Tato otázka trápí celé lidstvo již od nepaměti. Myslím si, že na málokteré téma bylo napsáno tolik knih a bylo prodebatováno tolik nocí u táborového ohně. Jaký má smysl naše existence? Kam směřujeme? Má cenu se v životě namáhat? Kvůli čemu?

Zajímavý je už jenom fakt, že zde existuje něco, co nás žene a pudí k tomu, abychom se touto otázkou stále dokola zaobírali. Už jste se nad tím někdy zamysleli? Proč nám to nedá spát? Je to proto, že jsme přirozeně hloubaví? Proto, že nám to přináší “evoluční” výhodu napomáhající našemu přežití? Nebo je to jinak?

O tuto otázku jsem se nějakou dobu zajímal a shromáždil jsem na ni z různých anket mnoho opakujících se názorů. Než se pustíme do samotného hloubání, dovolte mi, abych se s vámi o pár z nich podělil.

Co je pro nás nejčastějším smyslem života?

• co nejvíce si užít svůj vlastní život (podle hesla “žijeme jen jednou”)
• láska a úcta k životu a s tím související činnosti
• vychovat své potomstvo a náležitě je zabezpečit (rodina)
• stát se moudrým (vzdělaným) člověkem
• stát se co nejbohatším a nejúspěšnějším člověkem
• duchovně růst
• osobní vztah s Bohem – Následovat Ježíše Krista
• co nejvíc se naučit, zdokonalit a být spokojený
• poznat sebe sama
• přežít vůbec v téhle době
• žít jako slušný člověk a něco po sobě zanechat

Zkuste se chvíli zastavit a znovu si přečíst tyto názory. Co většina z nich vyjadřuje? Nebo lépe – co většina těchto názorů říká o lidech, kteří je zastávají?

Myslím si, že většina lidí tímto říká (ať už vědomě či nevědomě), že žádný neměnný a objektivně daný smysl života neexistuje! Naše otázka proto musí být položena jinak:

Existuje nějaký smysl života, který je neměnný a pro všechny stejně platný?

Aniž si to možná uvědomujete, má vaše odpověď dalekosáhlé důsledky. Pakliže totiž člověk shledává smysl svého bytí v užívání si do poslední kapky, pak lze očekávat, že svým jednáním ublíží mnoha lidem i sobě samému. Jiným příkladem může být touha po kariéře. Vidí-li někdo smysl života v tom, dostat se co nejvýše v rámci své kariéry, můžeme očekávat, že i toto bude mít mnohé negativní důsledky – ať už na jeho rodinu, výchovu dětí, nebo ostatní kolegy, pokud půjde tzv.”přes mrtvoly”. A to nezmiňuji následky pro ně samotné.

Jiní shledávají smysl svého bytí v ušlechtilejších činnostech, jako např. pomoc druhým, vybudování rodiny, něco po sobě zanechat apod. Od toho se pak odvíjí jejich chování a jednání v různých situacích. Jinými slovy – podle toho, jaký smysl života vědomě či nevědomě zastáváme, tak se také velmi často chováme. Tuto skutečnost je důležité mít na zřeteli.

V čem je ale háček?

Všechny výše uvedené možnosti totiž počítají s předpokladem, že žádný objektivně daný smysl života neexistuje. Proto si jej můžeme zvolit dle své vůle a rozmarů (ostatně tak, jak to vidíme všude okolo sebe). Toto všechno však dle mého názoru platí pouze a jedině tehdy, jsme-li zde náhodou. Jinými slovy – neexistuje žádný Bůh, který by nás stvořil a měl s námi vyšší záměr. Všechny tyto názory, které tak často slyšíme, proto stojí pouze na předpokladu “Bůh není”, aniž si to mnozí uvědomují.

Kdybych tuto myšlenku vyjádřil pedagogicky, pak pokud:

1) Neexistuje Stvořitel (Bůh) a vše je výsledkem náhody -> smysl života žádný není, jsme bezvýznamné nic, které se náhodou ocitlo v nesmyslném vesmíru. Tento pojem je pak relativní. Cokoliv si vyberete, to může být vaším osobním smyslem života. Nejsou žádné hranice, co je normální, co je dobré a co už škodí.

2) Existuje Stvořitel (Bůh), který nás vytvořil -> zde je na místě otázka, jestli tak učinil jen tak a dále se o nás nezajímá, nebo má s námi nějaký záměr? Pokud nás sice stvořil, ale už se o nás nezajímá, pak platí závěr z bodu 1). Pokud nám však dal život z nějakého důvodu a dále se o nás zajímá, pak bude smyslem života právě tento důvod – ostatní bude chybné a minutí se cíle (a to i v případě ušlechtilých cílů, které samy o sobě špatné nejsou).

Co je tedy tímto objektivním smyslem života?

Budu se opakovat – jako křesťan zastávám názor, že hlavním smyslem života pro člověka je vztah s živým Bohem. Věřím, že nás Bůh stvořil proto, aby s námi mohl prožívat vzájemný vztah založený na lásce, podřízenosti a poslušnosti. Bůh touží, abychom Jej svým životem oslavovali a radovali se z tohoto vztahu.

Co je tvým smyslem života vážený čtenáři, vážená čtenářko? Než si vybereš či zvolíš svoji vlastní cestu, zkus nejprve přemýšlet (hledat), zda smysl života člověka není skutečně něco víc, než vlastní rozhodnutí…

Pokud neexistuje Bůh, nehledejme smysl života – žádný totiž není!

Závěrečné shrnutí

Smysl života nespočívá v našich přáních a rozhodnutích. Pakliže existuje Bůh, je to On, kdo nám tento smysl dává. Zobecnit bychom jej mohli na vyjádření, že smyslem života je vztah s živým Bohem a naplněním Jeho plánu pro náš život.

Zdroj: proc-krestanstvi.cz