Na Sínajské poušti

IZRAELSKÁ POSPOLITOST

Sčítání lidu – Na příkaz Hospodinův dává Mojžíš spočítat bojeschopné muže kromě lévijců.

1 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti ve stanu setkávání prvního dne druhého měsíce ve druhém roce po jejich vyjití z egyptské země. 2 „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců podle čeledí otcovských rodů. Ve jmenném seznamu bude každý jednotlivec mužského pohlaví 3 od dvacetiletých výše, každý, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje. Ty a Áron je spočítáte po oddílech. 4 Za každé pokolení bude s vámi jeden muž, vždy představitel otcovského rodu. 5 Toto jsou jména mužů, kteří budou stát při vás: za Rúbenův kmen Elísúr, syn Šedeúrův, 6 za Šimeónův Šelumíel, syn Suríšadajův, 7 za Judův Nachšón, syn Amínadabův, 8 za Isacharův Netaneel, syn Súarův, 9 za Zabulónův Elíab, syn Chelónův, 10 za Josefovce, za Efrajimův kmen Elíšama, syn Amíhudův, za Manasesův Gamlíel, syn Pedásurův, 11 za Benjamínův Abídan, syn Gideóního, 12 za Danův Achíezer, syn Amíšadajův, 13 za Ašerův Pagíel, syn Okranův, 14 za Gádův Eljásaf, syn Deúelův, 15 za Neftalíův Achíra, syn Énanův.“ 16 To byli zástupci pospolitosti, předáci otcovských pokolení; ti byli veliteli izraelských šiků. 17 Mojžíš a Áron přibrali tyto muže uvedené jménem. 18 Prvního dne druhého měsíce svolali celou pospolitost, aby všichni hlásili svůj původ podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán každý jednotlivec od dvacetiletých výše, 19 jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Spočítal je na Sínajské poušti.
20 Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného, byli uvedeni ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán každý jednotlivec mužského pohlaví od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 21 Z Rúbenova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet šest tisíc pět set. 22 Šimeónovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; z nich povolaní do služby byli zapsáni do jmenného seznamu, každý jednotlivec mužského pohlaví od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 23 Z Šimeónova pokolení bylo povolaných do služby padesát devět tisíc tři sta. 24 Gádovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 25 Z Gádova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet pět tisíc šest set padesát. 26 Judovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 27 Z Judova pokolení bylo povolaných do služby sedmdesát čtyři tisíce šest set. 28 Isacharovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 29 Z Isacharova pokolení bylo povolaných do služby padesát čtyři tisíce čtyři sta. 30 Zabulónovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 31 Ze Zabulónova pokolení bylo povolaných do služby padesát sedm tisíc čtyři sta.
32 Josefovci: Efrajimovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 33 Z Efrajimova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet tisíc pět set. 34 Manasesovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 35 Z Manasesova pokolení bylo povolaných do služby třicet dva tisíce dvě stě. 36 Benjamínovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 37 Z Benjamínova pokolení bylo povolaných do služby třicet pět tisíc čtyři sta. 38 Danovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 39 Z Danova pokolení bylo povolaných do služby šedesát dva tisíce sedm set. 40 Ašerovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 41 Z Ašerova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet jeden tisíc pět set. 42 Neftalíovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet do boje. 43 Z Neftalíova pokolení bylo povolaných do služby padesát tři tisíce čtyři sta. 44 To jsou povolaní do služby, které spočítali Mojžíš a Áron s izraelskými předáky; bylo jich dvanáct, po jednom z každého otcovského rodu. 45 Všech Izraelců povolaných do služby podle otcovských rodů od dvacetiletých výše, všech, kdo v Izraeli byli schopni vycházet do boje, 46 všech povolaných do služby bylo šest set tři tisíce pět set padesát. 47 Avšak lévijci podle svého otcovského pokolení mezi ně započteni nebyli. 48 Hospodin totiž promluvil k Mojžíšovi: 49 „Pokolení Léviho mezi Izraelce nezapočítáš ani nepořídíš jejich soupis. 50 Lévijce přidělíš k příbytku svědectví, ke všemu jeho nářadí i ke všemu, co k němu patří. Budou nosit příbytek a všechno jeho nářadí a budou u něho přisluhovat; budou tábořit kolem příbytku. 51 Než příbytek potáhne dál, lévijci jej složí; při táboření jej lévijci postaví. Přiblíží-li se někdo nepovolaný, zemře. 52 Izraelci budou tábořit každý ve svém táboře, každý při svém praporu po oddílech. 53 Lévijci však budou tábořit kolem příbytku svědectví, aby na pospolitost Izraelců nedolehl hrozný hněv. Lévijci budou držet stráž u příbytku svědectví.“ 54 Izraelci učinili vše přesně tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

Řád pro pochod a táboření – Lid je rozdělen do čtyř útvarů seskupených kolem kmenů Juda, Rúben, Efrajim a Dan.

2 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 2 „Izraelci budou tábořit každý u svého praporu, pod znaky svého otcovského rodu; budou tábořit opodál kolem stanu setkávání. 3 Vpředu, na východní straně, se utáboří po oddílech prapor tábora Judova. Předákem Judovců bude Nachšón, syn Amínadabův; 4 v jeho voji bude sedmdesát čtyři tisíce šest set povolaných do služby. 5 U něho bude tábořit pokolení Isachar. Předákem Isacharovců bude Netaneel, syn Súarův; 6 v jeho voji bude padesát čtyři tisíce čtyři sta povolaných do služby. 7 Dále pokolení Zabulón. Předákem Zabulónovců bude Elíab, syn Chelónův; 8 v jeho voji bude padesát sedm tisíc čtyři sta povolaných do služby. 9 Všech povolaných do služby z tábora Judova bude po oddílech sto osmdesát šest tisíc čtyři sta; ti potáhnou první. 10 Prapor tábora Rúbenova po oddílech bude na jižní straně. Předákem Rúbenovců bude Elísúr, syn Šedeúrův; 11 v jeho voji bude čtyřicet šest tisíc pět set povolaných do služby. 12 U něho bude tábořit pokolení Šimeón. Předákem Šimeónovců bude Šelumíel, syn Suríšadajův; 13 v jeho voji bude padesát devět tisíc tři sta povolaných do služby. 14 Dále pokolení Gád. Předákem Gádovců bude Eljásaf, syn Reúelův; 15 v jeho voji bude čtyřicet pět tisíc šest set padesát povolaných do služby. 16 Všech povolaných do služby z tábora Rúbenova bude po oddílech sto padesát jeden tisíc čtyři sta padesát; ti potáhnou druzí.
17 Pak potáhne stan setkávání a tábor lévijců uprostřed ostatních táborů. Potáhnou tak, jak budou tábořit, každý na určeném místě, prapor za praporem. 18 Prapor tábora Efrajimova po oddílech bude na západní straně. Předákem Efrajimovců bude Elíšama, syn Amíhudův; 19 v jeho voji bude čtyřicet tisíc pět set povolaných do služby. 20 U něho bude pokolení Manases. Předákem Manasesovců bude Gamlíel, syn Pedásurův; 21 v jeho voji bude třicet dva tisíce dvě stě povolaných do služby. 22 Dále pokolení Benjamín. Předákem Benjamínovců bude Abídan, syn Gideóního; 23 v jeho voji bude třicet pět tisíc čtyři sta povolaných do služby. 24 Všech povolaných do služby z tábora Efrajimova bude po oddílech sto osm tisíc jedno sto; ti potáhnou třetí. 25 Prapor tábora Danova po oddílech bude na straně severní. Předákem Danovců bude Achíezer, syn Amíšadajův; 26 v jeho voji bude šedesát dva tisíce sedm set povolaných do služby. 27 U něho bude tábořit pokolení Ašer. Předákem Ašerovců bude Pagíel, syn Okranův; 28 v jeho voji bude čtyřicet jeden tisíc pět set povolaných do služby. 29 Dále pokolení Neftalí. Předákem Neftalíovců bude Achíra, syn Énanův; 30 v jeho voji bude padesát tři tisíce čtyři sta povolaných do služby. 31 Všech povolaných do služby z tábora Danova bude sto padesát sedm tisíc šest set; ti potáhnou poslední, prapor za praporem.“ 32 To jsou Izraelci povolaní do služby podle otcovských rodů. Všech povolaných do služby v táborech po oddílech bylo šest set tři tisíce pět set padesát. 33 Avšak lévijci nebyli mezi Izraelce započteni, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Tak tábořili prapor za praporem, tak i táhli dál, každý se svou čeledí, u svého otcovského rodu.

Áronův rod a lévijské čeledi – Lévijci zastupují před Bohem prvorozené; mají na starost stan setkávání s příslušenstvím.

