Do 14 dní jsem přestal pít, kouřit a hrát automaty. Nevěděl jsem, že bych se za to mohl modlit. Ježíš to udělal sám. Jsem mu za to vděčný z čeho dostal mě i mou rodinu…

Milí čtenáři, chci, vám napsat svůj příběh jak jsem uvěřil v Ježíše Krista. Už je to několik let co jsem se stal křesťanem. A následuji Ježíše jako svého Pána.
Mým rodičům se narodilo 5 dětí, 2 dcery a 3 synové, Alena, Jiřina, já Jan, Luboš a Ivan. Jako dítě jsem vyrůstal v chudé dělnické rodině a můj tatínek chodil do hospody dost často a domů se vracel opilý. Vždy doma dělal kravál, jak to takoví lidé mají ve zvyku. Maminku, ale nikdy neuhodil, spíš ji ničil slovy. Já jsem si nejednou řekl, že nechci být v životě na tom tak, jak můj tatínek.
Jak jsem byl starší, tak mě maminka pro tatínka posílala do hospody, abych ho přivedl domů. Nebyl jsem z toho nikdy nadšený, že mám jít pro něho, neboť vždy jsem si po cestě domů musel vyslechnout spousty jeho řečí a doma to jen opakoval. Ale maminka se o něho vždy bála, když se dlouho nevracel.
Asi v patnácti jsem zkoušel kouřit a to mi chutnalo. Po nějaké době jsem začal popíjet pivo, viděl jsem to u lidí a bral jsem to jako normální.
Rok po vojně jsem se oženil a s manželkou Naďou jsme měli a máme 4 děti. Honzu, Danku, Lenku a Tomáše. Stával jsem se víc a víc závislý na alkoholu a na cigaretách.
Po revoluci se do republiky dostaly, hrací automaty a já jsem propadl i tomu. Hospoda se mi víc stávala prvním domovem a domů jsem se chodil jen vyspat, Děti se mě bály, když mi manželka něco řekla, co se mi nelíbilo, tak jsem odešel do hospody. V té době jsem si myslel, že v hospodě jsou ti nejlepší kamarádi, kteří tě vyslechnou a poradí ti nebo pomůžou. Po nějaké době jsem zjistil, že byli kamarády jen tehdy, když jsem měl peníze, byli to falešní kamarádi. Nejednou jsem manželce sliboval, že přestanu pít, kouřit a hrát automaty. Nikdy se to nestalo. Vydržel jsem to vždy jen chvíli.

Naše manželství se zhoršovalo víc a víc a rok od roku bylo pro mne nesnesitelné. Svou manželku jsem neměl už rád, bylo to pro mne přítěží, kterého jsem se chtěl zbavit. Jezdil jsem na týdny pryč za práci a to mě těšilo, že můžu být z domu. Tam jsem si mohl dělat co chtěl, chodit po barech a do hospod.
Jednou, když jsem byl dost opilý, tak jsem si uvědomil, že jsem chycen alkoholem a není žádného člověka a nikoho jiného, který by mi z toho pomohl. Ježíše jsem v té době neznal. Tak jsem plánoval, že se rozvedu a po čase si vezmu život, neměl jsem smysl proč ještě žít. Život se mi hnusil.
Jednou, když u nás byla sestra od manželky, tak se s manželkou bavila o tom, že její nevlastní dcera, také věří v Ježíše, ale jinak než ona. Oba s manželkou jsme dělali okultismus, i když každý něco jiného. Pozvala ji do Apoštolské církve do Havířova na večeři Páně. Mně se to moc nelíbilo, ale svolil jsem, aby tam mohla jet, domluvili jsme se, že si děti vezmu sebou k mým rodičům. Dvě starší děti jsme měli na prázdninách. Řekl jsem ji, že přijdu s dětmi ke švagrové do 15:00 hod. nebo se sejdeme v 17:00 hod. na nádraží Ostrava – Svinov.

Když jsem s dětmi přijel k rodičům, tak mi můj tatínek řekl, že v kostele už to není takové, jak to bylo dřív. A já jsem se divil, že mi o tom mluví, že tam už hraje jen moderní hudba. Odpověděl jsem, že mě to vůbec nezajímá a nikdy nebude zajímat. Po chvíli se začalo dít něco zvláštního v mém srdci a já jsem to nechápal. Jen jsem věděl, že se setkám s člověkem, kterého jsem v životě neviděl a táhlo mě to, abych co nejdřív odešel ke švagrové. Tak jsem s dětmi u rodičů pojedl a omluvil se, že musím odejít.
Ke švagrové jsme přišli o 45 min dříve. Tam jsem se setkal s nevlastní dcerou švagrové a ta mi začala mluvit svědectví, jak si chtěla vzít život a kdo ji pomohl, že si ho nevzala. Pozvala nás oba na další týden do AC Havířov. Řekl jsem ji, že to nepůjde, že máme čtyři děti a že se nám nemá kdo postarat o ty dvě nejmladší. Řekla mi, jestli tam chceme jet, tak ať to řekneme Ježíši a On nám s tím pomůže.
Doma jsem se opřel o kuchyňskou linku a řekl jsem: ,,Ježíši, jestli opravdu jsi a chceš, abych tam šel, tak se postarej o ty dvě naše mladší děti, abychom tam mohli jít.“ Pro mne bylo nemožné, aby se o ně někdo postaral. Oba dva jsme měli rodiče dost nemocné, tak to nepřipadalo v úvahu.
Pro mne bylo velkým překvapením, že se nabídla maminka od manželky, že nám je pohlídá. Opravdu to bylo pro mne překvápko, že můžeme jet do AC. Když jsme přijeli do toho sboru, tak se tam s námi lidé zdravili, ale já jsem jim nerozuměl, co to mluví. Jen jsem vnímal nějaký hlas, jak mi říká: ,, Jsou to tví nepřátelé!“ A měli divné oči.

Měli tam nějakého hosta z Anglie a on tam mluvil svědectví o tom jak žil. Že pil, kouřil, jestli hrál automaty na to si už nepamatuji, že ničil svou rodinu a jak to mluvil, tak jsem si myslel, že tu na mě hrají divadlo. Že manželka řekla něco švagrové a ona to řekla tomu, co to vedl a oni to na mě naaranžovali. Ale on pokračoval a řekl kdo mu z toho pomohl, kdo zachránil jeho rodinu, a že to byl Ježíš Kristus. Že Jej přijal do svého života jako Spasitele a Pána. Uvědomil jsem si, že někdo může změnit můj život a tak jsem Ježíši řekl: ,, Jestli jsi pomohl té dívce a tomuto muži, tak se staň mým Spasitelem a Pánem mého života.“ Do 14 dní jsem přestal pít, kouřit a hrát automaty. Nevěděl jsem, že bych se za to mohl modlit. Ježíš to udělal sám. Jsem mu za to vděčný z čeho dostal mě i mou rodinu. Asi do třech týdnů uvěřila manželka a děti následovaly jedno po druhém. Manželka se mnou zažila dvanáct let krutého manželství. Vše mi odpustila. Od té doby žijeme jako dva milenci. Ježíš začal náš vztah pomalu uzdravovat. Byli jsme hodně uzavřeni jeden vůči druhému. I naše děti mi vše odpustili.
Jsem vděčný Ježíši za to, co pro nás udělal, že nás zachránil ze smrti a dal nás do života. On dal tu pomocnou ruku. Jsem mu vděčný, že jsem ji mohl přijmout.
Je to už 16 let co jsem Ježíši vydal svůj život a bez Něho bych si to nedovedl představit pokračovat dál.
Svědectví mé milované manželky je: Bože, zachraň naši rodinu!

To co jsem neměl, dal mi Ježíš. Svou Lásku.

