Jóel

Kapitola 1

ZNAMENÍ KONCE

Výzva k nářku - Prorok volá k pláči pro Boží metly.

¹Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu. ²Slyšte to, starší, pozorně naslouchejte, všichni obyvatelé země: Stalo se něco takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců? ³Vypravujte o tom svým synům a vaši synové svým synům a jejich synové dalšímu pokolení: ⁴Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť. ⁵Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst. ⁶Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice. ⁷Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník, kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly. ⁸Kvílej, jako panna oděná žíněnou suknicí kvílí pro ženicha svého mládí. ⁹Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi. ¹⁰Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej. ¹¹Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar. ¹²Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.

Výzva k pokání

Prorok vyzývá všechny stavy ke kajícné pokoře před Bohem.

¹³Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře, vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha, neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb. ¹⁴Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu. ¹⁵Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího. ¹⁶Což nám není přímo před očima odtržen pokrm, od domu našeho Boha radost a jásot? ¹⁷Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo. ¹⁸Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží. ¹⁹K tobě, Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen. ²⁰Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.

Kapitola 2

Výzva k pohotovosti

Metla škůdců připravuje na příchod dne Hospodinova.

¹Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko ²den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení. ³Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze. ⁴Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu. ⁵Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji. ⁶Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou. ⁷Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy. ⁸Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou, ⁹vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj. ¹⁰Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. ¹¹Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?

Výzva k návratu

Bůh přijme kajícníky, kteří se k němu obrátí celým srdcem.

¹²Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. ¹³Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. ¹⁴Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha. ¹⁵Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění! ¹⁶Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky. ¹⁷Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: ‚Kde je jejich Bůh?‘“

Zaslíbení spásy

Bůh zbaví kající lid škůdců a obnoví řád nebes i země.

¹⁸Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit. ¹⁹Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody. ²⁰Vzdálím od vás Seveřana, zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země, jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního. A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci. ²¹Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin. ²²Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu. ²³Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních. ²⁴Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem. ²⁵Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal. ²⁶Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben. ²⁷Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben.

Kapitola 3

DEN HOSPODINŮV

Věk Hospodinova ducha

Bůh zaslibuje dar ducha a útočiště v Jeruzalémě.

¹I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. ²Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. ³Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. ⁴Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. ⁵Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.

Kapitola 4

Ohlášení soudu nad pronárody

Sám Bůh odplatí svým nepřátelům za to, čím tupili jeho lid.

¹Hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma, ²shromáždím všechny pronárody, svedu je do Doliny Jóšafatu (to je Hospodin bude soudit) a budu je tam soudit kvůli svému lidu, kvůli svému dědictví, kvůli Izraeli, kterého rozehnali mezi pronárody. Mou zemi rozdělili ³a o můj lid losovali. Dávali chlapce za nevěstku a děvče prodávali za víno – a pili. ⁴Co jste vy proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chystáte proti mně odvetu? Přikročíte-li k odvetě, rychle a bez meškání vám to vrátím na vaši hlavu. ⁵Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé nejkrásnější skvosty jste zanesli do svých chrámů. ⁶Syny judské a jeruzalémské jste prodávali synům Jávanců, aby je zavlekli daleko od jejich území. ⁷Hle, já je probudím k návratu z místa, kam jste je prodali, a co jste spáchali, vám vrátím na vaši hlavu: ⁸Vydám vaše syny a vaše dcery napospas synům judským a oni je prodají Šebajcům, dalekému pronárodu. Tak promluvil Hospodin.

Soud v Dolině Jóšafatu

Bůh soudí a trestá protivníky. Svému lidu vrací svatost a požehnání.

⁹Provolejte mezi pronárody toto: Vyhlaste svatý boj, probuďte bohatýry! Ať nastoupí, ať přitáhnou všichni bojovníci! ¹⁰Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy! Slaboch ať zvolá: „Jsem bohatýr!“ ¹¹Pospěšte na pomoc, všechny okolní pronárody, a shromážděte se! – Přiveď sem, Hospodine, své bohatýry! – ¹²Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu, zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol. ¹³Chopte se srpu, již dozrála žeň, pojďte, šlapejte, lis je už plný, kádě přetékají. Jejich zlovůle je velká. ¹⁴Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko. ¹⁵Slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. ¹⁶Hospodin vydá řev ze Sijónu, vydá hlas z Jeruzaléma, zachvějí se nebesa i země. Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele. ¹⁷I poznáte, že jsem Hospodin, váš Bůh, že přebývám na Sijónu, na své svaté hoře. Jeruzalém bude opět svatý a nebudou jím už procházet cizáci. ¹⁸A stane se v onen den, že z hor bude kanout mladé víno, z pahorků poteče mléko, všemi judskými potoky bude proudit voda, z Hospodinova domu vytryskne pramen a napojí Úval akácií. ¹⁹Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step za násilí na synech judských, za to, že v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev. ²⁰Ale Judsko bude osídleno navěky, Jeruzalém od pokolení do pokolení. ²¹Jejich krev prohlásím za nevinnou, nikoho nenechám bez trestu. Hospodin přebývá na Sijónu.