Kapitola 1
HOSPODIN MSTITEL
Prorok oslavuje Hospodinovu vyvýšenost a ohlašuje soud nad nepřáteli.
1Výnos o Ninive. Kniha vidění Nahuma Elkóšského. 2Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel. Mstitel je Hospodin, vládce rozhořčený. Pomstou stíhá Hospodin své protivníky, hněvem pronásleduje nepřátele. 3Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka bez trestu neponechá. Jeho cesta vede vichřicí a bouří, mračna jsou prach zvířený jeho nohama. 4Oboří se na moře a vysuší je, všechny řeky nechá vyschnout. Uvadá Bášan a Karmel, vadne i výhonek Libanónu. 5Hory se před ním třesou, pahorky se zmítají, země před jeho tváří se vzdouvá, svět a všichni, kteří na něm bydlí. 6Kdo odolá jeho hroznému hněvu? Kdo obstojí před jeho planoucím hněvem? Jeho rozhořčení sálá jak oheň, skály se před ním drolí. 7Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají. 8Valící se povodní učiní konec tomuto místu, tma bude pronásledovat jeho nepřátele. 9Co zamýšlíte proti Hospodinu? On učiní konec. Soužení už podruhé nenastane. 10Zapletou se v hloží svými pitkami zpiti. Jako suché strniště budou zcela pozřeni ohněm. 11Z tebe vyšel ten, který zamýšlí proti Hospodinu zlé věci, ničemný rádce. 12Toto praví Hospodin: Ať si žijí sebepokojněji, ať je jich sebevíc, budou skoseni; ničemník zajde. Pokořoval jsem tě, Sijóne, už tě nebudu pokořovat. 13Jeho jařmo nyní přerazím a spadne z tebe, zpřetrhám tvá pouta. 14A proti tobě, Ašúre, vydává Hospodin příkaz: Nebude již nikoho, kdo by dále rozséval tvé jméno. Z domu tvých bohů vyhladím modly tesané i lité. Připravil jsem ti hrob. Jsi zlořečený.
Kapitola 2
RADOST Z BOŽÍCH SOUDŮ
Hospodin obnoví Jákobovu důstojnost a zničí pyšné Ninive.
1Hle, po horách přichází zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj. Slav, Judo, své slavnosti, plň své sliby. Už nikdy na tebe nepřitáhne ničemník, je zcela zahlazen. 2Ninive, už na tebe táhne ten, jenž tě rozmetá. Jen si hlídej pevnost. Číhej u cesty. Posilni svá bedra. Seber veškerou svou sílu. 3Hospodin vrátí Jákobovi důstojnost, důstojnost, jaká patří Izraeli. Potřeli jej vetřelci, zničili jeho odnože. 4Rudý je štít bohatýrů, v šarlat oděni jsou válečníci. Jiskří jako oheň ocel vozů, když se připravují k bitvě. Cypřišová ratiště se kymácejí. 5Vozy se šíleně řítí ulicemi, ženou se přes prostranství podobny pochodním, míhají se jako blesky. 6S připomínkou svých vznešených božstev klopýtavým během ženou se k ninivským hradbám. Je zřízen ochranný kryt. 7Brány při řece jsou otevřeny; chrám se hroutí. 8Je rozhodnuto. Obnažena a odvlékána je Ištar, její děvy kvílí jako holubice a bijí se v prsa. 9Ninive bývalo odedávna jako rybník plný vod. A nyní utíkají. Zastavte se, stůjte! Nikdo se však ani neohlédne. 10Rabujte stříbro, rabujte zlato! Jaké nekonečné množství zásob! Jak oslnivý lesk všemožných vzácností! 11Vše pusté! Zpustlé! Zpustošené! Ztratili odvahu, kolena se třesou. Smrtelná úzkost zachvátila veškerá bedra, tváře všech zbledly. 12Kam se podělo to doupě lvů, místo, kde lvíčata krmívali? Když lev vycházel za kořistí, lvíče tam zůstávalo a nikdo je nevyplašil. 13Lev přinášel hojnost úlovku mláďatům, lvicím to, co zadávil, brlohy si naplňoval kořistí, svá doupata tím, co ulovil. 14Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Ninivskou vozbu spálím na prach, tvá lvíčata pozře meč. Vymýtím ze země tvoje kořistnictví, nebude už slyšet hlas tvých poslů!
Kapitola 3
ZKÁZA KRVELAČNÉHO MĚSTA
Božími soudy je Ninive pro svoji pýchu, krutost a modloslužbu zahlazeno.
1Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce. 2Slyš! Bičů svist, dunění kol! Dusot koní, hřmot vozby! 3Útok jezdců, zášlehy mečů, blýskání kopí! Přemnoho skolených, hromady mrtvých těl, bezpočet mrtvol, až přes ně klopýtají! 4To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi. 5Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Až přes tvář ti vyhrnu sukni a ukáži tvou nahotu pronárodům, královstvím tvou hanbu. 6Nakydám na tebe neřád, potupím tě, postavím na pranýř. 7Kdokoli tě spatří, prchne od tebe. Řekne: „Ninive propadlo záhubě, kdo se nad ním ustrne?“ Kde vyhledám ty, kdo by tě potěšili? 8Jsi snad lepší, než byly Théby Amónovy, trůnící mezi proudy, obklopeny vodami? Moře jim bylo valem, jejich hradby se zdvihaly z moře. 9Kúš tak mocný, Egypt nekonečný, Pút i Lúbim byly tvými pomocníky. 10I Théby byly přesídleny, odešly do zajetí. Jejich nemluvňata byla drcena na rozích všech ulic; o jejich slavné se losovalo, všichni jejich velmožové byli spoutáni řetězy. 11I ty se opojíš a budeš omámeno. I ty budeš hledat záštitu před nepřítelem. 12Všechny tvé pevnosti však budou jako fíkovníky s ranými plody: až se jimi zatřese, spadnou do úst tomu, kdo je chce jíst. 13Tvůj lid uprostřed tebe jsou baby. Brány tvé země se dokořán otevřou tvým nepřátelům, tvé závory pozře oheň. 14Navaž si vodu, než budeš obleženo! Zpevni svá opevnění! Šlapej jíl, hněť hlínu, chop se formy na cihly! 15Oheň tě tam pozře, vytne meč, pozře tě jako brouci. Byť vás bylo spousta jako brouků, byť vás bylo spousta jako kobylek, 16byť tvých překupníků bylo víc než nebeských hvězd, brouci se vykuklí a odlétnou. 17Tvoji strážci jsou jak kobylky, tvoji úředníci jak hejna sarančat: v zimním čase zalezou do škvír zídek, ale jak vysvitne slunce, ulétnou a nevíš, kam se poděly. 18Již dřímou tvoji pastýři, asyrský králi, ulehli tvoji vznešení. Tvůj lid je rozehnán po horách, nikdo jej neshromáždí. 19Nikdo neošetří tvé těžké poranění, bolestná zůstane tvá rána. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají nad tebou v dlaně. Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?
Diskuze k tomuto příspěvku 0
Zatím tu nejsou žádné komentáře. Buďte první.