Kdysi jsem prožíval opravdu tvrdé duchovní útoky (kvůli okultismu). Nemyslím, že bych byl zrovna přecitlivělý, ale tohle byla opravdu “silná káva”. Bylo mi mizerně, a Bůh ohledně tohoto problému neodpovídal. Vyčítal jsem Mu, že kašle na to, jak se cítím a co prožívám, a že se zajímá pouze o to, co a jak dělám. Tohle trvalo opravdu hodně dlouho.

 
Jednou jsem se modlil a postil (40 dnů) zejména za uzdravení postižených dětí ve svém okolí, za odpověď ohledně vztahu a další věci. Na začátku půstu jsem dostal výklad jazyka: “Než uplyne smluvený čas, uvidíš odpověď na své modlitby!”. Asi po 30 dnech půstu jsme měli modlitební večer, na který nikdy nezapomenu. Na tomto večeru se spojily 3 křesťanské denominace do jednoho sboru (a jedné denominace), dostal jsem jasné vysvětlení duchovní situace města apod. Nejvíc mne však zasáhlo, když Bůh odpověděl na mojí “dávnou” modlibu a výčitku, a nechal mne nahlédnout “do svého srdce”. Byl jsem jen “na pokraji”, ale došlo mi, jak moc jsem se mýlil. Tolik bolesti by žádný člověk nevydržel. Slzičku ze mne normálně nevyrazíte ani pěstí, ale tento večer jsem téměř celý probrečel, a nemohl jsem přestat. Už nikdy mne od té doby ani nenapadlo říci něco v tom smyslu, že Boha naše trápení nezajímají, a že se Jej nedotýkají.

Libor Diviš

Zdroj: http://obohu.cz