Ježíš Kristus


Křesťanské stránky a sociální síť

X





Neznáte heslo?
Profil ▾
Ježíš Kristus
INFORMACE ↴
Klíčová slova:
Přidáno: 03 září, 2012

Zobrazeno: 435 x

Čtvrtá Mojžíšova (Numeri) 21-36

Cestou do Zajordání – Vítězství nad aradským králem. Serafové (to znamená Ohniví hadi) a bronzový had. Píseň o studni.

21 1 Když uslyšel aradský král, Kenaanec sídlící v Negebu, že Izrael přichází cestou z Atárímu, dal se s Izraelem do boje a některé z nich zajal. 2 Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: „Jestliže skutečně vydáš do mých rukou tento lid, zničím jejich města jako klatá.“ 3 Hospodin Izraele vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé). 4 Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti 5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ 6 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7 Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. 8 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. 10 Izraelci táhli dál a utábořili se v Obótu. 11 Pak vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, na poušti ležící na východ od Moábu. 12 Odtud táhli dál a utábořili se v úvalu Zeredu. 13 Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně Arnónu, na poušti vycházející z emorejského území; Arnón je totiž moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci. 14 Proto se říká v Knize Hospodinových bojů: „Přemohl Vahéba v bouři i úvaly, Arnón 15 a sráz úvalů, který spadá tam, co sídlí Ar, který se dotýká pomezí moábského.“ 16 Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna), kde řekl Hospodin Mojžíšovi: „Shromáždi lid a já jim dám vodu.“ 17 Tehdy zpíval Izrael tuto píseň: „Vytryskni, studnice! Zazpívejte o ní! 18 Studnici kopali velmožové, hloubili ji urození z lidu palcátem a svými holemi.“ A z pouště táhli do Matany, 19 z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu, 20 z Bamótu do údolí v poli Moábském při vrcholu Pisgy, který vyčnívá nad pustinou Ješímónem.

Vítězství nad Síchonem a Ógem – Izrael poráží dva emorejské krále a obsazuje jejich zemi.

21 Izrael vyslal k emorejskému králi Síchonovi posly se vzkazem: 22 „Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím.“ 23 Síchon však Izraeli svým územím projít nedovolil, ale shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s Izraelem. 24 Izrael ho však pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok až k Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž pevná. 25 Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích. 26 Chešbón byl totiž městem Síchona, krále emorejského. Ten bojoval proti někdejšímu moábskému králi a odňal z jeho rukou všechnu jeho zemi až k Arnónu. 27 Proto říkají průpovídkáři: „Vejděte do Chešbónu! Pěkně je vystavěno a opevněno Síchonovo město! 28 Avšak oheň vyšlehne z Chešbónu, plamen ze Síchonovy tvrze, pozře Ar Moábský, baaly posvátných návrší Arnónu. 29 Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide Kemóšův! Učinil z jeho synů utečence, z jeho dcer zajatkyně Síchona, krále Emorejců. 30 Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po Dibón, zpustošili jsme jej po Nófach, tam u Médeby.“ 31 Tak se Izrael usadil v emorejské zemi. 32 Mojžíš pak poslal zvědy, aby prošli Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili si Emorejce, kteří tam byli. 33 Nato se obrátili a vystoupili cestou k Bášanu. Bášanský král Óg vytáhl se vším svým lidem k boji proti nim do Edreí. 34 Hospodin však řekl Mojžíšovi: „Neboj se ho, neboť ho vydám do tvých rukou se vším jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil se Síchonem, králem emorejským, sídlícím v Chešbónu.“ 35 A pobili ho i s jeho syny a všechen jeho lid, takže nikdo nevyvázl, a jeho zemi obsadili.

BILEÁM A IZRAEL

Moábský král a pohanský věštec – Balák najímá proslulého věštce, aby proklel Hospodinův lid.

22 1 Izraelci táhli dál a utábořili se v Moábských pustinách v Zajordání naproti Jerichu. 2 Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům. 3 Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců hrůzu. 4 Proto řekl Moáb midjánským starším: „Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli.“ Toho času byl Balák, syn Sipórův, moábským králem. 5 Ten vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: „Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně. 6 Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet.“ 7 Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova. 8 Vybídl je: „Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin.“ Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma. 9 Bůh přišel k Bileámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ 10 Bileám odpověděl Bohu: „Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův, se vzkazem: 11 ‚Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.‘“ 12 Bůh však Bileámovi poručil: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!“ 13 Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: „Jděte do své země. Hospodin odmítl pustit mě s vámi.“ 14 Moábští velmožové se vydali na cestu, přišli k Balákovi a řekli: „Bileám odmítl s námi jít.“ 15 Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí. 16 Přišli k Bileámovi a řekli mu: „Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak se nerozpakuj ke mně přijít. 17 Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi ten lid!“ 18 Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého. 19 Přesto prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále se mnou mluvit.“ 20 V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“ 21 Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. 22 I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci. 23 Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. 24 Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. 25 Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil. 26 Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. 27 Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. 28 Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“ 29 Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.“ 30 Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ Řekl: „Ne.“ 31 I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. 32 Hospodinův posel mu řekl: „Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. 33 Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.“ 34 Bileám odvětil Hospodinovu poslu: „Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky.“ 35 Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: „Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě.“ Bileám tedy šel s Balákovými velmoži. 36 Sotva Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského města, které leží při Arnónu na samých hranicích. 37 Balák řekl Bileámovi: „Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?“ 38 Bileám odpověděl Balákovi: „Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.“ 39 Pak šel Bileám s Balákem a přišli do Kirjat-chusótu. 40 Balák dal připravit k obětním hodům skot a brav a poslal pro Bileáma i pro velmože, kteří byli s ním. 41 Za jitra pak vzal Balák Bileáma a vyvedl ho na Baalova posvátná návrší. Odtamtud bylo vidět zadní voj lidu.

Bileám žehná Izraeli – Najatý věštec je Hospodinem přinucen ohlašovat požehnání místo prokletí.

