Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Svědectví – Jakes Lukáš

Vyrůstal jsem v rodině, která byla věřící, ale jen tak na oko. Chodil jsem do katolického kostela jako ministrant, tam jsem Boha nenašel, i když jsem chtěl jít za Pánem, byl jsem zapálený, vždycky jsem se těšil na neděli, v jednu dobu jsem chtěl být dokonce farářem, ale táta mě odrazoval.

fotka LukVyučil jsem se opravářem zemědělských strojů, jezdil jsem v JZD traktorem, kombajnem. Ve dvaceti letech jsem se dostal do peněžní pyramidy. Vložili jsme do toho nějaké peníze, a pak jsme přemlouvali lidi, aby do toho investovali, a my z toho měli provize… Jezdil za námi i manažer, který nás koučoval, abychom k lidem měli lepší přístup. On i další jezdíval i za Havlem, dělali meditace a podobné věci. Dokázal jsem přejít i přes sklo, žhavé uhlí, říkali, že to je všechno otázka mysli. Dokonce jsem skrze jeho meditaci opustil svoje tělo. Ocitl jsem se v nějakém černém prostoru, všude byla tma, neviděl jsem svoje ruce, svoje nohy, ale viděl jsem pod sebou svoje tělo. Bylo mi tam moc dobře, protože jsem necítil zátěž těla, nechtělo se mi zpátky. Po minutě mě vrátil zpět. Od té chvíle se mi přestalo dařit. Sice jsem v zaměstnání postupoval výše, z JZD jsem přešel pod dopravu, až jsem nakonec jezdil kamionem do Holandska pro kytky. Práce mi šla, ale vydělané peníze jsem neudržel, dostal jsem se do dluhů, začal se mi hroutit soukromý život, vztahy se ženami mi nikdy dlouho nevydržely, protože jsem se opíjel. Když jsem se opil, proměnil jsem se ve strašně zlého člověka, byl jsem na ženy hrubý, nadával jim, a druhý den jsem si to nepamatoval. Takhle jsem žil nějakých 10 nebo 15 let.

Před zhruba devíti lety jsem si založil detektivní agenturu, a devět let jsem se živil jako detektiv. Převážně v Praze, v Ostravě, většinou jsem sledoval nevěrné lidi. U té detektivní práce mě jedna klientka, které unesli dceru, přivedla k lidem, co mají na starosti koučování a motivaci lidí, jako třeba ředitel ČEZ, ředitel Coca-coly, takové té už lepší smetánky. Princip tohoto koučování vycházel z knihy Secret (Tajemství), to fungovalo na principu objednávání z vesmíru svojí myslí. Začal jsem to rozvíjet, a ono to fungovalo. Chtěl jsem vycestovat někam do zahraničí a zadarmo, „objednal“ si to, tak se to stalo, jel jsem až do Jižní Ameriky, měl jsem všechno hrazené, byl jsem tam patnáct dní, ještě jsem si vydělal… Objednával jsem si „kšefty“ a dařilo se. Jeden kamarád mi nevěřil, že to funguje, tak jsem mu to předvedl na plese: „Vidíš tu 3D televizi?“ Tak tu vyhraju.“ „Jo, jasně…“ Tak jsem si ji „objednal“ a vyhrál ji. Vždycky jsem chtěl koně, tak jsem si ho objednal, ale bylo to na úkor toho, že mi umřela přítelkyně, se kterou jsem chodil. Ona měla toho koně, a já ho po ní zdědil. Za tím vždycky něco bylo. Chtěl jsem kšeft v cizím městě, měl jsem ho. Ale osoba, která si mě najala, byla úplně rozbitá z toho, že jí tam někdo lhal, svedl ji, vyspal se s ní, ona byla zoufalá. Za tím objednáváním vždycky něco bylo, démoni si vybrali daň.
Měl jsem koně, peníze, všechno, ale nebyl jsem šťastný. Začal jsem chodit po veřejných domech, pil ještě více, ještě více kouřil, všechny peníze, co jsem vydělal, jsem prohýřil, ale štěstí jsem tam vůbec nenašel. Toto podepisování smlouvy se satanem mě začalo vycucávat. Došlo to tak daleko, že jsem začal chodit ke kartářkám, a dokonce se mi naskytla příležitost přes manželku mého kamaráda mluvit s anděly. „Ty jo, to je Boží, tam jdu.“ Začal jsem k ní chodit, ptal jsem se na různé věci, a oni všechno věděli, všechno o mě věděli, úplně všechno. A já jsem nechápal, říkám: „Tak andělé, to musí být od Boha.“ No ale pak začali lhát. Že moje přítelkyně, se kterou chodím, si ke mně domů tahá borce. Já jsem byl žárlivý, ale věděl jsem, že to není pravda, protože jsem svojí přítelkyni věřil, že u mě doma nikdo nebyl, pak už mi to bylo takové divné.

