První list Korintským

Kapitola 1

Vstupní pozdrav a díkůvzdání

¹Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenés ²církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás: ³Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. ⁴Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; ⁵on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. ⁶Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, ⁷takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. ⁸On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. ⁹Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

Rozkol ve sboru

¹⁰Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. ¹¹Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. ¹²Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. ¹³Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? ¹⁴Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; ¹⁵tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. ¹⁶Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. ¹⁷Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.

Boží moudrost je lidem bláznovstvím

¹⁸Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. ¹⁹Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ ²⁰Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? ²¹Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. ²²Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ²³ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ²⁴ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. ²⁵Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. ²⁶Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ²⁷ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; ²⁸neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – ²⁹aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. ³⁰Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, ³¹jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

Kapitola 2

¹Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. ²Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. ³Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; ⁴má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, ⁵aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

Pravá moudrost Ducha

⁶Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, ⁷nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. ⁸Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. ⁹Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ ¹⁰Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. ¹¹Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. ¹²My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, ¹³abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. ¹⁴Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. ¹⁵Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. ¹⁶Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat‘? My však mysl Kristovu máme.

Kapitola 3

Pravý pohled na Boží služebníky

¹Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. ²Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, ³neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? ⁴Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? ⁵Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. ⁶Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; ⁷a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. ⁸Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. ⁹Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. ¹⁰Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. ¹¹Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. ¹²Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – ¹³dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. ¹⁴Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. ¹⁵Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. ¹⁶Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? ¹⁷Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. ¹⁸Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. ¹⁹Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ ²⁰a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.‘ ²¹A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ²²ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, ²³vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.

Kapitola 4

Apoštol a korintská církev

¹Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. ²Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. ³Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ⁴ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. ⁵Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha. ⁶Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená ‚ne nad to, co je psáno‘, a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému. ⁷Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? ⁸Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne! Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my kralovali spolu s vámi! ⁹Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se divadlem světu, andělům i lidem. ¹⁰My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. ¹¹Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, ¹²s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, ¹³když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje. ¹⁴Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul. ¹⁵I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium. ¹⁶Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu! ¹⁷Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi. ¹⁸Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu; ¹⁹ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou. ²⁰Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. ²¹Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?

Kapitola 5

Případ nemravnosti

¹Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. ²A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal. ³Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi – ⁴a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte – já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše – ⁵vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně. ⁶Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že ‚trocha kvasu všechno těsto prokvasí‘? ⁷Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů jakož pak jste nenakvašeni, neboť byl za nás obětován náš velikonoční beránek, Kristus. ⁸Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. ⁹Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; ¹⁰ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. ¹¹Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. ¹²Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? ¹³Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!

Kapitola 6

Případ sudičství

¹Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím? ²Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? ³Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života! ⁴Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného? ⁵K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími? ⁶Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími! ⁷Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu? ⁸Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím! ⁹Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ¹⁰ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. ¹¹A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

Naše tělo patří Pánu

¹²‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit. ¹³Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. ¹⁴Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. ¹⁵Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! ¹⁶Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno ‚budou ti dva jedno tělo‘. ¹⁷Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. ¹⁸Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. ¹⁹Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! ²⁰Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

Kapitola 7

Manželství a zdrženlivost

¹Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. ²Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. ³Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. ⁴Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. ⁵Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro pust a modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. ⁶To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz. ⁷Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. ⁸Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. ⁹Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit. ¹⁰Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji – ne já, ale Pán – aby žena od muže neodcházela. ¹¹A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští. ¹²Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. ¹³A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. ¹⁴Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! ¹⁵Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. ¹⁶Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse? ¹⁷Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude. ¹⁸Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat. ¹⁹Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání. ²⁰Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal. ²¹Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij. ²²Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově. ²³Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí! ²⁴V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane. ²⁵Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry. ²⁶Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je. ²⁷Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. ²⁸Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší.
Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit. ²⁹Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, ³⁰a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, ³¹a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. ³²Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ³³ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen. ³⁴Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. ³⁵To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování. ³⁶Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou. ³⁷Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře. ³⁸Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá lépe. ³⁹Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu. ⁴⁰Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak; myslím, že i já mám Ducha Božího.

Kapitola 8

Maso obětované modlám

¹Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že ‚všichni máme poznání‘. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. ²Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. ³Kdo však miluje Boha, je od něho poznán. ⁴Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. ⁵I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů – ⁶my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho. ⁷Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno. ⁸Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme. ⁹Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. ¹⁰Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám? ¹¹Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby – bratr, pro kterého Kristus zemřel! ¹²Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. ¹³A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.

Kapitola 9

Apoštolův příklad svobody

¹Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu? ²I kdybych pro jiné apoštolem nebyl, pro vás jím jsem! Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvěřili v Pána. ³Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí: ⁴Což nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití? ⁵Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratří Páně i Petr? ⁶To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí? ⁷Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? ⁸Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to sám zákon? ⁹V Mojžíšově zákoně je přece psáno: ‚Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí.‘ Má tu Bůh na mysli dobytek? ¹⁰Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, neboť ten, kdo oře a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl. ¹¹Když jsme vám zaseli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu? ¹²Mají-li na vás právo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme tohoto práva neužili, raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu. ¹³Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech? ¹⁴Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu. ¹⁵Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mne někdo zbavil této chlouby! ¹⁶Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. ¹⁷Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol. ¹⁸Zač tedy mohu čekat odměnu? Za to, že přináším evangelium zadarmo, že jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel evangelia. ¹⁹Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. ²⁰Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. ²¹Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. ²²Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. ²³Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. ²⁴Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! ²⁵Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. ²⁶Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. ²⁷Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.

Kapitola 10

Výstraha před modlářstvím

¹Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, ²všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, ³všichni jedli týž duchovní pokrm ⁴a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. ⁵A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta jejich těly‘. ⁶To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. ⁷A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘ ⁸Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc. ⁹A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí, ¹⁰ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem. ¹¹To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. ¹²A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. ¹³Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. ¹⁴A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. ¹⁵Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: ¹⁶Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? ¹⁷Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. ¹⁸Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře? ¹⁹Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? ²⁰Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. ²¹Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů. ²²Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

Ohled na druhé

²³‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. ²⁴Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! ²⁵Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát. ²⁶‚Hospodinova je země i její plnost.‘ ²⁷Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte. ²⁸Kdyby vám však někdo řekl: „Toto bylo obětováno božstvům,“ nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí – Páně zajisté jest země i plnost její. ²⁹Nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím? ³⁰Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? ³¹Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. ³²Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, ³³já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Kapitola 11

¹Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.

Ženy při modlitbě a proroctví

²Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali. ³Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. ⁴Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, ⁵a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou ; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná. ⁶Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. ⁷Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. ⁸Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. ⁹Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. ¹⁰Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům. ¹¹V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, ¹²vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha. ¹³Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou? ¹⁴Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou, ¹⁵kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj. ¹⁶Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.

Řád při večeři Páně

¹⁷Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu. ¹⁸Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit. ¹⁹Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. ²⁰Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: ²¹každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije. ²²Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím! ²³Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, ²⁴vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás láme; to čiňte na mou památku.“ ²⁵Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ ²⁶Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. ²⁷Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. ²⁸Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. ²⁹Kdo jí a pije nehodně a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. ³⁰Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. ³¹Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. ³²Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. ³³A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. ³⁴Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Kapitola 12

Všechny duchovní dary dává tentýž Duch

¹Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. ²Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. ³Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém. ⁴Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; ⁵rozdílné služby, ale tentýž Pán; ⁶a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. ⁷Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. ⁸Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, ⁹někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, ¹⁰někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. ¹¹To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. ¹²Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. ¹³Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. ¹⁴Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. ¹⁵Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla. ¹⁶A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla. ¹⁷Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? ¹⁸Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. ¹⁹Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? ²⁰Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. ²¹Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“ ²²A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, ²³a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, ²⁴jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, ²⁵aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. ²⁶Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. ²⁷Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. ²⁸A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. ²⁹Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy? ³⁰Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? ³¹Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:

Kapitola 13

¹Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. ²Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. ³A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. ⁴Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. ⁵Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. ⁶Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. ⁷Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. ⁸Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. ⁹Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; ¹⁰až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. ¹¹Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. ¹²Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. ¹³A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

Kapitola 14

Jazyky a proroctví

¹Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. ²Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím. ³Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení. ⁴Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. ⁵Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek. ⁶Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli? ⁷Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje? ⁸A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě? ⁹Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu! ¹⁰Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. ¹¹Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne. ¹²Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve. ¹³A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat. ¹⁴Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna. ¹⁵Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí. ¹⁶Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš? ¹⁷Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek. ¹⁸Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni, ¹⁹ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení. ²⁰Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. ²¹V Zákoně je psáno: ‚Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Hospodin. ²²Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře. ²³Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? ²⁴Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován, ²⁵vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: „Vskutku je mezi vámi Bůh!“

Pořádek při bohoslužbách

²⁶Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu. ²⁷Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá. ²⁸Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem. ²⁹Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují. ³⁰Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne. ³¹Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni. ³²Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. ³³Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu, ³⁴ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. ³⁵Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. ³⁶Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným? ³⁷Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně. ³⁸Kdo to neuznává, nedojde sám uznání. ³⁹A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. ⁴⁰Všechno ať se děje slušně a spořádaně.

Kapitola 15

Ježíš Kristus vstal z mrtvých

¹Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, ²a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. ³Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem ⁴a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ⁵ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. ⁶Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. ⁷Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. ⁸Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. ⁹Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. ¹⁰Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. ¹¹Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. ¹²Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? ¹³Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. ¹⁴A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, ¹⁵a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. ¹⁶Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. ¹⁷Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, ¹⁸a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. ¹⁹Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! ²⁰Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. ²¹A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: ²²jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. ²³Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. ²⁴Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. ²⁵Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘. ²⁶Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, ²⁷vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. ²⁸Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. ²⁹Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít? ³⁰A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí? ³¹Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! ³²Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘. ³³Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy.‘ ³⁴Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!

Budoucí vzkříšení těla

³⁵Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“ ³⁶Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. ³⁷A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. ³⁸Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. ³⁹Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. ⁴⁰A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. ⁴¹Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. ⁴²Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. ⁴³Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. ⁴⁴Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. ⁴⁵Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím. ⁴⁶Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. ⁴⁷První člověk byl z prachu země, druhý člověk jest sám Pán s nebe. ⁴⁸Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. ⁴⁹A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. ⁵⁰Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. ⁵¹Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, ⁵²naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. ⁵³Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. ⁵⁴A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! ⁵⁵Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘ ⁵⁶Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. ⁵⁷Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! ⁵⁸A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

Kapitola 16

Osobní plány a pokyny

¹Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. ²V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu. ³Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma. ⁴Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou. ⁵Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu, ⁶ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu. ⁷Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán. ⁸V Efezu zůstanu až do letnic; ⁹otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho. ¹⁰Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já. ¹¹Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry. ¹²Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost. ¹³Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! ¹⁴Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. ¹⁵O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím. ¹⁶I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle. ¹⁷Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost. ¹⁸Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!

Pozdravy

¹⁹Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě. ²⁰Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením. ²¹Pozdrav mou, Pavlovou rukou. ²²Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha! ²³Milost Pána Ježíše buď s vámi. ²⁴Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.