3 1 Toto je rodopis Áronův – a Mojžíšův – v den, kdy Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaji. 2 Toto jsou jména Áronových synů: Prvorozený Nádab, pak Abíhú, Eleazar a Ítamar. 3 To jsou jména Áronových synů, pomazaných kněží, které Mojžíš uvedl v úřad, aby sloužili jako kněží. 4 Nádab a Abíhú však zemřeli před Hospodinem, když na Sínajské poušti přinesli před Hospodina cizí oheň. Syny neměli. Proto vedle svého otce Árona sloužili jako kněží Eleazar a Ítamar. 5 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 6 „Přiveď pokolení Léviho a postav je před kněze Árona, aby mu přisluhovali. 7 Budou držet stráž před stanem setkávání za něho i za celou pospolitost, aby se mohla konat služba při příbytku. 8 Budou mít na starosti všechno nářadí stanu setkávání. Budou držet stráž za Izraelce, aby se mohla konat při příbytku služba. 9 Lévijce dáš Áronovi a jeho synům; budou mu odděleni z Izraelců jako dar. 10 Árona pak a jeho syny pověříš, aby střežili své kněžství. Jestliže se přiblíží někdo nepovolaný, zemře.“ 11 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 12 „Hle, já jsem si vzal lévijce z Izraelců místo všech prvorozených mezi Izraelci, všech, kteří otvírají lůno. Lévijci jsou moji. 13 Mně patří všechno prvorozené. V den, kdy jsem pobil všechno prvorozené v egyptské zemi, oddělil jsem pro sebe jako svaté všechno prvorozené v Izraeli, člověka i dobytče. Jsou moji. Já jsem Hospodin.“ 14 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti: 15 „Spočítej Léviovce podle čeledí otcovských rodů. Spočítáš všechny mužského pohlaví, od jednoměsíčních výše.“ 16 Mojžíš je na rozkaz Hospodinův spočítal, jak měl přikázáno. 17 A toto jsou Léviovci uvedení svými jmény: Geršón, Kehat a Merarí. 18 Toto jsou jména Geršónovců podle čeledí: Libní a Šimeí. 19 A Kehatovci podle čeledí: Amrám a Jishár, Chebrón a Uzíel.
20 A Meraríovci podle čeledí: Machlí a Muší. To jsou lévijské čeledi podle otcovských rodů. 21 Ke Geršónovi patří čeleď libníjská a čeleď šimeíská. To jsou geršónské čeledi. 22 Povolaných do služby bylo mezi nimi sedm tisíc pět set, což odpovídalo počtu všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše. 23 Geršónské čeledi měly tábořit za příbytkem na západní straně. 24 Předákem geršónského rodu byl Eljásaf, syn Láelův. 25 Ve stanu setkávání měli Geršónovci na starosti příbytek, totiž stan, jeho přikrývku a závěs na vchodu do stanu setkávání, 26 zástěny nádvoří i závěs na vchodu do nádvoří, které je kolem příbytku a oltáře, stanová lana a veškerou práci s tím spojenou. 27 Ke Kehatovi patří čeleď amrámská a čeleď jishárská, čeleď chebrónská a čeleď uzíelská. To jsou kehatské čeledi. 28 Bylo jich osm tisíc šest set, což odpovídalo počtu všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše; ti drželi stráž při svatyni. 29 Čeledi Kehatovců měly tábořit podél příbytku na jižní straně. 30 Předákem rodu kehatských čeledí byl Elísáfan, syn Uzíelův. 31 Na starosti měli schránu, stůl, svícen, oltáře, nářadí svatyně potřebné k obsluze, závěs a veškerou práci s tím spojenou. 32 Předním z předáků léviovských byl Eleazar, syn kněze Árona, pověřený dohledem nad těmi, kteří drželi stráž při svatyni. 33 K Merarímu patří čeleď machlíjská a čeleď mušíjská. To jsou meraríjské čeledi. 34 Povolaných do služby bylo mezi nimi šest tisíc dvě stě, což odpovídalo počtu všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše. 35 Předákem rodu meraríjských čeledí byl Súríel, syn Abíchajilův; měly tábořit podél příbytku na severní straně.
36 Meraríovci byli pověřeni starostí o desky příbytku a jeho svlaky, o sloupy, podstavce, všechno nářadí a veškerou práci s tím spojenou, 37 též o sloupy kolem nádvoří, jejich podstavce, stanové kolíky a lana. 38 Vpředu před příbytkem, před stanem setkávání, na východní straně budou tábořit Mojžíš, Áron a jeho synové; budou držet stráž při svatyni, stráž za Izraelce. Jestliže se přiblíží někdo nepovolaný, zemře. 39 Všech lévijců povolaných do služby, které spočítal Mojžíš a Áron podle čeledí na rozkaz Hospodinův, všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše bylo dvacet dva tisíce. 40 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Spočítej všechny prvorozené Izraelce mužského pohlaví od jednoměsíčních výše a pořiď jejich jmenný seznam. 41 Pak místo všech prvorozených mezi Izraelci vezmeš pro mne lévijce. Já jsem Hospodin! Též místo všech prvorozených izraelských dobytčat vezmeš dobytek lévijců.“ 42 Mojžíš spočítal všechny prvorozené mezi Izraelci, jak mu Hospodin přikázal. 43 A bylo všech prvorozených mužského pohlaví od jednoměsíčních výše, kteří byli zapsáni do jmenného seznamu, povolaných do služby dvacet dva tisíce dvě stě sedmdesát tři. 44 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 45 „Místo všech prvorozených mezi Izraelci vezmi lévijce a místo jejich dobytka dobytek lévijců. Lévijci jsou moji. Já jsem Hospodin! 46 Jako výplatné za dvě stě třiasedmdesát prvorozených Izraelců, kteří přesahují počet lévijců, 47 vybereš po pěti šekelech stříbra na hlavu; vybereš je podle váhy určené svatyní, šekel je dvacet zrn. 48 Stříbro předáš Áronovi a jeho synům jako výplatné za ty, kdo přesahují jejich počet.“ 49 Mojžíš vybral výplatné za ty, kdo přesahovali počet vyplacených lévijců. 50 Vybral stříbro za prvorozené Izraelce, tisíc tři sta šedesát pět šekelů podle váhy určené svatyní. 51 Výplatné pak předal Mojžíš na rozkaz Hospodinův Áronovi a jeho synům, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Služba lévijců při tažení – Kehatovci, Geršónovci a Meraríovci mají přenášet a znovu stavět stan setkávání.

4 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 2 „Pořiď soupis Kehatovců z řad Léviovců podle čeledí otcovských rodů 3 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo jsou schopni nastoupit do služby, totiž konat dílo při stanu setkávání. 4 Toto bude služba Kehatovců při stanu setkávání: péče o nejsvětější předměty. 5 Než tábor potáhne dál, přijde Áron se svými syny a sejmou oponu zavěšenou uvnitř. Tou přikryjí schránu svědectví; 6 na to pak dají přehoz z tachaší kůže, rozprostřou navrch pokrývku celou purpurově fialovou a provléknou tyče. 7 Na stůl pro předkladné chleby rozprostřou pokrývku purpurově fialovou a na ni dají mísy, pánvičky, obětní misky a konvice pro úlitbu; bude na něm i každodenní chléb. 8 Na to vše rozprostřou karmínovou pokrývku, přikryjí přikrývkou z tachaší kůže a provléknou tyče. 9 Pak vezmou purpurově fialovou pokrývku a přikryjí svícen k svícení i jeho kahánky, nůžky na knoty, pánve na oheň a všechny nádoby na olej, potřebné k jeho obsluze. 10 Vloží jej se vším náčiním do přikrývky z tachaší kůže a dají na nosidla. 11 Na zlatý oltář rozprostřou pokrývku purpurově fialovou, přikryjí jej přikrývkou z tachaší kůže a provléknou tyče. 12 Pak vezmou všechno bohoslužebné náčiní potřebné k obsluze ve svatyni, dají na pokrývku purpurově fialovou, přikryjí je přikrývkou z tachaší kůže a dají na nosidla. 13 Vyberou popel z oltáře a na oltář rozprostřou nachovou pokrývku; 14 na ni dají všechno náčiní potřebné k jeho obsluze: pánve na oheň, vidlice, lopaty, kropenky a všechno ostatní oltářní náčiní, rozprostřou na ně přehoz z tachaší kůže a provléknou tyče.
15 Tak Áron a jeho synové úplně přikryjí svaté předměty a všechno nářadí svatyně, než tábor potáhne dál; teprve potom přijdou Kehatovci, aby to nesli. Nedotknou se svatých předmětů, aby nezemřeli. To bude povinnost Kehatovců při stanu setkávání. 16 Eleazar, syn kněze Árona, bude pověřen dohledem na olej k svícení, na kadidlo z vonných látek, každodenní přídavnou oběť a olej k pomazávání, bude pověřen dohledem na celý příbytek se vším, co je v něm, ve svatyni i v jejích nádobách.“ 17 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 18 „Nesmíte dopustit, aby kmen kehatských čeledí z řad lévijců byl vyhlazen. 19 Aby zůstali naživu a nezemřeli, udělejte pro ně toto: Než přistoupí k nejsvětějším předmětům, přijde Áron se svými syny a každému určí jeho pracovní povinnost. 20 Nesmějí vejít, aby se dívali, jak jsou baleny svaté předměty, aby nezemřeli.“ 21 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 22 „Pořiď také soupis Geršónovců podle čeledí otcovských rodů. 23 Spočítáš je od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo jsou schopni nastoupit do služby, totiž konat službu při stanu setkávání. 24 Toto bude služba a pracovní povinnost geršónských čeledí: 25 Budou nosit stanové plachty příbytku, totiž stan setkávání, jeho přikrývku i přikrývku z tachaší kůže, která je na něm navrchu, závěs ze vchodu do stanu setkávání, 26 zástěny nádvoří i závěs ze vchodu brány do nádvoří, které je kolem příbytku a oltáře, stanová lana i všechno nářadí potřebné k práci. Budou konat všechno, co jim bude uloženo. 27 Veškerá služba Geršónovců se bude konat na rozkaz Árona a jeho synů; týká se to veškeré jejich pracovní povinnosti. Dohlédnete na ně, aby svou povinnost plnili svědomitě. 28 To bude služba geršónovských čeledí při stanu setkávání; budou ji bedlivě konat za dozoru Ítamara, syna kněze Árona. 29 Meraríovce rovněž spočítáš podle čeledí otcovských rodů. 30 Spočítáš je od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo jsou schopni nastoupit do služby, totiž konat službu při stanu setkávání. 31 Jejich povinností, na kterou budou dbát při veškeré své službě při stanu setkávání, je péče o desky příbytku a jeho svlaky, o sloupy a podstavce, 32 též o sloupy kolem nádvoří, jejich podstavce, stanové kolíky a lana a o všechno nářadí pro veškerou práci s tím spojenou. Jmenovitě vypočítáte všechny předměty, o něž budou povinni dbát.
33 To bude služba čeledí Meraríovců a veškerá jejich práce při stanu setkávání za dozoru Ítamara, syna kněze Árona.“ 34 Mojžíš s Áronem a předáky pospolitosti spočítal Kehatovce podle čeledí otcovských rodů, 35 od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo byli schopni nastoupit do služby, totiž do služby při stanu setkávání. 36 Povolaných do služby podle čeledí bylo dva tisíce sedm set padesát. 37 To jsou povolaní do služby z kehatských čeledí, všichni, kdo slouží při stanu setkávání, jak je spočítal Mojžíš s Áronem na rozkaz Hospodinův daný skrze Mojžíše. 38 Geršónovců povolaných do služby podle čeledí otcovských rodů 39 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo byli schopni nastoupit do služby, totiž do služby při stanu setkávání, 40 povolaných do služby podle čeledí a otcovských rodů bylo dva tisíce šest set třicet. 41 To jsou povolaní do služby z čeledí Geršónovců, všichni, kdo slouží při stanu setkávání, jak je spočítal Mojžíš s Áronem na rozkaz Hospodinův. 42 Povolaných do služby z čeledí Meraríovců podle čeledí otcovských rodů 43 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo byli schopni nastoupit do služby, totiž do služby při stanu setkávání, 44 povolaných do služby podle čeledí bylo tři tisíce dvě stě. 45 To jsou povolaní do služby z čeledí Meraríovců, jak je spočítal Mojžíš s Áronem na rozkaz Hospodinův daný skrze Mojžíše. 46 Všech lévijců povolaných do služby, jak je spočítal Mojžíš s Áronem a izraelskými předáky podle čeledí otcovských rodů, 47 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo přicházeli vykonávat uloženou práci a jakoukoli pracovní povinnost při stanu setkávání, 48 povolaných do služby bylo osm tisíc pět set osmdesát. 49 Sečetl je na rozkaz Hospodinův daný skrze Mojžíše, každého podle jeho pracovní povinnosti; to jsou povolaní do služby, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

