List Galatským

Kapitola 1

Vstupní pozdrav

¹Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, ²i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii: ³Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, ⁴který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. ⁵Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Útok proti falšování evangelia

⁶Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. ⁷Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. ⁸Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! ⁹Jak jsem právě řekl, a znovu to opakují: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

Pavel přijal své evangelium od Boha

¹⁰Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. ¹¹Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. ¹²Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. ¹³Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. ¹⁴Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice naších otců. ¹⁵Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se ¹⁶zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, ¹⁷ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku. ¹⁸Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. ¹⁹Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně. ²⁰Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež. ²¹Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie. ²²V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali; ²³jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit; ²⁴a děkovali za mne Bohu.

Kapitola 2

Vztah mezi Pavlem a Jeruzalémskými

¹Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. ²Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. ³Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, ⁴jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. ⁵Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia. ⁶Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštními vážnosti, mi nic dalšího neuložili; ⁷naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. ⁸Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany. ⁹Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznávání za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy. ¹⁰Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o tom jsem se vždy horlivě usiloval.

¹¹Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu. ¹²Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky. ¹³A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš. ¹⁴Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“

Ospravedlnění ze zákona?

¹⁵My jsme od narození Židé, a ne ,hříšní pohané‘, ¹⁶víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ,nebude nikdo ospravedlněn‘. ¹⁷Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu, a jsme tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! ¹⁸Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem. ¹⁹Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, ²⁰nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. ²¹Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.

Kapitola 3

¹Vy pošetilí Galatští, kdo vás obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! ²Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? ³To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe? ⁴Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo! ⁵Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?

Zákon a zaslíbení

⁶Pohleďte na Abrahama: ,uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘. ⁷Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry. ⁸Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ,V tobě dojdou požehnání všechny národy‘. ⁹A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem. ¹⁰Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ,Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to‘. ¹¹Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ,Spravedlivý bude živ z víry‘. ¹²Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ,Kdo bude tyto věci činit, získá tím život‘. ¹³Ale Kristus nás vykoupil ze kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno:

,Proklet je každý, kdo visí na dřevě‘. ¹⁴To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

¹⁵Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou pravoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat. ¹⁶Slib byl dán Abrahamovi a ,jeho potomku‘; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus. ¹⁷Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, vztahující se k Kristu, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib. ¹⁸Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.

Předběžná služba zákona

¹⁹Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. ²⁰Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.

²¹Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. ²²Ale podle Písma je všechno zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

²³Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. ²⁴Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. ²⁵Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

Otroci a synové

²⁶Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. ²⁷Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. ²⁸Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ²⁹Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Kapitola 4

¹Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, až je pánem všeho. ²Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil. ³Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí. ⁴Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, ⁵aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

⁶Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otce. ⁷A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic skrze Krista.

Důtklivé varování

⁸Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. ⁹Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznání. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? ¹⁰Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! ¹¹Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. ¹²Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to.
Nic jste mi neublížili. ¹³Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium. ¹⁴Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. ¹⁵Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.

¹⁶Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu? ¹⁷Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu. ¹⁸Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás moje děti. ¹⁹Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvoření v podobu Kristovu. ²⁰Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!

Příklad z Písma

²¹Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně? ²²Čteme tam, že Abraham měl dva dyny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. ²³Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení. ²⁴Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. ²⁵Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. ²⁶Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. ²⁷Vždyť stojí psáno:

,Raduj se, neplodná, která nerodíš,
jásej a volej, která nemáš bolesti,
neboť mnoho dětí bude mít osamělá,
více než ta, která má muže.‘

²⁸Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. ²⁹Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní. ³⁰Co však říká Písmo? ,Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné‘. ³¹A proto, bratří nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Kapitola 5

¹Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte se na sebe znovu vložit otrocké jho.

Odmítnutí obřízky

²Slyšte, co vám já, Pavel, říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje. ³Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon. ⁴Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. ⁵My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší nadějí. ⁶V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán, či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.

⁷Běželi jste dobře, Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy? ⁸Jistě to nevyšlo do toho, který vás povolává. ⁹Málo kvasu celé těsto prokvasí. ¹⁰Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli. ¹¹Kdybych já, bratří dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž. ¹²Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!

Pravá svoboda z Božího Ducha

¹³Vy jste byli povolání ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. ¹⁴Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! ¹⁵Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

¹⁶Chci říci: Žijte z mocí Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. ¹⁷Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. ¹⁸Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. ¹⁹Skutky lidské svévole jsou zřejmé, necudnost, nečistota, bezuzdnost, ²⁰modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, ²¹závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. ²²Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, ²³tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. ²⁴Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. ²⁵Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. ²⁶Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.

Kapitola 6

¹Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepohledl pokušení. ²Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. ³Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe. ⁴Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. ⁵Každý bude odpovídat sám za sebe.

⁶Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu. ⁷Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. ⁸Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. ⁹V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. ¹⁰A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

Závěrečná napomenutí a požehnání

¹¹Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma. ¹²Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. ¹³Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle. ¹⁴Já však se zanic nechci chlubit ničím, lež křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. ¹⁵Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. ¹⁶A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. ¹⁷Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Pána Ježíšovy. ¹⁸Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří.
Amen.