Mezitím se stalo to, že bratr mého kamaráda Pavla uvěřil v Krista. Žije v Lucembursku a vždycky k nám jednou za rok přijel a mluvil o Bohu. Říkal jsem: „Ty jsi úplný magor. Já mám své objednávání, nech mě na pokoji, já mám všechno pod kontrolou.“ Vždycky jsem ho tím odpálkoval. Pavlík zase zkoumal reinkarnaci, Egypt a Darwinovu teorii, a pak si koupil Bibli, protože přišel na to, že oni zakrývají tu podstatu – Bibli. A začal ji číst. On znal celou moji story, věděl i o těch andělech, ale v Bibli narazil na to, že andělské nauky jsou špatné. Když mi o tom říkal, už jsem sám měl jisté pochybnosti. Pak se stalo to, že k němu do restaurace přijeli nějací lidé z Apoštolské církve, on se s nimi začal bavit, a tak dospěl k Bohu. Seznámil se s Pavlem Bubíkem, začal jezdit do sboru AC Havířov, a vzal mě tam jednou s sebou. Potom jsem se setkal s Pavlem Bubikem a začali jsme mluvit o těch andělech. On mi radil, ať už tam vůbec nejezdím. Jenže, podle čeho poznám, jestli ti andělé jsou od Boha nebo ne? A Pavel, že to poznám podle toho, co oni odpoví na otázku, jestli je jejich Pánem Ježíš Kristus. To jsem teda musel vyzkoušet, jel jsem za tou kamarádovou manželkou. Hned se začala ptát, co je Pavel zač, „andělé“ mi začali na něho lhát nějaké věci. Já se jich přímo zeptal, jestli je jejich Pánem Ježíš Kristus. Ta holka se začala divně vrtět, nastal takový neklid, a prý, že jejich Pánem není Ježíš Kristus, ale jejich Pánem je Bůh. Najednou jsem ale cítil, že kolem se něco děje, měl jsem husí kůži, byla mi zima, a cítil jsem takový tlak, jako kdyby někdo za mnou stál, dostal jsem takový strach, až jsem odtamtud odjel.

