izraelci tedy vytáhli z Ramesesu a utábořili se v Sukótu. ⁶Vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu, který je na okraji pouště. ⁷Vytáhli z Étamu, obrátili se zpět k Pí-chírotu, který leží naproti Baal-sefónu, a utábořili se před Migdólem. ⁸Vytáhli z Pené-chírotu a prošli prostředkem moře na poušť. Vykonali třídenní pochod pouští Étamem a utábořili se v Maře. ⁹Vytáhli z Mary a přišli do Élimu. V Élimu bylo dvanáct pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili. ¹⁰Vytáhli z Élimu a utábořili se u Rákosového moře. ¹¹Vytáhli od Rákosového moře a utábořili se na Sínské poušti. ¹²Vytáhli ze Sínské pouště a utábořili se v Dofce. ¹³Vytáhli z Dofky a utábořili se v Alúši. ¹⁴Vytáhli z Alúše a utábořili se v Refídimu; tam nebyla voda, aby se lid mohl napít. ¹⁵Vytáhli z Refídimu a utábořili se na Sínajské poušti. ¹⁶Vytáhli ze Sínajské pouště a utábořili se v Kibrót-taavě. ¹⁷Vytáhli z Kibrót-taavy a utábořili se v Chaserótu. ¹⁸Vytáhli z Chaserótu a utábořili se v Ritmě. ¹⁹Vytáhli z Ritmy a utábořili se v Rimón-peresu. ²⁰Vytáhli z Rimón-peresu a utábořili se v Libně. ²¹Vytáhli z Libny a utábořili se v Rise. ²²Vytáhli z Risy a utábořili se v Kehelatě. ²³Vytáhli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šeferu. ²⁴Vytáhli od hory Šeferu a utábořili se v Charadě. ²⁵Vytáhli z Charady a utábořili se v Makhelótu. ²⁶Vytáhli z Makhelótu a utábořili se v Tachatu. ²⁷Vytáhli z Tachatu a utábořili se v Terachu. ²⁸Vytáhli z Terachu a utábořili se v Mitce. ²⁹Vytáhli z Mitky a utábořili se v Chašmóně. ³⁰Vytáhli z Chašmóny a utábořili se v Móserotu. ³¹Vytáhli z Móserotu a utábořili se v Bené-jaakánu. ³²Vytáhli z Bené-jaakánu a utábořili se v Chór-gidgádu. ³³Vytáhli z Chór-gidgádu a utábořili se v Jotbatě. ³⁴Vytáhli z Jotbaty a utábořili se v Abróně. ³⁵Vytáhli z Abróny a utábořili se v Esjón-geberu. ³⁶Vytáhli z Esjón-geberu a utábořili se na poušti Sinu; to je Kádeš. ³⁷Vytáhli z Kádeše a utábořili se na hoře Hóru na okraji Edómské pouště. ³⁸Tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil kněz Áron na horu Hór a zemřel tam čtyřicátého roku po vyjití Izraelců z egyptské země, pátého měsíce, prvého dne toho měsíce. ³⁹Áronovi bylo sto třiadvacet let, když na hoře Hóru zemřel. ⁴⁰Tu uslyšel Kenaanec, aradský král, který sídlil v Negebu v kenaanské zemi, že přicházejí Izraelci. ⁴¹Vytáhli od hory Hóru a utábořili se v Salmóně. ⁴²Vytáhli ze Salmóny a utábořili se ve Funónu. ⁴³Vytáhli z Funónu a utábořili se v Obótu. ⁴⁴Vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu na moábském území. ⁴⁵Vytáhli z Ijímu a utábořili se v Dibón-gádu. ⁴⁶Vytáhli z Dibón-gádu a utábořili se v Almón-diblátajimu. ⁴⁷Vytáhli z Almón-diblátajimu a utábořili se v horách Abárímských proti Nebó. ⁴⁸Vytáhli z hor Abárímských a utábořili se na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. ⁴⁹Tábořili u Jordánu od Bét-ješimótu až k Ábel-šitímu na Moábských pustinách.

PŘÍKAZY PRO ŽIVOT V ZASLÍBENÉ ZEMI

Vyhnání Kenaanců - Zaslíbená země musí být očištěna od jakéhokoli pohanství.

⁵⁰Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu: ⁵¹„Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země, ⁵²vyženete před sebou obyvatele té země a zničíte všechny jejich modlářské výtvory. Zničíte všechny jejich lité modly a popleníte všechna jejich posvátná návrší. ⁵³Podrobíte si tu zemi a usadíte se v ní. Tu zemi jsem dal vám, abyste ji obsadili. ⁵⁴Rozdělíte si zemi losem jako dědictví mezi své čeledi; větší dáte větší dědictví a menší dáte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho. Rozdělíte ji v dědictví svým otcovským pokolením. ⁵⁵Nevyženete-li však obyvatele té země před sebou, tedy ti, které z nich zanecháte, budou vám trnem v očích a bodcem v boku, budou vás sužovat v té zemi, ve které se usadíte. ⁵⁶A jak jsem zamýšlel učinit jim, učiním vám.“

Kapitola 34

Hranice zaslíbené země - Zaslíbená země je vymezena hranicemi na všech stranách. Jednotlivým kmenům ji mají rozdělit vybraní zástupci lidu.

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Přikaž Izraelcům a řekni jim: Přijdete do kenaanské země, do té země, která vám připadne do dědictví, do kenaanské země vymezené těmito hranicemi: ³Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě povede vaše jižní hranice od konce Solného moře, ⁴potom se vaše hranice stočí od jihu ke Svahu štírů, bude pokračovat k Sinu a na jihu bude vybíhat ke Kádeš-barneji, potáhne se na Chasar-adár a bude pokračovat k Asmónu. ⁵Pak se hranice stočí od Asmónu k Egyptskému potoku a bude vybíhat k moři. ⁶Vaší západní hranicí bude Velké moře s pobřežním územím; to bude vaše západní hranice. ⁷Toto pak bude vaše severní hranice: od Velkého moře si vyznačíte jako mezník horu Hór. ⁸Od hory Hóru si vyznačíte hranici až k cestě do Chamátu a hranice bude vybíhat k Sedadu. ⁹Hranice pak povede k Zifrónu a bude vybíhat k Chasar-énanu. To bude vaše severní hranice. ¹⁰Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu, ¹¹poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje, až narazí na východní svah při Kineretském moři. ¹²Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola.“ ¹³Mojžíš tedy vydal Izraelcům takovýto rozkaz: „Toto je země, kterou dostanete losem do dědictví. Hospodin přikázal dát ji devíti a půl pokolením. ¹⁴Pokolení Rúbenovců a pokolení Gádovců již přijala svá dědictví pro svoje otcovské rody; i polovina pokolení Manasesova přijala dědictví. ¹⁵Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha, k východu slunce.“ ¹⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁷„Toto jsou jména mužů, kteří za vás převezmou zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův. ¹⁸K převzetí země do dědictví přiberete po jednom předáku z každého pokolení. ¹⁹Toto jsou jména těch mužů: za Judovo pokolení Káleb, syn Jefunův, ²⁰za pokolení Šimeónovců Šemúel, syn Amíhudův, ²¹za Benjamínovo pokolení Elídad, syn Kislónův, ²²za pokolení Danovců předák Bukí, syn Joglíův, ²³za Josefovce z pokolení Manasesovců předák Chaníel, syn Efódův, ²⁴z pokolení Efrajimovců předák Kemúel, syn Šiftánův, ²⁵za pokolení Zabulónovců předák Elísáfan, syn Parnakův, ²⁶za pokolení Isacharovců předák Paltíel, syn Azanův, ²⁷za pokolení Ašerovců předák Achíhúd, syn Šelomíův, ²⁸za pokolení Neftalíovců předák Pedahél, syn Amíhudův.“ ²⁹To jsou ti, kterým přikázal Hospodin, aby Izraelcům přidělili dědictví v kenaanské zemi.

Kapitola 35

Lévijská a útočištná města - Izraelské kmeny mají dát lévijcům do užívání čtyřicet osm měst; šest z nich budou města útočištná.

