Křížové nebo křižácké výpravy, byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Dřívější definice historiků tyto výpravy omezovala pouze na výpravy k Jeruzalému, dnes se však význam přenesl na všechny papežem vyhlášené války proti nepřátelům křesťanstva. Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže, které si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci. Byli to tedy bojovníci ve jménu víry a Boha. Křížových výprav se účastnili dobrovolně a byl jim za to církví slíben život věčný v království nebeském, očištění od hříchu a k tomu se často ještě během tažení obohatili na úkor decimovaných pohanů. Ovšem ačkoli bojovali za církev svatou, neváhali se vrhnout vedle pohanů také na své souvěrce – křesťany. Děsili se hrůz protivníků z pohanského světa, ale sami páchali zvěrstva mnohem větší! V článku Vám přiblížíme, jak honba za majetkem často zvítězila nad lidskostí a vírou.

První příběh se odehrál během první křížové výpravy, přesněji 15. června 1099 v Jeruzalémě, kde křižáci zapálili svatostánek plný ukrývajících se židovských rodin. Ještě před několika dny se však jeruzalémští muslimové vysmívali z hradeb bosým křižákům. Ti byli oděni pouze do režných halen, pochodovali hladoví kolem hradeb a zpívali náboženské písně. Egyptský místodržící Jeruzaléma Iftikhar ad-Dawla se dobře připravil a město předzásobil, vybavil zbraněmi a studny v okolí otrávil. Kněží 8. června hlásali, že je nutné tři dny Jeruzalém obléhat, aby devátý den padl. Údajně měli o vítězství zjevení nebo je také možné, že věděli o posilách z Janova a z Anglie. Hradby se podařilo zdolat ještě o dva dny dříve, než prorokoval!

Vyhladovělí křižáci se do Jeruzaléma prosekali zejména díky janovským oddílům Gulielma Embriaca, který dorazil jako posila se šesti loděmi. Dodal armádě křižáků nějaké zásoby a hned nechal plavidla rozebrat a postavit z nich mohutné obléhací stroje. Tento vychytralý admirál do armády naverboval i tesaře, kteří křižákům hodně chyběli. Pevnostním systémem jako první podle kroniky Francorum pronikli Belgičané Lethalde a Engelbert. Muslimští vojáci střežící bránu se hned vzdali, ale vzápětí vypukla hrozná jatka.

Těsně předtím než započne boj, nechává místodržící Jeruzaléma vyhnat z města všechny křesťany, o kterých se domnívá, že by se mohli přidat na stranu křižáků, ale celou řadu ostatních křesťanských rodin nechává nadále ve městě. A kromě nich a muslimů je tu i mnoho židovských rodin. Po průniku do města už křižáky nevede víra, ale jen touha po krvi a majetku, tak sekají do všeho živého, co nemá na prsou znamení kříže. A to včetně starců a dětí a vůbec jim nezáleží na tom, že některé jejich oběti volají, že jsou stejného vyznání jako oni. V historické kronice Francorum se dočteme, že se křižáci brodili městem po kotníky v krvi. Toto svědectví stvrzuje také Raimond d´Aguilers, kronikář první křížové výpravy, který uvedl, že mrtvá těla sahala místy ke kolenům mužů jedoucích na koních.

Smrtonosné běsnění započalo během dopoledne a protáhlo se až do rána příštího dne. Křižáci vraždili, rabovali a znásilňovali. Dnešní historici odhadli, že o život tehdy přišlo 40 000 lidí. Vítězství křižáků bylo v Evropě oslavováno a Jeruzalém zůstal pod nadvládou křesťanů a to až do roku 1187, kdy ho zpět dobyl sultán Saladin.

Jako zajímavost se uvádí, že během této výpravy objevil mnich Petr Bartoloměj Kopí osudu, kterým měl být probodnut Kristus na kříži. Aby všem dokázal jeho pravost, rozhodl se projít s ním ohněm. Zemřel na popáleniny

Druhý příběh dokládající krutost a vypočítavost křižáků se odehrál před vyhlášením třetí křížové výpravy těsně po bitvě u Hattínu 4. července 1187. Schopný muslimský vojevůdce Saladin v ní porazil vojska křižáků. V jeho stanu pak klečel jeruzalémský král Guy de Lusignan a vítěz ho uklidňoval slovy, že král krále nepopraví. Zato vojáky čekal horší úděl, muslimové už totiž přešlapovali nedočkavostí, kdy začne veřejné stínání hlav. Zvláště skupiny templářů nemohou čekat slitování. Saladin věděl, že by se mohli vrátit a mstít se.

Templáři, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, se zrodili během první křížové výpravy do Svaté země. Mezi ostatními řády od počátku vynikali duchovním životem a přísným vojenským režimem. Zpočátku ochraňovali křesťanské poutníky, avšak později se stali bankéřskou organizací, opředenou řadou spekulací. Jejich příslušníci se účastnili také křížových výprav.

Sultán Saladin nabídl křesťanským zajatcům život, ovšem pouze za předpokladu, žekonvertují na islám. Většina z nich to odmítla. Všichni se poté děsili toho, že Saladinova vojska zopakují masakr po vzoru křižáků. Ovšem války byly drahé a Saladin se ukázal jako skvělý obchodník. Bezúčelné vraždění mu bylo proti srsti. Obrátil se proto na bohatý templářský řád se skvělou nabídkou – jeruzalémští křesťané měli být propuštěni za výkupné. Ovšem řád tuto nabídku odmítnul! A to i přesto, že se mezi zajatci nalézala celá řada jejich vysoce postavených členů řádu v čele s velmistrem Gérardem z Ridefortu. Ten byl také nakonec jediným jeruzalémským templářem, který jeruzalemské zajetí opustil. A proč tomu tak bylo? Vinou rozhodnutí, kterým na sebe řád přivolal ostrou kritiku a nenávist, setnou muslimové část vojáků a většina dalších obyvatel putovala do otroctví. Podle odhadů to bylo asi 16 000 lidí.

Po drtivé porážce křižáků v bitvě u Hattínu vyhlásil papež Řehoř VIII. třetí křížovou výpravu, tentokrát přímo proti Saladinovi, který si mezitím stihnul podmanit křižácké státy v Palestině. A jak rytíři v další bitvě dopadli? Neutrálně. Válka skončila příměřím, díky kterému mohou do Jeruzaléma stejně jako dříve putovat i křesťané.

Největší absurditou byla ovšem francouzská a německá křížová výprava dětí. Ta prý byla zorganizována proto, že se věřilo, že neúspěchy dosavadních tažení zapříčiňuje hříšnost jejich dospělých účastníků. Původcem myšlenky takzvané „dětské křížové výpravy“ měl být jakýsi francouzský pasáček Štěpán, jemuž se prý roku 1212 zjevil “Kristus” a vyzval ho k výpravě proti nevěřícím. Ovšem zároveň mu měl sdělit, že svaté město Jeruzalém získají zpět pouze osoby bez jediného hříchu tedy děti. Tento Štěpán vypravil na cestu několik tisíc dětí. Po strastiplné pouti prý děti dorazily do Marseilles, kde se neúspěšně pokusily projít Středozemním mořem. Štěpán totiž věřil, že se před ním vody rozestoupí jako před Mojžíšem. Dva obchodníci, Hugo Železo a Vilém Prase, poté měli nabídnout výpravě zdarma přepravu do Palestiny. Ovšem místo do Svaté země děti odvezli do Alžíru a později do Alexandrie a rozprodali do otroctví. Středověké prameny popisující křížovou výpravu dětí jsou však v současné době zpochybňovány a celý popis dětské křížové výpravy je považován za omyl vzniklý třicet let po popisovaných událostech.

Hodnocení křížových výprav do Svaté země jsou velmi rozporuplná. Historikové zdůrazňují jejichpřínos především pro vzájemnou kulturní výměnu mezi západní křesťanskou civilizací a arabským světem. Ovšem zároveň se nesmí opomenout, že svaté války byly velice krvavou a brutální záležitostí.

Římskokatolická církev, vedené Papežem nejen pošlapala Boží slova a Boží zákony, ale vedla také neskutečný boj proti lidskosti a krveprolití. Každý, kdo nezná historií křižácké výpravy a kým byla vedena, každý kdo nezná ovoce římskokatolické církve, odsuzuje křesťany za tehdejší křižácké výpravy proti lidskostí. Avšak Papež s touto “svatou” válkou porušil veškerá Boží přikázání jak v Novém zákoně, tak i v Starém zákoně Bible.

Zdroj: mzone.cz