Denominace je samostatně organizovaná náboženská skupina, především křesťanská, která se odlišuje od jiných církví svým učením, tradicí nebo způsobem organizace. Pojem pochází z latinského denominare, tedy „nazvat“ nebo „pojmenovat“.
V sociologii náboženství se pojem denominace používá zejména pro označení určitého typu náboženské organizace, který se nachází mezi tradiční církví a sektou. Denominace má zpravidla vlastní organizaci, duchovenstvo a pravidla, zároveň však není výrazně oddělena od okolní společnosti. Na rozdíl od sekty proto obvykle neusiluje o úplné oddělení svých členů od sekulárního světa a dokáže se mu do určité míry přizpůsobovat.
Denominace mohou vznikat různými způsoby. Menší a původně neformální náboženské skupiny mohou postupně růst, vytvářet pevnější organizační struktury a proměnit se v institucionalizované náboženské společenství. Denominace může vzniknout také rozdělením nebo diferenciací již existující větší církevní organizace.
Pro denominace je typická určitá míra výběrovosti členství a důraz na náboženský život a duchovní obnovu. Zároveň však jejich členové obvykle žijí běžným životem v širší společnosti a jejich náboženská příslušnost nemusí znamenat odmítnutí sekulárních hodnot nebo institucí.
Z pohledu sociologie je důležité také to, že vznik a podoba denominací souvisejí se společenským prostředím. Náboženské organizace mohou odrážet sociální, kulturní, etnické nebo hodnotové rozdíly ve společnosti. Například H. Richard Niebuhr upozorňoval na význam společenských a rasových faktorů při vzniku některých denominací v americkém prostředí.
Denominační uspořádání je proto možné chápat jako jednu z podob vztahu mezi náboženstvím a společností. Ukazuje, jak se náboženské skupiny přizpůsobují společenským změnám, kulturním hodnotám a rostoucí diferenciaci společnosti. Talcott Parsons například spojoval rozvoj denominací s procesem, v němž se náboženství stále více stává soukromou záležitostí jednotlivce.
Denominace a sekta
Zjednodušeně lze rozdíl mezi denominací a sektou popsat tak, že denominace je více začleněna do společnosti, zatímco sekta má tendenci vytvářet vůči okolní společnosti větší odstup. Denominace proto obvykle přijímá existenci sekulární společnosti a snaží se v jejím rámci působit, zatímco sekta může požadovat výraznější oddanost a odlišný způsob života svých členů.
Pojem denominace se používá především v sociologii náboženství, zejména při popisu náboženské situace v moderních a pluralitních společnostech.
