„Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.“ (Mar 13,29)

Proč se stále stupňují přírodní katastrofy? Co nás čeká? K čemu všechny ty hrůzy směřují? Chýlí se dějiny našeho vzbouřeného světa ke svému konci? Jak popsal Ježíš Kristus znamení ukazující na blízkost jeho návratu? Naplňují se? Je Ježíšův návrat otázkou daleké budoucnosti, nebo už „stojí ve dveřích“? Jsme na něj připravení

Znamení doby – čas se nachýlil…

Příroda se zbláznila. Nezdá se vám? Všechna ta zemětřesení, sucha, záplavy, horka, mrazy, sesuvy půdy, hurikány, lesní požáry, tsunami… Pamětníci vám potvrdí, že dřív se přírodní pohromy zdaleka nevyskytovaly tak často a v takové síle jako dnes. I lidé blázní. Nezdá se vám? Týrání a zneužívání malých dětí, únosy, nesmyslné vraždění, brutalita, všeobecná neúcta k životu, sexuální i jiné zvrácenosti, sobectví vystupňované na maximum, bezcitnost, rozpadající se rodiny, narušené vztahy, popravy nevinných lidí v božím jménu, posedlost majetkem, střelba na školách… A co hladomory, zhoubné nemoci, války, znečištěná voda, nedýchatelný vzduch? Kam ten svět spěje? Je všechno v pořádku, nebo nás čeká peklo na zemi?

V článku Návrat krále – druhý příchod Ježíše Krista jsem se snažil poukázat na to, že Bible zná konečné řešení problémů, které lidstvo není schopno vyřešit samo. Uvedl jsem biblické verše ukazující na jistotu a důvody Ježíšova návratu, i na způsob, jakým se to stane. V tomto článku bych se rád zaměřil na znamení, která ukazují na blízkost Kristova příchodu.

Starozákonní prorok Ámos hovoří o tom, že “Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům” (Am 3,7). O tomto způsobu Božího jednání se mohli přesvědčit i lidé před celosvětovou potopou. Dříve než došlo k této katastrofické události, Bůh poslal Noého, aby varoval předpotopní svět. Náš Stvořitel totiž nechce, aby někdo zahynul, ale naopak si přeje, “aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.” (1Tim 2,4). Žel, předpotopní lidé nebrali Boží varování vážně…

Písmo jasně hovoří o tom, že druhý Ježíšův příchod se týká všech lidí – těch, kteří jej a jeho nabídku spasení přijali, i těch, kteří se od něj odvrátili. Jelikož jde o naprosto převratnou událost ve světových dějinách, je logické předpokládat, že Bůh dopředu oznámí blízkost Kristova návratu a bude lidstvo důrazně varovat. Bůh totiž nechce nikoho překvapit a nachytat nepřipraveného. Podle Bible je životně důležité, být na Ježíšův druhý příchod připraven. A Bůh chce zachránit každého, kdo mu to dovolí.

Dal tedy Bůh nějaká proroctví nebo znamení, která by nám ukazovala na to, jak blízko je konec tohoto světa? Můžeme se nějak zorientovat v tom, kolik času nám zbývá pro nejdůležitější rozhodnutí našeho života?

Znamení doby
Jedním ze způsobů, jak můžeme poznat závažnost doby, ve které žijeme, je studium biblických proroctví. Nejdůležitější pro naši dobu jsou proroctví, která můžeme najít v knihách Daniel a Zjevení. Zde nechci příliš zabíhat do detailů, protože ohromující proroctví, která tyto knihy obsahují, si zaslouží vlastní články. Například v článku Sen babylónského krále jsem se snažil nastínit výklad proroctví z Daniele 2. kapitoly, které v základních rysech ukazuje dějiny tohoto světa od časů Babylónské říše až po nastolení Božího království. Z tohoto proroctví můžeme zřetelně poznat, že druhý příchod je událostí, která otřese Zemí, i to, že žijeme v období těsně před ním. Podobně ukazují na blízkost Ježíšova návratu i další proroctví z výše uvedených biblických knih. Určitě stojí za to, pustit se do jejich studia.

Máme také velmi pevné prorocké slovo a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící na temném místě… (2Pt 1,19)

Pro tento článek jsem však zvolil především znamení, na která poukázal Ježíš svým učedníkům na Olivové hoře. Tato znamení budou předcházet jeho návrat a jsou povzbuzením pro ty, kdo Kristův příchod toužebně očekávají, připomínkou jejich blížícího se vykoupení. Jsou však také varováním zatvrzelých a připomenutím toho, že Ježíšův návrat má dvojí aspekt – ne jen spásu, ale i soud.

