„Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti…“
Je Bible stará kniha mýtů a bájí, která nám dnes už nemá co říct? Kdo ji napsal a proč? O čem vůbec je? Má smysl se jí zabývat? Dá se v ní vyznat? Proč je Bible největším světovým bestsellerem všech dob? V čem tkví její hodnota? Jsou pádné důkazy pro její spolehlivost?
Žádná kniha nebyla tolik milována, nenáviděna, tak ctěna i proklínána jako Bible. Lidé pro Bibli umírali. Jiní kvůli ní zabíjeli. Inspirovala člověka k největším a nejvznešenějším činům, ale dávaly se jí za vinu i nejzavrženíhodnější a nejzvrhlejší skutky. Kvůli Bibli zuřily války, revoluce čerpaly z jejích stránek svou sílu a pro myšlenky v ní obsažené zanikala království. Co je to za knihu, že tak dramaticky ovlivňovala a dosud ovlivňuje dějiny? V čem tkví její jedinečnost? Proč a kým byla sepsána? Může rozumně uvažující člověk v dnešní moderní době ještě vůbec věřit zvěsti této prastaré knihy?
Jedinečnost Bible není založena na jejím ohromném politickém, kulturním a sociálním vlivu, ale vychází z jejího původu a obsahu. O čem tedy tato kniha pojednává?
Při studiu Bible můžeme zjistit, že její záběr je překvapivě široký. I když vznikala v židovském prostředí, promlouvá k lidem všech dob, národností i kultur. Tato kniha velmi objektivně a spolehlivě líčí dějiny starověkých národů Orientu i dějiny celého světa od jejich úsvitu až dodnes. Otevírá také pohled do budoucnosti a s naprostou přesností líčí, co se má v budoucnu odehrávat. Její důvěryhodnost podtrhuje fakt, že většina z proroctví o budoucích událostech, která jsou v ní zapsána, se již vyplnila.
Bible poodhaluje zákulisí viditelného světa a ukazuje na mocnosti, které podstatně ovlivňují náš život. Je to kniha, která se zabývá základními otázkami našeho bytí a zodpovědně a pravdivě je řeší. Kniha, která dává lidem sílu k vysvobození z otroctví vášní a hříchů, která lidi vnitřně mění a vede je k lepšímu životu. Nabízí naději ve chvílích smrti, kdy končí všechny lidské naděje. Poskytuje řadu praktických rad ke šťastnému životu, k lepšímu zdraví, k úspěšnému manželství a výchově dětí, k budování dobrých mezilidských vztahů. Jsou v ní popsány životy opravdu úspěšných lidí a odhaleno tajemství takového života. Tato kniha v minulosti formovala a dodnes formuje životy mnoha významných osobností, které vykonaly hodně pro lidstvo.
Pokud jsou tato konstatování pravdivá, zdá se, že Bible je manuálem, návodem pro kvalitní život, studnicí moudrosti, zdrojem odpovědí na naše otázky. Jenže náš intelektuální růst není hlavním důvodem proč byla Bible napsána…
V průběhu dějin někteří lidé pochybovali o Boží existenci. Mnozí však s přesvědčením dosvědčovali a dosvědčují, že Bůh žije a že se dává lidem poznat. Kde brali a berou tu jistotu? Jakým způsobem se Bůh lidem zjevuje a jakou roli v Božím zjevení hraje Bible?
Jedním ze zdrojů, ze kterých můžeme poznávat Boží charakter je příroda. Milionům lidí „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“ (Ž 19,1). Sluneční svit, déšť, pahorky a řeky, hvězdy, zvířata a rostliny – to všechno svědčí o milujícím Stvořiteli.
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Řím 1,20)
Dalším zdrojem poznání Boha může být lidské svědomí nebo třeba schopnost milovat.
Problém je, že tato zjevení Boha dávají často matoucí odpovědi. Tytéž paprsky slunce, které svědčí o milujícím Stvořiteli, mohou zemi obrátit ve vyprahlou poušť a způsobit hladomor. Životodárný déšť se může obrátit ve vodní příval, který zahubí celé rodiny. Všichni víme, že přírodní katastrofy jsou stále častější a jejich následky tragické. Stejně tak svědomí i city člověka jsou pokřivené. Vidíme existenci zla a ptáme se, jak by ho milující Bůh mohl dopustit. A pokud Bůh zlo skutečně dopouští, nechceme mít s takovým Bohem nic společného. Svět kolem nás mnohdy nedává jasné odpovědi na naše otázky o Bohu, spíše vyvolává otázky nové.
Hřích (vzpoura proti Bohu) omezuje naši schopnost poznávat Boha z přírody. Celá Země i naše srdce jsou totiž hříchem zasaženy a znetvořeny.
Bůh však ve své lásce našel způsob, jak se nám dát poznat. Zcela jedinečným způsobem se nám odhaluje ve dvou částech Bible – Starém a Novém zákoně. Prostřednictvím této zvláštní knihy prolamuje naše myšlenkové, mravní a duchovní omezení a oznamuje nám svou lásku k člověku a svou touhu nás zachránit.
Hlavním důvodem pro vznik Bible tedy bylo a je seznámení člověka s jeho Stvořitelem, odhalení Božího charakteru, jeho lásky k nám lidem i toho, jakým způsobem zasahuje do našich životů a dějin. V Bibli je možné dozvědět se o situaci, ve které se lidstvo nachází poté, co se přidalo na stranu vzpoury proti Bohu (viz. Vesmírný konflikt), o možnosti záchrany, kterou každému člověku Bůh nabízí, i o tom, jak draze byla tato nabídka spasení, kterou lidé tolik opovrhují, zaplacena.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (Jan 3,16-17)
Bible nás ukazuje jako ztracené a Bohu odcizené a představuje nám Božího Syna Ježíše, jako toho, který nás zachraňuje a přivádí zpět k Bohu. On je středem Písma. Starý zákon i Nový zákon jej představuje jako Mesiáše, Vykupitele světa, toho který za nás dal svůj život, abychom my mohli žít. Může být jasněji projevena Boží láska k nám? Jak nás musí milovat, když zemřel za tebe i za mě, za nás, kteří často neuznáváme jeho vládu, patříme k jeho nepřátelům, nebo dokonce ani nevěříme v jeho existenci? Čím to je, že Mu stojí za to se námi zaobírat?
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Řím 5,8)
To, že se o nás zajímá Tvůrce vesmíru zní možná pěkně, ale jak můžeme vědět, že to nejsou jen nějaké báje a pověsti? Jak můžeme vědět, jestli téhle knize můžeme věřit? Kdo ji vůbec napsal?
Bible je zvláštní knihou už proto, že se skládá z 66 samostatných knih, z nichž 39 je ve Starém a 27 v Novém zákoně. Tyto knihy napsalo asi 40 autorů v průběhu více než 1500 let. Bible tedy není knihou, která by spadla z nebe napsaná Boží rukou (jak to o svých svatých knihách tvrdí některá jiná náboženství), ale je knihou napsanou lidmi různých společenských vrstev, různého vzdělání v různých životních i dějinných souvislostech. Je také psána různou formou, nejrozmanitějšími literárními styly.
Pozoruhodné je to, že i když byly knihy Starého a Nového zákona napsány v průběhu mnoha generací, přesto se nedají rozdělit, přesto si vzájemně neodporují. Jsou jednotné v předkládaných pravdách tak, jako Bůh je jeden. Starý zákon ve svých proroctvích a symbolech zjevuje dobrou zprávu o Spasiteli, který má přijít, Nový zákon představuje Ježíše Krista, zaslíbeného Spasitele, který přišel. Obě části Písma zjevují téhož Boha. Starý zákon poskytuje klíč k porozumění Nového zákona, Nový zákon vysvětluje tajemství Starého zákona a obě tyto části Bible svorně představují milujícího Boha, který dělá vše pro záchranu vzbouřeného lidstva.
Řekli jsme si, že autory Bible jsou lidé. Přesto je tato kniha označována jako Slovo Boží. Jak je to možné?
Sami pisatelé Bible prohlašovali, že oni nejsou původci svého poselství, ale že ho přijali z Božího zdroje. Skrze Boží zjevení byli schopni vidět pravdy, které pak předávali. Na mnoha místech Bible se její pisatelé odvolávají na Ducha svatého jako na toho, kdo skrze proroky mluvil k lidem. Autorem Bible je tedy Bůh, přesto, že nepsal Písmo sám, ale napsal jej prostřednictvím lidí, které inspiroval Duchem svatým.
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha… (2 Tim 3,16)
Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (2 P 1,21)
Tato zjevení však nebyla pisatelům Bible Bohem doslova nadiktována. Byla vyjádřena lidskou řečí se všemi jejími omezeními a nedokonalostmi, a přesto zůstala Božím svědectvím. V některých případech pisatelé obdrželi příkaz přesně předat Boží slova, ale ve většině případů jim Bůh nařídil, že mají podle svých schopností co nejlépe popsat to, co viděli nebo slyšeli. V takových případech pisatelé používali své vlastní jazykové prostředky a styl. Protože Bůh oznamuje své poselství tímto způsobem, liší se výrazové prostředky jednotlivých biblických knih a odráží se v nich osobnost, vzdělání a kultura pisatelů.
Bible je tedy Boží pravda vyjádřená lidským jazykem. Proč Bůh postupuje tímto zvláštním způsobem?
Představte si, že se snažíte dítěti vysvětlit principy kvantové fyziky. Je to podobný problém, s jakým se setkává Bůh při své snaze sdělit božské pravdy hříšnému a omezenému lidstvu. Naše nedokonalost nám brání pochopit to, co nám Bůh chce sdělit. Bůh k nám tedy promlouvá prostřednictvím lidských slov a obrazů, kterým jsme schopni porozumět. Tím to však nekončí. Nabízí nám vydatnou pomoc při poznávání jeho pravd. Působení Ducha svatého nebylo omezeno jen na pisatele Bible. Duch svatý je stále k dispozici všem, kteří chtějí poznávat Boha prostřednictvím jeho slova.
Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. (Jer 29,13)
Někteří lidé považují Bibli za směs mýtů, výmyslů, pověr a nesmyslů. Jiní tvrdí, že je v Bibli možné najít pravdu, ale ne všechno by se mělo brát doslova, ne všemu by se mělo věřit. Podle nich něco pravda je, něco ne. Mazaně si tak z Bible vybírají jen to, co se jim hodí. (K tomuto přístupu se kloní i představitelé některých církví.) Bible naproti tomu na mnoha místech jasně tvrdí, že „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha…“ (2 Tim 3,16). Ve Starém zákoně můžeme číst:
Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky. (Iz 40,8)
I Ježíš vždy poukazoval na Písmo jako na autoritativní a pravdivé. Považoval ho za Boží zjevení, které mělo vyvést lidstvo z temnoty falešných tradic a pověr do pravého světla spásného poznání. Tvrdil, že „dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ (Mat 5,18)
Tak jak to tedy je? Mají pravdu ateisti, kritici Bible, církevní hodnostáři, nebo Ježíš Kristus a Boží slovo? Jsou nějaké jasné a spolehlivé důkazy ukazující na důvěryhodnost a pravdivost Bible?
Podle mého soudu důkazy pro pravdivost Bible jsou. A není jich málo. Několik jich tu nastíním, dalším se budu věnovat v dalších článcích. Ale pozor: pokud na základě důkazů uznáme, že je Bible spolehlivá, nevyhnutelně to znamená, že existuje Bůh, o kterém Bible pojednává.
Ještě jednou opakuji: připustíme-li spolehlivost Bible, musíme taky připustit existenci Boha, který nás stvořil, který za nás dal svého Syna a který nám má právo mluvit do života. Pokud to vezmeme vážně, mělo by to radikálně náš život změnit.
První důkaz už jsem nastínil dříve – kolem 40 autorů různého vzdělání, věku a kultury napsalo v průběhu více než 1500 let knihy, které jsou součástí Bible. Nejenže si tyto knihy vzájemně neodporují a jsou v podivuhodném souladu, ale ony navíc jedna druhou doplňují a vysvětlují. To podle mého soudu svědčí o jednom skutečném Autorovi, který jejich prostřednictvím předává své sdělení.
Za druhý důkaz považuji to, že pisatelé Bible častokrát psali o takových skutečnostech, o kterých ve své době nemohli mít ani ponětí, protože jejich pravdivost dokázaly teprve objevy vědy ve 20. století. Řada lidí se domnívá, že Bible neobstojí pod kritickým zkoumáním rozumem. Tvrdí, že Bible je pouze pro omezené a nevzdělané lidi. Vyžaduje prý jen bezmeznou víru a vypnutý mozek. Pravdou je však pravý opak! Bůh nás přímo vyzývá k posouzení důkazů, které v Bibli předkládá.
Je velmi smutné, když někdo odsuzuje Bibli jako neseriózní, nepravdivou a zastaralou, aniž se s ní důkladně seznámil. Převládá názor, že věda již biblické zprávy vyvrátila. Legrační na tom je, že zatímco vědecké teorie musely být už mnohokrát přepracovány a od základů měněny, Bible měněna a opravována být nemusela. I když není vědeckou publikací, obsahuje fakta, která vědci objevili až v nedávné minulosti.
Uveďme si třeba jeden příklad z oblasti lékařství. Teprve koncem 19. století lékaři objevili bakterie a viry jako původce nemocí a pochopili formy přenášení nákazy. Účinné způsoby ochrany před nákazou a základní hygienická a karanténní pravidla však znal již v 15. století před Kristem Mojžíš. Bůh mu řekl, aby nemocné oddělil, aby bydleli až za táborem. Ošetřující lidé měli mít roušku na ústech, při doteku malomocného nebo mrtvého se měl člověk umýt v proudící vodě a vyprat svůj oblek. Dnes je to možná samozřejmost, ale odkud měl Mojžíš tyto poznatky? Bible odpovídá jasně – byl to Bůh, který mu tyto rady dal, protože si přál, aby lidé byli zdraví a šťastní.
Při pečlivém studiu Písma můžeme odhalit i další místa s neuvěřitelnou vědeckou přesností, která nás musí překvapovat, vezmeme-li do úvahy dobu, v níž byla Bible napsaná. Kromě mnohých rad týkajících se hygieny, zdraví, stravy a sociální oblasti, se můžeme dozvědět například to, že Země je ve vesmíru „zavěšena na ničem“, že hvězd je tolik, že je nelze spočítat, že zvířata se rozmnožují pouze v rámci svých druhů, zdůvodňuje například existenci zkamenělin… Zkuste hledat sami a budete překvapeni, kolik vědeckých skutečností Bible obsahuje.
Třetím důkazem je pro mě nezničitelnost Bible. Tato kniha byla vystavena neuvěřitelnému politickému i náboženskému pronásledování. Římský císař Dioklecián se na začátku 4. století domníval, že se mu podařilo zničit vše
chny nenáviděné Bible. Postavil sloup na popelu spálených Biblí, aby oslavil své vítězství. Ve středověku papežský Řím tvrdě pronásledoval a trestal ty, kteří tuto knihu přechovávali a studovali. Mnozí lidé byli uvězněni, posláni do vyhnanství, umučeni nebo upáleni kvůli této knize. Jezuité prolili mnoho nevinné krve, aby poselství Bible vymýtili. Papežové posílali hordy svých vojáků na ty, kteří se rozhodli být věrnými Bohu podle jeho Slova. V 18. století při francouzské revoluci opět byly spáleny stohy Biblí a bylo vyhlašováno vítězství rozumu. Slavný francouzský ateista Voltaire předpovídal, že neuplyne ani sto let a na Zemi nezůstane jediná Bible. 50 let po jeho smrti Ženevská biblická společnost použila jeho starý tiskařský lis a jeho dům k produkci velkého množství výtisků Božího slova. Bible je i přes pronásledování největším světovým bestsellerem všech dob a je dnes k dispozici v nesrovnatelně větším množství překladů než kterákoliv jiná kniha.
Mimochodem dochované opisy Bible nebo jejích částí svědčí o tom, že její text zůstal zachován v prakticky nezměněné podobě. Jejímu opisování se vždy věnovala maximální pozornost. Textoví kritici Bible došli k poznání, že její text je naprosto spolehlivý a historicky věrný. To, co čteme v Bibli dnes, je to, co do ní zaznamenali pisatelé před tisíci lety.
Samozřejmě existují některé problematické překlady Bible, které se nedrží originálu. Překladatelé se někdy snaží zakrýt jim nepříjemné pravdy, nebo upravit text, aby byl v souladu s jejich věroukou – viz. některé části ekumenického překladu. Pro tyto “překladatele” je určeno toto varování:
„Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“ (Zj 22,18-19)
Čtvrtým důkazem spolehlivosti Bible je její historická přesnost. Počátkem 19. století, kdy se mnoho lidí chtělo osvobodit od veškerého dědictví minulosti, se řada vzdělaných učenců postavila proti Bibli. Začali zpochybňovat řadu skutečností, o kterých tato kniha píše s naprostou jistotou. Víra ve spolehlivost biblických textů tak byla otřesena. Byly napadány historické záznamy v Bibli a nejvěhlasnější historikové dokazovali, že to, co Písmo tvrdí o životě biblických postav, existenci a postavení národů (např. Chetitů) v tehdejším světě, o kultuře Babylóna a dalších skutečnostech je nesmysl a je to v rozporu s moderním vědeckým poznáním.
Jenže pak nastal rozmach vědecké disciplíny zvané archeologie. Objevy na Středním Východě nezpochybnitelně dokázaly a stále dokazují neuvěřitelnou přesnost a spolehlivost biblických záznamů do nejmenších podrobností.
Světově uznávaný archeolog William F. Albright prohlásil, že vlna skepse, kterou projevili historikové 18. a 19. století, byla zcela zdiskreditována. Objev za objevem dokazoval přesnost nespočetných detailů zaznamenaných v Písmu a přinesl poznání hodnoty Bible jako zdroje historických faktů.
Sir William Ramsay, považovaný za jednoho z největších archeologů všech dob, také patřil ke kovaným skeptikům poloviny 19. století a věřil, že texty Nového zákona jsou historicky nepřesné. Byl rozhodnut svým bádáním vyvrátit důvěryhodnost biblických záznamů. Jeho archeologické výzkumy ho ale vedly k přehodnocení svých předsudků. Jeho postoj k Bibli se změnil. Ramsay řekl, že Lukáš (autor Lukášova evangelia a Skutků apoštolů) je dějepiscem první kategorie a že by měl být zařazen mezi nejvýznamnější historiky.
Pátým a pro mě hodně silným důkazem spolehlivosti Bible je přesnost biblických proroctví. Bůh říká:
Co se stalo na počátku, oznámil jsem předem, z mých úst to vyšlo, ohlásil jsem to; náhle jsem zasáhl a stalo se to. …oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval… (Iz 48,3.5)
Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. (J 13,19)
Dalo by nám docela práci, kdybychom chtěli najít naplněné proroctví v jiných náboženských knihách. Bible však je plná proroctví, která se naplňují s naprostou přesností.
Například ve Starém zákoně (který byl napsán v rozmezí let 1400 – 400 před Kristem) můžeme nalézt asi 60 velkých proroctví týkajících se Ježíše Krista. Mnohá z nich, jako například místo, čas a způsob jeho narození, zrady, smrti a pohřbu, byla zcela mimo jeho kontrolu. A přesto se do puntíku vyplnila. V Bibli můžeme najít i proroctví o osudu některých národů – a i ta byla přesně naplněna v dějinách. A co je podstatné – tato proroctví byla prokazatelně napsána PŘED uskutečněním daných událostí.
Snad nemusím zdůrazňovat, že pravděpodobnost náhodného naplnění těchto proroctví je nulová. Jen ten, kdo tyto skutečnosti vědomě odmítá a zavírá oči před důkazy, může tvrdit, že Bible není inspirovaná Bohem.
V Bibli jsou i proroctví, kterým se chci na tomto webu podrobněji věnovat. Jsou to proroctví, která sahají až do našich dnů, proroctví, která se také naplňují a rozhodujícím způsobem ovlivní náš osud.
Šestým důkazem je například čestnost biblických záznamů. Bible neoslavuje lidi, ale Boha. I o tzv. „hrdinech víry“ je v Bibli psáno vyváženě a pravdivě, nejsou zamlčovány jejich poklesky a hříchy.
Můžeme číst o selháních Noeho (Gen 9,20-25), Mojžíše (Num 20,7-12), krále Davida (2 Sam 11), proroka Elijáše (1 Kr 19), učedníka Petra (Mat 26,69-74) a dalších představitelů Božího lidu. Naproti tomu nepřátelé Izraele (např. Artaxerxes, Dárius Médský atd.), jsou hodnoceni kladně. To je dalším svědectvím toho, že Bible nebyla psána z lidského pohledu.
Sedmým a velice pádným důkazem je život proměňující vliv Bible. Poselství Božího slova mění životy jednotlivců, kmenů, ale i celých národů. Proměněné životy milionů lidí jsou nevyvratitelným důkazem moci, pravosti a síly Písma a působení Ducha svatého na lidská srdce.
Důkazů ukazujících na spolehlivost Božího slova je samozřejmě mnohem víc, určitě se k některým z nich podrobněji vrátím v dalších článcích.
Na základě jasných argumentů jsem přesvědčen, že Bible je skutečným, spolehlivým a pravdivým zjevením Boha, jeho vůle a úmyslů, které s námi má. Jsem přesvědčen, že v této Knize knih je pravda, která má moc proměňovat životy. Proto tato kniha je základním zdrojem poznání našeho Stvořitele.
On se nám dává poznat tímto způsobem a platí tedy, že veškerá křesťanská věrouka by měla být porovnávána s Biblí. Když nám bude někdo tvrdit, že to nebo ono je pravdivé učení, které je třeba zachovávat (například proto, že to tvrdí církev nebo její vysoký představitel), ověřujme si to u samého zdroje pravdy – v Bibli. Postupujme jako Berojenští, když jim apoštol Pavel předkládal nové učení:
Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. (Sk 17,11)
Chtěli byste nahlédnout do této nevšední knihy a poznávat, co říká o Bohu, hledat odpovědi na své otázky a zkoumat proroctví týkající se naší budoucnosti? Chcete hledat návod ke šťastnějšímu a plnějšímu životu? Nebo se bojíte, že byste se čtením Bible znemožnili, že byste snad zblbli, nebo se stali náboženskými fanatiky?
Pro ty, kteří mají odvahu je tu několik rad, jak při čtení Bible postupovat, aby nám přinášela co největší užitek:
Pokud myslíte, že stojí za to tuto knihu číst, nezapomeňte, že pokud budete Písmo zkoumat jen proto, abyste v něm našli potvrzení svých názorů, nikdy nepoznáte pravdu. Čtěte Písmo, abyste poznali, co říká Bůh. Jestliže se při studiu Bible přesvědčíte, že vaše názory nesouhlasí s pravdou, nevykládejte pravdu tak, aby odpovídala vašemu přesvědčení, ale přijměte světlo, které vám Pán ukázal. Buďte pozorní a vnímaví, abyste mohli poznat úžasné bohatství Božího slova.
Zdroj: Neuvěřitelná odhalení
Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.