Prolog

1 ¹ Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
² To bylo na počátku u Boha.
³ Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
⁴ V něm byl život a život byl světlo lidí.
⁵ To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
⁶ Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
⁷ Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
⁸ Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
⁹ Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka;
to přicházelo do světa.
¹⁰ Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
¹¹ Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
¹² Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
¹³ Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců,
nýbrž narodili se z Boha.
¹⁴ A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

¹⁵ Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“

¹⁶ Z jeho plnosti jsme byli obdarování my všichni milosti za milosti. ¹⁷ Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. ¹⁸ Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Jan Křtitel

¹⁹ Toto je svědectví Janovo,když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ ²⁰ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ ²¹ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ ²² Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ ²³ Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“ ²⁴ Ti vyslaní byli z řád farizeů. ²⁵ Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ ²⁶ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – ²⁷ ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ ²⁸ To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.

²⁹ Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. ³⁰ To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. ³¹ Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ ³² Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. ³³ A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ,Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ ³⁴ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“

Povolání učedníků

³⁵ Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. ³⁶ Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ ³⁷ Ti dva učedníci slyšeli,co řekl, a šli za Ježíšem. ³⁸ Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za nim, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ ³⁹ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

⁴⁰ Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. ⁴¹ Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což v překladu: Kristus).“ ⁴² Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“

⁴³ Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ ⁴⁴ Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; ⁴⁵ Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ ⁴⁶ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ ⁴⁷ Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ ⁴⁸ Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ ⁴⁹ „Mistře“, řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ ⁵⁰ Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ,Viděl jsem tě pod fíkem‘? Uvidíš věci daleko větší.“ ⁵¹ A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Svatba v Káně Galilejské

2 ¹ Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; ² na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. ³ Když se nedostávalo vána, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ ⁴ Ježíš ji řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ ⁵ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“  ⁶ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. ⁷ Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. ⁸ Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. ⁹ Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha ¹⁰ a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ ¹¹ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

¹² Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

Očištění chrámu

¹³ Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. ¹⁴ V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. ¹⁵ Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel ¹⁶ a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ ¹⁷ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ,Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘

¹⁸ Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ ¹⁹ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ ²⁰ Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ ²¹ On však mluvil o chrámu svého těla. ²² Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

²³ Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. ²⁴ Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; ²⁵ nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.

Rozmluva s Nikodémem

3 ¹ Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. ² Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ ³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ ⁴ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ ⁵ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. ⁶ Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. ⁷ Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. ⁸ Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ ⁹ Nikodém se ho tázal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: ¹⁰ „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? ¹¹ Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. ¹² Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? ¹³ Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka, který je v nebesích. ¹⁴ Jak Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, ¹⁵ aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

¹⁶ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ¹⁷ Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. ¹⁸ Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. ¹⁹ Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. ²⁰ Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšli najevo. ²¹ Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Ježíš a Jan Křtitel

²² Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. ²³ Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít. ²⁴ To bylo ještě před Janovým uvězněním.

²⁵ Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování. ²⁶ Přišli k Janovi a řekli mu: „Mitře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“ ²⁷ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. ²⁸ Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. ²⁹ Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. ³⁰ On musí růst, já však se menšit.

³¹ Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky, ³² svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. ³³ Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý. ³⁴ Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti. ³⁵ Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. ³⁶ Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“

Rozmluva se samařskou ženou

4 ¹ Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan – ² ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci – ³ opustil Judsko a odešel opět do Galileje. ⁴ Musel však projít Samařskem. ⁵ Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; ⁶ tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.

⁷ Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš ji řekne: „Dej mi napít!“ – ⁸ Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili k jídlu. – ⁹ Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. ¹⁰ Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ ¹¹ Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? ¹² Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ ¹³ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. ¹⁴ Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ ¹⁵ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ ¹⁶ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ ¹⁷ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. ¹⁸ Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

¹⁹ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. ²⁰ Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ ²¹ Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. ²² Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. ²³ Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. ²⁴ Bůh je duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v duchu a v pravdě.“ ²⁵ Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ ²⁶ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“

²⁷ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ,nač se ptáš?‘ nebo ,proč s ní mluvíš?‘ ²⁸ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
²⁹ „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ ³⁰ Vyšli tedy z města a šli k němu.

³¹ Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“  ³² On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který neznáte.“ ³³ Učedníci si mezi sebou říkali: „přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ ³⁴ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
³⁵ Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělala ke žni. ³⁶ Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. ³⁷ Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. ³⁸ Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujte.“

³⁹ Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ ⁴⁰ Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. ⁴¹ A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. ⁴² Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

Uzdravení syna královského služebníka

⁴³ Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. ⁴⁴ Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti. ⁴⁵ Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.

⁴⁶ Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.

⁴⁷ Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti. ⁴⁸ Ježíš mu odpověděl: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“ ⁴⁹ Královský služebník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“ ⁵⁰ Ježíš mu odpověděl: „Vrať se do domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které Ježíš řekl, a šel. ⁵¹ Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: „Tvůj syn žije.“ ⁵² Zeptal se jich, v kterou hodinu se začalo dařit lépe. Odpověděli mu „Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.“ ⁵³ Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i všichni v jeho domě. – ⁵⁴ Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Uzdravení u rybníka Bethesda

5 ¹ Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. ² V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejský zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. ³ V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. ⁴ Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. ⁵ Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. ⁶ Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ ⁷ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ ⁸ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ ⁹ A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil.

Toho dne však byla sobota. ¹⁰ Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ ¹¹ Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ ¹² Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“

¹³ Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
¹⁴ Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“  ¹⁵ Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. ¹⁶ A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. ¹⁷ On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ ¹⁸ To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.

O Synovu poslání

¹⁹ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. ²⁰ Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. ²¹ Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce. ²² Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, ²³ aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal. ²⁴ Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

²⁵ Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. ²⁶ Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. ²⁷ A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. ²⁸ Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas ²⁹ a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. ³⁰ Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

Ježíšovo svědectví

³¹ „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé. ³² Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé. ³³ Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. ³⁴ Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
³⁵ Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle. ³⁶ Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. ³⁷ A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář  ³⁸ a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. ³⁹ Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. ⁴⁰ Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

⁴¹ Nečekám slávu od lidí. ⁴² Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
⁴³ Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete. ⁴⁴ Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! ⁴⁵ Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. ⁴⁶ Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. ⁴⁷ Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“

Nasycení pěti tisíců

6 ¹ Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. ² Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. ³ Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.⁴ Byly blízko židovské svátky velikonoční. ⁵ Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ ⁶ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.

⁷ Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denáru chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ ⁸ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: ⁹ „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ ¹⁰ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
¹¹ Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. ¹² Když se nasytili, řekl svým učedníkům: ¹³ „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar! Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. ¹⁴ Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ ¹⁵ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho povolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

Ježíš kráčí po moří

¹⁶ Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, ¹⁷ vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. ¹⁸ Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. ¹⁹ Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. ²⁰ On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“
²¹ Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.

O chlebu života

²² Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společné se svými učedníky, ale učedníci odjeli sami. ²³ Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky. ²⁴ Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. ²⁵ Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“ ²⁶ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. ²⁷ Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť. ²⁸ Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ ²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ ³⁰ Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? ³¹ Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ,Dal jim jíst chléb z nebe‘.“ ³² Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám dává můj Otec. ³³ Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

³⁴ Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ ³⁵ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří e mne, nebude nikdy žíznit. ³⁶ Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte. ³⁷ Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, ³⁸ neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; ³⁹ a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. ⁴⁰ Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“

⁴¹ Židé proti němu reptali, že řekl: ,Já jsem chléb, který sestoupil z nebe‘. ⁴² A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ,Sestoupil jsem z nebe‘! ⁴³ Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou! ⁴⁴ Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. ⁴⁵ Je psáno v Prorocích: ,Všichni budou vyučeni od Boha‘. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. ⁴⁶ Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce. ⁴⁷ Amen, amen pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný. ⁴⁸ Já jsem chléb života. ⁴⁹ Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli, ⁵⁰ Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
⁵¹ Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.
A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“

⁵² Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ ⁵³ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. ⁵⁴ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵ Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. ⁵⁶ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. ⁵⁷ Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. ⁵⁸ To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ ⁵⁹ To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.

Petrovo vyznání

⁶⁰ Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ ⁶¹ Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte? ⁶² Co až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? ⁶³ Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. ⁶⁴ Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. – ⁶⁵ A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

⁶⁶ Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. ⁶⁷ Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ ⁶⁸ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. ⁶⁹ A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“

⁷⁰ Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“ ⁷¹ Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.

Vystoupení o slavnosti stánků

7 ¹ Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.
² Byly blízko židovské svátky stánků, ³ a jeho bratři mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. ⁴ Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ ⁵ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. ⁶ Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. ⁷ Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčují z jeho zlých skutků. ⁸ Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil. ⁹ To jim řekl a zůstal v Galileji.

¹⁰ Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on – ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo. ¹¹ Židé ho o svátcích hledali a říkali: „Kde je?“ ¹² Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: „Je dobrý.“ Jiní říkali: „Není, vždyť svádí lid.“ ¹³ Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.

¹⁴ Když už bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. ¹⁵ Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“ ¹⁶ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. ¹⁷ Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. ¹⁸ Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti. ¹⁹ Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“ ²⁰ Zástup odpověděl: „Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?“ ²¹ Ježíš jim na to řekl: „Jediný skutek jsem učinil, a všichni se nad tím pozastavujete. ²² Mojžíš vám dal obřízku – ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců – a vy obřezáváte člověka i v sobotu. ²³ Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?

²⁴ Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“

²⁵ Tu řekli někteří Jeruzalémští: „Není to ten, kterého chtějí zabít?  ²⁶ A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš? ²⁷ Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

²⁸ Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte. ²⁹ Já však ho znám, neboť jsem od něho a on mě poslal.“ ³⁰ Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.

³¹ Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: „Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“ ³² Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. ³³ Ježíš řekl „Ještě krátký čas budu s vámi, pak odejdu k tomu, který mě poslal. ³⁴ Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“ ³⁵ Židé si říkali mezi sebou: „Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? ³⁶ Co znamenají slova, jež řekl: ,Budete mě hledat, a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“

³⁷ V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žizní, ať přijde ke mně a pije! ³⁸ Kdo věří ve mne, ,proudy živé vody poplynou z jeho nitra‘, jak praví Písmo.“

³⁹ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

⁴⁰ Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“ ⁴¹ Druzí prohlašovali: „Je to Mesiáš!“ Jiní namítali: „Což přijde Mesiáš z Galileje? ⁴² Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?“ ⁴³ A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce. ⁴⁴ Někteří z nich ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

⁴⁵ Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům, a ti se jich ptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ ⁴⁶ Oni odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“ ⁴⁷ Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se dali svést? ⁴⁸ Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? ⁴⁹ Jen tahle chátra, která nezná zákon – kletba na ně!“

⁵⁰ Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl: ⁵¹„Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“ ⁵² Řekli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane!“

Ježíš a cizoložnice

8 ⁵³ Všichni se vrátili do svých domovů. ¹ Ježíš však odešel na Olivovou horu. ² Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. ³ Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed ⁴ a řeknou mu: „Mistře, tato nenabyla přistižena při činu jako cizoložnice. ⁵ V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ ⁶ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. ⁷ Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ ⁸ A opět se sklonil a psal po zemi. ⁹ Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s touženou, která stála před ním. ¹⁰ Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ ¹¹ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

Spor o Ježíšův původ

¹² Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ ¹³ Farizeové mu řekli: „Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.“ ¹⁴ Ježíš jim odpověděl: „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu. ¹⁵ Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. ¹⁶ Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal. ¹⁷ I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví osob je pravé. ¹⁸ Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“ ¹⁹ Zeptali se ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ ²⁰ Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

²¹ Opět jim řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete.“ ²² Židé řekli: „Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?“ ²³ I řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. ²⁴ Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“ ²⁵ Řekli mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám. ²⁶ Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“

²⁷ Nepoznali, že k nim mluví o Otci. ²⁸ Ježíš jim řekl: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
²⁹ Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“ ³⁰ Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

Spor o otcovství Abrahamovo

³¹ Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. ³² Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. ³³ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“
³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. ³⁵ Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává Syn. ³⁶ Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.  ³⁷ Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. ³⁸ Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.
³⁹ Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on. ⁴⁰ Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal. ⁴¹ Vy konáte skutky svého otce.“ Řekli mu: „Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“ ⁴² Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. ⁴³ Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. ⁴⁴ Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůžete jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. ⁴⁵Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.⁴⁶ Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? ⁴⁷ Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“

⁴⁸Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?“ Ježíš odpověděl: ⁴⁹„Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte. ⁵⁰ Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí. ⁵¹ Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“ ⁵² Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky. ⁵³ Jsi snad větší než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?“ ⁵⁴ Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh. ⁵⁵ Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdyby řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. ⁵⁶ Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“ ⁵⁷ Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ ⁵⁸ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ ⁵⁹ Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.

Uzdravení slepého

9 ¹ Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. ² Jeho učedníci se ho zeptali:  „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ ³ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. ⁴ Musím konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. ⁵ Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ ⁶ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči ⁷ a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ,Poslaný‘.) On tedy šel umyl se a když se vrátil, viděl.

⁸ Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ ⁹ Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl „Jsem to já.“ ¹⁰ I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ ¹¹ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ ¹² Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“

¹³ Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům; ¹⁴ toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota. ¹⁵ Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ ¹⁶ Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k roztržce. ¹⁷ Řekli tedy znovu tomu slepému: „Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“

¹⁸ Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče ¹⁹ a nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“ ²⁰ Rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. ²¹ Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také nevíme. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ ²² To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. ²³ Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!

²⁴Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ ²⁵ Odpověděl: „Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“ ²⁶ Řekli mu: „Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“ ²⁷ Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ ²⁸ Osopili se na něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. ²⁹ My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ ³⁰ Ten člověk jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči! ³¹Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli. ³² Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. ³³ Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“ ³⁴ Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho.

³⁵ Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ ³⁶ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ ³⁷ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ ³⁸On na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena. ³⁹ Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“

⁴⁰ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu „Jsme snad i my slepí?“ ⁴¹ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“

O dobrém pastýři

10 ¹ „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradou, je zloděj a lupič. ² Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. ³ Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. ⁴ Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. ⁵ Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizího neznají.“ ⁶ Toto přirovnávání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

⁷ Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. ⁸ Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. ⁹ Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. ¹⁰ Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. ¹¹ Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. ¹² Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. ¹³ Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. ¹⁴ Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, ¹⁵ tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. ¹⁶ Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. ¹⁷ Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. ¹⁸ Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

¹⁹ Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. ²⁰ Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“ ²¹ Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“

Rozmluva ve svátek posvěcení chrámu

²² Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. ²³ Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalamounově. ²⁴ Židé ho obklopili a řekl mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ ²⁵ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. ²⁶ Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. ²⁷ Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou ²⁸  a já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. ²⁹ Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. ³⁰ Já a Otec jsme jedno.“

³¹ Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. ³² Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ ³³ Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“ ³⁴ Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ,Řekl jsem: jste bohové.‘ ³⁵ Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit – ³⁶ jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? ³⁷ Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! ³⁸ Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ ³⁹ Opět se ho chtěli zmocnit, on však jim unikl. ⁴⁰ Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.

⁴¹ Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“ ⁴² A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.