Malý roh ze 7. a 8. kapitoly starozákonní knihy Daniel je prorockým obrazem představujícím antikrista. Kdo je tímto antikristem? Můžeme prokazatelně odhalit jeho totožnost? Na základě čeho? O jakou světovou mocnost se jedná? Ve které době působí? Čím se vyznačuje její jednání?
Malý roh – maska antikrista stržena (Daniel 7)
Ocitáme se v roce 553 před n.l., v prvním roce vlády Belšasara, krále babylónského. Už 50 let uběhlo od doby, kdy mladý hebrejský zajatec Daniel vyložil králi Nebúkadnesarovi jeho zvláštní sen o velké soše, sen, ve kterém Bůh ukázal pohanskému králi stručný, ale naprosto přesný nástin budoucích událostí od času jeho kralování až do doby konce.
V sedmé kapitole starozákonní knihy Daniel se dozvídáme, že nyní je to sám Daniel, kdo dostává od Boha sen. První verš nás ujišťuje, že tento sen (narozdíl od Nebúkadnesarova) nebyl zapomenut, ale že máme jeho přesný popis od očitého svědka. Co chce Stvořitel svému služebníku a také nám sdělit tentokrát?
Daniel řekl: “Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři nebeské větry rozbouřily Velké moře. A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého. (Dan 7,2-3)
Jedno je při výkladu biblických proroctví důležité – nesmíme do nich v žádném případě vkládat svůj názor nebo své předsudky. Nesmíme si „vycucat z prstu“, co znamenají jednotlivé prorocké symboly. Nesmíme postupovat jako mnozí falešní proroci, kteří Písmo vykládají, jak se jim to hodí. Musíme Bibli dovolit, aby se vykládala sama. Jaký je tedy klíč k rozluštění podivných prorockých obrazů, které najdeme v této kapitole a které se objevují i v jiných knihách Bible?
Vítr = války, nepokoje (např. Jer 25,32; 49,35-37)
Moře (vody) = národy, rasy (Zj 17,15)
Zvíře (šelma) = král nebo království (Dan 7,17)
Roh = král, vládce (Dan 7,24; 8,21; Zj 17,12)
S tímto slovníčkem je již obraz jasnější – Daniel viděl, že z bojů mezi národy vyvstala čtyři velká království. Nečetli jsme už v knize Daniel o čtyřech říších vládnoucích světu? Pokud si připomeneme sen krále Nebúkadnesara a jeho výklad a porovnáme ho s tímto viděním, poznáme, že Bůh ukazuje vládu stejných mocností charakterizovaných jinými obrazy. Jen velice stručně se podívejme, co se o nich z Danielova snu můžeme dozvědět bližšího:
První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno lidské srdce. (Dan 7,4)
První království je symbolizováno okřídleným lvem. Pokud je tu opravdu spojitost mezi tímto viděním a proroctvím z druhé kapitoly, mělo by toto království odpovídat zlaté hlavě sochy z Nebúkadnesarova snu, tedy Babylónu. Lev je v Bibli symbolem síly a autority a je jistě zajímavé, že okřídlený lev byl jedním ze znaků babylónského umění. Lidské znaky v popisu této šelmy mohou ukazovat na spojení této říše s určitým člověkem – jejím nejslavnějším panovníkem Nebúkadnesarem. To, že toto zvíře „bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a bylo mu dáno lidské srdce“, může ukazovat také na Nebúkadnesarovu zkušenost obrácení se k Bohu, jak je popsána ve čtvrté kapitole Danielovy knihy. Uvedené znaky potvrzují, že první zvíře skutečně představuje Babylón.
Hle, další zvíře, druhé, se podobalo medvědu. Bylo postaveno tváří k jedné straně. Mělo v tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu řečeno: »Vstaň a hojně se nažer masa!« (Dan 7,5)
Mocnost, která následovala po Babylónu je zde znázorněna medvědem postaveným tváří k jedné straně. Medvěd je symbolem krutosti a představuje Médo-Persii. To, že je nakloněn k jedné straně, ukazuje na převahu, kterou měli v tomto království Peršané nad Médy. Tři žebra v jeho tlamě ukazují na tři hlavní úspěchy při jeho cestě za světovládou – porážku Lýdie, Egypta a Babylóna. Výzva »Vstaň a hojně se nažer masa!« znovu připomíná krutost, se kterou si toto království podrobovalo své nepřátele. Ve vidění o soše odpovídají této říši hruď a paže ze stříbra.
Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc. (Dan 7,6)
Po Médo-Persii následuje Řecko, zde představené levhartem s ptačími křídly na hřbetě. Jak levhart tak ptačí křídla ukazují na rychlost, s jakou Alexandr Veliký dobyl svět. Trvalo mu to méně než 12 let. Čtyři hlavy tohoto zvířete ukazují na čtyři generály, kteří si po Alexandrově smrti rozdělili jeho říši (Ptolemaios I. – Egypt, Seleukos – Babylónie, Antigonos – Sýrie a Malá Asie, Antipater – Makedonie a Řecko). Zajímavostí je, že pouze u této šelmy je zmíněna její vladařská moc. Řecko se totiž stalo mocností nejen geografickou, ale i kulturní a filosofickou. Řecké myšlení ovlivnilo mentalitu národů, vtisklo západní civilizaci její podobu. V Nebúkadnesarově snu je tato říše představena břichem a boky z mědi.
Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. (Dan 7,7)
Možná je na tomto místě vhodné upozornit na to, že existuje i jiný výklad čtyř celosvětových mocností, které se v knize Daniel objevují. Ti z vás, kteří mají ekumenický překlad Bible se mohou něco o tomto druhém výkladu dozvědět v poznámkách např. u druhé kapitoly. Tento pohled, který se snaží čtyři říše vyložit jako babylónskou, médskou, perskou a řeckou, nemůže ale obstát. Jednak proto, že Médo-Persie byla spojena ještě před jejím vítězstvím nad Babylónem, jednak proto, že sám Daniel první tři říše doslovně označuje jako Babylón (když říká Nebúkadnesarovi „Ty jsi ta zlatá hlava.“ – Dan 2,38), Médo-Persii (verš z Dan 8,20 – dalšího prorockého obrazu budoucích mocností – „Dvourohý beran, kterého jsi viděl, jsou králové médští a perští.“) a Řecko („Chlupatý kozel je král řecký a veliký roh, který měl mezi očima, je první král.“ – Dan 8,21). Nemluvě o tom, že výklad, který nám překladatelé EP podsouvají, nesouhlasí s danými charakteristikami „zvířat“ („částí sochy“). Jen těžko se dá taky uvěřit tomu, že pokud jsou tato vidění dána Bohem, mohl by ignorovat impérium, které následovalo po Řecku a stalo se mocnějším než všechny předchozí říše.
Proč se snaží překladatelé těmito vloženými poznámkami (stejně jako některé biblické komentáře) zastřít pravou totožnost čtvrtého zvířete? Proč ten „zastírací manévr“, když totožnost tohoto zvířete je z historie naprosto zřejmá? Koho tedy představuje „čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné“, které „mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama“ a které „bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů“?
Dějiny jasně ukazují, že po Řecku následovala jediná další celosvětová mocnost – Římské impérium (v proroctví z druhé kapitoly odpovídá stehnům ze železa – a i v obrazu čtvrtého zvířete se železo objevuje). I předpovězený charakter tohoto království odpovídá skutečnosti. Ne nadarmo se říkalo, že kam šlápl římský voják, sedm let tráva nerostla. Můžete studovat dějiny a zjistíte, že tato mocnost si skutečně svou ohromnou silou podmanila zemi, že ničila vše, co se jí postavilo do cesty. Pokud pochybujete a chcete biblický důkaz, že Řím byl celosvětovou mocností, tu je:
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. (Luk 2,1)
Historie mluví jasně. Proč se však někteří vykladači Písma ze všech sil snaží zastřít totožnost tohoto království? Má to nějakou spojitost s tím, že tato říše bude podle proroctví existovat v pozměněné formě až do doby konce? (viz Dan 2,41)
Jedno je jisté – pokud bude ztížena identifikace čtvrtého zvířete, bude ztížena i identifikace “malého rohu” – antikristovské mocnosti. V sedmém verši totiž můžeme číst, že toto zvíře „mělo deset rohů“. Následující verš praví:
Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. (Dan 7,8)
Tady můžeme vidět, že správná identifikace čtvrtého zvířete je nadmíru důležitá. Malý roh, se totiž objevuje mezi deseti královstvími, které z této říše povstanou. Pokud označíme čtvrtou mocnost za Řecko, budeme muset hledat malý roh mezi jeho panovníky. Pokud však ve čtvrté šelmě rozpoznáme Řím, budeme hledat úplně jinde…
Daniel v 15. verši píše o dojmu, který na něm uvedené vidění zanechalo:
Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou. (Dan 7,15)
Přistoupil tedy k nebeské bytosti (stále ještě ve vidění) s žádostí o hodnověrný výklad týkající se čtvrté šelmy a malého rohu.
Chtěl jsem mít jistotu o tom čtvrtém zvířeti, které bylo odlišné ode všech ostatních a bylo mimořádně strašné: mělo železné zuby, bronzové drápy, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama, i o deseti rozích, které mělo na hlavě, a o dalším, který vyrostl a před nímž tři spadly, totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní. Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je, až přišel Věkovitý a soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí. (Dan 7,19-22)
Nebeská bytost Danielovi odpovídá takto:
Řekl toto: “Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí. A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času, avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben. Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat.” (Dan 7,23-27)
Z uvedených veršů je možné vybrat znaky, které zřetelně charakterizují mocnost, skrývající se pod označením “malý roh”. Ze sedmé kapitoly knihy Danielse dovídáme, že tento “malý roh”:
S pomocí těchto dvanácti identifikačních znaků daných prorockým Božím slovem a dobré dějepisné encyklopedie může každý odhalit identitu malého rohu. Díky informacím, které dnes máme můžeme s jistotou říci, že je pouze JEDNA mocnost, která dokonale splňuje VŠECHNY charakteristiky malého rohu. Možná je to překvapivé, možná dokonce šokující, ale tou mocností je PAPEŽSTVÍ!
To je důvod, proč je Bible Římskokatolické církvi takovou hrozbou. Oni VÍ, že jsou usvědčováni stránkami této Knihy pouhým aplikováním biblických proroctví do historie. Proto se mnoho set let snažili ze všech sil sebrat tuto vzácnou Knihu lidem z rukou. V roce 1229 dokonce koncil ve Valencii vydal dekret, kterým přidal Bibli na index zakázaných knih a její vlastnictví nebo studium se rozhodl přísně trestat…
Vatikán vždy věděl o tom, že Písmo jasně ukazuje na jeho odpadlictví. Smutným faktem je velký počet těch, kteří byli krutě mučeni a zabíjeni, protože se rozhodli nevzdat se pravdy, kterou nalezli ve svých Biblích. I toto horlivé pronásledování Božích věrných je jednou z charakteristik antikristovské mocnosti…
Po vynálezu knihtisku, když už bylo zřejmé, že se mu nepovede i nadále držet Bibli mimo dosah lidu, se snažil její ostrá svědectví otupit a jasné pravdy zastřít různými způsoby.
Dříve než se dostaneme k pádným důkazům, chci zdůraznit jednu velice důležitou věc. V žádném případě tady nechci útočit na katolické věřící. Mocnost malého rohu neoznačuje jednotlivé katolíky, ale PAPEŽSKÝ SYSTÉM. Skutečností je, že mnozí lidé, kteří se hlásí k této církvi milují Ježíše Krista z celého srdce. Nechci aby mi bylo špatně rozuměno – Bůh opravdu miluje lidi sváděné papežským systémem římského katolicismu. Proto dal své Slovo, abychom ho mohli studovat a rozpoznat Boží varování, zaslechnout Ježíšův hlas a následovat ho.
Podívejme se tedy společně na prorocké identifikační znaky malého rohu, abychom rozpoznali, jestli je opravdu možné je všechny vztáhnout na papežství. Skutečně ho Bible odhaluje jako antikrista?
Řekl toto: “Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí. A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný… (Dan 7,23-24)
Řím se rozpadl na deset oddělených národů. Mezi nimi poté povstal malý roh. Z proroctví v Danielovi 2 a 8 je možné vyčíst, že římská moc bude nějakým způsobem působit až do konce světových dějin. Je tu nějaké spojení mezi papežstvím a Římskou říší?
Historickým faktem je, že jediná mocnost, která povstala a přisvojila si římskou moc krátce po pádu Římské říše byl papežský systém. Stačí použít selský rozum a můžeme vidět, že používá označení ŘÍMSKO-katolická církev. Papežský systém přijal nejen římskou moc, ale i jméno. Římsko-katolická církev přímo připouští, že po pádu Říma získala jeho moc.
„Ne, (katolická) církev nesestoupí do hrobu. Přežije Impérium… Povstane druhé impérium a vládcem tohoto impéria bude Papež – více než to, bude vládcem Evropy. Bude diktovat svá nařízení králům a oni ho budou poslouchat…“ (Andrea Lagarde, Římská církev ve středověku, 1915)
„Je tedy zvláštním skutkem Božské Prozřetelnosti, že při pádu Římské říše a jejím rozdělením na jednotlivá království, římský Pontif, kterého Kristus udělal hlavou a středem celé své církve, získal světskou moc.“ (Papež Pius IX., Apoštolský list Cum Catholica Ecclesia, březen 1860)
Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh… (Dan 7,8)
Malý roh měl podle tohoto proroctví vzejít mezi deseti královstvími, která vznikla v rozmezí let 356 – 526. Byli to Sasové (Anglie), Frankové (Francie), Alamani (Německo), Vizigóti (Španělsko), Suebové (Portugalsko), Lombardi (Itálie), Burgundové (Švýcarsko), Herulové (vyhlazeni), Vandalové (vyhlazeni) a Ostrogóti (vyhlazeni). To jistě pro papežství platí. Papežství skutečně vzniklo na stejném území a ve stejné době jako tyto národy.
Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. (Dan 7,8)
A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. (Dan 7,24)
Jedině papežství splňuje tuto informaci o třech vyvrácených královstvích. Tato království, která neuznávala papežovu autoritu byla nemilosrdně zničena. Herulové byli rozdrceni v roce 493, Vandalové v roce 534 a Ostrogóti v roce 538. Tato vítězství posílila pozici papežství a papež Vigilius (který mimochodem vůbec nebyl křesťan) mohl být v roce 538 dosazen na papežský trůn, kde vládl pod vojenskou ochranou generála Belisaria. Nezávislá papežská moc je tedy datována od roku 538.
…totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní. (Dan 7,20)
Každému, kdo je jen trošku dotčen dějepisem musí být jasné, že i tato charakteristika se na papežství více než naplnila. Papež nebyl pouze náboženským vůdcem. Ovlivňoval chod celé Evropy a později celého světa. Vládl nad králi, kteří mu museli skládat účty, i nad jejich národy. Možná vás zaujmou dva příklady z historie – v roce 1077 Henry IV., král Německa , stál tři dny ve sněhu, kál se a čekal na povolení audience u papeže Řehoře VII. Král Anglie Jan v roce 1213 stál obnažený na studené mramorové podlaze a čekal na přijetí u papeže, aby se mu mohl omluvit. Svědectví katolického funkcionáře říká:
„Vikář vtěleného Syna Božího, Pomazaný Nejvyšší kněz a Nejvyšší světský Vládce (papež) seděl ve svém tribunálu a nestranně soudil mezi národy a národy, mezi lidmi a knížaty, mezi panovníky a poddanými.“ (W.F. Barry, Papežská monarchie, str. 45,46)
Papežství si vždy osobovalo právo vměšovat se do vnitřních záležitostí států. Země byly rozdělovány papežskými dekrety, králové byli korunováni a sesazováni na základě papežských dekretů.
Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit… (Dan 7,24)
Myslím si, že i tento znak je zcela zřejmý. Papežství se liší od ostatních království tím, že není pouze politickou, ale politicko-náboženskou mocí. Vatikán je jediným státem, který je zároveň církví. V tom tedy spočívá odlišnost této mocnosti. 17. kapitola knihy Zjevení, která také odhaluje identitu antikrista, potvrzuje tento výklad:
Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. (Zj 17,3)
Asi jste si povšimli deseti rohů, které tuto šelmu ze Zjevení spojují s tou z Daniele. Zajímavé je, že na této dravé šelmě sedí žena. Co to znamená? Již víme, že šelma je prorocký obraz národa. Co však symbolizuje žena? V proroctví je žena obrazem církve nebo Božího lidu (viz. např. Jer 6,2). Takže tento obraz ukazuje na politickou mocnost, na které „sedí“ církev, tedy mocnost, která má zároveň světskou i náboženskou moc.
Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské… (Dan 7,8)
Jeden z titulů papeže je latinské „Episcopus Episcoporium“, což znamená něco jako „Dohlížitel Dohlížitelů“ nebo „Dozorce Dozorců“. Výše uvedený verš bývá vykládán i ve spojitosti se zpovědí. Prostřednictvím zpovědi měla totiž Katolická církev vždy vhled do životů lidí (a to nejen lidí obyčejných, ale i nejmocnějších panovníků).
Dále tento obraz naznačuje spojení této mocnosti s člověkem. Víme, že papežská moc je soustředěna v jednom muži…
Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. (Dan 7,8)
Bude mluvit proti Nejvyššímu… (Dan 7,25)
Arogance malého rohu je v Danieli 7 a 8 naprosto zřejmá. Ale arogance této mocnosti nestačí. Není spokojená s pouhou nadvládou nad lidmi. Tato mocnost si klade nároky na trůn samotného Stvořitele! Podle tohoto proroctví jde o mocnost, která se vyvyšuje ve svém srdci, která se rouhá Bohu. Rouhá se Vatikán Bohu? Biblická definice rouhání nám pomůže pochopit, jestli ano nebo ne.
Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.” (Jan 10,33)
“Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?” (Mk 2,7)
Boží slovo definuje jako rouhání tyto dva skutky:
Naplňuje papežství toto proroctví?
„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem… …je jako by byl Bohem na zemi, jediný vládce věřících v Krista, vůdce králů, má plnost moci.“ (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, 1793, vol. VI, Papa II, str. 25-29)
„A Bůh sám je povinnen řídit se soudy svého kněze a odpustit nebo neodpustit, podle toho, jestli kněz dá nebo nedá rozhřešení kajícníkovi…“ (Liguori, Povinnosti a důstojnost kněze, str. 27)
„Nejvyšším učitelem v Církvi je Římský Pontif. Spojená mysl tedy požaduje… …úplné podřízení se a poslušnost vůli Církve a Římského Pontifa jako samotného Boha.“ (Lev VIII., O hlavních povinnostech křesťanů jako občanů, Encyklika, 1890)
„Bůh odděluje ty, které Římský Pontif, který zastává tyto funkce ne pouhého člověka, ale pravého Boha… …ruší ne lidskou, ale spíše božskou autoritou.“ (Dekretále Řehoře IX., kniha 1, kapitola 7.3)
„Zastáváme na této zemi místo Boha Všemohoucího.“ (Velké encyklické listy papeže Lva XII, červen 1894)
„Papež není pouhým představitelem Ježíše Krista, on je Ježíš Kristus sám, ukrytý pod pláštěm těla.“ (The Catholic National, červen 1895)
„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem, ale je jako Bůh, zástupce Boží… Je rovněž božským vladařem a nejvyšším vládcem, králem králů… Kdyby to bylo možné a andělé by mohli chybovat ve své víře, nebo by mohli myslet v rozporu s vírou, mohli by být souzeni a exkomunikováni papežem.“ (Výňatky z Ferrariho Církevního slovníku, článek o papeži)
„Všechna jména, která se v Písmech vztahují na Krista… …všechna tato jména se vztahují na papeže.“ (kardinál Bellarmine, Autorita koncilů, vol.2, str.266)
Slovo „antikrist“ má dva významy. Může znamenat buď „proti Kristu“ nebo „namísto Krista“. Z uvedených příkladů můžeme vidět, jak se papežství snaží zaujmout Boží místo a osobuje si Boží právo odpouštět hříchy. To jsou rouhání nejvyššího druhu.
Uvedu ještě jeden citát:
„Papež je korunován trojitou korunou, jako král nebes, země a podsvětí.“ (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, vol. VI, Papa II, str.26)
Není to neuvěřitelné? Papežství nestačí, že se prohlašuje za „Boha na zemi“. Tvrdí o sobě dokonce, že je „Králem nebes“. Tímto se tato mocnost zřetelně spojuje s bytostí zvanou satan, která vyjádřila svou touhu rovnat se Nejvyššímu (viz. Iz 14,12-15 a Vesmírný konflikt).
Bible tak otevřeně ukazuje na spojení mezi papežstvím a padlým cherubem, původcem vzpoury proti Bohu. Samotné papežské rouhání, na které jsme si zde poukázali, by mělo stačit, abychom tuto mocnost spolehlivě označili jako antikrista.
Mimochodem, určitě jste si všimli, že papež si libuje v označení „Svatý otec“. Zajímalo by mě, jak se papež a katoličtí věřící vyrovnávají s jasným příkazem Ježíše Krista:
A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. (Mat 23,9)
Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je… (Dan 7,21)
…bude hubit svaté Nejvyššího… (Dan 7,25)
Podle tohoto rozpoznávacího znaku bude malý roh útočit na Boží lid a bude jej přemáhat. Historickým faktem je, že papežství během své středověké vlády zabilo více lidí, než Hitler v průběhu druhé světové války. Vzhledem k tomu, že Řím je stále světovou mocností, příliš se o tom nemluví. Řím totiž umí zakrývat fakta. Historickou skutečností ale zůstává, že papežství stojí za smrtí přibližně 100 milionů lidí (jiní uvádějí až 150 milionů), kteří byli zabiti často velice krutým způsobem jen proto, že odmítli přijmout autoritu Římskokatolické církve.
„Římská církev prolila více nevinné krve než jakákoliv jiná instituce, která kdy v lidstvu existovala.“ (W.E. Lecky, Vznik a vliv racionalismu v Evropě, vol. 2. str.32)
Je historickým faktem, že velké evropské války měly náboženský základ. Protestanté byli pronásledováni Římem, který rozpoutal mnohé války za jediným účelem – zničit reformaci. Pronásledováni byli Valdenští, Albigenští, Hugenoti… – všichni, kteří odmítli akceptovat papežská učení a drželi se pravd Božího slova. Papež Innocent III. například nařídil francouzskému králi vyhladit Albigenské, kteří odmítli přijmout jeho autoritu a zavrhnout Bibli. Historikové zaznamenali, že při jediném tažení bylo zabito více než milion těchto nevinných lidí…
Nemůžeme se ale divit, vždyť velice uznávaný katolík Tomáš Akvinský řekl, že přesvědčení kacíři by měli být usmrceni se stejnou jistotou jako ostatní kriminálníci, protože jsou podvodníci.
V odkazech můžete mimo jiné najít link na knihu Tajné dějiny jezuitů, která odhaluje nejen nekalé jezuitské praktiky a jejich zvrácený charakter, ale i kruté pronásledování Božího lidu a úlohu tohoto řádu v něm.
Bude se snažit změnit doby a zákon… (Dan 7,25)
Malý roh se bude snažit změnit doby a zákon. Platí i tato charakteristika? Pokusil se Vatikán o něco takového?
Odpověď je jednoznačná – ANO. Kterýkoliv katolický Katechismus ukazuje na snahu pozměnit Boží zákon. Porovnáním s Biblí zjistíme, že Desatero přikázání bylo upraveno. Druhé přikázání, které zakazuje uctívat modly, sochy a obrazy v katolickém Katechismu chybí. Aby přikázání bylo i nadále deset, katolická církev desáté přikázání rozdělila na dvě. To je otevřený útok na Boží zákon. A co ta avizovaná změna času?
Catholic World napsal:
„Církev převzala pohanskou filosofii a spojila ji s vírou… …Převzala pohanskou neděli (Den slunce) a přetvořila ji v křesťanskou neděli. Opravdu je tu něco královského, pokud jde o slunce, je to vhodný znak pro Ježíše, Slunce spravedlnosti. Zdá se, že církev v těchto zemích říká – zachovejte staré pohanské jméno tohoto dne, zůstane posvěceno. A tak se pohanská neděle (Den slunce) zasvěcený Balderovi stala křesťanskou nedělí, posvěcenou Kristu.“
“Otec” Enright (v červnu 1893) říká:
„Bible praví „Pamatuj abys zachovával svatý sobotní den“. Katolická církev říká „Ne! Mou božskou mocí ruším sobotní den a nařizuji ti zachovávat svatým první den týdne“ a hle, celý civilizovaný svět pokleká v uctivé poslušnosti přikázání Svaté Katolické církve.“
Papežství pyšně přiznává, že změnilo čtvrté přikázání svou mocí a svou autoritou. Další citáty z katolických zdrojů to potvrzují:
„Papež má moc měnit časy, rušit zákony a rozhodovat o všech věcech, dokonce o těch, které náležejí Kristu. Papež má autoritu, a často ji užívá, upravovat Kristova přikázání“ (Ferrariho církevní slovník)
„Samozřejmě, že Katolická církev přiznává, že změna (sobotního odpočinku na nedělní) byla jejím činem… …A tento čin je znamením její církevní autority v náboženských věcech.“ (H.F. Thomas, kancléř kardinála Gibbonse)
„Neděle je znamením naší autority… …církev je nad Biblí a tento přesun zachovávání soboty (na neděli) je důkazem tohoto faktu.“ (Catholic Record of London, Ontario, září 1923)
Papežství nezastírá, že změnilo Boží zákon a Bohem určený čas k bohoslužbám, i když Bůh říká:
Já Hospodin jsem se nezměnil… (Mal 3,6)
Ježíš zdůrazňuje:
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona… (Mat 5,18)
Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. (Luk 21,33)
Mezi další falešná učení Vatikánu, která nemají žádnou oporu v Bibli patří např. spasení ze skutků, učení o věčně hořícím pekle, o nesmrtelnosti duše, o očistci, změna dne odpočinku ze soboty na neděli, papežské prohlašování se za Boha a přivlastňování si moci odpouštět hříchy, uctívání obrazů, relikvií, kříže atd., prohlašování mrtvých za svaté a modlitby k nim, pohanská katolická mše, opakované modlitby růžence, odpustky, vtělení Ježíše do hostie, vyznávání hříchů knězi, povinný celibát, vyvýšení tradice nad Bibli, přidání falešných apokryfů k Bibli, bezhříšnost Marie, neomylnost papeže v náboženských věcech, nanebevzetí Marie a její uctívání, prohlášení Marie za spoluvykupitele, prostředníka a přímluvce a mnohá další. Proti falešnému učení je jediný recept – na modlitbách studujme Bibli a nedůvěřujme slepě všemu, co se nám předkládá.
Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času… (Dan 7,25)
Proroctví zde říká, že Boží lid bude vydán do rukou malého rohu tři a půl času. Co tento časový údaj znamená?
O stejném časovém období hovoří ve spojitosti s pronásledováním svatých i kniha Zjevení. Stejný termín „čas, časy a polovina času“ se objevuje ve Zjevení 12,14. Stejný časový úsek a stejná událost jsou zmíněny i na jiných místech této knihy, ale čas je vyjádřen jinými slovy. Ve Zjevení 12,6 je tento čas označen jako „tisíc dvě stě šedesát dní“, ve Zjevení 13,5 termínem „čtyřicet dva měsíců“.
Biblický měsíc má 30 dní, biblický rok 360 dní. Tato období jsou tedy shodná:
3,5 času (roku) = 42 měsíců = 1260 dní.
V biblických proroctvích je důležitá ještě jedna věc, kterou jsem dosud nezmínil. Když proroctví mluví v symbolech, potom jeden prorocký den odpovídá jednomu skutečnému roku. Například v Ezechieli 4,6 říká Bůh: „…ukládám ti za každý rok jeden den…“
S použitím tohoto principu můžeme tedy „tři a půl času“ z Daniele 7 přeložit jako 1260 let. Podle verše 25 tedy bude malý roh pronásledovat svaté přesně 1260 let. Co o tom říká historie? Je nějaký důkaz, že Římská církev pronásledovala Boží věrné po tuto předpovězenou dobu?
Již jsme se dozvěděli, že historické záznamy umísťují oficiální počátek vlády papežství do roku 538 n.l.
„Vigilius… … nastoupil na papežský stolec (538 n.l.) pod vojenskou ochranou Belisaria.“ (Historie křesťanské církve, vol.3, str.327)
V Danielovi i ve Zjevení Bible odhaluje, že malý roh bude vládnout přesně 1260 let, než obdrží smrtelnou ránu. Teď už je to jen záležitost matematiky. Pokud je proroctví pravdivé, 1260 let po roce 538 n.l. obdrží malý roh smrtelnou ránu – tedy ztratí svou moc.
Pokud přičteme 1260 let k roku 538 (oficiálnímu počátku Římskokatolické církve a státu), dostaneme rok 1798. Bible nám tedy tvrdí, že vláda malého rohu bude trvat do roku 1798. Opravdu v tomto předpovězeném roce skončila vláda papežství?
ANO! Přesně po 1260 letech, 10. března roku 1798 poslal Napoleon Bonaparte svého generála Louise Alexandra Berthiera s jeho armádou do Říma.
Encyklopedie Britannica o tom říká:
„V roce 1798 generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a ustanovil sekulární.“
Papež byl zajat a o 18 měsíců později zemřel ve vyhnanství ve francouzské Valencii. Tato událost ukončila papežskou moc pokud jde o vynucování poslušnosti papežských nařízení silou.
Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je, až přišel Věkovitý… (Dan 7,21-22)
Papežská středověká nadvláda byla dočasně zrušena v roce 1798, když Napoleonova vojska vtrhla do Říma a papež byl zajat. Řím ztratil svou suverenitu, ale získal ji zpět díky Musolinimu, který vrátil papežství jeho moc a předal mu k věčnému držení stát Vatikán se všemi majetky. Bible předpovídá, že Římský pontif opět získá moc, kterou měl ve středověku a tato moc mu vydrží až do návratu Ježíše Krista. Podle Písma papežství ještě neřeklo své poslední slovo…
Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou. (Zj 13,3)
(Tato a další šokující proroctví budeme zkoumat zase někdy příště.)
V dnešní době jistě mnoho lidí překvapí, že Bible takto jasně odhaluje papežský systém jako antikrista. A to proroctvím z roku 553 př.n.l., tedy téměř 1000 let před nástupem tohoto systému k moci. Toto spojení papežství s malým rohem z Daniele není nějakým mým výmyslem nebo nějakou šílenou konspirační teorií. Velcí reformátoři v různých dobách byli jednotní v rozpoznání papežské moci jako antikrista. Martin Luther studiem prorockých knih Daniele a Zjevení a z Pavlova listu Tesalonickým také antikrista odhalil. Svému příteli Spalatinovi píše:
„Jsem jednoznačně přesvědčen a nemohu více pochybovat o tom, že papež je skutečným antikristem… …protože vše tak přesně odpovídá způsobu jeho života, skutků, slov a přikázání.“
Luther nebyl jediným vůdcem reformace, který odhalil totožnost antikrista. Celý zástup reformátorů odhalil pravou povahu papežství. Patřili mezi ně například Thomas Cranmer, John Wycliffe, Jan Hus, Jeroným, John Knox a mnozí další. To je pravý důvod, proč Římskokatolická církev proti reformátorům držícím se Božího slova tak tvrdě bojovala…
Samozřejmě, že Katolická církev o nebezpečí, které pro ni představují biblická proroctví ví. Dnes už nemůže pronásledovat ty, kdo čtou Bibli, dnes už nemůže dát Svaté Písmo na seznam zakázaných knih. Bojuje tedy jiným způsobem. Snaží se identitu malého rohu vyložit jinak a žel i většina věřících z protestantských církví, jejichž zakladatelé antikristovskou povahu papežství odhalili, na její fintu skočili. Jak tedy Katolická církev vykládá proroctví o malém rohu?
Římská církev a dnes většina křesťanů spojuje mocnost malého rohu s Antiochem Epifanem IV., seleukovským panovníkem, který vládl 11 let (175-164 př.n.l.), napadl Judeu a znesvětil chrám obětováním prasete. Z mnoha důvodů je tento výklad nesprávný. Uvedu jich jen pár.
Je toho samozřejmě mnohem víc, co v tomto výkladu nesedí a myslím, že vůbec nemá smysl se jím zabývat. Abychom spolehlivě identifikovali malý roh, musí sedět VŠECHNY charakteristiky dané proroctvím. Je zřejmé, proč Římská církev s tímto falešným výkladem vyrukovala a je smutné, že jej téměř všichni věřící bez přemýšlení přijímají.
U žádné jiné mocnosti nemůžeme najít takovou kulminaci faktů odpovídajících biblické charakteristice malého rohu jako v Římsko-katolickém papežství. Ježíš nás varoval před vlky v beránčím rouchu. Jsem rád, že miliony lidí tuto masku prokoukly. Smutné je, že miliardy jsou klamány jen proto, že neotevřou Bibli, ke které se navenek hlásí, a nezkoumají její pravdy. Vybrali si věřit raději lži. Římská církev a dnes žel i mnohé další, které se vrátily do její náruče, jsou velmi populární mezi těmi, kdo se navenek tváří jako věřící, ale biblické pravdy ignorují.
My si ale můžeme vybrat, můžeme se rozhodnout komu budeme věřit. Uvěříme antikristovým lžím a budeme ho slepě následovat, nebo uvěříme Bohu nebes a půjdeme za ním? Zvažte prosím pečlivě toto rozhodnutí! Je to otázka života a smrti. Věčného života a věčné smrti!
Bible jasně říká, jak obě strany tohoto sporu skončí. O malém rohu říká, že
…zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben. (Dan 7,26)
A o těch, kteří zůstanou věrní Bohu a jeho Slovu:
Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat. (Dan 7,27)
Jsem rád, že proroctví o malém rohu končí šťastně. Všemohoucí Bůh brzy ukončí papežskou vládu a její zlé skutky a ustanoví věčné nebeské království pro ty, kteří kladně odpoví na jeho nabídku spasení. Řím a jeho přisluhovači budou zničeni. Ježíš a jeho následovníci budou žít věčným a šťastným životem.
Zdroj: Neuvěřitelná odhalení
Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.