Proč je Ježíš Kristus mnohými považován za nejvýznamnější osobnost světových dějin? Byl to velký učitel morálky? Nebo snad podvodník? Blázen? Nebo byl skutečně Bohem, který přišel na naši vzbouřenou planetu? Naplnily se na něm proroctví o zaslíbeném Mesiáši? Je mrtvý, nebo žije? Kým je pro tebe Ježíš Kristus?

Ježíš. Prostě další člověk?

Ježíš. Jméno, které každý zná, jméno, které vyvolává nejrůznější emoce. Kým byl tento Ježíš? Byl to prostě další člověk chodící po této zemi? Byl to lhář, blázen, podvodník, nebo snad skutečný Mesiáš, Syn živého Boha?

Isaac Newton o něm napsal:

„Když byl dítětem, zneklidňoval krále, když byl chlapcem, udivil doktory, když byl mužem, otřásl celým národem i základy Římské říše. Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků, křísil mrtvé. Nepřátelé ho nemohli přemoci, satan jej nemohl zničit, hrob jej nemohl zadržet. Nade vším zvítězil.

Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které o něm byly napsány. Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písně chvály více než všichni básníci světa. Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemohou pochlubit tolika žáky jako on.

Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více chorých duší, než tisíce lékařů nemocných těl. Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on. Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět. Velcí mužové světa přišli a odešli. Všichni lidé zklamali, on však nikdy nikoho. Všichni lidé zhřešili, on však zůstal svatý, věčný, dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.

A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel a Přímluvce u Boha. Chceš-li, bude i tvůj. Pokoř se před ním, provolej ho králem svého srdce. Vyvol si Ježíše, nikdo není jako on.“

Toto o Ježíši napsal slavný a uznávaný vědec. Z tohoto citátu můžeme poznat, za koho považoval Ježíše Isaac Newton. Mohl bych tady citovat další osobnosti vyznávající se ze vztahu k Ježíši Kristu, ale to není cílem tohoto článku. Cílem tohoto článku je, aby ses zamyslel, kým je PRO TEBE Ježíš Kristus. To je životně důležitá otázka, na kterou si každý z nás musí dát odpověď. Proč? Protože naše odpověď má dopad na naši budoucnost. Je to otázka života a smrti. Přeháním? Jsem další fanatik běhající po tomto světě?

Jedním z důvodů, proč je odpověď na otázku „Kým je pro tebe Ježíš Kristus?“ tak důležitá, je, že on sám se prohlašoval za jediný zdroj spásy padlého člověka. Řekl:

Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)

Toto prohlášení přímo útočí na jiné náboženské systémy a je proto důležité zjistit, jestli Ježíš mluvil pravdu nebo ne. Pokud měl pravdu, spor mezi pravým náboženstvím a těmi falešnými vyvrcholí ve slavném Kristově návratu na naši planetu, aby se ujal vlády a soudil živé a mrtvé. Pokud se mýlil, pak Mesiáš buď ještě nepřišel, přišel už mnohokrát v různých vtěleních, nebo nepřijde vůbec. To záleží na tom, které z různých světových náboženství má pravdu.

Budhismus a Hinduismus učí, že Kristus dosáhl vyšších úrovní lidského bytí a vrací se na naši Zemi v různých reinkarnacích jako učitel. Muslimové učí, že Ježíš byl prorok, ale že nebyl Synem Božím. Přesto ale také učí, že „byl narozen z panny, dělal zázraky, byl Mesiáš, žil bezhříšný život, vystoupil na nebesa a znovu přijde před koncem světa“ (Ahmed Deedat, 1983, Christ in Islam, The Islamic Propagation Centre, Durban). Židé, mimo Mesiánských Židů, Ježíše odmítají. Pro ně je to podvodník. I samotní křesťané jsou ve svém postoji vůči Ježíši rozděleni. Někteří ho považují za Boha, Spasitele, Pána a Mesiáše, zatímco jiní odmítají přijmout jeho Božství a považují ho pouze za zvláštní stvořenou bytost. Kdo má tedy pravdu?

