První Královská

Kapitola 1

KONEC VLÁDY DAVIDOVY

David a Šúnemanka - Davidova sešlost věkem.

¹Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát. ²Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“ ³Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi. ⁴Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal.

Adonijášovy nároky na trůn - Nový spor o následnictví v Davidově rodině.

⁵Adonijáš, syn Chagítin, se vynášel: „Kralovat budu já.“ A opatřil si vůz, koně a padesát mužů, kteří běhali před ním. ⁶Otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: „Co to děláš?“ Také on byl velmi pěkné postavy; narodil se po Abšalómovi. ⁷Dohodl se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem. Ti Adonijáše podporovali. ⁸Avšak kněz Sádok a Benajáš, syn Jójadův, ani prorok Nátan a Šimeí, Reí a Davidovi bohatýři při Adonijášovi nestáli. ⁹Adonijáš připravil obětní hod, brav, skot a vykrmený dobytek, u kamene Zócheletu, který je vedle pramene Rogelu, a pozval všechny své bratry, královy syny, i všechny judské muže, královy služebníky. ¹⁰Ale proroka Nátana, Benajáše, bohatýry a svého bratra Šalomouna nepozval.

Pomazání Šalomouna za krále - Prorok Nátan a Bat-šeba rozhodnou následnický spor ve prospěch Šalomouna.

¹¹I řekl Nátan Bat-šebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adonijáš, syn Chagítin, stal králem? A David, náš pán, o tom neví. ¹²Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun. ¹³Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ,Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své otrokyni: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adonijáš?‘ ¹⁴Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“ ¹⁵Bat-šeba tedy vešla do pokojíka ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šúnemanka Abíšag ho obsluhovala. ¹⁶Bat-šeba před králem padla na kolena a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ ¹⁷Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ ¹⁸A hle, teď se stal králem Adonijáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš. ¹⁹Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Ebjátara a velitele vojska Jóaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁰K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. ²¹Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“ ²²Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan. ²³Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“
Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi. ²⁴Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adonijáš, ten dosedne na můj trůn?‘ ²⁵Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Ebjátara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adonijáš!‘ ²⁶Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sádoka a Benajáše, syna Jójadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁷Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“ ²⁸Král David odpověděl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. ²⁹Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, ³⁰jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ ³¹Bat-šeba padla na kolena, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“ ³²Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova.“
Když předstoupili před krále, ³³král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gíchónu. ³⁴Tam ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ ³⁵Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vévodou nad Izraelem i nad Judou.“ ³⁶Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: „Stane se! Tak rozhodl Hospodin, Bůh krále, mého pána. ³⁷Jako byl Hospodin při králi, mém pánu, tak ať je při Šalomounovi a ať vyvýší jeho trůn nad trůn krále Davida, mého pána.“ ³⁸Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jójadův, i Keretejci a Peletejci sešli dolů; Šalomouna posadili na mezkyni krále Davida a vedli ho ke Gíchónu. ³⁹Kněz Sádok vzal ze stanu Hospodinova roh s olejem a Šalomouna pomazal. Zatroubili na polnici a všechen lid provolal: „Ať žije král Šalomoun!“ ⁴⁰Všechen lid pak šel vzhůru za ním, pískal na píšťaly a převelice se radoval; země od toho hluku až pukala.

Potlačené povstání - Adonijáš se podrobuje Šalomounovi.

⁴¹Adonijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním, to uslyšeli, když hostina končila. Jóab zaslechl zvuk polnice a otázal se: „Co je to ve městě za velký halas?“ ⁴²Zatímco ještě mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara, a Adonijáš mu řekl: „Pojď, ty jsi statečný muž a jistě přinášíš dobrou zvěst.“ ⁴³Ale Jónatan Adonijášovi odpověděl: „Naopak. Král David, náš pán, ustanovil za krále Šalomouna. ⁴⁴Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova, i Keretejce a Peletejce a posadili ho na královu mezkyni. ⁴⁵Kněz Sádok a prorok Nátan ho u Gíchónu pomazali za krále, a když šli odtamtud radostně vzhůru, město halasilo. To byl ten zvuk, který jste zaslechli. ⁴⁶Šalomoun už dosedl na královský trůn. ⁴⁷Královi služebníci přišli rovněž a dobrořečili našemu pánu, králi Davidovi: ‚Ať tvůj Bůh učiní jméno Šalomounovo slavnějším než tvé jméno a ať vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn.‘ A král se na svém lůžku poklonil. ⁴⁸Poté král řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám dal dnes toho, kdo bude sedět na mém trůnu, a že to mé oči vidí.‘“ ⁴⁹Tu se všichni pozvaní, kteří byli při Adonijášovi, roztřásli, vstali a každý šel svou cestou. ⁵⁰I Adonijáš vstal a ze strachu před Šalomounem šel a chytil se rohů oltáře. ⁵¹Šalomounovi oznámili: „Hle, Adonijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.‘“ ⁵²Šalomoun řekl: „Bude-li se chovat jako statečný muž, ani vlas mu nespadne na zem, bude-li však na něm shledáno něco zlého, zemře.“ ⁵³Král Šalomoun ho dal odvést od oltáře a on přišel a poklonil se králi Šalomounovi. Šalomoun mu řekl: „Jdi do svého domu.“

Kapitola 2

ŠALOMOUN KRÁLEM

Davidovy rady synovi - David Šalomouna vyzývá k plnění Božího zákona a odkazuje mu i provedení trestu nad Jóabem za nepomstěné vraždy a nad Šimeím za zlořečení.

¹Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi: ²„Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. ³Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. ⁴A Hospodin splní své slovo, které mi dal: ‚Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.‘ ⁵Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a dopustil se válečného krveprolití v čas pokoje. Krví prolitou jako ve válce si potřísnil opasek na svých bedrech a opánky na svých nohou. ⁶Zachovej se podle své moudrosti a nedej mu pokojně sestoupit v šedinách do hrobu. ⁷Synům Barzilaje Gileádského však prokážeš milosrdenství. Ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, neboť právě tak se zachovali ke mně, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalómem. ⁸Je tu u tebe i Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, který mi zlořečil strašlivým způsobem v den, kdy jsem odcházel do Machanajimu. Ale potom mi vyšel vstříc dolů k Jordánu a já jsem mu při Hospodinu přísahal: ‚Neusmrtím tě mečem.‘ ⁹Teď však ho nenechávej bez trestu. Protože jsi moudrý muž, budeš vědět, jak s ním naložit, abys jeho šediny uvedl v krvi do hrobu.“ ¹⁰I ulehl David ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. ¹¹David kraloval nad Izraelem po dobu čtyřiceti let. V Chebrónu David kraloval sedm let, v Jeruzalémě třiatřicet let. ¹²Šalomoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo.

Smrt Šalomounových odpůrců - Benajáš usmrtí Adonijáše, Jóaba a Šimeího. Kněz Ebjátar je vypovězen do Anatótu.

¹³Adonijáš, syn Chagítin, přišel k Šalomounově matce Bat-šebě. Otázala se: „Přicházíš pokojně?“ Odpověděl: „Pokojně.“ ¹⁴A dodal: „Chtěl bych na tobě něco.“ Ona odvětila: „Mluv.“ ¹⁵Řekl: „Ty víš, že království patřilo mně a že na mne se obrátil celý Izrael s žádostí, abych kraloval. Ale království připadlo mému bratru. Má je od Hospodina. ¹⁶Nyní mám k tobě jedinou prosbu. Neodmítni mě.“ Ona mu odpověděla: „Mluv.“ ¹⁷Řekl tedy: „Řekni prosím králi Šalomounovi, tebe přece neodmítne, aby mi dal za ženu Šúnemanku Abíšagu.“ ¹⁸Bat-šeba odpověděla: „Dobře. Já se za tebe u krále přimluvím.“ ¹⁹A Bat-šeba šla ke králi Šalomounovi, aby s ním promluvila o Adonijášovi. Král jí vyšel vstříc a poklonil se jí. Pak se posadil na svůj trůn. I králově matce přistavili trůn a ona se posadila po jeho pravici. ²⁰Pak řekla: „Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě.“ Král jí odvětil: „Žádej, má matko, tebe neodmítnu.“ ²¹Řekla: „Ať je Šúnemanka Abíšag dána za ženu tvému bratru Adonijášovi.“ ²²Král Šalomoun své matce odpověděl: „Proč žádáš pro Adonijáše Šúnemanku Abíšagu? Žádej pro něho království. Vždyť je to můj bratr, starší než já. Žádej je pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina!“ ²³A král Šalomoun přísahal při Hospodinu: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Adonijáš vyřkl rozsudek sám nad sebou. ²⁴Jakože živ je Hospodin, který mě pevně posadil na trůn mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům, ještě dnes Adonijáš zemře!“ ²⁵Král Šalomoun to zařídil prostřednictvím Benajáše, syna Jójadova. Ten ho skolil; tak zemřel. ²⁶Knězi Ebjátarovi král poručil: „Odejdi do Anatótu ke svým polím, neboť jsi propadl smrti. Dnes tě zabít nedám, protože jsi nosíval schránu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a protože jsi snášel všechno, co snášel můj otec.“ ²⁷I zapudil Šalomoun Ebjátara, takže přestal být Hospodinovým knězem, a tak se naplnilo Hospodinovo slovo, které vyslovil proti domu Élího v Šílu. ²⁸Zpráva o tom se dostala až k Jóabovi; Jóab se totiž přiklonil k Adonijášovi, ačkoli k Abšalómovi se nepřiklonil. I utekl Jóab ke stanu Hospodinovu a chytil se rohů oltáře. ²⁹Králi Šalomounovi oznámili, že Jóab utekl ke stanu Hospodinovu, že je u oltáře. Proto Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, s rozkazem: „Jdi a skol ho!“ ³⁰Benajáš tedy přišel ke stanu Hospodinovu a řekl: „Toto praví král: Jdi odtud!“ Ale on odpověděl: „Nikoli, zemřu zde.“ Benajáš tedy vyřídil králi tuto odpověď: „Jóab řekl toto a odpověděl mi takto.“ ³¹Král mu nařídil: „Učiň, jak řekl. Skol ho! Potom ho pohřbi. Tak sejmeš ze mne a z domu mého otce vinu za krev, kterou Jóab bezdůvodně prolil. ³²Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože skolil dva muže spravedlivější a lepší, než je sám. Zavraždil je mečem, aniž o tom můj otec David věděl, totiž Abnéra, syna Nérova, velitele vojska izraelského, a Amasu, syna Jeterova, velitele vojska judského. ³³Jejich krev se obrátí na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva navěky.
Davidovi a jeho potomstvu, jeho domu i trůnu ať vzejde od Hospodina pokoj až navěky.“ ³⁴Benajáš, syn Jójadův, tedy vyšel a Jóaba skolil a usmrtil. Pohřbili ho pak v jeho domě na poušti. ³⁵Benajáše, syna Jójadova, ustanovil král místo něho nad vojskem a kněze Sádoka ustanovil král místo Ebjátara. ³⁶Potom si dal král předvolat Šimeího a nařídil mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a usaď se tu. Nikam odtud nevycházej. ³⁷Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a překročíš Kidrónský úval, propadneš smrti. Tvá krev padne na tvou hlavu.“ ³⁸Šimeí králi odpověděl: „Slovo, jež promluvil král, můj pán, je dobré a tvůj služebník se tak zachová.“ Šimeí tedy bydlel v Jeruzalémě po mnoho dnů. ³⁹Po třech letech uprchli Šimeímu dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi gatskému. Šimeímu bylo oznámeno: „Tvoji otroci jsou v Gatu.“ ⁴⁰Nato Šimeí osedlal osla a jel do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Odjel a své otroky z Gatu přivedl. ⁴¹Šalomounovi však bylo ohlášeno, že Šimeí odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil. ⁴²Král si dal Šimeího zavolat a řekl mu: „Což jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu a nedal jsem ti výstrahu: ‚Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a půjdeš kamkoli, propadneš smrti?‘ A tys mi řekl: ‚Slovo, jež jsem slyšel, je dobré.‘ ⁴³Proč jsi tedy nedbal na Hospodinovu přísahu a na příkaz, který jsem ti dal?“ ⁴⁴Král dále Šimeímu řekl: „Ty víš o všem tom zlém, co bylo v tvém srdci, co jsi provedl mému otci Davidovi. Hospodin tvou zlobu obrátil na tvoji hlavu. ⁴⁵Král Šalomoun však bude požehnaný a trůn Davidův zůstane před Hospodinem pevný navěky.“ ⁴⁶Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.

Kapitola 3

Šalomoun v Gibeónu - Šalomoun prosí Boha o moudrost a dostává i bohatství a slávu.

¹Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma. ²Lid však obětoval na posvátných návrších, neboť dům pro Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch dnech zbudován. ³Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších. ⁴Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí. ⁵V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ ⁶Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. ⁷Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. ⁸A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. ⁹Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout ?“ ¹⁰Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. ¹¹Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, ¹²hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. ¹³A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. ¹⁴Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“ ¹⁵Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.

Šalomounův soud - Šalomoun udiví všechen lid moudrým rozhodnutím sporu dvou žen o dítě.

¹⁶Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. ¹⁷Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. ¹⁸Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. ¹⁹Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. ²⁰Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. ²¹Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ ²²Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly. ²³Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ ²⁴Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. ²⁵A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“ ²⁶Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ ²⁷Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“ ²⁸Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.

Kapitola 4

ŠALOMOUNOVA VLÁDA

Správa země - Seznam králových úředníků a hospodářské zajištění jeho dvora.

¹Tak byl král Šalomoun králem nad celým Izraelem. ²A toto byli jeho nejvyšší úředníci: Azarjáš, syn Sádokův, byl knězem. ³Elíchoref a Achijáš, synové Šíšovi, byli písaři, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem, ⁴Benajáš, syn Jójadův, byl nad vojskem. Sádok a Ebjátar byli kněžími. ⁵Azarjáš, syn Nátanův, byl nad správci, Zabúd, syn Nátanův, byl knězem a královým přítelem. ⁶Achíšar byl nad domem a Adóníram, syn Abdův, byl nad nucenými pracemi. ⁷Šalomoun měl dále dvanáct správců nad celým Izraelem a ti opatřovali potravu pro krále a jeho dům. Každý měl v roce svůj měsíc, kdy potravu opatřoval. ⁸Toto jsou jejich jména: Syn Chúrův v Efrajimském pohoří. ⁹Syn Dekerův v Mákasu a v Šaalbímu, Bét-šemeši, Elónu a Bét-chánanu. ¹⁰Syn Chesedův v Arubótu. Jemu podléhalo Sóko a celá země cheferská. ¹¹Syn Abínádabův spravoval celou pahorkatinu Dórskou. Měl za ženu Táfatu, dceru Šalomounovu. ¹²Baana, syn Achílúdův, spravoval Taanak a Megido a celý Bét-šeán, který leží vedle Saretanu pod Jizreelem, od Bét-šeánu až k Ábel-mechóle, až za Jokmoám. ¹³Syn Geberův v Rámotu v Gileádu. Jemu podléhaly vsi Jaíra, syna Manasesova, který byl v Gileádu, podléhala mu také krajina Argóbská, která je v Bášanu, šedesát velkých měst s hradbami a bronzovými závorami. ¹⁴Achínádab, syn Idův, v Machanajimu. ¹⁵Achímaas na území Neftalíově; také on si vzal za ženu Šalomounovu dceru, a to Basematu. ¹⁶Baana, syn Chúšajův, na území Ašerově a v Alótu. ¹⁷Jóšafat, syn Parúachův, na území Isacharově. ¹⁸Šimeí, syn Élův, na území Benjamínově. ¹⁹Geber, syn Uríův, v zemi gileádské, v zemi emorejského krále Síchona a bášanského krále Óga; v té zemi byl jeden výsostný znak. ²⁰Juda a Izrael byli tak početní jako písek u moře. Měli co jíst a pít a radovali se.

Kapitola 5

¹Šalomoun vládl nad všemi královstvími od řeky Eufratuaž k zemi pelištejské a až k hranicím Egypta; odtud přinášeli Šalomounovi dary a sloužili mu po všechny dny jeho života. ²Na jeden den se u Šalomounova dvora spotřebovalo třicet kórů bílé mouky a šedesát kórů mouky ječné, ³deset kusů krmného hovězího dobytka a dvacet kusů dobytka z pastvy, sto kusů ovcí a koz, kromě jelenů, gazel, antilop a vykrmené drůbeže. ⁴Panoval nad celým územím na západ od Řeky od Tifsachu až ke Gáze, nad všemi králi za Řekou, a měl pokoj ode všech sousedů. ⁵A Juda i Izrael bydleli v bezpečí po všechny dny Šalomounovy, každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu až po Beer-šebu. ⁶Šalomoun měl také ustájeno čtyřicet tisíc koní pro svou vozbu a dvanáct tisíc koní jezdeckých. ⁷Jmenovaní správci opatřovali potravu pro krále Šalomouna a pro všechny, kteří měli přístup ke stolu krále Šalomouna, každý ve svém měsíci. Nedopouštěli, aby něco chybělo. ⁸Také ječmen a slámu pro koně a lehkonohé oře dodávali na místo, kde právě král byl, každý podle toho, jak mu bylo určeno.

Šalomounova moudrost - Šalomoun svou moudrostí předstihuje i mudrce dávnověku.

⁹Bůh dal Šalomounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moře. ¹⁰Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. ¹¹Byl moudřejší než všichni lidé, než Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, synové Machólovi. Jeho jméno bylo proslulé mezi všemi okolními pronárody. ¹²Vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět. ¹³Dovedl také mluvit o stromech, od cedru, který je na Libanónu, až po yzop, který roste na zdi, a dovedl mluvit i o zvířatech, ptácích, plazech a rybách. ¹⁴Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů i ode všech králů země, kteří se o jeho moudrosti doslechli.

Smlouva s týrským Chíramem - Týrský král Chíram se zavazuje poslat řemeslníky a dodat dřevo na stavbu chrámu.

¹⁵Týrský král Chíram poslal k Šalomounovi své služebníky, neboť uslyšel, že ho pomazali za krále namísto jeho otce. Chíram byl totiž přítelem Davidovým po všechna léta. ¹⁶Šalomoun poslal Chíramovi vzkaz: ¹⁷„Ty víš, že můj otec David nemohl vybudovat dům jménu Hospodina, svého Boha, pro boje, které vedl s okolními nepřáteli, dokud mu je Hospodin nepoložil pod nohy. ¹⁸Teď mi však Hospodin, můj Bůh, dal ode všech okolních nepřátel odpočinutí, nehrozí mi protivník ani žádná zlá událost. ¹⁹Proto jsem se rozhodl vybudovat dům jménu Hospodina, svého Boha, podle Hospodinových slov k mému otci Davidovi: ‚Tvůj syn, kterého dosadím po tobě na tvůj trůn, ten vybuduje dům mému jménu.‘ ²⁰Proto přikaž, aby pro mne poráželi libanónské cedry. Moji služebníci budou s tvými a já ti budu dávat mzdu pro tvé služebníky v takové výši, jakou určíš; vždyť víš, že mezi námi není nikoho, kdo by uměl porážet stromy jako Sidóňané.“ ²¹Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, velmi se zaradoval a řekl: „Požehnán buď dnes Hospodin, že dal Davidovi moudrého syna, aby vládl nad tímto početným lidem.“ ²²A Chíram poslal Šalomounovi poselství: „Slyšel jsem, co jsi mi vzkázal. Pokud jde o dřevo cedrové a cypřišové, vyhovím každému tvému přání. ²³Moji služebníci je stáhnou z Libanónu dolů k moři a já z nich dám udělat vory; po moři je dopravím až na místo, které mi určíš. Tam je dám rozpojit a ty je dáš odtáhnout. Také ty vyhovíš mému přání a budeš dodávat potravu pro můj dům.“ ²⁴Dodával tedy Chíram Šalomounovi dřevo cedrové a cypřišové, všechno podle jeho přání. ²⁵Šalomoun dodával Chíramovi dvacet tisíc kórů pšenice k jídlu pro jeho dům a dvacet kórů oleje získaného drcením; to dával Šalomoun Chíramovi rok co rok. ²⁶Hospodin dal Šalomounovi moudrost, kterou mu přislíbil, a mezi Chíramem a Šalomounem byl pokoj. Oba spolu uzavřeli smlouvu. ²⁷Král Šalomoun vybral z celého Izraele robotníky v počtu třiceti tisíc mužů. ²⁸Z nich posílal na Libanón střídavě deset tisíc každý měsíc. Měsíc byli na Libanónu, dva měsíce doma. Nad robotníky byl Adóníram. ²⁹Šalomoun měl také sedmdesát tisíc nosičů břemen a osmdesát tisíc kameníků v horách, ³⁰mimo představené Šalomounových správců, kteří byli nad pracemi v počtu tří tisíc tří set a panovali nad lidem konajícím tu práci. ³¹Král přikázal, aby se do základů domu dávaly kvádry; proto lámali veliké kusy ušlechtilého kamene. ³²Dělníci Šalomounovi a dělníci Chíramovi a Gebalci je otesávali a připravovali dřevo i kameny k budování domu.

Kapitola 6

Stavba chrámu - Popis chrámu a jeho vnitřní vybavení.

¹Čtyři sta osmdesát let po vyjití Izraelců z egyptské země, čtvrtého roku svého kralování nad Izraelem, v měsíci zívu, což je druhý měsíc, začal Šalomoun budovat dům Hospodinu. ²Dům, který král Šalomoun budoval Hospodinu, byl dlouhý šedesát loket, široký dvacet a vysoký třicet loket. ³Délka předsíně před lodí chrámovou byla dvacet loket podle šířky domu a před domem byla široká deset loket. ⁴V domě dal udělat také okna se zužujícím se ostěním. ⁵Při zdi domu dal kolem vybudovat přístavbu, při zdech domu kolem lodi chrámové a svatostánku; tak udělal kolem ochozy. ⁶Přístavba byla dole široká pět loket; ve střední části šest loket a v třetí části sedm loket; dal totiž udělat na vnější zdi domu kolem římsovité výstupky, aby stropní trámy nezasahovaly do zdí domu. ⁷Když byl dům budován, budovali jej z kamene opracovaného již v lomu. V domě nebylo při budování slyšet kladivo ani dláto, vůbec žádné železné nástroje. ⁸Vchod ke střednímu ochozu byl na pravé zdi domu; po točitých schodech se vystupovalo na střední ochoz a ze středního do třetího. ⁹Tak budoval Šalomoun dům a dokončil jej. Přikryl jej cedrovými trámy a cedrovým obložením. ¹⁰Při celém domě dal vybudovat přístavbu vysokou vždy pět loket a spojil ji s domem cedrovými kmeny. ¹¹I stalo se slovo Hospodinovo k Šalomounovi: ¹²„Pokud jde o tento dům, který buduješ: Budeš-li se řídit mými nařízeními, budeš-li uplatňovat má práva, dodržovat všechna má přikázání a podle nich žít, splním na tobě své slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi, ¹³budu bydlet uprostřed Izraelců a Izraele, svůj lid neopustím.“ ¹⁴Šalomoun budování domu dokončil. ¹⁵Obložil také stěny domu uvnitř cedrovými deskami; od podlahy domu až ke stropu obložil vnitřek dřevem a podlahu domu položil z cypřišových desek. ¹⁶Dvacet loket od zadní strany domu vybudoval přepážku z cedrových desek od podlahy až ke stropu a uvnitř vybudoval svatostánek, velesvatyni. ¹⁷Dům, to je chrámová loď před velesvatyní, měřil čtyřicet loket. ¹⁸Uvnitř domu bylo všechno z cedru; v něm byly vyřezány kalichy květů a věncoví z květin. Kámen nebylo vidět. ¹⁹V nejvnitřnější části domu zřídil svatostánek, aby tam umístil schránu Hospodinovy smlouvy. ²⁰Před svatostánkem, který byl dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a dvacet loket vysoký a který obložil lístkovým zlatem, umístil oltář z cedrového dřeva a obložil jej. ²¹Uvnitř obložil Šalomoun dům lístkovým zlatem a oddělil zlatými řetězy prostor před svatostánkem obloženým zlatem. ²²Vůbec celý dům obložil zlatem, úplně celý; také oltář, který patřil ke svatostánku, obložil celý zlatem. ²³Pro svatostánek zhotovil dva cheruby z olivového dřeva; jejich výška byla deset loket. ²⁴Pět loket měřilo jedno křídlo cheruba a pět loket druhé křídlo, od jednoho konce křídla ke druhému bylo deset loket. ²⁵Také druhý cherub měřil deset loket. Oba cherubové měli stejnou míru a stejný tvar. ²⁶Výška prvního i druhého cheruba byla deset loket. ²⁷Cheruby umístil do nejvnitřnější části domu. Rozprostírali křídla tak, že křídlo jednoho se dotýkalo jedné stěny a křídlo druhého se dotýkalo druhé stěny; jejich druhá křídla se uprostřed domu navzájem dotýkala. ²⁸Také cheruby obložil zlatem. ²⁹Na všechny stěny přední i zadní části domu dal vyřezat dokola řezby cherubů, palem a věncoví z květin. ³⁰Rovněž podlahu přední i zadní části domu obložil zlatem. ³¹Vchod svatostánku opatřil dveřmi z olivového dřeva; pilíř a veřeje byly pětihranné. ³²Obě křídla dveří byla z olivového dřeva. Na ně dal vyřezat řezby cherubů, palem a věncoví z květin a obložil je zlatem. I na cheruby a palmy nanesl zlato. ³³Podobně dal zhotovit i pro vchod do chrámové lodi veřeje z olivového dřeva, ale čtverhranné, ³⁴a dvojité dveře z cypřišového dřeva; jedno dveřní křídlo bylo dvojdílné a otáčelo se, též druhé křídlo bylo dvojdílné a otáčelo se. ³⁵A dal na nich vyřezat cheruby, palmy a věncoví z květin a vyryté pak obložit tepaným zlatem. ³⁶Vybudoval také zeď vnitřního nádvoří ze tří vrstev kamenných kvádrů a z jedné vrstvy otesaných cedrových trámů. ³⁷Hospodinův dům byl založen ve čtvrtém roce v měsíci zívu. ³⁸V jedenáctém roce v měsíci búlu, což je osmý měsíc, král dům dokončil podle všech svých směrnic a pokynů. Stavěl jej sedm let.

