List Jakubův

Kapitola 1

Vstupní slovo

¹Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.

Zkoušky a pokušení

²Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. ³Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. ⁴A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. ⁵Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. ⁶Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. ⁷Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; ⁸je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. ⁹Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení ¹⁰a bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy: ¹¹vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své. ¹²Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ¹³Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. ¹⁴Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. ¹⁵Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonalý hřích plodí smrt. ¹⁶Neklamte sami sebe, milovaní bratří! ¹⁷,Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. ¹⁸Z jeho rozhodnuti jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

Slyšení a činění

¹⁹Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; ²⁰vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. ²¹A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. ²²Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! ²³Vždyť poslovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; ²⁴podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. ²⁵Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. ²⁶Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. ²⁷Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

Kapitola 2

Bohatí a chudí

¹Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. ²Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. ³A vy věnujete svou pozornost tomu nádhernému oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ ⁴Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? ⁵Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? ⁶Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? ⁷Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? ⁸Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ,Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. ⁹Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákona vás usvědčuje z přestoupení. ¹⁰Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen jednom přikázání klopýtl, pro vinil se proti všem. ¹¹Vždyť ten, kdo řekl: ,Nezcizoložíš,‘ řekl také: ,Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. ¹²Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzení zákonem svobody. ¹³Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

Víra a skutky

¹⁴Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? ¹⁵Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, ¹⁶a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? ¹⁷Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. ¹⁸Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. ¹⁹Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. ²⁰Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? ²¹Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? ²²Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? ²³Tak se naplnilo Písmo: ,Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ,přítelem Božím‘. ²⁴Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! ²⁵Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? – ²⁶Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtva i víra bez skutků.

Kapitola 3

Pravá moudrost

¹Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzení s větší přísností. ²Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. ³Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. ⁴Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. ⁵Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! ⁶I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. ⁷Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ⁸ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. ⁹Jím chválíme Pána a Otcem, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvoření k Boží podobě. ¹⁰Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. ¹¹Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? ¹²Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu. ¹³Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. ¹⁴Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. ¹⁵To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. ¹⁶Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. ¹⁷Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. ¹⁸Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Kapitola 4

Neblahá pýcha

¹Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? ²Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. ³Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. ⁴Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. ⁵Či myslíte, že nadarmo je psáno: ,Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil‘? ⁶Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ,Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ ⁷Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. ⁸Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! ⁹Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. ¹⁰Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. ¹¹Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. ¹²Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního? ¹³A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – ¹⁴vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! ¹⁵Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ ¹⁶Vy se však vychloubáte a chvástáte. ¹⁷Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

Kapitola 5

¹A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí. ²Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, ³vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady – pro konec dnů! ⁴Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. ⁵Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se – pro den porážky! ⁶Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví.

Závěrečné výzvy

⁷Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. ⁸I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. ⁹Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! ¹⁰Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. ¹¹Hle, ,blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ,Pán je plný soucitu a slitování‘. ¹²Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ,ano‘ ať je vždy ,ano‘ a ,ne‘ ať je ,ne‘, abyste nepropadli soudu. ¹³Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! ¹⁴Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. ¹⁵Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. ¹⁶Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. ¹⁷Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. ¹⁸A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. ¹⁹Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, ²⁰vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.