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu: ²„Vydej rozkaz Izraelcům, aby ze svého dědičného vlastnictví dali lévijcům města k obývání; též okolní pastviny náležející k městům dáte lévijcům. ³Budou tak mít pro sebe města k bydlení a jejich pastviny pro svůj dobytek, který je jejich jměním, i pro všechno své zvířectvo. ⁴Městské pastviny, jež dáte lévijcům, budou sahat od městské zdi do vzdálenosti jednoho tisíce loket dokola. ⁵Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou mít za městské pastviny. ⁶Z měst, jež dáte lévijcům, bude šest měst útočištných, jež určíte k tomu, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil; k nim přidáte dalších dvaačtyřicet měst. ⁷Všech měst, jež dáte lévijcům, bude čtyřicet osm, i s pastvinami. ⁸Až budete z vlastnictví Izraelců dávat města, dáte více od těch, kdo mají víc, a méně od těch, kdo mají míň; každý dá lévijcům ze svých měst podle míry svého dědictví, kterého se mu dostalo.“ ⁹Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: ¹⁰„Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země, ¹¹vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně. ¹²Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí. ¹³Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště. ¹⁴Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to útočištná města. ¹⁵Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně. ¹⁶Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. ¹⁷Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. ¹⁸Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. ¹⁹Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho. ²⁰Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco po někom hodí, takže zemře, ²¹nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne. ²²Jestliže však někdo nešťastnou náhodou bez nepřátelství do někoho strčí nebo bez zlého úmyslu na někoho shodí nějaký předmět ²³nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal mu nic zlého, ²⁴pospolitost rozhodne mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních ustanovení. ²⁵Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem. ²⁶Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města, kam se utekl, ²⁷a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije ho, nebude na něm lpět krev. ²⁸Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území. ²⁹Toto vám bude právním nařízením pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. ³⁰Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka. ³¹Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít. ³²Nepřijmete výkupné, aby se někdo, kdo utekl do svého útočištného města, potom zase usadil v zemi před smrtí kněze. ³³Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil. ³⁴Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, uprostřed níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele.“

Kapitola 36

Opětovný příkaz o dědických právech dcer - Dcery, jimž připadlo dědictví po otci, se mají vdávat jen za muže z vlastní čeledi.

¹Tehdy přistoupili představitelé rodů z čeledi synů Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova z josefovských čeledí, aby promluvili s Mojžíšem a předáky, představiteli rodů Izraelců. ²Řekli: „Hospodin přikázal našemu pánu, aby Izraelcům přidělil losem do dědictví zemi. Našemu pánu bylo též od Hospodina přikázáno dát dědictví našeho bratra Selofchada jeho dcerám. ³Když se však stanou ženami některého z příslušníků druhých izraelských kmenů, bude naše otcovské dědictví zkráceno o jejich dědictví a připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet. Tak bude los našeho dědictví zkrácen. ⁴Budou-li pak Izraelci slavit milostivé léto, bude jejich dědictví připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet, a dědictví našeho otcovského pokolení bude o jejich dědictví zkráceno.“ ⁵Z Hospodinova rozkazu tedy přikázal Mojžíš Izraelcům: „Pokolení Josefovců mluví o tom oprávněně. ⁶Tuto věc přikázal Hospodin o dcerách Selofchadových: Ať se vdají, za koho se jim zlíbí, jen ať se vdávají v čeledi svého otcovského pokolení. ⁷Dědictví Izraelců nesmí přecházet z pokolení na pokolení; Izraelci budou spjati každý s dědictvím svého otcovského pokolení. ⁸Každá dcera, která obdrží dědictví od některého izraelského pokolení, vdá se za někoho z čeledi svého otcovského pokolení, aby Izraelci podrželi ve vlastnictví dědictví po svých otcích, každý to své. ⁹Dědictví nebude přecházet z pokolení na pokolení. Izraelská pokolení budou všechna spjata se svým dědictvím.“ ¹⁰Co Hospodin Mojžíšovi přikázal, to Selofchadovy dcery splnily. ¹¹Selofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa se staly manželkami synů svých strýců. ¹²Staly se manželkami mužů z čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo při pokolení jejich otcovské čeledi. ¹³Toto jsou příkazy a právní řády, které přikázal Hospodin synům Izraele skrze Mojžíše na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.