Odpovědi na otázku “Za koho lidé pokládají Syna člověka?” (Mt 16,13) se různily již v Ježíšově době. Učedníci mu odpověděli: “Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.” (Mt 16,14) Podobně se odpovědi různí i dnes. Asi nejoblíbenější názor je, že Ježíš byl velký učitel mravnosti a laskavého jednání nebo snad prorok, který pronesl spoustu moudrých výroků. Toto je často vydáváno za jediný pro učence přijatelný názor. Mnoho lidí tomuto názoru přitakává, aniž by si uvědomili, že je mylný.

Začněme ale u Ježíše samotného. Za koho se pokládal on sám?

„Já a Otec jsme jedno.“

V Matoušově evangeliu je popsáno narození Ježíše:

`Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´. (Mat 1,23)

Ježíš je tu označen jménem Immanuel, což znamená „Bůh s námi“. Zajímavé…

V Janově evangeliu můžeme číst:

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (J 1,1-3)

Kdo je tímto Slovem, o kterém je napsáno, že je Bůh, že je od věčnosti a že je Stvořitelem všeho, co je? Tady je odpověď:

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Před svým ukřižováním se Ježíš modlil:

A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět… …Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. (J 17,5.24)

Ježíš tedy tvrdí, že byl s Otcem před založením světa.

Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.” (J 8,58)

V tomto verši se Ježíš označuje Božím jménem „Já jsem“ (viz Ex 3,14) a tvrdí, že existoval před Abrahamem. Židé jasně pochopili, že se Ježíš prohlašuje za Boha a chtěli ho kamenovat (viz J 8,59)

Můžeme číst i o tom, že Ježíš odpouštěl hříchy, což může činit jen Bůh. (Luk 5,20-24). Ježíš o sobě také jasně říká, že „Já a Otec jsme jedno.“ (J 10,30)

Tomáš, jeden z Ježíšových učedníků dosvědčil, že Ježíš je Bůh a Pán (viz Jan 20,28) a Ježíš ho za to nekárá ani ho neopravuje. Když se Ježíš otázal Petra za koho jej považuje, Petr vyznal: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ (Mt 16,16) Ježíš nereagoval na Petrovo vyznání tím, že by ho opravil, ale potvrzuje jeho platnost i zdroj: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“ (Mt 16,17)

Otec oslovuje Syna jako Boha:

Komu kdy z andělů Bůh řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!´ A jinde se praví: `Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.´ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: `Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!´ O andělích je řečeno: `Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.´  O Synovi však: `Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království, miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.´

(Žid 1,5-9)

Je spousta dalších biblických textů dosvědčujících, že Ježíš je Bohem. Písmo připisuje Ježíši Kristu takové vlastnosti, které lze připisovat pouze Bohu. Existuje sám ze sebe (Jan 1,4; 14,6), je všudypřítomný (Mt 28,20; 18,20), vševědoucí (J 4,16-18; 6,64; Mt 17,22-27), všemohoucí (Zj 1,18; Luk 4,39-55; 7,14.15, Mt 8,26-27), má věčný život (1 J 5,11.12.20; J 1,4) atd. Ježíšovo Božství vysvítá ze stránek Nového zákona zcela jasně. Není žádných pochyb o tom, že on sám se prohlašoval za Boha a že ho takto viděli i jeho učedníci.

Podvodník, blázen nebo Bůh?

Výňatek z knihy Joshe McDowella Více než tesař:

„Ježíš o sobě opakovaně prohlásil, že je Bůh a nemůže být v žádném případě považován za dobrého člověka či proroka. Tato možnost tu není. C. S. Lewis, profesor univerzity v Cambridge napsal:

„Rád bych zde uchránil každého před opravdu pošetilým rozhodnutím mnohých lidí, kteří říkají: „Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého učitele mravnosti, ale nemohu přijmout jeho tvrzení, že je Bůh.“ To je závěr, kterého bychom se měli vyvarovat. Člověk, který by byl pouze člověkem a říkal takové věci jako Ježíš, by nemohl být velkým učitelem mravnosti. Byl by to buď šílenec na úrovni člověka, který se pokládá třeba za vejce, nebo přímo ďábel. Musíme se rozhodnout. Buď tento muž byl a je Boží Syn, nebo byl blázen nebo ještě něco horšího…

…Můžete ho umlčet jako blázna, můžete po něm plivnout a zabít ho jako démona nebo můžete před ním padnout na kolena a nazvat jej svým Pánem a Bohem. Ale neříkejte ten povýšenecký nesmysl, že to byl velký lidský učitel. To nedal k rozhodnutí nám a ani nemínil dát.“ (C. S. Lewis, Mere Christianity, str. 40-41)

Ježíš Kristus o sobě prohlásil, že je Bůh. Nenechal nám otevřenou jinou možnost. Jeho prohlášení je tedy buď pravdivé, nebo nepravdivé. Měli bychom o tom vážně uvažovat. Na Ježíšovu otázku “A za koho mne pokládáte vy?” (Mt 16,15) je možno odpovědět několika způsoby. Zvažujme nejprve možnost, že jeho tvrzení bylo nepravdivé.

Pokud tedy Ježíšovo tvrzení, že je Bůh bylo nepravdivé, máme dvě, pouze dvě možnosti: buď to Ježíš věděl (a byl tedy lhář) nebo to nevěděl (a byl tedy šílenec).

Byl to lhář?

Pokud Ježíš tvrdil, že je Bůh a přitom věděl, že to není pravda, lhal a záměrně klamal své následovníky. Jestliže lhal, musel být i pokrytec, protože druhým říkal, aby byli čestní za každých okolností a sám přitom lhal a žil v hrozné lži. A ještě hůř – byl by to ďábel, protože lidem říkal, že vírou v něho získají věčný život. Pokud nemohl splnit svá prohlášení a věděl to, pak byl velmi zlý. A konečně musel to být taky blázen, protože tvrzení, že je Bůh, ho přivedlo na kříž.

Mnoho lidí říká, že Ježíš byl dobrý učitel mravnosti. Jak by ale mohl být velkým učitelem mravnosti, kdyby klamal lidi v nejdůležitější otázce svého učení – v otázce své totožnosti? Museli bychom logicky dojít k závěru, že záměrně lhal. Tento pohled na Ježíše je však v rozporu s tím, co víme o něm, o výsledcích jeho učení a života.

Zamysleme se: Kdyby byl Ježíš podvodník a chtěl by, aby ho lidé následovali a věřili v něho jako Boha, proč šel k Židům? Proč přišel jako tesař z Nazareta do země tak malé rozlohou i počtem obyvatel, k národu, který tak velice lpěl na víře v jednoho Boha? Proč nešel do Egypta nebo ještě lépe do Řecka, kde lidé věřili v různé bohy a v jejich různá zjevování?

Člověk, který žil jako Ježíš, učil jako Ježíš a zemřel jako Ježíš, nemohl být lhář.

Byl to šílenec?

Není-li tedy možné, aby Ježíš Kristus lhal, mohl se za Boha považovat omylem. Můžeme být přece upřímní a přitom to, co říkáme, nemusí být pravda. Ale nesmíme zapomenout, že když se někdo považuje za Boha, zvláště v krajně monoteistické kultuře, a když říká druhým, že jejich věčný život závisí na víře v něho, není to jen nějaký výlet do fantazie, ale šílenství v plném slova smyslu. Byl Ježíš Kristus šílenec?