Znamení na slunci, měsíci a hvězdách
Když Ježíš mluvil se svými učedníky o událostech předcházejících jeho návrat, řekl mimo jiné:

“A hned po soužení těch dnů `se zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo.´ `Hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti budou otřeseny.´ Potom se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.” (Mt 24,29-30 NBK)

Ježíš není sám, kdo o těchto znameních hovoří. Můžeme je najít i u starozákonního proroka Jóele nebo v knize Zjevení:

Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. (Jl 3,4)

…nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody… (Zj 6,12-13)

Můžeme si všimnout, že Jan navíc viděl, že nebeským znamením má předcházet velké zemětřesení.

Zatmění slunce i měsíce jsou běžné astronomické jevy, jejichž výskyt je možné přesně předpovědět. Podobně i “padání hvězd” je běžná záležitost, kterou může za jasných nocí (zvláště letních) pozorovat kdokoliv. Je tedy zřejmé, že Ježíš nemůže mít na mysli takovéto běžné úkazy, protože by jen těžko mohly být znameními jeho blížícího se návratu. O čem tu tedy hovoří?

Časový údaj, který můžeme najít na začátku uvedených veršů – “hned po soužení těch dnů” – má určitě svůj význam a ukazuje zřejmě na pronásledování Božího lidu ve středověku. Když se podíváme do historie, zjistíme, že s končící papežskou nadvládou skutečně došlo k událostem, které můžeme považovat, za naplnění těchto proroctví.

Veliké zemětřesení
…nastalo veliké zemětřesení… (Zj 6,12)

1. listopadu 1755 došlo k obrovskému ničivému zemětřesení spojenému s vlnami tsunami, které zasáhlo velkou část Evropy, Afriky i Ameriky. Je známé jako lisabonské zemětřesení, ale otřesy byly pozorovatelné například i v Grónsku, v Západní Indii, v Norsku, Švédsku, Velké Británii a Irsku. Postihlo oblast o rozloze nejméně 4 milióny čtverečních kilometrů.

Nejsilněji se zemětřesení projevilo ve Španělsku a Portugalsku. Město Kádiz zasáhla přílivová vlna vysoká téměř 20 metrů. Třásly se hory, “některé z největších v Portugalsku otevřely své vrcholky, neobvyklým způsobem pukly, rozpadaly se na kusy a obrovské masivy se valily do údolí. Očití svědkové tvrdili, že z některých hor šlehaly plameny.

V Lisabonu bylo z hlubin země slyšet jakoby dunění hromu. Vzápětí zničil velkou část města prudký otřes. Během šesti minut zahynulo na 60 tisíc lidí. Moře nejdříve ustoupilo, obnažilo široký pruh písčitého pobřeží, za chvíli se však vodní příval hnal zpátky. Přílivová vlna vystoupila 15 i více metrů nad obvyklou úroveň hladiny. Za zcela výjimečnou událost, ke které v Lisabonu za této katastrofy došlo, lze považovat také zmizení nové přístavní hráze, vybudované s obrovskými náklady z mramoru. Na tuto hráz se seběhl velký zástup lidí v domnění, že tam jsou v bezpečí před bortícími se domy. Přístavní hráz se však zničehonic propadla do moře a všichni lidé, kteří na ní byli, zahynuli; na hladinu nevyplavalo ani jedno mrtvé tělo.” (Sir Charles Lyell, Základy geologie, str. 495)

“V důsledku zemětřesení skončily v troskách všechny kostely a kláštery, většina velkých veřejných budov a více než čtvrtina obytných domů. Asi dvě hodiny po zemětřesení propukly v různých částech města silné požáry, jež během necelých tří dnů město naprosto zpustošily. K zemětřesení došlo ve svátek, kdy byly kostely a kláštery plné lidí, jen málokdo se zachránil.” (Encyclopedia Americana, heslo Lisabon)

V Africe se zemětřesení projevilo téměř stejně silně jako v Evropě. Zničena byla velká část Alžírska. Nedaleko hranic s Marokem zmizela celá vesnice s osmi až deseti tisíci obyvatel. Obrovská přílivová vlna zasáhla pobřeží Španělska a Afriky, zaplavila celá města a způsobila hroznou zkázu.

Lisabonské zemětřesení přineslo obrovské materiální ztráty a ztráty na životech, mělo však také obrovský vliv na myšlení lidí. Přišlo v době nástupu “osvícenství a rozumu”, kdy se lidé postavili proti Bohu a proto bylo chápáno jako projev Božího hněvu a prorocké znamení konce. Duchovní rozměr této události zanechal v lidech daleko hlubší stopu než materiální škody. Lidé se vraceli k Bibli a ke studiu proroctví.

Znamení na slunci a na měsíci
…slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl… (Zj 6,12)

O 25 let později se ukázalo druhé znamení, o kterém se zmiňuje proroctví – zatmění slunce a měsíce. 19. května 1780 zahalila severovýchodní část Severní Ameriky mimořádná temnota…

“Temný den 19. května 1780 je jistě nejtajuplnější úkaz svého druhu, ne-li zcela ojedinělý. Bylo to naprosto nepředvídatelné a nejzáhadnější zatmění celé viditelné oblohy v Nové Anglii.” (R. M. Devens, Naše první století, str. 89)

Samuel Williams z Harvardu podává zprávu, že temnota “postupovala s mraky od jihozápadu mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne a trvala až do poloviny příští noci”.

“Na lidi dolehl strach, úzkost, posvátná bázeň. Ženy stály ve dveřích a rozhlížely se po ztemnělé krajině. Muži se vraceli z práce na polích, tesaři odložili nástroje, kováři opustili kovadliny, obchodníci pulty. Ve školách přerušili vyučování a vyděšené děti se rozutekly domů. Pocestní se uchylovali do nejbližších usedlostí. Každý se ptal, co se bude dít. Vypadalo to, jako by se krajem měl přehnat uragán nebo jako by přicházel konec světa.”

“Lidé zapalovali svíčky a oheň v krbech jako za bezměsíčného podzimního večera… Slepice zalezly do kurníků a šly spát, dobytek na pastvě se shromažďoval u ohrad a bučel, žáby kvákaly, ptáci zpívali večerní písně a začali poletovat netopýři. Lidé však věděli, že nepřichází noc…”

“Šlo o zatmění mimořádného rozsahu. Na východě zasáhla tma do Falmouthu, na západě až do nejvzdálenější části státu Connecticut a do města Albany. Na jihu dosáhla až k mořskému pobřeží a na severu až do míst, kam sahají americké osady.” (William Gordon, Dějiny boje za nezávislost USA, díl 3, str. 57)

Po téměř celodenní tmě nastal večer. Od devíti hodin byl měsíc v úplňku, ale tma trvala až do půlnoci…

“I noční tma však byla neobyčejná a naháněla hrůzu jako tma během dne. Přestože byl téměř úplněk, nedaly se bez umělého světla rozpoznat žádné předměty. Zdálo se, že ani umělé světlo ze sousedních domů nebo ze vzdálenějších míst nemůže proniknout hustou temnotou; jako by to byla egyptská tma.” (Isaiah Thomas v časopisu Massachusetts Spy, roč. 10, č. 472 z 25. května 1780)

Očitý svědek vyprávěl: “Napadlo mě, že tma by nemohla být větší, ani kdyby byla všechna světelná tělesa ve vesmíru zahalena neproniknutelným závojem nebo kdyby přestala existovat… …List bílého papíru vzdáleného několik centimetrů od oka byl stejně neviditelný, jako ten nejčernější samet.” (list. dr. Samuela Tenneye z Exeteru, New Hampshire, z prosince 1785, uveřejněný v Massachusetts Historical Society Collections, 1792, sv. I, díl 1, str. 97)

Když se po půlnoci rozptýlily mraky, poprvé ukázal měsíc. Podle očitých svědků byl rudý jako krev. Je asi zbytečné dodávat, že obě tyto události zůstávají z pohledu vědy neobjasněné…

Padání hvězd
…nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody… (Zj 6,13)

Naplnění této části proroctví můžeme najít ve velkém meteorickém dešti, který byl pozorován v brzkých ranních hodinách 13. listopadu 1833. Šlo o nejrozsáhlejší a nejintenzivnější padání “hvězd”, jaké kdy bylo zaznamenáno. Odhadovalo se, že pozorovatel mohl vidět průměrně 60 000 meteorů za hodinu. Tento úkaz byl viditelný od Kanady až po Mexiko, od Atlantického po Tichý oceán.

Očitý svědek popsal událost takto:

“Jen ztěží by se na obloze našlo místo, které by nebylo stále zaplněno padajícími hvězdami. Občas padaly po skupinách – vyvolávaly tak představu fíkovníku, který předčasně shazuje své fíky, když s ním zatřese silný vichr.” (American Journal of Science and Arts, 1834, str. 385)

Podle svědků přinesl tento úkaz tolik světla, že bylo možné číst noviny na ulici. Mnozí se domnívali, že přichází konec světa…

Řev valícího se moře
Lukáš zaznamenává zmíněné Ježíšovo proroctví takto:

“Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.” (Luk 21,25-26)

Je možné, že i tato část Ježíšova proroctví se již naplnila?

24. srpna 1883 došlo k mohutné erupci sopky Krakatoa. Mrak popela a sopečného prachu vystoupal až do výšky 27 km. Dne 27. srpna začala finální fáze katastrofální erupce a čtyři obrovské výbuchy (5:30, 6:42, 9:20 a 10:02 hod.) vyvolaly čtyři vlny tsunami vysoké až třicet metrů, jejichž sekundární vlnění bylo zaznamenáno až v Lamanšském průlivu. Zvuk explozí byl slyšitelný až na vzdálenost několika tisíc kilometrů – např. na ostrově Mauricius a na pobřeží severozápadní Austrálie. Sopečný popel pokryl oblast o poloměru 60 km. Z ostrova, na kterém sopka stála zůstalo jen torzo.

V důsledku výbuchu a vln tsunami zahynulo více než 36 000 lidí, 165 měst a vesnic bylo zcela zničeno a dalších 132 vážně poškozeno. Do ovzduší bylo vyvrženo asi 20 km³ sopečného popela a prachových částic, které se rozptýlily ve stratosféře a v následujících několika letech způsobovaly rudě zbarvené západy slunce. Průměrná roční teplota na Zemi se snížila asi o 1,2 °C. Uvádí se, že se teploty navrátily k normálu přibližně okolo roku 1888. (viz Wikipedie, heslo Krakatoa)

Jistě také máme v živé paměti katastrofickou událost, která se stala v jihovýchodní Asii 26. prosince 2004. Velmi silné zemětřesení, ke kterému došlo v Indickém oceánu, způsobilo obrovskou vlnu tsunami, která dosahovala až třicetimetrové výšky. Tato vlna zasáhla početná turistická letoviska a území mnoha států. Odhadované počty obětí se různí, podle agentury ČTK stála tato událost život 228 000 lidí a miliony dalších uvrhla do chudoby.

Podle National Oceanic and Atmospheric Administration zaznamenali vědci od roku 1900 celkem 1096 vln tsunami. Tsunami z prosince 2004 způsobila více škod, než předchozích 1095 vln tsunami dohromady…

Mocnosti nebeské se zachvějí
“Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.” (Luk 21,26)

Jan popisuje tuto událost takto:

…nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: “Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!” Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát? (Zj 6,14-17)

Poslední ze znamení těsně předcházejících návrat Ježíše Krista podle mě na své naplnění ještě čeká…

Zdá se, že jedinečná svědectví země, slunce, měsíce, hvězd i moře přišla v přesném pořadí, jak byla předpovězena proroky i Ježíšem Kristem. Když Ježíš upozornil své učedníky na tato znamení, řekl jim:

“Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.” Vypravoval jim podobenství: “Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.” (Luk 21,28-31)

Můžete namítnout, že k naplnění většiny zmíněných znamení došlo už před hodně dlouhou dobou, nebo že na svá skutečná naplnění ještě čekají. I já považuju za docela dobře možné, že předpovězená znamení na slunci, měsíci a hvězdách se znovu objeví těsně před druhým příchodem Ježíše Krista. Můžeme tedy ještě z něčeho usuzovat, že žijeme v době konce?

Jasně že ano. V Bibli můžeme najít další ukazatele času. A rozhodně jich není málo…

Přírodní katastrofy
“…a budou… …zemětřesení na různých místech.” (Mt 24,7 NBK)

Co je zase tohle za znamení? Zemětřesení i jiné přírodní katastrofy tu přece byly vždycky… To je pravda, následující verš ale podává vysvětlení:

“Ale to všechno jsou počátky porodních bolestí.” (Mt 24,8 NBK)

Je zřejmé, že k většině událostí, které Ježíš představuje svým učedníkům jako znamení doby konce, docházelo v průběhu lidských dějin opakovaně. Ale podle Ježíše jsou “to všechno počátky porodních bolestí”. Co to znamená? Víte, jak je to s porodními bolestmi? S blížícím se porodem jsou porodní bolesti stále častější a silnější. Tak i u zmíněných znamení je třeba brát v úvahu jejich četnost a intenzitu.

Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. (Řím 8,22)

Fakt je, že v posledních letech se významně zvýšil počet přírodních katastrof. Pohromy, které přicházejí jedna za druhou způsobují, že v lidech narůstají obavy, jestli se příroda nevyšinula a jestli svět neprožívá hluboké klimatické a strukturální změny, které se v budoucnu ještě prohloubí.

Den co den můžeme slyšet zprávy o celkovém katastrofálním stavu, nad kterým se lidem v celém světě tají dech. Globální oteplování Země převrací v přírodě všechno naruby a je otázkou, jestli se dá ještě zastavit. Přírodní katastrofy děsí lidi ve všech částech světa. Na jedné straně jsou velká vedra a sucha s hořícími lesy, na druhé straně je někde jinde krajina zasažena záplavami nebo se zmítá ve sněhové kalamitě. Někde řádí hurikány a větrné bouře, jinde jsou sesuvy půdy a zemětřesení.

V médiích se stále znovu opakují zprávy o katastrofách století. Přesněji řečeno – to, co se před měsícem považovalo za největší pohromu, je o něco později zastíněno ještě větší katastrofou. Nevšimli jste si toho? Neslyšíme snad téměř každý den z televize, že ta či ona pohroma je nejhorší za x desítek let?

Jsou nějaké důkazy, že četnost přírodních katastrof a jejich síla narůstá? Samozřejmě. Poskytuje nám je věda zvaná statistika.

Uvedu dva příklady:

Podle nejnovější vědecké studie uveřejněné v Journal of Geophysical Research – Atmospheres se doba trvání extrémně horkých období v západní Evropě od roku 1880 zdvojnásobila. Tým Paula Della-Marty ze švýcarského ústavu Meteo-Swiss v Curychu zároveň tvrdí, že se během minulého století ztrojnásobila četnost vln veder. Vědci porovnávali každodenní údaje z 54 evropských meteorologických stanic.

US Geological Suvrvey uvedl, že od roku 1990 se celkový počet zemětřesení zaznamenaný vědci celého světa neustále zvyšuje. A to přesto, že měřící možnosti jsou od tohoto roku stále stejné. V roce 2004 bylo zaznamenáno celkem 31 201 zemětřesení, což je téměř dvakrát tolik, co v roce 1990. Pokud je známo, zemětřesení roku 2004 způsobila 284 012 úmrtí.
Nestačí? Dobře. Jak známo – statistika sice nuda je, má však cenné údaje. V následujících grafech můžete vidět nárůst počtu přírodních katastrof podle The OFDA/CRED International Disaster Database. Přírodní katastrofa se do jejich databáze dostane, pokud splňuje alespoň jednu z následujících podmínek:

10 nebo více lidí zabito
Minimálně 100 lidí postiženo
Byla vydána žádost o mezinárodní pomoc
Vyhlášení národního stavu ohrožení (výjimečného stavu)

Myslím, že nárůst četnosti jednotlivých přírodních pohrom je více než zřejmý. Totéž platí o hmotných škodách a ztrátách na životech (viz. www.em-dat.net). Statistika mluví jasně…

Války a mezinárodní konflikty
“Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království…” (Mt 24,6-7)

Další znamení konce věků, které Ježíš dal, jsou válečné konflikty. Je pravda, že války postihovaly lidstvo během celých dějin, až do 20. století však nebyly celosvětové a tak zničující. První a druhá světová válka si vyžádaly více obětí a způsobily více utrpení než všechny předchozí války dohromady. První světové války se zúčastnilo téměř 30 zemí a padlo v ní asi 14 milionů lidí. O dvacet let později vypukla druhá světová válka, ve které bylo zapojeno už více než 50 zemí a zahynulo víc než 55 milionů vojáků a civilního obyvatelstva. Od jejího konce v roce 1945 zahynulo v různých válečných konfliktech dalších několik desítek milionů lidí a bylo jen 26 dnů celosvětového míru.

Tzv. “studená válka” už sice skončila, ale éra zbrojení zdaleka není za námi. Největší světová mocnost USA si totiž na základě událostí z 11. září 2001 našla dalšího vhodného nepřítele, vyhlásila tzv. válku proti terorismu. Majitelé zbrojařských firem a Centrální banky USA si mnou ruce nad pohádkovými zisky… (To, že zinscenované útoky z 11. září 2001 daly záminku k vedení (zatím) dvou nelegálních válek, k drastickému omezování svobod a práv občanů a k upevňování moci určitých kruhů, je jiný příběh, kterému se budu věnovat zase někdy jindy. I 11. září a události na něj navazující jsou jasným důkazem toho, že biblická proroctví se plní a že žijeme skutečně v posledních dnech našeho světa.)

“Válka proti terorismu vyhlášená Spojenými státy vyšroubovala celosvětové výdaje na zbrojení do rekordních výšek. Jak ve své výroční zprávě informoval Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI), bylo za loňský rok ve všech zemích vydáno na vojenské účely 900 miliard eur (asi 25,6 bilionu Kč). To je o 3,5 procenta více než v roce 2005 a představuje to 137 eur (asi 3900 Kč) na každého obyvatele planety. Za uplynulých deset let tak zbrojní výdaje ve světě vzrostly o 37 procent. Samy USA vydaly loni na vojenské účely v přepočtu 396,2 miliardy eur (asi 11,3 bilionu Kč), což představuje téměř polovinu všech zbrojních výdajů na světě…

Množství válek vedených ve světě zůstalo s číslem 17 stejné jako v roce 2005. Žádnou z těchto válek ale nevedou státy mezi sebou. “Zatímco dosud obvyklé formy ozbrojeného politického násilí k počátku 21. století buď zcela zmizely nebo se stabilizovaly, je nyní v silném růstu terorismus,” uvedla expertka SIPRI Jekatěrina Stěpanovová. “Nadnárodní” charakter válek vykazují v současnosti konflikty v Afghánistánu, na Blízkém východě a v Somálsku.” (ČTK, 11.6.2007)

Když si pustíte zprávy, určitě “zvěsti o válkách” uslyšíte…

Hlad
“… bude hlad… …na mnoha místech…” (Mt 24,7)

Ke hladomorům v minulosti došlo mnohokrát, ale nikdy ne v takovém měřítku jako v posledních několika desítkách let. Nikdy dříve nežilo na světě tolik stovek milionů lidí trpících hladem nebo podvýživou. V roce 2005 trpělo na celém světě vážným nedostatkem potravin a následnou podvýživou 852 milionů lidí . Oproti roku 2004 jich přibylo 11 milionů. Z tohoto množství nejméně 800 milionů trpí chronickým hladem, to znamená, že jejich denní příjem kalorií neumožňuje žít zdravý a aktivní život. Podle statistických údajů má jen asi 20% světové populace dostatek a nadbytek potravy.

Stačí jen chvilka hledání na internetu a zjistíte, kolik dětí umírá každý den hlady…

Mimochodem, my Češi si rádi stěžujeme na to, jak se máme špatně. I oprávněnost našich stesků se dá zhodnotit statisticky. Někde jsem četl, že pokud máte jídlo v lednici, oblečení na svém těle, střechu nad hlavou a místo k spánku, jste bohatší než 75% lidí na tomto světě. Pokud máte peníze v bance, v peněžence a pár drobných někde v hrníčku, jste mezi 8% nejbohatších lidí světa.

(k tomuto tématu např. článek o potravinové krizi Nepokoje v desítkách zemí. Kvůli zdražování jídla z Aktuálně.cz)

Nemoci
“Na různých místech budou… …mory…” (Luk 21,11)

Je to zvláštní, ale i v této době nebývalého pokroku lékařské vědy je skutečností, že “mory” řádí na mnoha místech a drasticky se množí. Asi nemusím zmiňovat AIDS, různé masožravé bakterie, SARS, velice moderní “ptačí chřipku”, nemoc šílených krav a spoustu dalších nemocí, které zatím ani nemají název.

To ale není zdaleka vše. Za posledních 30 let se znovu rozšířilo nebo nově objevilo nejméně 50 lékům odolných nemocí (např. tuberkulóza, malárie a cholera). Podle National Institute of Allergy and Infectious Diseases se za posledních 12 let 7 krát zvýšil počet úmrtí v nemocnicích v důsledku infekcí způsobených lékům odolnými bakteriemi. V roce 2004 bylo celosvětově způsobeno přibližně 30% předčasných úmrtí právě těmito lékům odolnými nemocemi.

Úplavice zabíjí nejméně 6 milionů dětí ročně. V rozvojových zemích spalničky, tuberkulóza, černý kašel, obrna, tetanus a záškrt zabijí ročně asi 5 milionů dětí a nejméně tolik jich zmrzačí. Nepříliš radostné údaje, zvlášť vezmeme-li v úvahu dostupnost antibiotik a očkovacích látek…

(k tomuto tématu např. článek Smrtící návrat: mor, tuberkulóza a spol. z iDNES.cz)

Znamení ve společenské oblasti
Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2Tim 3,1-5)

Takto byl před téměř 2000 lety popsán stav lidské morálky těsně před druhým příchodem Ježíše Krista. Sedí tento popis na naši generaci? Nechce se mi tady rozepisovat o všech těch hrozných a zvrácených činech, kterých se dnes lidé dopouštějí. Stačí si pustit zprávy, nebo se rozhlédnout kolem sebe. A výhled do budoucna taky není nic moc:

Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe. (2Tim 3,13)

Boží slovo varuje i před konzumním způsobem života, před přílišnou zaujatostí majetkem a věcmi, které nemají trvalou hodnotu:

“Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.” (Luk 21,34-35)

Znamení v náboženské oblasti
“A toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a tehdy přijde konec.” (Mt 24,14)

Toto je snad jediné pozitivní znamení doby konce. Technologické vymoženosti dnes skutečně umožňují hlásat evangelium (dobrou zprávu) celému světu. I v této době všeobecného odpadnutí od Boha mnozí lidé přijímají Ježíše Krista za svého Spasitele a Pána. I dnes mění mnoho životů. Celá Bible nebo její části byly přeloženy do tisíců jazyků a nářečí, vychází v milionových nákladech a biblické společnosti ji všude rozšiřují. Biblické pravdy se šíří i rozhlasovým a televizním vysíláním, po internetu… Není již mnoho míst na Zemi, která by zůstávala nezasažena dobrou zprávou evangelia.

“Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?” (Luk 18,8)

I přes celosvětové rozšíření Písma a veškeré snahy misionářů Ježíš předpovídá, že před jeho návratem dojde k oslabení pravé křesťanské víry. Děje se to dnes? Kolik lidí je dnes skutečně věrných Bohu a jeho pravdám zjeveným v Bibli? Kolik lidí se raději obrací k jiným druhům duchovna, k jiným “náboženstvím”? Kolik lidí se chlubí tím, že věří jedině sobě, že jsou ateisté?

Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. (2Tim 4,3-4 KMS)

Mnozí lidé, kteří odmítají autoritu Bible, jsou svedeni různými “náboženskými” hnutími, která nabízejí učení lahodící lidským uším, ale neřeší skutečné duchovní problémy, nejsou cestou ke spáse.

Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce bludným duchům a učením démonů. (1Tim 4,1 NBK)

Lidé se stále častěji obracejí k okultním vědám, spiritismu, astrologii, mnozí se přidávají k hnutím New Age (Nového věku)…

Když se učedníci ptali Ježíše na znamení ukazující na závěr lidských dějin, začíná Ježíš svou odpověď těmito slovy:

Ježíš jim odpověděl: “Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé.” (Mt 24,4-5)

Tento svod považuje Ježíš za největší nebezpečí doby konce. Následování falešných mesiášů či proroků totiž odvádí lidi od skutečného Vykupitele a ohrožuje tak věčný úděl oklamaných. Proto Ježíš své varování opakuje ve svém kázání ještě jednou:

“Tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, tu je Mesiáš nebo tam´, nevěřte! Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to už předem. Když vám řeknou: `Hle, je na poušti´, nevycházejte! `Hle, v tajných úkrytech´, nevěřte tomu! Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.” (Mt 5,23-27)

Jsme zde ujištěni o tom, že příchod skutečného Mesiáše nikdo z lidí nepřehlédne. Ježíš nepřijde tajně. Nebude se skrývat. Přijde s mocí a slávou, aby vzal své věrné k sobě. Mimochodem, úděl nevěrných tak radostný není…

Žel ani v křesťanských církvích a sborech nebude v době konce vše v pořádku. I když by bylo možné jen naříkat nad zkažeností bezbožného světa, Písmo si víc než světa všímá stavu těch, kteří o sobě tvrdí, že patří Bohu. Ježíš i apoštolové hovoří o tom, že v posledních dnech bude křiklavý rozdíl mezi náboženským vyznáním věřících a jejich životem.

Budou mít vnější způsob zbožnosti, ale zřeknou se její moci. (2Tim 3,5 NBK)

Lidé se budou bezduše držet obřadních forem, snižovat závaznost Božích požadavků, budou se prohlašovat za věřící, ale přitom si budou žít, jak se jim zachce. Není divu, že hlavním atributem církve v posledních dnech je podle knihy Zjevení vlažnost a formálnost. Není to obraz dnešní reality?

Přijde den, kdy se budou mnozí odvolávat na svou formální zbožnost, na to, že vyznávali svými ústy Ježíše jako Pána, že v jeho jménu vykonali mnohé mocné činy. Bude to však stačit k záchraně?

“Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´” (Mt 7,22-23)

Ježíši Kristu jde především o opravdový osobní vztah. A tento opravdový vztah důvěry a lásky se neprojevuje jen tím, že Ježíše označujeme jako našeho Pána. Opravdový vztah se projeví v činech. Ježíš řekl:

“Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání.” (J 14,15)

V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká. (1J 5,3)

I dnes zkrátka platí, že “víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.” (Jak 2,17)

Jako za dnů Noé

 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: “Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.” (2Pt 3,3-4)

“Ke konci dnů” lidé opustí křesťanskou víru a budou se vysmívat těm, kteří očekávají návrat Ježíše Krista. Budou popírat, že by něco na tuto událost ukazovalo, budou popírat, že by se něco takového vůbec mohlo stát. Ale pozor – Pavel varuje:

Až totiž budou říkat: “Pokoj a bezpečnost,” tehdy na ně nečekaně přijde zhouba, tak jako bolest na těhotnou ženu, a neuniknou. (1 Tes 5,3 NBK)

Je jim totiž skryté, neboť to chtějí, že nebesa byla od pradávna a země povstala z vody a skrze vodu slovem Božím, skrze něž také tehdejší svět zahynul, když byl zatopen vodou. (2Pt 3,5-6 KMS)

Lidé budou také popírat stvoření světa, jak je popsáno v Bibli, nebudou věřit ani v celosvětovou potopu. Jen slepý nevidí naplnění tohoto proroctví v naší době.

Ježíš přirovnává dobu před jeho druhým příchodem k době těsně před potopou světa:

“Neboť jak tomu bylo za dnů Noé, tak bude i při příchodu Syna člověka. Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a všechny smetla – takový bude i příchod Syna člověka.” (Mt 24,37-39 KMS)

Jak je možné, že lidé v Noémově době dál žili svými všedními životy a “nic nepoznali”? Jak to že nepoznali, že se blíží Boží soud a záhuba bezbožných? Nevaroval je snad Bůh před potopou? Nekázal Noé dlouhých 120 let o blížící se celosvětové katastrofě? Neviděli obrovský koráb, který stavěl na kopci? Nevysmívali se snad tomu starému muži, že věří Božím proroctvím? Jasně, že nebrali jeho varování a naléhání vážně. Jejich zkušenost a vědecké poznatky přece nezpochybnitelně ukazovaly, že k něčemu takovému, jako je potopa světa nemůže v žádném případě dojít. Docela šeredně se spletli…

Archa na kopci byla zdaleka viditelným svědectvím, že se něco děje. Zvířata, která sama vcházela do korábu byla zřetelným znamením, že jde o něco nadpřirozeného. Dnes se situace opakuje. Plní se znamení ukazující na blízkost Ježíšova druhého příchodu, ale lidé tomu nevěnují pozornost. Spíše se takovým myšlenkám vysmívají. Vždyť přece naše zkušenost a vědecké poznatky nezpochybnitelně ukazují, že k něčemu takovému, jako je druhý příchod Ježíše Krista nemůže v žádném případě dojít… Jste si tím tak jistí, že na to vsadíte svůj život?

Při jedné příležitosti Ježíš řekl:

“Večer říkáte: `Bude krásně, je pěkný západ.´ A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.´ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?” (Mt 16,2,3)

Je fakt, že neznáme přesný čas Ježíšova návratu. Tato informace nám zůstává skrytá, neboť “O tom dni a hodině však nikdo neví – ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec.” (Mk 13,32 NBK) Ježíš nám však dává dobrou radu – “Dávejte pozor, buďte bdělí a modlete se, vždyť nevíte, kdy nastane ten čas.” (Mk 13,33)

Nejde o to vypočítávat přesný čas Ježíšova návratu. Jde o to, odevzdat mu své srdce a dovolit mu, aby se stal Pánem našeho života. Právě teď je čas přiznat si svou hříšnost a neschopnost zachránit se vlastními silami. Teď je ten správný čas činit pokání a přijmout Ježíšovu nabídku záchrany, nabídku, za kterou zaplatil svým životem.

Právě teď je čas připravit se na budoucnost, protože až se budoucnost stane přítomností, pak už bude na jakoukoliv přípravu pozdě.

Znamení času hovoří jasně – největší událost světových dějin se nezadržitelně blíží.

“Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.” Vypravoval jim podobenství: “Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.” (Luk 21,28-31)

Je jisté, že se Ježíš vrátí. A bude to brzy. Budete mezi těmi, kteří se budou radovat z příchodu svého Spasitele, nebo budete zoufale prchat, třást se hrůzou a volat k horám a skalám: “Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!” (Zj 6,16)? Čas rozhodnout se, na čí straně budete stát ve velkém vesmírném sporu, je právě teď.

Vždyť již velmi, velmi zakrátko přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se. (Žd 10,37 NBK)

Ten, od něhož je to svědectví, praví: “Ano, přijdu brzo.”

Amen, přijď, Pane Ježíši! (Zj 22,20)

Zdroj: Neuvěřitelná odhalení