Přísloví Šalomounova – (Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými)

PRVNÍ ČÁST

25 1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
2 Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.
3 Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.
4 Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;
5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.
6 Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.
7 Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem,“ než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.
8 Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?
9 Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,
10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.
11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.
13 Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.
14 Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.
15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
16 Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
17 Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.
21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,
22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
23 Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.
24 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
25 Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.
26 Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
27 Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.
28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

26 1 Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.
2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.
5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.
6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
7 Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků.
8 Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi.
9 Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
11 Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.
12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.
13 Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“
14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
15 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“
20 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.
21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.
25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
26 nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
27 Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.

27 1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
2 Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.
3 Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.
4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?
5 Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.
6 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.
7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.
8 Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.
9 Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.
10 Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
11 Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.
12 Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.
13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
14 Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.
15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;
16 kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.
17 Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.
18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
19 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.
20 Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
21 Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.
22 Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
23 Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,
24 vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.
25 Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,
26 z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,
27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.

DRUHÁ ČÁST

28 1 Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
2 Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
3 Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.
4 Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.
5 Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
6 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.
7 Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.
8 Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej pro toho, kdo se smilovává nad nuznými.
9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.
10 Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.
11 Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
12 Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.
15 Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.
16 Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
17 Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!
18 Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.
19 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.
20 Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
21 Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní pro skývu chleba.
22 Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.
23 Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.
24 Kdo odírá otce a matku a říká: „To není žádný přestupek,“ je společníkem zhoubce.
25 Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
26 Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému.
27 Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.
28 Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.

29 1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.
4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.
6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.
7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.
8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.
9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.
10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.
11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.
13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.
15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.
16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.
17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.
19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.
24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.
25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.

Menší sbírky

SLOVA AGÚROVA

30 1 Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Ítielovi, k Ítielovi a Ukalovi.
2 Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
3 Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
4 Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
5 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
6 K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
7 O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
8 Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
9 tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
10 Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
11 Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
12 pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
13 pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
14 pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.

ČÍSELNÁ PŘÍSLOVÍ

15 Upír má dvě dcery: „Dej! Dej!“ – Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: „Dost“:
16 podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: „Dost!“
17 Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
18 Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
19 cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
20 Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila jsem se ničemnosti.“
21 Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
22 otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
23 vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
24 Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
25 mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
26 damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
27 kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;
28 ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
29 Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
30 lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
31 oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
32 Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
33 Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.

SLOVA LEMÚELOVA

31 1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Álef)

CHVÁLA ŽENY STATEČNÉ

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. (Bét)
11 Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. (Gimel)
12 Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. (Dálet)
13 Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. (Hé)
14 Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. (Vav)
15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. (Zajin)
16 Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. (Chet)
17 Bedra si opáše silou a posílí své paže. (Tet)
18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. (Jod)
19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. (Kaf)
20 Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. (Lámed)
21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. (Mém)
22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. (Nún)
23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. (Sámek)
24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. (Ajin)
25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. (Pé)
26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. (Çáde)
27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. (Kóf)
28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: (Réš)
29 „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“ (Šín)
30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. (Táv)
31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

← Přísloví (10-24)