Uzdravení z cukrovky

Už jsou to asi víc než dva roky co mi v močí zjistili vysoký obsah cukru, podstoupil jsem vyšetření, jak ho dělají cukrovkářum a nic se neprokázalo tak jsem to dál neřešil. Na poslední noční na lisovně jsem začal mít problémy (bylo to v lednu 2010, poslední týden). Projevovalo se to chvěním celého těla a bylo mi dost slabo až na omdlení. Zprvu jsem si myslel, že je to tou záklopkou a s tím se mi nechtělo za doktorkou nebo jsem věděl kam mě pošle  (na kameru s tím jsem měl vždy špatné zkušeností). S manželkou jsme se za to modlili a manželka vnímala, že tam mám jít, že Pán se skrze to oslaví, ale já to oddaloval a stav se zhoršoval. Pak jsem se rozhodl k lékaři zajít, i když jsem věděl, co mě čeká, bylo to před prázdninami a doktorka mi dala jeden lek a já ho bral chvíli, za tři měsíce jsem se měl ukázat. Vše jsem ji řekl, jaké mám problémy a jak se to projevuje. Když jsem přišel k ní po té době a řekl jsem ji, že to není lepší tak měla obavy s toho, že mám vřed a tak mě poslala na tu kameru. Tam se nic takového nenašlo ani se nic takového nepotvrdilo. S toho jsem měl velkou radost a děkoval za to Pánu. Ale ty zdravotní problémy přetrvávali pořád. Ve svém srdci jsem se rozhodl, že se budu postit od sladkého a taky jsem to řekl Pánu. Stanovil jsem si dobu a vím, že mě Pán v tom podpořil jinak bych to asi nezvládl, zdravotní problémy přetrvávaly. 3. 11. 2010 Jsme měli modlitební a já jsem byl Pánem posílen, že jsem pojedl jen oběd v práci.
Druhý den jsem v práci dělal déle i ten další, na konci směny se projevily příznaky i ten další den, oba dny jsem se stavoval do kauflandu, nakoupit, v obchodě to na mne dolehlo ještě víc a já sem volal k Pánu, ať mi s toho pomůže. Vnímal jsem od Pána, kup si něco sladkého a já jsem odpověděl, že se postím od sladkého, to samé se odehrávalo i další den, jen s tím že můj stav byl víc zhoršen. V sobotu jak jsem se probudil tak jsem si šel hned lehnout nebo jsem byl moc unaveny a zdravotní problémy se projevily v plné míře. Nepamatuji si, jak dlouho jsem spal asi další tři hodiny a když jsem se probudil tak jsem nebyl schopen pomalí už ani vztanout s postel. A když jsem volal k Pánu ve svém srdci, tak jsem vnímal ze si mám vzít oplatek a teď jsem poslechl a vzal jsem si oplatek a stav se zlepšil a oči se rozzářily. Maminky jsem se zeptal, jak se projevuje cukrovka, popsal jsem ji svoje příznaky a maminka mi je potvrdila. A to byl pro mne velký šok. Dál jsem se jí zeptal, kdo v její rodině to měl anebo má a zjistil jsem, že skoro všichni, pochopil jsem, že mám dědičnou nemoc, nemohl jsem se s tím vyrovnat a taky smířit. Vadilo mi že mám jednu nemoc z taťkové strany (růžovka) a z maminčiné strany (cukrovka).
S manželkou se každé ráno spolu modlíme a manželka vnímala, že mě má pomazat olejem a zlomit tu dědičnou nemoc (dědičné prokleti). Řeknu, vám já jsem na to víru neměl vůbec žádnou, prosil jsem Pána, aby pomohl mé nedůvěře, vzpomněl jsem si na toho tatínka, který to řekl Ježíši

A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.” Ježíš mu řekl: “Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.” Chlapcův otec rychle vykřikl: “Věřím, pomoz mé nedůvěře!” Mk 9,22-24

Chvíli to trvalo než jsem to byl schopný přijmout. Pak jsem řekl manželce, že jo a ona se modlila za mne s pomazáním oleje a zlomila to dědičné prokleti a já jsem v srdci přijal od Pána uzdravení, toto jsem vnímal jsi uzdraven jsi zdrav. I když hned ten den přišli útoky ale když jsem se postavil na zaslíbeni, tak to odešlo.

Díky za to patří Pánu Ježíši

Zdroj: Jesus.sk