Jestliže se někdo prohlašuje za Boha, zní to podobně, jako když si dnes o sobě někdo myslí, že je Napoleon. Něco si namlouvá a žije v sebeklamu, možná by měl být izolován, aby neublížil sobě nebo někomu jinému. U Ježíše Krista však nepozorujeme nic nenormálního ani nevyváženost, jakou obvykle pozorujeme u duševně vyšinutých lidí. Kdyby nebyl normální, určitě by lidi překvapovala jeho duševní rovnováha a vyrovnanost.

Ve světle všeho, co víme o Ježíši Kristu je těžko představitelné, že by byl duševně narušený. Je to člověk, který vyslovil snad nejhlubší výroky, jaké kdy byly zaznamenány. Jeho rady osvobodily mnoho lidí duševně spoutaných. Clark H. Pinnock se ptá: „Posuzoval klamně svou velikost? Byl to paranoik, neúmyslný lhář, schizofrenik? Velikost a hloubka jeho učení nás přesvědčují o jeho naprostém mentálním zdraví. Kéž bychom byli tak normální jako on!“

Psychiatr J. T. Fisher tvrdí: „Kdybyste chtěli shrnout všechny odborné články předních psychologů a psychiatrů na téma ´mentální hygiena´, kdybyste je dali dohromady, vytřídili a zbavili nadbytečné ´slovní omáčky´, kdybyste tedy vybrali to podstatné z vědeckého poznání a nechali je stručně vyjádřit nejtalentovanějším básníkům, obdržíte jen nedokonalý a neúplný souhrn ´Kázání na hoře´. Už téměř dva tisíce let drží křesťanský svět ve svých rukou úplnou odpověď na své nekonečné a neplodné hledání. Má ve svých rukou návod na úspěšný lidský život plný optimismu, mentálního zdraví a spokojenosti.“

C. S. Lewis napsal: „Velký historický problém spočívá v tom, jak podat vysvětlení Kristova života, výroků a vlivu, které by bylo přijatelnější než vysvětlení křesťanské. Rozpor mezi hloubkou a moudrostí jeho mravního učení na jedné straně a mezi jeho nepochopitelným velikášstvím v jeho učení o Bohu na druhé straně nemůžeme – pokud Ježíš nebyl Bůh – uspokojivě vysvětlit. Proto všechny nekřesťanské hypotézy končí ve slepé uličce.“

Philip Schaff uvažuje: „Je možné, aby člověk s takovým intelektem – jasným jako nebe, svěžím jako horský vzduch, ostrým a pronikavým jako meč – zdravý a silný, vždy připravený a vyrovnaný, mohl podléhat tak radikálnímu a závažnému sebeklamu v otázce své vlastní osoby a poslání? Vždyť je to úplně absurdní!“

Byl to Bůh?

Já osobně nemohu přijmout závěr, že Ježíš byl lhář nebo šílenec. Ale pak už zbývá pouze jediná možnost, že to byl Kristus, Boží Syn, jak prohlašoval.

Nejde o to, která z uvedených odpovědí je možná, protože možné jsou všechny, jde spíše o to, která je nejpravděpodobnější. Rozhodnutí, kdo je Ježíš Kristus, nesmí být plané intelektuální uvažování. Nemůžeme ho odložit s tím, že to byl velký učitel mravnosti. To není důsledné rozhodnutí. Buď je lhář, šílenec, nebo Pán a Bůh. Musíme si vybrat. Apoštol Jan napsal: „Tato však napsaná jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a…“, což je ještě důležitější, „abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (J 20,31)

Všechna známá fakta svědčí pro to, že Ježíš je Bůh. Někteří lidé však odmítají tento jasný závěr, protože s sebou přináší určité morální důsledky. Nechtějí se postavit čelem k odpovědnosti a přijmout důsledky toho, že jej přijmou jako Pána a Boha.“

Tolik poněkud delší citace z knihy Více než tesař od Joshe McDowela. To, jestli byl Ježíš lhář, podvodník, nebo Mesiáš a Bůh můžeme zjistit poměrně snadno. Starý zákon je plný proroctví týkajících se zaslíbeného Mesiáše.

Proroctví promlouvají

Ve Starém zákoně je minimálně 60 velkých mesiášských proroctví, která byla naplněna na osobě Ježíše Krista, jak to můžeme číst v Novém zákoně. A nejen to. Ve starozákonních knihách můžeme najít ještě asi 270 menších proroctví týkajících se narození, života a smrti Mesiáše. Jen chci připomenout, že Starý zákon byl psán v rozmezí asi 1100 let. První kniha SZ byla napsána kolem roku 1600 př.n.l., poslední kolem roku 450 př.n.l. Ani největší skeptici nemůžou posunout toto datum blíže než asi do roku 250 př.n.l., protože v tomto období byl dokončen řecký překlad Starého zákona (za vlády Ptolemaia Filadelfa (285-246 př.n.l.)). To je historický fakt a je tedy nezpochybnitelné, že mezi starozákonními proroctvími a jejich naplněním na Ježíši Kristu leží minimálně 250 let.

Podívejme se tedy stručně alespoň na 45 nejdůležitějších starozákonních proroctví o Mesiáši a jejich naplnění v Novém zákoně:

Toto je seznam 45 starozákonních proroctví týkajících se Mesiáše a jejich naplnění na Ježíši Kristu. Jak jsem se již zmínil, je jich možné najít v Bibli mnohem víc. Někteří budou určitě tvrdit, že tato proroctví byla na Ježíši naplněna náhodou, nebo je ve svém životě splnil záměrně. Povšimněte si, že naplnění spousty z nich nemohl Ježíš nijak ovlivnit. Jen těžko mohl ovlivnit svou rodovou linii, zvláštní okolnosti a místo svého narození, vraždění dětí králem Herodem, způsob své smrti…

Někde jsem četl, že vědci stanovili pravděpodobnost toho, že v životě některého z lidí dojde k náhodnému naplnění 8 z těchto proroctví (včetně ukřižování) na asi 1:100 000 000 000 000 000. Nevím, nejsem vědec ani matematik, ale jedno je zřejmé – Ježíš Kristus je naplněním starozákonních proroctví o zaslíbeném Mesiáši. Podle starozákonních proroctví přišel Ježíš poprvé na naši planetu a podle starozákonních i novozákonních proroctví se zase vrátí. A to velice brzy. Nemám nejmenší důvod tomu nevěřit…

Proroctví, která jsem zde uvedl, jsou pádným důkazem. Dalším jasným svědectvím je Ježíšův život, mocné činy a zázraky, které konal.

Existuje však ještě mnohem zajímavější důkaz o tom, že Mesiášem je skutečně Ježíš Kristus. Víte o tom, že v Talmudu je stará rabínská kletba, která zakazuje lidem (respektive Izraelcům) číst určitou část Starého zákona? Proč? Co se židovští náboženští představitelé pokoušejí skrýt? Tomuto tématu se chci věnovat v dalším článku nazvaném 70 týdnů – zakázaná pravda?

Ježíš se ptal svých učedníků „Za koho mě lidé pokládají?“ Oni mu odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“  Řekl jim: “A za koho mne pokládáte vy?”  Šimon Petr odpověděl: “Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.”  Ježíš mu odpověděl: “Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. (Mt 16,14-17)

Názory lidí na Ježíšovu totožnost se vždy různily. Jen někteří poznali to, co zde vyznává Petr. Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého. Nejde o to, za koho považují Ježíše ostatní lidé, jde o to, za koho ho pokládáš ty. Je to velice závažná otázka s obrovskými důsledky pro život. Je proto důležité odpovědět si na ni zodpovědně a nehodit ji za hlavu.

Kým je pro tebe Ježíš Kristus?

Zdroj: Neuvěřitelná odhalení