Píseň písní

Kapitola 1

NÁZEV KNIHY

¹Nejkrásnější z písní Šalomounových.

ZROD LÁSKY

Touha

²Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. ³Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují. ⁴Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat.
Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno.
Právem tě všichni milují.

Úskalí

⁵Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. ⁶Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce.
To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

Nejistota

⁷Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne!
Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů? ⁸„Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“

Úžas

⁹Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. ¹⁰Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel. ¹¹Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.

Vonička myrhy

¹²Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni. ¹³Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou. ¹⁴Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.

Setkání

¹⁵Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. ¹⁶Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný!
A naše lůžko samá zeleň. ¹⁷Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

Kapitola 2

ZRÁNÍ LÁSKY

Láska je moc

¹Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách. ²Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami. ³Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny.
Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. ⁴On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska. ⁵Občerstvěte mě koláči hrozinkovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou. ⁶Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. ⁷Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

Láska je jaro

⁸Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. ⁹Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím. ¹⁰Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! ¹¹Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou ty tam. ¹²Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. ¹³Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“

Láska je píseň

¹⁴Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet.
Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! ¹⁵„Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“ ¹⁶Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. ¹⁷Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.

Kapitola 3

HLEDÁNÍ LÁSKY

Odvaha lásky

¹Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho, a nenalezla. ²Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho, a nenalezla. ³Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“ ⁴Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala. ⁵Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

Průvod lásky

⁶„Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“ ⁷Hle, jeho lože – lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele. ⁸Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu.

Trůn lásky

⁹Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských. ¹⁰Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové.
Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer. ¹¹Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.

Kapitola 4

SPOLEČENSTVÍ LÁSKY

Krása milé

¹Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. ²Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. ³Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná.
Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. ⁴Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. ⁵Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou. ⁶Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému. ⁷Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.

Půvaby nevěsty

⁸Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš.
Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů. ⁹Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku. ¹⁰Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno.
Vůně tvých olejů nad všechny balzámy. ¹¹Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu.

Vůně lásky

¹²Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen. ¹³Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem, ¹⁴s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími. ¹⁵Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu. ¹⁶Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.

Kapitola 5

Opojení láskou

¹Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko.
Jezte, přátelé, a pijte, opájejte se laskáním. ²Spím, ale srdce mé bdí.
Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční.“ ³„Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat?
Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?“ ⁴Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním. ⁵Vstala jsem otevřít milému svému.
Z rukou mi kanula myrha, myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky. ⁶Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam.
Život ze mne prchal, když ke mně mluvil.
Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi. ⁷Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb. ⁸Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte?
Že jsem nemocna láskou.

Krása milého

⁹Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, že nás tak zapřísaháš? ¹⁰Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných. ¹¹Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů černé jako havran. ¹²Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům. ¹³Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha. ¹⁴Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané. ¹⁵Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr. ¹⁶Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost.
Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.

Kapitola 6

TAJEMSTVÍ LÁSKY

Zahrada lásky

¹Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat. ²Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie. ³Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.

Hrozivá tvář lásky

⁴Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci. ⁵Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly!
Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu. ⁶Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. ⁷Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

Jedinečnost lásky

⁸Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ⁹ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila.
Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu. ¹⁰„Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“ ¹¹Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy. ¹²Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.

Kapitola 7

Vznešenost lásky

¹„Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co na Šulamítce uvidíte?
Že tančí táborový tanec! ²Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero!
Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou. ³Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno!
Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi. ⁴Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí. ⁵Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské.
Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku. ⁶Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur.
Král je těmi kadeřemi spoután.

Útočnost lásky

⁷Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných! ⁸Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí. ⁹Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“
Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, ¹⁰patro tvých úst ať je jako nejlepší víno.
Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů. ¹¹Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.

Soulad lásky

¹²Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny. ¹³Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy.
Tam tě zahrnu laskáním. ¹⁴Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré.
Schovala jsem je pro tebe, můj milý.

Kapitola 8

LÁSKA JE SILNĚJŠÍ NEŽ SMRT

Oddanost

¹Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky!
Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl. ²Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval.
Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek. ³Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. ⁴Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

Pečeť lásky

⁵Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého?
Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila. ⁶Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě.
Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky.
Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. ⁷Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví.
Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.

Neprodejnost lásky

⁸„Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá.
Co s tou sestrou uděláme v den, kdy o ni přijdou smlouvat? ⁹Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou.“ ¹⁰„Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“
Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj. ¹¹Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra. ¹²„Má vinice patří mně, jen mně samotnému.
Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její. ¹³Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“ ¹⁴„Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“