Ježíš Kristus


Křesťanské stránky a sociální síť

X





Neznáte heslo?
Profil ▾
Ježíš Kristus
INFORMACE ↴
Klíčová slova:
Přidáno: 14 srpna, 2012

Zobrazeno: 670 x

Žalmy (1-41) – První kniha žalmů

První kniha žalmů

BLAZE MUŽI, KTERÝ SE NEŘÍDÍ RADAMI SVÉVOLNÍKŮ

1 1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří.
4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

PROČ SE PRONÁRODY BOUŘÍ

2 1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?
2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“
4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“
7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“
10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!
11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.
12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem.
Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

HOSPODINE, JAK MNOHO JE TĚCH, KTEŘÍ MĚ SOUŽÍ

3 1 Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem.
2 Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!
3 Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: „Ten u Boha spásu nenalezne.“
-Sela-
4 Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu.
5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
-Sela-
6 Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
7 Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.
8 Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.
9 V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!
-Sela-

KDYŽ VOLÁM, ODPOVĚZ MI, BOŽE MÉ SPRAVEDLNOSTI

4 1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Žalm Davidův.
2 Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti!
V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!
3 „Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež.
-Sela-
4 Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám.
5 Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha.
-Sela-
6 Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“
7 Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“
Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine!
8 Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.
9 Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

HOSPODINE, PŘEJ SLUCHU MÝM SLOVŮM

5 1 Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův.
2 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.
3 Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
4 Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.
5 Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,
6 tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,
7 do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví.
Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.
8 Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu,
smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.
9 Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm,
kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.
10 Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby,
jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.
11 Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány,
zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!
12 Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat,
když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.
13 Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM HNĚVU

6 1 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Žalm Davidův.
2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem.
4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat?
5 Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň!
6 Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?
7 Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože.
8 Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků.
9 Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší,
10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.
11 Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.

HOSPODINE, BOŽE MŮJ, K TOBĚ SE UTÍKÁM

7 1 Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi.
2 Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě
a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,
3 aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.
4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,
5 jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj,
nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,
6 ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape
do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
-Sela-
7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků
mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.
8 Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.
9 Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine,
k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.
10 Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně,
Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!
11 Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.
12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
13 Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,
14 smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.
15 Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.
16 Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.
17 To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.
18 Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý,
budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.

HOSPODINE, PANE NÁŠ, JAK VZNEŠENÉ JE TVOJE JMÉNO

8 1 Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův.

2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.
3 Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti
svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
4 Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:
5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
6 Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
7 Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
8 všechen brav a skot a také polní zvířata
9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

HOSPODINE, CELÝM SVÝM SRDCEM TI VZDÁVÁM CHVÁLU

9 1 Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův.
(Álef)
2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech
divuplných činech tvých chci vypravovat.
3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
(Bét)
4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,
5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.
(Gimel)
6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy.
7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.
(Hé)
8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.
9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.
(Vav)
10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem,
v dobách soužení je hradem nedobytným.
11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno.
Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.
(Zajin)
12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní,
oznamujte mezi lidmi jeho skutky.
13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni,
na úpění ponížených nezapomněl.
(Chet)
14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti,
kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti!
15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat
v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.
(Tet)
16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha.
17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou.
– Higgájón. -Sela- (Jod)
18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.
19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
(Kaf)
20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá
na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem!
21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.
– Sela- (Lámed)

HOSPODINE, PROČ JEN STOJÍŠ V DÁLI

10 1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
(Nún)
4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle.
5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
6 Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“
(Pé)
7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,
(Ajin)
jeho oči pasou po bezbranném.
9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
11 Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“
(Kóf)
12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš?“
(Réš)
14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou.
Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
(Šín)
15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
(Táv)
17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

UTÍKÁM SE K HOSPODINU

11 1 Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: „Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře!
2 Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce.
3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?“
4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny.
5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.
6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr.
7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.

HOSPODINE, POMOZ! SE ZBOŽNÝM JE KONEC

12 1 Pro předního zpěváka zadoprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův.
2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.
3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.
4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,
5 ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“
6 „Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“
7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.
8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením;
9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.