23 1 Bileám řekl Balákovi: „Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ 2 Balák učinil, oč ho Bileám požádal. Pak Balák s Bileámem obětovali na každém oltáři býka a berana. 3 Bileám řekl Balákovi: „Postav se u své zápalné oběti a já půjdu, snad se Hospodin se mnou setká. Co mi ukáže, to ti oznámím.“ Potom odešel na holé návrší. 4 A Bůh se s Bileámem setkal. Ten mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů a obětoval jsem na každém oltáři býka a berana.“ 5 I vložil Hospodin Bileámovi do úst slovo a řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto!“ 6 Vrátil se tedy k němu a on stál u své zápalné oběti se všemi moábskými velmoži. 7 I pronesl svou průpověď: „Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor moábský král: Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele! 8 Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? 9 Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody. 10 Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!“ 11 Tu se Balák na Bileáma osopil: „Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jen žehnáš!“ 12 On však odpověděl: „Což nemusím dbát toho, abych mluvil, co mi vkládá do úst Hospodin?“ 13 Balák mu řekl: „Pojď prosím se mnou na jiné místo, odkud bys jej viděl. Uvidíš zase jen jeho zadní voj, neuvidíš jej celý. Zatratíš mi jej odtamtud.“ 14 Vzal ho na pole hlídek, na vrchol Pisgy; vybudoval sedm oltářů a obětoval na každém oltáři býka a berana. 15 Bileám řekl Balákovi: „Postav se zde u své zápalné oběti, já se pokusím setkat s Hospodinem tamto.“ 16 A Hospodin se setkal s Bileámem. Vložil mu do úst slovo a řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto!“ 17 Když k němu přišel, on stál u své zápalné oběti a s ním moábští velmožové. Balák se ho tázal: „Co mluvil Hospodin?“ 18 I pronesl svou průpověď: „Nuže, slyš, Baláku! Pozorně mi naslouchej, Sipórův synu! 19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží? 20 Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. 21 Nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem. 22 Bůh, který jej vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. 23 Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Od tohoto času bude hlásáno o Jákobovi, zvěstováno o Izraeli, co mu Bůh prokázal. 24 Jaký to lid! Povstává jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud nezhltne úlovek, dokud nevypije krev skolených!“ 25 Balák řekl Bileámovi: „Když jej nemůžeš zatratit, aspoň mu nežehnej!“ 26 Ale Bileám odpověděl Balákovi: „Což jsem ti neříkal: Všechno, co bude mluvit Hospodin, vykonám?“ 27 Balák řekl Bileámovi: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo, snad bude mít Bůh za správné, abys mi jej zatratil odtamtud.“ 28 I vzal Balák Bileáma na vrchol Peóru, který ční nad pustinou Ješímónem. 29 Bileám řekl Balákovi: „Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ 30 Balák tedy učinil, co řekl Bileám, a obětoval na každém oltáři býka a berana.

24 1 Bileám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal. Neuchýlil se tedy jako podvakrát předtím k zaklínadlům, nýbrž obrátil se tváří k poušti. 2 Když se Bileám rozhlédl, spatřil, jak Izrael táboří kmen vedle kmene. Tu se ho zmocnil Boží duch 3 a on pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, 4 výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. 5 Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! 6 Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách. 7 Z jeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno. 8 Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody, své protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy. 9 Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal? Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet.“ 10 Tu Balák vzplanul proti Bileámovi hněvem. Tleskl rukama a osopil se na Bileáma: „Povolal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jim jen žehnáš, dokonce již potřetí. 11 Tak si běž, odkud jsi přišel! Přislíbil jsem ti převelikou poctu, avšak Hospodin tě té pocty zbavil.“ 12 Bileám odvětil Balákovi: „Což jsem neříkal už tvým poslům, které jsi ke mně poslal: 13 I kdyby mi Balák dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého. Budu mluvit, co řekne Hospodin! 14 A teď tedy jdu ke svému lidu. Ale ještě ti sdělím, co tento lid v budoucnu učiní tvému lidu.“ 15 I pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, 16 výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. 17 Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců. 18 Bude podroben i Edóm, podroben bude Seír, Jákobovi nepřátelé. Izrael si povede zdatně. 19 Panovat bude ten, jenž vzejde z Jákoba, a zahubí toho, kdo vyvázne z města.“ 20 Když uviděl Amáleka, pronesl svou průpověď: „Amálek je prvotina pronárodů, ale skončí v záhubě.“ 21 Když uviděl Kénijce, pronesl svou průpověď: „Tvé sídlo je mohutné, tvé hnízdo leží na skalisku, 22 stejně však přijde vniveč, Kajine, jen co tě Ašúr odvede do zajetí!“ 23 Pak pronesl svou průpověď: „Běda! Kdo zůstane naživu, až to Bůh vykoná? 24 Loďstvo od kitejských břehů pokoří Ašúra, pokoří Ebera. Ale v záhubě skončí i ono.“ 25 I vydal se Bileám na cestu a vrátil se, odkud přišel. Rovněž Balák šel svou cestou.

Odpad Izraele k Baal-peórovi – Lid svedený moábskou modloslužbou je přísně ztrestán. Horlivost Pinchasova zastavuje pohromu.

25 1 Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. 2 Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. 3 Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. 4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi všechny představitele lidu a dej jim na slunci zpřerážet údy kvůli Hospodinu, ať se Hospodinův planoucí hněv odvrátí od Izraele.“ 5 Mojžíš tedy izraelským soudcům řekl: „Pobijte každý ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peórem.“ 6 I přišel jakýsi Izraelec a přivedl ke svým bratřím Midjánku před očima Mojžíše i celé pospolitosti Izraelců, právě když plakali u vchodu do stanu setkávání. 7 Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vystoupil zprostředku pospolitosti, vzal do ruky oštěp, 8 vešel za izraelským mužem do ženské části stanu a probodl je oba, izraelského muže i tu ženu až k jejím rodidlům. Tak byla mezi Izraelci pohroma zastavena. 9 Ale mrtvých při té pohromě bylo čtyřiadvacet tisíc. 10 Nato promluvil Hospodin k Mojžíšovi: 11 „Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval. 12 Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje. 13 Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady.“ 14 Jméno zabitého izraelského muže, který byl zabit spolu s Midjánkou, bylo Zimrí, syn Sálův; byl to předák jednoho rodu Šimeónova. 15 Jméno zabité midjánské ženy bylo Kozbí, dcera Súrova; ten byl kmenový náčelník jednoho rodu v Midjánsku. 16 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 17 „Napadni Midjánce a pobijte je. 18 Oni napadli vás svými nástrahami, které vám nastražili prostřednictvím Peóra a své sestry Kozbí, dcery midjánského náčelníka, zabité v den pohromy, která vznikla kvůli Peórovi.“

NOVÝ PŘEHLED IZRAELSKÉ POSPOLITOSTI

Nové sčítání lidu – Před vstupem do zaslíbené země jsou znovu sečteni bojeschopní Izraelci.

26 1 Po té pohromě řekl Hospodin Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona: 2 „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců, od dvacetiletých výše podle otcovských rodů, všech, kteří jsou v Izraeli schopni vycházet do boje.“ 3 I promluvil k nim Mojžíš s knězem Eleazarem na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu 4 a pořídili soupis od dvacetiletých výše, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Toto byli Izraelci, kteří vyšli z egyptské země: 5 R ú b e n, Izraelův prvorozený. Rúbenovci: Chanók a od něho chanócká čeleď, od Palúa palúská čeleď, 6 od Chesróna chesrónská čeleď, od Karmího karmíjská čeleď. 7 To jsou rúbenské čeledi; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet tři tisíce sedm set třicet. – 8 Palúovci: Elíab 9 a Elíabovi synové: Nemúel, Dátan a Abíram; to byl ten Dátan a Abíram, zástupci pospolitosti, kteří se vzepřeli proti Mojžíšovi a Áronovi spolu se skupinou Kórachovou, když se ona vzepřela proti Hospodinu. 10 Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i Kóracha. Tehdy ta skupina zhynula a oheň pozřel dvě stě padesát mužů. Stali se výstražným znamením. 11 Kórachovi synové však nezemřeli. 12 Šimeónovci podle čeledí: od Nemúela nemúelská čeleď, od Jamína jamínská čeleď, od Jakína jakínská čeleď, 13 od Zeracha zerašská čeleď, od Šaula šaulská čeleď. 14 To jsou čeledi šimeónské; bylo jich dvacet dva tisíce dvě stě. 15 Gádovci podle čeledí: od Sefóna sefónská čeleď, od Chagího chagíjská čeleď, od Šúniho šúnijská čeleď, 16 od Ozního ozníjská čeleď, od Ériho érijská čeleď, 17 od Aróda aródská čeleď, od Aréliho arélijská čeleď. 18 To jsou čeledi Gádovců s jejich povolanými do služby; těch bylo čtyřicet tisíc pět set. 19 Judovi synové byli též Er a Ónan; Er a Ónan však zemřeli v kenaanské zemi. 20 Judovci podle čeledí byli: od Šely šelská čeleď, od Peresa pereská čeleď, od Zeracha zerašská čeleď. 21 Peresovci byli: od Chesróna chesrónská čeleď, od Chámula chámulská čeleď. 22 To jsou čeledi Judovy s jejich povolanými do služby; těch bylo sedmdesát šest tisíc pět set. 23 Isacharovci podle čeledí: Tóla a od něho tólská čeleď, od Púvy púvská čeleď, 24 od Jašúba jašúbská čeleď, od Šimróna šimrónská čeleď. 25 To jsou čeledi Isacharovy s jejich povolanými do služby; těch bylo šedesát čtyři tisíce tři sta. 26 Zabulónovci podle čeledí: od Sereda seredská čeleď, od Elóna elónská čeleď, od Jachleela jachleelská čeleď. 27 To jsou čeledi zabulónské s jejich povolanými do služby; těch bylo šedesát tisíc pět set. 28 Josefovi synové podle čeledí: Manases a Efrajim. 29 Manasesovci: od Makíra makírská čeleď. Makír zplodil Gileáda; od Gileáda gileádská čeleď. 30 To jsou Gileádovci: Íezer a od něho íezerská čeleď, od Cheleka chelecká čeleď, 31 Asríel a od něho asríelská čeleď, Šekem a od něho šekemská čeleď, 32 Šemída a od něho šemídská čeleď, Chefer a od něho cheferská čeleď. 33 Selofchad, syn Cheferův, neměl syny, jenom dcery; jména Selofchadových dcer jsou: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. 34 To jsou čeledi Manasesovy s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát dva tisíce sedm set. 35 To jsou Efrajimovci podle čeledí: od Šútelacha šútelašská čeleď, od Bekera bekerská čeleď, od Tachana tachanská čeleď. 36 To jsou Šútelachovci: od Erána eránská čeleď. 37 To jsou čeledi Efrajimovců s jejich povolanými do služby; těch bylo třicet dva tisíce pět set. To jsou Josefovci podle čeledí. 38 Benjamínovci podle čeledí: od Bely belská čeleď, od Ašbela ašbelská čeleď, od Achírama achíramská čeleď, 39 od Šefúfama šúfamská čeleď, od Chúfama chúfamská čeleď. 40 Belovci byli: Ard a Naamán; od Arda ardská čeleď, od Naamána naamánská čeleď. 41 To jsou Benjamínovci podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet pět tisíc šest set. 42 Danovci podle čeledí: od Šúchama šúchamská čeleď. To jsou čeledi Danovy podle čeledí. 43 Všech šúchamských čeledí s jejich povolanými do služby bylo šedesát čtyři tisíce čtyři sta. 44 Ašerovci podle čeledí: od Jimny jimenská čeleď, od Jišvího jišvíjská čeleď, od Beríji beríjská čeleď. 45 Od Beríovců také: od Chebera cheberská čeleď, od Malkíela malkíelská čeleď. 46 Jméno Ašerovy dcery bylo Serach. 47 To jsou čeledi Ašerovců s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát tři tisíce čtyři sta. 48 Neftalíovci podle čeledí: od Jachseela jachseelská čeleď, od Gúního gúníjská čeleď, 49 od Jesera jeserská čeleď, od Šiléma šilémská čeleď. 50 To jsou čeledi Neftalíovy podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet pět tisíc čtyři sta. 51 Toto byli Izraelci povolaní do služby, celkem šest set jeden tisíc sedm set třicet. 52 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 53 „Těm bude rozdělena země v dědictví podle jmenného seznamu. 54 Většímu přidělíš větší dědictví, menšímu menší dědictví, každému bude dáno dědictví podle počtu povolaných do služby. 55 Země bude rozdělena losem; budou dědit podle jmen otcovských pokolení. 56 Dědictví ať je každému rozděleno losem, jak velikému, tak malému.“

Výčet lévijských čeledí – Přehled lévijských čeledí a rodokmen Mojžíšův, Áronův a Mirjamin.

57 To jsou povolaní do služby z pokolení Léviho podle čeledí: od Geršóna geršónská čeleď, od Kehata kehatská čeleď, od Merarího meraríjská čeleď. 58 To jsou čeledi Léviho: čeleď libníjská, čeleď chebrónská, čeleď machlíjská, čeleď mušíjská a čeleď kórachovská. Kehat zplodil Amráma. 59 Jméno Amrámovy ženy bylo Jókebed, dcera Léviho, která se narodila Lévimu v Egyptě. Porodila Amrámovi Árona a Mojžíše a jejich sestru Mirjam. 60 Áronovi se narodil Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. 61 Nádab a Abíhú však zemřeli, když přinesli cizí oheň před Hospodina. 62 Povolaných do služby, všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše, bylo dvacet tři tisíce. Nebyli připočteni mezi Izraelce, neboť jim mezi Izraelci nebylo dáno dědictví. 63 To byli ti, které povolal do služby Mojžíš s knězem Eleazarem při sčítání Izraelců na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. 64 Nebyl mezi nimi nikdo z těch, kteří byli povoláni do služby tehdy, když Mojžíš s knězem Áronem sčítal Izraelce na Sínajské poušti. 65 Hospodin jim totiž řekl, že určitě zemřou na poušti. Nezbyl z nich žádný, jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.

Dědictví Selofchadových dcer – Nemá-li zemřelý muž syna, připadá dědictví dcerám nebo dalším příbuzným.

27 1 Tehdy přistoupily dcery Selofchada, syna Chefera, syna Gileáda, syna Makíra, syna Manasesa z čeledi Manasesa, syna Josefova. Jména jeho dcer byla: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. 2 Postavily se před Mojžíše a před kněze Eleazara i před předáky a celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání a řekly: 3 „Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny. 4 Proč má být vymazáno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že nemá syna? Dej nám trvalé vlastnictví mezi bratry našeho otce.“ 5 Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu. 6 Hospodin řekl Mojžíšovi: 7 „Selofchadovy dcery mluví o tom oprávněně. Přiděl jim dědičně trvalé vlastnictví mezi bratry jejich otce a převeď na ně dědictví po jejich otci. 8 Mluv k Izraelcům takto: Když někdo zemře a nemá syna, převedete dědictví po něm na jeho dceru. 9 Jestliže nemá ani dceru, dáte dědictví po něm jeho bratrům. 10 Jestliže nemá ani bratry, dáte dědictví po něm bratrům jeho otce. 11 Jestliže nejsou ani bratři po jeho otci, dáte dědictví po něm jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; ten je obdrží.“ To se stalo pro Izraelce právním nařízením, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

OHLÁŠENÍ MOJŽÍŠOVY SMRTI

Mojžíš spatří zaslíbenou zemi zdálky. Hospodin dá lidu nového vůdce, Jozua.

12 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup na toto pohoří Abárím a pohlédni na zemi, kterou jsem dal Izraelcům. 13 Až ji uvidíš, budeš i ty připojen ke svému lidu, tak jako k němu byl připojen tvůj bratr Áron. 14 Vzepřeli jste se mému rozkazu na poušti Sinu, když se pospolitost pustila se mnou do sváru, místo abyste dosvědčili před jejich zraky při těch vodách mou svatost.“ To jsou kádešské Vody sváru na poušti Sinu. 15 Mojžíš promluvil k Hospodinu: 16 „Nechť Hospodin, Bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže, 17 který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl, aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“ 18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova, muže, v němž je duch, a vlož na něho ruku. 19 Postavíš ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost a dáš mu před jejich zraky pověření. 20 Předáš mu díl své velebnosti, aby ho celá pospolitost synů izraelských poslouchala. 21 Bude se stavět před kněze Eleazara a ten se bude pro něho Hospodina vyptávat na rozhodnutí pomocí urímu. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet, on a s ním všichni Izraelci, tedy celá pospolitost.“ 22 Mojžíš učinil, co mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua a postavil ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost, 23 vložil na něho ruce a dal mu pověření, jak o tom mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

Poslední úkoly Mojžíšovy

BOHOSLUŽEBNÉ PŘEDPISY

Ustanovení obětního kalendáře – Hospodin vydává předpisy, jak mají být přinášeny oběti v průběhu roku.

28 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž Izraelcům a řekni jim: Dbejte na to, abyste mi ve stanovený čas přinášeli darem můj pokrm jako ohnivou oběť, libou vůni pro mne. 3 Řekneš jim: Toto bude ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu: denně dva roční beránky bez vady jako každodenní zápalnou oběť. 4 Jednoho beránka připravíš ráno a druhého navečer. 5 K tomu jako oběť přídavnou desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou hínu odkapaného oleje. 6 Taková každodenní zápalná oběť byla připravena v libou vůni na hoře Sínaji. Tobude ohnivá oběť pro Hospodina. 7 Příslušná úlitba k tomu bude čtvrtina hínu na jednoho beránka; úlitba opojného nápoje se pro Hospodina vykoná ve svatyni. 8 Navečer připravíš druhého beránka, připravíš ho stejně jako ráno s obětí přídavnou a příslušnou úlitbou. To bude ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina. 9 V den odpočinku budete obětovat dva roční beránky bez vady a jako oběť přídavnou dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem i příslušnou úlitbu. 10 To bude pravidelná zápalná oběť pro den odpočinku, kromě každodenní zápalné oběti a příslušné úlitby. 11 Na počátku vašich měsíců budete přinášet jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady, 12 jako oběť přídavnou tři desetiny bílé mouky zadělané olejem na každého býčka, dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého berana 13 a po desetině bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého beránka. Zápalná oběť bude připravena v libou vůni jako ohnivá oběť pro Hospodina. 14 Příslušná úlitba bude polovina hínu vína na býčka, třetina hínu na berana a čtvrtina hínu na beránka. To bude zápalná oběť o novoluní, po všechny měsíce v roce. 15 Mimo každodenní zápalnou oběť a příslušnou úlitbu bude Hospodinu také připraven jeden kozel v oběť za hřích. 16 V prvním měsíci, čtrnáctého dne toho měsíce, bude Hospodinův hod beránka. 17 Patnáctého dne toho měsíce bude slavnost; po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. 18 Prvního dne bude bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. 19 Jako ohnivou oběť přinesete Hospodinu v oběť zápalnou dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady. 20 Připravíte též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana, 21 a na každého beránka z těch sedmi připravíš po desetině. 22 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání smírčích obřadů za sebe. 23 To vše budete připravovat kromě jitřní zápalné oběti, která patří ke každodenní oběti zápalné. 24 Budete to připravovat denně po sedm dní jako pokrm ohnivé oběti v libou vůni pro Hospodina, a to kromě každodenní oběti zápalné a příslušné úlitby. 25 Sedmého dne pak budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. 26 V den prvních snopků, když o svátcích týdnů budete přinášet Hospodinu novou oběť přídavnou, budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. 27 Přinesete jako oběť zápalnou v libou vůni pro Hospodina dva mladé býčky, jednoho berana, sedm ročních beránků 28 a jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na každého býčka, dvě desetiny na každého berana 29 a po desetině na každého beránka z těch sedmi. 30 Dále jednoho kozla k vykonání smírčích obřadů za sebe. 31 To připravíte kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné; budou bez vady. Přinesete též příslušné úlitby.

29 1 Sedmého měsíce, prvého dne toho měsíce, budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. Bude to pro vás den troubení. 2 Připravíte jako oběť zápalnou v libou vůni pro Hospodina jednoho mladého býčka, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady 3 a jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana 4 a jednu desetinu na každého beránka z těch sedmi. 5 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání smírčích obřadů za sebe. 6 To kromě novolunní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb, jak jsou určeny. To bude ohnivá oběť v libou vůni pro Hospodina. 7 Desátého dne toho sedmého měsíce budete mít bohoslužebné shromáždění a budete se pokořovat. Nebudete vykonávat žádnou práci. 8 Přinesete jako oběť zápalnou pro Hospodina v libou vůni jednoho mladého býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady. 9 Též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na každého berana 10 a po desetině na každého beránka z těch sedmi. 11 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě smírčí oběti za hřích a každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb. 12 Patnáctého dne sedmého měsíce budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci, ale po sedm dní budete slavit slavnost Hospodinu. 13 Přinesete jako zápalnou oběť oběť ohnivou, libou vůni pro Hospodina, třináct mladých býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků; budou bez vady. 14 Též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na každého býčka z těch třinácti, dvě desetiny na každého berana z obou 15 a po desetině na každého beránka z těch čtrnácti. 16 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné, příslušné oběti přídavné a úlitby. 17 Druhého dne dvanáct mladých býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, 18 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. 19 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb. 20 Třetího dne jedenáct býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, 21 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. 22 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. 23 Čtvrtého dne deset býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, 24 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. 25 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. 26 Pátého dne devět býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, 27 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. 28 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. 29 Šestého dne osm býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, 30 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. 31 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb. 32 Sedmého dne sedm býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady, 33 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a beránků, jak je určeno. 34 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. 35 Osmého dne budete mít slavnostní shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou všední práci. 36 Jako zápalnou oběť přinesete oběť ohnivou, libou vůni pro Hospodina: jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady, 37 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby na býčka, na berana a na beránky podle jejich počtu, jak je určeno. 38 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úlitby. 39 To budete konat pro Hospodina v časech vám stanovených, kromě svých slibů a dobrovolných darů při vašich obětech zápalných i přídavných, při úlitbách a obětech pokojných.“
30 1 Mojžíš řekl Izraelcům všechno, jak mu Hospodin přikázal.

Ustanovení o platnosti slibů – Sliby mužů jsou nezrušitelné, sliby žen dané Bohu jsou závazné jen se souhlasem muže.

2 Mojžíš promluvil k představitelům pokolení Izraelců: „Hospodin přikázal tuto věc: 3 Když učiní slib Hospodinu muž nebo složí přísahu, že na sebe vezme nějaký závazek, nezruší své slovo. Splní vše, co vlastními ústy pronesl. 4 Když učiní slib Hospodinu žena a zaváže se k něčemu v otcovském domě ve svém dívčím věku 5 a její otec uslyší její slib a závazek, který na sebe vzala, a bude k tomu mlčet, tedy budou všechny její sliby platit, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný. 6 Jestliže však jí otec zabrání toho dne, kdy to uslyší, nebudou platit žádné její sliby a závazky, které na sebe vzala. Hospodin jí odpustí, protože jí v tom otec zabránil. 7 Jestliže se vdá a bude ji vázat slib, nebo se o své újmě vlastními ústy k něčemu zavázala 8 a její muž o tom uslyší a bude k tomu mlčet toho dne, kdy se o tom doslechne, budou její sliby platit, i závazek, který na sebe vzala, bude platný. 9 Jestliže však jí zabrání její muž toho dne, kdy to uslyší, a zruší její slib, který ji váže, i to, k čemu se o své újmě vlastními ústy zavázala, Hospodin jí odpustí. 10 Slib vdovy a zapuzené ženy, každý závazek, který na sebe vzala, bude pro ni platit. 11 Jestliže něco slíbila nebo se k něčemu přísežně zavázala žena v domě svého muže 12 a její muž to slyšel a mlčel k tomu a nezabránil jí, budou platit všechny její sliby, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný. 13 Jestliže je však její muž toho dne, kdy je slyšel, výslovně zrušil, tedy vše, co pronesla svými rty jako svůj slib nebo závazek, který na sebe vzala, pozbývá platnosti. Její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí. 14 Každý slib i každý přísežný závazek, že se bude pokořovat, její muž buď nechá platit, nebo jej zruší. 15 Jestliže však její muž před ní trvale mlčí den ze dne, nechává platit všechny její sliby nebo všechny závazky, které ji zavazují; učinil je platnými tím, že před ní mlčel toho dne, kdy je slyšel. 16 Jestliže je však výslovně zruší teprve později, než je slyšel, ponese následky její nepravosti on.“ 17 To jsou nařízení, která přikázal Hospodin Mojžíšovi pro vztah mezi mužem a jeho ženou, mezi otcem a jeho dcerou v dívčím věku, dokud je v otcovském domě.

PRVNÍ ÚZEMNÍ ZISKY

Pomsta nad Midjánci – Při vykonávání Hospodinovy pomsty nad nepřáteli je kořist rozdělena.

31 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Vykonáš za syny Izraele pomstu na Midjáncích a pak budeš připojen ke svému lidu.“ 3 Mojžíš tedy promluvil k lidu: „Vyzbrojte své muže k boji, aby se vrhli na Midjána a vykonali na Midjánu Hospodinovu pomstu. 4 Pošlete do boje z každého izraelského pokolení po tisíci mužích.“ 5 I dodali z izraelských šiků vždy tisíc mužů na pokolení, celkem to bylo dvanáct tisíc vyzbrojených k boji. 6 Mojžíš je poslal do boje po tisíci na pokolení a s nimi Pinchasa, syna kněze Eleazara, se svatou zbrojí a válečnými trubkami. 7 Vypravili se do boje proti Midjánu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, a pobili všechny muže. 8 Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili mečem. 9 Midjánské ženy a jejich děti však Izraelci zajali a všechen jejich dobytek, všechna stáda a veškeré bohatství uloupili. 10 Všechna jejich města, ve kterých sídlili, i všechna jejich hradiště vypálili. 11 Pak vzali všechnu kořist i všechen lup, lidi i dobytek, 12 a přivedli zajatce i lup a kořist před Mojžíše a kněze Eleazara i před pospolitost Izraelců do tábora na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. 13 Mojžíš a kněz Eleazar i všichni předáci pospolitosti jim vyšli vstříc ven z tábora. 14 Mojžíš se však rozlítil na vůdce vojska, na velitele nad tisíci a nad sty, přicházející z vojenské výpravy. 15 Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy? 16 Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla pohroma. 17 Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním. 18 Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe. 19 A vy se utáboříte na sedm dní venku za táborem. Každý, kdo někoho zabil, i každý, kdo se dotkl skoleného, bude se očišťovat od hříchu třetího a sedmého dne, jak vy, tak vaši zajatci. 20 Očistíte od hříchu i každé roucho a každou koženou nádobu, každý výrobek z kozích kůží i všechno dřevěné nářadí.“ 21 Kněz Eleazar řekl bojovníkům, kteří se účastnili bitvy: „Toto je nařízení zákona, který vydal Hospodin Mojžíšovi: 22 Zlato, stříbro, měď, železo, cín a olovo, 23 vše, co snese oheň, přepálíte ohněm a bude to čisté; musí se to však očistit od hříchu také očistnou vodou. Všechno, co nesnese oheň, properete vodou. 24 Sedmého dne si vyperete roucha a budete čisti. Potom vstoupíte do tábora.“ 25 Hospodin řekl Mojžíšovi: 26 „Ty s knězem Eleazarem a s představiteli rodů pospolitosti pořídíš soupis lupu, jak zajatých lidí, tak dobytka. 27 Lup rozdělíš na polovinu mezi válečníky, kteří se účastnili boje, a ostatní pospolitost. 28 Od bojovníků, kteří se účastnili boje, oddělíš dávku pro Hospodina po jednom z pěti set, jak z lidí, tak i skotu, oslů, ovcí a koz. 29 Vezmete je z jejich poloviny a dáš je knězi Eleazarovi jako Hospodinovu oběť pozdvihování. 30 Z poloviny patřící Izraelcům vezmeš po jednom ukořistěném z padesáti, jak z lidí, tak ze skotu, oslů, ovcí a koz a ze všeho dobytka, a dáš je lévijcům, držícím stráž u Hospodinova příbytku.“ 31 Mojžíš a kněz Eleazar vykonali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi. 32 Z lupu naloupeného válečným lidem zbývalo: ovcí a koz šest set sedmdesát pět tisíc, 33 skotu sedmdesát dva tisíce kusů, 34 oslů šedesát jeden tisíc; 35 lidských duší, totiž žen, které nepoznaly muže a neobcovaly s ním, bylo celkem třicet dva tisíce. 36 Polovina tvořící podíl těch, kdo se účastnili boje, činila tři sta třicet sedm tisíc pět set ovcí a koz. 37 Dávka z ovcí a koz pro Hospodina činila šest set sedmdesát pět kusů. 38 Skotu bylo třicet šest tisíc kusů a dávka pro Hospodina dvaasedmdesát kusů. 39 Oslů bylo třicet tisíc pět set a dávka pro Hospodina jedenašedesát kusů. 40 Lidských duší bylo šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina dvaatřicet osob. 41 Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku jako Hospodinovu oběť pozdvihování, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 42 Z poloviny patřící Izraelcům, kterou oddělil Mojžíš od poloviny pro účastníky tažení – 43 a byla to polovina patřící pospolitosti, totiž ovcí a koz tři sta třicet sedm tisíc pět set, 44 skotu třicet šest tisíc kusů, 45 oslů třicet tisíc pět set, 46 lidských duší šestnáct tisíc – 47 tedy z této poloviny patřící Izraelcům vzal Mojžíš po jednom ukořistěném z padesáti, jak z lidí, tak z dobytka, a dal je lévijcům, držícím stráž u Hospodinova příbytku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 48 Tu přistoupili k Mojžíšovi vůdcové vojenských útvarů, velitelé nad tisíci a nad sty, 49 a řekli mu: „Tvoji služebníci pořídili soupis bojovníků, kterým veleli, a nechybí ani jeden z nás. 50 Každý přinášíme Hospodinu jako dar, co kdo našel, zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a přívěsky, abychom za sebe vykonali před Hospodinem smírčí obřady.“ 51 I přijal Mojžíš a kněz Eleazar od nich to zlato, vesměs umně zpracované. 52 Všeho zlata věnovaného na oběť pozdvihování, jež odevzdali Hospodinu, bylo šestnáct tisíc sedm set padesát šekelů, totiž od velitelů nad tisíci a nad sty. 53 Z mužstva loupil každý pro sebe. 54 Přijal tedy Mojžíš a kněz Eleazar to zlato od velitelů nad tisíci a nad sty a vnesli je do stanu setkávání, aby připomínalo před Hospodinem syny Izraele.

Přidělení zajordánské oblasti – Gádovcům, Rúbenovcům a polovině pokolení Manasesovců připadne požadované dědictví před Jordánem, ale jen tehdy, pomohou-li ostatním v boji o Kenaan.

32 1 Rúbenovci a Gádovci měli převeliké množství stád. Když spatřili jaezerskou a gileádskou zemi, shledali, že to je vhodné místo pro stáda. 2 Gádovci a Rúbenovci tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti: 3 „Atarót, Dibón, Jaezer, Nimra, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón, 4 země, kterou Hospodin před izraelskou pospolitostí porazil, je zemí vhodnou pro stáda. A tvoji služebníci mají stáda.“ 5 A dodali: „Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán.“ 6 Mojžíš Gádovcům a Rúbenovcům vytkl: „Což vaši bratří půjdou do boje a vy si zůstanete tady? 7 Proč berete Izraelcům odvahu přejít do země, kterou jim dal Hospodin? 8 Zrovna tak se zachovali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje, aby zhlédli zemi. 9 Došli až do úvalu Eškólu a zhlédli zemi, ale Izraelcům vzali odvahu, takže nechtěli vejít do země, kterou jim dal Hospodin. 10 Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a zapřisáhl se: 11 Muži ve věku od dvaceti let výše, kteří vyšli z Egypta, neuvidí zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože se mi cele neoddali, 12 kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova; ti se totiž cele oddali Hospodinu. 13 Tehdy vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem a čtyřicet let jim dal bloudit po poušti, dokud nezaniklo celé to pokolení, které se dopouštělo toho, co je zlé v Hospodinových očích. 14 A teď jste nastoupili vy na místo svých otců, zplozenci hříšných lidí, abyste ještě stupňovali Hospodinův hněv planoucí proti Izraeli. 15 Když se od něho odvrátíte, nechá Izraele na poušti ještě déle. Tak uvedete na všechen tento lid zkázu.“ 16 Přistoupili k němu a prohlásili: „Vystavíme zde ohrady pro svá stáda a města pro své děti. 17 My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům této země. 18 Nenavrátíme se do svých domovů, dokud se všichni Izraelci neujmou svého dědictví. 19 Nebudeme požadovat dědictví s nimi tam někde za Jordánem, když nám připadne dědictví na této straně Jordánu k východu.“ 20 Mojžíš jim odpověděl: „Jestliže dodržíte toto slovo, vyzbrojíte se před Hospodinem do boje 21 a všichni ve zbroji přejdete před Hospodinem Jordán, potom až on vyžene své nepřátele 22 a země bude před Hospodinem podmaněna, vrátíte se a budete bez viny u Hospodina i u Izraele. Pak bude tato země vaším vlastnictvím před Hospodinem. 23 Nezachováte-li se však takto, prohřešíte se proti Hospodinu. Vězte, že se vám váš hřích vymstí. 24 Vystavějte si města pro své děti a ohrady pro své ovce a dodržte, co jste slíbili.“ 25 Gádovci a Rúbenovci Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak náš pán přikazuje. 26 Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech. 27 Ale tvoji služebníci přejdou Jordán, všichni vojensky vyzbrojeni před Hospodinem, aby bojovali, jak praví náš pán.“ 28 I vydal Mojžíš o nich rozkaz knězi Eleazarovi a Jozuovi, synu Núnovu, i představitelům otcovských rodů pokolení Izraelců. 29 Řekl jim: „Překročí-li Gádovci a Rúbenovci s vámi Jordán, všichni ve zbroji, aby bojovali před Hospodinem, a země bude před vámi podmaněna, dáte jim do vlastnictví zemi gileádskou. 30 Nepřekročí-li jej však s vámi ve zbroji, ať mají vlastnictví mezi vámi v zemi kenaanské.“ 31 Gádovci a Rúbenovci odpověděli: „Učiníme, jak promluvil k tvým služebníkům Hospodin. 32 Ano, přejdeme ve zbroji před Hospodinem do země kenaanské, aby nám zůstalo ve vlastnictví naše dědictví v Zajordání.“ 33 Mojžíš jim tedy dal, totiž Gádovcům, Rúbenovcům a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, celou tu zemi, její města s přilehlým územím, všechna města té země kolem. 34 Gádovci pak znovu vystavěli Dibón, Atarót a Aróer, 35 Atarót-šófan, Jaezer a Jogbehu, 36 Bét-nimru a Bét-háran, opevněná města a ohrady pro ovce. 37 Rúbenovci znovu vystavěli Chešbón, Eleále a Kirjatajim, 38 Nébo a Baal-meón, jimž změnili jména, a Sibmu; městům, jež vystavěli, dali jména. 39 Synové Makíra, syna Manasesova, táhli do Gileádu a dobyli jej. Podrobili si Emorejce, kteří v něm sídlili. 40 Mojžíš dal Gileád Makírovi, synu Manasesovu, a ten se tam usadil. 41 Zatím Jaír, syn Manasesův, dobyl na svém tažení jejich vesnice a nazval je vesnicemi Jaírovými. 42 A Nóbach dobyl na svém tažení Kenat i jeho osady a nazval je svým jménem Nóbach.

SEZNAM IZRAELSKÝCH STANOVIŠŤ

Cesta Božího lidu z Egypta k zaslíbené zemi je vyznačena čtyřiceti dvěma místy oddechu, zkoušek a tříbení.

33 1 Toto byla stanoviště Izraelců, když vytáhli z egyptské země po oddílech pod vedením Mojžíše a Árona. 2 Na Hospodinův rozkaz sepsal Mojžíš místa, odkud vycházeli, podle jejich stanovišť. Toto byla tedy jejich stanoviště podle výchozích bodů: 3 V prvním měsíci, patnáctého dne prvého měsíce, vytáhli z Ramesesu. Druhého dne po hodu beránka vyšli Izraelci navzdory všemu před očima celého Egypta, 4 zatímco Egypťané pohřbívali ty, které mezi nimi Hospodin pobil, všechny prvorozence. Hospodin totiž vykonal soudy nad jejich božstvy. 5 Izraelci tedy vytáhli z Ramesesu a utábořili se v Sukótu. 6 Vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu, který je na okraji pouště. 7 Vytáhli z Étamu, obrátili se zpět k Pí-chírotu, který leží naproti Baal-sefónu, a utábořili se před Migdólem. 8 Vytáhli z Pené-chírotu a prošli prostředkem moře na poušť. Vykonali třídenní pochod pouští Étamem a utábořili se v Maře. 9 Vytáhli z Mary a přišli do Élimu. V Élimu bylo dvanáct pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili. 10 Vytáhli z Élimu a utábořili se u Rákosového moře. 11 Vytáhli od Rákosového moře a utábořili se na Sínské poušti. 12 Vytáhli ze Sínské pouště a utábořili se v Dofce. 13 Vytáhli z Dofky a utábořili se v Alúši. 14 Vytáhli z Alúše a utábořili se v Refídimu; tam nebyla voda, aby se lid mohl napít. 15 Vytáhli z Refídimu a utábořili se na Sínajské poušti. 16 Vytáhli ze Sínajské pouště a utábořili se v Kibrót-taavě. 17 Vytáhli z Kibrót-taavy a utábořili se v Chaserótu. 18 Vytáhli z Chaserótu a utábořili se v Ritmě. 19 Vytáhli z Ritmy a utábořili se v Rimón-peresu. 20 Vytáhli z Rimón-peresu a utábořili se v Libně. 21 Vytáhli z Libny a utábořili se v Rise. 22 Vytáhli z Risy a utábořili se v Kehelatě. 23 Vytáhli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šeferu. 24 Vytáhli od hory Šeferu a utábořili se v Charadě. 25 Vytáhli z Charady a utábořili se v Makhelótu. 26 Vytáhli z Makhelótu a utábořili se v Tachatu. 27 Vytáhli z Tachatu a utábořili se v Terachu. 28 Vytáhli z Terachu a utábořili se v Mitce. 29 Vytáhli z Mitky a utábořili se v Chašmóně. 30 Vytáhli z Chašmóny a utábořili se v Móserotu. 31 Vytáhli z Móserotu a utábořili se v Bené-jaakánu. 32 Vytáhli z Bené-jaakánu a utábořili se v Chór-gidgádu. 33 Vytáhli z Chór-gidgádu a utábořili se v Jotbatě. 34 Vytáhli z Jotbaty a utábořili se v Abróně. 35 Vytáhli z Abróny a utábořili se v Esjón-geberu. 36 Vytáhli z Esjón-geberu a utábořili se na poušti Sinu; to je Kádeš. 37 Vytáhli z Kádeše a utábořili se na hoře Hóru na okraji Edómské pouště. 38 Tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil kněz Áron na horu Hór a zemřel tam čtyřicátého roku po vyjití Izraelců z egyptské země, pátého měsíce, prvého dne toho měsíce. 39 Áronovi bylo sto třiadvacet let, když na hoře Hóru zemřel. 40 Tu uslyšel Kenaanec, aradský král, který sídlil v Negebu v kenaanské zemi, že přicházejí Izraelci. 41 Vytáhli od hory Hóru a utábořili se v Salmóně. 42 Vytáhli ze Salmóny a utábořili se ve Funónu. 43 Vytáhli z Funónu a utábořili se v Obótu. 44 Vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu na moábském území. 45 Vytáhli z Ijímu a utábořili se v Dibón-gádu. 46 Vytáhli z Dibón-gádu a utábořili se v Almón-diblátajimu. 47 Vytáhli z Almón-diblátajimu a utábořili se v horách Abárímských proti Nebó. 48 Vytáhli z hor Abárímských a utábořili se na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. 49 Tábořili u Jordánu od Bét-ješimótu až k Ábel-šitímu na Moábských pustinách.

PŘÍKAZY PRO ŽIVOT V ZASLÍBENÉ ZEMI

Vyhnání Kenaanců – Zaslíbená země musí být očištěna od jakéhokoli pohanství.

50 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu: 51 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země, 52 vyženete před sebou obyvatele té země a zničíte všechny jejich modlářské výtvory. Zničíte všechny jejich lité modly a popleníte všechna jejich posvátná návrší. 53 Podrobíte si tu zemi a usadíte se v ní. Tu zemi jsem dal vám, abyste ji obsadili. 54 Rozdělíte si zemi losem jako dědictví mezi své čeledi; větší dáte větší dědictví a menší dáte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho. Rozdělíte ji v dědictví svým otcovským pokolením. 55 Nevyženete-li však obyvatele té země před sebou, tedy ti, které z nich zanecháte, budou vám trnem v očích a bodcem v boku, budou vás sužovat v té zemi, ve které se usadíte. 56 A jak jsem zamýšlel učinit jim, učiním vám.“

Hranice zaslíbené země – Zaslíbená země je vymezena hranicemi na všech stranách. Jednotlivým kmenům ji mají rozdělit vybraní zástupci lidu.

34 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž Izraelcům a řekni jim: Přijdete do kenaanské země, do té země, která vám připadne do dědictví, do kenaanské země vymezené těmito hranicemi: 3 Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě povede vaše jižní hranice od konce Solného moře, 4 potom se vaše hranice stočí od jihu ke Svahu štírů, bude pokračovat k Sinu a na jihu bude vybíhat ke Kádeš-barneji, potáhne se na Chasar-adár a bude pokračovat k Asmónu. 5 Pak se hranice stočí od Asmónu k Egyptskému potoku a bude vybíhat k moři. 6 Vaší západní hranicí bude Velké moře s pobřežním územím; to bude vaše západní hranice. 7 Toto pak bude vaše severní hranice: od Velkého moře si vyznačíte jako mezník horu Hór. 8 Od hory Hóru si vyznačíte hranici až k cestě do Chamátu a hranice bude vybíhat k Sedadu. 9 Hranice pak povede k Zifrónu a bude vybíhat k Chasar-énanu. To bude vaše severní hranice. 10 Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu, 11 poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje, až narazí na východní svah při Kineretském moři. 12 Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola.“ 13 Mojžíš tedy vydal Izraelcům takovýto rozkaz: „Toto je země, kterou dostanete losem do dědictví. Hospodin přikázal dát ji devíti a půl pokolením. 14 Pokolení Rúbenovců a pokolení Gádovců již přijala svá dědictví pro svoje otcovské rody; i polovina pokolení Manasesova přijala dědictví. 15 Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha, k východu slunce.“ 16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 17 „Toto jsou jména mužů, kteří za vás převezmou zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův. 18 K převzetí země do dědictví přiberete po jednom předáku z každého pokolení. 19 Toto jsou jména těch mužů: za Judovo pokolení Káleb, syn Jefunův, 20 za pokolení Šimeónovců Šemúel, syn Amíhudův, 21 za Benjamínovo pokolení Elídad, syn Kislónův, 22 za pokolení Danovců předák Bukí, syn Joglíův, 23 za Josefovce z pokolení Manasesovců předák Chaníel, syn Efódův, 24 z pokolení Efrajimovců předák Kemúel, syn Šiftánův, 25 za pokolení Zabulónovců předák Elísáfan, syn Parnakův, 26 za pokolení Isacharovců předák Paltíel, syn Azanův, 27 za pokolení Ašerovců předák Achíhúd, syn Šelomíův, 28 za pokolení Neftalíovců předák Pedahél, syn Amíhudův.“ 29 To jsou ti, kterým přikázal Hospodin, aby Izraelcům přidělili dědictví v kenaanské zemi.

Lévijská a útočištná města – Izraelské kmeny mají dát lévijcům do užívání čtyřicet osm měst; šest z nich budou města útočištná.

35 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu: 2 „Vydej rozkaz Izraelcům, aby ze svého dědičného vlastnictví dali lévijcům města k obývání; též okolní pastviny náležející k městům dáte lévijcům. 3 Budou tak mít pro sebe města k bydlení a jejich pastviny pro svůj dobytek, který je jejich jměním, i pro všechno své zvířectvo. 4 Městské pastviny, jež dáte lévijcům, budou sahat od městské zdi do vzdálenosti jednoho tisíce loket dokola. 5 Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou mít za městské pastviny. 6 Z měst, jež dáte lévijcům, bude šest měst útočištných, jež určíte k tomu, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil; k nim přidáte dalších dvaačtyřicet měst. 7 Všech měst, jež dáte lévijcům, bude čtyřicet osm, i s pastvinami. 8 Až budete z vlastnictví Izraelců dávat města, dáte více od těch, kdo mají víc, a méně od těch, kdo mají míň; každý dá lévijcům ze svých měst podle míry svého dědictví, kterého se mu dostalo.“ 9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země, 11 vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně. 12 Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí. 13 Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště. 14 Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to útočištná města. 15 Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně. 16 Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. 17 Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. 18 Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. 19 Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho. 20 Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco po někom hodí, takže zemře, 21 nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne. 22 Jestliže však někdo nešťastnou náhodou bez nepřátelství do někoho strčí nebo bez zlého úmyslu na někoho shodí nějaký předmět 23 nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal mu nic zlého, 24 pospolitost rozhodne mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních ustanovení. 25 Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem. 26 Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města, kam se utekl, 27 a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije ho, nebude na něm lpět krev. 28 Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území. 29 Toto vám bude právním nařízením pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. 30 Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka. 31 Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít. 32 Nepřijmete výkupné, aby se někdo, kdo utekl do svého útočištného města, potom zase usadil v zemi před smrtí kněze. 33 Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil. 34 Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, uprostřed níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele.“

Opětovný příkaz o dědických právech dcer – Dcery, jimž připadlo dědictví po otci, se mají vdávat jen za muže z vlastní čeledi.

36 1 Tehdy přistoupili představitelé rodů z čeledi synů Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova z josefovských čeledí, aby promluvili s Mojžíšem a předáky, představiteli rodů Izraelců. 2 Řekli: „Hospodin přikázal našemu pánu, aby Izraelcům přidělil losem do dědictví zemi. Našemu pánu bylo též od Hospodina přikázáno dát dědictví našeho bratra Selofchada jeho dcerám. 3 Když se však stanou ženami některého z příslušníků druhých izraelských kmenů, bude naše otcovské dědictví zkráceno o jejich dědictví a připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet. Tak bude los našeho dědictví zkrácen. 4 Budou-li pak Izraelci slavit milostivé léto, bude jejich dědictví připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet, a dědictví našeho otcovského pokolení bude o jejich dědictví zkráceno.“ 5 Z Hospodinova rozkazu tedy přikázal Mojžíš Izraelcům: „Pokolení Josefovců mluví o tom oprávněně. 6 Tuto věc přikázal Hospodin o dcerách Selofchadových: Ať se vdají, za koho se jim zlíbí, jen ať se vdávají v čeledi svého otcovského pokolení. 7 Dědictví Izraelců nesmí přecházet z pokolení na pokolení; Izraelci budou spjati každý s dědictvím svého otcovského pokolení. 8 Každá dcera, která obdrží dědictví od některého izraelského pokolení, vdá se za někoho z čeledi svého otcovského pokolení, aby Izraelci podrželi ve vlastnictví dědictví po svých otcích, každý to své. 9 Dědictví nebude přecházet z pokolení na pokolení. Izraelská pokolení budou všechna spjata se svým dědictvím.“ 10 Co Hospodin Mojžíšovi přikázal, to Selofchadovy dcery splnily. 11 Selofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa se staly manželkami synů svých strýců. 12 Staly se manželkami mužů z čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo při pokolení jejich otcovské čeledi. 13 Toto jsou příkazy a právní řády, které přikázal Hospodin synům Izraele skrze Mojžíše na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.

← Čtvrtá Mojžíšova (Numeri) 1-20

 

Vaše hodnocení





Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.

Napsat první komentář