Rút

Starý zákon · 4 kapitoly

Kapitola 1

Noemi a Rút - Moábská Rút se připojuje k ovdovělé Noemi, která se vrací do Betléma.

¹Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích. ²Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam. ³Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. ⁴Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let. ⁵Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. ⁶Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. ⁷Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země, ⁸vybídla cestou Noemi obě své snachy: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky.
Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. ⁹Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže.“ A políbila je. Rozplakaly se hlasitě ¹⁰a namítaly jí: „Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu.“ ¹¹Ale Noemi jim domlouvala: „Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? ¹²Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, ¹³čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka.“ ¹⁴Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. ¹⁵Noemi jí řekla: „Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!“ ¹⁶Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. ¹⁷Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ ¹⁸Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. ¹⁹Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: „Je toto Noemi?“ ²⁰Odvětila jim: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. ²¹Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?“ ²²Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

Kapitola 2

Rút a Bóaz - Rút odchází sbírat klasy, setkává se s Bóazem a připojuje se k jeho žencům.

¹Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz. ²Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“ ³Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi. ⁴Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“ ⁵Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“ ⁶Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. ⁷Optala se: ‚Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?‘ Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“ ⁸Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. ⁹Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“ ¹⁰Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ ¹¹Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. ¹²Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ ¹³Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“ ¹⁴Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“
Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. ¹⁵Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. ¹⁶Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“ ¹⁷Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene. ¹⁸Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí, ¹⁹otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“ ²⁰Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům.“ ²¹Nato řekla moábská Rút: „Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří.“ ²²Noemi své snaše Rút přisvědčila: „Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“ ²³Přidržela se tedy Bóazových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.

Kapitola 3

Na Bóazově humně - Na Noemin pokyn odchází Rút na Bóazův mlat a získává od něho příslib, že se o ni postará.

¹Potom jí její tchyně Noemi řekla: „Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře? ²Hleď, což není Bóaz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě dnes v noci bude na humně převívat ječmen. ³Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. ⁴Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit.“ ⁵Odpověděla jí: „Vykonám všechno, co mi říkáš.“ ⁶Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchyně přikázala. ⁷Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si. ⁸O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí – v nohách mu leží žena. ⁹Otázal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“ ¹⁰Nato jí řekl: „Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými. ¹¹Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá. ¹²Ano, jsem vskutku váš zastánce. Je však ještě jiný zastánce, bližší příbuzný než já. ¹³Zůstaň tu přes noc. Ráno, bude-li on chtít, dobrá, ať se tě zastane; nebude-li ochoten být ti zastáncem, zastanu se tě sám, jakože živ je Hospodin. Spi klidně až do rána.“ ¹⁴Tak spala u jeho nohou až do rána. Ale vstala dříve, než by kdo mohl poznat druhého, protože Bóaz řekl: „Jen ať se nikdo nedoví, že přišla na humno žena.“ ¹⁵A dodal: „Podej mi loktuši, co máš na sobě, a nastav ji.“ Když ji nastavila, odměřil jí šest měr ječmene a vložil na ni. Pak odešel do města ¹⁶a ona odešla k tchyni. Ta se otázala: „S jakou přicházíš, má dcero?“ I vyprávěla jí všechno, jak s ní ten muž jednal. ¹⁷A dodala: „Těchto šest měr ječmene mi dal on. Řekl totiž: Nesmíš přijít ke své tchyni s prázdnou.“ ¹⁸Noemi jí pravila: „Jen vyčkej, má dcero, a poznáš, jak to dopadne. Ten muž si nedá pokoj a dovede tu záležitost ke konci ještě dnes.“

Kapitola 4

Rút manželkou Bóazovou - Bóaz kupuje Noemino pole a získává Rút za manželku. Jejich syn Obéd je dědem Davidovým.

¹Bóaz vystoupil k bráně a posadil se tam. Tu šel kolem zastánce, o němž Bóaz mluvil. Vybídl ho: „Člověče, zastav se a posaď se tu.“ A on se zastavil a posadil se. ²Bóaz pak vybral deset mužů z městských starších a požádal je: „Zasedněte zde.“ A oni zasedli. ³Zastánci pak řekl: „Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi. ⁴Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě.“ On odpověděl: „Vykoupím jej.“ ⁵Bóaz řekl: „V den, kdy koupíš od Noemi pole, kupuješ je i od moábské Rút, ženy po zemřelém, se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví.“ ⁶Tu řekl zastánce: „Nemohu je vykoupit pro sebe, aniž bych zničil vlastní dědictví. Použij pro sebe mého výkupního práva; já vykoupit nemohu.“ ⁷V Izraeli tomu bývalo odedávna při vykupování nebo při výměnném obchodu takto: Každé jednání se stvrzovalo tím, že si jeden vyzul střevíc a dal jej druhému. To byl v Izraeli způsob stvrzování. ⁸Zastánce tedy řekl Bóazovi: „Kup si to sám.“ A zul si střevíc. ⁹Bóaz pak řekl starším a všemu lidu: „Dnes jste svědky, že jsem koupil od Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, i vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. ¹⁰Koupí jsem získal za manželku i moábskou Rút, ženu Machlónovu, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes svědky.“ ¹¹Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě. ¹²Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky, jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi.“ ¹³I vzal si Bóaz Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dopřál, že otěhotněla a porodila syna. ¹⁴Tu řekly ženy Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě odedneška nenechává bez zastánce, jehož jméno se bude ozývat v Izraeli. ¹⁵On ti vrátí smysl života, bude o tebe ve stáří pečovat. Vždyť jej porodila tvá snacha, která tě tolik miluje. Ta je pro tebe lepší než sedm synů.“ ¹⁶Noemi vzala dítě, položila si je na klín a stala se mu chůvou. ¹⁷Sousedky mu daly jméno. Řekly: „Noemi se narodil syn“, a pojmenovaly jej Obéd (to je Ctitel [Hospodinův]). To je otec Jišaje, otce Davidova. ¹⁸Toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna, ¹⁹Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba, ²⁰Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu, ²¹Salmón zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda, ²²Obéd zplodil Jišaje a Jišaj zplodil Davida.

Ohodnoťte knihu:5/5 (1 hlas)

Diskuze k tomuto příspěvku 0

Zatím tu nejsou žádné komentáře. Buďte první.