Abakuk

Kapitola 1

HŘÍCH LIDU A BOŽÍ SOUD

Prorokův nářek

Abakuk volá k Hospodinu, který nezasahuje.

¹Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. ²Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. ³Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. ⁴Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.

Nástroj Božího soudu

Hospodin povolává Kaldejce, aby jimi ztrestal svévolníka.

⁵Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat. ⁶Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. ⁷Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo. ⁸Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí. ⁹Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. ¹⁰Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji. ¹¹Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.

Spravedlivý Bůh

Prorok se dovolává věčného Boha. Nepřítel překračuje danou pravomoc.

¹²Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal. ¹³Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího? ¹⁴Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo? ¹⁵On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá. ¹⁶Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu. ¹⁷Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?

Kapitola 2

Prorokovo vidění

Hospodin odpovídá na prorokovo volání a ujišťuje ho svou věrností.

¹Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost. ²Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. ³Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“

SOUDY A TRESTY

Prorok ohlašuje spravedlivému Boží milost. Běda všem svévolníkům.

⁴Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. ⁵Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě. ⁶Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje. ⁷Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevzchopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen. ⁸Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích. ⁹Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprostil ze spárů zla. ¹⁰Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě. ¹¹I kámen ze zdi bude křičet, trám z krovu mu odpovídat. ¹²Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím. ¹³Hle, což to není od Hospodina zástupů, když „lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic?“ ¹⁴Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře. ¹⁵Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš. ¹⁶Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu. ¹⁷Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích. ¹⁸Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky. ¹⁹Běda tomu, kdo říká dřevu: „Procitni,“ kdo říká němému kameni: „Vzbuď se.“ Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha. – ²⁰Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!

Kapitola 3

HOSPODINŮV PŘÍCHOD

Spravedlivý Bůh svým soudem zachraňuje věrné.

¹Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně. ²Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování! ³Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. - Sela - Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů. ⁴Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla. ⁵Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním. ⁶Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu. ⁷Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjánské země. ⁸Vzplanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu. ⁹Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. - Sela - Řekami rozpolcuješ zemi. ¹⁰Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce. ¹¹Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí. ¹²Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš. ¹³Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.
- Sela - ¹⁴Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného. ¹⁵Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva. ¹⁶Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jako by kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid. ¹⁷I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, ¹⁸já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. ¹⁹Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.