Kapitola 7

Královské paláce - Dům Libanónského lesa, sloupová síň, trůnní síň, obytný palác a dům pro dceru faraónovu.

¹Svůj dům stavěl Šalomoun třináct let, než jej zcela dokončil: ²Vystavěl dům Libanónského lesa, dlouhý sto loket, široký padesát loket a vysoký třicet loket, na čtyřech řadách cedrových sloupů; na sloupech byly cedrové trámy. ³Byl přikryt cedrovým dřevem spočívajícím na nosnících, které byly na sloupech. Těch bylo čtyřicet pět, po patnácti v jedné řadě. ⁴A dal udělat tři řady okenních ostění, takže třikrát bylo okno proti oknu. ⁵Všechny vchody s veřejemi měly obdélníková ostění a třikrát bylo okno proti oknu. ⁶Udělal také sloupovou síň dlouhou padesát loket a širokou třicet loket. Vpředu byla předsíň se sloupy a schodištěm. ⁷Udělal i trůnní síň, kde soudil; soudní síň byla obložena cedrovým dřevem od podlahy ke stropu. ⁸Jeho dům, v němž sídlil, byl v jiném nádvoří stranou soudní síně a byl udělán jako ona. Šalomoun udělal stejným způsobem jako onu síň také dům pro dceru faraónovu, kterou pojal za ženu. ⁹Všechno uvnitř i zvenčí bylo z ušlechtilého kamene, z kvádrů řezaných na míru pilou, a to od základu až k horním okrajům a od vnějšku až do velkého nádvoří. ¹⁰Základy byly z ušlechtilého kamene, z velkých kamenů, z kamenů o deseti a osmi loktech, ¹¹a nad tím kvádry z ušlechtilého kamene, řezané na míru, a cedrové dřevo. ¹²Kolem bylo velké nádvoří ohrazené zdí ze tří vrstev kamenných kvádrů a z jedné vrstvy cedrových trámů po vzoru vnitřního nádvoří domu Hospodinova a předsíně toho domu.

Příprava chrámového vybavení - Sloupy, moře, stojany, nádrže, nádobí a nářadí.

¹³Král Šalomoun poslal pro Chírama z Týru. ¹⁴Byl to syn jedné vdovy z pokolení Neftalíova; jeho otec byl Týřan, řemeslník obrábějící měď. Byl naplněn moudrostí, rozumností a poznáním, takže se vyznal v každé práci s mědí. Přišel ke králi Šalomounovi a konal všechnu svěřenou práci. ¹⁵Vytvořil dva bronzové sloupy; jeden sloup byl vysoký osmnáct loket a dal se obepnout šňůrou dvanáct loket dlouhou; stejně tak sloup druhý. ¹⁶Udělal též dvě hlavice, odlité z bronzu, a nasadil je na vrchol sloupů; jedna i druhá hlavice byly vysoké pět loket. ¹⁷Na hlavicích, které byly na vrcholu sloupů, bylo proplétané mřížování s řetízkovými ozdobami. Sedm jich bylo na jedné i na druhé hlavici. ¹⁸Ke sloupům udělal dvě řady granátových jablek kolem každého mřížování přikrývajícího hlavici na vrcholu sloupu; stejně to udělal s druhou hlavicí. ¹⁹Hlavice na vrcholu sloupů u chrámové předsíně byly zakončeny lilií čtyři lokte vysokou. ²⁰Na obou sloupech bylo nahoře kolem vydutí hlavic připevněno k mřížování dvě stě granátových jablek v řadách, u obou hlavic. ²¹Sloupy postavil u předsíně chrámu. Postavil pravý sloup a dal mu jméno Jakín. Pak postavil levý sloup a dal mu jméno Bóaz. ²²Sloupy byly na vrcholku zakončeny lilií. Tak byla dohotovena práce na sloupech. ²³Odlil také moře o průměru deseti loket, okrouhlé, pět loket vysoké; dalo se obepnout měřicí šňůrou dlouhou třicet loket. ²⁴Pod jeho okrajem je dokola vroubilo věncoví, deset ozdob na jeden loket; lemovaly moře dokola. Věncoví bylo odlito ve dvou řadách spolu s ním. ²⁵Moře spočívalo na dvanácti býcích; tři byli obráceni na sever, tři na západ, tři na jih a tři na východ. Na nich bylo moře položeno a zadky všech byly obráceny dovnitř. ²⁶Bylo na dlaň silné a jeho okraj byl udělán jako okraj poháru nebo rozkvetlé lilie. Pojalo dva tisíce batů. ²⁷Udělal také deset bronzových stojanů; každý stojan byl čtyři lokte dlouhý, čtyři lokte široký a tři lokte vysoký. ²⁸Stojany byly udělány tak, že jejich kostru tvořily lišty spojované příčkami. ²⁹Na lištách mezi příčkami byli znázorněni lvi, býci a cherubové a nad příčkami pod lvy a býky se vinuly věnce. ³⁰Každý stojan měl čtyři bronzová kola s bronzovými osami. Jeho čtyři rohové sloupky vybíhaly v ramena. Ramena byla odlita vždy proti věncům a nesla nádrž. ³¹Okraj nádrže vyčníval nad prstenec stojanu o jeden loket. Byl kruhový, přiměřeně udělaný, široký jeden a půl lokte, a také na něm byla odlita výzdoba. Lišty stojanů však tvořily čtyřúhelníky, nikoli kruhy. ³²Pod lištami byla čtyři kola s osami vsazenými do stojanu a každé kolo bylo vysoké jeden a půl lokte. ³³Kola byla stejná jako u válečného vozu; jejich osy, loukotě, paprsky a náboje byly celé lité. ³⁴Na čtyřech rozích každého stojanu byla čtyři ramena; ramena vycházela ze stojanu. ³⁵Nahoře měl stojan dokola obrubu půl lokte vysokou a držadla spojená s lištami. ³⁶Na plochy držadel a lišt vyryl cheruby, lvy a palmy na každé volné místo a věnce kolem. ³⁷Všech deset stojanů udělal týmž způsobem: všechny byly jednotně odlity, měly jednotnou míru a jednotný tvar. ³⁸Udělal také deset bronzových nádrží. Každá nádrž měla obsah čtyřicet batů a v průměru měla čtyři lokte. Na každém z deseti stojanů byla jedna nádrž. ³⁹Pět stojanů postavil při pravé straně domu a pět při levé; moře postavil po pravé straně domu k jihovýchodu. ⁴⁰Chíram také udělal kotlíky, lopaty a kropenky. Tak dokončil Chíram veškerou práci, kterou dělal králi Šalomounovi pro Hospodinův dům: ⁴¹dva sloupy a kulovité hlavice na vrchol obou sloupů, dvoje mřížování, aby obě kulovité hlavice na vrcholu sloupů přikrývalo, ⁴²čtyři sta granátových jablek k obojímu mřížování, po dvou řadách granátových jablek na jedno mřížování, aby obě kulovité hlavice na sloupech přikrývaly, ⁴³dále deset stojanů a deset nádrží na stojany, ⁴⁴jedno moře a dvanáct býků jako podstavce pod moře, ⁴⁵i hrnce, lopaty a kropenky a všechny ty předměty, které udělal Chíram králi Šalomounovi pro Hospodinův dům; byly z leštěného bronzu. ⁴⁶Král je dal odlévat v jordánském okrsku mezi Sukótem a Saretanem do forem v zemi. ⁴⁷Šalomoun upustil od vážení všech předmětů, protože jich bylo převeliké množství; na váhu mědi se nehledělo. ⁴⁸Šalomoun tedy udělal všechny předměty, které byly pro Hospodinův dům: zlatý oltář a zlatý stůl, na nějž se kladl předkladný chléb, ⁴⁹svícny potažené lístkovým zlatem, pět napravo a pět nalevo před svatostánkem, jejich květy, kahánky a kleště na knoty ze zlata, ⁵⁰misky, nože, kropenky, číše a pánve potažené lístkovým zlatem; zlaté byly i stěžeje ke dveřím velesvatyně uvnitř domu a ke dveřím hlavní chrámové lodi. ⁵¹Tak byla ukončena všechna práce, kterou vykonal král Šalomoun pro Hospodinův dům. Šalomoun tam pak vnesl svaté dary svého otce Davida; stříbrné a zlaté i ostatní předměty uložil mezi poklady Hospodinova domu.

Kapitola 8

Posvěcení chrámu - Kněží vnášejí do chrámu schránu Hospodinovu. Šalomoun posvěcuje chrám modlitbou a udílí lidu požehnání.

¹Tehdy Šalomoun svolal k sobě do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu. ²Ke králi Šalomounovi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc. ³Když všichni izraelští starší přišli, zvedli kněží schránu ⁴a vynesli nahoru schránu Hospodinovu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli kněží a lévijci. ⁵Král Šalomoun a s ním celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránu sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten. ⁶Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů. ⁷Cherubové totiž rozprostírali křídla k místu, kde byla schrána, takže cherubové zakrývali shora schránu i její tyče. ⁸Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem, avšak zvenčí viditelné nebyly; jsou tam až dodnes. ⁹Ve schráně nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, kde Hospodin uzavřel smlouvu s Izraelci, když vyšli z egyptské země. ¹⁰Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak, ¹¹takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva. ¹²Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. ¹³Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“ ¹⁴Pak se král obrátil a žehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele přitom stálo. ¹⁵Řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: ¹⁶‚Ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, svůj lid, z Egypta, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno. Ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem.‘ ¹⁷Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele. ¹⁸Hospodin však mému otci Davidovi řekl: ,Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům, ¹⁹avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.‘ ²⁰Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele. ²¹Připravil jsem tam místo pro schránu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.“ ²²Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi ²³a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem. ²⁴Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé. ²⁵Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil slovy: ‚Nebude přede mnou vyhlazen následník z tvého rodu, jenž bude sedět na izraelském trůnu, budou-li ovšem tvoji synové dbát na svou cestu, aby přede mnou chodili, jako jsi chodil přede mnou ty.‘ ²⁶Nyní tedy, Bože Izraele, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova, které jsi promluvil ke svému služebníku, mému otci Davidovi. ²⁷Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? ²⁸Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí: ²⁹Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu. ³⁰Vyslýchej prosbu svého služebníka i Izraele, svého lidu, kterou se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej v místě svého přebývání, v nebesích, vyslýchej a odpouštěj. ³¹Jestliže se někdo prohřeší proti svému bližnímu a ten by mu uložil, aby se zaklínal přísahou, a on by tu přísahu složil před tvým oltářem v tomto domě, ³²ty sám v nebesích vyslyš, zasáhni a rozsuď své služebníky; prohlaš svévolníka za svévolného a odplať mu podle jeho cesty, a prohlaš spravedlivého za spravedlivého a odměň jej podle jeho spravedlnosti. ³³Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě, ³⁴vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům. ³⁵Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil, ³⁶vyslyš v nebesích a odpusť svým služebníkům a Izraeli, svému lidu, hřích; vždyť je vyučuješ dobré cestě, po níž by měli chodit, a dej déšť své zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. ³⁷Bude-li v zemi hlad, bude-li mor, obilná rez či sněť, kobylky nebo jiná havěť, bude-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřítel či jakákoli rána a jakákoli nemoc, ³⁸vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu. ³⁹Vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a odpusť, učiň a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce – vždyť ty sám jediný znáš srdce všech lidských synů –, ⁴⁰aby se tě báli po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům. ⁴¹Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu, ⁴²neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu, ⁴³vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem. ⁴⁴Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepříteli po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k Hospodinu směrem k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, ⁴⁵vyslyš v nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. ⁴⁶Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do nepřátelské země, vzdálené nebo blízké, ⁴⁷a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi těch, kdo je zajali, prosit o smilování: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli,‘ ⁴⁸navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, ⁴⁹vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo; ⁵⁰odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili, i všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej jim najít slitování u těch, kdo je zajali; ať se nad nimi slitují. ⁵¹Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece železné. ⁵²Nechť jsou tvé oči otevřené k prosbě tvého služebníka i k prosbě Izraele, tvého lidu, a slyš je, kdykoli budou k tobě volat. ⁵³Ty sám jsi je sobě oddělil za dědictví ze všech národů země, jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.“ ⁵⁴Když Šalomoun dokončil svou modlitbu k Hospodinu, celou tuto modlitbu a prosbu o smilování, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům. ⁵⁵Pak vstoje udělil mocným hlasem požehnání celému shromáždění Izraele: ⁵⁶„Požehnán buď Hospodin, který podle svého slova dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše. ⁵⁷Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje! ⁵⁸Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, nařízení a práva, která přikázal našim otcům. ⁵⁹A nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil o smilování před Hospodinem, blízká Hospodinu, našemu Bohu, ve dne i v noci, aby zjednával den co den právo svému služebníku i právo Izraeli, svému lidu, ⁶⁰aby poznaly všechny národy země, že Hospodin je Bůh; není žádný jiný. ⁶¹Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“ ⁶²Král a s ním celý Izrael slavili před Hospodinem obětní hod. ⁶³Šalomoun obětoval Hospodinu v oběť pokojnou dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětili král a všichni Izraelci Hospodinův dům. ⁶⁴Onoho dne posvětil král střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam přinesl oběť zápalnou, obětní dar a tučné díly pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalnou oběť, obětní dar i tučné díly pokojných obětí. ⁶⁵V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost, velké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku; trvala sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. ⁶⁶Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro všechno, co dobrého učinil Hospodin svému služebníku Davidovi a Izraeli, svému lidu.

