Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Evangelium podle Jana 11 – 21

  • Přidáno: 01 června, 2013
  • Zobrazeno: 1 974 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova: ,

Vzkříšení Lazara

11 ¹ Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. ² To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. ³Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ ⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ ⁵ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

⁶ Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. ⁷ Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ ⁸ Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“ ⁹ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? ¹⁰ Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo toho světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ ¹¹ To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu probudit.“ ¹² Učednici mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ ¹³ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. ¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel. ¹⁵ A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ ¹⁶ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“

¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. ¹⁸ Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, ¹⁹ a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. ²⁰ Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. ²¹ Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. ²² Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ ²³ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ ²⁴ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ ²⁵ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. ²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ ²⁷ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ ²⁸ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ ²⁹ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. ³⁰ Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. ³¹ Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. ³² Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ ³³ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen ³⁴ řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ ³⁵ Ježíšovi vstoupili do očí slzy. ³⁶ Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ ³⁷ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“

³⁸ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. ³⁹ Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ ⁴⁰ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ ⁴¹Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. ⁴² Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ ⁴³ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ ⁴⁴ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázaný ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“

Úmysl velekněží

⁴⁵ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. ⁴⁶ Ale někteří z nich šli  k farizeům a oznámili jim, co učinil. ⁴⁷ Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. ⁴⁸ Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ. ⁴⁹ Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte; ⁵⁰ nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ ⁵¹ To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, ⁵² a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno. ⁵³ Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. ⁵⁴ Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.

⁵⁵ Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. ⁵⁶ Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Přijde na svátky?“ ⁵⁷ Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Pomazání v Betanii

12 ¹ Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. ² Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. ³ Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. ⁴ Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: ⁵„Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ ⁶ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.⁷  Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! ⁸ Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“

⁹ Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. ¹⁰ Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; ¹¹ neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

Vjezd do Jeruzaléma

¹² Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. ¹³ Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali:

„Hosana, Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“

¹⁴ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
¹⁵ ,Neboj se, dcero Siónská,
hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘

¹⁶ Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
¹⁷ Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
¹⁸ Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
¹⁹ Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“

Odpověď řeckým poutníkům

²⁰ Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. ²¹ Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ ²² Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi. ²³ Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. ²⁴ Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. ²⁵ Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. ²⁶ Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“

Předpověď utrpení

²⁷ „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. ²⁸ Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ ²⁹ Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“ ³⁰ Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. ³¹ Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. ³² A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ ³³ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. ³⁴ Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ ³⁵ Ježíš jim řekl: „Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. ³⁶ Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“

Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.

³⁷ Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; ³⁸ a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ,Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘ ³⁹ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

⁴⁰ ,Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím‘

⁴¹ Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.

⁴² Přesto v něho uvěřili i mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. ⁴³ Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
⁴⁴ Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. ⁴⁵ A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.⁴⁶ Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. ⁴⁷ Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. ⁴⁸ Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. ⁴⁹ Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. ⁵⁰ A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

Umývání nohou učedníkům

13 ¹ Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k ním až do konce. ² Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, ³ Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, ⁴ odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; ⁵ pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jej plátnem, jímž byl přepásán. ⁶ Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ ⁷ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ ⁸ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ ⁹ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ ¹⁰ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ ¹¹ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.

¹² Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? ¹³ Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. ¹⁴ Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. ¹⁵ Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. ¹⁶ Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. ¹⁷ Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. ¹⁸ Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ,Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘ ¹⁹ Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. ²⁰ Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.

Oznámení zrádce

²¹ Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ ²² Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví, ²³ Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. ²⁴ Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“ ²⁵ Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ ²⁶ Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. ²⁷ Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“ ²⁸ Nikdo u stolu nepochopil, proč to řekl. ²⁹ Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. ³⁰ Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

O Ježíšově odchodu

³¹ Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
³² Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned. ³³ Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. ³⁴ Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. ³⁵ Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

³⁶ Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“ ³⁷ Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“ ³⁸ Ježíš odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
14 ¹„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. ² V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
³ A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. ⁴ A cestu, kam jdu, znáte.“ ⁵ Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ ⁶ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ⁷ Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

⁸ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ ⁹ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? ¹⁰ Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. ¹¹ Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! ¹² Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. ¹³ A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. ¹⁴ Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

¹⁵ Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; ¹⁶ a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – ¹⁷ Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

¹⁸ Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. ¹⁹ Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. ²⁰ V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. ²¹ Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

²² Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ ²³ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. ²⁴ Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. ²⁵ Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. ²⁶ Ale přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. ²⁷ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
²⁸ Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. ²⁹ Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili. ³⁰ Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. ³¹ Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. – Vstaňte, pojďme odtud!

O kmeni a ratolestech

15 ¹„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. ² Každou mou ratolest, která nese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. ³ Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. ⁴ Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstanete-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. ⁵ Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. ⁶ Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. ⁷ Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. ⁸ Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. ⁹ Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. ¹⁰ Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. ¹¹ To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“

O poslání učedníků

¹² „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. ¹³ Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátelé. ¹⁴ Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. ¹⁵ Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. ¹⁶ Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. ¹⁷ To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
¹⁸ Nenávidí-li vás svět, vězte, že mně nenáviděl dříve než vás. ¹⁹ Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. ²⁰ Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat- jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. ²¹ Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. ²² Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. ²³ Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. ²⁴ Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. ²⁵ To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: ,Nenáviděli mě bez příčiny‘.
²⁶ Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. ²⁷ Také vy vydávejte světectví, neboť jste se mnou od začátku.
16 ¹ To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. ² Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. ³ To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. ⁴ Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina.“

O příchodu Přímluvce

„Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi. ⁵ Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: Kam jdeš? ⁶ Ale že jsem k vám tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce. ⁷ Říkám vám však pravdu: prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. ⁸ On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: ⁹ Hřích v tom, že ve mne nevěří; ¹⁰ spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; ¹¹ soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
¹² Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. ¹³ Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. ¹⁴ On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. ¹⁵ Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
¹⁶ Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte, neboť odcházím k Otci.“ ¹⁷ Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamenají slova ,zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte‘ a ,odcházím k Otci‘?“ ¹⁸ Říkali: „Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví.“ ¹⁹ Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte? ²⁰ Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármute se promění v radost. ²¹ Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. ²² I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. ²³ V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to v mém jménu. ²⁴ Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
²⁵ To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo. ²⁶ V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; ²⁷ vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. ²⁸ Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci.“

²⁹ Jeho učedníci mu řekli: „Nyní mluvíš přímo a bez obrazů. ³⁰ Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky, Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“ ³¹ Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte? ³² Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. ³³ To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“

Ježíšova modlitba za učedníky

17 ¹ Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, abay Syn oslavil tebe, ² stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. ³ A život věčný ue v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. ⁴ Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. ⁵ A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
⁶ Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. ⁷ Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; ⁸ neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. ⁹ Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; ¹⁰ a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. ¹¹ Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. ¹² Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.

¹³ Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. ¹⁴ Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. ¹⁵ Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. ¹⁶ Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. ¹⁷ Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. ¹⁸ Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. ¹⁹ Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli pravdě posvěceni.
²⁰ Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; ²¹ aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. ²¹ Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako jsme jedno – ²³ já v nich a ty ve mně, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval ses je tak jako mne. ²⁴ Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. ²⁵ Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal. ²⁶ Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

Zatčení

18 ¹ Po těch slovech šel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci. ² Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval. ³ Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.⁴  Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ ⁵ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. ⁶ Jakmile jim řekl ,to jsem já‘, couvli a padli na zem. ⁷ Opět se jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ ⁸ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“ ⁹ Tak se mělo naplnit slovo, které řekl: ,Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.‘ ¹⁰ Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. ¹¹ Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ ¹² Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. ¹³ Přivedli ho nejprve Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. ¹⁴ Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.

Ježíš před veleknězem

¹⁵ Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel s Ježíšem do nádvoří veleknězova domu. ¹⁶ Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. ¹⁷ Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?“ On řekl: „Nepatřím.“ ¹⁸ Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.
¹⁹ Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. ²⁰ Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. ²¹ Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl.“ ²² Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“ ²³ Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“ ²⁴ Annáš jej tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.

Petrovo zapření

²⁵ Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On to zapřel: „Nejsem.“ ²⁶ Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ ²⁷ Petr opět zapřel; a v tom zakokrhal kohout.

Ježíš před Pilátem

²⁸ Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. ²⁹ Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vnášíte proti tomu člověku?“ ³⁰ Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ ³¹ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Nám není dovoleno nikoho popravit.“ ³² To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.

³³ Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ ³⁴ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ ³⁵ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ ³⁶ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ ³⁷ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ ³⁸ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. ³⁹ Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho věžně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“ ⁴⁰ Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.

19 ¹ Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. ² Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. ³ Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje. ⁴ Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ ⁵ Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ ⁶ Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“ ⁷ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“ ⁸ Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. ⁹ Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. ¹⁰ Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ ¹¹ Ježíš odpověděl: „neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“
¹² Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“ ¹³ Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ,Na dláždění‘, hebrejský Gabbatha. ¹⁴ Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“ ¹⁵ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ ¹⁶ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.

Ukřižování

¹⁷ Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ,Lebka‘, hebrejský Golgota. ¹⁸ Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. ¹⁹ Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. ²⁰ Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejský, latinsky a řecky. ²¹ Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ,židovský král‘, nýbrž ,vydával se za židovského krále‘.“
²² Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ ²³ Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. ²⁴ Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ,Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘
To tedy vojáci provedli.
²⁵ U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
²⁶ Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ ²⁷ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.

Ježíšova smrt

²⁸ Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; proto aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ ²⁹ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. ³⁰ Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.

³¹ Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu připadal totiž velký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati z kříže. ³² Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. ³³ Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ³⁴ ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. ³⁵ A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé;, on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. ³⁶ Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ,Ani kost mu nebude zlomena.‘ ³⁷ A na jiném místě Písmo praví: ,Uvidí, koho probodli‘.

Pohřeb Ježíšův

³⁸ Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. ³⁹ Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. ⁴⁰ Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. ⁴¹ V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. ⁴² Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.

Prázdný hrob

20 ¹ První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. ² Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili. ³ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. ⁴ Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. ⁵ Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. ⁶ Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ⁷ ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. ⁸ Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. ⁹ Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. ¹⁰ Oba učedníci se pak vrátili domů.

Zjevení Marii Magdalské

¹¹ Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu ¹² a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. ¹³ Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ ¹⁴ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. ¹⁵ Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Ježíše tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ ¹⁶ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejský „Rabbuni“, to znamená ,Mistře‘.  ¹⁷ Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu. ¹⁸ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“

Dvojí zjevení v Jeruzalémě

¹⁹  Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ ²⁰ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. ²¹ Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ ²² Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.  ²³ Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
²⁴ Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. ²⁵ Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“

²⁶ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ ²⁷ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ ²⁸ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ ²⁹ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslaveni, kteří neviděli, a uvěřili.“

První dovětek

³⁰ Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. ³¹ Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Zjevení v Galileji

21 ¹ Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. ² Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. ³ Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby“. Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. ⁴ Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. ⁵ Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme“. ⁶ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. ⁷ Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“. Jak mile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen a brodil se k němu vodou. ⁸ Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.

⁹ Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. ¹⁰ Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ ¹¹ Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. ¹² Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. ¹³ Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. ¹⁴ To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

Rozhovor s Šimonem Petrem

¹⁵ Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pás mé beránky!“ ¹⁶ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ ¹⁷ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce! ¹⁸ Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásal a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ ¹⁹ To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“

²⁰ Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“ ²¹ Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“ ²² Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“ ²³ Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“

Druhý dovětek evangelia

²⁴ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé. ²⁵ Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

 

← Evangelium podle Jana 1-10

Hodnotit



Evangelium podle Jana
Zobrazit konkrétní verš:

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments