Citát ze zdroje Erika Šrédlová dne 16.4.2019, 20:24Náboženská svoboda
Společnost tvoří lidé různých národností, náboženského vyznání a politického smýšlení. Jsme ve všech směrech odlišní, přesto nezapomínejme na podstatu lidského bytí, na právo každého člověka být svobodnou lidskou bytostí. Člověk je bytost toužící po svobodě. „Často si ji nárokujeme a jistě je to v pořádku“. Na této formulaci by nebylo nic zvláštního, nebýt otázky, zda tuto svobodu respektujeme i u druhých lidí. Chci- li svobodu, musím umět svobodu ctít a respektovat, neupírat ji druhým lidem.
Náboženství, instituce, shromažďující lidi k uctívání Boha, má své tradice, zvyky a pravidla. I zde se jedná o svobodnou volbu jednotlivce, být součástí církve, kterou si sám vybere. Náboženská svoboda, pojem, který si každý věřící i ateista může vysvětlit z pohledu svého vlastního mínění. Existuje taková svoboda? Pro věřícího je to jednoduché, volba byla vlastní na základě svého svědomí a vědomí. Ateista snad poznamená, že náboženství v dnešní době již není moderní. Ponechme však tuto volbu na každém. Svoboda vyznání rozděluje svět i samotné věřící jednotlivých církví. Přesto, že tato svoboda patří mezi základní lidská práva a jedná se o přirozenou vlastnost člověka, aspekt, který vyjadřuje svobodnou vůli věřit v Boha a toto přesvědčení i navenek projevovat, se jeví, jako naprosto samozřejmá věc, nad kterou nemá smysl se zamýšlet, protože je považována všeobecně za samozřejmost, avšak mnohdy tomu tak není, pokud se na pojem “Svoboda” podíváme z detailnějšího pohledu. Fakt, že dokážeme definovat svobodu náboženství, ještě neznamená, že tato svoboda je zaručena všem lidem a to i v demokratických státech, ve kterých se lidé pyšní tolik zmiňovanou svobodou. V dnešní multikulturní společnosti, kdy Evropa mění tvář, se setkáváme s různými projevy náboženského vyznání. Otázkou však zůstává, která náboženství mohou být svobodná a která je třeba regulovat a potlačovat. V tomto případě, pak nelze mluvit o základním lidském právu, být svobodný. Vyvstává otázka, kdo, z jaké pozice, jakými prostředky a na základě jakých argumentů, má člověk jinému určovat v co může věřit a jak má svou víru projevovat. Pominuli fakt, že se děly křesťanské, židovské i muslimské křivdy a nepravosti a také skutečnost, že dokážeme pojmenovat, nepravosti v církvi, odsoudit je a označit je za selhání jednotlivců, nikoliv celé církve, stále tu zůstává aspekt odsuzování, až nevraživosti vůči náboženstvím odlišným, jakožto celku. Dokážeme z pozice jednoho vyznání, odsoudit zvyklosti jiných náboženství a to někdy, tak silným projevem averze, avšak v méně vyznaní, že zapomínáme na základní právo každého jedince, být sám sebou, věřit ve svá předsevzetí, priority a kulturní, náboženské zvyklosti. Neumíme ve všech směrech, zohlednit základní lidská práva, protože druhé straně nerozumíme, i přesto nabýváme dojmu, že na všechny tyto křivdy a opozice ve jménu nevědomosti máme právo. Nevidím to tak, že bychom samovolně nabrali dojmu, že jedna víra, jedno vyznání je nadřazené všem ostatním, mnohdy je nám toto již vštěpeno od mala, výchovou i společností, a ne každý dokáže umět vnímat různorodost jako pravé požehnání. Představme si svět, kde by bylo jedno vyznání, jedna víra, jedna náboženská svoboda. Tuto myšlenku záměrně ponechám pro čtenáře otevřenou, zkusme si na ni vnitřně sami odpovědět, ale netkví krása kultur a vyznání právě v této rozmanitosti? Náboženství, která jsou součástí naší historické kultury, jsou nám blízká a pochopitelná. Je třeba pohlížet na špatné skutky jednotlivce, nikoliv celé církve, či náboženského vyznání a také je třeba se umět odprostit od historicky vštěpovaných faktů, které naši prarodiče, rodiče a kultura kolem nás, do nás usadili jako holý nezlomný fakt. Stále tu zůstává právo náboženské svobody, zakotvená v ústavě naší i mezinárodní. Jsme- li lidmi toužící po svobodě, zachovejme tedy tuto svobodu i lidem s odlišnými názory a náboženským vyznáním.
Šrédlová Erika
Náboženská svoboda
Společnost tvoří lidé různých národností, náboženského vyznání a politického smýšlení. Jsme ve všech směrech odlišní, přesto nezapomínejme na podstatu lidského bytí, na právo každého člověka být svobodnou lidskou bytostí. Člověk je bytost toužící po svobodě. „Často si ji nárokujeme a jistě je to v pořádku“. Na této formulaci by nebylo nic zvláštního, nebýt otázky, zda tuto svobodu respektujeme i u druhých lidí. Chci- li svobodu, musím umět svobodu ctít a respektovat, neupírat ji druhým lidem.
Náboženství, instituce, shromažďující lidi k uctívání Boha, má své tradice, zvyky a pravidla. I zde se jedná o svobodnou volbu jednotlivce, být součástí církve, kterou si sám vybere. Náboženská svoboda, pojem, který si každý věřící i ateista může vysvětlit z pohledu svého vlastního mínění. Existuje taková svoboda? Pro věřícího je to jednoduché, volba byla vlastní na základě svého svědomí a vědomí. Ateista snad poznamená, že náboženství v dnešní době již není moderní. Ponechme však tuto volbu na každém. Svoboda vyznání rozděluje svět i samotné věřící jednotlivých církví. Přesto, že tato svoboda patří mezi základní lidská práva a jedná se o přirozenou vlastnost člověka, aspekt, který vyjadřuje svobodnou vůli věřit v Boha a toto přesvědčení i navenek projevovat, se jeví, jako naprosto samozřejmá věc, nad kterou nemá smysl se zamýšlet, protože je považována všeobecně za samozřejmost, avšak mnohdy tomu tak není, pokud se na pojem “Svoboda” podíváme z detailnějšího pohledu. Fakt, že dokážeme definovat svobodu náboženství, ještě neznamená, že tato svoboda je zaručena všem lidem a to i v demokratických státech, ve kterých se lidé pyšní tolik zmiňovanou svobodou. V dnešní multikulturní společnosti, kdy Evropa mění tvář, se setkáváme s různými projevy náboženského vyznání. Otázkou však zůstává, která náboženství mohou být svobodná a která je třeba regulovat a potlačovat. V tomto případě, pak nelze mluvit o základním lidském právu, být svobodný. Vyvstává otázka, kdo, z jaké pozice, jakými prostředky a na základě jakých argumentů, má člověk jinému určovat v co může věřit a jak má svou víru projevovat. Pominuli fakt, že se děly křesťanské, židovské i muslimské křivdy a nepravosti a také skutečnost, že dokážeme pojmenovat, nepravosti v církvi, odsoudit je a označit je za selhání jednotlivců, nikoliv celé církve, stále tu zůstává aspekt odsuzování, až nevraživosti vůči náboženstvím odlišným, jakožto celku. Dokážeme z pozice jednoho vyznání, odsoudit zvyklosti jiných náboženství a to někdy, tak silným projevem averze, avšak v méně vyznaní, že zapomínáme na základní právo každého jedince, být sám sebou, věřit ve svá předsevzetí, priority a kulturní, náboženské zvyklosti. Neumíme ve všech směrech, zohlednit základní lidská práva, protože druhé straně nerozumíme, i přesto nabýváme dojmu, že na všechny tyto křivdy a opozice ve jménu nevědomosti máme právo. Nevidím to tak, že bychom samovolně nabrali dojmu, že jedna víra, jedno vyznání je nadřazené všem ostatním, mnohdy je nám toto již vštěpeno od mala, výchovou i společností, a ne každý dokáže umět vnímat různorodost jako pravé požehnání. Představme si svět, kde by bylo jedno vyznání, jedna víra, jedna náboženská svoboda. Tuto myšlenku záměrně ponechám pro čtenáře otevřenou, zkusme si na ni vnitřně sami odpovědět, ale netkví krása kultur a vyznání právě v této rozmanitosti? Náboženství, která jsou součástí naší historické kultury, jsou nám blízká a pochopitelná. Je třeba pohlížet na špatné skutky jednotlivce, nikoliv celé církve, či náboženského vyznání a také je třeba se umět odprostit od historicky vštěpovaných faktů, které naši prarodiče, rodiče a kultura kolem nás, do nás usadili jako holý nezlomný fakt. Stále tu zůstává právo náboženské svobody, zakotvená v ústavě naší i mezinárodní. Jsme- li lidmi toužící po svobodě, zachovejme tedy tuto svobodu i lidem s odlišnými názory a náboženským vyznáním.
Šrédlová Erika
Citát ze zdroje Aneta Morova dne 16.4.2019, 21:07Ano, naprosto souhlasím, vše, co je pro lidi neznámé nebo není jim přirozené tak považují za špatné. Nehledají způsoby pochopení, ale hned všechno zavrhnou. Je to zakořeněný i v naší výchově. Chovej se tak, abys nepohoršoval, to jsme slyšeli snad milionkrat jako děti. A jakmile potkáme někoho, kdo vybočuje ze zaběhnutého, nebo vyčnívá, tak je automaticky špatný nebo jiný a stává se předmětem útoku, nenávisti, nebo je odsuzován. Když si představíme příklad psa, který se honí za svým ocasem, přijde mu to v pořádku a přirozené a pak potká psa s ušmiknutým ocasem, tak se do něj pustí, protože je odlišný, tudíž jiný, pak záleží jen na tom, který pes je větší a to je přesně naše společnost, jsme všemu nadřazeni, jedna víra je víc, než druhý, proto pokud jsi zahalen jsi okraj společnosti? Bohužel, se na někteří takto dívají, proto krásně napsaný, naprosto chápu, co chtěl autor říct. Děkuji za příspěvek, je moc krásný.
Ano, naprosto souhlasím, vše, co je pro lidi neznámé nebo není jim přirozené tak považují za špatné. Nehledají způsoby pochopení, ale hned všechno zavrhnou. Je to zakořeněný i v naší výchově. Chovej se tak, abys nepohoršoval, to jsme slyšeli snad milionkrat jako děti. A jakmile potkáme někoho, kdo vybočuje ze zaběhnutého, nebo vyčnívá, tak je automaticky špatný nebo jiný a stává se předmětem útoku, nenávisti, nebo je odsuzován. Když si představíme příklad psa, který se honí za svým ocasem, přijde mu to v pořádku a přirozené a pak potká psa s ušmiknutým ocasem, tak se do něj pustí, protože je odlišný, tudíž jiný, pak záleží jen na tom, který pes je větší a to je přesně naše společnost, jsme všemu nadřazeni, jedna víra je víc, než druhý, proto pokud jsi zahalen jsi okraj společnosti? Bohužel, se na někteří takto dívají, proto krásně napsaný, naprosto chápu, co chtěl autor říct. Děkuji za příspěvek, je moc krásný.
Citát ze zdroje Jana Koktavá dne 16.4.2019, 21:44Naprosto skvělý článek, který mě donutil v dobrém slova smyslu se zamyslet nad zmiňovaným tématem. Každý má mít právo na vyjádření svého vlastního názoru, na svobodu projevu a svobodu celkově. Myslím ale, že i toto vysostni právo by mělo mít určite hranice slušnosti a vkusu. Člověk s odlišným názorem a vyznáním by neměl být nijak diskrimovan ostatními pouze odlišným pohledem na daný problém. Zároveň naprosto souhlasím s tvrzením, že jakékoliv selhání je vždy chybou jednotlivce, nikoliv církve, či náboženské skupiny. Na světě najdeme nespočet náboženství, každý má mít právo rozhodnout se, s čím se on sám ztotožňuje a s čím nikoliv. Ale vždy by se mělo jednat o kulturní projev, založený na pochopení a toleranci jiných názorů. Pokud se rozdílné církevní, či jiné náboženské skupiny budou snažit pochopit své myšlení a názory navzájem, bude jednodušší pochopit fungování nejen těchto organizací, ale určitě to změní, nebo alespoň umožní pochopit smysl ostatních.
Naprosto skvělý článek, který mě donutil v dobrém slova smyslu se zamyslet nad zmiňovaným tématem. Každý má mít právo na vyjádření svého vlastního názoru, na svobodu projevu a svobodu celkově. Myslím ale, že i toto vysostni právo by mělo mít určite hranice slušnosti a vkusu. Člověk s odlišným názorem a vyznáním by neměl být nijak diskrimovan ostatními pouze odlišným pohledem na daný problém. Zároveň naprosto souhlasím s tvrzením, že jakékoliv selhání je vždy chybou jednotlivce, nikoliv církve, či náboženské skupiny. Na světě najdeme nespočet náboženství, každý má mít právo rozhodnout se, s čím se on sám ztotožňuje a s čím nikoliv. Ale vždy by se mělo jednat o kulturní projev, založený na pochopení a toleranci jiných názorů. Pokud se rozdílné církevní, či jiné náboženské skupiny budou snažit pochopit své myšlení a názory navzájem, bude jednodušší pochopit fungování nejen těchto organizací, ale určitě to změní, nebo alespoň umožní pochopit smysl ostatních.
Citát ze zdroje Irena Nováková dne 17.4.2019, 13:19Také mi nezbývá nic jiného, než souhlasit, mít právo se svobodně vyjadřovat a nebýt odsuzován nebo napadán, že je to v rozporu s tím nebo s oním je složité. Ale je také svoboda projevu nebezpečná, protože můj názor jednotlivce může ovlivnit úsudek a myšlení dalších lidí a pokud jsem dominantní a mám moc, tak mohu svým názorem strhnout dav k ne ideálním představám o světě. Pak se nemůžeme divit, že stačí jeden člověk, který zaseje semínko a národy pak bojují křížem krážem.
Také mi nezbývá nic jiného, než souhlasit, mít právo se svobodně vyjadřovat a nebýt odsuzován nebo napadán, že je to v rozporu s tím nebo s oním je složité. Ale je také svoboda projevu nebezpečná, protože můj názor jednotlivce může ovlivnit úsudek a myšlení dalších lidí a pokud jsem dominantní a mám moc, tak mohu svým názorem strhnout dav k ne ideálním představám o světě. Pak se nemůžeme divit, že stačí jeden člověk, který zaseje semínko a národy pak bojují křížem krážem.
Citát ze zdroje Marek Pospíšil dne 17.4.2019, 13:53někomu dobře pasuje do hry, že se lidi nenávidí a že se kalí voda. Mezi tím, co se totiž hádáme o hloupostech, se dobře krade, prodává, kupuje,kšeftuje a podvodničí neobyčejným náramným způsobem.
Karel Kryl
někomu dobře pasuje do hry, že se lidi nenávidí a že se kalí voda. Mezi tím, co se totiž hádáme o hloupostech, se dobře krade, prodává, kupuje,kšeftuje a podvodničí neobyčejným náramným způsobem.
Karel Kryl
Citát ze zdroje Erika Šrédlová dne 17.4.2019, 13:59Ano, také ráda čtu mezi řádky.
Ano, také ráda čtu mezi řádky.
Citát ze zdroje David Kolařík dne 17.4.2019, 19:05Líbí se mi autorovo pojetí, s lehkostí, bez ataků popisuje palčivé téma dnešního světa. Všichni si můžeme takto dosadit do rolí jedinců ty tváře, které dle nás tomu odpovídají, do rolí náboženských forem, opět jen ty, které sami považujeme za "ty na druhé straně" je to hodně vypovídající a líbí se mi, byť víme, kam autor tím směřuje, že toto pravidlo - svoboda projevu-jedinec-odmítání jiných kultur v podstatě může vnímat stejně i ta naše obrácena strana. Která v těch jedincích zase může shledávat nás.
Líbí se mi autorovo pojetí, s lehkostí, bez ataků popisuje palčivé téma dnešního světa. Všichni si můžeme takto dosadit do rolí jedinců ty tváře, které dle nás tomu odpovídají, do rolí náboženských forem, opět jen ty, které sami považujeme za "ty na druhé straně" je to hodně vypovídající a líbí se mi, byť víme, kam autor tím směřuje, že toto pravidlo - svoboda projevu-jedinec-odmítání jiných kultur v podstatě může vnímat stejně i ta naše obrácena strana. Která v těch jedincích zase může shledávat nás.
Citát ze zdroje Smazaný uživatel dne 17.4.2019, 22:11Pokoj vám!
Jestliže uvažujeme o náboženské svobodě ještě jinak, než jen jako o náboženském soužití různých etnik, pak je tu někdo, koho se to velmi dotýká a jehož názor je prvořadý. Je to ten, komu všechno patří, stvořitel nebe a země, Jëhóah Bůh.
Měli bychom se zamýšlet nad tím, jak se mu asi líbí počínání lidí na zemi a jak se nás to osobně týká. Jëhóah dal lidem svobodu rozhodování, ale zároveň je předem varoval před špatným rozhodnutím. Neustále posílal své posly nebo věrné muže, aby vyučovali a sdělovali lidem, co mají dělat, aby se jim dobře žilo na zemi. Ale náboženská svoboda, jak tomu dnes říkáme v kontextu lidských práv, ve skutečnosti znamená volbu jen ze dvou možností.Na konci své služby promlouvá Móšé k lidu Jisráéle [5M 30:15-20]:
Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.
To ti dnes přikazuji, abys miloval Jëhóaha, svého Boha,
chodil po jeho cestách a zachovával jeho příkazy, ustanovení a nařízení.
Tak zůstaneš naživu, rozmnožíš se a Jëhóah, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil.Jestliže se však tvé srdce odvrátí, nebudeš poslouchat, necháš se svést,
budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,
oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nedožijete se mnoha dní v zemi,
do které procházíš Jordánem a jdeš, abys ji obsadil.Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi.
Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu.
Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo,
a miluj Jëhóaha, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu.
Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi,
o které Jëhóah přísahal tvým otcům, Aḇráhámovi, Jiṣchákovi a Jaakóḇovi, že jim ji dá.Na začátku své služby je Boží syn, Jëhóšua Christos, postaven před tuto volbu [Mat 4:8-10]:
Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. A řekl mu:
„Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“
Tu mu Jëhóšua řekl:
„Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Jëhóahu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “
(Povšimněme si, že mu Jëhóšua neřekl: ‚Chceš mi dát něco, co ti nepatří.‘)Jak v dnešní době využít svou náboženskou svobodu, jak si správně vybrat?
Platí pořád to, co učil náš Bohem ustanovený velekněz a král, Syn člověka Jëhóšua Christos. [Mat 7:13-23]:„Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“
„ Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte.
Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Poznáte je tedy po jejich ovoci.“
„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.
Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? ‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. ‘“Bylo by chybou nechat se splést 'ovčím rouchem' a nevšímat si 'ovoce'. Ohavná historie náboženství nesmí být ztracena ze zřetele. A přesto v dnešní době miliardy lidí na zemi jdou po té prostorné cestě tak, jak řekl Jëhóšua. A co ti, kteří se rozhodli jinak než většina a prodrali se těsnou branou, měli by snad nějak bojovat s 'činiteli nepravosti'?
Jëhóšuou poslaný člověk, Pavel, nám poskytl tuto radu [Ef 6:11-17]:
Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám.
Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.
Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát.
Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého.
A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo.
Pokoj vám!
Jestliže uvažujeme o náboženské svobodě ještě jinak, než jen jako o náboženském soužití různých etnik, pak je tu někdo, koho se to velmi dotýká a jehož názor je prvořadý. Je to ten, komu všechno patří, stvořitel nebe a země, Jëhóah Bůh.
Měli bychom se zamýšlet nad tím, jak se mu asi líbí počínání lidí na zemi a jak se nás to osobně týká. Jëhóah dal lidem svobodu rozhodování, ale zároveň je předem varoval před špatným rozhodnutím. Neustále posílal své posly nebo věrné muže, aby vyučovali a sdělovali lidem, co mají dělat, aby se jim dobře žilo na zemi. Ale náboženská svoboda, jak tomu dnes říkáme v kontextu lidských práv, ve skutečnosti znamená volbu jen ze dvou možností.
Na konci své služby promlouvá Móšé k lidu Jisráéle [5M 30:15-20]:
Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.
To ti dnes přikazuji, abys miloval Jëhóaha, svého Boha,
chodil po jeho cestách a zachovával jeho příkazy, ustanovení a nařízení.
Tak zůstaneš naživu, rozmnožíš se a Jëhóah, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil.
Jestliže se však tvé srdce odvrátí, nebudeš poslouchat, necháš se svést,
budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,
oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nedožijete se mnoha dní v zemi,
do které procházíš Jordánem a jdeš, abys ji obsadil.
Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi.
Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu.
Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo,
a miluj Jëhóaha, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu.
Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi,
o které Jëhóah přísahal tvým otcům, Aḇráhámovi, Jiṣchákovi a Jaakóḇovi, že jim ji dá.
Na začátku své služby je Boží syn, Jëhóšua Christos, postaven před tuto volbu [Mat 4:8-10]:
Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. A řekl mu:
„Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“
Tu mu Jëhóšua řekl:
„Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Jëhóahu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “
(Povšimněme si, že mu Jëhóšua neřekl: ‚Chceš mi dát něco, co ti nepatří.‘)
Jak v dnešní době využít svou náboženskou svobodu, jak si správně vybrat?
Platí pořád to, co učil náš Bohem ustanovený velekněz a král, Syn člověka Jëhóšua Christos. [Mat 7:13-23]:
„Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“
„ Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte.
Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Poznáte je tedy po jejich ovoci.“
„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.
Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? ‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. ‘“
Bylo by chybou nechat se splést 'ovčím rouchem' a nevšímat si 'ovoce'. Ohavná historie náboženství nesmí být ztracena ze zřetele. A přesto v dnešní době miliardy lidí na zemi jdou po té prostorné cestě tak, jak řekl Jëhóšua. A co ti, kteří se rozhodli jinak než většina a prodrali se těsnou branou, měli by snad nějak bojovat s 'činiteli nepravosti'?
Jëhóšuou poslaný člověk, Pavel, nám poskytl tuto radu [Ef 6:11-17]:
Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám.
Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.
Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát.
Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého.
A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo.
Ve fóru platí pravidlo: