„Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;

soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ (Jan 16. kap)

Jak jsem slíbil v předmluvě k tomuto článku (naleznete ji zde: https://www.kristusjezis.cz/proc-byt-kristuv-pritel/) pokusím se, dá-li Bůh, napsat něco o jedné z rolí „přímluvce“ kdy v  „konečné části dnů“ přispěje k tomu, aby usedl Soudce a započal soud nad tímto světem.

Uvědomuji si, že se jedná o složité myšlenky, ale prosím nelekejte se myšlenek, které budu postupně odkrývat, čtěte prosím pozorně dál a až na konci učiňte závěr.

Mnozí tuší, že “přímluvce“ je slíbený „Svatý duch“, který obdrží následovníci Krista. Jak to ale běžně v písmu bývá, každý slib či proroctví má několik významů. Bible proto často hovoří o Božích posvátných tajemstvích. Pokusím se osvětlit trochu jiný význam onoho „Přímluvce“.

Řekli jsme si, že onen „přímluvce“ je také „přítel Krista“.  Z kontextu 16. kapitoly Jana jasně vyplývá, že je také Jeho „zástupce“, a také ten, který Ho „oslaví“.

Takže ano, bude zastupovat Krista, ale na rozdíl od dnešních náboženských vůdců a učitelů, nebude strhávat pozornost na sebe, ale POUZE na Krista. Nebude činit učedníky pro církve, ale bude činit učedníky Kristu. On Krista oslaví.  Připomínám, že přítel ženicha býval v minulosti tím, kdo seznámil, připravil a dokonce někdy i vybral nevěstu pro ženicha.

Přímluvce se tedy mimo jiné přimlouvá u „nevěsty“ za „ženicha“. Je to takový „dohazovač“. Vzpomeňte na článek  „Proč přicházejí dva svědkové“(zde: https://www.kristusjezis.cz/proc-prichazeji-dva-svedkove/), kde je popsáno, že i tito dva přichází, aby „urovnali cestu Pánu“…

O jednom takovém „přímluvci“ je řečeno:

„Pohleďte, posílám vám proroka Elijáše před příchodem toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jahvova dne. A obrátí srdce otců zpět k synům a srdce synů zpět k otcům; abych nepřišel a vskutku neudeřil zemi tím, že bych [ji] zasvětil zničení.“ (Malachiáš 3.kap)

„Učedníci mu však dali otázku: „Proč tedy znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš?“ Odpověděl a řekl: „Elijáš skutečně přichází a všechno obnoví“. (Mt 17:10, 11)

Ano, přímluvce (zde symbolizován Eliášem), přijde, aby připravil „nevěstu“ před příchodem „Božího dne“.

 Z výše uvedeného verše lze vyvodit i to, že „nevěsta“ není dosud připravena. Také ale to, že „pokud nepřijde“, „neprospěje nám to“ (viz. Jan 16. kap.) a nevěsta nebude připravena… Musí tedy přijít a „urovnat (narovnat) cestu pro Pána“. Musí obnovit to, co bylo Zmateno a stalo se Velkým Babylónem…

Přímluvce tak volá na nevěstu: „narovnejte cesty pro Pána“. „Dejte své lampy do pořádku“…

Pokud totiž nepřijde a neurovná (nepřipraví nevěstu), udeří Bůh zemi, tím, že jí „zasvětí zničení“. Mnoho článků, které vám píši, jsou o tom, že nevěsta není připravena, proto to zde nebudu opět rozepisovat .

Tak tedy, díky Bohu, že Kristus odešel a pošle nám svého „přímluvce“, protože pokud ne, byla by země (tvorstvo – tento výraz si prosím zapamatujte) zničena.

Jan Křtitel, i přesto, že sloužil jako předobraz slíbenému „Elijáši“, popravdě doznal: „jsi Elijáš?“ „nejsem“. (Jan 1:21) a dodal: „Kdo má nevěstu, je ženich. Ale přítel ženicha, když stojí a slyší ho, má velkou radost z ženichova hlasu. Proto je tato má radost naplněna. On musí dále růst, ale já se musím dále menšit.“

Ano, opět mnoho moudrosti. Vidíte tu paralelu k „přímluvci“ a „příteli ženicha“? (pokud ne, přečtěte si prosím předmluvu k tomuto článku) A vidíte tu další? Přítel ženicha se musí „menšit“.

Proč se musí „přítel ženicha“ (o kterém je řečeno „největší mezi těmi, kdo se narodili z ženy“) menšit? Protože to souvisí s jeho „službou“. Nevíte snad, že si přítel ženicha, jako nejmenší a nejposlednější ze svých bratrů, sedne na  svatební „hostině“ na poslední místo? Že se stane podobně jako Kristus poníženým? Že bude „pít Kristův pohár“? A že: „vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký“?

Tak ano, hovoříme zde o Božím posvátném tajemství, že v „posledních dnech“ přijde na zemi „Přímluvce“, který „volajíce v pustině“ kde „skoro nic neroste“ „narovná cesty Pánu“.

Rozumíte?

Totožnost Přímluvce

Učedníci mu(Kristu) však dali otázku: „Proč tedy znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš? Odpověděl a řekl: „Elijáš skutečně přichází a všechno obnoví“.

„když k němu (Janu Křtiteli) Židé vyslali kněze a Levity z Jeruzaléma, aby se ho zeptali: „Kdo jsi?“ A vyznal a nepopřel, ale vyznal: „Nejsem KRISTUS.“A zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Elijáš? A řekl: „Nejsem.“ „Jsi Ten Prorok?“ A odpověděl: „Ne!“ (Jan 1:19-27)

Čtete pozorně a  všimněte si, že Židé správně, kromě Mesiáše očekávali příchod dalších dvou Božích „služebníků“. Kromě syna člověka, Ježíše Krista, tedy ještě dvou dalších synů…

Prvním byl symbolický Eliáš. Tím druhým byl jakýsi „Prorok“…

I jeho totožnost samozřejmě Boží slovo ozřejmuje:

„Mojžíš opravdu řekl: Bůh vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já. Budete mu naslouchat podle všeho, co vám říká. Opravdu, jakákoli duše, která nenaslouchá tomuto Prorokovi, bude zcela vyhlazena z lidu“ (Sk 3:19–23, 5Mo 18:15–19;)

Tak. Na rozdíl od křesťanů, Židé jasně chápali, že „sláva syna člověka“ se týká tří osob. Že křesťané toto proroctví naprosto nepochopili, si potvrdíme v situaci, která je známá jako „Proměnění“:

„Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“

„Skutečně, asi osm dnů po těchto slovech vzal Petra a Jana a Jakuba s sebou a vystoupil na horu, aby se modlil“ A když se modlil, vzhled jeho obličeje se změnil a jeho šat třpytivě zbělel. Také, pohleďme, rozmlouvali s ním dva muži, což byli Mojžíš a Elijáš. Ti se objevili ve slávě a začali hovořit…“ (Lk 9:30, 31; Mt 17:3; Mr 9:4)

Vychutnejte si tu chvíli a ještě jednou si to přečtěte.

Syn člověka přichází v moci a slávě  Božího království a jsou kromě Krista ještě další dva!

Jedna modrá žena, matka synů Zebedeových, Jakuba a Jana, kteří byli přítomni tomuto proměnění, pochopila tuto symboliku a spěšně vyšla za Ježíšem:

„Řekla mu: „Dej slovo, že se tito dva moji synové posadí jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici v tvém království.“ (Mt 20:20-23)

Ano, moudrá to žena. Pochopila, že Mojžíš a Elijáš symbolizují posty po pravici a levici Krista, Pána Země…

Je to hloupost? Nesmyls? Myslíte?

Sám Ježíš to potvrdil slovy: „není však na mně, abych [vám] dal posadit se po mé pravici a po mé levici, ale patří to těm, kterým to připravil můj Otec“.

Jde tedy o posty Krále a Kněze, které náleží Kristu a oni ho v tom budou zastupovat. Nyní již jasně chápeme, proč byl vybrán jako symbol VŮDCE lidu, Mojžíš, a jako KNĚZ pravého Boha, Elijáš.

To, že Ježíš pokorně přiznal, že tyto dva nevybírá ani On, ale Otec v nebi, jasně ukazuje, že v tu dobu nebyli vybráni a že ani Kristus je v té době neznal (takže jím nemohl být Jan Křtitel a tak ani přirovnáni splnění slibu „Proroka“ na Kristu ze Skutků 3:19-23 není úplné. Dalším důkazem o tom, že Elijášem Jan Křtitel nebyl je i to, že Elijáš má přijít v čase konce a má vše obnovit – a to Jan prostě nebyl – Jan byl jeho předobraz – „hlas volající v pustině“).

Nestačí to? Nevěříte? Jdeme dále. Pojďme. Boží slovo mluví a je živé:

Dva svědkové

„A způsobím, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině… Ti jsou [znázorněni] dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země.“

Ti mají autoritu zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo, a mají autoritu nad vodami, aby je změnili v krev…“. (Zj 11:3-6)

Opět tedy mluvíme o dvou svědcích, kteří jsou symbolizováni Mojžíšem a Elijášem. Apoštol Jan jasně vidí, že tito dva jsou Mojžíš a Elijáš. Že ne? Mojžíš byl přeci ten, kdo změnil vodu v krev. Elijáš byl ten , kdo zavřel nebe a způsobil, aby 40 dní nepršelo. Ano, měli  k tomu od Boha autoritu.

Takže Ježíš nám říká, že bude mít na konci časů „dva svědky“, kteří ho budou dosvědčovat. Opět se vracíme k jejich roli „Přímluvce“, neboť  ten je také označen jako „pomocník“ a také:

„Ježíš mluvil o svatém duchu jako o ‚pomocníku‘ a říkal, že tento pomocník ‚učí‘, ‚vydává svědectví‘, ‚dává důkaz‘, ‚vede‘, ‚mluví‘, ‚slyší‘ a ‚přijímá‘. Původní řecký text ukazuje, že Ježíš na tohoto „pomocníka“ (parakleta) někdy použil osobní zájmeno mužského rodu…“ (zdroj Hlubší pochopení Písma, vydali SJ).

Ano, jsou to svědci Ježíše Krista! Jak bychom řekli dnes „dva, kteří mu jsou k ruce“. Jeden po pravici, druhý po levici…

Když to skutečně vezmeme z dnešního světského a  naprosto laického pohledu, tak i dnes bývají nejlepší přátelé ženicha vybírání za svědky při svatebním obřadu. A kde sedí tito běžní ženichovi svědci? Na předních místech na hostině…

Nemotáme se stále dokola  kolem „něčeho“? Ano, kolem těch dvou ponížených nejlepších přátel Krista…

Ježíš nás svými slovy: „ti jsou [znázorněni] dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země“ odkazuje na  Zachariáše 4. kapitolu:

„Potom mi řekl: „Co vidíš?“ Řekl jsem tedy: „Uviděl jsem, a pohleďme, je tu svícen, celý ze zlata, s miskou na vrcholku. A je na něm jeho sedm lamp, ano sedm; a lampy, které jsou na jeho vrcholku, mají sedm trubic.  A vedle něho jsou dva olivovníky, jeden po pravé straně misky a jeden po její levé straně.“

Co znamenají ty dva olivovníky po pravé straně svícnu a po jeho levé straně?“: „Co jsou ty dva svazky proutků z olivovníků, které dvěma zlatými trubicemi ze sebe vylévají tu zlatou [tekutinu]?“

„To jsou dva pomazaní (jiné překlady: synové nového oleje, synové tučnosti), kteří stojí vedle Pána celé země.“

Ježíš nás jasně odkazuje na ty dva, kteří stojí po jeho pravici a levici. Ti, kteří zpočátku nevěřili, že „Přímluvce“ jsou dva muži, kteří mají „slávu“ syna člověka a jsou přáteli Krista, jsou snad nyní alespoň trochu nakloněni číst dále.

Pozn.: Přečtěte si prosím celou čtvrtou kapitolu Zachariáše, neboť   k „Zerrubabelovi“ (semeno Bábelu) se hned dostaneme…

 Jošua a Zerrubabel

„Tehdy Zerubbabel a Ješua, vstali a začali znovu stavět Boží dům“ (Ezra 5:2)

„Ale buď nyní silný, Zerubbabeli,‚a buď silný, veleknězi Jozue.“

 „‚V ten den ‚tě vezmu, Zerubbabeli, můj sluho, ‚a dám tě jistě jako pečetní prsten protože jsi ten, koho jsem vyvolil, je výrok Jehovy vojsk.“ (Ageus 2. Kap)

„A vezmeš stříbro a zlato a uděláš velkolepou korunu a vložíš [ji] na hlavu velekněze Jozua“.

„Tady je muž, jehož jméno je Výhonek. A vzejde ze svého místa a jistě vystaví Jahvův chrám. A sám vystaví Jahvův chrám, a on, on ponese důstojnost a usedne a bude panovat na svém trůnu a stane se na svém trůnu knězem, a mezi oběma se prokáže být samotná rada pokoje. (Zach 6.kap)

Velekněz Jošua (Jozue) a místodržitel (vůdce) Zerubbabel byli těmi, kdo stáli v čele obnovy Chrámu a těmi, kteří vyšli z poraženého Babylónu. Proto jsou dalšími vhodnými předobrazy těm dvěma, kteří budou v „ten den“ použiti pro obnovu Chrámu (Církev, nebeský Jeruzalém) a vyvedení nevěsty z Velkého Babylóna (náboženského zmatku).

Všimněte si velmi důležitého poznatku. Výhonek (Kristus) je sám, kdo vystaví Chrám. Naprosto stejně jako jeho předobraz král Kýros – viz. Ezra 1:2:

„Tak řekl perský král Kýros‚ Všechna království země mi dal Jahve, BŮH nebes  a sám mě pověřil, abych mu vystavěl dům“

Přesto Kristus, stejně jako Kýros, tímto úkolem pověřil jiné.  Pověřil tyto dva – Zerubbabela a Jošua. Právě skrze ně Kristus usedne na trůn. Oni tam budou sedět v Jeho jménu a to pouze Jeho zásluhou. Oni budou vykonávat Jeho dvě „funkce“. Jeden bude knězem a druhý bude panovat (král).

Nevidíte to tam? Opravdu? „Mezi oběma bude shoda“.

*(To, že je Kýros pomazaným předobrazem Krista není předmětem tohoto článku a můžete si to ověřit třeba zde: Izajáš 45.kap., Iz. 44:28, Řím 4:17)

 „Kdo jsi, velká horo? Před Zerubbabelem se staneš rovinou.“ (Zach 4:7) I tento verš nám potvrzuje správnost rozváděných myšlenek –  vzpomeňte na volání „hlasu volajícího v pustině“ – „narovnejte cesty Pánu“.

Takže Ano, Ježíš Kristus sám obnoví Chrám (nikoliv už ten pozemský, ale nebeský Jeruzalém, Kristovu nevěstu) a k „ruce“ mu budou tito dva – nejmenší z nejmenších…

To proto tolik zmatků a nepochopení v proroctvích ohledně Krista a těch dvou. Ona totiž některá tato proroctví měla splnění na Kristu, ale ještě další splnění i na těch dvou přicházejících „synech člověka“, které sám Kristus slíbil (přímluvce, dva svědkové).

Jak ale mohou získat takovou autoritu? Dokonce autoritu zavřít nebe, změnit vodu v krev a stíhat kdekoho všemocnými ranami?

Hořící polena vytažená z ohně

A pokud jde o Jozua, ten byl oblečen v ušpiněných oděvech a stál před andělem.  Potom odpověděl a řekl těm, kteří stáli před ním: „Odstraňte z něho ty ušpiněné oděvy.“ A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Viz, způsobil jsem, aby z tebe odešlo tvé provinění, a budeš oblečen do obřadních rouch.“

„Není snad tento [člověk] polenem vychváceným z ohně“ (Zach 3.kap)

První zralé plody, totiž ti dva, (viz. níže „Synové nového oleje“) budou vybrání ne svou silou, ale budou vytažení jako „hořící polena z ohně“, znečištění a hříšní… V žádném případě nebudou svojí zásluhou oblečeni do čistého „obřadního roucha“. Vždyť to jasně dosvědčují slova: „Není snad… vychváceným z ohně“!

Opravdu si stále myslíte, že se tato proroctví vztahují jen na Krista? Kristus byl přece bez hříchu. Byl čistý, aby mohl být předložen jako oběť za nás! Proto tato proroctví hovoří o někom dalším…

„tak byl i KRISTUS obětován jednou provždy, aby nesl hříchy mnohých; a až se objeví podruhé, bude to odděleně od hříchu a k záchraně pro ty, kdo ho s opravdovostí očekávají.“ (Heb 9. kap)

Tak vidíte. Velekněz a stojí tu ušpiněný! Nebudu se neustále opakovat (viz. předchozí články), ale opět to dosvědčuje to, že ani ti „dva“ nebudou bez hříchu. Naopak, budou v očích druhých velmi hříšní (to snad pochopíte níže). ZDARMA, díky Pánu budou očištěni. ZDARMA obdrží čisté obřadní roucho. Tak jako ho obdrží každý, kdo v něj s opravdovostí věří!

Marnotratní synové?

„Sám jsem někoho vzburcoval ve spravedlnosti a narovnám všechny jeho cesty. To on vystaví mé město a propustí mé vyhnance, ne za cenu ani za úplatek“ říká Bůh. (Iz 45:13)

Ano, sám Bůh je vzburcuje ve spravedlnosti a narovná jejich cesty (očistí je – viz. Jošua). Všimněte si veledůležité věci. Vyhnance propustí ZDARMA!

Jak mohou ti dva, na rozdíl od dnešních náboženských vůdců, propustit „zajaté“ a ZDARMA?

Kdo jsou ti „zajatí“? „Vyhnaní?“

Pokud se vrátíte k „mým“ předchozím článkům, poznáte, že zajatými jsou „křesťané“, kteří „věří“ ve své náboženské vůdce a ve své církve. Jsou zajatí ve „Velkém Babylónu“. A dobře pochopíte, co je myšleno tím, že je propustí ZDARMA, ne za skutky…

Jak ale Bůh vzburcuje jejich spravedlnost?

Tak jako moudře a svobodně nechal Otec odejít mladšího syna s dědictvím (viz. Podobenství o marnotratném synu), aby se vrátil s mnohem cennějším. S čím? Vrátil se totiž s vírou a pokořený, byl „ponížené mysli“ a byl připraven ujmout se postavení vyššího než starší bratr, který se otrocky dřel v otcově domě…

Nakonec mladší dostal ještě větší lekci – lekci milosrdenství a lásky – protože mladší syn se nevrátil pro odměnu (jako mnozí křesťané, kteří touží a slouží pro odměnu – to je nepokora), ale pokořený se vrátil, aby alespoň byl jako ten nejmenší v Otcově domě.

Záměrně zvýrazňuji, že chtěl být alespoň nejmenším v Božím domě!

Jak byl překvapený, když mu otec ZDARMA projevil lásku a milosrdenství a dokonce ho oslavil. Mladší syn konečně pochopil co znamená „chci milosrdenství a ne oběť“. A právě  po tom jeho otec toužil, aby nelpěl na jeho bohatství (odměně), ale prožil jeho zásady a zákon a byl připraven moudře pokračovat v tom, co Otec nastolil. Jeho zákon je jednoduchý – miluj – to znamená odpouštěj a buď ponížené mysli, protože láska je pokorná a vše odpouští.

A budeš pamatovat na celou cestu, kterou tě Jahve, tvůj Bůh, přiměl chodit po těch čtyřicet let v pustině, aby tě pokořil [a] vyzkoušel tě, aby tak poznal, co je ve tvém srdci, zda totiž budeš dodržovat jeho přikázání, nebo ne. (5Mo 8:2)

Ano, Bůh používá „vyhnání“, „rozptýlení“, „vyloučení“, „vyhnání“, „vyjití“, k tomu, aby své „vyvolené“ pokořil, poznal naše srdce a naučil nás dodržovat jeho přikázání.

To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás (Jan 15:12)

A jak tedy bude tento mladší (menší) syn soudit, když sám byl očištěn ZDARMA a poznal co je láska, milosrdenství a pokora?

„Nalomený rákos nerozdrtí a neuhasí žádný doutnající lněný knot“ (Iz. 42:3)

Zastavte se. Žasněte. Vidíte jak je Otec moudrý?

Vybral totiž takové dva „lidské syny“, kteří budou tak milosrdní, že nikoho, kdo je nedostatečný tak, že je nalomený a sotva hořící, nerozdrtí a neuhasí!  A víte proč to Otec učinil? Protože je to náš Otec, který nás MILUJE!

Miluje všechny své syny. Ani jeden nechybí… (k této veledůležité myšlence se vrátíme později)

Co očekávají děti od svých rodičů? Zeptejte se jich, jděte a učte se od dětí!

Děti očekávají lásku  a odpuštění. Vlastně vše od rodičů dostávají a očekávají ZDARMA! Pokud toto nepochopíte, nejste děti a činíte z Otce lháře.

„Kdo je skutečně největší v nebeském království? Zavolal tedy k sobě malé dítě, postavil je uprostřed nich a řekl: „Vpravdě vám říkám: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království“. (Mt 18.kap)

Vidíte to? Ježíš opět naznačuje, že ten největší je ten nejmenší . Tím jasně dokazuje že post „největšího“ existuje a ukazuje, proč Jan Křtitel prorokoval, že se „přítel ženicha“ musí menšit.

„Je to dokonce nejmladší Boží syn, kterého Bůh vroucně miluje. První lidský syn, který se stal díky Kristu „zralým ovocem“ – synem Božím. (o tom ale až příště..) A právě tento syn, který nadevše miluje svého Otce, bude tím, kdo se stane přímluvcem svého nejstaršího bratra Krista…“

Ježíš  tímto dále naprosto jasně potvrzuje to, co se vám snažím celou dobu připomenout – že záchrana je ZDARMA.

Dokonce vše je ZDARMA!

Jak jsem to z toho vyčetl? Opravdu nevidíte souvislosti?

Nebeský Otec touží po tom, abychom k Němu vzhlíželi, tak  jako vzhlížíme ke svým pozemským otcům, abychom tak jako malé děti prosili Boha o cokoliv v každé naší životní situaci a brali jako samozřejmost to, že nám VŽDY pomůže, a že VŽDY bude na naší straně – vždyť tak to běžně očekáváme od těch svých hříšných pozemských otců.

Náš Otec nás miluje a má mnoho prostředků jak nás zabezpečit a jak se o nás postarat. Náš Otec je nejbohatším otcem v celém vesmíru a ještě dále. Jen my se bráníme tomu uvěřit. Proto také ten, který bude nejmenším malým a nejmladším dítětem, s vírou a naprosto bezelstným očekáváním a s připravenou otevřenou dlaní, požádá Otce o dědictví:

„Požádej mě a dám ti národy do dědictví“. (Žalm 2.kap, Iz 45.kap)

Jaký nerozum? Opět, pokud si skutečně myslíte, že to platí jen a jen na Krista, nejste stále synové Boží. Platí to totiž, pro všechny Boží syny:

„a udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu a mají kralovat nad zemí.“(Zj 5:10)

Uvědomujete si, jakou moc má Kristova výkupní oběť? Díky Němu, máme možnost stát se právoplatnými Božími dětmi a žádat Otce o cokoliv, tak jako běžně žádáte ty své!

Hebrejsky se Bůh řekne „El“. V jednom prastarém svatém jazyce to znamená „Jsem“, což správně koresponduje s Božím jménem. Avšak lidé hovořící tímto prastarým jazykem, přesto pro slovo Bůh používají jiný výraz – „Del“, což znamená „dává“.

Ano, jsem členem tohoto hloupého lidu, kteří jako malé dítě, věří, že je vše ZDARMA. Vy jste  ale ti moudří dospěláci jako byl ten starší syn, kteří vědí, že se musí vše odpracovat…  (Gal 4:30)

Velikost v malosti

„S každým, kdo vyznává spojení se mnou před lidmi, vyzná spojení i Syn člověka před Božími anděly“ (Lk 12.kap)

Jenže: „až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (Lk 18.kap)

Jak jsem psal dříve, je pramálo těch, kteří skutečně věří v Krista, ale mnoho těch, kteří věří v náboženství, nauky a své lidské vůdce – modly.  Milovaní, proto už přestaňte věřit ve své vědomosti a výklady, ve své dodržování zákonů a tradic, ale začněte věřit v Otcovu lásku, kterou nám projevil skrze KRISTA.

Jak můžeš být lepší tím, že dodržuješ sabat, nebo horší tím, že ho nedodržuješ ? Jak se vůbec můžeš stál lepším v očích Otce tím co děláš nebo neděláš? Nezáleží snad Otci na tom co je uvnitř?

Staň se proto malým dítětem svého Otce, staň se tím nejmenším, protože  takové můj Otec hledá…

Nevíte, že „mladší syn“ nedodržoval zákon, nedodržoval sabat, nedodržoval tradice, nedržel se výkladů moudrých – ale naopak hřešil proti každému písmenku zákona „hřešil dokonce proti nebi a Otci“? Nevíte ale také , že věřil v Otcovo milosrdenství a proto se vrátil?

Věřil a pokořený se vrátil pro málo, protože málo pro Otce učinil. Otec však nehleděl na to co činil (dělal, pracoval, sloužil, dodržoval, hřešil), bohatě však ocenil jeho víru, která byla zdobena naprostým pokořením!  Vyvýšil ZDARMA! Proč? Protože to byl jeho syn! A kdo z vás nemiluje svého syna?

Jaké skutky a Boží zákony tedy mladší syn dodržoval? Žádné, přesto ho Otec ihned po příchodu vyvýšil nad všemi v jeho domácnosti. Nečekal na jeho skutky, nepídil se potom zda už bude dodržovat jeho zákon. Vůbec na to nehleděl! Už si to zapamatujte!

Dokonce ihned po jeho návratu o něm Otec říká „tento syn byl mrtvý, ale ožil“. Cožpak začal hned činit „dobré skutky“ a „začal hned dodržovat zákon“? Ne, ale byl mrtvý, protože nevěřil v Otcovu lásku! Ožil ve chvíli, kdy se s vírou rozhodl vyjít za Otcem! Byl živý vírou!

Vyšel vírou v to, že je stále Otcův syn. To otec hledá!

Otec ho tedy vyvýšil IHNED. Vyvýšil ho  zdarma, protože ho miloval a láska je ZDARMA, nedá se ničím koupit ani zaplatit. Nedá se zaplatit skutky ani dodržováním zákonů a tradic!

Co tedy Otec chce?  Otec po vás chce abyste uvěřili, že jste jeho děti a že nás, jako správný otec, bezmezně miluje. To nám umožnil Kristus, proto i jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Plně se proto ve svých srdcích oddejte Otci – a to jednoduše tak, že se stanete jeho dětmi! Malými dětmi. Nic víc po vás nechce, nic víc ani nezmůžete! Nejste schopni obstát před nepřáteli, kteří na nás den co den útočí a žalují, se kterými se za vás bude soudit!

Ano, se svými vlastními nebeskými syny se kvůli vám hodlá soudit! A vy přiléváte vína do džbánu těm, kteří jsou proti vám, tím, že nevěříte v Otcovu lásku. Jak se pak za vás může soudit, když nejste jeho? Jak může vyhrát soud nad svými vlastními, když vy jeho vlastní nejste? Stále ho nechcete poznat? Ani jeden ho neznáte!?

Proč si přesto chcete hrát na schopné, moudré, dokonalé  a dospělé, když jste tak hříšní a špinaví? Staňte se raději malými bláznivými dětmi, kteří bezmezně věří ve svého Otce, protože blázni skutečně jste a jací! Vždyť nemůžete a nemáte nic než jen Otce, který vás může a chce zachránit – zdarma jen proto, že jste jeho děti.

Který otec nechce zachránit své děti? Udělá vše proto, aby ani jeden nechyběl!

Co tedy chcete po mém Otci? Aby vás stále bral jako otroky? Děti cizinky? Nevěříte v něj?

Otec nás miluje a vy z něj svými skutky děláte otrokáře! Já nemám žádné skutky, hřeším a nic nedodržuji, přesto věřím ve svého Otce, protože je to můj vlastní Otec a nikoho jiného nemám!

Ať nebe i země pominou, celý vesmír se rozplyne, ale já přesto zůstanu u svého Otce, protože JÁ JSEM, syn svého Otce. Tak i vy jste jeho děti. Nevědomky to často potvrzujete slovem „AMEN“… protože to znamená „I MY JSME“.

a až se (Kristus) objeví podruhé, bude to odděleně od hříchu a k záchraně pro ty, kdo ho s opravdovostí očekávají.“ (Heb 9.kap)

Vidíte, že nelžu? Kristus se podruhé objeví odděleně od hříchu, protože za ten už zaplatil svou drahocennou krví. Nebude posuzovat hřích, ale objeví se k „záchraně pro ty, kdo ho s opravdovostí čekají“, pro ty, kdo VĚŘÍ.

Přijde pro malé Boží děti!

Pokračování příště…

Už jsme si řekli, že mladší syn toužil být „nejmenším v Otcově domě“ . Věřil v otcovo milosrdenství. Ano, VĚŘÍ v Otcovu LÁSKU. I ponížený „přítel Ženicha“, se posadil na nejmenší místo při hostině.  A vzpomeňte jak se předobraz Eliáše, Jan Křtitel, měl „menšit“ a jak ten, kdo chce být největším v Božím království, se má stát tím nejmenším a malým dítětem. Malým tak, že se s ním ani nebude počítat… Ano, malý kámen, který stavitelé zavrhli, se stal nejvyšším úhelným kamenem…

Uvědomujete si jak vás Boží slovo na tyto dva nejmenší z malých připravuje?

Dokonce o nich říká:

„Nebude se přít ani nebude nahlas volat ani nikdo neuslyší jeho hlas na širokých cestách.“ (Iz 42.kap)

Skutečně si stále myslíte, že tyto verše platí na samotného bezhříšného a spravedlivého Krista? A proč tedy „Eliáš“ volá v poušti a ne na „širokých cestách“?

Volá tam, kde nic neroste, aby z malého bylo učiněno veliké množství, pro slávu Boží.

„Proto co říkáte ve tmě, bude slyšet na světle, a co šeptáte v soukromých místnostech, bude kázáno ze střech domů“ (Lk 12.kap)

Ano, to nejmenší hořčičné semeno se stane velkým stromem…

Ne, tito dva nebudou členy pozemských církví, neuslyšíte jejich hlas v kazatelnách, nenajdete je v Bábelu. Nebudou se s vámi přít o Zákon, ale ZDARMA vás propustí ze zajetí skutků, tradic a zákonů vašich Babylónských matek a měst.

Budou tak maličcí, že si to i ti dva mohou jen stěží představit. Málo kdo je pozná. Možná právě proto, Kristus pronesl tato slova:

„Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal. Kdo přijímá proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka, a kdo přijímá spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdokoli dává jednomu z těchto maličkých napít i jen pohár studené vody, protože je učedníkem, vpravdě vám říkám, rozhodně neztratí svou odměnu.“

Není náhodou Kristovým záměrem dát do souvislosti „proroka“ (Mojžíš, Zerubabel) a „spravedlivého“ (zdarma očištěného Jozua, Elijáše) s těmi „maličkými“?

A jak je to s odměnou proroka, tedy Krále a odměnou spravedlivého, tedy Kněze? „A udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu“(Zj 5:10)

A všímáte si i jiných souvislostí?

„S každým kdo vyznává spojení se mnou (Kristem) před lidmi, vyzná spojení i Syn člověka před Božími anděly“.

Proč Kristus nemluví o sobě, ale o někom dalším – o synu člověka? Proč neřekne „já vás vyznám“, ale naopak říká „syn člověka vás vyzná“? Vzpomeňte na proměnění – sláva Božího Království, Krista, je znázorněna třemi… Nenaznačuje nám tím Kristus, že ti dva se budou „přimlouvat“ (obhajovat) za ty další „krále a kněze“ a dokonce i ostatní „tvorstvo“ před Božími anděly?

Co to znamená?

Proč před Božími anděly? Jak mohou vůbec Boží andělé brát v úvahu nějaké lidské syny?

Proč jsou tito dva svědkové označení jako „synové nového oleje“, „synové  „nové smlouvy“?

O tom si povíme příště…

Milan H.

save(Replace this parenthesis with the @ sign)centrum.cz