Pak se stalo to, že mě Pavlík vzal na Slovensko k Liptovskému Mikuláši, protože tam měl přijet nějaký pastor z Nigerie. Kázal z Božího slova, a pak dal výzvu: „Je tady pár lidí, kteří jsou omotaní závislostmi, a pokud se chtějí těch závislostí zbavit, pojďte dopředu.“ Šel ke každému člověku a mluvil jakoby ke druhé osobě: „Ve jménu Ježíše ti nařizuji: Odejdi od něho pryč.“ Pak se ho třeba dotkl, a ten člověk, úplně šlo vidět, že se mu ulevilo, nebo nějaký citlivý jedinec padl na zem, jiný začal kašlat, já jsem na to koukal a říkám si: „Co to je? Co se to tady děje?“ Vůbec jsem to nechápal. U jednoho se zastavil: „Tvoji rodiče podepsali smlouvu se satanem. Čím jsou?“ „Právníci.“ „A ty děláš co?“ „Já dělám s nimi.“ „Tak teď budeme rozvazovat tu smlouvu. Chceš ji rozvázat?“ „Ano.“ Tak ji tam začali rozvazovat. Vůbec jsem nechápal, co se to tam dělo, Pavlík mi to potom začal trochu vysvětlovat. Druhý den jsme tam šli znovu, ale už mě to moc nebavilo, chtěl jsem už jet domů. Když jsem sedal do auta, přiběhla ke mně malá holčička a řekla mi: „Stůj, ty nikam nejdeš.“ Hleděl jsem, co to jako je. „A proč?“ A ona zase: „Stůj, ty nikam nejdeš.“ A odběhla pryč. Sedl jsem do auta a přemýšlel, kdo ji poslal, co se to tady děje… Nechápal jsem. Pak jsem šel zpátky pro Pavla, že už teda jedeme, ale když jsme odcházeli, zastavila nás nějaká blondýna, zhruba pětatřicet let, a řekla mi: „Stůj, ty máš styky s archanděly a s ilumináty, a ty to potřebuješ vyznat.“ Já jsem na ni hleděl, už jsem věděl, že ti andělé jsou špatní, ale tam mi to Bůh úplně jasně ukázal, že prostě to je ono, o čem mluví, tak jsem na ni koukal a ona znovu: „Chceš to odvolat?“ Říkám: „Jo. Ale nevím jak.“ Šli jsme ven, a opakoval jsem po ní: „Pane Bože, prosím, odpusť mi, že jsem se stýkal s těmi archanděly.“ Tak jsem to vyznával, a všechno jsme začali dávat Ježíši na kříž. Já jsem vůbec nechápal, co dělám, ale věřil jsem, že to je správné. Když to skončilo, řekla: „Mám ti říct, že Bůh byl u toho, když tě tvůj táta bil, ale nemohl s tím nic udělat. A ty mu potřebuješ odpustit.“ To mě úplně zasáhlo. Můj táta mě řezal jak řešeto, to byla výchova, on si myslel, že to je správné, ale při jeho facce, jsem si třeba rozbil hlavu o zeď. Tak jsem tam vyznal, že mu odpouštím ve jménu Ježíše Krista, a ona na to: „Lukáši, ještě ti mám říct, že jsi měl spoustu žen, i to potřebuješ vyznat, protože jsi jim zranil srdce a ony zranily srdce tobě.“ Koukal jsem na ni nechápavě: „Jak to všechno víte?“ „Duch svatý mi to říká.“ „Cože, jaký Duch svatý zase? „To teď neřeš. Ty to potřebuješ odvolat.“ Tak jsem z toho činil pokání, dal jsem to Ježíši na kříž. „Tak, učinil jsi pokání ze svého života, a teď potřebuješ odevzdat svůj život Ježíši, aby vedl tvůj život. Jsi na to připravený, Lukáši?“ „Ježíš je mrtvý, ne? Jak mě může vést? Dobře, tak jo.“

Promítl jsem si svůj život zpátky, ale nebylo v něm žádné ovoce. Byl jsem svobodný, bezdětný, od patnácti, vlastně dvacet let byly mým životem jen cigarety, alkohol, ženy. Nic víc. Tak jsem vyznal, že odevzdávám svůj život Ježíši, aby mě vedl, aby mě učil. Ona mi pak olejem pomazala oči, abych ho viděl, srdce, ruce, abych ho cítil, nohy, abych chodil Boží cestou, uši, abych ho slyšel, a nakonec řekla: „Lukáši, teď popros Pána Boha, aby se ti dal poznat. Zavři oči a zavolej si ho.“ Zavřel jsem oči a řekl jsem: „Pane Bože, jestli jsi, dej se mi poznat.“ A jako by mě zase někdo vytrhl z těla, byl to okamžik, který jakoby On vtěsnal do několika sekund. Uviděl jsem sebe a celý svůj život jeho očima – jaký jsem byl, jak mě viděl On, jak jsem mu ubližoval všemi těmi věcmi, které jsem dělal. Začal jsem ho prosit, aby mi to odpustil.
Později jsem se modlil, abych přestal kouřit, On mi dal na týden zánět průdušek. Týden jsem nekouřil, skončil zánět, zase jsem začal. Tak mi ten zánět dal na čtrnáct dní. Pak už jsem definitivně přestal. Když přišla chuť na cigaretu, začal jsem se modlit, a ona odešla.

Pán mě takhle postupně vedl, zbavil mně špatných kamarádů, hospodu jsem zrušil, alkohol jsem vyrušil, až došlo na můj vztah s přítelkyní. Nevěděl jsem, že smilním, ale jak On vstupoval do mého života, všechno mi postupně odkrýval, až došlo i na ten vztah. Najednou jsem byl z toho smilstva usvědčený. Ona nebyla věřící a nechápala, co se děje. Viděla ovoce mého nového života, že jsem najednou přestal kouřit, i když mi to dříve nešlo, alkohol skončil, viděla, že jsem klidnější, vyrovnanější, že se měním. Viděl jsem, že ji mám vystěhovat od sebe pryč, abych s ní nesmilnil, byly to boje. Věděl jsem, že si nemáme brát nevěřící, že nás pak stáhnou. Tak jsem ji vzal vloni tady na duchovní soustředění, to byla moje poslední naděje. Ona tady při výzvě přijala Ježíše za svého Pána. Nakonec jsme pro ni sehnali byt, pár vchodů ode mne. Bůh je nedal pryč z mého života, jen kousek dál. Vše jsem jí vysvětlil. Když se odstěhovala, spustili rodiče, že jsme blázni, co to děláme, prvně spolu žijeme, a najednou nežijeme, že jsem spadl do nějaké sekty, všichni mě měli za blázna, přestal jsem kouřit, pít alkohol, teď toto ještě… Bůh ale chtěl, ať mu ji vydám i ze srdce, ať mu věřím, to bylo to nejtěžší. Jednou jsme si četli z Bible, a ona se ptala: „Jak ho mám poznat?“ Duch svatý mi ukázal, že potřebuje učinit pokání, úplně to samé, co jsem udělal já, má udělat i ona. „Já nevím, z čeho.“ Modlil jsem se a Bůh mi ukázal: Z toho života, ze smilstva, ze vztahů… Učinila pokání a z Boží milosti jí Duch svatý ukázal to samé, co dříve ukázal mně. Začala brečet, to byl první takový dotek, a potom začala pomaličku jít za Pánem, až ji přivedl ke křtu. Pak jsem se modlil, jestli je to moje žena, ať mi ji dá.

Nakonec to dobře dopadlo, tak jsem ji o Vánocích ve Vídni požádal o ruku a v květnu jsme se vzali.

Svědectví od uživatele: Jake

4.1/5 - (18 hlasů)



Podobné příspěvky z kategorie: Ateisti / Boha prázdní

Gabriela Duchonova – svědectví o Bohu (video)

Svědectví Jessica Mižigárová (video)

Žil som v putách NEODPUSTENIA, pokiaľ to takto Boh nezmenil (svědectví)

Co když opravdu existuje? (svědectví)

Mé setkání s Bohem (svědectví)

Dávid – svedectvo o obrátení a odpustení (video)

“Najednou jsem se cítil milovaný” – Justin

Získal pevnou půdu pod nohama – Boris

Hledal Boha, ale nevěděl jak k němu najít cestu – Saša

Hazardoval se svým životem, ale dostal šanci se napravit – Zdeněk

Kategorie

Archiv

Kdo je online

Žádní uživatelé momentálně nejsou online

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments