Lukáš 11,1 – „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“

Lukáš 18,1 – Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:

Co je to modlitba?

Abychom měli duchovní život a duchovní sílu, musíme být v živém spojení s naším nebeským Otcem. I když se k němu upínáme svou myslí, i když přemýšlíme o Jeho díle, jeho milosti a požehnání,  potřebujeme, abychom měli společenství s Bohem, musíme se k Němu obracet o radu v záležitostech svého každodenního života.

Modlitba je otevření srdce Bohu jako příteli. Není modlitbu potřeba abychom sdělili Bohu, jací jsme, ale abychom jej mohli přijmout do srdce. Modlitba nepřivádí Boha k nám, ale přivádí nás k Bohu. Lidé během minulých tisíciletí věřili v Boha a toužili po něm. Cítili, že potřebují spojení s Bohem. Až minulé století, díky rozvoji vědy a techniky přineslo veliký obrat. Lidé Boha přestali potřebovat. Člověk ale podvědomě cítí, že modlitbu potřebuje, je nesmazatelně zakódována do lidského nitra a v okamžicích nejvyšší nouze, nebo ohrožení se k ní člověk často navrací.

Modlitba je vzácné společenství mezi obyčejným člověkem a Majestátem vesmíru, Stvořitelem světa. V modlitbě prožíváme Boží přítomnost zde na zemi. Modlitba je rozhovor člověka s Bohem: člověk Bohu představí své myšlenky a čeká na Boží odpověď. Modlitba je dýcháním duše, budováním víry, vědomě udržované spojení se zdrojem síly a moudrosti. Ježíš Kristus nám svým příkladem a výkladem ukázal na podstatu i na význam modlitby. Bůh Jeho modlitby vyslýchal a potvrdil tím pravdivost slov starozákonních proroků.

Jeremiáš 33,3 – Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš.

Na modlitbě můžeme být v každou chvíli ať jsme kdekoli. Stále můžeme s Bohem projednávat to co děláme, nebo chválit a žádat o pomoc i ochranu.

1. Tesalonickým 5,17 – Neustále se modlete.

Kromě toho je ale i důležitá hluboká modlitba v soukromí.

PODMÍNKY VYSLYŠENÍ NAŠICH MODLITEB

1. Modlitba víry.

Je to vnitřní přesvědčení o tom, že Bůh je a že nás má rád a že nás v životě chce vést, že s námi chce udržovat přátelství.

Židům 11,6 – Bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.

2. Modlitba ve jménu Ježíše Krista.

Bůh nás nepřijímá pro naší dobrotu, dokonalost a upřímnost. My jsme v Božím pohledu velmi hříšní. Bůh nás přijímá pro Ježíše Krista.

Jan 14,6 – „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Skutky 4,12 – V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“

Jan 14,13-14 – O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.

3. Ztotožnění se s Boží vůlí.

I když Bohu předkládáme své prosby, vždy připojme Kristovo „ne má vůle, ale tvá se staň“.

1. Jan 5,14 – Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás.

4. Čas, místo a způsob modlitby.

Pán Ježíš nám svým příkladem ukázal, že je dobré se modlit v soukromí a hlavně ráno. V této ranní modlitbě člověk získává duchovní sílu pro celý den.  Potom lépe plníme své úkoly a obstojíme v pokušeních. Věrně sloužíme jiným a zodpovědněji se rozhodujeme.

Matouš 6,6 – Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu.

Marek 1,35 – Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil.

Protože v modlitbě přistupujeme k Bohu Majestátu vesmíru, měli bychom to dávat najevo i svým postojem. Je dobré při soukromé modlitbě pokleknout, nejlépe zavřít oči a sepnout ruce. Na konci modlitby říct „Amen“.

Daniel 6,10 – Třikrát denně tam poklekal, aby se modlil ke svému Bohu a vzdával mu chválu tak jako předtím.

5. Nejdříve odpustit druhým lidem.

Pán Ježíš na mnoha místech ukázal že nejdříve máme odpustit druhým.

Matouš 5, 23-24 – Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem.  A proto i v modlitbě „Otče náš“ jsou slova a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

6. Základní druhy modliteb.

1. Timoteova 2,1 – Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti.

NESPRÁVNÉ PŘEDSTAVY O MODLITBĚ

I modlitba má své zákonitosti a podmínky, které je nutné dodržet. Ježíš Kristus jako největší modlitebník náš příklad ukázal na několik faktorů, které brání vyslyšení modliteb.

1. Nesprávné jsou naučené bezmyšlenkovité modlitby odříkávané zpaměti.

Modlitba je rozhovor s Bohem a není správné se jí naučit a opakovat stále dokola. Ani modlitbu „Otče náš“. Tu Kristus řekl jako vzor.

Jeremiáš 29,12-13 – Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším. Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem.

2. Nesprávné jsou dlouhé a mnohomluvné modlitby.

Matouš 6,7 – Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Modlitba neznamená snažit se Boha informovat, ale naopak  – říci mu své představy a prosby a pak se snažit ztotožnit s Jeho řešením.

3. Nesprávná je okázalá modlitba na odiv.

Matouš 6,5 – Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.

4. Zbytečné jsou modlitby ke svatým a k mrtvým.

Zjevení 19,10 – Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“

Nemáme uctívat dokonce ani anděly natož lidi i kdyby byli prohlášeni za svaté.

5. Nesmíme vnucovat Bohu své představy a svou vůli.

Proto ve vzorové modlitbě jsou slova:

Matouš 6,10 – „buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“

Matouš 26,42 – „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“

6. Je špatné, když člověk věnuje Bohu jen zbytek svého času když  je unavený.

Marek 1,35 – Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil.

Ježíš se modlil několikrát denně a neváhal kvůli tomu i dříve vstát. Stejně tak i Daniel se modlil nejméně  třikrát denně.

Zdroj: Znamení časů