Kapitola 9

Hospodin se zjevuje Šalomounovi - Hospodin vyslýchá Šalomounovu modlitbu a obnovuje mu své zaslíbení.

¹Když Šalomoun dokončil budování Hospodinova domu i královského domu a všeho, co si s takovým zaujetím přál vykonat, ²ukázal se Hospodin Šalomounovi podruhé, jako se mu ukázal v Gibeónu. ³Hospodin mu řekl: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči i mé srdce tam budou po všechny dny. ⁴A co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou v bezúhonnosti srdce a přímosti, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, dodržovat má nařízení a práva, ⁵upevním trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem přislíbil tvému otci Davidovi, že nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu. ⁶Jestliže se ode mne odvrátíte vy a vaši synové a nebudete dodržovat má přikázání a má nařízení, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, ⁷vyhladím Izraele z povrchu země, kterou jsem jim dal, a zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Izrael se stane pořekadlem a předmětem výsměchu mezi všemi národy. ⁸Nad tímto domem, ačkoli byl nejvyšší ze všech, ustrne a usykne každý kolemjdoucí. Bude se říkat: ‚Proč Hospodin takto naložil s touto zemí a s tímto domem?‘ ⁹A bude se odpovídat: ‚Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z egyptské země, a chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně Hospodin uvedl všechno toto zlo.‘“

Jiné podniky Šalomounovy - Stavební činnost Šalomounova, zavedení nucených prací, zámořské plavby.

¹⁰Po uplynutí dvaceti let, během nichž Šalomoun stavěl oba domy, dům Hospodinův a dům královský, ¹¹a týrský král Chíram podporoval Šalomouna cedrovým a cypřišovým dřevem a zlatem podle každého jeho přání, tehdy dal král Šalomoun Chíramovi dvacet měst v zemi galilejské. ¹²Chíram vyjel z Týru, aby se podíval na města, která mu Šalomoun dal, ale nezamlouvala se mu. ¹³Řekl tedy: „Cos mi to dal za města, můj bratře!“ A nazval je zemí Kabúl. Tak se nazývá až dodnes. ¹⁴Chíram totiž poslal králi sto dvacet talentů zlata. ¹⁵Důvodem nucených prací, které král Šalomoun ukládal, bylo, aby budoval Hospodinův dům a dům svůj, Miló a jeruzalémské hradby, Chasór, Megido a Gezer. ¹⁶Farao, egyptský král, předtím vytáhl, dobyl Gezer a vypálil jej. Kenaance, kteří v městě bydleli, pobil a město dal věnem své dceři, ženě Šalomounově. ¹⁷Šalomoun vystavěl Gezer a Dolní Bét-chorón ¹⁸v zemi a Baalat a Tadmór v poušti, ¹⁹všechna města pro sklady, které Šalomoun měl, města pro vozbu a města pro koně a vše, co s tak velkým zaujetím budoval v Jeruzalémě i na Libanónu a v celé zemi, v níž vládl. ²⁰Všechen lid, který zbyl z Emorejců, Chetejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, kteří nebyli z Izraele, ²¹totiž jejich syny, kteří po nich v zemi zbyli, které Izraelci nedokázali vyhubit jako klaté, podrobil Šalomoun otrockým nuceným pracím, a tak je tomu až dodnes. ²²Z Izraelců však Šalomoun neudělal otrokem nikoho; ti byli bojovníky, jeho služebníky, veliteli, tvořili osádku jeho válečných vozů a byli veliteli jeho vozby a jízdy. ²³Správců představených nad pracemi pro Šalomouna bylo pět set padesát: ti panovali nad lidem konajícím tu práci. ²⁴Tehdy, když faraónova dcera odešla z Města Davidova do svého domu, který jí Šalomoun vystavěl, začal stavět Miló. ²⁵Třikrát za rok obětoval Šalomoun oběti zápalné a pokojné na oltáři, který vybudoval Hospodinu, a pálil na něm před Hospodinem kadidlo, když dům dokončil. ²⁶Král Šalomoun dal také udělat lodě v Esjón-geberu, který je blízko Elótu na břehu Rákosového moře v edómské zemi. ²⁷Na ty lodě poslal Chíram své služebníky, lodníky znalé moře, aby byli se služebníky Šalomounovými. ²⁸Dopluli do Ofíru a přivezli odtamtud králi Šalomounovi čtyři sta dvacet talentů zlata.

Kapitola 10

ŠALOMOUNOVA SLÁVA I POBLOUZENÍ

Návštěva královny ze Sáby - Pohanská královna se přichází poklonit Šalomounovi a vzdává chválu Hospodinu.

¹I královna ze Sáby uslyšela zprávu o tom, co Šalomoun vykonal pro Hospodinovo jméno, a přijela ho vyzkoušet hádankami. ²Přijela do Jeruzaléma s velmi okázalým doprovodem, s velbloudy nesoucími balzámy, velké množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. ³Šalomoun jí zodpověděl všechny její otázky; ani jedna otázka nebyla pro krále tak tajemná, že by ji nezodpověděl. ⁴Když královna ze Sáby viděla všechnu Šalomounovu moudrost a dům, který vybudoval, ⁵i jídlo na jeho stole, zasedání jeho hodnostářů, pohotovost jeho služebnictva a jejich oděvy, jeho číšníky i jeho zápalnou oběť, kterou přinášel v Hospodinově domě, zůstala bez dechu. ⁶Řekla králi: „Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. ⁷Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina. Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, kterou jsem slyšela. ⁸Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří jsou ustavičně v tvých službách a naslouchají tvé moudrosti. ⁹Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izraele navěky, ustanovil tě králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“ ¹⁰Pak dala králi sto dvacet talentů zlata, velmi mnoho balzámu a drahokamy. Už nikdy nebylo přivezeno tolik takového balzámu, jaký dala královna ze Sáby králi Šalomounovi. ¹¹Také Chíramovy lodě, které dopravovaly z Ofíru zlato, přivezly z Ofíru velmi mnoho almugímového dřeva a drahokamy. ¹²Z almugímového dřeva dal král udělat zábradlí pro dům Hospodinův i pro dům královský a citery a harfy pro zpěváky. Takové almugímové dřevo už víckrát nebylo dovezeno a dodnes se nevidí. ¹³Král Šalomoun splnil královně ze Sáby každé přání, jež vyslovila. Navíc jí dal dary hodné krále Šalomouna. Pak se odebrala i se svými služebníky do své země.

Šalomounovo bohatství - Svým bohatstvím i moudrostí převýšil Šalomoun všechny okolní krále.

¹⁴Váha zlata, které bylo přiváženo Šalomounovi za jeden rok, činila šest set šedesát šest talentů, ¹⁵mimo zlato od kupců a ze zisku obchodníků i od všech králů západu a místodržitelů země. ¹⁶Král Šalomoun dal udělat dvě stě pavéz z tepaného zlata; na jednu pavézu vynaložil šest set šekelů zlata. ¹⁷Dále dal udělat tři sta štítů z tepaného zlata; na jeden štít vynaložil tři hřivny zlata. Král je pak dal uložit do domu Libanónského lesa. ¹⁸Král dal také udělat veliký trůn ze slonoviny a obložil jej ryzím zlatem. ¹⁹Trůn měl šest stupňů, vzadu nahoře byl zaoblen, po obou stranách sedadla měl opěradla a vedle opěradel stáli dva lvi. ²⁰Na šesti stupních tam stálo z obou stran dvanáct lvů. Nic takového nebylo zhotoveno v žádném království. ²¹Všechny nádoby, ze kterých král Šalomoun pil, byly zlaté a všechny předměty domu Libanónského lesa byly potaženy lístkovým zlatem; nic nebylo ze stříbra, to v Šalomounově době nemělo cenu. ²²Král měl na moři zámořské loďstvo spolu s loděmi Chíramovými. Jednou za tři roky zámořské loďstvo přijíždělo a přiváželo zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy. ²³Král Šalomoun převýšil všechny krále země bohatstvím i moudrostí. ²⁴Celá země vyhledávala Šalomouna, aby slyšela jeho moudrost, kterou mu Bůh vložil do srdce. ²⁵Každý přinášel svůj dar: předměty stříbrné i zlaté, pláště, zbroj, balzámy, koně, mezky, a to rok co rok. ²⁶Tak Šalomoun nashromáždil vozy a jezdecké koně; měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Rozmístil je ve městech pro vozbu a u sebe v Jeruzalémě. ²⁷Král měl v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině. ²⁸Koně, které měl Šalomoun, přicházeli z Egypta. Karavany králových překupníků kupovaly stáda koní za pevnou cenu. ²⁹Vůz se vyvážel z Egypta za šest set šekelů stříbra a kůň za sto padesát. Jejich prostřednictvím se vyváželi všem králům chetejským a aramejským.

Kapitola 11

Šalomounovy ženy - Vliv Šalomounův se projevuje i množstvím jeho žen, dcer sousedních králů.

¹Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek, faraónovu dceru, Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky, ²z těch pronárodů, o nichž Hospodin Izraelcům řekl: „Nebudete vcházet k nim a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům.“ Šalomoun k nim přilnul velkou láskou. ³Měl mnoho žen: sedm set kněžen a tři sta ženin. Jeho ženy odklonily jeho srdce. ⁴Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. ⁵Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem. ⁶Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David. ⁷Tehdy Šalomoun vystavěl posvátné návrší Kemóšovi, ohyzdné modle Moábců, na hoře, která je naproti Jeruzalému, a Molekovi, ohyzdné modle Amónovců. ⁸Totéž udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. ⁹Hospodin se na Šalomouna rozhněval, že se srdcem odklonil od Hospodina, Boha Izraele, jenž se mu dvakrát ukázal ¹⁰a výslovně mu zakázal chodit za jinými bohy. Ale on nedbal na to, co Hospodin přikázal. ¹¹Hospodin tedy řekl Šalomounovi: „Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku. ¹²Avšak za tvého života to neučiním kvůli tvému otci Davidovi. Odtrhnu je až z ruky tvého syna. ¹³Celé království však přece neodtrhnu, jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil.“

Šalomounovi protivníci - Hadad edómský a Rezón aramejský.

¹⁴Hospodin vzbudil Šalomounovi protivníka v Edómci Hadadovi. Byl z edómského královského rodu. ¹⁵Když totiž David byl v Edómu a Jóab, velitel vojska, vytáhl, aby pohřbil padlé, vybil v Edómu všechny mužského pohlaví. ¹⁶Jóab a celý Izrael tam byli usazeni šest měsíců, dokud v Edómu nebyli vyhlazeni všichni mužského pohlaví. ¹⁷Hadad však uprchl a s ním někteří edómští muži ze služebnictva jeho otce a přišli do Egypta. Hadad byl tenkrát příliš mladý. ¹⁸Odešli z Midjánu a přišli do Páranu. Z Páranu s sebou vzali muže a přišli do Egypta k faraónovi, králi egyptskému. Farao mu dal dům, zaručil mu pokrm a dal mu i zemi. ¹⁹Hadad získal velkou přízeň v očích faraónových, takže mu dal za ženu sestru své manželky, sestru vznešené paní Tachpenésy. ²⁰Sestra Tachpenésy mu porodila syna Genubata a Tachpenés ho po odstavení vychovávala přímo ve faraónově domě. Tak byl Genubat ve faraónově domě mezi faraónovými syny. ²¹V Egyptě Hadad uslyšel, že David ulehl ke svým otcům a že zemřel i velitel vojska Jóab. Proto Hadad řekl faraónovi: „Propusť mne, rád bych šel do své země.“ ²²Farao mu řekl: „Co ti u mne chybí, že chceš jít do své země?“ Odvětil: „Nic. Jenom mě propusť!“ ²³Bůh vzbudil Šalomounovi též protivníka v Rezónovi, synu Eljádovu, který uprchl svému pánu Hadad-ezerovi, králi Sóby. ²⁴Shromáždil kolem sebe muže a stal se velitelem hordy, když je David začal vybíjet. Odešli do Damašku; tam se usídlili a v Damašku kralovali. ²⁵Byl protivníkem Izraele po všechny Šalomounovy dny, spolu s tím zlem, které představoval Hadad. Zprotivil si Izraele, když kraloval nad Aramem.

Achijáš a Jarobeám - Prorok Achijáš přislibuje Šalomounovu služebníku Jarobeámovi království.

²⁶Také Jarobeám, syn Nebatův, služebník Šalomounův, Efratejec ze Seredy, jehož matka jménem Serúa byla vdovou, pozdvihl ruku proti králi. ²⁷A důvod, proč pozdvihl ruku proti králi, je tento: Šalomoun vystavěl Miló a uzavřel trhlinu města svého otce Davida. ²⁸Ten muž Jarobeám byl udatný bohatýr. Když Šalomoun mladíka uviděl, jak koná své dílo, ustanovil ho nad veškerou pracovní povinností domu Josefova. ²⁹V onen čas vyšel jednou Jarobeám z Jeruzaléma. Cestou ho potkal prorok Achijáš Šíloský, zahalený do nového pláště. Byli na poli sami. ³⁰Achijáš uchopil nový plášť, který měl na sobě, roztrhal jej na dvanáct kusů ³¹a řekl Jarobeámovi: „Vezmi si deset kusů! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Hle, já odtrhnu království z ruky Šalomounovy a tobě dám deset kmenů. ³²Jemu zbude jeden kmen ze všech izraelských kmenů kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil. ³³To proto, že mě opustili, klaněli se Aštoretě, božstvu Sidóňanů, Kemóšovi, božstvu Moábců, a Milkómovi, božstvu Amónovců. Nechodili po mých cestách, neřídili se tím, co je správné v mých očích, mými nařízeními a právními ustanoveními jako jeho otec David. ³⁴Ale celé království mu z ruky nevezmu, neboť jsem ho ustanovil vladykou na celý život kvůli svému služebníku Davidovi, jehož jsem vyvolil a který mé příkazy a má nařízení dodržoval. ³⁵Vezmu království z ruky jeho syna a dám je tobě, totiž deset kmenů. ³⁶Jeho synu dám jeden kmen, tak, aby mému služebníku Davidovi zůstalo planoucí světlo po všechny dny přede mnou v Jeruzalémě, v městě, které jsem si vyvolil, abych tam dal spočinout svému jménu. ³⁷Tebe si však vezmu, abys kraloval nade vším, po čem tvá duše touží. Ty budeš králem nad Izraelem. ³⁸Budeš-li poslušný ve všem, co ti přikážu, a budeš-li chodit po mých cestách a řídit se tím, co je správné v mých očích, a dodržovat má nařízení a má přikázání, jak to činil můj služebník David, budu s tebou a vybuduji ti trvalý dům, jako jsem vybudoval Davidovi, a dám ti Izraele. ³⁹Pokořím tím Davidovo potomstvo, ale ne pro všechny dny.‘“ ⁴⁰Šalomoun usiloval Jarobeáma usmrtit. Proto Jarobeám uprchl do Egypta k egyptskému králi Šíšakovi a zůstal v Egyptě až do Šalomounovy smrti.

Šalomounova smrt - Končí čtyřicetiletá vláda tohoto velikého krále.

⁴¹O ostatních příbězích Šalomounových, o všem, co konal, i o jeho moudrosti se píše, jak známo, v Knize příběhů Šalomounových. ⁴²Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. ⁴³I ulehl Šalomoun ke svým otcům a byl pohřben v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Rechabeám.

Kapitola 12

Rozdělené království

ROZKOL MEZI SEVEREM A JIHEM

Rechabeámova nemoudrost - Svým tvrdým postojem přispěje Rechabeám k odtržení desíti severních kmenů.

¹Rechabeám se odebral do Šekemu. Do Šekemu totiž přišel celý Izrael, aby ho ustanovil králem. ²Jarobeám, syn Nebatův, se o tom doslechl, když byl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem; Jarobeám se totiž usadil v Egyptě. ³Poslali pro něj a povolali ho zpět. Jarobeám přišel s celým shromážděním Izraele a promluvili k Rechabeámovi: ⁴„Tvůj otec nás sevřel tvrdým jhem. Ulehči nám nyní tvrdou službu svého otce a těžké jho, které na nás vložil, a my ti budeme sloužit.“ ⁵Rechabeám jim řekl: „Jděte a po třech dnech se opět ke mně vraťte.“ A lid se rozešel. ⁶Král Rechabeám se radil se starci, kteří byli ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. Ptal se: „Jak vy radíte? Co mám tomuto lidu odpovědět?“ ⁷Promluvili k němu takto: „Jestliže se dnes tomuto lidu projevíš jako služebník a posloužíš jim, jestliže jim vyhovíš a dáš jim laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“ ⁸On však nedbal rady starců, kterou mu dávali, a radil se s mladíky, kteří s ním vyrostli a teď byli v jeho službách. ⁹Těch se zeptal: „Co radíte vy? Jak máme odpovědět tomuto lidu, který mi řekl: ‚Ulehči nám jho, které na nás vložil tvůj otec?‘“ ¹⁰Mladíci, kteří s ním vyrostli, promluvili k němu takto: „Toto řekni tomuto lidu, který k tobě promluvil slovy: ‚Tvůj otec nás obtížil jhem, ty však nám je ulehči.‘ Promluv k nim takto: ‚Můj malík je tlustší než bedra mého otce. ¹¹Tak tedy můj otec na vás vložil těžké jho? Já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami!‘“ ¹²Třetího dne přišel Jarobeám a všechen lid k Rechabeámovi, jak král nařídil: „Třetího dne se ke mně navraťte.“ ¹³Král lidu odpověděl tvrdě a nedbal rady, kterou mu dali starci. ¹⁴Promluvil k nim podle rady mladíků: „Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ ¹⁵Král lid nevyslyšel, neboť to bylo řízení Hospodinovo. Tak se splnilo slovo, které Hospodin ohlásil Jarobeámovi, synu Nebatovu, skrze Achijáše Šíloského. ¹⁶Když celý Izrael uviděl, že je král nevyslyšel, dal lid králi tuto odpověď: „Jaký podíl máme v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu. Ke svým stanům, Izraeli! Nyní pohleď na svůj dům, Davide!“ A Izrael se rozešel ke svým stanům. ¹⁷Proto Rechabeám kraloval pouze nad Izraelci usedlými v judských městech. ¹⁸Král Rechabeám vyslal Adoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale celý Izrael ho ukamenoval k smrti. Král Rechabeám byl nucen skočit do vozu a utéci do Jeruzaléma. ¹⁹Tak se vzbouřil Izrael proti domu Davidovu, a to trvá dodnes.

Jarobeám králem severního - Izraele - Jarobeám zřizuje v Bét-elu a Danu zlaté býčky a zavádí svévolně novoty v bohoslužbě.

²⁰Když se celý Izrael doslechl, že se Jarobeám navrátil, poslali pro něj a povolali ho do pospolitosti a ustanovili ho za krále nad celým Izraelem. Při domě Davidově nezůstal nikdo kromě kmene Judova. ²¹Když přišel Rechabeám do Jeruzaléma, shromáždil celý dům Judův a kmen Benjamínův, sto osmdesát tisíc vybraných bojovníků, aby bojovali s domem izraelským a vrátili království Rechabeámovi, synu Šalomounovu. ²²I stalo se slovo Boží k Šemajášovi, muži Božímu: ²³„Řekni judskému králi Rechabeámovi, synu Šalomounovu, a celému domu Judovu a Benjamínovi i zbytku lidu: ²⁴Toto praví Hospodin: ‚Netáhněte a nebojujte proti svým bratřím Izraelcům. Každý ať se vrátí do svého domu, neboť se to stalo z mé vůle.‘“ Uposlechli tedy Hospodinova slova a vrátili se zpět, jak Hospodin nařídil. ²⁵Jarobeám vystavěl Šekem v Efrajimském pohoří a usadil se v něm. Odtud vyšel a vystavěl Penúel. ²⁶Pak si Jarobeám v srdci řekl: „Nyní by se mohlo království navrátit k Davidovu domu. ²⁷Kdyby tento lid chodil slavit obětní hody do Hospodinova domu v Jeruzalémě, obrátilo by se srdce tohoto lidu k jejich pánu, judskému králi Rechabeámovi. Mne by zabili a vrátili by se k judskému králi Rechabeámovi.“ ²⁸Král se poradil a dal udělat dva zlaté býčky a řekl lidu: „Už jste se dost nachodili do Jeruzaléma. Zde jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země!“ ²⁹Jednoho býčka postavil v Bét-elu a druhého dal do Danu. ³⁰To svádělo lid k hříchu. Lid chodíval za jedním z nich až do Danu. ³¹Jarobeám udělal též domy na posvátných návrších a nadělal ze spodiny lidu kněze, kteří nepocházeli z Léviovců. ³²V osmém měsíci, patnáctého dne toho měsíce, zavedl Jarobeám svátek, podobný svátku v Judsku, a vystoupil k oltáři. Tak si počínal v Bét-elu: obětoval býčkům, které dal udělat, a ustanovil v Bét-elu kněze posvátných návrší, která nadělal. ³³Vystoupil k oltáři, který dal udělat v Bét-elu, patnáctý den osmého měsíce, toho měsíce, v kterém si usmyslel zavést svátek pro Izraelce; vystoupil k oltáři pálit kadidlo.

Kapitola 13

Proroctví proti Bét-elu - Muž Boží z Judska přichází varovat, ale je pro vlastní neposlušnost zadáven lvem.

¹Když Jarobeám stanul u oltáře, aby pálil kadidlo, přišel do Bét-elu z Judska muž Boží s Hospodinovým slovem. ²Volal proti oltáři na Hospodinův pokyn: „Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: ‚Hle, Davidovu domu se narodí syn jménem Jóšijáš. Ten bude na tobě obětovat kněze posvátných návrší, kteří na tobě pálí kadidlo. Budou se na tobě spalovat i lidské kosti.‘“ ³Téhož dne dal i věštecké znamení: „Toto je věštecké znamení, které ohlásil Hospodin: Hle, oltář se roztrhne a popel z obětí, který je na něm, se rozsype.“ ⁴Když uslyšel král Jarobeám slovo muže Božího, které zvolal proti oltáři v Bét-elu, vztáhl od oltáře svou ruku a poručil: „Chopte se ho!“ Ale ruka, kterou proti němu vztáhl, strnula, takže ji nemohl přitáhnout k sobě zpět. ⁵Oltář se roztrhl a popel z obětí se z oltáře rozsypal podle věšteckého znamení, které muž Boží učinil na Hospodinův pokyn. ⁶Král se na muže Božího obrátil se slovy: „Prosím, pros Hospodina, svého Boha, o shovívavost a modli se za mne, abych mohl přitáhnout ruku k sobě zpět.“ Muž Boží prosil Hospodina o shovívavost a král přitáhl ruku k sobě zpět a byla zase jako dřív. ⁷Král k muži Božímu promluvil: „Pojď se mnou do domu, posilni se a dám ti dar.“ ⁸Muž Boží králi odvětil: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou. Na tomto místě nebudu jíst chléb ani pít vodu, ⁹neboť tak mi přikázal Hospodin svým slovem: ‚Nebudeš jíst chléb ani pít vodu a nevrátíš se zpět cestou, kterou jsi šel.‘“ ¹⁰Muž Boží pak odešel jinou cestou a nevracel se cestou, po níž do Bét-elu přišel. ¹¹V Bét-elu bydlel jeden starý prorok. Jeho synové přišli a vyprávěli mu o všech činech, které toho dne vykonal muž Boží v Bét-elu. Vyprávěli svému otci i o tom, co promluvil ke králi. ¹²Nato se jich otec zeptal: „Kterou cestou odešel?“ Jeho synové viděli, kudy muž Boží, který přišel z Judska, odešel. ¹³Poručil tedy synům: „Osedlejte mi osla!“ Osedlali mu osla, on na něj nasedl ¹⁴a jel za mužem Božím. Našel jej, jak sedí pod posvátným stromem. Řekl mu: „Ty jsi ten muž Boží, který přišel z Judska?“ Odpověděl: „Jsem.“ ¹⁵Nato mu řekl: „Pojď se mnou do domu a pojez chléb.“ ¹⁶Muž Boží pravil: „Nemohu se s tebou vrátit, nepůjdu s tebou. Na tomto místě nebudu jíst chléb ani s tebou pít vodu, ¹⁷neboť tak mi nařídil Hospodin svým slovem: ‚Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu ani se nevrátíš cestou, po níž jsi šel.‘“ ¹⁸On mu však řekl: „I já jsem prorok jako ty. Na Hospodinův pokyn ke mně promluvil anděl: ‚Přiveď ho s sebou zpátky do svého domu, ať pojí chléb a napije se vody.‘“ Tak ho obelhal. ¹⁹I vrátil se s ním, jedl chléb v jeho domě a pil vodu. ²⁰Když ještě seděli za stolem, stalo se slovo Hospodinovo k proroku, který ho přivedl zpět. ²¹Zvolal na muže Božího, který přišel z Judska: „Toto praví Hospodin: ‚Poněvadž ses vzepřel rozkazu Hospodinovu a nedodržel jsi příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh, ²²ale vrátil ses a jedls chléb a pils vodu na místě, o němž ti řekl: Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu, nedostane se tvé mrtvé tělo do hrobu tvých otců.‘“ ²³Když prorok, kterého přivedl zpět, pojedl a napil se, osedlal mu osla ²⁴a on odejel. Na cestě ho přepadl lev a usmrtil ho. Jeho mrtvola ležela na cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle mrtvoly. ²⁵Tu šli kolem nějací muži a viděli na cestě ležící mrtvolu i lva stojícího vedle té mrtvoly. Přišli do města, v němž bydlel ten starý prorok, a vykládali o tom. ²⁶Když to uslyšel prorok, který ho přivedl z cesty zpět, řekl: „To je muž Boží, který se vzepřel Hospodinovu rozkazu. Hospodin jej vydal lvu a ten ho roztrhal a usmrtil podle slova, které k němu Hospodin promluvil.“ ²⁷Pak rozkázal svým synům: „Osedlejte mi osla!“ Osedlali mu ho. ²⁸Odejel a nalezl mrtvolu ležící na cestě; vedle mrtvoly stál osel i lev. Lev nesežral mrtvolu ani neroztrhal osla. ²⁹Prorok zvedl mrtvolu muže Božího, naložil ji na osla a vezl ji zpět. Ten starý prorok přišel do města, naříkal nad ním a pohřbil ho. ³⁰Jeho mrtvé tělo uložil do svého hrobu a naříkali nad ním: „Běda, můj bratře!“ ³¹Po pohřbu řekl svým synům: „Až umřu, pochovejte mě do hrobu, v němž je pohřben muž Boží. Vedle jeho kostí uložte i mé kosti. ³²Jistě se stane to, co na Hospodinův pokyn volal proti oltáři v Bét-elu i proti všem domům na posvátných návrších v samařských městech.“ ³³Ani po této události se Jarobeám neodvrátil od své zlé cesty, ale dál dělal kněze posvátných návrší ze spodiny lidu. Kdo chtěl, toho pověřil, aby byl knězem posvátných návrší. ³⁴Touto věcí se Jarobeámův dům prohřešil, a proto musel být zničen a vyhlazen z povrchu země.

Kapitola 14

Smrt Jarobeámova syna i jeho smrt - Prorok Achijáš znovu zasahuje do králova života. Ohlašuje domu Jarobeámovu soud.

¹V té době onemocněl Abijáš, syn Jarobeámův. ²I řekl Jarobeám své ženě: „Vstaň, přestroj se, aby se nepoznalo, že jsi žena Jarobeámova, a jdi do Šíla. Tam je prorok Achijáš, který mi ohlásil, že budu nad tímto lidem králem. ³Vezmi s sebou deset chlebů, ale rozdrobených, a lahvici medu a jdi k němu. On ti oznámí, co se s chlapcem stane.“ ⁴Jarobeámova žena tak učinila. Vydala se na cestu do Šíla a vstoupila do Achijášova domu. Achijáš už neviděl, jeho oči byly zastřeny stářím. ⁵Ale Hospodin Achijášovi řekl: „Hle, přišla žena Jarobeámova dotázat se tě na slovo o svém synu, který je nemocen. Promluvíš k ní tak a tak. Až přijde, bude se vydávat za někoho jiného.“ ⁶Sotvaže Achijáš uslyšel její kroky, když vcházela do dveří, řekl: „Vstup, ženo Jarobeámova! Proč se vydáváš za někoho jiného? Jsem k tobě poslán s tvrdým slovem. ⁷Jdi, řekni Jarobeámovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Vyvýšil jsem tě zprostředka lidu a učinil jsem tě vévodou nad Izraelem, svým lidem, ⁸odtrhl jsem království od domu Davidova a dal jsem je tobě. Ty však nejsi jako můj služebník David, který dodržoval má přikázání a následoval mě celým svým srdcem, takže konal jen to, co je správné v mých očích. ⁹Ty sis počínal hůře než všichni, kdo byli před tebou. Odešels a udělal sis jiné bohy, slité modly, a tak jsi mě urážel. Obrátil ses ke mně zády. ¹⁰Proto uvedu na Jarobeámův dům zlo. Vyhladím Jarobeámovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného. Vymetu Jarobeámův dům tak dokonale, jako se vymetá mrva. ¹¹Kdo zemře Jarobeámovi v městě, toho sežerou psi, kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo.‘ Tak promluvil Hospodin. ¹²Ty však vstaň a jdi domů. Až tvá noha vstoupí do města, dítě zemře. ¹³Všechen Izrael bude nad ním naříkat a pohřbí je. Jen ono samotné z Jarobeámova rodu přijde do hrobu, protože z Jarobeámova domu jen na něm nalezl Hospodin, Bůh Izraele, něco dobrého. ¹⁴Hospodin vzbudí proti Izraeli krále, který Jarobeámův dům vyhladí. Ještě dnes! Co říkám – hned teď! ¹⁵Hospodin bude bít Izraele, takže se bude klátit jako rákosí ve vodě, vyrve Izraele z dobré země, kterou dal jejich otcům, a rozptýlí je až za Řeku, protože si dělali posvátné kůly a Hospodina uráželi. ¹⁶Vydá Izraele pro Jarobeámovy hříchy, jichž se dopouštěl a jimiž svedl Izraele k hříchu.“ ¹⁷Jarobeámova žena se vydala na cestu a přišla do Tirsy. Sotva vstoupila na práh domu, chlapec zemřel. ¹⁸Pohřbili ho a všechen Izrael nad ním naříkal, podle slova, které ohlásil Hospodin skrze svého služebníka, proroka Achijáše. ¹⁹O ostatních příbězích Jarobeámových, jak válčil a kraloval, se píše v Knize letopisů králů izraelských. ²⁰Jarobeám kraloval po dobu dvaceti dvou let. I ulehl ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Nádab.

VÁLKY MEZI SEVEREM A JIHEM

Rechabeám – král judský - Vpád faraóna Šíšaka. Náboženský úpadek v zemi.

²¹Rechabeám, syn Šalomounův, kraloval v Judsku. Bylo mu jedenačtyřicet let, když začal kralovat, a kraloval sedmnáct let v Jeruzalémě, v městě, které vyvolil Hospodin ze všech izraelských kmenů, aby tam spočinulo jeho jméno. Jeho matka se jmenovala Naama; byla to Amónka. ²²Juda činil to, co je zlé v Hospodinových očích; popouzeli ho k žárlivosti svými hříchy, jichž se dopouštěli ještě víc než jejich otcové. ²³Na každém vysokém pahorku a pod každým zeleným stromem si stavěli i oni posvátná návrší, posvátné sloupy a kůly. ²⁴V zemi bylo také plno modlářského smilstva; páchali je podle všelijakých ohavností těch pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal. ²⁵V pátém roce vlády krále Rechabeáma vytáhl Šíšak, král egyptský, proti Jeruzalému. ²⁶Pobral poklady domu Hospodinova i poklady domu královského; pobral všechno. Pobral i všechny zlaté štíty, které pořídil Šalomoun. ²⁷Místo nich pořídil král Rechabeám štíty bronzové a svěřil je velitelům běžců, kteří střežili vchod do královského domu. ²⁸Kdykoli král vcházel do Hospodinova domu, běžci je přinášeli a zase odnášeli do místnosti pro běžce. ²⁹O ostatních příbězích Rechabeámových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských. ³⁰Válka mezi Rechabeámem a Jarobeámem trvala po všechna ta léta. ³¹I ulehl Rechabeám ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v Městě Davidově. Jeho matka se jmenovala Naama; byla to Amónka. Po něm se stal králem jeho syn Abijám.

Kapitola 15

Abijám – král judský - Válka s Jarobeámem. Zákon Hospodinův se nedodržuje.

¹V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma, syna Nebatova, se stal králem nad Judou Abijám. ²Kraloval v Jeruzalémě tři léta. Jeho matka se jmenovala Maaka; bylato dcera Abíšalómova. ³Chodil ve všech hříších svého otce, jichž se před ním dopouštěl, a jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida. ⁴Ale pro Davida mu dal Hospodin, jeho Bůh, v Jeruzalémě planoucí světlo; vzbudil po něm jeho syna a upevnil Jeruzalém. ⁵To proto, že David činil to, co je správné v Hospodinových očích, a po celý svůj život se neodchýlil od ničeho, co mu on přikázal, kromě té věci s Chetejcem Urijášem. ⁶Válka mezi Rechabeámem a Jarobeámem trvala po všechna léta Abijámova života. ⁷O ostatních příbězích Abijámových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských. Válka mezi Abijámem a Jarobeámem trvala dál. ⁸I ulehl Abijám ke svým otcům a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása.

Ása – král Judský - Válka s Baešou, spojenectví s Ben-hadadem. Náboženská očista v zemi.

⁹Ve dvacátém roce vlády izraelského krále Jarobeáma se stal králem Ása, král judský. ¹⁰Kraloval v Jeruzalémě jedenačtyřicet let. Jeho matka se jmenovala Maaka; byla to dcera Abíšalómova. ¹¹Ása činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec David. ¹²Vymýtil ze země ty, kdo se oddávali modlářskému smilstvu, a odstranil všechny hnusné modly, které udělali jeho otcové. ¹³Také svou matku Maaku zbavil jejího královského postavení za to, že udělala nestvůrnou modlu pro Ašéru. Ása její nestvůrnou modlu podťal a spálil v Kidrónském úvalu. ¹⁴I když nebyla odstraněna posvátná návrší, přece bylo srdce Ásovo po všechny jeho dny cele při Hospodinu. ¹⁵Svaté dary svého otce i své svaté dary, stříbro, zlato a různé předměty, přinesl do Hospodinova domu. ¹⁶Válka mezi Ásou a Baešou, králem izraelským, trvala po všechny jejich dny. ¹⁷Izraelský král Baeša vytáhl proti Judsku. Vystavěl Rámu, aby zabránil judskému králi Ásovi vycházet a vcházet. ¹⁸Ása vzal všechno stříbro a zlato, které zbylo v pokladech domu Hospodinova, i poklady domu královského a předal je svým služebníkům. Ty pak poslal král Ása k aramejskému králi Ben-hadadovi, synu Tabrimóna, syna Chezjóna, který sídlil v Damašku, se vzkazem: ¹⁹„Máme spolu smlouvu, měli ji i můj a tvůj otec. Zde ti posílám stříbro a zlato jako úplatu. Nuže, zruš svou smlouvu s izraelským králem Baešou, ať ode mne odtáhne.“ ²⁰Ben-hadad krále Ásu uposlechl a poslal velitele se svými vojsky proti izraelským městům. Vybil Ijón, Ábel-bét-maaku, celý Kinerót a celou zemi Neftalí. ²¹Když to Baeša uslyšel, přestal stavět Rámu. Sídlil v Tirse. ²²Král Ása vyzval celé Judsko, všechny bez výjimky, aby z Rámy odnášeli kámen a dřevo, z nichž stavěl Baeša. Král Ása z toho vystavěl Gebu Benjamínovu a Mispu. ²³O všech ostatních příbězích Ásových, o všech jeho bohatýrských činech, o všem, co konal, i o městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských; pouze ve stáří byl nemocen na nohy. ²⁴I ulehl Ása ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóšafat.

Nádab – král izraelský - Nádab padá za oběť Baešovu spiknutí. Jím vymírá dům Jarobeámův.

²⁵V druhém roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Nádab, syn Jarobeámův. Kraloval nad Izraelem dva roky. ²⁶Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě svého otce, v jeho hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele. ²⁷Proti němu zosnoval spiknutí Baeša, syn Achijášův, z domu Isacharova. V Gibetónu, který patří Pelištejcům, ho Baeša zabil. Nádab a všechen Izrael totiž Gibetón obléhali. ²⁸Baeša ho usmrtil v třetím roce vlády judského krále Ásy a kraloval místo něho. ²⁹Když se ujal kralování, vybil všechen dům Jarobeámův, nezanechal Jarobeámovi nic, co mělo dech; vyhladil jej podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze svého služebníka Achijáše Šíloského. ³⁰To pro Jarobeámovy hříchy, jichž se dopouštěl a jimiž svedl k hříchu Izraele, pro jeho urážky, jimiž urážel Hospodina, Boha Izraele. ³¹O ostatních příbězích Nádabových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. ³²Válka mezi Ásou a izraelským králem Baešou trvala po všechny jejich dny.

Baeša – král izraelský - Baeša vyvraždil dům Jarobeámův. Prorok Jehú mu zvěstuje zánik jeho domu.

³³V třetím roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad celým Izraelem Baeša, syn Achijášův. Kraloval v Tirse dvacet čtyři roky. ³⁴Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě Jarobeámově, v jeho hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele.

Kapitola 16

¹I stalo se slovo Hospodinovo k Jehúovi, synu Chananíovu, proti Baešovi: ²„Ačkoli jsem tě pozvedl z prachu a učinil jsem tě vévodou nad Izraelem, svým lidem, chodil jsi po cestě Jarobeámově a Izraele, můj lid, jsi svedl k hříchu, takže mě svými hříchy uráželi. ³Hle, já vymetu Baešu i jeho dům a učiním s jeho domem totéž, co s domem Jarobeáma, syna Nebatova. ⁴Kdo zemře Baešovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo mu zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo.“ ⁵O ostatních příbězích Baešových, o tom, co konal, i o jeho bohatýrských činech se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. ⁶I ulehl Baeša ke svým otcům a byl pohřben v Tirse. Po něm se stal králem jeho syn Éla. ⁷Tak skrze proroka Jehúa, syna Chananíova, se stalo slovo Hospodinovo k Baešovi a k jeho domu kvůli všemu, co konal a co je zlé v Hospodinových očích. Urážel ho dílem svých rukou a stal se podobný domu Jarobeámovu, který vybil.

Éla – král izraelský - Éla je zavražděn svým podvelitelem. Jím vymírá rod Baešův.

⁸V dvacátém šestém roce vlády judského krále Ásy se stal králem Éla, syn Baešův. Kraloval dva roky nad Izraelem v Tirse. ⁹Proti němu zosnoval spiknutí jeho služebník Zimrí, velitel poloviny vozby. Éla v Tirse právě popíjel a byl opilý v domě Arsy, správce domu v Tirse. ¹⁰Zimrí vstoupil a ubil ho k smrti; bylo to ve dvacátém sedmém roce vlády judského krále Ásy. A stal se místo něho králem. ¹¹Když jako král nastoupil na trůn, vybil celý Baešův dům. Nezanechal mu toho, jenž močí na stěnu, ani mstitele ani přítele. ¹²Tak Zimrí vyhladil celý Baešův dům podle Hospodinova slova, které Baešovi ohlásil skrze proroka Jehúa, ¹³kvůli všem Baešovým hříchům i kvůli hříchům jeho syna Ély, jichž se dopouštěli a jimiž svedli k hříchu Izraele; svými modlářskými přeludy uráželi Hospodina, Boha Izraele. ¹⁴O ostatních příbězích Élových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.

Zimrí – král izraelský - Sedmidenní uchvatitelova vláda končí jeho dobrovolnou smrtí.

¹⁵V dvacátém sedmém roce vlády judského krále Ásy se stal králem Zimrí. Kraloval v Tirse sedm dní. Lid tábořil u pelištejského Gibetónu. ¹⁶Tábořící lid uslyšel, že Zimrí zosnoval spiknutí a že dokonce ubil krále. Všechen Izrael tedy v onen den ustanovil v táboře králem nad Izraelem velitele vojska Omrího. ¹⁷Omrí odtáhl se vším Izraelem od Gibetónu a oblehli Tirsu. ¹⁸Když Zimrí viděl, že město bude dobyto, vešel do paláce královského domu, královský dům nad sebou zapálil, a tak zemřel ¹⁹pro své hříchy, které páchal, když se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě Jarobeámově, v jeho hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele. ²⁰O ostatních příbězích Zimrího a o spiknutí, které zosnoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. ²¹Tehdy se izraelský lid rozdvojil. Polovina lidu byla při Tibním, synu Gínatovu, a chtěla ho ustanovit králem, polovina byla při Omrím. ²²Lid, který byl při Omrím, přemohl lid, který byl při Tibním, synu Gínatovu. Tibní zahynul a králem se stal Omrí.

BOJ O RYZOST NÁBOŽENSTVÍ

Omrí – král izraelský - Omrí zakládá město Samaří; je horší než jeho předchůdci, nechodí po cestách Hospodinových.

²³V třicátém prvním roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Omrí. Kraloval dvanáct let, z toho v Tirse šest let. ²⁴Od Šemera získal horu Šomerón za dva talenty stříbra. Tu horu obestavěl a město, které vystavěl, pojmenoval Šomerón (to je Samaří) podle jména pána hory Šemera. ²⁵Omrí se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, horších věcí než všichni, kdo byli před ním. ²⁶Chodil po všech cestách Jarobeáma, syna Nebatova, v jeho hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele; svými modlářskými přeludy uráželi Hospodina, Boha Izraele. ²⁷O ostatních příbězích Omrího, o tom, co konal, o jeho bohatýrských činech, jež konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. ²⁸I ulehl ke svým otcům a byl pohřben v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Achab.

Achab – král izraelský - Achab se žení se sidónskou princeznou Jezábelou a slouží Baalovi.

²⁹V třicátém osmém roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Achab, syn Omrího. Kraloval nad Izraelem v Samaří dvacet dva roky. ³⁰Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. ³¹Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu. ³²Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří. ³³Achab také udělal posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním. ³⁴V jeho dnech vystavěl Chíel Bételský Jericho. Na Abíramovi, svém prvorozeném, položil jeho základ a na Segúbovi, svém nejmladším, postavil jeho vrata podle Hospodinova slova, které ohlásil skrze Jozua, syna Núnova.

Kapitola 17

Elijáš ohlašuje dobu sucha - Prorok se nejprve usazuje u potoka Kerítu a později odchází do Sarepty u Sidónu.

¹Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo.“ ²I stalo se k němu slovo Hospodinovo: ³„Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. ⁴Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou.“ ⁵Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. ⁶A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil. ⁷Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště. ⁸I stalo se k němu slovo Hospodinovo: ⁹„Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou.“ ¹⁰Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: „Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil.“ ¹¹Když ji šla nabrat, zavolal na ni: „Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba.“ ¹²Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“ ¹³Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, ¹⁴neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.‘“ ¹⁵Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. ¹⁶Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.

Elijáš křísí vdovina syna - Hospodin vyslýchá Elijáše a vrací dítěti život.

¹⁷Po těchto událostech onemocněl syn té ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat. ¹⁸Tu řekla Elijášovi: „Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?“ ¹⁹On jí řekl: „Dej mi svého syna!“ Vzal jí ho z klína, vynesl jej do pokojíka na střeše, kde bydlel, a položil ho na své lože. ²⁰Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?“ ²¹Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!“ ²²Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo. ²³Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: „Pohleď, tvůj syn je živ.“ ²⁴Žena Elijášovi odpověděla: „Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé.“

Kapitola 18

Elijášův zápas na Karmelu - Elijáš vítězí nad kněžími Baalovými a dokazuje, že jen Hospodin je Bohem.

¹Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: „Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť.“ ²Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi. V Samaří se rozmohl hlad. ³Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina. ⁴Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. ⁵Achab Obadjášovi řekl: „Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek.“ ⁶Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou. ⁷Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: „Jsi to ty, Elijáši, můj pane?“ ⁸Odvětil mu: „Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.“ ⁹Obadjáš řekl: „Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? ¹⁰Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: ‚Není tady,‘ museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. ¹¹A ty nyní říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.‘ ¹²Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina! ¹³Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. ¹⁴A ty nyní říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.‘ Vždyť mě zabije!“ ¹⁵Elijáš mu řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu.“ ¹⁶Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti. ¹⁷Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?“ ¹⁸Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. ¹⁹Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“ ²⁰Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. ²¹Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. ²²Elijáš dále řekl lidu: „Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. ²³Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. ²⁴Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč.“ ²⁵Elijáš vyzval Baalovy proroky: „Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!“ ²⁶Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: „Baale, odpověz nám!“ Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. ²⁷V poledne se jim Elijáš začal posmívat: „Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ ²⁸Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. ²⁹Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost. ³⁰Tu řekl Elijáš všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. ³¹Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. ³²Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. ³³Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. ³⁴Nato řekl: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!“ Potom řekl: „Udělejte to ještě jednou.“ Oni to udělali. Znovu řekl: „Udělejte to potřetí!“ Udělali to tedy potřetí. ³⁵Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. ³⁶Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. ³⁷Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ ³⁸I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. ³⁹Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ ⁴⁰Elijáš jim poručil: „Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil. ⁴¹Poté řekl Elijáš Achabovi: „Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!“ ⁴²Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. ⁴³Pak řekl svému mládenci: „Vystup a pohleď směrem k moři.“ On vystoupil, pohleděl a řekl: „Nic tam není.“ Elijáš pravil: „Opakuj to sedmkrát.“ ⁴⁴Když to bylo posedmé, řekl: „Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň.“ Elijáš mu řekl: „Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: ‚Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!‘“ ⁴⁵A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. ⁴⁶Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.

Kapitola 19

Elijáš na Chorébu - Hospodin zastavuje Elijáše na útěku před královnou Jezábelou, zjevuje se mu a pověřuje ho novými úkoly.

¹Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. ²Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: „Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!“ ³Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. ⁴Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ ⁵Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ ⁶Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. ⁷Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“ ⁸Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. ⁹Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: „Co tu chceš, Elijáši?“ ¹⁰Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ ¹¹Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. ¹²Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. ¹³Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“ ¹⁴Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám užjen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ ¹⁵Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. ¹⁶Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. ¹⁷Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. ¹⁸Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.“

Elijáš a Elíša - Elíša bude pokračovatelem díla Elijášova.

¹⁹Odešel odtud a našel Elíšu, syna Šáfatova, jak oře. Bylo před ním dvanáct spřežení a on sám při dvanáctém. Elijáš k němu přikročil a hodil na něj svůj plášť. ²⁰Elíša opustil dobytek, rozběhl se za Elijášem a řekl: „Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou.“ On mu řekl: „Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil.“ ²¹Obrátil se tedy od něho, vzal spřežení dobytčat a obětoval je. Maso uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu, a ti jedli. Potom vstal, šel za Elijášem a přisluhoval mu.

Kapitola 20

ARAMEJSKÉ NEBEZPEČÍ

Aramejský vpád odražen - Aramejský král Ben-hadad oblehl hlavní město izraelské, ale byl poražen.

¹Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celé své vojsko. Bylo s ním dvaatřicet králů s koni a vozy. Vytáhl a oblehl Samaří a dobýval je. ²Poslal do města k Achabovi, králi izraelskému, posly ³se vzkazem: „Toto praví Ben-hadad: Mně patří tvé stříbro i tvé zlato; mně patří i tvé ženy i tví nejlepší synové.“ ⁴Izraelský král odpověděl: „Jak poroučíš, králi, můj pane, jsem tvůj se vším, co mám.“ ⁵Poslové přišli znovu a řekli: „Toto praví Ben-hadad: Poslal jsem k tobě se vzkazem: Vydej mi své stříbro i své zlato, své ženy i své syny. ⁶A proto zítra v tento čas pošlu k tobě své služebníky. Prohledají tvůj dům i domy tvých služebníků a všechno, co je žádoucí tvým očím, zabaví a vezmou.“ ⁷Tu svolal izraelský král všechny starší země a řekl: „Uvažte prosím a pohleďte, jaké zlo ten člověk chystá! Poslal ke mně pro mé ženy i pro mé syny, pro mé stříbro i pro mé zlato a já jsem mu nic neodepřel.“ ⁸Všichni starší i všechen lid mu řekli: „Neposlouchej ho a nepřivoluj mu.“ ⁹Odpověděl tedy Ben-hadadovým poslům: „Řekněte králi, mému pánu: Všechno, kvůli čemu jsi k svému služebníku poslal poprvé, učiním, ale tuto věc učinit nemohu.“ Poslové odešli a vyřídili odpověď. ¹⁰Nato mu Ben-hadad vzkázal: „Ať se mnou bohové udělají, co chtějí, jestliže zbude ze Samaří tolik prachu, aby každý z lidu, který se mnou přitáhl, mohl jej nabrat do hrsti!“ ¹¹Izraelský král odpověděl: „Vyřiďte mu: Ať se nechlubí ten, kdo se opásává, jako ten, kdo pás odkládá!“ ¹²Jak Ben-hadad to slovo uslyšel, právě totiž popíjel, on i králové, ve stanech, rozkázal svým služebníkům: „Nastupte!“ A nastoupili proti městu. ¹³I přistoupil k izraelskému králi Achabovi jeden prorok a řekl: „Toto praví Hospodin: Vidíš celé toto veliké množství? Ještě dnes ti je dám do rukou a poznáš, že já jsem Hospodin.“ ¹⁴Tu řekl Achab: „Skrze koho?“ On odvětil: „Toto praví Hospodin: Skrze družinu velitelů krajů.“ Otázal se: „Kdo svede bitvu?“ Prorok odvětil: „Ty!“ ¹⁵Achab dal nastoupit družině velitelů krajů: bylo jich dvě stě třicet dva. Po nich dal nastoupit veškerému lidu, všem Izraelcům; bylo jich sedm tisíc. ¹⁶Vytáhli v poledne. Ben-hadad ve stanech popíjel a opil se, on i dvaatřicet králů, kteří mu přišli na pomoc. ¹⁷Nejprve vytáhla družina velitelů krajů. Ben-hadad vyslal zvědy a ti mu oznámili, že muži vytáhli ze Samaří. ¹⁸Řekl: „Jestliže vyšli kvůli míru, zajměte je živé, a jestliže vyšli k bitvě, zajměte je také živé!“ ¹⁹Z města vytáhli tito: družina velitelů krajů a za ní vojsko. ²⁰Muž udeřil na muže a Aramejci se dali na útěk. Izrael je pronásledoval. Aramejský král Ben-hadad unikl na koni i s jízdou. ²¹Také izraelský král vytáhl a pobil koně, rozbil vozy a připravil Aramejcům zdrcující porážku. ²²I přistoupil k izraelskému králi prorok a řekl mu: „Jdi a vzchop se! Uvaž a pohleď, co učiníš, až proti tobě na přelomu roku vytáhne aramejský král.“

Nový nápor Aramejců - Aramejci jsou znovu poraženi; Achab velkodušně daruje Ben-hadadovi život.

²³Aramejskému králi služebníci řekli: „Jejich Bůh je Bohem hor, proto nás přemohli. Ale budeme-li s nimi bojovat na rovině, jistě přemůžeme my je. ²⁴Učiň tuto věc: Odvolej ty krále z jejich míst a na jejich místa dosaď místodržitele. ²⁵A pořiď si vojsko, jako bylo to, co padlo, rovněž koně za koně a vozy za vozy, a budeme bojovat proti Izraelcům na rovině a jistě je přemůžeme.“ I uposlechl je a učinil tak. ²⁶Na přelomu roku vykonal Ben-hadad přehlídku Aramejců a vytáhl k Afeku do boje s Izraelem. ²⁷Také Izraelci vykonali přehlídku, opatřili si potravu a vytáhli proti nim. Izraelci se před nimi utábořili jako dva houfy koz, kdežto Aramejci zaplavili zemi. ²⁸Tu přistoupil muž Boží a řekl izraelskému králi: „Toto praví Hospodin: Protože Aramejci řekli: ‚Hospodin je Bohem hor, a nikoli Bohem dolin,‘ dám celý tento veliký hlučící dav do tvých rukou a poznáte, že já jsem Hospodin.“ ²⁹I tábořili jedni proti druhým sedm dní. Sedmého dne došlo k boji a Izraelci Aramejce pobili, sto tisíc pěšáků v jednom dni. ³⁰Zbylí utíkali směrem k Afeku. U města se zřítily hradby na dvacet sedm tisíc zbylých mužů. Ben-hadad utekl, dostal se do města a skryl se v nejzazším pokojíku. ³¹Jeho služebníci mu řekli: „Slyšeli jsme, že králové izraelského domu jsou králové milosrdní. Vložme si na bedra žíněné roucho a na hlavu provaz a vyjděme k izraelskému králi, snad tě zachová při životě.“ ³²Opásali si tedy bedra žíněným rouchem a na hlavu si vložili provaz. Přišli k izraelskému králi a řekli: „Tvůj služebník Ben-hadad vzkazuje: ‚Zachovej mě při životě.‘“ Achab se tázal: „Je ještě živ? Je to můj bratr!“ ³³Ti muži to pochopili jako příznivé znamení od něho a rychle řekli: „Ovšem, Ben-hadad je tvůj bratr!“ Achab jim řekl: „Jděte a přiveďte ho.“ Ben-hadad k němu vyšel a on ho vzal k sobě do vozu. ³⁴Ben-hadad mu řekl: „Města, která můj otec vzal tvému otci, vrátím. Také si můžeš zřídit ulice v Damašku, jako si je zřídil můj otec v Samaří.“ „A já,“ řekl Achab, „na základě této smlouvy tě propustím.“ Uzavřel s ním smlouvu a propustil ho. ³⁵Jeden muž z prorockých žáků řekl na Hospodinovo slovo svému druhovi: „Zbij mě!“ Ale ten muž ho odmítl zbít. ³⁶I řekl mu: „Protože jsi neuposlechl Hospodinova hlasu, hle, až půjdeš ode mne, zadáví tě lev.“ Když od něho odešel, přepadl ho lev a zadávil ho. ³⁷Prorok vyhledal jiného muže a řekl mu: „Zbij mě!“ Ten muž ho důkladně zbil a zranil. ³⁸Prorok šel a postavil se králi do cesty. Aby ho nepoznali, zakryl si oči páskou. ³⁹Když jel král mimo, vykřikl na něho: „Tvůj služebník vyšel do boje. Vtom kdosi vybočil, přivedl ke mně muže a řekl: ‚Tohoto muže hlídej; ztratí-li se, dáš svůj život za jeho život nebo zaplatíš talent stříbra.‘ ⁴⁰Ač tvůj služebník dělal to i ono, zajatec zmizel.“ Izraelský král mu řekl: „Vynesl jsi rozsudek sám nad sebou.“ ⁴¹Tu prorok rychle sňal pásku z očí a izraelský král poznal, že je to jeden z proroků. ⁴²Řekl králi: „Toto praví Hospodin: Protože jsi propustil muže propadlého klatbě, dáš svůj život za jeho život a svůj lid za jeho lid.“ ⁴³Nato odjel izraelský král do svého domu rozmrzelý a podrážděný. Tak přijel do Samaří.

Kapitola 21

Nábotova vinice - Achab zatouží po Nábotově vinici, Jezábel dá Nábota ukamenovat. Elijáš zvěstuje Boží soud.

¹Po těchto událostech se stalo toto: Nábot Jizreelský měl vinici v Jizreelu vedle paláce samařského krále Achaba. ²Achab promluvil s Nábotem: „Dej mi svou vinici, chci z ní mít zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni lepší vinici anebo, chceš-li raději, vyplatím ti její kupní cenu ve stříbře.“ ³Nábot řekl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích.“ ⁴Achab vstoupil do svého domu rozmrzelý a podrážděný tím, jak s ním Nábot Jizreelský mluvil, když řekl: „Dědictví po svých otcích ti nedám.“ Ulehl na lože, odvrátil tvář, ani chléb nepojedl. ⁵Přišla k němu Jezábel, jeho žena, a promluvila k němu: „Čím to je, že je tvůj duch rozmrzelý a ani chleba nejíš?“ ⁶Odpověděl jí: „Mluvil jsem s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: ‚Dej mi svou vinici za stříbro nebo, přeješ-li si, dám ti za ni jinou vinici.‘ Ale on mi řekl: ‚Svou vinici ti nedám.‘“ ⁷Jezábel, jeho žena, mu řekla: „Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem! Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.“ ⁸Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetí a poslala je starším a šlechticům, těm, kteří byli v jeho městě a bydleli s Nábotem. ⁹V dopisech psala: „Vyhlaste půst a posaďte Nábota do čela lidu. ¹⁰Proti němu posaďte dva muže ničemníky a ti ať vydají svědectví, že zlořečil Bohu a králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti.“ ¹¹Mužové jeho města, starší a šlechticové, ti, kteří bydleli v jeho městě, vykonali, co jim Jezábel vzkázala, jak bylo psáno v dopisech, které jim poslala: ¹²Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu. ¹³Pak přišli dva muži ničemníci a posadili se proti němu. Ti ničemníci vydali před lidem proti Nábotovi svědectví, že zlořečil Bohu a králi. I vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho k smrti. ¹⁴Poté vzkázali Jezábele: „Nábot byl ukamenován k smrti.“ ¹⁵Když Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován a zemřel, řekla Achabovi: „Vstaň a zaber vinici Nábota Jizreelského, kterou ti odmítl dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtev.“ ¹⁶Jakmile Achab uslyšel, že Nábot je mrtev, vstal, sestoupil do vinice Nábota Jizreelského a zabral ji. ¹⁷I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: ¹⁸„Vstaň a jdi vstříc Achabovi, králi izraelskému ze Samaří. Je právě v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. ¹⁹Promluv k němu: ‚Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš.‘ Ohlas mu: ‚Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev.‘“ ²⁰Achab řekl Elijášovi: „Přece jsi mě našel, můj nepříteli?“ On řekl: „Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích. ²¹Hle, praví Hospodin, uvedu na tebe zlo, vymetu ty, kdo přijdou po tobě, vyhladím Achabovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného. ²²A dopustím na tvůj dům totéž, co na dům Jarobeáma, syna Nebatova, a na dům Baeši, syna Achijášova, za urážku, jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele.“ ²³Také o Jezábele promluvil Hospodin: „Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi. ²⁴Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo.“ ²⁵Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena. ²⁶Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal. ²⁷Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně. ²⁸I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: ²⁹„Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna.“

Kapitola 22

Spojenectví Jóšafatovo s Achabem - Achab chce táhnout do boje proti gileádskému Rámotu a Jóšafat má táhnout s ním.

¹Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce. ²V třetím roce sestoupil Jóšafat, král judský, ke králi izraelskému. ³Izraelský král řekl svým služebníkům: „Víte, že Rámot v Gileádu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále.“ ⁴Pak se otázal Jóšafata: „Půjdeš se mnou do války o Rámot v Gileádu?“ Jóšafat izraelskému králi odvětil: „Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ ⁵Jóšafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ ⁶Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Rámotu v Gileádu nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou.“ ⁷Ale Jóšafat se zeptal: „Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ ⁸Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.“ Jóšafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“

Achabovi proroci a Míkajáš - Královi proroci mluví podle jeho přání. Míkajáš zvěstuje, co mu uložil Hospodin.

⁹Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: „Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova.“ ¹⁰Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu, slavnostně oblečeni, na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. ¹¹Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: ‚Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.‘“ ¹²Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!“ ¹³Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich; mluv o dobrých věcech.“ ¹⁴Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co mi řekne Hospodin.“ ¹⁵Když přišel ke králi, král mu řekl: „Míkajáši, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo máme od toho upustit?“ On mu odpověděl: „Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“ ¹⁶Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ ¹⁷Míkajáš odpověděl: „Viděl jsem všechen izraelský lid rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“ ¹⁸Izraelský král řekl Jóšafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“ ¹⁹Ale Míkajáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva. ²⁰Hospodin řekl: ‚Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?‘ Ten říkal to a druhý ono. ²¹Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚Čím?‘ ²²On odvětil: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ ²³A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“ ²⁴Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Kudy přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“ ²⁵Míkajáš řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“ ²⁶Izraelský král nařídil: „Seber Míkajáše a odveď ho k veliteli města Amónovi a ke královu synu Jóašovi. ²⁷Vyřídíš: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.‘“ ²⁸Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to, všichni lidé!“

Achabova smrt - Achab v boji padl, jak mu zvěstoval Míkajáš, a byl pohřben v Samaří.

²⁹Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu. ³⁰Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje. ³¹Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“ ³²Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: „To je jistě izraelský král!“ Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik. ³³Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. ³⁴Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ ³⁵Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu. ³⁶Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“ ³⁷Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili. ³⁸Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil. ³⁹O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. ⁴⁰I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.

Jóšafat – král judský - Ačkoli Jóšafat stál pod vlivem Achabovým, snažil se pokračovat v náboženské očistě započaté jeho otcem Ásou.

⁴¹Ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba se stal králem nad Judou Jóšafat, syn Ásův. ⁴²Jóšafatovi bylo třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího. ⁴³Chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích. ⁴⁴Jenom neodstranili posvátná návrší; lid na posvátných návrších ještě obětoval a pálil kadidlo. ⁴⁵Jóšafat také žil v pokoji s králem izraelským. ⁴⁶O ostatních příbězích Jóšafatových, o jeho bohatýrských činech, jež konal, a jak bojoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských. ⁴⁷Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země. ⁴⁸V Edómu tenkrát neměli krále, byl tam královský správce. ⁴⁹Jóšafat dal udělat zámořské lodě, aby pluly do Ofíru pro zlato, ale nevyplul; lodě ztroskotaly v Esjón-geberu. ⁵⁰Achazjáš, syn Achabův, tehdy řekl Jóšafatovi: „Ať se plaví na lodích s tvými služebníky i moji služebníci!“ Ale Jóšafat nesvolil. ⁵¹I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.

Achazjáš – král izraelský - Achazjáš, sloužící Baalovi, vládl jen dva roky.

⁵²V sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Achazjáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem dva roky. ⁵³Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu. ⁵⁴Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.