RŮZNÁ USTANOVENÍ

Řád pro nečisté a provinilé – Pravidla pro vyloučení nečistých z tábora a pro vyměření pokut provinilým.

5 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž Izraelcům, ať vyhostí z tábora každého malomocného, každého, kdo trpí výtokem, i každého, kdo se znečistil při mrtvém. 3 Vyhostíte osoby jak mužského, tak i ženského pohlaví, vyhostíte je ven za tábor, aby neznečišťovaly tábory těch, uprostřed nichž já přebývám.“ 4 Izraelci tak učinili a vyhostili je ven za tábor. Udělali to tak, jak mluvil Hospodin k Mojžíšovi. 5 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 6 „Mluv k Izraelcům: Když se muž nebo žena dopustí nějakého hříchu, jak se ho lidé dopouštějí zpronevěrou Hospodinu, a budou shledáni vinnými, 7 vyznají svůj hřích, jehož se dopustili, a viník dá odškodnění a navíc přidá pětinu. To dá tomu, proti komu se provinil. 8 Nemá-li ten člověk žádného zastánce, jemuž by se odškodnění mělo předat, připadne stanovené odškodnění Hospodinu a předá se knězi, kromě berana smírčí oběti, potřebného k vykonání smírčího obřadu za něho. 9 Každá oběť pozdvihování se všemi svatými dary, které Izraelci přinesou knězi, bude jeho. 10 Svaté dary od kohokoli budou jeho; co kdo dá knězi, bude jeho.“

Řád pro osvědčení neviny – Boží soud nad ženou nařčenou z nevěry.

11 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 12 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Kdyby se žena některého muže dostala na scestí a zpronevěřila se mu 13 a někdo se s ní tělesně stýkal, třebaže to zůstane skryto jejímu muži a ona se neprozradí, poskvrnila se, i když proti sobě nemá svědka a nebyla přistižena. 14 Když se muže zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se poskvrnila, anebo se ho zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se neposkvrnila, 15 přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu éfy ječné mouky, ale nepoleje ji olejem ani na ni nedá kadidlo, neboť to je obětní dar žárlivosti, připomínkový obětní dar, který má připomenout vinu. 16 Kněz ženu přivede a postaví ji před Hospodina. 17 Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu z podlahy v příbytku a dá jej do vody. 18 Potom kněz postaví ženu s rozpuštěnými vlasy před Hospodina a dá jí do rukou připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. Kněz bude mít v ruce hořkou vodu prokletí 19 a bude zapřísahat ženu slovy: ‚Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a ty ses nedostala na scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena touto hořkou vodou prokletí. 20 Ale jestliže ses dostala na scestí a byla svému muži nevěrná a poskvrnila se tím, že se s tebou stýkal někdo jiný kromě tvého muže…,‘ 21 tu kněz zapřisáhne ženu přísežnou kletbou a řekne jí: ‚Ať s tebou Hospodin naloží uprostřed tvého lidu podle přísežné kletby! Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo. 22 Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.‘ Žena odpoví: ‚Amen, amen.‘ 23 Kněz pak napíše tyto kletby na listinu a spláchne je do hořké vody 24 a dá ženě vypít tu hořkou vodu prokletí, takže ji voda prokletí naplní hořkostí.
25 Potom vezme kněz z ženiny ruky obětní dar žárlivosti, bude obětní dar nabízet podáváním Hospodinu a přinese jej k oltáři. 26 Vezme z obětního daru hrst na připomínku a obrátí ji na oltáři v obětní dým. Potom dá ženě napít té vody. 27 Když jí dal napít té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou svému muži, naplní ji voda prokletí hořkostí, břicho jí naduje, její klín potratí a žena bude ve svém lidu kletbou. 28 Jestliže se však žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření zproštěna a bude mít potomky. 29 Toto je řád v případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je nevěrná svému muži a poskvrní se. 30 Muž, jehož se zmocní žárlivost a jenž bude na svou ženu žárlit, postaví ji před Hospodina a kněz s ní vykoná vše podle tohoto řádu. 31 Muž bude prost viny, žena svou vinu ponese.“

Řád nazírů – Podmínky pro Hospodinovy zasvěcence, předpoklady pro platnost nebo porušení jejich slibu, předpisy pro zakončení stavu zasvěcenosti.

6 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Když se muž nebo žena rozhodne složit mimořádný slib nazírský a zasvětí se Hospodinu, 3 ať se vystříhá vína a opojného nápoje. Nebude pít nic kvašeného, víno ani opojný nápoj, nebude pít šťávu z hroznů ani jíst čerstvé nebo sušené hrozny. 4 Po celou dobu svého nazírství neokusí nic z toho, co pochází z vinné révy, od nezralých hroznů až po výhonky. 5 Po celou dobu platnosti slibu svého nazírství si nedá břitvou oholit hlavu. Dokud neskončí doba, po kterou se zasvětil Hospodinu, bude svatý a nechá si na hlavě volně růst vlasy. 6 Po celou dobu svého zasvěcení Hospodinu nesmí přijít do styku se zemřelým. 7 Nesmí se poskvrnit ani tehdy, když mu zemře otec nebo matka, bratr nebo sestra, protože na jeho hlavě je nazírské znamení jeho Boha. 8 Je svatý Hospodinův po celou dobu svého nazírství. 9 Kdyby však zcela nenadále poblíž něho někdo zemřel a on poskvrnil svou hlavu s nazírským znamením, oholí si ji v den, kdy se bude očišťovat, oholí ji sedmého dne. 10 V osmý den přinese knězi dvě hrdličky nebo dvě holoubátka ke vchodu do stanu setkávání. 11 Kněz připraví jedno v oběť za hřích a druhé v oběť zápalnou, aby za něho vykonal smírčí obřady proto, že se prohřešil při mrtvém; toho dne mu zase posvětí hlavu. 12 On se pak znovu zasvětí Hospodinu po dobu svého nazírství a přinese ročního beránka jako oběť za vinu; avšak předešlá doba bude neplatná, protože své nazírství poskvrnil. 13 Toto je řád pro nazíra: V den, kdy skončí doba jeho nazírství, přivede ho kněz ke vchodu do stanu setkávání.
14 Jako svůj dar Hospodinu přinese jednoho ročního beránka bez vady k oběti zápalné, jednu roční ovci bez vady k oběti za hřích a jednoho berana bez vady k oběti pokojné; 15 dále koš nekvašených chlebů, totiž bochánky z bílé mouky zadělané olejem a nekvašené oplatky pomazané olejem, a příslušné přídavné oběti a úlitby. 16 Kněz to přinese před Hospodina a bude obětovat jeho oběť za hřích a jeho oběť zápalnou. 17 Berana připraví Hospodinu jako hod oběti pokojné spolu s košem nekvašených chlebů; kněz připraví i jeho přídavnou oběť a jeho úlitbu. 18 Nazír si pak u vchodu do stanu setkávání oholí na hlavě nazírské znamení, vezme vlasy z hlavy, své nazírské znamení, a dá je na oheň, který bude pod pokojnou obětí. 19 Nato kněz vezme vařené plece z berana, z koše jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou oplatku a vloží to do rukou nazírovi, poté co si oholil své nazírské znamení. 20 Kněz to nabídne Hospodinu podáváním jako oběť podávání. Je to svatý příděl pro kněze spolu s hrudím oběti podávání a kýtou oběti pozdvihování. Potom už může nazír pít víno.“ 21 Takový je řád pro nazíra, který Hospodinu slíbil dar za svoje nazírství kromě toho, co dá sám od sebe navíc. Učiní podle svého slibu, který složil, podle řádu svého nazírství.

Kněžské požehnání – Na Hospodinův příkaz má Áron dávat Izraelcům požehnání.

22 Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi:
23 „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy:
24 ‚Hospodin tě požehná a ochrání tě,
25 Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,
26 Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
27 Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“

DARY PRO SVATYNI

Dvanáct zástupců izraelských pokolení přináší dary a oběti k zasvěcení oltáře.

7 1 V den, kdy Mojžíš dokončil stavbu příbytku, pomazal a posvětil jej i všechno jeho nářadí, též oltář s veškerým nářadím. Když to vše pomazal a posvětil, 2 přinesli izraelští předáci, představitelé otcovských rodů, své dary ; byli to předáci pokolení, ti, kteří stáli nad povolanými do služby. 3 Přivedli jako svůj dar před Hospodina šest krytých povozů a dvanáct kusů skotu, po jednom povozu od dvou předáků a od každého předáka jednoho býka; ty přinesli jako dar před příbytek. 4 Hospodin řekl Mojžíšovi: 5 „Přijmi je od nich. Budou tu pro službu při stanu setkávání. Dáš je lévijcům, každé čeledi podle její služby.“ 6 Mojžíš přijal povozy i skot a dal je lévijcům. 7 Dva povozy a čtyři kusy skotu dal Geršónovcům pro jejich službu. 8 Čtyři povozy a osm kusů skotu dal Meraríovcům pro jejich službu za dozoru Ítamara, syna kněze Árona. 9 Kehatovcům nedal nic, protože jejich služba se týkala svatých předmětů, a ty se nosily na ramenou. 10 Předáci přinesli také dar k zasvěcení oltáře. V den, kdy byl oltář pomazán, přinesli před něj svůj dar. 11 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Každého dne přinese vždy jeden z předáků svůj dar k zasvěcení oltáře.“ 12 Prvního dne tedy přinesl svůj dar Nachšón, syn Amínadabův, z pokolení Judova. 13 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 14 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 15 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 16 jeden kozel k oběti za hřích, 17 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Nachšóna, syna Amínadabova. 18 Druhého dne přinesl svůj dar Netaneel, syn Súarův, předák Isacharův. 19 Přinesl darem jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou kropenku o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 20 jednu zlatou pánvičku o deseti šekelech, plnou kadidla, 21 jednoho mladého býčka, jednoho berana, jednoho ročního beránka k oběti zápalné, 22 jednoho kozla k oběti za hřích, 23 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Netaneela, syna Súarova.
24 Třetího dne předák Zabulónovců, Elíab, syn Chelónův. 25 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 26 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 27 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 28 jeden kozel k oběti za hřích, 29 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Elíaba, syna Chelónova. 30 Čtvrtého dne předák Rúbenovců Elísúr, syn Šedeúrův. 31 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 32 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 33 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 34 jeden kozel k oběti za hřích, 35 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Elísúra, syna Šedeúrova.
36 Pátého dne předák Šimeónovců Šelumíel, syn Suríšadajův. 37 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 38 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 39 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 40 jeden kozel k oběti za hřích, 41 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Šelumíela, syna Suríšadajova. 42 Šestého dne předák Gádovců Eljásaf, syn Deúelův. 43 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 44 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 45 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 46 jeden kozel k oběti za hřích, 47 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Eljásafa, syna Deúelova. 48 Sedmého dne předák Efrajimovců Elíšama, syn Amíhudův. 49 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 50 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 51 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 52 jeden kozel k oběti za hřích, 53 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Elíšamy, syna Amíhudova.
54 Osmého dne předák Manasesovců Gamlíel, syn Pedásurův. 55 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 56 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 57 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 58 jeden kozel k oběti za hřích, 59 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Gamlíela, syna Pedásurova. 60 Devátého dne předák Benjamínovců Abídan, syn Gideóního. 61 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 62 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 63 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 64 jeden kozel k oběti za hřích, 65 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Abídana, syna Gideóního. 66 Desátého dne předák Danovců Achíezer, syn Amíšadajův. 67 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 68 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 69 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 70 jeden kozel k oběti za hřích, 71 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Achíezera, syna Amíšadajova. 72 Jedenáctého dne předák Ašerovců Pagíel, syn Okranův. 73 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 74 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 75 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 76 jeden kozel k oběti za hřích, 77 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Pagíela, syna Okranova.
78 Dvanáctého dne předák Neftalíovců Achíra, syn Énanův. 79 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –, 80 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech, plná kadidla, 81 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné, 82 jeden kozel k oběti za hřích, 83 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl dar Achíry, syna Énanova. 84 To byl dar k zasvěcení oltáře od izraelských předáků v den, kdy byl pomazán: dvanáct stříbrných mis, dvanáct stříbrných kropenek, dvanáct zlatých pánviček. 85 Sto třicet šekelů stříbra měla jedna mísa a jedna kropenka sedmdesát; stříbro všech nádob vážilo dva tisíce čtyři sta šekelů podle váhy určené svatyní. 86 Zlatých pánviček bylo dvanáct, plných kadidla, každá pánvička po deseti šekelech podle váhy určené svatyní; zlato všech pánviček vážilo sto dvacet šekelů. 87 Všech kusů skotu k oběti zápalné bylo dvanáct býčků, k tomu dvanáct beranů, dvanáct ročních beránků s příslušnými přídavnými oběťmi a dvanáct kozlů k oběti za hřích; 88 všech kusů skotu k hodu oběti pokojné bylo čtyřiadvacet býčků, k tomu šedesát beranů, šedesát kozlů a šedesát ročních beránků. To byl dar k zasvěcení oltáře poté, co byl pomazán. 89 Když Mojžíš vcházel do stanu setkávání, aby Bůh k němu mluvil, slyšel hlas, jak k němu mluví od příkrovu na schráně svědectví, z místa mezi dvěma cheruby; i mluvil s ním.

DALŠÍ USTANOVENÍ

Řády pro službu ve svatyni – Rozsvěcování světel na svícnu. Dodatky k ustanovením o oddělení a očištění lévijců ke službě.

8 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš nasazovat kahánky, dbej, aby těch sedm kahánků svítilo dopředu před svícen.“ 3 Áron tak učinil. Nasadil kahánky na svícen směrem dopředu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 4 Svícen byl vyroben z tepaného zlata; jak dřík, tak květy na něm byly z tepaného zlata. Mojžíš zhotovil svícen podle vzoru, který mu ukázal Hospodin. 5 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 6 „Vezmi z Izraelců lévijce a očisť je. 7 Aby byli čisti, vykonej s nimi toto: Pokrop je vodou rozhřešení, pak ať si dají břitvou oholit celé tělo a vyperou si roucha. Tak se očistí. 8 Potom vezmou mladého býčka a jako oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem. A ty vezmeš druhého mladého býčka k oběti za hřích. 9 Přikážeš, aby lévijci předstoupili před stan setkávání, a svoláš celou pospolitost Izraelců. 10 Přivedeš lévijce před Hospodina a Izraelci na ně budou vkládat ruce. 11 Nato Áron nabídne lévijce Hospodinu podáváním jako oběť podávání od Izraelců, a budou způsobilí vykonávat Hospodinovu službu. 12 Lévijci vloží ruce na hlavy těch býků a ty obětuj Hospodinu jednoho jako oběť za hřích a druhého jako oběť zápalnou k vykonání smírčích obřadů za lévijce. 13 Pak lévijce postavíš před Árona a jeho syny, nabídneš je Hospodinu jako oběť podávání 14 a oddělíš lévijce od ostatních Izraelců. Lévijci jsou moji. 15 Lévijci půjdou sloužit při stanu setkávání teprve potom, až je očistíš a nabídneš jako oběť podávání. 16 Budou mi odděleni z Izraelců jako dar; vzal jsem si je místo všech, kteří otvírají lůno, místo všech prvorozených mezi Izraelci. 17 Mně patří všechno prvorozené mezi Izraelci, člověk i dobytče. Oddělil jsem je pro sebe jako svaté v den, kdy jsem pobil v egyptské zemi všechno prvorozené. 18 Vzal jsem si lévijce místo všech prvorozených mezi Izraelci. 19 Dávám je Áronovi a jeho synům jako darované z Izraelců, aby za Izraelce vykonávali službu při stanu setkávání. Budou za Izraelce vykonávat smírčí obřady, aby je nepostihla pohroma, když přistoupí ke svatyni.“ 20 Mojžíš a Áron i celá pospolitost Izraelců vykonali s lévijci to, co o nich přikázal Hospodin Mojžíšovi; to s nimi Izraelci vykonali. 21 Lévijci se očistili od hříchů, vyprali si roucha a Áron je podáváním nabídl Hospodinu jako oběť podávání, a tak za ně vykonal smírčí obřady, aby byli čisti. 22 Teprve potom šli lévijci vykonávat službu při stanu setkávání před Áronem a jeho syny. Jak Hospodin Mojžíšovi o lévijcích přikázal, tak s nimi učinili. 23 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 24 „Toto je řád pro lévijce: Od pětadvaceti let bude schopen nastoupit do služby, totiž konat službu při stanu setkávání. 25 Od padesáti let bude této služby zproštěn a nebude už sloužit. 26 Může ovšem přisluhovat svým bratřím při stanu setkávání ve strážné službě, ale vlastní službu konat nebude. Tak to učiníš s lévijci vzhledem k tomu, co jim bylo svěřeno.“

Řád pro slavnost beránka – Stanovení náhradního termínu pro ty, kdo se nemohou pro vnější překážky zúčastnit velikonočního hodu beránka v určený čas.

9 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti v prvním měsíci, druhého roku po jejich vyjití z egyptské země: 2 „Ať Izraelci slaví ve stanovený čas hod beránka. 3 Budete jej slavit ve stanovený čas čtrnáctého dne tohoto měsíce navečer, budete jej slavit podle všech příslušných nařízení a směrnic.“ 4 I vyzval Mojžíš Izraelce, aby slavili hod beránka. 5 A slavili hod beránka prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer, na Sínajské poušti. Izraelci učinili všechno tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 6 Byli tu však muži, kteří se poskvrnili při mrtvém člověku a nemohli onoho dne hod beránka slavit. Proto předstoupili onoho dne ti muži před Mojžíše – a Árona – 7 a řekli mu: „My jsme se poskvrnili při mrtvém člověku. Proč máme být vyloučeni a nesmíme přinést dar Hospodinu ve stanovený čas spolu s ostatními Izraelci?“ 8 Mojžíš jim odpověděl: „Zůstaňte tu, dokud neuslyším, co vám přikáže Hospodin.“ 9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k Izraelcům: Když se někdo z vás nebo z vašich budoucích pokolení poskvrní při mrtvém anebo bude na daleké cestě, bude také slavit hod beránka Hospodinu. 11 Budou jej slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer. Budou ho jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. 12 Neponechají z něho nic do rána a nezlámou mu žádnou kost. Budou slavit hod beránka podle všech nařízení o něm. 13 Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka, bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl Hospodinu dar ve stanovený čas. Takový člověk ponese následky svého hříchu. 14 Host, který s vámi bude pobývat, může slavit hod beránka Hospodinu, ale bude jej slavit podle nařízení o hodu beránka, jak je určeno. Stejné nařízení jako pro vás bude platit i pro hosta a domorodce v zemi.“

Čas pro pochod a táboření – Pohyb nebo zastavení oblaku nad stanem setkávání je pro lid Hospodinovým rozkazem k dalšímu putování anebo k postavení tábora.

15 V den, kdy byl postaven příbytek, přikryl jej oblak a zahalil stan svědectví; od večera do rána se jevil nad příbytkem jako ohnivá zář. 16 Tak tomu bylo každodenně. Přikrýval jej oblak a v noci měl vzhled ohnivé záře. 17 Kdykoli se oblak od stanu vznesl, hned táhli Izraelci dál. Kde se oblak pozdržel, tam se Izraelci utábořili. 18 Na Hospodinův rozkaz táhli Izraelci dál a na Hospodinův rozkaz tábořili. Tábořili po celou dobu, pokud se zdržoval oblak nad příbytkem. 19 Když oblak setrvával nad příbytkem po mnoho dní, drželi Izraelci Hospodinovu stráž a netáhli dál. 20 Někdy však byl oblak nad příbytkem jen několik dní. Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. 21 Někdy tu byl oblak jen od večera do rána; když se oblak ráno vznesl, i oni táhli dál. Ať to bylo ve dne nebo v noci, jakmile se oblak vznesl, táhli dál. 22 Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok, dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl, táhli dál. 23 Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.

Řád troubení – Pravidla pro svolávání lidu a předáků, pro pochod a pro slavení slavností.

10 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Zhotov si dvě stříbrné trubky. Uděláš je z tepaného stříbra. Budou ti sloužit k svolávání pospolitosti a k povelu, že tábory mají táhnout dál. 3 Zatroubí-li se na ně, sejde se k tobě ke vchodu do stanu setkávání celá pospolitost. 4 Jestliže se zatroubí jen na jednu, sejdou se k tobě předáci, náčelníci izraelských šiků. 5 Když ryčně zatroubíte po prvé, vytáhnou tábory tábořící na východ od stanu setkávání. 6 Když ryčně zatroubíte po druhé, vytáhnou tábory tábořící na jihu. Ryčně se bude troubit při nástupu cesty. 7 Budete-li však svolávat shromáždění, zatroubíte sice, ale ne ryčně. 8 Na trubky budou troubit Áronovi synové, kněží. To vám bude provždy platným nařízením pro všechna vaše pokolení. 9 Až potom ve své zemi vytáhnete do boje proti protivníku, který vás bude sužovat, a trubkami budete ryčně troubit, připomenete se Hospodinu, svému Bohu, a budete osvobozeni od svých nepřátel. 10 Na trubky budete troubit v den své radosti, o slavnostech, při novoluní, při svých zápalných obětech nebo svých hodech oběti pokojné, aby vás připomínaly vašemu Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Putování k zaslíbené zemi

TAŽENÍ ZE SÍNAJSKÉ POUŠTĚ

Řád pro pochod – Izrael táhne od hory Sínaje dál podle řádů daných mu Hospodinem, jehož přítomnost připomínala schrána smlouvy.

11 Ve druhém roce, dvacátého dne druhého měsíce, se vznesl oblak od příbytku svědectví. 12 I táhli Izraelci ze Sínajské pouště dál, po jednotlivých stanovištích, až se oblak pozdržel na poušti Páranské. 13 Tak poprvé táhli dál na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše. 14 Jako první táhl po oddílech prapor tábora Judovců. Nad jejich vojem byl velitelem Nachšón, syn Amínadabův. 15 Nad vojem pokolení Isacharovců byl Netaneel, syn Súarův. 16 Nad vojem pokolení Zabulónovců byl Elíab, syn Chelónův. 17 Pak byl složen příbytek a vytáhli Geršónovci a Meraríovci, kteří příbytek nosili. 18 Dále táhl po oddílech prapor tábora Rúbenovců. Nad jejich vojem byl Elísúr, syn Šedeúrův. 19 Nad vojem pokolení Šimeónovců byl Šelumíel, syn Suríšadajův. 20 Nad vojem pokolení Gádovců byl Eljásaf, syn Deúelův. 21 Pak táhli Kehatovci, kteří nosili svatyni. Než došli, druzí už postavili příbytek. 22 Dále táhl po oddílech prapor tábora Efrajimovců. Nad jejich vojem byl Elíšama, syn Amíhudův. 23 Nad vojem pokolení Manasesovců byl Gamlíel, syn Pedásurův. 24 Nad vojem pokolení Benjamínovců byl Abídan, syn Gideóního. – 25 Pak táhl po oddílech prapor tábora Danovců, uzavírající všechny tábory. Nad jejich vojem byl Achíezer, syn Amíšadajův. 26 Nad vojem pokolení Ašerovců byl Pagíel, syn Okranův. 27 Nad vojem pokolení Neftalíovců byl Achíra, syn Énanův. 28 To byl postup Izraelců při tažení po oddílech; tak táhli dál. 29 Mojžíš řekl Chóbabovi, synu Midjánce Reúela, svého tchána: „Táhneme k místu, o kterém Hospodin prohlásil: ‚Dám vám je.‘ Pojď s námi, prokážeme ti dobro. Vždyť Hospodin přiřkl Izraeli vše dobré.“ 30 On mu však odpověděl: „Nepůjdu; chci jít do své země a do svého rodiště.“ 31 Mojžíš řekl: „Neopouštěj nás prosím! Znáš přece na poušti místa, kde můžeme tábořit; buď naším průvodcem. 32 Když půjdeš spolu s námi a dostaví se to dobro, které nám chce Hospodin prokázat, prokážeme dobro i my tobě.“ 33 I táhli od hory Hospodinovy tři dny cesty a schrána Hospodinovy smlouvy táhla po tři dny cesty před nimi, aby jim vyhlédla místo odpočinutí. 34 A když táhli z tábora, býval ve dne nad nimi Hospodinův oblak. 35 Kdykoli schrána měla táhnout dál, říkal Mojžíš: „Povstaň, Hospodine, ať se rozprchnou tvoji nepřátelé, ať před tebou utečou, kdo tě nenávidí!“ 36 Když se zastavila k odpočinku, říkal: „Navrať se, Hospodine, k desetitisícům izraelských šiků!“

Reptání lidu – Lid je trestán, že touží po egyptské hojnosti. Mojžíš dostává na pomoc sedmdesát starších.

11 1 Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora. 2 Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl. 3 Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště), že mezi nimi vyšlehl Hospodinův oheň. 4 Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: „Kdo nám dá najíst masa? 5 Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. 6 Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.“ 7 Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice. 8 Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem. 9 Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana. 10 Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí 11 a vyčítal Hospodinu: „Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě? 12 Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům? 13 Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: ‚Dej nám maso, chceme jíst.‘ 14 Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly. 15 Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení.“ 16 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou. 17 Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám. 18 A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste s pláčem volali k Hospodinu: ‚Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě!‘ Hospodin vám dá maso a najíte se.
19 Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ba ani dvacet dní, 20 ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“ 21 Mojžíš namítl: „Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty řekneš: ‚Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc!‘ 22 To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?“ 23 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne.“ 24 Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu. 25 Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy. 26 Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. 27 Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“ 28 Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“ 29 Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ 30 Potom se Mojžíš odebral s izraelskými staršími do tábora. 31 Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí. 32 Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora. 33 Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou. 34 Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti. 35 Z Kibrót-taavy táhl lid do Chaserótu. A v Chaserótu zůstali.

Hřích Mirjamin a Áronův – Áron je pokárán a Mirjam ztrestána malomocenstvím za to, že pomlouvali Mojžíše.

12 1 Mirjam s Áronem mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě, kterou si vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku. 2 Říkali: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“ Hospodin to slyšel. 3 Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi. 4 Hned nato řekl Hospodin Mojžíšovi i Áronovi a Mirjamě: „Vy tři vyjděte ke stanu setkávání!“ Všichni tři tedy vyšli 5 a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili. 6 Řekl: „Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu. 7 Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém domě. 8 S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit na zjev Hospodinův. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“ 9 Hospodin vzplanul proti nim hněvem a odešel. 10 Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná, bílá jako sníh. Áron se obrátil k Mirjamě, a hle, byla malomocná. 11 Tu řekl Áron Mojžíšovi: „Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili. 12 Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko, jehož tělo je z poloviny stráveno, hned jak vyšlo z matčina lůna.“ 13 I volal Mojžíš k Hospodinu: „Bože, prosím uzdrav ji, prosím!“ 14 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Kdyby jí otec naplil do tváře, nenesla by hanbu po sedm dní? Sedm dní bude vyloučena z tábora, potom se zase připojí.“ 15 Tak byla Mirjam sedm dní vyloučena z tábora a lid netáhl dál, dokud se Mirjam nepřipojila. 16 Potom táhl lid z Chaserótu a utábořili se na poušti Páranské.

PRŮZKUM ZASLÍBENÉ ZEMĚ

Vyslání a návrat zvědů – Dvanáct izraelských předáků provádí průzkum v zaslíbené zemi. Od vstupu do této země lid odrazují, Káleb lid uklidňuje.

13 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Pošli muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi, kterou dávám Izraelcům. Pošlete po jednom muži z jejich otcovských pokolení, vždy jejich předáka!“ 3 Mojžíš je tedy na rozkaz Hospodinův poslal z Páranské pouště. Všichni ti muži byli náčelníci Izraelců. 4 Toto jsou jejich jména: z Rúbenova pokolení Šamúa, syn Zakúrův, 5 z Šimeónova pokolení Šáfat, syn Choríův, 6 z Judova pokolení Káleb, syn Jefunův, 7 z Isacharova pokolení Jigál, syn Josefův, 8 z Efrajimova pokolení Hóšea, syn Núnův, 9 z Benjamínova pokolení Paltí, syn Rafúův, 10 ze Zabulónova pokolení Gadíel, syn Sódíův, 11 z Josefova pokolení, z pokolení Manasesova, Gadí, syn Súsíův, 12 z Danova pokolení Amíel, syn Gemalíův, 13 z Ašerova pokolení Setúr, syn Míkaelův, 14 z Neftalíova pokolení Nachbí, syn Vofsíův, 15 z Gádova pokolení Geúel, syn Makíův. 16 To jsou jména mužů, které poslal Mojžíš prozkoumat zemi. Hóšeu, syna Núnova, nazval Mojžíš Jozue. 17 Mojžíš je poslal prozkoumat kenaanskou zemi a řekl jim: „Jděte vzhůru Negebem, vystupte pak na pohoří 18 a zjistěte, jaká to je země a jaký lid v ní sídlí; zda je silný nebo slabý, zda ho je málo nebo mnoho; 19 a zda je země, v níž sídlí, dobrá nebo zlá, též zda jsou města, v nichž sídlí, otevřená nebo opevněná; 20 též zda je země úrodná či neúrodná, zda v ní jsou stromy nebo ne. Buďte odvážní a přineste něco z ovoce té země!“ Byl totiž čas raných hroznů. 21 Šli tedy a prozkoumali zemi od pouště Sinu až k Rechóbu při cestě do Chamátu. 22 Šli vzhůru Negebem a jeden z nich přišel až do Chebrónu, kde žili Achíman, Šešaj a Talmaj, zplozenci Anákovi; Chebrón byl vystavěn sedm let před egyptským Sóanem. 23 Přišli až k úvalu Eškólu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků. 24 To místo se nazývá Eškólský úval (to je Úval hroznů) podle hroznu, který tam Izraelci odřízli. 25 Po čtyřiceti dnech průzkumu země se vrátili zpět.
26 Přišli konečně k Mojžíšovi a Áronovi a k celé pospolitosti Izraelců na Páranskou poušť do Kádeše, podali jim a celé pospolitosti zprávu a ukázali jim ovoce té země. 27 Ve svém vyprávění mu řekli: „Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce. 28 Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy. 29 Na jihu země sídlí Amálek, na pohoří jsou usazeni Chetejci, Jebúsejci a Emorejci, při moři a podél Jordánu Kenaanci.“ 30 Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ 31 Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my.“ 32 Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. 33 Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“

Nové reptání lidu – Lid pobouřený zprávami zvědů se chce vrátit do Egypta. Mojžíš jej přímluvnou modlitbou zachraňuje před zkázou.

14 1 Celá pospolitost se pozdvihla; dali se do křiku a lid tu noc proplakal. 2 Všichni Izraelci reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a celá pospolitost jim vyčítala: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! 3 Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?“ 4 I řekli si vespolek: „Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!“ 5 Tu padli Mojžíš a Áron na tvář před celým shromážděním pospolitosti Izraelců. 6 Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha 7 a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: „Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. 8 Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. 9 Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“ 10 Celá pospolitost však křičela, aby je ukamenovali. Vtom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva. 11 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? 12 Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on.“ 13 Mojžíš však řekl Hospodinu: „Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, 14 a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. 15 Když tento lid do jednoho usmrtíš, pronárody, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: 16 ‚Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.‘ 17 Nuže, nechť se prosím vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: 18 ‚Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.‘ 19 Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“ 20 Hospodin odvětil: „Na tvou přímluvu promíjím. 21 Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi.
22 Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, 23 nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům; nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. 24 Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. 25 V dolině sídlí Amálekovci a Kenaanci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští cestou k Rákosovému moři.“ 26 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 27 „Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají. 28 Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali. 29 Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby, kolik je vás všech od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali. 30 Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze, že v ní budete přebývat. 31 Ale vaše děti, o nichž jste tvrdili, že se stanou kořistí, do ní uvedu, takže poznají zemi, kterou jste zavrhli. 32 Avšak vy, vaše mrtvá těla padnou na této poušti 33 a vaši synové budou pastevci na poušti po čtyřicet let. Ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvá těla nebudou do jednoho ležet na poušti.
34 Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak pocítíte mou nevoli. 35 Já Hospodin jsem promluvil. S celou touto zlou pospolitostí, která se proti mně spikla, naložím vskutku tímto způsobem: na této poušti do posledního vymřou.“ 36 Muži, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi a kteří po návratu podněcovali celou pospolitost k reptání proti němu tím, že pohaněli tuto zemi pomluvami, 37 ti muži, kteří pohaněli zemi zlými pomluvami, zemřeli zasaženi Hospodinem. 38 Z oněch mužů, kteří šli prozkoumat zemi, zůstali naživu Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův. 39 Když Mojžíš oznámil všem Izraelcům tato slova, začal lid velice truchlit. 40 Za časného jitra vystoupili nahoru na pohoří. Řekli: „Jsme připraveni vystoupit k místu, o němž Hospodin mluvil. Víme, že jsme zhřešili.“ 41 Ale Mojžíš je varoval: „Proč zase přestupujete Hospodinův rozkaz? Nezdaří se vám to. 42 Nevystupujte tam – vždyť ve vašem středu není Hospodin –, abyste neutrpěli porážku od svých nepřátel. 43 Amálekovci a Kenaanci tam budou proti vám a vy padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina. Hospodin s vámi nebude.“ 44 Přesto opovážlivě vystoupili nahoru na pohoří; ale schrána Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš se nehnuli ze středu tábora. 45 Vtom sestoupili Amálekovci a Kenaanci, kteří sídlili v onom pohoří, a bili je a pobíjeli až do Chormy.

RŮZNÁ USTANOVENÍ KULTICKO-RITUÁLNÍ

Obětní řády – Pravidla pro oběti, platná i pro domorodce a hosty.

15 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, abyste v ní sídlili, 3 a budete chtít připravit Hospodinu ohnivou oběť – oběť zápalnou nebo obětní hod – při plnění slibu nebo k dobrovolnému daru anebo o slavnostních shromážděních, a připravíte pro Hospodina libou vůni ze skotu nebo z bravu, 4 tedy ten, kdo bude Hospodinu přinášet svůj dar, přinese jako oběť přídavnou desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou hínu oleje. 5 Na každého beránka připravíš čtvrtinu hínu vína k úlitbě, jak při oběti zápalné, tak při obětním hodu. 6 Na berana připravíš jako oběť přídavnou dvě desetiny bílé mouky zadělané třetinou hínu oleje 7 a vína k úlitbě třetinu hínu; to přineseš jako libou vůni pro Hospodina. 8 Budeš-li připravovat dobytče v oběť zápalnou nebo k obětnímu hodu při plnění slibu nebo jako oběť pokojnou Hospodinu, 9 přineseš spolu s dobytčetem jako oběť přídavnou tři desetiny bílé mouky zadělané polovinou hínu oleje 10 a vína přineseš k úlitbě polovinu hínu. To bude k ohnivé oběti jako libá vůně pro Hospodina. 11 Tak se to bude dělat při každém býku nebo beranu nebo při ovcích či kozách, 12 podle toho, kolik jich budete obětovat. Tak to připravíte na každý kus z celkového počtu. 13 Tak to bude dělat podle těchto ustanovení každý domorodec, když bude přinášet ohnivou oběť jako libou vůni pro Hospodina. 14 A pokud někdo pobývá s vámi jako host nebo kdo žije mezi vámi už po několik pokolení a bude chtít připravit ohnivou oběť jako libou vůni pro Hospodina, bude dělat všechno, jako to děláte vy. 15 Ve shromáždění bude platit totéž nařízení pro vás i pro toho, kdo bude pobývat mezi vámi jako host. To je před Hospodinem provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení, jak pro vás, tak pro hosta. 16 Týmž řádem a touž směrnicí se budete řídit vy i host, který pobývá mezi vámi.“ 17 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 18 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až vejdete do země, do níž vás vedu, 19 a budete jíst z pokrmů země, odevzdáte pro Hospodina oběť pozdvihování. 20 Bochánek připravený z prvotin vaší obilní tluče odevzdáte jako oběť pozdvihování. Odevzdáte jej jako oběť pozdvihování z humna. 21 Z prvotin své obilní tluče budete dávat Hospodinu oběť pozdvihování po všechna svá pokolení.“

Neúmyslné prohřešky a úmyslné hříchy – Skutky jednotlivců i společnosti jsou posuzovány, případně trestány podle pohnutek.

22 „Jestliže neúmyslně nedodržíte některý z příkazů, které udělil Hospodin Mojžíšovi, 23 cokoli z toho, co vám Hospodin prostřednictvím Mojžíše přikázal ode dne, kdy začal Hospodin vydávat příkazy pro všechna vaše pokolení, až dosud, 24 jestliže se to stalo neúmyslně nedopatřením pospolitosti, připraví celá pospolitost mladého býčka k zápalné oběti jako libou vůni pro Hospodina, i s příslušnou obětí přídavnou a úlitbou, jak je určeno, a jednoho kozla k oběti za hřích. 25 Kněz vykoná za celou pospolitost Izraelců smírčí obřady, a bude jim odpuštěno. Stalo se to neúmyslně a oni přinesli svůj dar, ohnivou oběť pro Hospodina, i oběť za hřích před Hospodinem za to, co učinili neúmyslně. 26 Celé pospolitosti Izraelců bude odpuštěno, i hostu, který přebývá mezi vámi, neboť všechen lid to učinil neúmyslně. 27 Jestliže se jednotlivec prohřeší neúmyslně, přivede jednoroční kozu k oběti za hřích. 28 Kněz vykoná smírčí obřady za toho, kdo se neúmyslně prohřešil, kdo se před Hospodinem dopustil něčeho neúmyslně; vykoná za něho smírčí obřady, a bude mu odpuštěno. 29 Budete mít tentýž řád pro domorodce mezi Izraelci i pro hosta, který pobývá mezi vámi, když se někdo něčeho dopustí neúmyslně. 30 Ale ten, kdo něco spáchá úmyslně, ať domorodec nebo host, hanobí Hospodina. Takový bude vyobcován ze společenství svého lidu. 31 Pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz. Takový musí být bezpodmínečně vyobcován, lpí na něm vina.“

Znesvěcení dne odpočinku – Kdo přestoupí příkaz o dni odpočinku, je ukamenován.

32 Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví. 33 Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost. 34 Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát. 35 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej ukamenuje venku za táborem.“ 36 Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Třásně na oděvech – Pohled na třásně má lidu ustavičně připomínat Hospodinovy příkazy.

37 Hospodin řekl Mojžíšovi: 38 „Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu. 39 Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem a vlastníma očima, jako se jimi řídí smilníci, 40 abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro svého Boha. 41 Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám byl Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

VYVOLENÍ ÁRONOVA RODU

Vzpoura Kórachovců – Vzbouřenci upírají Mojžíšovi výjimečné postavení a poslání, hanobí dílo vyvedení z Egypta a propadají Božímu trestu.

16 1 Kórach, syn Jishára, syna Kehatova, syna Léviho přibral Dátana a Abírama, syny Elíabovy, též Óna, syna Peletova, Rúbenovce, 2 a s dvěma sty padesáti muži povstali proti Mojžíšovi; byli to Izraelci, předáci pospolitosti, kteří zastupovali lid při slavnostech, muži pověstní. 3 Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a vyčítali jim: „Příliš mnoho si osobujete. Celá pospolitost, všichni v ní jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hospodinovo shromáždění?“ 4 Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. 5 Potom promluvil ke Kórachovi a celé jeho skupině: „Ráno oznámí Hospodin, kdo je jeho a kdo je svatý, komu tedy dovolí, aby k němu přistupoval. Koho vyvolí, tomu dovolí, aby k němu přistupoval. 6 Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Kórach a celá jeho skupina, 7 a zítra do nich dejte oheň a vložte na ně před Hospodinem kadidlo. Muž, kterého vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliš mnoho si osobujete, Léviovci!“ 8 Potom řekl Mojžíš Kórachovi: „Nuže poslyšte, Léviovci. 9 Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od pospolitosti Izraele a dovolil, abyste k němu přistupovali, vykonávali službu při Hospodinově příbytku, stáli před pospolitostí a přisluhovali jí? 10 Dovolil přistupovat tobě i všem tvým bratřím Léviovcům s tebou. A vy se domáháte i kněžského úřadu. 11 To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu. Co je Áron, že proti němu reptáte?“ 12 Nato dal Mojžíš předvolat Dátana a Abírama, syny Elíabovy. Odpověděli: „Nepřijdeme. 13 Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti? To se ještě opovažuješ dělat ze sebe nad námi velitele? 14 Ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a medem, ještě jsi nám nedal do dědictví pole ani vinice. To chceš vyloupnout těmto mužům oči? Nepřijdeme.“ 15 Mojžíš zlobně vzplanul a volal k Hospodinu: „Neobracej se k jejich obětním darům. Ani jediného osla jsem od nich nevzal a nikomu z nich jsem neudělal nic zlého.“ 16 Mojžíš potom Kórachovi nařídil: „Ty a celá tvoje skupina buďte zde před Hospodinem. Zítra tu budete, ty, oni i Áron. 17 Každý si vezměte svou kadidelnici; dáte do ní kadidlo a přinesete každý svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron, každý svou kadidelnici.“ 18 Každý si tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich oheň, vložili do nich kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron. 19 Kórach shromáždil proti nim celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání. Vtom se celé pospolitosti ukázala Hospodinova sláva.
20 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 21 „Oddělte se od této pospolitosti. Chci s nimi rázně skoncovat.“ 22 Oba padli na tvář a volali: „Bože, Bože duchů veškerého tvorstva, jen jediný muž zhřešil a ty bys byl rozlícen na celou pospolitost?“ 23 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 24 „Domluv pospolitosti: Vykliďte prostor kolem příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova!“ 25 Mojžíš se hned odebral k Dátanovi a Abíramovi a starší izraelští šli za ním. 26 Promluvil k pospolitosti: „Odstupte od stanů těchto svévolných mužů a nedotýkejte se ničeho, co je jejich, abyste nebyli smeteni spolu se všemi jejich hříchy.“ 27 I vyklidili okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Dátan a Abíram však vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny a dětmi. 28 Mojžíš řekl: „Podle toho poznáte, že mě poslal Hospodin, abych činil všechny tyto skutky, a že nedělám nic z vlastní vůle: 29 Jestliže tito lidé zemřou, jako umírá každý člověk, a postihne je obecný lidský úděl, neposlal mě Hospodin. 30 Jestliže však Hospodin stvoří něco mimořádného a půda rozevře svůj chřtán a pohltí je se vším, co je jejich, takže sestoupí zaživa do podsvětí, poznáte, že tito muži znevážili Hospodina.“ 31 Sotva to všechno domluvil, rozpoltila se pod nimi půda, 32 země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi, kteří byli s Kórachem, i všechen majetek. 33 Sestoupili do podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad nimi zavřela; zmizeli zprostředku shromáždění. 34 Celý Izrael, který byl kolem nich, při jejich křiku utekl. Řekli si: „Aby i nás země nepohltila.“ 35 Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících kadidlo.

17 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať vynese ze spáleniště kadidelnice, neboť jsou svaté, a oheň z nich dej rozmetat opodál. 3 Z kadidelnic těch, kteří pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře; přinesli je před Hospodina, a proto jsou svaté; budou pro Izraelce znamením.“ 4 Kněz Eleazar tedy vzal měděné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a vytepali z nich obložení k oltáři 5 jako výstražnou připomínku pro Izraelce, aby nikdo nepovolaný, kdo by nepocházel z potomstva Áronova, nepřistupoval a nechtěl pálit před Hospodinem kadidlo, nebo dopadne jako Kórach a jeho skupina, jak mu to řekl Hospodin prostřednictvím Mojžíše.

Opětovné reptání lidu – Lid, nepoučený hrozným Hospodinovým trestem znovu reptá a přivolává na sebe pohromu.

6 Druhého dne reptala celá pospolitost Izraelců proti Mojžíšovi a Áronovi: „Vy jste příčinou smrti Hospodinova lidu.“ 7 Když se však pospolitost shromáždila proti Mojžíšovi a Áronovi a obrátili se k stanu setkávání, hle, přikryl jej oblak a ukázala se Hospodinova sláva. 8 I šel Mojžíš s Áronem před stan setkávání. 9 Hospodin k Mojžíšovi promluvil: 10 „Vzdalte se od této pospolitosti! Chci s nimi rázně skoncovat.“ Tu padli oba na tvář 11 a Mojžíš řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a vlož kadidlo a rychle jdi k pospolitosti. Vykonej za ně smírčí obřady, neboť již vyšlehl od Hospodina hrozný hněv, pohroma již začala.“ 12 Áron vzal kadidelnici, jak mu řekl Mojžíš, a běžel doprostřed shromáždění. Ale pohroma v lidu již začala. Zapálil kadidlo, aby vykonal smírčí obřady za lid. 13 Postavil se mezi mrtvé a živé a pohroma se zastavila. 14 Mrtvých při té pohromě bylo čtrnáct tisíc sedm set, kromě mrtvých v případě Kórachově. 15 Pak se Áron vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do stanu setkávání. Pohroma byla zastavena.

Áronova hůl – Áron a jeho potomci jsou Hospodinem určeni ke kněžství.

16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 17 „Mluv k Izraelcům a vezmi od nich po holi za každý otcovský rod, od všech předáků dvanáct holí za jejich otcovské rody. Jméno každého napíšeš na jeho hůl. 18 Áronovo jméno napíšeš na hůl Léviho; za každého představitele otcovského rodu bude jedna hůl. 19 Uložíš je do stanu setkávání před schránu svědectví, tam, kde se s vámi setkávám. 20 Hůl muže, kterého vyvolím, vypučí. Tak zkrotím reptání Izraelců, kteří proti vám reptají.“ 21 Mojžíš k Izraelcům promluvil a všichni jejich předáci mu odevzdali dvanáct holí, za každého předáka po holi za jeho otcovský rod; Áronova hůl byla uprostřed mezi jejich holemi. 22 Mojžíš uložil hole ve stanu svědectví před Hospodinem. 23 Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle. 24 Všechny hole vynesl Mojžíš od Hospodina ke všem Izraelcům, aby to viděli, a každý si vzal svou hůl. 25 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Dones Áronovu hůl zpátky před schránu svědectví, aby byla opatrována jako znamení pro vzpurné. Tak skoncuješ s jejich reptáním proti mně a nezemřou.“ 26 I učinil Mojžíš přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. 27 Ale Izraelci řekli Mojžíšovi: „Ach, zajdeme, zhyneme, my všichni zhyneme. 28 Každý, kdo se jen přiblíží k Hospodinovu příbytku, zemře. Máme snad do jednoho zhynout?“

Povinnosti a práva kněží a lévijců – Hospodin zabezpečuje své služebníky i hmotně, aby se mohli plně a bez úzkosti věnovat svému poslání.

18 1 Hospodin řekl Áronovi: „Ty a s tebou tvoji synové i celý tvůj rod budete odpovědni za každou nepravost ve svatyni; ty a s tebou tvoji synové budete odpovědni za každou nepravost svého kněžství. 2 Také svým bratřím, pokolení Léviho, kmenu svého otce, dovolíš, aby přistupovali s tebou. Přidruží se k tobě a budou ti přisluhovat, kdežto ty a s tebou tvoji synové budete před stanem svědectví. 3 Budou držet stráž u tebe i stráž při celém stanu. Ale k předmětům ve svatyni a k oltáři se nepřiblíží, aby nezemřeli ani oni ani vy. 4 Přidruží se k tobě a budou držet stráž při stanu setkávání a konat při stanu veškerou službu. Nikdo nepovolaný se k vám nepřiblíží. 5 Budete držet stráž při svatyni a stráž při oltáři, aby už na Izraelce nedolehl hrozný hněv. 6 Já sám jsem vzal vaše bratry lévijce z Izraelců pro vás jako dar, jako darované Hospodinu, aby vykonávali službu při stanu setkávání. 7 Ty však a s tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti ve všem, co se týká oltáře i služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit. Vaši kněžskou službu vám dávám darem. Kdyby se přiblížil někdo nepovolaný, zemře.“ 8 Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, dávám ti na starost své oběti pozdvihování; dávám je provždy platným nařízením tobě i tvým synům jako příděl ze všech svatých darů Izraelců. 9 Z nejsvětějších darů, z toho, co nepřijde na oheň, ti bude patřit toto: všechny jejich obětní dary při každé jejich oběti přídavné i při každé jejich oběti za hřích a za vinu, které mi budou dávat; nejsvětější dary budou patřit tobě a tvým synům. 10 Na velesvatém místě je budeš jíst; bude je jíst každý mužského pohlaví; svaté patří tobě.
11 Toto bude tvoje: oběť pozdvihování z jejich darů. Při všech obětech podávání, přinášených Izraelci, dávám ji tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý. 12 Dávám ti všechen nejlepší čerstvý olej a všechen nejlepší mošt a obilí, jejich prvotiny, které budou odevzdávat Hospodinu. 13 Tvoje budou rané plody ze všeho, co bude v jejich zemi, co budou přinášet Hospodinu; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý. 14 Tvé bude i všechno, co je v Izraeli postiženo klatbou. 15 Všechno, co z veškerého tvorstva otvírá lůno a co se přináší v oběť Hospodinu, jak z lidí, tak z dobytka, bude tvoje; avšak prvorozené z lidí bezpodmínečně vyplatíš, také vyplatíš prvorozené z nečistého dobytka. 16 Budeš je vyplácet od stáří jednoho měsíce; výplatné se bude vyměřovat ve stříbře: pět šekelů podle váhy určené svatyní; jeden šekel je dvacet zrn. 17 Nebudeš vyplácet jen prvorozené ze skotu nebo prvorozené z ovcí či z koz; je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obrátíš v obětní dým. Toje ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina.
18 Jejich maso bude tvoje, stejně jako jsou tvoje hrudí z oběti podávání a pravá kýta. 19 Všechny oběti pozdvihování svatých darů, které pozdvihují Izraelci k Hospodinu, dávám tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením. Je to smlouva potvrzená solí, provždy platná před Hospodinem pro tebe i pro tvé potomstvo.“ 20 Hospodin řekl Áronovi: „V jejich zemi nebudeš mít mezi nimi dědictví ani podíl. Tvůj podíl i tvé dědictví uprostřed Izraelců jsem já. 21 Léviovcům dávám v Izraeli za dědictví všechny desátky za jejich službu, neboť oni konají službu při stanu setkávání. 22 Izraelci ať se už ke stanu setkávání nepřibližují, aby se neobtížili hříchem a nezemřeli. 23 Službu při stanu setkávání budou konat pouze lévijci; sami budou odpovědni za každou svou nepravost. Toje provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. A nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví. 24 Zato dávám lévijcům za dědictví desátky Izraelců, které pozdvihují k Hospodinu v oběť pozdvihování. Proto jsem jim řekl, že nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví.“ 25 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 26 „Mluv k lévijcům a řekni jim: Když převezmete od Izraelců desátky, které vám od nich dávám do dědictví, budete z nich pozdvihovat v oběť Hospodinu desátý díl z desátku. 27 To vám bude uznáno za vaši oběť pozdvihování, jako by šlo o obilí z humna a o šťávu z lisu. 28 Tak budete pozdvihovat také vy oběť pozdvihování Hospodinu, totiž ze všech svých desátků, které od Izraelců přijmete, a z nich odevzdáte Hospodinovu oběť pozdvihování knězi Áronovi. 29 Ze všech darů vám náležejících budete pozdvihovat každou oběť pozdvihování Hospodinu, svatý díl ze všeho nejlepšího. 30 Dále jim řekneš: Když budete pozdvihovat to nejlepší z nich, bude to lévijcům uznáno jako výtěžek z humna a lisu. 31 Smíte to jíst spolu se svými rodinami kdekoli, neboť to je vaše mzda za vaši službu při stanu setkávání. 32 Neobtížíte se hříchem, když z toho budete pozdvihováním oddělovat to nejlepší, neznesvětíte svaté dary Izraelců a nezemřete.“

Příprava vody k očišťování – Z popela krávy připravuje kněz vodu očišťující člověka poskvrněného při mrtvém.

19 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 2 „Toto je nařízení zákona, které přikázal Hospodin: Mluv k Izraelcům, ať k tobě přivedou červenohnědou krávu bez vady a bez poskvrny, na niž dosud nebylo vloženo jho. 3 Předáte ji knězi Eleazarovi; ten ji vyvede ven z tábora a za jeho přítomnosti bude poražena. 4 Kněz Eleazar potom nabere na prst trochu její krve a sedmkrát stříkne krví směrem ke stanu setkávání. 5 Kráva pak před jeho očima bude spálena; spálí se její kůže i maso a krev včetně výmětů. 6 Potom vezme kněz cedrové dřevo s yzopem a karmínovým barvivem a hodí je na spalovanou krávu. 7 Až si kněz vypere roucha a omyje se celý vodou, může vejít do tábora, ale bude nečistý až do večera. 8 I ten, kdo ji spaluje, vypere si ve vodě roucha, celý se omyje vodou a bude nečistý až do večera. 9 Někdo čistý sebere popel ze spálené krávy a uloží jej na čisté místo venku za táborem. Tam se bude uchovávat pro pospolitost Izraelců, pro přípravu očistné vody k očišťování od hříchu. 10 I ten, kdo sebere popel z krávy, vypere si roucha a bude nečistý až do večera. To bude provždy platné nařízení pro Izraelce i pro hosta, který pobývá mezi nimi: 11 Kdo by se dotkl kteréhokoli mrtvého člověka, bude nečistý po sedm dní. 12 Třetího a sedmého dne se bude tou vodou očišťovat od hříchu a bude čistý. Jestliže se však nebude očišťovat od hříchu třetího a sedmého dne, nebude čistý. 13 Každý, kdo by se dotkl mrtvého, člověka, který zemřel, a neočistil by se od hříchu, poskvrní Hospodinův příbytek. Takový bude z Izraele vyobcován, neboť nebyl pokropen očistnou vodou; je nečistý, jeho nečistota na něm zůstává lpět. 14 Toto je řád: Když někdo zemře ve stanu, každý, kdo do toho stanu vstoupí, a každý, kdo v tom stanu je, bude nečistý po sedm dní. 15 Také každá otevřená nádoba, pokud na ní není přivázána poklice, bude nečistá. 16 Každý, kdo se na poli dotkne skoleného mečem nebo mrtvého anebo lidských kostí či hrobu, bude nečistý po sedm dní. 17 Pro nečistého vezmou trochu prachu z krávy spálené k očišťování od hříchu a na něj se do nádoby nalije čerstvá voda. 18 Někdo čistý vezme yzop, smočí v té vodě a stříkne na stan, na všechno nádobí i na všechny lidi, kteří tam jsou, i na toho, kdo se dotkl kostí nebo skoleného anebo mrtvého či hrobu. 19 Třetího a sedmého dne stříkne čistý na nečistého, a tak jej očistí sedmého dne od hříchu. Ten si vypere roucho, omyje se vodou a večer bude čistý. 20 Když se někdo znečistí a od hříchu se neočistí, bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni; nebyl pokropen očistnou vodou, je nečistý. 21 To jim bude provždy platné nařízení. Ten, kdo bude stříkat očistnou vodou, vypere si roucha, a kdo se dotkne očistné vody, bude nečistý až do večera. 22 Také vše, čeho se dotkne nečistý, bude nečisté, i člověk, který se ho dotkne, bude nečistý až do večera.“

MOJŽÍŠOVA A ÁRONOVA NEDOVĚRA

Mirjam umírá v Kádeši. Nové reptání lidu pro nedostatek vody otřásá důvěrou obou vůdců v Boží vedení.

20 1 Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována. 2 Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi. 3 Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: „Kéž bychom byli také zahynuli, když zahynuli naši bratří před Hospodinem! 4 Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek? 5 Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití.“ 6 I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva. 7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8 „Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek.“ 9 Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal. 10 I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ 11 Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek. 12 Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.“ 13 To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.

Nástup do Zajordání

UTKÁNÍ S NEPŘÁTELI

Odpor Edómců – Edómci nedovolili Izraeli, aby prošel jejich územím.

14 Mojžíš vyslal z Kádeše posly k edómskému králi se žádostí: „Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly. 15 Naši otcové sestoupili do Egypta. V Egyptě jsme sídlili po dlouhý čas. Egypťané však s námi i s našimi otci nakládali zle. 16 Úpěli jsme k Hospodinu a on nás vyslyšel. Seslal svého posla a vyvedl nás z Egypta. A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území. 17 Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím.“ 18 Ale Edóm mu řekl: „Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem.“ 19 Izraelci mu odpověděli: „Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než abychom mohli pěšky projít.“ 20 Edóm zase odmítl: „Procházet nebudeš.“ A vytáhl proti němu s početným lidem a s velkou mocí. 21 Tak odmítl Edóm povolit Izraeli průchod svým územím, a Izrael se mu vyhnul.

Áronova smrt – Áron umírá na hoře Hóru a je lidem oplakáván.

22 Z Kádeše táhli dál a celá pospolitost Izraelců dorazila k hoře Hóru. 23 Na hoře Hóru na pomezí edómské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: 24 „Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, kterou dám Izraelcům, protože jste jednali vzpurně proti mému rozkazu při Vodách sváru. 25 Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór. 26 Svlékni Áronovi jeho roucho a obleč do něho jeho syna Eleazara. Áron bude připojen k svému lidu, zemře tam.“ 27 Mojžíš vykonal, co mu přikázal Hospodin. Před očima celé pospolitosti vystoupili na horu Hór. 28 Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl do něho jeho syna Eleazara. I zemřel tam Áron na vrcholu hory. Mojžíš s Eleazarem z hory pak sestoupili. 29 Když celá pospolitost spatřila, že Áron zesnul, celý dům izraelský Árona oplakával po třicet dní.

Čtvrtá Mojžíšova (Numeri) 21-36 →