Ježíš Kristus


Křesťanské stránky a sociální síť

X





Neznáte heslo?
Profil ▾
Ježíš Kristus
INFORMACE ↴
Klíčová slova:
Přidáno: 13 srpna, 2012

Zobrazeno: 645 x

Žalmy (42-72) – Druhá kniha žalmů

Druhá kniha žalmů

JAKO LAŇ DYCHTÍ PO BYSTRÉ VODĚ

42 1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.
2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!
3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“
5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.
6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.
8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.
9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou!
Modlím se k Bohu života mého,
10 promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“
11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“
12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

DOPOMOZ MI, BOŽE, K PRÁVU

43 1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!
2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?
3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,
4 a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!
5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

BOŽE, NA VLASTNÍ UŠI JSME SLÝCHALI

44 1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
-Sela-
10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

SLAVNOSTNÍ ŘEČ MI ZE SRDCE TRYSKÁ

45 1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.
2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj – hbitého písaře rydlo:
3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!
4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,
5 se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
6 Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.
8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.
9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.
10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.
11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.
13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.
14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.
15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.
16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.
17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.
18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.

BŮH JE NAŠE ÚTOČIŠTĚ, NAŠE SÍLA

46 1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.
2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.
4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
– Sela-
5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.
7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá.
8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
-Sela-
9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná!
10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.
11 „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“
12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
-Sela-

LIDÉ VŠECH NÁRODŮ, TLESKEJTE V DLANĚ

47 1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.
2 Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.
3 Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.
4 Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.
5 Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
– Sela-
6 Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.
7 Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!
8 Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.
9 Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
10 Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha.
Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.

VELIKÝ JE HOSPODIN, NEJVYŠŠÍ CHVÁLY HODNÝ

48 1 Žalmová píseň, pro Kórachovce.
2 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.
3 Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále.
4 Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný.
5 Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu,
6 sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli.
7 Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí.
8 Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě.
9 O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným.
-Sela-
10 Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu.
11 Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.
12 Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš.
13 Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže.
14 Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte:
15 „Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně.“

SLYŠTE TO, VŠICHNI LIDÉ

49 1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad.
6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.
14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.
-Sela-
15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.
16 Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!
-Sela-
17 Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;
18 zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.
19 I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“
20 musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.
21 Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.
– Sela-

BŮH SÁM, BŮH HOSPODIN

50 1 Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.
2 Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh,
3 přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.
4 Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.
5 „Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“
6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.
-Sela-
7 „Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.
8 Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.
9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
10 Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách,
11 v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe.
12 Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm.
13 Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví?
14 Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!
15 Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“
16 Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu?
17 Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš.
18 Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl.
19 Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí.
20 Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky.
21 To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.
22 Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne.
23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“

SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, PRO MILOSRDENSTVÍ SVOJE

51 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův,
2 když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.
3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
4 moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!
5 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.
8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
11 Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.
12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.
15 Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.
16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
17 Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
18 Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.
19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!
20 Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby.
21 Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.

PROČ SE CHLUBÍŠ ZLEM, TY BOHATÝRE?

52 1 Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův,
2 když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: „David vešel do Achímelekova domu.“
3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá!
4 Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři.
5 Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo.
-Sela-
6 Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý.
7 Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých.
-Sela-
8 Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou:
9 „Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci.“
10 Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy.
11 Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.

BLOUD SI V SRDCI ŘÍKÁ: „BŮH TU NENÍ“

53 1 Pro předního zpěváka, při tanečním reji. Poučující, Davidův.
2 Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá.
3 Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
4 Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
5 Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají,
6 že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl?
Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.
7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

BOŽE, PRO SVÉ JMÉNO MĚ ZACHRAŇ

54 1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,
2 když přišli Zífejci a řekli Saulovi: „David se přece skrývá u nás.“
3 Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
4 Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.
5 Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.
-Sela-
6 Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.
7 Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč.
8 Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.
9 Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.

DOPŘEJ, BOŽE, MODLITBĚ MÉ SLUCHU

55 1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.
2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
-Sela-
9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.
17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas!
19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.
20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní,
-Sela-
když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.
21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje.
22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče.
23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!

SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, NEBOŤ PO MNĚ ŠLAPE ČLOVĚK

56 1 Pro předního zpěváka, podle „Němé holubice dálek“.
Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci.
2 Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje.
3 Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho.
4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe.
5 V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?
6 Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého.
7 Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují.
8 Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!
9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?
10 Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“
11 V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,
12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?
13 Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály,
14 neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti.
Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?

SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, SMILUJ SE NADE MNOU

57 1 Pro předního zpěváka, jako „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně.
2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše.
Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí.
3 Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.
4 Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape.
-Sela-
Bůh sešle své milosrdenství a věrnost.
5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč.
6 Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva!
7 Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami.
-Sela-
8 Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.
9 Probuď se, má slávo! Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím.
10 Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
11 vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.
12 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

OPRAVDU SVOU NĚMOTOU HLÁSÁTE SPRAVEDLNOST?

58 1 Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis.
2 Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva?
3 V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou.
4 Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou.
5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,
6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.
7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!
8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.
10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.
11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.
12 A lidé si řeknou: „Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná.“

VYSVOBOĎ MĚ OD MÝCH NEPŘÁTEL, MŮJ BOŽE

59 1 Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele.
Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: „Kdo to slyší?“
9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.
12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!
13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.
14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
-Sela-
15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.
17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat.
Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.
18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.

ZANEVŘELS NA NÁS, BOŽE, PROLOMILS NAŠE ŘADY

60 1 Pro předního zpěváka, podle „Lilie svědectví“. Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,
2 když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby;
po návratu pobil Jóab Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.
3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám!
4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí!
5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá.
6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli.
-Sela-
7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám!
8 Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!“
11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.

SLYŠ, BOŽE, MÉ BĚDOVÁNÍ

61 1 Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův.
2 Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj,
3 z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá,
4 ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli.
5 Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.
-Sela-
6 Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména.
7 Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení,
8 ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují!
9 A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.

JEN V BOHU SE ZTIŠÍ DUŠE MÁ

62 1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův.
2 Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.
3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.
4 Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná.
5 Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.
-Sela-
6 Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.
7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.
8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.
9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
-Sela-
10 Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
11 Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.
12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc,
13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.

BOŽE, TYS BŮH MŮJ! HLEDÁM TĚ ZA ÚSVITU

63 1 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
2 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní.
Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
3 Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;
4 tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.
5 Proto ti dobrořečím po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
6 Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.
7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,
8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.
9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
10 Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země;
11 vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.
12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.

VYSLYŠ, BOŽE, MOJE LKÁNÍ

64 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,
3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,
4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,
5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.
6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit?
7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“
8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.
9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.
10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.
11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.

ZTIŠENÍM SE SLUŠÍ TEBE CHVÁLIT

65 1 Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň.
2 Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby.
3 K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo.
4 Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.
5 Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích.
Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu.
6 Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek,
7 jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou,
8 jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů.
9 Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem.
10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš.
Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči:
11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.
12 Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost,
13 kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly.
14 Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.

HLAHOL BOHU, CELÁ ZEMĚ

66 1 Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!
2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem.
3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.
4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.
– Sela-
5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.
6 Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho!
7 Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem.
– Sela-
Odbojníci ať se nevyvyšují!
8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.
9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.
10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro:
11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil.
12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.
13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby,
14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.
15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly.
-Sela-
16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.
18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.
19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.
20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

KÉŽ JE NÁM BŮH MILOSTIV A DÁ NÁM POŽEHNÁNÍ

67 1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.
2 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
-Sela-
3 Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
4 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
5 Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
-Sela-
6 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
7 Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
8 Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!

POVSTANE BŮH, A ROZPRCHNOU SE JEHO NEPŘÁTELÉ

68 1 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.
2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí.
3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci.
4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit.
5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami.
Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.
6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.
7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.
8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,
-Sela-
9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele.
10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni.
11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého!
12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou:
13 „Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist.
14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!
15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón.“
16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů.
17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh?
Tam bude Hospodin přebývat natrvalo.
18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně.
19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!
20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.
-Sela-
21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.
22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.
23 Panovník řekl: „Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře
24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl.“
25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně.
26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky.
27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele!
28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího.
29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.
31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho,
který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé!
32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.
33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,
-Sela-
34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci.
35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí.
36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!

ZACHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE, VODY MI PRONIKLY K DUŠI

69 1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův.
2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé!
Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů,
ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem.
13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo.
22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.
23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci.
34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví.
37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

BOŽE, VYSVOBOĎ MĚ, HOSPODINE, NA POMOC MI POSPĚŠ

70 1 Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování.
2 Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
3 Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
4 Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“
5 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu.
6 Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!

UTÍKÁM SE K TOBĚ, HOSPODINE

71 1 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.
3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!
4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.
5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.
6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.
7 Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.
8 Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.
9 Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.
10 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,
11 prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“
12 Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!
13 Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.
14 Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.
15 O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.
16 Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.
17 Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.
18 Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.
19 Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!
20 Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.
21 Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.
22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.
23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.
24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.

BOŽE, PŘEDEJ SVÉ SOUDY KRÁLI

72 1 Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná.
15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.

← Žalmy (1-41)Žalmy (73-89) →

 

Vaše hodnocení





Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.

Napsat první komentář