Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

První Mojžíšova (GENESIS) 1-4

  • Přidáno: 11 září, 2012
  • Zobrazeno: 13 363 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova:

Počátek

Stvořitel a stvoření

Bůh je stvořitel.

1 ¹ Na počátku stvořil Bůh nebe

a zemi. ² Země byla pustá a prázdna a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží.

Tajemství a div stvoření

Vše pro člověka

Bůh tvoří slovem. Připravuje vše, aby člověk mohl plně a radostně žít.

³ I řekl Bůh: „Buď světlo!“ a bylo světlo. ⁴ Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.⁵ Světlo nazval Bůh dnem a tmou nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

⁶ I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ ⁷ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. ⁸ Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

⁹ I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“  A stalo se tak. ¹° Souš nazval Bůh zemi a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. ¹¹ Bůh také řekl: „Zazelenej se země zeleni: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. ¹² Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. ¹³ Byl večer a bylo jitro, den třetí.

¹⁴ I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. ¹⁵ Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. ¹⁶ Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. ¹⁷ Bůh je umístil na nebeskou klenbu, ¹⁸ aby svítila nad zemi, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. ¹⁹ Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

 

²⁰ I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemi pod nebeskou klenbou!“  ²¹ I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. ²² A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“  ²³ Byl večer a bylo jitro, den pátý.

²⁴ I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. ²⁵ Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

Člověk pro Boha

Bůh stvořil člověka, Dává mu požehnání a pověřuje ho vládou nad zemi a nad ostatním tvorstvem.

²⁶ I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemi i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

²⁷ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil.
²⁸ A Bůh jim požehnal a řekl jim:
„Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

²⁹ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. ³⁰ Veškeré zemské zvěř i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. ³¹ Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Den odpočinutí

Stvořitelské Boží dílo vrcholí v den sedmý, oddělený k odpočinutí a obecenství Boha s člověkem.

2 ¹ Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. ² Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. ³ A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

Stvořitelova péče o člověka

Člověk v zahradě Boží

Člověk je zcela závislý na láskyplné péči Stvořitele, který jej, prach ze země povolal k životu v slávě.

GodsHands⁴ Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ⁵ nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. ⁶ Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. ⁷ I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. ⁸ A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. ⁹ Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

Odpočinutí a služba v zahradě

Řeka z Edenu zavlažuje celou zemi. Člověk je postaven do zahrady Boží a dostává práva a výsady.

¹⁰ Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. ¹¹ Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, ¹² a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. ¹³ Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
¹⁴ Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
¹⁵ Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. ¹⁶ A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. ¹⁷ Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

Pomoc pro člověka

Žena je muži pravou pomocí, Svazek obou je darem Božím

adam a eva¹⁸ I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ ¹⁹ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak je nazve. ²⁰ Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. ²¹ I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. ²² A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl jí k němu. ²³ Člověk zvolal:

„Toto je kost z mých kostí
a tělo z mého těla!
Ať muženou* se nazývá,
Vždyť z muže vzata jest.“
²⁴ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. ²⁵ Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Vzpoura člověka proti Stvořiteli

Touha po bohorovnosti

Člověk podlehne svůdci a chce být roven Bohu. Poznává však jen svou bídu.

snake3 ¹ Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ ² Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. ³ Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: >>Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. <<“ ⁴ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. ⁵ Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
⁶ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost.
Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. ⁷ Oběma se otevřeli oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.


Trest i milost

Za svou neposlušnost je člověk potrestán, svůdce proklet; mezi ním a člověkem bude trvalé nepřátelství.

 ⁸ Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě, za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. ⁹ Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ ¹⁰ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ ¹¹ Bůh mu řekl: “Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ ¹² Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ ¹³ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ ¹⁴ I řekl Hospodin Bůh hadovi:

„Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře.
Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
¹⁵ Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její.
Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

¹⁶ Ženě řekl:

„Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení,
Budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“

¹⁷ Adamovi řekl:

„Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta;
po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
¹⁸ Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
¹⁹ V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.
Prach jsi a v prach se navrátíš.“

²⁰ Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. ²¹ Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

Vyhnání ze zahrady

IMG_0578416Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života, a tak chrání člověka před naprostou zkázou.
²² I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ ²³ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ²⁴ Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

 

Kain a Ábel

Člověk se ve své vzpouře nezastaví ani před prolitím bratrovy krve. Bude se toulat bez domova, odkázán na Boží trpělivost.

4 ¹ I poznal člověk svou ženu Evu a tak otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ ² Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. ³ Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. ⁴ Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, ⁵ na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesínal v tváři. ⁶ I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? ⁷ Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ ⁸ I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi… Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. ⁹ Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ ¹⁰ Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. ¹¹ Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. ¹² Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“ ¹³ Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. ¹⁴ Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ ¹⁵ Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. ¹⁶ Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

Boží trpělivost s člověkem

Kainovci a Šétovci

V odloučenosti od Boha se Kain nezadržitelně řítí do záhuby. Hospodin si vzbuzuje jiné símě místo Ábela v Šétovi.

¹⁷ I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. ¹⁸ Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metušáel zplodil Lámecha. ¹⁹ Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila. ²⁰ Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu u stáda. ²¹ Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu. ²² Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama. ²³ Tu řekl Lámech svým ženám:

„Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči:
Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.
²⁴ Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“

²⁵ I poznal opět Adam sou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“ ²⁶ Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

* Jde o pokus český vystihnout hebrejský názvuk mezi ,muž’ a ,žena’, kterým se naznačuje jejich sounáležitost.

První Mojžíšova (GENESIS) 5-10 →

3.8/5 - (20 hlasů)



Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments