Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Ezechiel (1-25)

  • Přidáno: 29 července, 2012
  • Zobrazeno: 1 425 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova:

Soud i milost

EZECHIEL POVOLÁN ZA PROROKA

Vidění Hospodinovy slávy – Hospodin zjevuje prorokovi svou slávu a vládu nejen nad Izraelem, nýbrž i nad Babylónem.

1 1 Třicátého roku ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha. 2 Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína, 3 událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka. 4 Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu. 5 Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku. 6 Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla. 7 Nohy měly rovné, ale chodidla byla jako chodidla býčka, jiskřila jako vyleštěný bronz. 8 Ruce měly lidské, a to pod křídly na čtyřech stranách; měly po čtyřech tvářích a křídlech.
9 Svými křídly se přimykaly jedna k druhé. Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed.
10 Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí. 11 Takové byly jejich tváře; jejich křídla byla rozpjata vzhůru. Každá se přimykala dvěma křídly k druhé a dvěma si přikrývaly těla. 12 Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely. 13 Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk. 14 A ty bytosti pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice. 15 Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole. 16 Vzhled a vybavení kol bylo toto: třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola. 17 Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela. 18 Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň; ta čtyři kola měla loukotě kolem dokola plné očí.
19 Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola. 20 Kam je vedl duch, tam šly, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech. 21 Když ony šly, jela, když se ony zastavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech. 22 Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozpjatého nahoře nad jejich hlavami. 23 Pod tou klenbou pak byla jejich křídla vztažena jedno k druhému; každá bytost měla dvě křídla, jimiž se přikrývala, a každá měla dvě křídla, jimiž přikrývala své tělo. 24 I slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, když se pohybovaly; bylo to jako hřmění, jako zvuk válečného tábora; když stály, svěsily křídla. 25 Zvuk se šířil svrchu nad klenbou, kterou měly nad hlavou; když stály, svěsily křídla. 26 A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi, co vypadalo jako člověk. 27 I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň, šířící záři dokola. 28 Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.

Vyslání k službě

Prorok je poslán ke vzpurnému lidu izraelskému s varováním; na Hospodinův příkaz sní knihu nářků nad svým lidem.

2 1 Řekl mi: „Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit.“ 2 Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě mluvit. 3 Řekl mi: „Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne. 4 I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ 5 ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok. 6 Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný. 7 Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci. 8 Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám.“ 9 Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek. 10 Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.

3 1 Řekl mi: „Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu.“ 2 Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. 3 Řekl mi: „Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám.“ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med. 4 Řekl mi: „Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy. 5 Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému, 6 ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě. 7 Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. 8 Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich. 9 Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný.“

Ezechiel strážcem Izraele

Prorok má být strážcem těch, na nichž lpí vina; nebude-li je varovat, bude vinen jejich smrtí.

10 Dále mi řekl: „Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím. 11 Nuže, jdi k přesídlencům, k synům svého lidu. Budeš k nim mluvit a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ať poslechnou nebo ne.“ 12 Tu mě duch zvedl a uslyšel jsem za sebou mocné dunění: „Požehnána buď Hospodinova sláva vycházející ze svého místa!“ 13 a zvuk křídel těch bytostí, která se vzájemně těsně dotýkala, i zvuk těch kol, vznášejících se spolu s nimi, i mocné dunění. 14 Duch mě zvedl a odnesl mě a já jsem šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mně pevně spočívala. 15 Tak jsem přišel do Tel Abíbu k přesídlencům usazeným u průplavu Kebaru, k těm totiž, kteří tam byli usazeni, a seděl jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úděs. 16 Když uplynulo sedm dní, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 17 „Lidský synu, ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. 18 Řeknu-li o svévolníkovi: ‚Zemřeš,‘ a ty bys nepromluvil a svévolníka nevaroval před jeho svévolnou cestou, abys ho přivedl k životu, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. 19 Jestliže budeš svévolníka varovat, ale on se od své svévole a své svévolné cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil. 20 Když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví, položím mu do cesty nástrahu a zemře. Jestliže jsi ho v jeho hříchu nevaroval, zemře a nebude pamatováno na jeho spravedlnost, kterou konal, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. 21 Jestliže bys však spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on přestane hřešit, bude žít, protože se dal varovat, a ty jsi svou duši vysvobodil.“

SOUD NAD JERUZALÉMEM

Tři znamení pro Jeruzalém

Prorok znovu vidí Hospodinovu slávu a dostává příkaz vlastním příkladem lidu důrazně postavit před oči jeho úděl;
bude spoután, má oněmět, naznačí bídu v obleženém městě i pohromu, která všechny postihne.

22 I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: „Vstaň a jdi na pláň, budu tam k tobě mluvit.“ 23 Vstal jsem tedy a odešel jsem na pláň. A hle, stála tam Hospodinova sláva jako tehdy, když jsem ji viděl u průplavu Kebaru. I padl jsem na tvář. 24 Vstoupil však do mne duch a postavil mě na nohy a on ke mně mluvil. Řekl mi: „Jdi a zavři se uvnitř svého domu. 25 Lidský synu, hle, budeš svázán provazy a spoután jimi, takže nebudeš moci vycházet mezi ně. 26 Způsobím, že ti jazyk přilne k patru a budeš němý. Nebudeš je už kárat; jsou dům vzpurný. 27 Ale až k tobě budu mluvit, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin.‘ Kdo chce poslouchat, ať poslouchá, a kdo ne, ať neposlouchá; jsou dům vzpurný.“

4 1 „Ty, lidský synu, slyš. Vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město Jeruzalém. 2 Polož proti němu obležení: Zbuduj proti němu obléhací valy, navrš proti němu násep, rozmísti proti němu vojsko a rozestav proti němu ze všech stran válečné berany. 3 Pak si vezmi železnou pánev a polož ji jako železnou stěnu mezi sebe a město a zaměř na ně svou tvář. Tak se octne v obležení, tím je sevřeš. To bude znamením pro izraelský dům. 4 Polož se pak na levý bok; vložíš na něj nepravost izraelského domu a tolik dnů, kolik budeš na něm ležet, poneseš jejich nepravost. 5 Za léta jejich nepravosti ti ukládám počet dnů, totiž tři sta devadesát dní, v nichž poneseš nepravost izraelského domu. 6 Až skončí tyto dny, lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po čtyřicet dní; ukládám ti za každý rok jeden den. 7 Pak zaměříš na obležený Jeruzalém svou tvář a svou obnaženou paži a budeš proti němu prorokovat. 8 A já tě svážu provazy, takže nebudeš s to obrátit se z boku na bok, dokud neskončíš dny svého obléhání. 9 Vezmi si pšenici, ječmen, boby, čočku, proso a špaldu a nasyp to vše do jedné nádoby; budeš si z toho připravovat pokrm po tolik dní, co budeš ležet na boku, budeš to jíst po tři sta devadesát dní.
10 Pokrm, který budeš jíst, bude vážit dvacet šekelů na den; budeš jej jíst vždy v jistý čas. 11 I vodu budeš pít odměřenou, šestinu hínu; budeš pít vždy v jistý čas. 12 A pokud budeš chtít jíst ječný podpopelný chléb, upečeš si jej před jejich očima na lidských výkalech.“ 13 Hospodin řekl: „Právě tak budou Izraelci jíst svůj pokrm nečistý mezi pronárody, kam je zaženu.“ 14 Namítl jsem: „Ach, Panovníku Hospodine, já jsem se nikdy neposkvrnil; od mládí až do nynějška jsem nejedl zdechlé či rozsápané zvíře ani jsem nedal do úst závadné maso.“ 15 Řekl mi: „Pohleď, dovoluji ti použít kravinců místo lidských výkalů; na nich si připravuj pokrm.“ 16 Dále mi řekl: „Lidský synu, zlámu v Jeruzalémě hůl chleba. Budou jíst chléb odvážený a s obavami a vodu budou pít odměřenou a v skleslosti, 17 budou mít nedostatek chleba i vody; jeden jako druhý budou trnout děsem a zahynou pro svou nepravost.“

5 1 „Ty, lidský synu, slyš. Vezmi si ostrý meč; použiješ ho jako holičské břitvy. Oholíš si hlavu i bradu, pak si připravíš váhu a rozvážíš to na díly. 2 Třetinu spálíš na ohništi uprostřed města, že se dovršují dny obležení; potom vezmeš další třetinu a rozsekáš ji okolo něho mečem, a třetinu rozvěješ do větru, neboť s taseným mečem jim budu v zádech. 3 Hrstku toho však vezmeš a zavážeš do cípu svého pláště, 4 ale i z toho ještě něco odebereš, hodíš do ohně a spálíš; odtud vyjde oheň na celý izraelský dům.“

Popis Hospodinova soudu

Hrozná bída dolehne na lid pro jeho modlářství. Pokud nepadne za oběť hladu, moru nebo meči, bude rozprášen do celého světa.

5 Toto praví Panovník Hospodin: „To je Jeruzalém. Postavil jsem jej doprostřed pronárodů a okolo něho jsou země. 6 Vzepřel se však proti mým řádům a nařízením svévolněji než pronárody a země, jež jsou okolo něho; mé řády znevážili a mými nařízeními se neřídili.“ 7 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Poněvadž hlučíte více než pronárody, které jsou okolo vás, ale mými nařízeními se neřídíte a mé řády nezachováváte, ba ani nejednáte podle zvyklostí pronárodů, jež jsou okolo vás, 8 proto praví Panovník Hospodin toto: Jsem proti tobě, Jeruzaléme, a vykonám uprostřed tebe soudy před očima pronárodů. 9 Pro všechny tvé ohavnosti vykonám v tobě, co jsem ještě nevykonal a už nikdy nic takového nevykonám. 10 Otcové budou jíst uprostřed tebe syny a synové budou jíst své otce. Tak vykonám v tobě soudy a celý pozůstatek tvého lidu rozvěji do všech větrů.
11 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, poněvadž jsi poskvrnil mou svatyni všelijakými ohyzdnými a ohavnými modlami, ani já ti nic neslevím a nebude mi tě líto, ani já nebudu znát soucit. 12 Třetina v tobě zemře morem a zajde uprostřed tebe hladem, třetina padne okolo tebe mečem a třetinu rozvěji do všech větrů a s taseným mečem jim budu v zádech. 13 Tím se dovrší můj hněv, upokojím své rozhořčení proti nim, a tak se potěším. I poznají, že já, Hospodin, jsem promluvil ve své žárlivosti, že mé rozhořčení proti nim se dovršilo. 14 Obrátím tě v trosky a budeš potupou mezi pronárody, které jsou okolo tebe, před očima každého, kdo půjde kolem. 15 Budeš pronárodům, jež jsou okolo tebe, předmětem tupení a hanobení, trestu a úděsu, až budu nad tebou konat soudy v hněvu, v rozhořčení a rozhořčeným trestáním. Já, Hospodin, jsem promluvil. 16 Vystřelím na vás zhoubné šípy hladu, které přinesou zkázu, vystřelím je k vaší zkáze, uvedu na vás hlad a zlámu vám hůl chleba. 17 Pošlu na vás hlad a dravou zvěř, a budeš bez dětí; projde tebou mor a krev, uvedu na tebe meč. Já, Hospodin, jsem promluvil.“

Vyhlazení modlářů

Místa poskvrněná modloslužbou budou zničena. Zahynou i modloslužebníci.

6 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, postav se proti izraelským horám a prorokuj proti nim. 3 Řekni: Hory izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina! Toto praví Panovník Hospodin horám a pahorkům, řečištím a údolím: Hle, já na vás přivedu meč a zničím vaše posvátná návrší. 4 Vaše oltáře budou zpustošeny, vaše kadidlové oltáříky rozbity. Způsobím, že vaši skolení padnou před vaše hnusné modly. 5 Mrtvá těla izraelských synů pohodím před jejich hnusné modly a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů. 6 Kdekoli sídlíte, budou města obrácena v trosky a posvátná návrší budou zpustošena, takže vaše oltáře budou ležet v troskách a sutinách, vaše hnusné modly budou roztříštěny a odstraněny, vaše kadidlové oltáříky skáceny a vaše výtvory zahlazeny. 7 Skolení budou padat uprostřed vás, i poznáte, že já jsem Hospodin.
8 Avšak ponechám vám mezi pronárody zbytek, ty, kdo vyváznou před mečem, až budete rozmetáni do různých zemí. 9 Tu se ti z vás, kdo vyváznou, na mě rozpomenou mezi pronárody, kam budou odvlečeni do zajetí, až dopustím, aby bylo rozbito jejich smilné srdce, jež se ode mne odvrátilo, a oči smilně se dívající po jejich hnusných modlách. Tím se zhnusí sami sobě pro zlo, které všemi svými ohavnostmi napáchali. 10 I poznají, že já jsem Hospodin; ne nadarmo jsem prohlásil, že jim způsobím tyto zlé věci.“ 11 Toto praví Panovník Hospodin: „Udeř do dlaně, dupni nohou a řekni: Běda izraelskému domu pro všechny zlé ohavnosti; padnou mečem, hladem a morem. 12 Vzdálený zemře morem a blízký padne mečem, kdo zůstane a bude ušetřen, zemře hladem; tím se dovrší mé rozhořčení proti nim. 13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až budou skolení ležet mezi jejich hnusnými modlami okolo jejich oltářů na každém vysokém pahorku, na všech vrcholech hor i pod každým zeleným stromem a pod každým košatým posvátným stromem na místě, kde připravovali libovonné oběti všem svým hnusným modlám. 14 Napřáhnu na ně svou ruku a obrátím zemi, kdekoli oni sídlí, ve zpustošený kraj, úděsnější, než je Diblatská poušť. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Ohlášení konce

Boží lítost nad proradným lidem má – své meze, spáchané násilnosti volají po soudu.

7 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Ty, lidský synu, slyš. Toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi: Je konec, přišel konec na všechny čtyři strany země! 3 Tvůj konec už je tady. Dám průchod svému hněvu proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti. 4 Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a tvé ohavnosti vyvstanou uprostřed tebe. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ 5 Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, přichází zlo za zlem. 6 Přišel konec, konec přišel, bude s tebou skoncováno, hle, konec přišel! 7 Naplňuje se, obyvateli země, tvůj úděl, přichází čas, blízký je den zmatku; na horách ustane výskání. 8 Už brzy na tebe vyleji své rozhořčení, tím se dovrší můj hněv proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti. 9 Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a vyvstanou tvé ohavnosti uprostřed tebe. I poznáte, že jsem to já, Hospodin, kdo bije. 10 Hle, ten den, hle, přišel! Úděl se naplnil. Rozkvetla hůl, vypučela zpupnost.
11 Násilí se rozrostlo v hůl svévole. Nic nebude z nich, nic nebude z jejich hlučení a shlukování, nebude nad nimi bědováno. 12 Přišel čas, nastal ten den. Kdo kupuje, ať se neraduje, kdo prodává, ať netruchlí, poněvadž přichází rozhorlení na všechen hlučící dav země. 13 Kdo prodává, nevrátí se k tomu, co prodal, i kdyby zůstal naživu. Vidění týkající se všeho jejího hlučícího davu se nezvrátí, nikdo, kdo žije ve své nepravosti, se nevzchopí. 14 Zatroubí se na trubku a všechno bude připraveno, ale do boje nevyjde nikdo, poněvadž přichází mé rozhorlení na všechen její hlučící dav. 15 Venku řádí meč a doma mor a hlad; kdo je na poli, zemře mečem, a kdo v městě, toho pozře hlad a mor. 16 A vyváznou-li někteří z nich a budou na horách, jako holubi v roklích, budou všichni sténat, každý pro vlastní nepravost. 17 Všechny ruce ochabnou a všechna kolena se rozplynou jak voda. 18 Lidé se přepásají žíněnou suknicí, přikryje je zděšení, na všech tvářích bude stud, na všech hlavách lysina. 19 Vyházejí své stříbro na ulice a zlato jim bude nečistotou. V den Hospodinovy prchlivosti je jejich stříbro a zlato nevysvobodí. Nenasytí se a své útroby si nenaplní, poněvadž jejich nepravost je přivede k pádu. 20 Nádherné okrasy Boží užili ve své pýše k zhotovení obrazů svých ohavných, ohyzdných model; proto jsem jim ji změnil v nečistotu. 21 Vydám ji v lup do rukou cizáků a za kořist svévolníků v zemi, a ti ji znesvětí.
22 Odvrátím od nich svou tvář, cizáci znesvětí můj poklad, přijdou na něj lupiči a znesvětí jej. 23 Udělej řetěz, neboť země je plná krve, jež volá po soudu, a město je plné násilí. 24 Proto přivedu nejhorší z pronárodů a ti obsadí jejich domy. Učiním přítrž pýše mocných a znesvěceni budou, kdo je posvěcují. 25 Přichází tíseň, budou hledat pokoj, ale žádný nebude. 26 Valí se neštěstí za neštěstím a přichází zpráva za zprávou. Budou vyhledávat vidění od proroka, ale kněz bude bez zákona a starci bez soudnosti. 27 Král bude truchlit, kníže se obleče v úděs a ruce lidu země ochrnou hrůzou. Naložím s nimi podle jejich cesty a za jejich zvyklosti je budu soudit. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Znesvěcení chrámu modloslužbou

Prorok se může na vlastní oči přesvědčit, jak lid propadl modloslužbě a že i chrám jí je poskvrněn.

8 1 Šestého roku v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, jsem seděl ve svém domě a přede mnou seděli judští starší. Tam na mne dolehla ruka Panovníka Hospodina. 2 Měl jsem vidění. Hle, cosi vzhledem podobného ohni. Od beder dolů to vypadalo jako oheň a od beder nahoru to vypadalo jako záře, jako třpyt oslnivého vzácného kovu. 3 Vztáhl cosi, co se podobalo ruce, uchopil mě za kštici na hlavě a duch mě vynesl mezi zemi a nebe; v Božích viděních mě přivedl do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány, která je obrácena na sever, v níž je modla žárlivosti, která vyvolává žárlivost Hospodinovu. 4 A hle, byla tam sláva Boha Izraele. Vypadala jako tehdy, když jsem ji viděl na pláni. 5 I řekl mi: „Lidský synu, pozvedni své oči k severu.“ Pozvedl jsem oči k severu, a hle, na sever od brány byl oltář; ta modla žárlivosti byla v průchodu. 6 Řekl mi: „Lidský synu, vidíš, co páchají? Jak veliké ohavnosti zde dům izraelský páchá, abych se vzdálil od své svatyně? A uvidíš ještě větší ohavnosti.“ 7 Uvedl mě ke vchodu do nádvoří, kde jsem spatřil jakýsi otvor ve zdi.
8 Řekl mi: „Lidský synu, prokopej se tou zdí!“ Prokopal jsem se tedy zdí, a hle, jakýsi vchod. 9 Řekl mi: „Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které zde páchají.“ 10 Vešel jsem a uviděl všelijaká zpodobení plazů a ohyzdných zvířat a všelijaké hnusné modly izraelského domu, vyryté po zdech kolem dokola. 11 A před nimi stojí sedmdesát mužů ze starších domu izraelského, uprostřed nich Jaazanjáš, syn Šáfanův. Každý z nich má v ruce svou kadidelnici a vzhůru stoupá oblak vonného kouře z kadidla. 12 Řekl mi: „Viděl jsi, lidský synu, co páchají starší izraelského domu potmě, každý v pokojíku s obrazy svých model? Říkají: ‚Hospodin nás nevidí, Hospodin zemi opustil.‘“ 13 Řekl mi: „A uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají.“ 14 A přivedl mě do brány Hospodinova domu, která vede k severu, a hle, sedí tam ženy a oplakávají Tamúza. 15 Řekl mi: „Viděl jsi, lidský synu? A uvidíš ještě větší ohavnosti než tyto.“ 16 Uvedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle, při vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi dvacet pět mužů, zády ke chrámu Hospodinovu a tváří k východu; klaněli se východním směrem slunci. 17 Řekl mi: „Viděl jsi, lidský synu? Domu Judovu nestačí tyto ohavnosti, které zde páchají; navíc naplnili celou zemi násilím. Stále znovu mě urážejí, a hle, jak si k nosu pozvedají ratolest. 18 Také já budu jednat v rozhořčení, nebude mi jich líto a nebudu znát soucit. Pak budou ke mně volat mocným hlasem, ale já je nevyslyším.“

Trest začne od chrámu

Vidění muže v lněném šatě. Hospodinovi věrní jsou na čele označeni znamením, ostatní propadají záhubě.

9 1 I zavolal na mne mocným hlasem: „Blíží se ti, kteří budou trestat město; každý se svou zkázonosnou zbraní v ruce.“ 2 A hle, šest mužů přichází cestou od Horní brány, obrácené k severu, každý se svou ničivou zbraní v ruce. Jeden z nich je oděn lněným šatem a má na bedrech písařský kalamář. Když přišli, postavili se u bronzového oltáře. 3 Tu se přenesla sláva Boha Izraele z cheruba, na němž spočívala, k prahu domu. Hospodin zavolal muže oděného lněným šatem, který měl na bedrech písařský kalamář, 4 a poručil mu: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají.“ 5 A slyšel jsem, jak ostatním poručil: „Procházejte městem za ním a bijte bez lítosti a bez soucitu. 6 Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!“ I začali od starších, kteří byli před domem. 7 Nařídil jim: „Poskvrňte dům, naplňte nádvoří skolenými; jděte!“ I vyšli do města a pobíjeli. 8 Když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář a úpěl: „Běda, Panovníku Hospodine, chceš uvést zkázu na celý pozůstatek Izraele, že vyléváš na Jeruzalém své rozhořčení?“ 9 Řekl mi: „Nepravost domu izraelského i judského je nesmírně veliká. Země je plná prolité krve a město je plné křivd. Vždyť řekli: ‚Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí.‘ 10 Proto mi jich nebude líto a nebudu znát soucit. Jejich cestu obrátím na jejich hlavu.“ 11 A hle, muž oděný lněným šatem, s kalamářem na bedrech, podal zprávu: „Provedl jsem, co jsi mi přikázal.“

Hospodinova sláva nad cheruby

Popis prorokova vidění Hospodinovy slávy vznášející se nad cheruby.

10 1 Tu jsem uviděl, hle, na klenbě nad hlavou cherubů bylo cosi jako safírový kámen; ukázalo se nad nimi cosi, co se vzhledem podobalo trůnu. 2 I řekl Hospodin muži oděnému lněným šatem: „Vstup do soukolí pod cherubem, naber si plné hrsti žhavého uhlí z místa mezi cheruby a rozhoď po městě!“ I vstoupil tam před mýma očima. 3 Cherubové stáli po pravé straně domu, když ten muž vstupoval, a vnitřní nádvoří naplňoval oblak. 4 Hospodinova sláva se vznesla od cheruba k prahu domu, takže dům byl naplněn oblakem a nádvoří bylo plné jasu Hospodinovy slávy. 5 A zvuk křídel cherubů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří jako hlas Boha Všemocného, když mluví. 6 I přikázal muži oděnému lněným šatem: „Naber oheň ze soukolí, z místa mezi cheruby.“ On vstoupil a stanul u kola. 7 Tu jeden z cherubů vztáhl ruku z místa mezi cheruby k ohni, který byl mezi cheruby, nabral z něho a dal do hrsti muži oděnému lněným šatem. Ten to vzal a vyšel. 8 U cherubů bylo totiž vidět pod křídly cosi podobného lidské ruce. 9 Vedle cherubů jsem viděl čtyři kola; jedno kolo u jednoho cheruba, další kolo u dalšího cheruba. Kola vypadala jako třpyt drahokamu chrysolitu. 10 Svým vzhledem se všechna čtyři sobě podobala, jako by kolo bylo uprostřed kola.
11 Při jízdě se na všechny čtyři strany pohybovala bez zatáčení; jela vždy k místu, kam se obrátila hlava, bez zatáčení. 12 Celé tělo, záda, ruce i křídla cherubů, stejně jako kola, byla dokola plná očí, u všech čtyř kol. 13 Slyšel jsem, že ta kola nazval soukolím. 14 Každá bytost měla čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá lidská, třetí lví, čtvrtá orlí. 15 A cherubové se vznášeli – to jsou ty bytosti, které jsem viděl u průplavu Kebaru. 16 Když se cherubové pohybovali, pohybovala se s nimi i kola, a když cherubové zvedali křídla a vznesli se nad zemi, kola se nevzdálila, zůstala při nich. 17 Když se zastavili, zastavila se také. Když se vznesli, vznesla se s nimi, neboť v nich byl duch těch bytostí. 18 I vyšla Hospodinova sláva od prahu domu a stanula nad cheruby. 19 Cherubové zvedli křídla a vznesli se před mýma očima ze země. Spolu s nimi se hnula i kola. Sláva stanula u vchodu východní brány Hospodinova domu; sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi. 20 To jsou ty bytosti, které jsem viděl pod trůnem Boha Izraele u průplavu Kebaru. Poznal jsem, že to jsou cherubové. 21 Každý měl čtyři tváře a čtyři křídla a pod křídly ruce podobné lidským. 22 Jejich tváře se svým vzhledem a znaky podobaly těm, které jsem viděl při průplavu Kebaru. Každý se ubíral přímo před sebe.

Soud nad předáky lidu

Obležené město bude podobno hrnci, v němž se vaří maso. Před Hospodinovým soudem není uniknutí.

11 1 Tu mě duch zvedl a přenesl k východní bráně Hospodinova domu, obrácené k východu. A hle, u vchodu do brány dvacet pět mužů. Uprostřed nich jsem uviděl Jaazanjáše, syna Azúrova, a Pelatjáše, syna Benajášova, velmože lidu. 2 Hospodin mi řekl: „Lidský synu, to jsou ti muži, kteří vymýšlejí ničemnosti a dávají v tomto městě zlou radu. 3 Říkají: ‚Nestavějte v blízké době domy. Město je hrnec a my jsme maso.‘ 4 Proto prorokuj proti nim, prorokuj, lidský synu!“ 5 Duch Hospodinův se na mne snesl a Hospodin mi poručil: „Řekni: Toto praví Hospodin: Takto jste mluvili, dome izraelský, a já vím, co vstoupilo do vašeho ducha. 6 Rozmnožili jste počet skolených v tomto městě, naplnili jste skolenými jeho ulice.“ 7 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Skolení, které jste v něm pohodili, jsou maso a město je hrnec; vás však z jeho středu vyvedu. 8 Bojíte se meče a já na vás meč uvedu, je výrok Panovníka Hospodina. 9 Vyvedu vás z města, ale vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám soudy. 10 Padnete mečem na izraelském pomezí. Budu vás soudit, i poznáte, že já jsem Hospodin. 11 Město se vám nestane hrncem a vy v něm nebudete masem. Budu vás soudit na izraelském pomezí. 12 I poznáte, že já jsem Hospodin, jehož nařízeními jste se neřídili a podle jehož řádů jste nejednali, nýbrž jednali jste podle zvyklostí pronárodů, které jsou kolem vás.“ 13 I stalo se, když jsem prorokoval, že Pelatjáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem na tvář a mocným hlasem jsem úpěl: „Běda, Panovníku Hospodine, chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“

O návratu přesídlených

Hospodin shromáždí zase svůj rozptýlený lid a bude mu svatyní. Zaslibuje jim nové srdce a nového ducha.

14 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 15 „Lidský synu, tvým bratřím, mužům z tvého příbuzenstva a celému domu izraelskému říkají obyvatelé Jeruzaléma: ‚Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘ 16 Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní. 17 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. 18 Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly. 19 A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, 20 aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem. 21 Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“ 22 Tu zvedli cherubové křídla a kola se vznesla spolu s nimi a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi. 23 Pak se Hospodinova sláva, která byla nad středem města, vznesla a stanula nad horou na východ od města. 24 A duch mě zvedl a přenesl do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo. 25 I sdělil jsem přesídlencům všechno, co mi Hospodin ukázal.

Přesídlení krále i lidu

Prokopanou stěnou domu se prorok stěhuje, aby naznačil, jak budou obležení prchat z Jeruzaléma.

12 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, bydlíš uprostřed vzpurného domu. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší. Jsou dům vzpurný.“ 3 „Ty, lidský synu, slyš. Připrav si věci k přesídlení a přestěhuj se za denního světla před jejich očima. Přestěhuješ se před jejich očima ze svého místa na jiné místo. Snad nahlédnou, že jsou dům vzpurný. 4 Vyneseš své věci jako věci k přesídlení za denního světla před jejich očima. Sám pak vyjdeš večer před jejich očima jako ti, kdo jsou přesídlováni. 5 Před jejich očima se prokopej zdí a vyjdi. 6 Vezmeš své věci na záda, za soumraku je přeneseš, jim před očima. Zastřeš si tvář, abys neviděl zemi. Učinil jsem tě předzvěstí pro izraelský dům.“ 7 Vykonal jsem, co mi bylo přikázáno. Za denního světla jsem vynesl své věci jako věci k přesídlení. Večer jsem se prokopal zdí a za soumraku jsem před jejich očima odnesl ty věci na zádech. 8 Za jitra se ke mně stalo slovo Hospodinovo: 9 „Lidský synu, což se tě nikdo z izraelského domu, domu vzpurného, nezeptal, co to děláš? 10 Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Tento výnos se týká knížete v Jeruzalémě a celého domu izraelského, který je v městě. 11 A pokračuj: Já jsem předzvěstí toho, co vás čeká; co jsem dělal já, to udělají jim. Budou přesídleni, půjdou do zajetí. 12 I kníže, který je ve vašem středu, vezme za soumraku své věci na záda a vyjde. Prokopou zeď, aby ho vyvedli. Zastře si tvář, aby nespatřil svýma očima zemi. 13 Rozprostřel jsem na něho síť, bude lapen do mé lovecké sítě. Zavedu ho do Babylónu v kaldejské zemi, ale ani ji neuvidí a zemře tam. 14 Všechny, kdo jsou kolem něho jemu ku pomoci, i všechny jeho voje rozpráším do všech větrů a s taseným mečem jim budu v zádech. 15 I poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi pronárody a rozpráším po zemích.
16 Ale určitý počet lidí z nich zachovám před mečem, hladem a morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi pronárody, mezi něž půjdou. I poznají, že já jsem Hospodin.“ 17 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 18 „Lidský synu, budeš jíst svůj chléb s třesením a pít vodu s chvěním a obavami. 19 A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v zemi izraelské: S obavami budou jíst svůj chléb a v úděsu budou pít vodu, neboť jejich země bude zpustošena, zbavena své hojnosti pro násilnosti všech svých obyvatel. 20 Obydlená města se obrátí v trosky, země se stane zpustošeným krajem. I poznáte, že já jsem Hospodin.“

Proti pochybovačům

Lid pochybuje o pravdivosti Božího slova, protože se následky nedostavují vzápětí; přesvědčí se však o svém omylu.

21 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 22 „Lidský synu, copak to máte za pořekadlo o izraelské zemi: ‚Dny uběhnou a každé vidění selže?‘ 23 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Učiním konec tomuto pořekadlu, už je v Izraeli nebudou říkat. A promluv k nim: Blízko jsou dny, kdy sesplní všechna vidění. 24 Už nebude uprostřed izraelského domu žádné šalebné vidění a lichotivá věštba. 25 Když já, Hospodin, promluvím, mluvím slovo, které se splní bez odkladu. Za vašich dnů, vzpurný dome, mluvím slovo a také je splním, je výrok Panovníka Hospodina.“ 26 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 27 „Lidský synu, hle, izraelský dům říká: ‚Vidění, které on vidí, se splní za mnoho dnů; on prorokuje pro vzdálené časy.‘ 28 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už nebude odloženo žádné mé slovo. Promluvím slovo a ono se splní, je výrok Panovníka Hospodina.“

Proti lživým prorokům

Proroci svádějí lid ohlašováním pokoje a prorokyně šijí kouzelné váčky.
Jediná naděje však je u Hospodina, byť i těžce doléhala jeho ruka pro nevěru lidu.

13 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují sami od sebe. Řekni těm, kteří prorokují podle vlastního srdce: Slyšte slovo Hospodinovo! 3 Toto praví Panovník Hospodin: Běda bláznivým prorokům, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli. 4 Jako lišky ve zříceninách jsou tvoji proroci, Izraeli. 5 Nenastoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď izraelského domu, aby obstál v boji v den Hospodinův. 6 Jejich vidění je šalba a jejich věštba lež. Říkají: ‚Výrok Hospodinův,‘ ale Hospodin je neposlal, a přece čekají na potvrzení slova. 7 Copak jste neviděli šalebná vidění a nezvěstovali lživou věštbu? A přece říkáte: ‚Výrok Hospodinův,‘ přestože jsem já nepromluvil.“ 8 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Protože jsou vaše slova šalba a vaše vidění lež, chystám se na vás, je výrok Panovníka Hospodina. 9 Moje ruka je pozdvižena proti prorokům, kteří mají šalebná vidění a věští lež. Nebudou náležet do kruhu rádců mého lidu, nebudou vepsáni do soupisu izraelského domu a nevstoupí na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. 10 Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: ‚Pokoj,‘ ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou.
11 Řekni těm, kteří nahazují stěnu omítkou: Padne! Spustí se lijavec, který spláchne všechno. Nechám padat kroupy jako kameny, rozpoutá se bouřlivá vichřice, 12 a hle, zeď padne. Což vám nebylo řečeno: ‚Kde je to, čím jste ji nahodili?‘“ 13 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Rozhořčen rozpoutám bouřlivou vichřici, rozhněván a rozhořčen spustím lijavec, který všechno spláchne, a kroupy jako kameny; a skoncují s ní. 14 Zbořím zeď, kterou nahodili omítkou, srazím ji na zem a odkryje se její základ. Padne a vy skončíte uprostřed sutin. I poznáte, že já jsem Hospodin. 15 Tak dovrším své rozhořčení proti zdi i proti těm, kdo ji nahazují omítkou. Řeknu vám: Už není zeď, už nejsou ti, kdo ji nahazovali, 16 totiž proroci izraelští, kteří prorokovali o Jeruzalému, a ti, kteří mívali o něm vidění pokoje, ač žádný pokoj nebyl, je výrok Panovníka Hospodina.“ 17 „Ty, lidský synu, slyš. Postav se proti dcerám svého lidu, které prorokují podle vlastního srdce, a prorokuj proti nim.
18 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, které šijí kouzelné váčky na každé zápěstí a dělají kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Lovíte duše mého lidu a svou duši chcete zachovat naživu? 19 Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít.“ 20 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Chystám se na vaše kouzelné váčky, do nichž lovíte duše jako ptáky. Strhám je z vašich rukou a duše, které lovíte jako ptáky, pustím. 21 A vaše kukly vám strhnu a svůj lid vám vytrhnu z rukou. Už nebudou úlovkem ve vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin. 22 Poněvadž mučíte srdce spravedlivého podvodem, zatímco já jsem ho nechtěl zarmucovat, a posilujete ruce svévolníka, aby se neodvrátil od své zlé cesty a nebyl zachován naživu, 23 proto už nebudete mívat šalebná vidění a věštit věštby, ale vytrhnu svůj lid z vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin.“

Proti modlářům

Odpadnout od Hospodina znamená smrt. Modly nezachrání nikoho.

14 1 Přišli ke mně někteří ze starších izraelských a posadili se přede mnou. 2 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 3 „Lidský synu, tito mužové nosí v srdci své hnusné modly a kladou před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtli. Těm mám dávat odpověď na dotazy? 4 Proto k nim promluv. Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Každému z domu izraelského, kdo nosí v srdci své hnusné modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, já, Hospodin, dám odpověď, jakou si pro své mnohé hnusné modly zaslouží. 5 A tak bude izraelský dům polapen svým vlastním srdcem, protože všichni se mi svými hnusnými modlami odcizili. 6 Proto řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte se od svých hnusných model, odvraťte svou tvář od všech svých ohavností! 7 Já, Hospodin, dám odpověď každému z izraelského domu i z bezdomovců, kdo pobývá v Izraeli a odcizil se mi, každému, kdo nosí v srdci své hnusné modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, aby se ho na mne dotazoval. 8 Proti takovému muži obrátím svou tvář a učiním ho výstražným znamením a pořekadlem, vytnu ho ze svého lidu. I poznáte, že já jsem Hospodin. 9 Dá-li se prorok svést a promluví slovo, svedl jsem toho proroka já, Hospodin. Napřáhnu na něho ruku a vyhladím ho ze svého izraelského lidu. 10 I ponese svou nepravost; nepravost dotazujícího se bude stejná jako nepravost prorokova. 11 Učiním to, aby už izraelský dům nebloudil, nevzdaloval se mi a neposkvrňoval se všemožnými svými nevěrnostmi. I budou mým lidem a já jim budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.“

Noe – Daniel – Jób – Když se Hospodin rozhoduje potrestat svůj lid, nepomohou ani přímluvy tří spravedlivých. Noeho, Daniela a Jóba.

12 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 13 „Lidský synu, jestliže by země proti mně zhřešila a zpronevěřila se a já bych na ni napřáhl svou ruku, zlámal jí hůl chleba a seslal na ni hlad, takže bych z ní vymýtil lidi i dobytek, 14 a byli by v ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti vysvobodí svou spravedlností jen sami sebe, je výrok Panovníka Hospodina. 15 Kdybych přivedl na zemi dravou zvěř, aby ji vylidnila, takže by byla zpustošena a nikdo by jí kvůli zvěři neprocházel, 16 ti tři muži v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani své syny a dcery; vysvobodí pouze sebe, země však bude zpustošena. 17 Nebo kdybych na tu zemi uvedl meč a rozhodl bych, aby meč prošel zemí, a vymýtil bych z ní lidi i dobytek, 18 ti tři muži v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani své syny a dcery, vysvobodí pouze sebe.
19 Nebo kdybych na tu zemi poslal mor a vylil na ni své rozhořčení krveprolitím, aby z ní byli vymýceni lidé i dobytek, 20 Noe, Daniel a Jób v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani syna ani dceru. Svou spravedlností vysvobodí jen sami sebe.“ 21 Toto praví Panovník Hospodin: „I když pošlu na Jeruzalém tyto své čtyři přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek, 22 hle, zbude v něm hrstka synů a dcer, kteří vyváznou; budou vyvedeni a vyjdou k vám. Uvidíte jejich cestu a jejich skutky a najdete útěchu po zlu, které jsem uvedl na Jeruzalém, po tom všem, co jsem na něj uvedl. 23 Oni vás potěší, až uvidíte jejich cestu a jejich skutky, a poznáte, že jsem nedělal zbytečně nic z toho, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.“

Neužitečná réva

Jako je neužitečné dřevo z vinné révy, tak jsou neužiteční i obyvatelé Jeruzaléma.

15 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, čím předčí dřevo vinné révy ostatní druhy dřeva, čím je její odnož mezi lesními stromy? 3 Bere se z něho dřevo ke zhotovení nějakého výrobku? Nebo z něho vezmou dřevo na kolík, na který se zavěšuje různé náčiní? 4 Hle, přikládá se na oheň a ten je pozře; když oba jeho konce pozře oheň a vzplane i jeho prostředek, hodí se k nějakému výrobku? 5 Ani dokud bylo celé, nedal se z něho zhotovit žádný výrobek, což teprv, když konce pozřel oheň a celé vzplane, dá se z něho ještě zhotovit nějaký výrobek?“ 6 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Jako jsem vydal ohni k pozření dřevo vinné révy mezi lesními stromy, tak jsem vydal obyvatele Jeruzaléma. 7 Obrátil jsem proti nim svou tvář; dostali se z ohně, ale oheň je pozře. I poznáte, že já jsem Hospodin, až se proti nim postavím. 8 Učiním ze země zpustošený kraj za to, že se mi zpronevěřili, je výrok Panovníka Hospodina.“

Kenaanský původ Jeruzaléma

Prorok připomíná Jeruzalému jeho neizraelský původ,
který se projevuje různými kenaanskými zvrácenostmi a nevěrou vůči Hospodinu, jenž jej od počátku zahrnoval jen láskou.

Jeruzalém jednal hůře než Samaří; trest jej nemine.

16 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, seznam Jeruzalém s jeho ohavnostmi. 3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin dceři jeruzalémské: Původem a rodištěm jsi z kenaanské země, tvůj otec byl Emorejec a tvá matka Chetejka. 4 A tvoje narození? V den tvého narození nebyla odříznuta tvá pupeční šňůra, nebyla jsi umyta vodou, abys byla čistá, nebyla jsi potřena solí ani zavinuta do plenek. 5 Žádné oko nad tebou nepojala lítost, aby ti aspoň něco z toho udělali ze soucitu s tebou. V den svého narození jsi byla pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus. 6 Tu jsem šel kolem tebe a uviděl jsem tě, jak se třepeš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ve vlastní krvi: Žij! Řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Žij! 7 Dal jsem ti růst jako tomu, co raší na poli, vyrostla jsi a jsi velká. Rozvinula ses do plného půvabu, ňadra dostala tvar, vyrostlo ti ochlupení, ale byla jsi docela nahá. 8 Šel jsem kolem tebe, uviděl jsem tě, a hle, byl právě tvůj čas, čas milování. I rozprostřel jsem na tebe svůj plášť, přikryl jsem tvou nahotu. Pak jsem ti přísahal a vešel s tebou v smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou. 9 Umyl jsem tě vodou, smyl jsem z tebe tvoji krev a potřel jsem tě olejem.
10 Pak jsem tě oblékl do pestrého šatu, obul ti opánky z tachaší kůže, ovinul ti pás z jemného plátna a zahalil tě hedvábím. 11 Ozdobil jsem tě ozdobami, na ruce jsem ti dal náramky a na hrdlo náhrdelník. 12 Navlékl jsem ti do chřípí kroužek a do uší náušnice, na hlavu jsem ti vložil překrásný věnec. 13 Byla jsi ozdobena zlatem a stříbrem, tvé oděvy byly z jemného plátna, hedvábí a pestrých látek, jedla jsi pokrmy z bílé mouky, medu a oleje. Stala ses nesmírně krásnou a dosáhla jsi královských poct. 14 Tvé jméno proniklo mezi pronárody pro tvou krásu; byla dokonalá pro důstojnost, kterou jsem na tebe vložil, je výrok Panovníka Hospodina. 15 Ty jsi však spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi své jméno smilstvím. Zahrnovala jsi svým smilstvím každého, kdo šel kolem, ať to byl kdo byl. 16 A vzala jsi část svých rouch a křiklavě sis jimi vyzdobila posvátná návrší. Na nich jsi smilnila, jak tomu nikdy nebylo a nebude. 17 Vzala jsi překrásné předměty z mého zlata a stříbra, které jsem ti dal, udělala sis obrazy mužského pohlaví a smilnila jsi s nimi. 18 Vzala jsi svá pestrá roucha a přikrývala jsi je jimi a kladla jsi před ně můj olej a mé kadidlo. 19 Můj chléb, který jsem ti dal, bílou mouku, olej a med, jimiž jsem tě živil, jsi kladla před ně jako libou vůni. Tak to bylo, je výrok Panovníka Hospodina. 20 Vzala jsi také své syny a dcery, které jsi mi porodila, a jim jsi je obětovala za pokrm, jako by bylo tvého smilstva málo.
21 Zabíjela jsi mé syny v oběť a jim jsi je vydávala tím, že jsi je prováděla ohněm. 22 Při všech svých ohavnostech a smilstvech sis nevzpomněla na dny svého mládí, jak jsi byla docela nahá a jak ses třepala ve své krvi. 23 Po všech tvých zločinech se stalo, běda, běda tobě, je výrok Panovníka Hospodina, 24 že sis vybudovala modlářskou svatyňku a udělala sis vyvýšené místo na kdejakém prostranství. 25 Na každém rozcestí sis vybudovala své vyvýšené místo, a tak jsi zohavila svou krásu. Své nohy jsi roztahovala pro každého, kdo šel kolem, a tak jsi množila své smilstvo. 26 Smilnila jsi s Egypťany, se svými sousedy statného těla; tak jsi množila své smilstvo a urážela mne. 27 Hle, napřáhl jsem na tebe ruku, snížil tvůj příděl a vydal tě rozvášnění těch, kdo tě nenávidí, dcer pelištejských, které se stydí za tvou mrzkou cestu.
28 Smilnila jsi také s Asyřany a neměla jsi nikdy dost. Smilnila jsi s nimi, a přece jsi neměla dost. 29 Rozmnožila jsi své smilstvo po zemi kenaanské i kaldejské a ani tak jsi neměla dost. 30 Jak zchátralo tvé srdce, je výrok Panovníka Hospodina, tím, že to všechno děláš, řemeslo nevázané nevěstky, 31 když sis vybudovala modlářskou svatyňku na kdejakém rozcestí a udělala sis vyvýšené místo na kdejakém prostranství. Ale na rozdíl od nevěstky jsi nedbala o mzdu. 32 Jako cizoložná manželka brala sis cizí místo svého muže. 33 Všem nevěstkám se dává dar, tys však dávala dary všem svým milencům a odměňovala jsi je za to, že k tobě vcházeli z celého okolí a smilnili s tebou. 34 Tím se lišíš ve svém smilstvu od jiných žen, ani to po tobě žádná nevěstka neudělá, že dáváš mzdu a nedává se mzda tobě; to je ten rozdíl. 35 Proto slyš, nevěstko, slovo Hospodinovo! 36 Toto praví Panovník Hospodin: Protože byla rozhazována tvá měď a při tvém smilstvu byla odkrývána tvá nahota před tvými milenci, před všemi tvými hnusnými, ohavnými modlami, a pro krev tvých synů, které jsi jim dala, 37 proto hle, já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ti bylo tak příjemně, všechny, které miluješ, i všechny, které nenávidíš. Shromáždím je u tebe z celého okolí a odkryji před nimi tvou nahotu, takže tě uvidí v celé tvé nahotě.
38 Budu tě soudit podle právních ustanovení o cizoložnicích a vražednicích a vydám tě krveprolití v rozhořčení a žárlivosti. 39 Vydám tě do jejich rukou; tvoji modlářskou svatyňku zboří a tvá vyvýšená místa strhnou, vysvléknou tě z tvých šatů, seberou tvé překrásné šperky a zanechají tě zcela nahou. 40 Pak na tebe přivedou shromáždění, budou tě kamenovat kameny a sekat svými meči. 41 Tvé domy spálí ohněm a vykonají nad tebou soudy před zraky mnoha žen. Tak učiním přítrž tvému smilství a nebudeš už dávat mzdu. 42 Upokojím své rozhořčení proti tobě a moje žárlivost se od tebe vzdálí, uklidním se, už se nebudu urážet.
43 Protože jsi nepamatovala na dny svého mládí, ale popouzela jsi mě tím vším, teď já uvalím tvou cestu na tvou hlavu, je výrok Panovníka Hospodina, nebudeš páchat své mrzkosti u všelijakých svých ohavných model. 44 Hle, každý, kdo užívá přísloví, užije o tobě tohoto: ‚Jaká matka, taková dcera‘. 45 Jsi dcerou své matky, která si zprotivila vlastního muže i syny, jsi sestrou svých sester, které si zprotivily své muže i své syny. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emorejec. 46 Tvou větší sestrou je Samaří se svými dcerami; ta sedí po tvé levici. Tvou menší sestrou je Sodoma se svými dcerami; ta sedí po tvé pravici. 47 Ale ty jsi nechodila jen jejich cestami, ani jsi nepáchala jen jejich ohavnosti; to ti bylo málo. Na všech svých cestách jsi byla horší než ony. 48 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, tvá sestra Sodoma se svými dcerami nenapáchala tolik zla jako ty se svými dcerami. 49 Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. 50 Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné. 51 A Samaří, to nehřešilo ani zpolovice jako ty. Tys však rozhojnila své ohavnosti víc než ony, takže jsi ospravedlnila své sestry všemi ohavnostmi, které jsi páchala. 52 Nes tedy svou hanbu, za niž jsi odsuzovala své sestry. Pro tvé hříchy, že jsi jednala ohavněji než ony, jeví se spravedlivějšími než ty. Styď se a nes svou hanbu, vždyť jsi ospravedlnila své sestry. 53 Změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer, úděl Samaří a jeho dcer, a mezi nimi změním i tvůj úděl, 54 ale poneseš svou hanbu a budeš zahanbena za všechno, co jsi páchala; tím budou potěšeny. 55 Tvá sestra Sodoma i se svými dcerami se navrátí k tomu, čím bývaly kdysi, též Samaří se svými dcerami se navrátí k tomu, čím bývaly kdysi, i ty se svými dcerami se navrátíš k tomu, čím jste bývaly kdysi. 56 Což nebylo o tvé sestře Sodomě slyšet z tvých úst v době tvé pýchy, 57 dokud nebyla odhalena tvá špatnost? Teď nastal čas, kdy dcery Aramu a celého jeho okolí tě tupí a okolní dcery pelištejské tebou pohrdají. 58 Svou mrzkost a své ohavnosti poneseš sama, je výrok Hospodinův.“
59 Toto praví Panovník Hospodin: „Budu zacházet s tebou, jako jsi ty zacházela se mnou, když jsi pohrdla přísahou a porušila smlouvu. 60 Avšak rozpomenu se na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a ustavím s tebou smlouvu věčnou. 61 Vzpomeneš si na své cesty a budeš zahanbena, až dostaneš své sestry, ty větší i menší než ty. Dám ti je za dcery, ale nebudou účastny tvé smlouvy. 62 Já ustavím svou smlouvu s tebou. I poznáš, že já jsem Hospodin, 63 a budeš si to připomínat a stydět se a už neotevřeš ústa pro svou hanbu, až tě smířím se sebou přes všechno, co jsi páchala, je výrok Panovníka Hospodina.“

Podobenství o vrcholku cedru – a vinném kmeni

Babylónský král přiletěl jako orel a dosadil v Judsku krále Sidkijáše.
Ten bude hledat pomoc u jiného orla, krále egyptského; tím uvrhne sebe i celou zemi do neštěstí.
Hospodin však ve své zemi zasadí jiný cedr, dá povstat svému Pomazanému.

17 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, dej izraelskému domu hádanku a předlož mu podobenství. 3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Veliký orel s velkými křídly, dlouhými perutěmi, celý opeřený, pestře zbarvený, přilétl na Libanón a vzal vrcholek cedru. 4 Utrhl vršek jeho koruny a přenesl jej do země kramářů, položil jej v městě obchodníků. 5 Vzal sazenici té země a vsadil ji do orné půdy, vzal ji u hojných vod a zasadil jako vrbu. 6 I vyrašila a stala se z ní bujná vinná réva nízkého vzrůstu; její větvoví se k němu obracelo a její kořeny byly pod ním; sazenice se stala vinnou révou, ta se rozvětvila a vyhnala ratolesti. 7 Byl však ještě jeden veliký orel s velkými křídly a bohatě opeřený. A hle, vinná réva upnula své kořeny k němu, i své větvoví k němu vztáhla, aby ji svlažoval mimo záhony, kde byla vysazena. 8 Byla zasazena v dobrém poli u hojných vod, aby se rozvětvila a nesla plody, a stala se nádhernou révou. 9 Pověz: Toto praví Panovník Hospodin: Vydaří se? Nevytrhne ji orel i s kořeny, a neotrhá jí plody, takže zaschne a všechno listí, jež na ní vyrašilo, uschne? Nebude třeba veliké síly a mnohého lidu, aby byla vyrvána z kořene. 10 Hle, byla zasazena; ale vydaří se? Neuschne úplně, až ji zasáhne východní vítr? Na záhonech, kde vyrašila, uschne.“ 11 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 12 „Řekni vzpurnému domu: Což nevíte, co tyto věci znamenají? Řekni: Hle, do Jeruzaléma přitáhl babylónský král a zajal jeho krále i velmože a odvedl je k sobě do Babylónu. 13 Vzal z královského potomstva jednoho a uzavřel s ním smlouvu, zavázal ho přísahou a zajal mocné té země, 14 aby království bylo poníženo, aby se nepozvedlo, aby dbalo na jeho smlouvu, mělo-li obstát. 15 Ale on se proti němu vzbouřil. Poslal své posly do Egypta, aby mu dali koně a mnoho lidu. Zdaří se to? Unikne, kdo páchá takové věci? Unikne, kdo porušuje smlouvu? 16 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, zemře v Babylónu, v sídle toho krále, který ho ustanovil králem, jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. 17 Ani s velikým vojskem a s mnohými sbory nebude mu farao nic platný v bitvě, až navrší násep a zbuduje obléhací valy, aby vyhladil mnoho duší.
18 Pohrdl přísahou, porušil smlouvu. Hle, dal na to ruku a dělá toto všechno. Neunikne.“ 19 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Jakože jsem živ, přísahu mou, kterou pohrdl, a smlouvu mou, kterou porušil, uvalím na jeho hlavu. 20 Rozprostřu na něho svou síť a bude polapen do mé lovecké sítě. Zavedu ho do Babylónu a tam se s ním budu soudit za to, že se mi zpronevěřil. 21 Všichni jeho uprchlíci ve všech jeho vojích padnou mečem; kdo zůstanou, budou rozehnáni na všechny strany. I poznáte, že já, Hospodin, jsem promluvil.“ 22 Toto praví Panovník Hospodin: „Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji, z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře. 23 Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlet všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví. 24 Všechny stromy pole poznají, že já, Hospodin, jsem ponížil strom vysoký a povýšil strom nízký; nechal jsem uschnout strom zelený a dal vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem promluvil a také to učiním.“

Každý bude trestán za svůj hřích

Nikdo se nesmí vymlouvat, že trpí za druhého. Každý ponese následky vlastních činů.

18 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby?‘ 3 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. 4 Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. 5 Je-li někdo spravedlivý a jedná podle práva a spravedlnosti, 6 nehoduje na horách a nepozvedá oči k hnusným modlám izraelského domu, neposkvrňuje ženu svého bližního a nepřibližuje se k ženě v čase její nečistoty, 7 nikoho neutiskuje, dlužníkovi vrací jeho zástavu, nikoho neodírá, hladovému dává svůj chléb a nahého přikrývá rouchem, 8 nepůjčuje lichvářsky a nebere úrok, odvrací se od bezpráví, vykonává pravdivý soud mezi mužem a mužem, 9 řídí se mými nařízeními, zachovává mé řády a jedná věrně, takový spravedlivý jistě bude žít, je výrok Panovníka Hospodina. 10 Pokud však zplodí syna rozvratníka, který bude prolévat krev a dopouštět se proti bratru čehokoli z těchto věcí 11 a nebude činit nic z oněch věcí dobrých, ale bude hodovat na horách, poskvrňovat ženu svého bližního, 12 utiskovat utištěného ubožáka, druhého odírat, nevracet zástavu, pozvedat oči k hnusným modlám, dopouštět se ohavnosti, 13 půjčovat lichvářsky a brát úrok, bude žít? Nebude žít; dopouštěl se všech těchto ohavností, jistě zemře, jeho krev bude na něm.
14 Zplodí-li však syna, který uvidí všechny hříchy svého otce, jichž se dopouští, a ulekne se, nebude se jich dopouštět, 15 nebude jíst na horách a pozvedat oči k hnusným modlám izraelského domu, nebude poskvrňovat ženu svého bližního, 16 nebude nikoho utiskovat, neponechá si zástavu a nikoho nebude odírat, bude dávat hladovému svůj chléb a nahého přikrývat rouchem, 17 neodtáhne svou ruku od utištěného, nevezme lichvu ani úrok, nýbrž bude jednat podle mých řádů a řídit se mými nařízeními, ten pro nepravost svého otce nezemře, jistě bude žít. 18 Jeho otec, protože se dopouštěl útisku, odíral bratra a nekonal dobro mezi svým lidem, zemře pro svou nepravost. 19 Vy však říkáte: ‚Proč nepyká syn za otcovu nepravost?‘ Bude-li syn jednat podle práva a spravedlnosti, dbát na všechna má nařízení a plnit je, jistě bude žít. 20 Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. 21 Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. 22 Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal. 23 Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?
24 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil. 25 Vy však říkáte: ‚Cesta Panovníkova není správná.‘ Nuže, slyšte, dome izraelský: Má cesta že není správná? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a dopouští se bezpráví, umře za to; zemře pro své bezpráví, jehož se dopouštěl. 27 Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. 28 Prohlédl totiž a odvrátil se ode všech svých nevěrností, jichž se dopouštěl; jistě bude žít, nezemře. 29 Avšak dům izraelský říká: ‚Cesta Panovníkova není správná.‘ Mé cesty že nejsou správné, dome izraelský? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? 30 Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. 31 Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? 32 Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“

Nářek nad královským domem

Judští králové přivedli sebe i zemi do zkázy. Někdejší její sláva přišla vniveč. Nářek nad královským domem.

19 1 Ty pak začni žalozpěv nad izraelskými předáky. 2 Zapěj: Kdo byla tvá matka? Lvice, jež odpočívala mezi lvy, mezi mladými lvy chovala svá lvíčata. 3 Když odchovala jedno ze svých lvíčat, stal se z něho mladý lev, naučil se trhat kořist a požírat lidi. 4 Doslechly se o něm pronárody, byl polapen v jejich pasti; odvlekli ho za háky v chřípí do egyptské země. 5 Když lvice viděla, že čeká marně, pozbyla naděje. I vzala jedno ze svých lvíčat a učinila z něho mladého lva. 6 Ten se procházel mezi lvy, stal se mladým lvem, naučil se trhat kořist a požírat lidi. 7 Bořil jejich paláce a v trosky obracel jejich města, jeho řevem zpustla země se vším, co je na ní. 8 Vypravily se na něho pronárody z okolních krajin, rozprostřely na něho svou síť, byl polapen v jejich pasti. 9 Dali jej do klece, za háky jej dovlekli ke králi babylónskému, dovlekli ho do pevností, aby již nebylo slyšet jeho řev na horách izraelských. 10 Tvá matka jako vinná réva, podobně jako ty, byla zasazena u vody; byla plodná a bujně vzrostlá pro hojnost vod. 11 Měla mohutné sněti, vhodné na žezla vladařů, svým vzrůstem se vypínala nad košaté stromy, bylo ji vidět pro její výšku i množství větvoví. 12 Avšak byla vyrvána v rozhořčení, pohozena na zem a východní vítr vysušil její plody. Její mohutné sněti byly ulámány, uschly a pozřel je oheň. 13 Nyní je přesazena do stepi, do země vyprahlé a žíznivé. 14 Ze snětí vyšlehl oheň, pozřel její větve i plody; nezbyla na ní žádná mohutná sněť, odnož vhodná na vladařské žezlo. To je žalozpěv a jako žalozpěv se bude zpívat.

Boží dobrodiní a nevěra lidu

Přestože lid ví, jak bylo potrestáno nevěrné pokolení, jež Hospodin vyvedl z Egypta, lehkovážně popuzuje Hospodina k hněvu a zpronevěřuje se jeho zákonu.

20 1 Sedmého roku, pátého měsíce a desátého dne toho měsíce, přišli někteří z izraelských starších dotazovat se Hospodina a posadili se přede mnou. 2 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 3 „Lidský synu, mluv k izraelským starším a řekni jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin: Přicházíte se mě dotazovat? Jakože jsem živ, nebudu vám dávat odpovědi na dotazy, je výrok Panovníka Hospodina.‘ 4 Chceš je soudit, chceš se ujmout soudu, lidský synu? Seznam je s ohavnostmi jejich otců, 5 řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil Izraele, zvedl jsem ruku k přísaze potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi, zvedl jsem ruku a přisáhl jim: Já jsem Hospodin, váš Bůh. 6 V onen den jsem zvedl ruku a přísahal jim, že je vyvedu z egyptské země do země, kterou jsem pro ně vyhlédl a která oplývá mlékem a medem a je skvostem všech zemí. 7 Řekl jsem jim: Odvrhněte každý ohyzdné modly, k nimž vzhlížíte, a neposkvrňujte se egyptskými hnusnými modlami, já jsem Hospodin, váš Bůh. 8 Ale oni se mi vzepřeli a nechtěli mě ani slyšet. Žádný neodhodil ohyzdné modly, k nimž vzhlížel, a neopustil egyptské hnusné modly. I řekl jsem, že na ně vyleji své rozhořčení, a tak dovrším svůj hněv proti nim uprostřed egyptské země. 9 Učinil jsem to pro své jméno, aby nebylo znesvěcováno v očích pronárodů, uprostřed nichž byli, před jejichž zraky jsem se jim dal poznat, když jsem je vyvedl z egyptské země.
10 Vyvedl jsem je tedy z egyptské země a uvedl na poušť. 11 Vydal jsem jim svá nařízení a seznámil je se svými řády, skrze něž má člověk život, když je plní. 12 Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já, Hospodin, je posvěcuji. 13 Ale dům izraelský se mi na poušti vzepřel, mými nařízeními se neřídili a znevážili mé řády, skrze něž má člověk život, když je plní, a hrubě znesvěcovali mé dny odpočinku. I řekl jsem, že na ně vyleji na poušti své rozhořčení, a tak s nimi skoncuji. 14 Učinil jsem to pro své jméno, aby nebylo znesvěcováno před očima pronárodů, před jejichž zraky jsem je vyvedl. 15 Já jsem též zvedl ruku a přisáhl jim na poušti, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, jež je skvostem všech zemí, 16 a to proto, že znevážili mé řády, neřídili se mými nařízeními a znesvěcovali mé dny odpočinku, neboť jejich srdce chodilo za jejich hnusnými modlami. 17 Ale bylo mi líto je zničit a neskoncoval jsem s nimi na poušti. 18 Jejich synům jsem na poušti řekl: ‚Neřiďte se nařízeními svých otců, nedbejte na jejich řády a neposkvrňujte se jejich hnusnými modlami, 19 já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými nařízeními, dodržujte mé řády a zachovávejte je.
20 Svěťte mé dny odpočinku a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘ 21 Ale i synové se mi vzepřeli, neřídili se mými nařízeními, nedodržovali mé řády, skrze něž má člověk život, když je plní, a znesvěcovali mé dny odpočinku. I řekl jsem, že na ně vyleji své rozhořčení, a tak na poušti dovrším svůj hněv proti nim. 22 Ale zadržel jsem svou ruku. Učinil jsem to pro své jméno, aby nebylo znesvěceno před očima pronárodů, před jejichž zraky jsem je vyvedl. 23 Já jsem též zvedl ruku a přisáhl jim na poušti, že je rozptýlím mezi pronárody a rozpráším po zemích, 24 protože se nedrželi mých řádů a znevažovali má nařízení, znesvěcovali mé dny odpočinku a vzhlíželi k hnusným modlám svých otců. 25 A tak jsem jim dal nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život; 26 poskvrnil jsem je jejich vlastními dary, když prováděli ohněm vše, co otvírá lůno, abych je naplnil úděsem a oni poznali, že já jsem Hospodin. 27 Proto mluv, lidský synu, k izraelskému domu a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Vaši otcové mě dál a dále hanobili tím, že se mi zpronevěřovali. 28 Já jsem je uvedl do země, o níž jsem zvednutím ruky přisáhl, že ji dám jim, ale oni, jak uviděli nějaký vyvýšený pahorek a nějaký listnatý strom, hned tam obětovali své oběti a přinášeli tam své popouzející dary, kladli tam své libovonné oběti a vylévali tam své úlitby. 29 Řekl jsem jim: Na jakéto posvátné návrší tam chodíte? Nazývají je ‚Posvátné návrší‘ až dodnes.“

Ohlášení soudu i milosti

Pokolení vyvedené z Egypta nevešlo pro svou nevěru do zaslíbené země; jejich potomci pro svou nevěru z ní budou rozptýleni mezi pronárody.

30 Proto řekni izraelskému domu: „Toto praví Panovník Hospodin: Což se musíte poskvrňovat cestou svých otců a smilnit s jejich ohyzdnými modlami? 31 Až dodnes se poskvrňujete všemi svými hnusnými modlami, přinášíte své dary a provádíte své syny ohněm, a já bych vám měl dávat odpovědi na dotazy, dome izraelský? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nebudu vám odpovídat na dotazy! 32 Co vám vstoupilo na mysl, určitě se nestane. Říkejte si: ‚Budeme jako pronárody, jako čeledi jiných zemí budeme sloužit dřevu a kameni.‘ 33 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu nad vámi kralovat pevnou rukou a vztaženou paží v rozhořčení, které na vás vyleji. 34 A vyvedu vás z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni pevnou rukou a vztaženou paží v rozhořčení, které jsem na vás vylil. 35 Uvedu vás do pouště národů a budu se tam s vámi soudit tváří v tvář. 36 Jako jsem se soudil s vašimi otci v poušti egyptské země, tak se budu soudit s vámi, je výrok Panovníka Hospodina. 37 A provedu vás pod holí a uvedu vás do závazku smlouvy. 38 Vytřídím z vás ty, kdo se vzbouřili a byli mi nevěrní. Vyvedu je ze země jejich dočasného pobytu, ale na izraelskou půdu nevstoupí. I poznáte, že já jsem Hospodin.
39 Vy tedy, dome izraelský, slyšte. Toto praví Panovník Hospodin: Jděte a služte si každý svým hnusným modlám i nadále, nechcete-li poslouchat mne, ale neznesvěcujte už mé svaté jméno svými dary a svými hnusnými modlami. 40 Na mé svaté hoře, na vysoké hoře izraelské, je výrok Panovníka Hospodina, tam mi bude sloužit celý izraelský dům, až se usadí celý v zemi, tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše oběti pozdvihování a prvotiny vašich darů se všemi vašimi svatými dary. 41 Najdu ve vás zalíbení pro libou vůni vašich obětí, až vás vyvedu z národů a shromáždím vás z těch zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a budu ve vás posvěcen před očima pronárodů. 42 I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, do země, o níž jsem zvednutím ruky přisáhl, že ji dám vašim otcům. 43 Tam si připomenete své cesty a všechny své skutky, jimiž jste se poskvrňovali, a zhnusíte se sami sobě pro všechny zlé činy, jichž jste se dopouštěli. 44 I poznáte, že já jsem Hospodin, až pro své jméno s vámi naložím ne podle vašich zlých cest ani podle vašich zvrhlých skutků, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.“

Meč proti Jeruzalému

Prorok ohlašuje pohubení a zpustošení judské země mečem.

21 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, postav se směrem k jihu a vynes věštbu proti polední straně a prorokuj proti lesu na poli Negebu. 3 Řekni Negebskému lesu: Slyš Hospodinovo slovo! Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já v tobě zaněcuji oheň a ten v tobě pozře každý strom zelený i každý strom suchý. Planoucí plamen neuhasne a budou jím popáleny všechny tváře od Negebu až na sever. 4 I uzří všechno tvorstvo, že jsem je zažehl já, Hospodin; neuhasne.“ 5 Tu jsem řekl: „Ach, Panovníku Hospodine, říkají o mně: ‚Což nám nevypráví samá podobenství?‘“ 6 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 7 „Lidský synu, postav se proti Jeruzalému a vynes věštbu proti svatyním a prorokuj proti izraelské zemi. 8 Řekni izraelské zemi: Toto praví Hospodin: Chystám se na tebe a tasím svůj meč z pochvy; vyhladím z tebe spravedlivého i svévolníka. 9 Proto, abych vyhladil z tebe spravedlivého i svévolníka, tasím svůj meč z pochvy na všechno tvorstvo od Negebu až na sever. 10 I pozná všechno tvorstvo, že já, Hospodin, jsem tasil svůj meč z pochvy; již se tam nevrátí.“ 11 „Ty, lidský synu, slyš. Vzdychej, jako bys měl polámaná bedra, hořce vzdychej před jejich zraky. 12 Až se tě zeptají: ‚Nad čím vzdycháš?‘, odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Každé srdce ztratí odvahu a všechny ruce ochabnou, každý duch pohasne a všechna kolena se rozplynou jak voda. Hle, už to přichází a nastává, je výrok Panovníka Hospodina.“
13 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 14 „Lidský synu, prorokuj a řekni: Toto praví Panovník: Řekni: Meč, ano meč je naostřen a vyleštěn. 15 Je naostřen, aby porážel jako na jatkách, vyleštěn, aby se blýskal. ‚Což nemáme důvod se veselit? Vždyť řekl: Hůl mého syna zneváží každý strom!‘ 16 Ale on dal vyleštit meč, aby se ho chopil. Meč je naostřen a vyleštěn, aby jej dal do ruky zabíjejícího. 17 Úpěj a kvílej, lidský synu, neboť je na můj lid, na všechny izraelské předáky propadlé meči spolu s mým lidem; proto se bij v bedra. 18 Je to zkouška: Co, když žádná znevažující hůl nebude? je výrok Panovníka Hospodina.“ 19 „Ty, lidský synu, slyš. Prorokuj a tleskni rukama: Meč dopadne dvakrát i třikrát, bude to meč skolených, meč velikého klání, kroužící kolem nich. 20 Aby zakolísalo srdce a rozmnožily se pády, na všechny jejich brány jsem seslal meč, aby zabíjel. Byl udělán, aby se blýskal, je nabroušen, aby porážel. 21 Rozpřáhni se napravo, zasáhni doleva, kamkoli se zaměří tvé ostří. 22 Také já tlesknu rukama, až upokojím své rozhořčení. Já, Hospodin, jsem promluvil.“

Meč krále babylónského

Vykonavatelem soudu bude babylónský král. Judský král Sidkijáš bude svržen.

23 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 24 „Ty, lidský synu, slyš. Naznač si dvě cesty, jimiž přijde meč babylónského krále. Obě budou vycházet z jedné země. A na rozcestí k městu postav ukazatele, postav jej. 25 Naznač cestu, kterou přijde meč k Rabě Amónovců a do Judska, do opevněného Jeruzaléma. 26 Babylónský král se zastaví na křižovatce, na rozcestí obou cest, aby si vyžádal věštbu. Bude potřásat šípy, bude se doptávat domácích bůžků a nahlížet do jater. 27 V pravici bude mít věštbu ohledně Jeruzaléma, že se mají postavit berany, že se má dát povel k vraždění, že se má zvednout válečný pokřik, že se mají postavit berany proti branám a navršit násep, že se má zbudovat obléhací val. 28 Těm, kdo se zavázali přísahami, se to bude zdát šalebnou věštbou. On však připomene nepravost, pro niž budou chyceni.“ 29 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Protože připomínáte svou nepravost a odhalily se vaše nevěrnosti a vaše hříchy se staly zřejmými ve všech vašich skutcích, protože jste se sami připomněli, budete tou rukou chyceni. 30 Ty pak, bídný svévolníku, izraelský kníže, jehož den nadchází v čase, kdy nepravost spěje ke konci, 31 toto praví Panovník Hospodin: Sejmi turban a sundej korunu, nastává změna. Co je nízké, ať je vyvýšeno, a vysoké ať je sníženo. 32 Sutiny, sutiny, sutiny ze všeho nadělám, jaké nikdy nebyly, dokud nepřijde ten, jemuž přísluší soud; já jsem ho jím pověřil.“

Meč proti Amónovcům – I na Amónovce dolehne meč babylónského krále.

33 „Ty, lidský synu, slyš. Prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin o Amónovcích a o jejich utrhání. Řekni: Meč, ano, meč je tasen, aby porážel, je vyleštěn, aby požíral, ať se blýská. 34 Mají pro tebe šalebné vidění, lživě ti věští, aby tě připojili k svévolníkům s proťatými hrdly. Jejich den nadchází v čase, kdy nepravost spěje ke konci. 35 Vrať meč do pochvy. Budu tě soudit v místě, kde jsi byla stvořena, dcero amónská, v zemi tvého původu. 36 Vyleji na tebe svůj hrozný hněv, budu na tebe soptit oheň své prchlivosti, vydám tě do rukou surovců, kteří chystají zkázu. 37 Staneš se pokrmem ohně, tvá krev bude prolita v zemi, už nebudeš připomínána, neboť já, Hospodin, jsem promluvil.“

Jeruzalémské ohavnosti

Jeruzalém je město, v němž se prolévá krev a páše ohavné modlářství. Proto jej Hospodin promění v tavicí pec, aby se struska oddělila od čistého kovu.

22 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Ty, lidský synu, slyš. Chceš vynést rozsudek? Rozsudek nad městem, v němž je prolévána krev? Seznam je se všemi jeho ohavnostmi. 3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Je to město prolévající krev ve svém středu, přichází jeho čas; zhotovuje si hnusné modly a poskvrňuje se jimi. 4 Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo a svými hnusnými modlami, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo. Zavinilo jsi, že se přiblížily tvé dny a docházejí tvá léta. Proto tě vydávám v potupu pronárodům a za posměch všem zemím. 5 Blízké i daleké se ti budou posmívat pro nečisté jméno a velké zmatky. 6 Hle, izraelští předáci v tobě jsou pohotoví k prolévání krve, každý vlastní paží. 7 Otce i matku v tobě zlehčují, bezdomovce uprostřed tebe utlačují, sirotka a vdovu v tobě utiskují. 8 Pohrdáš mými svatými dary, znesvěcuješ mé dny odpočinku. 9 Jsou v tobě utrhači pohotoví k prolévání krve a ti, kdo hodují na horách, páchají uprostřed tebe mrzkost. 10 V tobě syn odkrývá otcovu nahotu, v tobě ponižují ženu v období její nečistoty.
11 V tobě se jeden dopouští ohavnosti se ženou druhého, tchán mrzce poskvrňuje svou snachu, bratr ponižuje svou sestru, dceru svého otce. 12 V tobě berou úplatek, jsou pohotoví k prolévání krve, bereš lichvářský úrok, chamtivě vydíráš svého bližního a na mne zapomínáš, je výrok Panovníka Hospodina. 13 Hle, udeřím pěstí do toho, co jsi uchvátilo, a to kvůli prolité krvi, která je uprostřed tebe. 14 Obstojí tvá odvaha, budeš jednat rozhodně ve dnech, kdy proti tobě zakročím? Já, Hospodin, jsem promluvil a učiním to. 15 Rozptýlím tě mezi pronárody, rozpráším tě po zemích a dokonale tě zbavím tvé nečistoty. 16 Samo se znesvětíš před očima pronárodů. I poznáš, že já jsem Hospodin.“ 17 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 18 „Lidský synu, dům izraelský se mi stal struskou, všichni jsou pouhá měď a cín, železo a olovo uvnitř tavicí pece, stali se struskou po tavbě stříbra. 19 Proto praví Panovník Hospodin toto: Protože jste se stali všichni struskou, hle, já vás shromáždím doprostřed Jeruzaléma. 20 Jako se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo a cín dovnitř tavicí pece a kolem ní se rozdmýchá oheň k tavbě, tak vás shromáždím ve svém hněvu a rozhořčení, vložím do pece a roztavím. 21 Shrnu vás dohromady, rozdmýchám kolem vás oheň své prchlivosti a vy se tam budete tavit. 22 Jako se taví stříbro uvnitř tavicí pece, tak budete roztaveni uprostřed města. I poznáte, že já, Hospodin, jsem na vás vylil své rozhořčení.“
23 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 24 „Lidský synu, řekni zemi: Ty jsi země, která není čistá, která nebude v den hrozného hněvu zavlažena. 25 Spiknutí jejích proroků je uprostřed ní; jsou jako řvoucí lev, který trhá kořist, požírají duše, berou klenoty a skvosty, rozmnožují počet jejích vdov uprostřed ní. 26 Její kněží znásilňují můj zákon a znesvěcují moje svaté věci. Nerozlišují svaté od nesvatého, neseznamují s rozdílem mezi nečistým a čistým, přehlížejí mé dny odpočinku, jsem mezi nimi znesvěcován. 27 Její velmožové jsou uprostřed ní jako vlci, kteří trhají kořist, prolévají krev a hubí duše, neboť chamtivě shánějí zisk. 28 Její proroci jim všechno nahazují omítkou, mají šalebná vidění a věští jim lživé věci. Říkají: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ačkoli Hospodin nepromluvil. 29 Lid země tvrdě utlačuje kdekoho, odírá ho, poškozuje utištěného ubožáka a protiprávně utlačuje bezdomovce. 30 Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem. 31 Vylil jsem tedy na ně svůj hrozný hněv, v ohni své prchlivosti jsem s nimi skoncoval, jejich cestu jsem jim uvalil na hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“

Ohola a Oholíba

Jeruzalém a Samaří jsou dvě dcery jedné matky.
V Jeruzalémě měl Hospodin svůj stan, ale stejně jako Samaří i toto město bylo svému Bohu nevěrné a oddávalo se cizím božstvům.
Nedalo se poučit údělem své sestry; bude proto pykat za své hříchy.

23 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, dvě ženy byly dcerami jedné matky. 3 Smilnily v Egyptě, smilnily od svého mládí. Tam byla mačkána jejich ňadra a ohmatávány jejich panenské bradavky. 4 Starší se jmenovala Ohola a její sestra Oholíba. Byly mé a rodily syny a dcery. Jménem Ohola je míněno Samaří, Oholíba je Jeruzalém. 5 Ohola smilnila; místo aby zůstala má, vášnivě se oddávala svým milencům, blízkým Asyřanům, 6 místodržitelům a zemským správcům, oblečeným do fialového purpuru; vesměs to skvělým jinochům, jezdcům, jezdícím na ořích. 7 Nabízela se jim ke smilnění, veškerému výkvětu asyrských synů; poskvrňovala se se všemi, jimž se vášnivě oddávala, se všemi jejich hnusnými modlami. 8 Nezanechala ani svého smilnění s Egypťany, neboť v jejím mládí s ní léhali, ohmatávali její panenské bradavky a vylévali na ni své smilství. 9 Proto jsem ji vydal do rukou jejích milenců, do rukou asyrských synů, kterým se vášnivě oddávala. 10 Ti odkryli její nahotu, vzali jí syny a dcery a zavraždili ji mečem. I stala se pověstnou mezi ženami, když nad ní vykonali soudy. 11 Její sestra Oholíba to viděla, jednala však ve své vášnivosti ještě hůř než ona a její smilnění bylo horší než smilstvo její sestry. 12 Vášnivě se oddávala asyrským synům, místodržitelům, zemským správcům, blízkým, dokonale vystrojeným, jezdcům, jezdícím na ořích, vesměs to skvělým jinochům. 13 Viděl jsem, že se poskvrnila, že obě jdou touž cestou. 14 A šla ve svém smilnění ještě dál, když uviděla muže namalované na zdi, obrazy Kaldejců nakreslené rudkou, 15 přepásané pásem kolem beder, s převislými turbany na hlavách; svým vzhledem byli všichni jako osádky válečných vozů, podobou synové Babylónu, jejichž rodnou zemí je Kaldejsko. 16 Jim se vášnivě oddávala, když je spatřily její oči, a posílala k nim do Kaldejska posly. 17 Synové Babylónu k ní vcházeli na milostné lůžko a poskvrňovali je svým smilněním. A když se s nimi poskvrnila, odvrátila se od nich.
18 Odhalila své smilnění, odhalila svou nahotu, a já jsem se od ní odvrátil, tak jako jsem se odvrátil od její sestry. 19 Stále víc propadala svému smilnění při vzpomínce na dny svého mládí, kdy smilnila v egyptské zemi, 20 a vášnivě se oddávala svým záletníkům, jejichž úd je jako úd oslů a jejich výron jako výron hřebců. 21 Tak ses ohlížela po mrzkosti svého mládí, kdy v Egyptě ohmatávali bradavky tvých mladých ňader. 22 Proto, Oholíbo, toto praví Panovník Hospodin: Hle, já vzbudím proti tobě tvé milence, od kterých ses odvrátila, a přivedu je proti tobě z okolních zemí: 23 syny Babylónu a všechny Kaldejce, Pekóda, Šóu a Kóu, všechny syny Asýrie s nimi, skvělé jinochy, všechny místodržitele, představené, osádky válečných vozů a slovutné, všechny ty, kteří jezdí na ořích. 24 A tak proti tobě přitáhne válečná vozba a káry se společenstvím národů; pavézy, štíty a přilby se nepřátelsky položí kolem tebe. A pověřím je soudem, aby tě soudili podle svých práv.
25 Postihnu tě svou žárlivostí a oni s tebou v rozhořčení naloží takto: uříznou ti nos a uši, a co po tobě zbude, padne mečem. Vezmou ti syny a dcery, a co po tobě zbude, bude pozřeno ohněm. 26 Svléknou ti roucho a vezmou ti okrasné předměty. 27 Tak od tebe odstraním tvou mrzkost a tvé smilstvo z egyptské země; už k nim nepozvedneš oči a na Egypt už nevzpomeneš. 28 Toto praví Panovník Hospodin: Hle, vydávám tě do rukou těch, které nenávidíš, do rukou těch, od kterých ses odvrátila. 29 Naloží s tebou nenávistně a vezmou ti všechno, cos vytěžila, a nechají tě nahou a obnaženou. A bude odkryto v celé nahotě tvé smilstvo, tvá mrzkost a tvé smilnění. 30 Toto tě postihne, protože jsi smilnila po vzoru pronárodů, za to, že ses poskvrňovala jejich hnusnými modlami. 31 Šla jsi po cestě své sestry, a tak ti dám do ruky její kalich.“ 32 Toto praví Panovník Hospodin: „Budeš pít kalich své sestry, hluboký a široký, bude příčinou smíchu a posměchu, pojme mnoho. 33 Zcela se opojíš strastí z kalicha úděsu a zpustošení, z kalicha své sestry Samaří. 34 Vypiješ jej do dna, rozhryžeš jej na střepy, rozdrásáš si ňadra, neboť já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.“ 35 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Poněvadž jsi na mne zapomněla a odhodila mě za záda, sama nes následky své mrzkosti a svého smilnění.“ 36 Hospodin mi řekl: „Lidský synu, chceš vynést rozsudek nad Oholou a Oholíbou? Oznam jim tedy jejich ohavnosti! 37 Cizoložily a na jejich rukou je krev. Cizoložily se svými hnusnými modlami a přiváděly jim dokonce za pokrm své syny, které porodily mně. 38 A navíc mi činily toto: Téhož dne poskvrňovaly mou svatyni a znesvěcovaly mé dny odpočinku. – 39 Téhož dne, kdy zabíjeli své syny svým hnusným modlám, vcházeli do mé svatyně, a tak ji znesvěcovali.
Toho se dopouštěli v mém domě. – 40 Ony si dokonce posílaly pro muže přicházející z dálky. Ti, když k nim byl posílán posel, přicházeli. Pro ně ses omývala, oči si líčila a ozdobou zdobila. 41 Sedala sis na nádherné lože, před nímž byl prostřený stůl, a kladla jsi na něj moje kadidlo a můj olej. 42 Bezstarostný dav množství lidí halasil v městě vstříc zpitým mužům přiváděným z pouště; ti dávali ženám na ruce náramky a na hlavy okrasnou korunu. 43 Řekl jsem o té, která cizoložstvím sešla: Ještě teď s ní páchají smilstva a ona s nimi. 44 Vcházejí k ní, jako se vchází k nevěstce. Tak vcházejí k Ohole a k Oholíbě, mrzkým ženám. 45 Avšak budou je soudit spravedliví mužové podle práva o cizoložnicích a o těch, kdo prolévají krev. Jsou to cizoložnice a na jejich rukou je krev.“ 46 Toto praví Panovník Hospodin: „Ať vystoupí proti nim shromáždění, a vydám je hrůze a oloupení. 47 Shromáždění je uhází kamením a rozseká je svými meči. Jejich syny a dcery povraždí a jejich domy spálí ohněm. 48 Tak odstraním ze země mrzkost a všechny ženy přijmou výstrahu a nebudou se dopouštět mrzkosti jako vy. 49 Za vaši mrzkost vás budou stíhat a ponesete hříchy svého hnusného modlářství. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“

Jeruzalém kypícím hrncem

Znovu se vrací obraz obleženého města jako hrnce nad ohněm. Své nečistoty nebude zbaveno.

24 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo v devátém roce, desátého měsíce, desátého dne toho měsíce: 2 „Lidský synu, napiš si jméno dne, právě tohoto dne. Právě v tento den napadl babylónský král Jeruzalém. 3 Předlož vzpurnému domu podobenství a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Přistav hrnec, přistav, a také do něho nalej vodu. 4 Naházej do něho díly masa, samé dobré díly, kýtu a plece, naplň jej vybranými kostmi. 5 Vezmi vybraný kus bravu, kosti narovnej vespod a uveď to do největšího varu; ať se v něm vaří i ty kosti.“ 6 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Běda městu, v němž teče krev, hrnci, v němž zůstává připálenina, z něhož připálenina nesejde. Vytahuj z něho díl po dílu, o město se nebude losovat, 7 neboť krev, kterou prolilo, zůstává uprostřed něho, nechalo ji téci na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji přikryl prach. 8 Ať se zvedne rozhořčení, ať vzplane pomsta! Nechám tu krev na holé skále a nebude přikryta.“ 9 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Běda městu, v němž teče krev, teď já udělám velkou hranici. 10 Nalož hodně dříví, rozdmýchej oheň, dej maso vařit a úplně je rozvař, až se kosti připálí. 11 Prázdný hrnec postav na žhavé uhlí, aby se rozpálil a jeho měď se rozžhavila; ať se v něm roztaví jeho nečistota a jeho připálenina vezme za své. 12 Marná námaha! Množství jeho připáleniny z něho nesejde. Do ohně s jeho připáleninou! 13 Ve tvé nečistotě je mrzkost; pročišťoval jsem tě, ale neočistilo ses od své nečistoty. Nebudeš už čisté, dokud na tobě neuspokojím své rozhořčení. 14 Já, Hospodin, jsem promluvil; však to přijde, učiním to, nepolevím, nepocítím lítost a nebudu toho želet. Budu tě soudit podle tvé cesty a tvých skutků, je výrok Panovníka Hospodina.“

Smrt prorokovy ženy

Smrt prorokovy ženy bude přesídlencům znamením, že padl Jeruzalém.

15 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 16 „Lidský synu, hle, já ti náhlou ranou vezmu žádost tvých očí, ale ty nenaříkej, neplač, neuroň ani slzu. 17 Sténej potichu, nekonej smuteční obřady za mrtvé, oviň si turban, na nohy si obuj opánky, nezahaluj si vous a nejez smuteční chléb, který ti lidé přinesou.“ 18 Ráno jsem o tom mluvil k lidu a večer mi zemřela žena. A já jsem ráno učinil, jak mi bylo přikázáno. 19 I řekl mi lid: „Neoznámíš nám, co pro nás znamená to, co děláš?“ 20 Odvětil jsem jim: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 21 Řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší moci, žádost vašich očí a libost vaší duše. A vaši synové a vaše dcery, které zanecháte, padnou mečem. 22 Pak se zachováte tak, jak jsem se zachoval já. Nezahalíte si vous a nebudete jíst smuteční chléb, který vám lidé přinesou. 23 Na hlavách budete mít turbany a na nohou opánky, nebudete naříkat ani plakat; zahynete pro své nepravosti a jen budete vzdychat jeden přes druhého. 24 Ezechiel je vám předzvěstí. Zachováte se ve všem jako on. Až k tomu dojde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“ 25 „Ty, lidský synu, slyš. Zdali jim v ten den nevezmu jejich záštitu, jejich veselí a ozdobu, žádost jejich očí a to, k čemu tíhne jejich duše, jejich syny a dcery? 26 V onen den k tobě přijde jeden z těch, kdo vyváznou, a podá zprávu. 27 V onen den se ti otevřou ústa v přítomnosti toho, kdo vyvázl, a ty promluvíš a nebudeš už němý. Jsi jim předzvěstí. I poznají, že já jsem Hospodin.“

SOUD NAD PRONÁRODY

Výrok proti Amónovcům

Škodolibost Amónu se obrátí proti němu. Co postihlo Judu, postihne i jej.

25 1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, postav se proti Amónovcům a prorokuj proti nim. 3 Řekni Amónovcům: Slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin: O mé svatyni, když byla znesvěcena, a o izraelské zemi, když byla pustošena, a o Judovu domu, když byli přesídlováni, jsi říkal: ‚Dobře jim tak!‘ 4 Proto hle, já tě vydám do vlastnictví synům východu a ti si v tobě postaví hradiště a založí si příbytky. Ti budou jíst tvé ovoce, ti budou pít tvé mléko. 5 Učiním Rabu pastvinou velbloudů a zemi Amónovců místem, kde budou odpočívat ovce. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ 6 Toto praví Panovník Hospodin: „Zatleskal jsi rukou a zadupal nohou a zcela bezostyšně ses radoval nad zemí izraelskou. 7 Proto hle, já na tebe napřáhnu ruku, dám tě za kořist pronárodům, vymýtím tě z národů, vyhubím tě ze zemí a vyhladím tě. I poznáš, že já jsem Hospodin.“

Proti Moábu

Ani Moáb neujde Hospodinovu soudu; pak pozná, že jen Hospodin je Bohem.

8 „Toto praví Panovník Hospodin: Moáb a Seír říkali: ‚Hle, judský dům je jako všechny pronárody.‘ 9 Proto hle, já otevřu horský hřeben Moábův, takže bude bez měst, bez svých měst až po samé hranice, bez chlouby země – Bét-ješimótu, Baal-meónu a Kirjatajimu. 10 Vydám jej spolu s Amónovci synům východu; dám jim je do vlastnictví, aby se mezi pronárody nevzpomínalo na Amónovce. 11 Také na Moábu vykonám soudy. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Proti Edómu

Edómci se těžce provinili proti Izraeli, ale Hospodin svůj lid pomstí.

12 „Toto praví Panovník Hospodin: Edómci se tvrdě mstili domu Judovu a tím, že se na něm mstili, velice se provinili. 13 Proto praví Panovník Hospodin toto: Napřáhnu na Edóm ruku a vymýtím z něho lidi i dobytek. Obrátím jej v trosky; od Témanu po Dedán budou padat mečem. 14 Pomstu nad Edómem vykonám skrze Izraele, svůj lid; oni s Edómem naloží podle mého hněvu a rozhořčení. I poznají moji pomstu, je výrok Panovníka Hospodina.“

Proti Pelištejcům

Pelištejci šířili zkázu, ale nastane den, kdy budou sami vypleněni.

15 „Toto praví Panovník Hospodin: Pelištejci se mstili, krutě a bezostyšně se mstili a z odvěkého nepřátelství šířili zkázu. 16 Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, já napřáhnu na Pelištejce ruku a vyplením Keretejce. Vyhubím i pozůstatek lidu mořského pobřeží. 17 A vykonám na nich velkou pomstu, v rozhořčení je potrestám. I poznají, že já jsem Hospodin, až na nich vykonám svou pomstu.“

Ezechiel (26-48) →

 

Hodnotit



Ezechiel
Zobrazit konkrétní verš:

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments