V novozákonní době byl Korint jedním z nejdůležitějších středisek Římské říše. Rušný přístav a rozvinutá výroba byly základem jeho bohatství. Město bylo politickým centrem provincie Achaje, střediskem kultury a místem kultu bohyně Afrodité. Žilo v něm podle dnešních odhadů kolem půl miliónu lidí všech národů a ras, z toho dvě třetiny otroků. Smutně proslulo mravní nezávazností.
Pavel přišel do Korintu na druhé misijní cestě (patrně v zimě 51/52) a zůstal zde asi půl druhého roku, snad i déle. Z počátku působil v synagóze, později hlavně mezi pohany. Založil křesťanskou obec, do které patřili převážně lidé z nižších vrstev, obrácení z pohanství. Brzy po Pavlově odchodu přišel do Korintu Apollos, alexandrijský žid, který uvěřil v Krista, dobrý řečník a znalec Písma. Velmi prospěl těm, kteří uvěřili (Sk 18,27). Po něm přišli i další kazatelé.
Komunita křesťanů byla velmi horlivá, byla však vystavena silnému vlivu pohanského prostředí. Mladé křesťanství se muselo právě zde vyrovnat s helénistickou kulturou. To udělal s velikým darem rozlišování Pavel ve svých listech: Nezavrhl vše, co bylo řecké, nýbrž uváděl cenné prvky řeckého ducha do souladu s křesťanským zjevením. Jeho listy do Korintu jsou prvními doklady duchovního pronikání křesťanství do řeckého světa.
První List Korintským
Při třetí misijní cestě poslal Pavel z Efezu do Korintu dopis (1K 5,9), který se nedochoval. Poměry v korintské obci ho donutily, aby v korespondenci pokračoval. Z domu Chloé (1,11) se dověděl, že v obci je několik stran, že někteří šíří pochybnosti o Pavlově apoštolátu, že křesťané se sváří a spory předkládají věřeným soudům; vyskytl se i těžký případ provinění proti mravnosti. Zároveň přinesli vyslanci obce Štěpán, Fortunát a Achaikos Pavlovi list (16,17), v němž korintská obec žádá poučení a vysvětlení některých závažných otázek každodenního života (manželství a panenství, maso z obětí modlám, charismatické projevy). Od vyslanců se dověděl také o některých nepořádcích při bohoslužbách a při slavení večeře Páně. Vyskytly se i nesprávné názory na vzkříšení mrtvých. Tyto bludné myšlenky šířili možná entuziasté gnostického zaměření: Domnívali se, že při křtu už prožívá věřící zmrtvýchvstání. Proto nemusí čekat na budoucí vzkříšení. Jeho pozemské tělo se stává jen bezcennou pomíjející schránkou. U nich se asi také projevovalo přeceňování pozemské moudrosti (srv. 1,18-2,16). To vše bylo Pavlovi podnětem, aby napsal další list, náš První list Korintským. Bylo to kolem velikonoc (16,8), patrně r. 57 v Efezu.
Apoštol zaujímá v listu stanovisko ke všem uvedeným problémům korintských křesťanů. Máme tu původní a bezprostřední obraz prvokřesťanské obce se všemi světly a stíny. Nejdůležitější však je, že Pavel dovede využít konkrétních a praktických otázek k tomu, aby osvětlil podstatné stránky křesťanské zvěsti a života.