DLOUHO JEŠTĚ, HOSPODINE, NA MĚ ANI NEVZPOMENEŠ?

13 1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův.
2 Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?
3 Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?
4 Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,
5 ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“ Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.
6 Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

BLOUD SI V SRDCI ŘÍKÁ: „BŮH TU NENÍ“

14 1 Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.
2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,
5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.
6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.
7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

HOSPODINE, KDO SMÍ POBÝVAT V TVÉM STANU

15 1 Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,
3 nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu,
4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,
5 nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.

OCHRAŇUJ MĚ, BOŽE, UTÍKÁM SE K TOBĚ

16 1 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!
2 Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“
3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:
4 „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“
5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.
6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!
7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.
8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,
10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

HOSPODINE, SLYŠ PŘI SPRAVEDLIVOU

17 1 Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů.
2 Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo.
3 Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty.
4 Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka.
5 Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly.
6 K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.
7 Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají.
8 Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel
9 před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují.
10 Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.
11 Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi.
12 Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu.
13 Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka
14 a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům.
15 Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.

MILUJI TĚ VROUCNĚ, HOSPODINE, MOJE SÍLO

18 1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel
slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.
2 Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.
3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!
4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.
9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.
12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.
13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.
14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.
15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek.
16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.
17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,
20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.
21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,
22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení.
24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti.
25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.
26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.
29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,
34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.
37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.
43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic.
44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně.
46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.
47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!
48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje.
49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.
50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.
51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!

NEBESA VYPRAVUJÍ O BOŽÍ SLÁVĚ

19 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.
3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.
4 Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.
5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.
6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli.
7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.
8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.
10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,
11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.
12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.
13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.
14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností.
15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!

KÉŽ TI V DEN SOUŽENÍ HOSPODIN ODPOVÍ

20 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova!
3 Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu!
4 Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.
-Sela-
5 Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!
6 Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!
7 Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.
8 Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.
9 Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.
10 „Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.

HOSPODINE, KRÁL SE RADUJE Z TVÉ MOCI

21 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá.
3 Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel.
-Sela-
4 Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata.
5 O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy.
6 Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností.
7 Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti.
8 Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese.
9 Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí.
10 Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.
11 Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.
12 Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí.
13 Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků.
14 Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.

BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL

22 1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“
10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;
22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl.
23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!
25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.
26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.
28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.
29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.
31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,
32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

HOSPODIN JE MŮJ PASTÝŘ, NEBUDU MÍT NEDOSTATEK

23 1 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

HOSPODINOVA JE ZEMĚ SE VŠÍM, CO JE NA NÍ

24 1 Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.
2 To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.
3 Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?
4 Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.
5 Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.
6 To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob.
-Sela-
7 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.
8 Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji.
9 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.
10 Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!
-Sela-

K TOBĚ, HOSPODINE, POZVEDÁM SVOU DUŠI

25 1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét)
2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel)
3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet)
4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé)
5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin)
6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet)
7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet)
8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod)
9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf)
10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed)
11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém)
12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún)
13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek)
14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin)
15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé)
16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde)
17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?)
18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš)
19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín)
20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv)
21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.
22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!

DOPOMOZ MI, HOSPODINE, K PRÁVU

26 1 Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina.
2 Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce!
3 Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou.
4 Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci.
5 Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu.
6 Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine,
7 aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech.
8 Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva.
9 Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají,
10 kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků.
11 Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou!
12 Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu.

HOSPODIN JE SVĚTLO MÉ A MOJE SPÁSA

27 1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.
3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat.
4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny
dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.
5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.
6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.
7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!
8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.
10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!

K TOBĚ, HOSPODINE, VOLÁM

28 1 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.
2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně.
3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu.
4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať.
5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje.
6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby!
7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.
8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného.
9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!

PŘIZNEJTE HOSPODINU, SYNOVÉ BOŽÍ

29 1 Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu.
2 Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.
3 Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.
4 Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti.
5 Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské.
6 Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce.
7 Hospodinův hlas křeše plameny ohně.
8 Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš.
9 Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: „Sláva!“
10 Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.
11 Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.

HOSPODINE, TEBE VYVYŠUJI

30 1 Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův.
2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.
4 Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu.
5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,
6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.
7 V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese.
8 Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se.
9 K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím:
10 Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost?
11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.
12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí,
13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.

HOSPODINE, UTÍKÁM SE K TOBĚ

31 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!
3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.
4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.
5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.
6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.
7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.
8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.
9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.
10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.
11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.
12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.
13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.
14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.
15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh,
16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou.
19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním.
20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.
21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě!
23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.
24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně.
25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!

BLAZE TOMU, Z NĚHOŽ JE NEVĚRNOST SŇATA

32 1 Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
4 Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
-Sela-
5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
-Sela-
6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
-Sela-
8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

ZAPLESEJTE, SPRAVEDLIVÍ, HOSPODINU

33 1 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit.
2 Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách.
3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic.
4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.
5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.
6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.
7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích.
8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni!
9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.
10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí.
11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.
12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví.
13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny,
14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi.
15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům.
16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí.
17 Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže.
18 Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství,
19 aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.
20 Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.
21 Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno.
22 Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!

DOBROŘEČIT BUDU HOSPODINU V KAŽDÉM ČASE

34 1 Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel . (Álef)
2 Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. (Bét)
3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. (Gimel)
4 Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. (Dálet)
5 Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. (Hé)
6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. (Zajin)
7 Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. (Chet)
8 Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. (Tet)
9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. (Jod)
10 Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. (Kaf)
11 I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. (Lámed)
12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni. (Mém)
13 Kdo si oblíbil život a miluje dny, aby užíval dobra? (Nún)
14 Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi. (Sámek)
15 Vyhýbej se zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj. (Ajin)
16 Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho. (Pé)
17 Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich. (Çáde)
18 Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. (Kóf)
19 Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. (Réš)
20 Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. (Šín)
21 Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna. (Táv)
22 Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.
23 Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.

HOSPODINE, VEĎ SPOR S TĚMI, KDO VEDOU SPOR SE MNOU

35 1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.
2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,
3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“
4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí.
5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův,
6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat.
7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu.
8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.
9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
10 Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“
11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.
12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.
13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.
15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.
16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.
17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.
18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.
19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.
20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.
21 Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“
22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!
23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.
24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.
25 Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“
26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.
27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“
28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.

TAK ZNÍ VZPURNÝ VÝROK SVÉVOLNÍKA

36 1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.
2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: „Nemám v srdci místo pro strach z Boha.“ A to do očí mu říká.
3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.
5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.
7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance!
13 Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.

NEVZRUŠUJ SE KVŮLI ZLOVOLNÍKŮM

37 1 Davidův. (Álef) Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.
2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. (Bét)
3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. (Gimel)
5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. (Dálet)
7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. (Hé)
8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,
9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. (Vav)
10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. (Zajin)
12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.
13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. (Chet)
14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.
15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. (Tet)
16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. (Jod)
18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. (Kaf)
20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. (Lámed)
21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.
22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. (Mém)
23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. (Nún)
25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. (Sámek)
27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,
28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. (Ajin) Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. (Pé)
30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. (Çáde)
32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. (Kóf)
34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. (Réš)
35 Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví;
36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. (Šín)
37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. (Táv)
39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM ROZLÍCENÍ

38 1 ŽalmDavidův, k připamatování.
2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.
15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,
16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

ŘEKL JSEM SI: BUDU DBÁT NA SVOJE CESTY

39 1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.
2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:
5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.
14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.

VŠECHNU NADĚJI JSEM SLOŽIL V HOSPODINA

40 1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.
2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet
4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.
5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.
6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze.
7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích.
8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.
9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.
10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine.
11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění.
12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!
13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl.
14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“
17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu.
18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!

BLAZE TOMU, KDO MÁ POCHOPENÍ PRO NUZNÉHO

41 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.
3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej!
4 Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!
5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“
7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.
8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí:
9 „Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“
10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.
11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.
12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.
13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.
14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.

 

Žalmy (42-72) →

 

Vaše hodnocení





Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.

Napsat první komentář